Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> >
 
 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Pubertalní hloupost

    Katy Je mi 15 let a nedavno jsem byla znasilnena... byli to moji 3 kamaradi.. bylo to u nas doma , v mem pokoji, v me posteli... Nemuzu se na ten pokoj ani podivat aniz bych brečela, nemuzu se sprchovat aniz bych byla znechucena sama sebou a modrinami po mem tele, nemuzu jist aniz bych necitila pocit stazeneho zaludku a nechutenstvi, strasne jsem zhubla a mam nocni mury kazdou noc... nechci tu vypisovat cely pribeh protoze porad dochazim k psycholozce, na policii a mam schuzku s Bilym kruhem bezpeci a jsem unavena z vecneho popisovani detailu... jen chci rict tohle : Holky, at uz vam je buhvi kolik muze se to stat i vam... Vim, neverite protoze si říkáte ze vy se nepotloukate nekde kde se to muze stat, ze takove veci se deji jen ve filmech, ze vam se to stat nemuze .. Ale muze, tyhle vety jsem si rikala taky... A kdyz jste si precetly ze me znasilnili pratele tak si rikate ze vasi pratele takovy nejsou? Nikdy nevite... ty kluky jsem znala nekolik let... byli pro me jako brachove a nevim jak si mohli dovolit mi tak ublizit ale stalo se... Bavte se o tom s rodici i kdyz ne nenavidite sebevic... nedrzte to v sobe pac nikdo vam nepomůže vic jak psycholog..nerika nesmyslny kecy jak si myslite ale doda vam zpatky vase sebevedomi... Prosim, davejte si pozor na svoje pratele, nepostejte si do bytu kluky pokud tam budou jen oni,vy jako jedina holka a alkohol... Byla jsem stejna pubertacka jako vy ale tohle me zlomilo... berte varovani vazne... tohle se deje kazdy den,mozna ne ve vasem okoli ale deje se to... Davejte si pozor komu verite... Me prehnana duvera zkazila zivot protoze moje kamaradka na policii rekla ze to bylo dobrovolne... Mam pred sebou dlouho cestu plnou bolesti a to jen proto ze jsem verila komu jsem nemela... Doufam ze si to vemete k srdci... Drzte se at neskoncite jako ja nebo hur...

    • jhhhuu A nic nepředcházelo tomu, že by o tebe měli zájem před tím odporným činem? Že by ti třeba 1 z nich vyznal lásku, osahával tě, opili jste se/drogy? Kamarádce i těm klukům bych se nějak pomstil a hlavně bych se s nimi už nestýkal. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že mám s kámoši plno známých holek, co s námi opékali, pili alkohol, ale nikdo z nás by si nedovolil na ně jen tak šáhnout apod... Ti tví kámoši by to mohli provést i dalším, takže bych pred nimi veřejně anonymně varoval. Je určitě super, že tě vyšetřuje psycholog, měl by ti pomoc.

  • Bojím sa že dostanem blok

    Mr. N0body zdravím
    ani neviem ako by som začal
    moja holka sa rozhodla ísť na chatu mala to byť triedna chata no okolnosti sa vyvinuli tak že tam polovica nešla a boli tam aj ľudia z iných tried
    proste viac chalanov ako báb... hneď som vedel ako sa to skončí (mám strašné paranoje častokrát sa bohužiaľ naplnia)
    dával som jej náznaky písal som že sa mi to nepáči že to nedopadne dobre ale ona tam šla aj preto že nechcela nechať kámošku samú tam lebo by ako jediná tam prespala tak si myslela že ak budú dve postarajú sa o seba
    proste jeden blb z inej triedy ktorý bol vraj jej dobrý kámoš jej začal vravieť aká je nádherná roztomilá... potom že prečo je somnou že to nemá význam že sme od seba ďaleko (400KM) ona ho odbila tým že tak úžasného chalana nenechá koli nejakému decku
    proste celý večer ju opaľoval nedal si pokoj mojej priateľke to prišlo otravné už
    o pár hodín sa opil a tvrdil že je agresívny keď pije čo je v podstate pravda je zápasník proste silný chalan a každý jeho kámoš sa ho bojí
    opil sa.... (zastávam názor že alkohol nemení človeka odbúrava zábrany ale nepridáva vlastnosti ktoré tam nejsú)
    a proste ju chcel a bolo mu jedno ako
    vyhodil si ju na seba (predstavte si že proste silný chalan a tak drobunká a bezbranná holka... bože!) a ona sa metala a mlátila ho ale on nič ani sa nepohol tvrdil že sa mu páčia baby ktoré sú agresívne ona chcela z neho zísť dole ale nenechal ju proste ju držal (má dosť modriny na stehnách a to sa jej robia ťažko modriny)
    jeho oplzlé ruky boli všade!
    cez handry pod handry ... vytiahol jej prsia a začal sa s nimi hrať... jej vzdychy si vyložil ako že sa jej to páči ale boli to skôr plačlivé vzdychy ... prosila ho aby prestal kričala kopala ale on jej pokrčil kolená pritisol ju k sebe a obímol ju proste sa nemohla ani pohnúť bola bezbranná... (navyše mierne opitá a unavená chcela ísť spať ale on tam prišiel... teda "poľahčujúca" okolnosť a sama priznáva že si teda pamätá buď matne alebo vôbec... má teda šancu sa s tým myslím "ľahšie" vyrovnať)
    strašne sa ho bála tak miestami nie často sa tvárila že sa jej to páči (jasné klidne píšte že bola hlúpa ak lenže vy si možete tvrdiť že sa mala zachovať tak a tak keď sa vám to nedeje a pritom v stresovej situácií sa budete chovať úplne inak)
    vtrhli im do izby chalani a ona sa začala nenápadne zapínať mala totiž košeľu... začala na nich kričať nech vypadnú dôvod mi udala že jej spolužiaci sú blbý a boli by schopný sa na to pozerať keby ich prosila aby ju zobrali preč že sa ju pokúša znásilniť proste sa bála jak ich tak jeho že jej ublíži keď im to povie
    potom ďalej pokračoval až mu zdrhla... (teda je to pokus o znásilnenie no je to stejne niečo čo ženu poznačí) a povedala že ide spať a on na ňu dával ešte pozor aby nespadla zo schodov... (ja by som ho z nich skopol ... si neviete predstaviť koľko scenárov mám v hlave za to by bola hodne dlhá basa)
    (stalo sa to v piatok a dneska je prvý krát po tom čo sa stalo v škole a bojíme sa obaja že ako to prekrútia tý čo tam boli)
    myslím že sa bude o nej hovoriť že je kurva bude pre chalanov ľahšia korisť bojím sa že si na ňu ten chuj došlápne je to totiž chalan z jej školy ona sama tvrdí že by sa ľahšie s tým vyrovnala keďže si moc toho nespomína... lenže to že sa bude zrejme vravieť že je kurva keďže celú chatu až do večera kedy jej nedal pokoj vravela ako ma miluje volala mi plakala za mnou ... no proste sa bojím že ju vysmejú jak je ľahká a že dá každému na počkanie pritom nevedia jak to bolo
    a vzhľadom k tomu že ho bude stretávať do mája kým nezmaturuje to bude ťažké... a on o tom ani nevie nespomína si na to tak aspoň tvrdí ale ak nie a niečo si spomína môže rozniesť úplne inú verziu... keď som sa to dozvedel tak proste ... bol som mimo... prestalo mi chutiť jesť nespím mám toho plnú hlavu...ja viem je to pár dní ale telo reaguje na situáciu ktorú nepozná a keď mne je takto zle... ako sa cíti potom moja kvetinka :(?!
    ja sa o ňu starám aby rástla a bola krásna a príde nejaké hovado a poskáče po nej!
    ani neviem či to čo píšem ako celok má nejaký zmysel som hrozne mimo...
    no ale k tomu čo som dal do témy
    tvrdí mi že bude o nedlho v pohode (je stále panna a bola pripravená o to prísť somnou ešte pred tou chatou... ale povedal som jej včera že má času koľko chce a až si bude myslieť že je v pohode nech mi to sama povie)
    lenže ja sa bojím že ak aj bude že ja nebudem v pohode
    má rada také tie drsnejšie veci ako plesknutie po zadku ťahanie za vlasy....
    ja sa však bojím že ak by som to urobil aj keď by prešiel nejaký čas že sa jej to vybaví... a bude na mňa nepríjemná odsotí ma bude na mňa kričať... ja jej nechcem ublížiť je moje všetko
    bojím sa že to bude len o objatí a puse
    že ona bude chcieť sex ale ja nie
    na druhej strane čo ak jej zrovna týmto chovaním to budem pripomínať ak sa odtiahnem a vždy si spomenie prečo som taký
    (dáva si to za vinu aj to ako mi je pritom som jej písal... a čo je tvoja vina? to že si ho mlátila a on nepočúvol?! to že si ho prosila a on nereágoval? alebo to že on ťa chytil a ty si bola slabšia a využil toho?... tak kde kde je tvoja vina ? )
    takže mám dilemu... neviem či si odpustiť tie veci ktoré si myslím že jej to pripomenú alebo sa tváriť že sa "nič" nestalo
    tvrdí že odomňa jej to vadiť nebude že ma miluje a že mi verí že by som jej nikdy neublížil verím jej že to tak je no strach vo mne ostáva
    bojí sa že po tejto udalosti ju milujem menej a že mi na nej prestalo záležať (vždy som jej vravel krásne slová a stále to robím a aj budem nič sa nezmenilo stále jej to opakujem a keď tomu uverí znova tak aj tak neprestanem s tým a budem jej vravieť tie sladké slová)
    milujem ju ešte viac a záleží mi na nej ešte viac a to som si myslel že už ani nejde
    strašne som mimo a neviem ako to bude pôsobiť ako celok... ale ak máš pocit že si stratil zbytočne čas ak si si toto prečítal/a tak sa ospravedľnujem

  • Pomoc prosím

    Roman Čtu si vaše příběhy a je mi s toho smutno. Přál bych vám jiskřičku naděje a taky lásku a bezpečí.
    Zamiloval jsem se do ženy která byla znásilněna a vše bylo super, věřil jsem že naší lásku nemůže vůbec nic ohrozit a že její občasné flesbeky, kdy nenávidí muže zvládneme. Jenže zdá se mi že jsou horší a horší. Právě jsme ve stádiu rozchodu a já stále věřím že to společně zvládneme , věřím jí a věřím i sobě, jen doufám že není pozdě. Nic není krásnějšího než úsměv ženy kterou milujete. Přeji si její bezpečí a taky klid v duši.
    Jsou to 2 roky co jsme se poznali a stále ji miluji je tak báječná že život bez ní je pouhé přežívání .
    Cítím jak žalem puká mi srdce a přitom stále věřím, že jen ona je ta pravá .
    Tak moc bych vám všem chtěl pomoci a přitom sám žádám o pomoc, jak se zachovat abychom neztratili někoho na kom nám záleží .
    Představa že jsem ti odporný jako bych to udělal já. S tím nedokážu žít lásko promiň.

  • Hlubinná terapie a SRT

    Pavel Kaiser Nasel jsem toto forum a rad bych vsem dal na vedomi, ze existuje zpusob, jak se traumat zbavit velmi ucinne a za par hodin. Existuji alternativni metody, uvedene v predmetu zpravy, ktere jsou schopny cloveku pomoct s nejruznejsimi psychosomatickymi problemy. Jsou zalozeny na vyhledani pricin v minulosti a jejich odstraneni. Mam s temito metodami praxi temer dvacet let a mohu sdelit, ze toho utrpeni, o kterem zde pisete, se opravdu da zbavit. Pavel Kaiser, Olomouc.

  • znasilneni

    rostislav novak jsem z toho zdesen, doslova zdrcen

  • znasilneni

    rostislav novák predstavte si, ze kvam prijde matka na navstevu, nejakou chemkou vas uspi a jeji kamaradka vas znasilni, za ucelem mit decko, jen proto, aby si dotycny, ktery navic holduje svobodnemu zivotu sel sednout.

  • Jde to z kopce...

    Sofia Ahoj,

    psala jsem sem v dubnu minulého roku a omlouvám se, že znovu otravuji, ale já ze sebe to zoufalství potřebuji dostat... dnes jsem si poranila ruku. Nemyslím sebepoškozování s tím už jsem skončila před pár lety, ale popadl mě takový záchvat vzteku, zoufalství a závisti, ze jsem mlátila do zdi, až byla od krve.
    Bydlím na koleji a mám tu fajn spolubydlící z vedlejšího pokoje a pár jiných fajn lidí ze školy - nejsme rozhodně žádní nejlepší přátelé, ale postěžovat si na studia nám jde dobře... jenže všichni okolo žijí ve spokojených šťastných vztazích a spolubydlící tu má přítele den co den. On je v celku fajn a nevadí mi, ale... já nesnáším to jejich štěstí, jak se na sebe dívají, jak spolu vaří, jak se líbají. Já nesnáším i když si někdo z těch lidí stěžuje, že ho možná partnerka podvádí, i když tvrdí, že ne... bohové co já bych za to dala moci řešit tyhle problémy a ten pohled na ně strašně bolí.
    Teď jde ještě totálně do kytek mé zdraví - mizerné bylo vždycky, ale teď už je to hotová katastrofa... jeden kamarád co ví co se mi stalo a studuje medicínu si myslí, že chci podvědomě stále zemřít, ale protože už na to nemám sílu vědomě ničím si tělo, aby to vzdalo za mě... nevím jestli je to vůbec možné, ale opravdu bych si přála umřít, ale tak aby se nikdo okolo neptal proč...zkrátka umřít z logicky vysvětlitelných samovolných příčin. Asi to zní hrozně, ale život je peklo a stres ze studií mi moc nepřidává, teď mi ještě lékaři nasadili novou dost přísnou dietu a léky a já už si teď připadám jako mrtvola...
    Navíc jsem potkala zajímavého muže. Kupodivu není nijak oslnivě hezký a vidět ho někde v davu ani bych o něm nepřemýšlela, ale vídám ho často a neznám nikoho kdo by mi tak oplácel úsměv a kdo by ho měl tak vřelý a upřímný - vlastně mě vždycky zahřeje, když mi jeden věnuje. A došla jsem s drzostí tak daleko, že jsem ho pozvala na kafe/pivo, s tím, že mi to dluží protože nepřišel na párty, kam mi slíbil, že přijde... a on k mému úžasu řekl, že za určitý čas, pokud na tom budu trvat, půjde - (já čekala, že se mnou vyrazí dveře...) - jenže... čím blíž ta možná doba na schůzku přichází, tím je mi hůř... ostatně i kdyby se mi podařilo dostat ho do svých spárů, což mi nejde zase tak špatně, co pak?? Jak mám někomu kdo se mi líbí říci "jasně líbej mě, tulme se, je mi s tebou hezky, ale sex nikdy nebude, protože jen myšlenka na něj mi vyvoláva chuť zvracet, max. tě uspokojím já a konec a taky vedle tebe nikdy neusnu, protože mě bude jímat hrůza"??
    Na několika podpůrných stránkách píší, že to není nic hrozného, že až 3 procenta lidí na světě nemají rada sex a že se s tím dá žít a že ta měla partnera několik let a ta se málem vdala... ale kde se hledají? Navíc i tak se nakonec člověk dozví, že museli něco obětovat... a já už takhle zkrátka nemůžu... nenávidím svou nenávidt k sexu...dáva to vůbec smysl?? Já myslela, že už jsem smířená s životem s kočkami a psi, ale teď, když vidím ty šťastné páry vedle sebe... příserně to bolí... a do toho do mě rodina pořád šije, kdy si konečně někoho najdu a co děti... a když řeknu, že je nechci, je z toho hádka a výčitky k mé osobě, ale oni dodnes nic neví a jak mám říci jim "drazí příbuzní jsem asexuální, sex nesnáším, děti ode mne neuvidíte"...
    Dnes mám náročnou zkoušku a místo učení tu jen brečím a převazuji si pitomou ruku... někdy bych si přála, aby se prodávala nějaká rychlá smrtelná nešiřitelná nemoc v pilulkách... já už vážně nevím jak dál

    • Sofia Milý Giorgio,
      děkuji za radu, ale já už tam hxla několikrát u různých a už me k žádnému nikdo nedostane. Nikdo mi nezvládl ublížit v tak rekordním čase tak moc jako tito "odborníci". Jedna mi dokonce řekla, že nechápe, že jsem se ještě nezabila, že ona by to na mém místě už dávno udělala, dva mě chtěli zavřít do ústavu a dva neznali nic lepšího než "to je mi moc líto" a "to bude dobré"... Navíc jak mám věřit někomu kdo na mě kouká jak na nově objevený druh a jak někdo může tvrdit, že mě chápe a že všechno se vyřeší, když to sám nezažil? Jak někdo může říci, že se s tím už srovnalo dost lidí, tak proč já ne, vždyť je to stejné... je to stejné jako když pak Duka začne o tom jak potraty a antikoncepce jsou horší než teroristé - přísahám já nejsem zlá a nepřeji lidem nic zlého, ale jemu a dalším podobným bych přála zažít znásilnění a následné zjištění těhotenství... nenávidím lidi co tvrdí, že ví jak se cítím a přitom o tom nic netuší.
      Ale i tak ti děkuji, já vlastně nečekala pomoc, ta myslím ani není takto možná, je to o tom pocitu, že to ze sebe člověk můze dostat bez pohledů a opovržení a pak zjistí, že ho někdo poslouchá, někdo kdo ho nezná a mohl by mu být ukraden si najde chviličku, aby mu odepsal a povzbudil ho... Děkuji ti

    • Sofia Drahá Anet,
      moc ti děkuji za podporu. Dlouho jsem přemýšlela, co odepsat, aby to neznělo tak odporně, jak mi to zní v hlavě, ale nakonec je asi upřímnost stejně nejsilnější zbraní.
      Vím, že je to hrozné, ale trochu mě uklidnilo, co jsi mi napsala. Je mi líto, že si to musíš také prožívat, ale zároveb mě naplňuje klidem, že někdo rozumí o čem mluvím a že nejsem blázen.
      Já se s životem plným samoty snažím smířit též, ale ta prázdnota, když člověk potřebuje obejmout a celý svět jako by stál za nějakou bariérou je opravdu bolestivý a ještě se s ním neumím vypořádat. Já jen pevně věřím, že ty tuto oporu, byť třeba neviditelnou dostáváš od dcer, protože to je velký dar a já ti jej moc přeji.
      Ještě jednou ti moc děkuji za tvá slova, jsou jako neviditelné vzdálené objetí duše a to je od tebe velkorysé.

    • Giorgio Ani to nemusím číst celé, což asi není úplně správně. Navštiv psychologa, psychiatra, nebo něco takového, holka, ten ti pomůže, my ostatní jsme bezmocní, bohužel. Je to totiž fakt trapné tu číst tohle a nevědět, co poradit. Můžu ti jen popřát hodně štěstí.

    • Aneta Ahoj. Moc Tě chápu. Znám ty pocity hnusu a vzteku zároveň. Možná někomu jde být s mužem a "sex" vydržet. Je to už 28 let, co jsem byla znásilněná. Myslela jsem si, jak jsem to krásně zvládla a sex můžu. Chacha. Mám 2 dcery, jsem sama a když se zamiluju, tak po pár měsících cítím k tomu "milovanému" muži takový odpor, jako kdyby mě znásilnil on. Už jsem vyzkoušela všechny možné sebeléčebné metody a "hnus a pocit na zvracení" je stále můj nejvěrnější přítel. A tak se již smiřuji s tím, že zůstanu bez muže a přestanu konečně ubližovat sobě i jim.

    • Sofia Drahá Ano,
      moc ti děkuji za podporu a máš můj obdiv a respekt.
      Já to zkusila za těch mnoho let několikrát. O prvních pokusech, kdy se mě dotyčný jen dotkl a skončil s nožem v ruce ani nemluvím, ale později po asi 6 letech jsem si myslela, že bych to mohla zvládnout a následně jsem na tuto šílenou myšlenku přistoupila později ještě dvakrát...
      Dopadlo to příšernou bolestí jak vnitřní tak tělesnou, zkratka tělo se samo bránilo, následně jsem pak celou noc brečela a vždycky jsem začala poměrně silně krvacet a dvakrát jsem dokonce zvracela... myslím, že problém začíná už tam, že mám problém se sebe dotknout i sama už to mě bolí a dělá se mi z toho zle a když to navíc udělá muž, je to, jako by mi bylo znovu 11 a znovu jsem byla v tom roští a slyšela ta slova...realita najednou zmizí, nevidím ji, necítím a ani neslyším...
      Já se bojím a vlastně se s tím už nějakou dobu smiřuji, že sex budu už vždycky nenávidět a nenechám na sebe nikde pod pas sáhnout, mně to asi ani nevadí, neznám nic než tu bolest a ta mi nechybí, jen mě mučí ten fakt, že to vadí všem mužům... a to jsem se naučila je uspokojovat ručně nebo orálně a dokonce sklidila i chválu, ale končilo to stejně samotou a dost často větou "byla bys skvělá milenka a třeba se ti ozvu až se ožením, ale žit se s tím tvým problémem nedá, mně vadí jen přijímat."... proč jim to tak vadí? Proč nikdo nemůže místo kritiky ocenit, co jsem kvůli tomu obětovala a co mě to stálo, abych alespoň tohle málo dokázala?...
      Ja nechci být sama

    • ana Mě taky znaslnili a taky mam k tomu odpor, ale nějak jsem se ten odpor naučila v ramci mezi potlačovat a sex zvládám. Neni mi po tom 2 x do zpěvu, ale zvládám to a tak mam 2 měsíce přítele .. zkoušela si to někdy ? třeba to taky zvládneš nakonec potlačit .. ale zase aby si na tom nebyla huř, chce to zkusit s někým, u koho si budeš 100% jistá, že když řekneš ,,nech toho,, tak toho nechá

    • Marek Ahoj, jsem sice cizí ale nabízím objímání. Žádný sex, jen povídání nebo mlčení... ale hlavně objímání. Tolik, kolik vydržíš. Nejsem agresivní a hraju fér. marek2016s@yandex.com

  • chci normálně žít

    anonym před
    nějakou dobou jsem byla znásilněna,zanechalo to ve mě nějaký blok.Nevím jak se ho zbavit.Když se miluju je to všechno OK,jakmilechce do mně vniknout jako kdybych se uzavřela bolest nepříjemné pocity.Nevím jak se toho zbavit

    • Aneta Začněte to raději hned řešit s psychologem. Čím déle necháte v sobě jizvu schovanou, tím hůře půjde uzdravit. Znám to z vlastní zkušenosti, zkušenostech jiných žen a četby mnoha knih. Držím Vám palce. Aneta

    • ... Ja to mam tak do dnes a to se mi to stalo před 7 lety .. radši bych našla odbornou pomoc a to 100% a nebát se toho si tu pomoc najít ..

  • Znásilnění

    Mar takže tak omlouvám se za chyby atd .. poslední dobou to na mě všechno padá .. když mě znásilnili bylo mi 12 byl to jeden známý a ja se citila hrozně ve 13 se o to pokusil táta bylo to horší aajá se začala sebepoškozovat což mi vydrželo tak nějak do ted ale ne ve velký míře byla jsem v pohodě ale tak nějak chodila jsem s klukama a měla jsem i kluka s kterým jsem spala ale sex je pro mě jako nic .. prostě jsem to brala jako že jo on si užij a tod vše ale nedávno mě zneužil ,, kámoš,, když jsem byla opilá mimochodem je mi 18 .. on chtěl a ja ne a on byl neodbytný hodně neodbytný tak jsem ho nechala bylo mi zas špatně a od tý doby na to furt mSlím,myslím i na to co se stalo ve 12 a 13 a myslím na to furt nejsem schopná s nikým spát mam jednoho kamaráda kterýho mam fakt hodně ráda a mame blízký vztah a on i chce něco vážnějšího jenže ja bych s nikým nemohla td spát je mi z toho všeho na nic a nedokážu si sex snad ani představit a nevím co mam prost ted děat .. jsem zmatená nesvá a šíleně mě to štve .. chci být normální a jednou mít i rodinu ale bojím se toho pač vážně s nikým spát nemužu ..

    • Aneta Takový zážitek je hluboko ukrytý uvnitř Vás. Je dobré co nejdříve začít mluvit o svém zážitku, popisovat pocity s tím spojené - nejlépe s odborníkem psychologem. Jen ten je schopen Vám pomoci a chápat Vás. Laická veřejnost ani ti, kteří si touto zkušeností neprošli, nejsou schopni pochopit naše pocity, stavy a proměny - což jsou následky těchto zážitků.

    • mar moc děkuju za odpověd giorgio :)

    • Giorgio Hele, hlavně se svůj problém snaž příště lépe formulovat - líp jej napiš, protože tohle se docela těžko čte.

      Teda, připadá mi děsivé, že někoho znásilnili jednou, ale ještě víc neuvěřitelné mi připadá, že si někdo něco takového zažil hned dvakrát nebo víckrát, a ještě horší je pokud se o něco takového pokoušel tvůj vlastní otec. S tím jsi měla jít už dávno na policii, na něco takového nemá právo. Nebo se ozvat organizacím, které chtějí pomáhat lidem, co tiše trpí. Ale hlavně bych asi zašel k nějakému psychologovi nebo k někomu takovému, kdo ti pomůže a kdo tě podpoří. Snaž se být silná a věř že se ti podaří se úspěšně vrátit do normálního, spokojeného a zdravého života. Ale hlavně se snaž sama. Především ty sama se můžeš zachránit a být zdravá, ale opravdu požádej psychologa, okolí nebo kamaráda nebo někoho, aby tě podporovali a pomáhali ti, evidentně to fakt potřebuješ. Protože já upřímně vůbec nevím CO víc ti mám poradit. HLAVNĚ se ale nijak nesebepožkozuj, nevyčítej si, že se ti něco takového stalo atd., nemůžeš za to. Může za to jenom ten, kdo se ti rozhodl něco takového udělat a ten/ti by měli nést následky.

      Každopádně ti ale přeji hodně štěstí do tvého životního boje a držím ti palce k tomu aby ses zase uzdravila z tvého momentálního zoufalství... :-) Neboj, zase budeš zdravá, spokojená a štastná. Ale vyslechni si i rady jiných, co sem přispějí, já na tohle nejsem nějaký odborník nebo tak...

      Good luck :-)

  • podpora

    stránka Všechny moc srdečně zdravím. Jelikož tu vidím spoustu zajímavých a neskutečných příběhů a informací od ostatních, ráda bych Vám nabídla k podpoře facebookovou stránku, kterou jsem nedávno začala tvořit pro pomoc obětem znásilnění a pro diskuzi o tomto tématu. Jelikož i sama mám s tímto tématem hodně společného, chtěla jsem podávat informace ostatním a rozšířit tyto informace a případně osoby, kterým se něco takového stalo, aby si navzájem mohly pomáhat případně alespoň slovně. Tudíž všechny, koho tato problematika opravdu zajímá nebo s tím mají zkušenosti a chtěli by pomoct rozjet tuto stránku ještě více a podpořit ji pro ostatní, kteří to potřebují, tak stačí dát like této stránce https://www.facebook.com/znasilneni/ omlouvám se, pokud jsem tady tím někoho nějak zaotravovala a děkuji všem, kteří se případně připojí. Krásný den přeji.

    • Mel Ahoj dobry napad :) jen si nejsem jista, jak moc na Facebooku se neco takoveho rozjede. Lidi ohledne tohoto tematu zustavaji radi v anonymite.. coz facobook zrovna neni.. ale uvidis, treba se to mezi lidi dostane tou spravnou cestou..

  • Nemůžu zapomenout na zážitky z dětství

    (snad) zcela anonymní Zdravím. Opravdu netuším, kolik lidí se na této stránce ještě zdržuje, ale pokusím se zcela anonymně popsat svůj problém. Přestože se už minimálně tři roky nic nestalo, pronásleduje mě to dodnes. Pokud zde najdete nějaké nesmysly, tak se zcela upřímně omlouvám, ale píšu tohle pod návalem emocí.
    Mé nejstarší vzpomínky pocházejí z doby, kdy mi byly tři roky. Víc určitě ne. Z tohoto roku je to vlastně má JEDINÁ vzpomínka.
    Rodiče nás tehdy velmi často vozili k babičce a dědovi. S nimi bydlel v jednom domě jejich syn, matčin bratr. Přerostlé ptáče, které stále nevylétlo z hnízda a o kterém bylo známo, že celý život proseděl na zadku.
    Začalo to v mém druhém nebo třetím roce. Myslela jsem si, že je to normální, i když přes mě často přehazoval deku a pokaždé "nenápadně" přestal a zase jsme si jen normálně hráli, když kolem procházela starší sestra/babička/děda. Byla jsem příliš malá na to, abych si uvědomila, co se děje. Měla jsem ho i docela ráda.
    Jednou jsem to jen tak zmínila před matkou, to mi byly čtyři nebo pět. Vím jistě, že do školy jsem ještě nechodila. Bylo to jen letmé zmínění a tehdy jsem nepochopila, proč si rodiče nepřejí, abych se s ním nadále vídala. I přesto se to pravděpodobně nijak dál neřešilo, protože vím, že do dvou měsíců jsem opět vesele jezdívala k babičce a dědovi, pravidelně co týden na celý víkend a začalo to celé znova. Od té doby jsem o tom nijak dál nemluvila, ani slovem jsem se nezmínila.
    Léta ubíhala a já stále jezdila na víkendy pryč. Kolem osmi let jsem si začínala uvědomovat, že to není správné, ale stejně jsem nic neudělala. Zřejmě v tom hrál roli strach z rozvrácení rodiny a stud. Snažila jsem se mu vyhýbat, co nejvíc být s dědou a babičkou, nebo alespoň v blízkosti sestry, ale nikdy jsem nesebrala odvahu se s tím svěřit.
    V mých deseti letech dědovi diagnostikovali zhoubný nádor a krátce na to zemřel. Babička se psychicky zhroutila a my jezdívaly k ní stále častěji a častěji. Stále jsem to nedokázala říct, už vůbec ne tehdy. Navíc jsem si myslela, že mi to nebudou věřit.
    Poté si vzpomínám, že zhruba půl roku po dědově smrti jsem onemocněla zápalem plic. Bylo sice fajn, že jsem nechodila do školy, ale jakmile už jsem neměla takové horečky, matka mě okamžitě hodila na krk nemohoucí babičce a jejímu synovi. Od doby, co zemřel děda, se to jen zhoršovalo - stále víc si vyskakoval, jak na mě, tak na babičku. A ze všeho nejhorší bylo, že i přesto ho babička chorobně milovala a zastávala se ho ve všech směrech. My se sestrou ho vždy musely respektovat a podřizovat se mu, vždyť byl dospělý (přestože už tehdy jsem se o tom v mých deseti letech dokázala hádat, protože já si nemyslím, že je člověk dospěly, když ve čtyřiceti letech jen saje matčino mléko, ještě k tomu když je na invalidním důchodě).
    Nenechal mě na pokoji, ani když jsem byla nemocná. Co dva dny jsem chodila k obvodnímu lékaři na odběry krve. Hrozně mě z toho bolely ruce, zářily zeleno-žluto-modro-fialovými barvami. Na krátký čas si pro mě přijela matka, hodila mě k doktorovi a potom mě zase nechala u babičky. Když jsem se nějak snažila vymluvit, že tam nechci jezdit, začala s citovým vydíráním, že to má teď těžké. Ano, určitě by jí pomohla nemocná desetiletá holka.
    Později už jsem k babičce nechtěla jezdit nejen proto, že u ní stále (!!!) bydlel strýc (který mimochodem dostal vyhazov z práce, takže měl na mě víc času), ale taky proto, že mě to začalo všechno neuvěřitelně štvát. Tím mám na mysli samotné ježdění k ní, totální odříznutí od své hrstky přátel (které jsem postupem času stejně ztratila, ale to je na jiné vyprávění). Jezdila jsem tam namouduši na KAŽDÝ víkend, pokaždé to prožívala znovu a babička tam stále jen brečela a navíc zřejmě začala trpět halucinacemi, protože se mě často snažila přesvědčovat, že fotka dědy se na ni usmála a nadávala mi, když jsem neviděla totéž. Do toho ji neustále buzeroval její vlastní syn, kterého neměla sílu vyhodit z baráku. A aby toho nebylo málo, měla (a stále má) něco s kanalizací, záchod jí nesplachuje a neteče jí teplá voda. Zneužívání bylo stále častější a častější. Navíc už jsem se tolik nemohla schovávat za sestru, protože tam nejezdila tak často jako já (je o šest let starší, pokud jsem se o tom ještě nezmínila). Často jezdívala třeba jen jednou za čtrnáct dní, ale já pořád každý týden, navíc tehdy měla přítele.
    Začínala jsem si uvědomovat, že tam jezdím tak často proto, že je tak snadné někomu hodit dítě na krk na víend. Nezlobte se na mě, ale nepřipadá mi normální, aby dítě takhle často navštěvovalo babičku, které ještě ke všemu neteče teplá voda a nefunguje záchod, navíc má v baráku neuvěřitelný bordel. Když jsem zmínila před mamkou tohle, začala po mně pokaždé řvát, že jsem tam jako menší tak ráda jezdila a že se o mě starala, že nyní potřebuje mou podporu.
    Takhle to stále pokračovalo. Zlom nastal někdy kolem mých dvanácti let, kdy mi narostla prsa a strýc o mě ztratil zájem. Že by důvod, proč nikdy nikoho neměl?
    Pokud čtete pozorně a zvládáte základy matematiky, můžete si snadno spočítat, že dnes mi je patnáct let. K babičce stále jezdím, ale už jen zřídkakdy přespávám. Stále je hysterická a v podstatě pořád jen brečí, stále trpí halucinacemi. A strýc stále visí na jejím krku. Dnes vím, že jsem to měla nahlásit, ale jak bych to dokázala? Žádné svědky nikdy neměl, sex se mnou nikdy neměl (přestože se o to pokusil asi desetkrát, ale nešlo to), navíc všichni v mém okolí vědí, že ho nesnáším a brali by to pouze jako zoufalý pokus, jak na něj hodit špínu. Mně už se jednoduše nechce jezdit k babičce. Kdybych měla tu moc v rukou a mohla jej nechat vaporizovat, bez mrknutí oka to udělám. Nechci ho nikdy v životě vidět a slyšet o něm, ale navenek musím předstírat, že ho mám ráda. Byla jsem blbá, teď to vím a nesu následky.
    Kromě toho se mi to vše vrací, jako kdyby to bylo včera. Každý den. Omezuje mě to v běžném životě, stále na to myslím a nemůžu tu zatracenou myšlenku vytěsnit z hlavy. Jen když ho vidím, zase se mi to všechno vrátí. Rozepsala bych se o těchto problémech víc, ale už nemám tolik času. Pokud chcete mě chcete blíže vyslechnout, můžete se ozvat na e-mail 4339697@seznam.cz.

    • Giorgio No sakra, tohle je takový slet špatných věcí a událostí, že se vůbec divím že jsi vůbec schopná žít nějaký takový život. Vůbec teda ale nevím, co poradit, mám jen problém s tím, že to sem vlastně vůbec nespadá. Zkus to na zpovědnici nebo tak. Ale pokud tě okolí citově vydírá tak se proti nim něco nauč a kdyby tě ten šmejd obtěžoval tak máš přece právo na ochranu od státu :) Zkus třeba s tím ale zajít k nějakému psychologovi nebo za někým, kdo se zabývá lidmi co tiše trpí. Nebo se s tím celkově někomu svěřit.

      Každopádně ti celkově přeji hodně štěstí do tvého života a do nového roku. :)

    • Zdenek http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=876447

      Spatne napsany fake

  • znasilneni me sestry pred 4 lety

    Lu Dobry den. Mam dotaz. Moje sestra byla v prosinci roku 2011 znasilnena. Bylo ji cerstve 15 let. Jela s kamoskama na diskoteku a nekdo ji neco hodil do piti. Tancovala s klukem, ktereho tam poznala a pak uz si jdn pamatuje kousky, ze lezi na parkovisti, ten kluk ji daval facky a rikal at drzi hubu a slikal ji. Domu se dostala ani nevi jak ( z jineho mesta) mela spinavy ponozky jakoby chodila v hline, nemela kabelku. Vse rekla matce az druhy den, hned se jelo na gynekologii, doktorovi se to nereklo a jen pozvrdil ze uz neni pana, a pred tim nikdy nemela sex. Nechtela to resit a nikde oznamovat. Ale trapi ji to stale. Myslite ze to lze jeste nejak resit kdyz jsou to 4 roky? A nikdo ji to nedosvedci. Ja si myslim ze ten hajzl si ale nezaslouzi zit v klidu dal. Dekuji.

    • Giorgio :-O To zní strašně.

      Bohužel musím říct, že pokud je to už 4 roky staré, tak tím může pro policisty dost klesnout zájem o to. Ale pokud narazíš na nějakého taktního, slušného nebo tak, tak by to třeba šlo a třeba by se to i podařilo.

      Ale nevím nevím, jestli jí to že by se jí třeba podařilo pomstít, jestli by jí to udělalo celkově líp. Ale samozřejmě chápu, že to chce/chcete udělat. Kdo by nechtěl. Ale jak už tu psala MEL: Ono by se taky mohlo stát, že se tvoje sestra několikrát vyzpovídá na policii, zase by se jí to všechno trápení tím akorát vrátilo, a policisté třeba by nevyřešili nakonec nic a jí by se to třeba ještě mohlo i zhoršit.

      Já osobně bych se na tu "pomstu" tedy asi vykašlal, má to bohužel malou šanci na úspěch když je to 4 roky staré a taky byste vůbec musely mít štěstí na správného poldu.

      Podle mě pokud jí to trápí tak jí zkus vzít třeba k psychologovi nebo tak, a pomáhej jí, snaž se jí rozesmívat podporovat jak to jen půjde a at cítí že jí někdo má fakt rád a prostě bych se vydal touto cestou. Pomáhat jí, aby se uzdravila a byla štastná a aby na to postupně nějakým způsobem "trochu zapomněla". To by asi bylo celkově lepší. Nakonec, nebojte se. Každý hajzl vždycky dostane to co si právem zaslouží.

      Ale rozhodně tvojí sestře přeji vše nejlepší k jejímu uzdravení a aby zase byla v pohodě a spokojená, protože jednoho dne určitě bude, pokud bude milovaná a podporovaná.

      Tedy hodně štěstí :)

    • Giorgio :-O To zní strašně.

      Bohužel musím říct, že pokud je to už 4 roky staré, tak tím může pro policisty dost klesnout zájem o to. Ale pokud narazíš na nějakého taktního, slušného nebo tak, tak by to třeba šlo a třeba by se to i podařilo.

      Ale nevím nevím, jestli jí to že by se jí třeba podařilo pomstít, jestli by jí to udělalo celkově líp. Ale samozřejmě chápu, že to chce/chcete udělat. Kdo by nechtěl. Ale jak už tu psala MEL: Ono by se taky mohlo stát, že se tvoje sestra několikrát vyzpovídá na policii, zase by se jí to všechno trápení tím akorát vrátilo, a policisté třeba by nevyřešili nakonec nic a jí by se to třeba ještě mohlo i zhoršit.

      Já osobně bych se na tu "pomstu" tedy asi vykašlal, má to bohužel malou šanci na úspěch když je to 4 roky staré a taky byste vůbec musely mít štěstí na správného poldu.

      Podle mě pokud jí to trápí tak jí zkus vzít třeba k psychologovi nebo tak, a pomáhej jí, snaž se jí rozesmívat podporovat jak to jen půjde a at cítí že jí někdo má fakt rád a prostě bych se vydal touto cestou. Pomáhat jí, aby se uzdravila a byla štastná a aby na to postupně nějakým způsobem "trochu zapomněla". To by asi bylo celkově lepší. Nakonec, nebojte se. Každý hajzl vždycky dostane to co si právem zaslouží.

      Ale rozhodně tvojí sestře přeji vše nejlepší k jejímu uzdravení a aby zase byla v pohodě a spokojená, protože jednoho dne určitě bude, pokud bude milovaná a podporovaná.

      Tedy hodně štěstí :)

    • Andrea ja neviem ci bude schopna to nahlasit, ale moze jej to aj velmi pomoct. co ja mam skusenosti s policiou... nahlasovanie aj kradeze je neprijemne, tie vysluchy a tak, ale policajti sa vedia aj dobre zachovat a byt velmi citlivi a taktni. tiez su to ludia. treba ale na takych asi natrafit. a ja som zatial mala stastie na slusnych policajtov

    • Mel Ahoj, s timto zkusenosti nemam, zpetne to nahlasit asi jde, ale co jsem tak cetla, ty zkusenosti s policii nejsou nic moc, a vzhledem k tomu, ze jednalo o "poprve", musela by to vypravet porad dokala a porad svedcit. Chapu, ze toho grazla, chcete dostat, ale bala bych se, aby to holku vic nepolozilo ;( uz takhle si prozila neco, co by se nemelo nikdy dit a jeste to porad vypravet..
      Ale to je jen muj nazor
      Kazdopadne drzim palce! At se tech hruz zbavi v hlave co nejdriv, at se jen smeje a uziva si zivota! ..

  • Uz je to 11 let a stale se stydim

    Mel Ahoj?
    Vcera vecer jsem narazila na toto forum. Je smutne, kolik ohavnych pribehu se to seslo, je smutne kolik se toho venku deje. Zaroven je hezke, ze takoveto forum existuje, lide se tu vzajemne podporuji a dodavaji si silu a kuraz...
    Vahala jsem, ale nakonec i ja prispeju. Je to tak tezke a potupne...
    Uz je to 11 let a ja se za to stale stydim. Stydim se, protoze tohle neni ten pripad, ktery se odehraval venku, ani doma se znamymi lidmi. Stydim se, protoze jsem byla tak mlada, naivni a doslova blba. Bylo mne tenkrat 16. Sexualni zkusenost jsem v te dobe mela, byt jen malo a kratce (s jednim tehdy znamym)... Jenze to, cojsem vyvedla tenkrat v lete byl proste nerozum. Dodnes si to vycitam. Stydim se za to, protoze nikdo prece nemuze bejt tak naivni... Ja byla...
    Vyrazili jsme tenkrat s holkama na diskoteku (ktera dnes uz neexistuje). Ani jsme tenkrat nepili. Slo jen o zabavu, proste si zatancovat, nic vic. O holk meli zajem mladi kluci, o mne , jako obvykle "ti starsi". Pisu starsi, protoze v 16 letech jsem proste muze ve veku cca 30-35 let vnimala, jako ty starsi. Jeden se tenkrat ke mne pripojil a tancovali jsme spolu. O nic neslo, jen o tanec. Soucasti diskoteky byl i venkovni balkonek. tam jsme si chvili povidali a vymenili telefonni cisla. O nic neslo.
    (Az na to, ze chlap byl vysoky cernovlasy jugoslavec - mela jsem to tusit, jenze v te dobe mezi prateli byly holciny z ruznych zemi a kultur, nenapdlo mne to)...
    Par dni jsme si psali a pak na to sesli. A Ted mi zacina hlava stat, protoze nerozumim tomu, co jsem si tenkrat myslela. Ja za nim prijela a sla k nemu domu! Vycitam si to, vdyt od mala prece slychame, nechodte k cizim lidem domu. Kde jsem v tu chvili nechala mozek?
    Byl to maly byt 2kk, v jedne mistnosti loznice a v druhe napul kuchynka s loznici. V kuchyncd byli jeho pratele, bavili se, bavili jsme se chvili s nima. Myslim, ze jsme si dali sklenku sampanskeho nebo vina (opravdu jen decentne, ani tu sklenku jsem nedopila)... Pratele pak sli ale pryc. Zustali jsme tam sami. Zacal mne libat, dotykat se mne... Nechala jsem se, tenkrat jsem proste nemyslela. Jenze pak chtel vic, a to ja nechtela. Melo mne to proste dojit. Mela jsem to cekat.
    Tak jsem rekla, ze ne. Vstala z postele, on me ale popad, stahl do postele a sundal mne kalhoty. Ja si je natahla a serval je ze mne znovu..Pak uz to byla jen hra na kocku a na mys a ja porad couvala a rvala ne. Pak si mne pridrzel a bylo to. Tenkrat se mne koulely slzy po tvari...
    Takova blbost! Takova potupa! Stydim se za to, melo mne to dojit!
    Byla jsem v takovem soku, ze jsem nemluvila a nebyla schopna ani odejit. Za chvili na to se jeho pratele vratili a ja tam tak potupne sedela a zirala. Neumela jsem se vyjadit, pak jsem se odebrala domu. Doprovodil mne na zastavku a drzel pevne kolem ramen.. Porad mi to nedochazelo, porad si premitam v hlave, co se tenkrat stalo. Jestli se to opravdu stalo. On to tak treba nebral, chtel si jen uzit a ani mu ta scena neprisla divna, slysim ten smich...
    Je to potupne...
    Za mesic na to jsem drzela v ruce dva tehotenske pozitivni testy. V tu chvili se mne zhroutil svet. Mohli to byt jen nervy, tehotna jsem nakonec byt nemusela, ale ja si dodnes myslim, ze ano. Myslim, ze z tohi balicku nervu jsem nakonec potratila sama. Bylo to dlouhe, silne, bolestive. Na uktrazvuku mne pak tenkrat nic nenasli, presto jsem dostavala hormony injekci a hormonalni pilule...

    Je to uz 11 let. Vsude jsem cetla, jak lide meli pak problem se sexem. Ja mela problem opacny. Bylo kratke obdobi, kdy jsem stridala sexualni partnery. Bylo obdobi, kdy jsem mela uzkosti a deprese, a tak jak ty stavy prisly, tak zase odesly...
    Sexualni zkusenosti a zvedavosti zasly tak daleko, az jsem nasla zalibu ve svazovani, dodnes mam ale pocit, ze je to jen proto, ze se mam potrebu strestat, ponizit jeste vic a to jen za to, jak jsem byla tenkrat naivni a blba. Mam tyhle dve veci tak silne propojene, ze je mne z toho nekdy spatne. A zase se vraci ty stavy uzkosti a deprese. Zacarovany kruh...
    A pri tom asi o nic neslo, ja vam tady pisu svuj pribeh, ktery je vlastne nezajimavy, je to jen o tom, jak sla mlada holcina na rande s jednou tolik starsim chlapkem a sla k nemu domu. Kdyby mne tohle rek kdokoliv jinej, divila bych se, ale tenkrat jsem to byla ja... Nevim, co jsem si myslela, kdyz k nemu pujdu domu. Ze mi da jen pusu na tvaricku a pustime si film?
    Stydim se za to, stydim se za svuj potuony pribeh, stydim se za mou mladeznickou naivitu, stydim se....

    • Zdeněk Nemusíš se omlouvat, chápu, že jsi zraněná, rozjitřená.
      K tomu řešení: je to samozřejmě na tobě, k ničemu tě nenutím, nepřemlouvám. Jen si myslím, že je někdy jednodušší si někdy o tom popovídat anonymně (nepotřebuji přece znát tvé jméno, adresu) a současně soukromě (ne přes veřejnou stránku). Kdyby nic, člověku se uleví, protože líp se svěříš anonymně než známému člověku. Ale je to na Tobě.
      Držím ti palce.

    • Mel Promin, nevim, jestli ma reakce byla nebo nebyla na miste, byl to automaticky mechanismus, obranna reakce.. za podporu diky (zatim nevim, jestli bych byla schopna po mejlu resit s nekym neznamym - neber to jako urazku, prosim) ..ale diky, jeste si to necham projit hlavou..

    • Zdeněk To chápu. Proto jsem Ti chtêl pomoci. Mrzí mne, pokud se Ti nelíbí můj tón, líp to vyjádřit nedokážu. Držím palce

    • Mel Uznat, ze to zkoncilo? V hlave clovek horko tezko nekdy neco uznava.. je to beh na dlouhou trat..

    • zdeněk Dotrestat = prestat se trestat

    • Mel Ne diky, "dotrestat" vazne ne... at uz je to mysleno jakkoli... tvuj ton se me nelibi..

    • Zdeněk Třeba by ses dokázala "dotrestat", uznat, že už to stačilo. Kdybys napsala na mail, třeba spolu něco vymyslíme, už jsem se s pár takto traumatizovanými bavil. Nechci to probírat takhle veřejně.

    • Mel Ahoj, díky za podporu, ale musím být přísná, protože to tak vnímám... :/

    • Zdeněk Ahoj,
      nebuď na sebe tak přísná. Já tě chápu, ale každý děláme chyby. Rád bych s tebou o tom popovídal. Napíšeš?
      zetzet@seznam.cz

  • propuštění pachatele

    .. Ahoj, nemáte někdo zkušenost s ....kde začít. Všechno je to už 10 let, mně je nyní 25, a jeho mají počítám-li dobře v srpnu 2016 propustit. Je možné, a moc bych si to přála, že to přeháním a nic se nestane, ale byl na mě patologicky fixován a to všechno....nemůžu se zbavit strachu, že první co udělá, až vyleze, bude to, že mě půjde hledat. Proto jsem si řekla, že se budu cítit líp, když aspoň budu vědět, až se tak stane, tak jsem požádala soud, aby mě věznice informovala, až ho pustí. To obnášelo v podstatě tam poslat dopis (samozřejmě sepsaný právníkem). Je to už tři týdny, možná měsíc, a nepřišlo mi stále žádné vyjádření od soudu...nemáte někdo podobnou zkušenost? Nevíte někdo, jak dlouho soudu trvá, než to rozhodne? A dají mi určitě vědět, že se tak stalo, že jo?

    Pak mám ještě jeden dotaz - jak jsem psala, je to vše už 10 let, a já prostě pořád nejsem "normální". ¨Všechno je pochopitelně mnohem lepší, a jsem v podstatě v pohodě, akorát - s přítelem, se kterým jsem tři roky, prostě nemáme sex. Nenávidím se za to, nevím jestli víc sebe nebo JEHO, že mě tak do života poznamenal....a celý to přemýšlení o tom je hrozný a nechutný...jo, nemám to zpracovaný. Ale chtěla jsem se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenost se sexuologem? Nebo na to "stačí" psycholog? Už bych s tím chtěla zkončit jednou provždy, tahat s sebou tu mrtvolu minulosti, je to horzně vyčerpávající, jenže mi to pořád nejde....

    Moc děkuji za odpovědi!

    • Kit Ahoj, zkusenost bohuzel nemam, ani jsem nenasla informaci k tomu v jakem terminu a zda vubec te musi vyrozumet ze jim tvoje zadost prisla. Nasla jsem pouze v zakone, ze musi obet informovat o propusteni/uteku do 24 hodin co se to stane - takze klidne telefonicky, ale prave az potom co bude na svobode. Bohuzel nevim, zda zaslou i vyrozumeni, ze zadost prijali - mozna to trva dele, protoze ze soudu by ta zadost mela putovat na policii a do veznice. Oni jakoby na soudu nic rozhodovat nemusi, ty mas jako obet na tuto informaci pravo, kdyztak mrkni do zakona č. 45/2013 Sb. (§ 11).

      Co se tyce druheho dotazu, tak strasne zalezi na jakeho lekare nebo lekarku natrefis. Nekteri sexuologove jsou totiz zaroven i gynekologove, nebo naopak se venuji i psychiatrii, a pak je to zamereni proste jine. Ja mam zkusenost ze u sexuologa se da dobre pracovat v ramci partnerskeho vztahu, tj. ze treba dochazi na schuzky oba partneri a cili se i na "technickou" stranku sexu. Mrkni se treba na zmanylekar.cz a precti si nektera hodnoceni, treba te nekdo zaujme nebo alespon ziskas vic informaci.

      Preju hodne stesti do budoucna, at se dari!

  • pojem znasilneni

    Therine Zdravim, jak vlastne zacit?
    Potrebovala bych definovat slovo znasilneni nebo spis odpovedet a rict nazor na vec, co se mi pred 2 dny v noci stala. Mam pritele, nekde rok a par mesicu k tomu (na tom ale nesejde) a mame vicemene bezkonfliktni vztah, posledni dobou to sice jine bylo a nevim z ci strany, nevsimal si me, pres tyden jsme se nevideli, nic..k veci, v patek jsem byla na diskotece s kamaradkou, ktera tam sla s pritelem.. ponekud jsme se opili, ja asi vic a necim me nastvala, pohadali jsme se, ja se urazila a chtela jit domu.. jenze jsem nesla, protoze jsem u baru potkala znameho, slovo kamarad bych uplne pouzit nechtela, a asi jsem se chtela kamaradce pomstit, nebo nevim, co mi jelo hlavou a dala jsem se s nim do reci..hladil me na zadech, rikal mi jak jsem nadherna a me to v tom stavu prislo fajn, protoze pritel mi tohle uz strasne dlouho nerekl, vubec se neprojevoval a ja to od nekoho proste chtela slyset, nejaky komplimenty.. tancovali jsme spolu, on po me strasne jel a ja si uzivala neci zajem, i kdyz jsem mu ho vubec neoplacela!
    Potom rekl, jestli s nim pujdu ven, v satech v te zime jsem teda sla, veci nechala vevnitr.. rekl ze me strasne chce a chtel mi dat pusu, rikala jsem ze mam pritele a ze ho podvest nechci, takze jsem od nej tu pusu nechtela..rikal ze to chape nebo neco na ten zpusob a ze me doprovodi domu at si jdu pro veci.. dosla jsem si tedy pro ne a sesli jsme se venku.. ptal se jestli u me nemuze spat, rikam ze v zadnym pripade nemuze..pak me zastavil, jednou rukou vzal surove moji hlavu a druhou mi zacal sahat pod saty, do kalhotek..asi po peti vterinach nez jsem se vzpamatovala, jsem ho odstrcila a rekla mu ze je kreten, utekla a asi 500 metru dal jsem se slozila a zacala hrozne brecet.. byla jsem opila, to uznavam, ale ne natolik abych ztratila rozum..jenze pribeh jeste ke vsemu nekonci

    v tom klubu a asi i predtim nas videli nejaky pritelova znami..dva znami, ktery se vubec neznaji, takze je jasny ze veril jim, co videli a ne me, ktera ma hodne kamaradu..ptali se ho co se ten vecer stalo a jestli jsme po tom co jsem udelala jeste spolu.. nechapal o co jde a tak mi psal nastvanou sms ,, prej ses vcera slusne rozjela?! nechces mi k tomu neco rict?".. tak jsem mu vysvetlila, ze jsem celej vecer sice opila byla ale ze jsem ho nepodvedla a hrozne jsem se obhajovala..napsala jsem mu, ze sem mu to puvodne rikat ani nechtela ale ze jsem byla skoro znasilnena..a on mi napsal: znasilnena? delas si ze me srandu? a to ses jako nechala? znasilneni podvod je a doufam ze vis co to znamena..proste mi vubec neveril..absolutne.. jenze jak mu vysvetlit, ze jsem ho nepodvedla? a jak definovat slovo znasilneni nebo pokus o znasilneni? a nemela bych mit spis v priteli naopak oporu a ne to, aby jsme se kvuli tomu pohadali?
    i kdyby to znasilneni nebo pokus o nej byl, na polici jsem chtit nechtela.. znam jmeno toho kluka, vsechno, mam jeho cislo, protoze je to syn od myho kolegy nejlepsiho kamarada a uz kamarad kteryho jsem cestou domu po tomhle potkala a ptal se me co se stalo, mu chtel jit rozbit hubu, neodpovida na sms, na telefony nic (psala a volala mu kamoska, ze se chce sejit ohledne toho co se stalo)..tomu klukovi je cerstve 18, popravde ani nevim, co je zac a moha bych z toho nahlaseni a cehokoliv mit jeste vetsi problemy nez mam, jako ze si vymyslim a nebo ze jsem to chtela a tak..

    vim, ze toto je stranka o obetech znasilneni a ja popravde, jak jsem psala, ani sama nevim, jak to slovo definovat..jsem teda obet nebo ne? a je to znasilneni podvod? a jak vysvetlit priteli, ze i kdyz me videli dva lidi jak se branim, tak mu stejne rekli ze jsem ho podvedla, a on jim veri? lidi si lzi vymysli, od toho jsou to lzi a pak to vydavaji jako pravdu..ja, mozna obet, jsem ted nejhorsi ze vsech, i kdyz jsem utekla..poradite mi prosim, co mam delat? a jestli za tohle pritel stoji? mam ho strasne rada, ale zklamal me tim svym nazorem na znasilneni, ze opravdu nevim..diky

    • Kit Therine, ahoj. To co jsi popsala bych mozna spise nez znasilnenim nazvala sexualnim nasilim - utokem. Nic z toho co se stalo neni tvoje chyba, jasne si tomu klukovi rekla, ze s nim nic takoveho mit nechces a on se stejne pokusil si na tobe vynutit sex. Bohuzel na policii bys to vse tezko prokazovala, pokud nemas nejake dukazy. To ze jsi byla opila a sla jsi s nim dobrovolne ven, to ze je utocnikovi jen 18, vsechno hraje v jeho prospech, ackoliv samozrejme znovu opakuju ze to je jen a jen jeho vina, vubec ne tvoje, je jedno co jsi mela na sobe, ze jsi pila, ze jsi s nim tancovala - nic z toho neni souhlas k sexu. Bohuzel spolecnost se na tohle vetsinou diva jinak - to uz muzes videt nakonec i z reakce tveho pritele "to ses jako nechala" proste to je absolutni nepochopeni sexualniho nasili. Chapu ze mas pritele rada a chces vztah zachranit, nemuzu ti radit zda s nim zustat a snazit se to nejak spravit, musis se rozhodnout sama. Preju ti moc stesti do budoucna a hlavne se neobvinuj, spousta lidi ty bude chtit rict ze sis za to mohla nejakym zpusobem sama, ale to proste neni pravda. Tenhle pristup me strasne vytaci, abych jako zena neustale musela byt na pozoru kde jsem/ co mam na sobe/ s kym jsem/ jestli nejsem moc "pratelska" aby nahodou me pak nakej chlap neznasilnim.. proste pokud kazdej muz a hlavne i muzi co znam jsou potencialni utocnici, tak je neco spatne s temi muzi!

  • pomoc

    nicol Potrebujem poradit, som uplna krava, ale pred tromi mesiacmi som sa rozisla s chalanom, s ktorym som bola 8 rokov - podviedol ma :( ... bola som na dne, zufala, a tak ma kamaratka zobrala na diskoteku, odreagovat sa. Tam som sa zapacila majitelovi diskoteky a aj on mne a na viac po hnusnom rozchode som mala chut okamzite zacat novy vztah aby som zahnala bolest. Stretavali sme sa asi tyzden, bol super az kym ma nezobral k sebe domov. Rozpravanie sa presmyklo k hre kde sme sa doberali, zacal mi pridrzat ruky nad hlavou a ked som sa chcela postavit nechcel ma pustit a smial sa, myslela som, ze je to cele hra a zacala som s nim, akoze, bojovat - moja najvacsia chyba v zivote, k pridrzaniu ruk uz sa pridala o mnoho vacsia sila a ja som coskoro pochopila, ze o hru uz tu nejde, narovinu mi aj povedal, ze ma chce, no ja som na to nebola pripravena, bolo mi s nim fajn, prisla som na ine myslienky ale sex som si s nim tak skoro nepredstavovala. Ked som mu povedala, ze chcem ist domov, hodil ma naspat na postel a povedal mi, ze ak budem spolupracovat nebude na mna tvrdy. Neviem co sa vo mne v tu chvilu odohralo, ale bol to ako zly sen kde som si povedala, tak toto sa urcite nestane, nemozem mu to dovolit, snazila som sa z celych sil ale nemala som sancu, boj bol ten najnaivnejsi napad, co som mohla mat, skoncili sme nakoniec na zemi, roztrhal na mne veci a vnikol do mna tak prudko, ze som sa nevedela od bolesti nadychnut, bolo to hrozne neviem ani to ako som sa dostala domov, asi ma odviezol, neviem, no rano mi volal a trval na stretnuti, ze sa chce o tom porozpravat, nereagovala som, vsetko som povedala len svojej naj priatelke asi po troch dnoch sa objavil pred nasimi dverami - skoro som skolabovala, povedal mi, ze ma vplyvy a aby som si dala pozor na usta, na druhy den ma cakal za skolou, samozrejme, bez svedkov a trval na tom aby som k nemu zasa prisla, a varoval ma, ze si mam dobre rozmysliet, ci budem vobec uvazovat o tom, ze by som neprisla, strasne sa bojim, neviem, co mam robit,oznamit to uz asi nema vyznam, ked to nemam ako dokazat, naviac ma znamosti, dostal by sa z toho vdakanasej skorumpovanej vlade, ale tiez sa bojim, ze to urobi znova, nadavam si do strasnych slepic, aka som bola hlupa, ale uvedomila som si, ze plakat nad rozliatym mliekom mi asi nepomoze, tak hladam pomoc na takychto strankach, co mam robit?

    • kit Nicol, prvne je mi strasne lito, cim sis musela projit. V zadnem rpipade to ale neni tvoje vina!! za znasilneni muze pouze jediny clovek, a to ten, kdo znasilnuje, nikde ne jeho obet. Je to uz par dni, co jsi sem psala, doufam ze jsi v poradku. V teto situaci by bylo dobre jit ihned na policii, mit sbeou pokud mozno nejake dukazy - napr. smsky, kde ti vyhrozuje apod., nebo treba fotky zraneni - pokud mas modriny, podlitiny. Pokud mas v okoli nekoho komu veris, rodinu ci dobre pratele, zkus se jim sverit a zaridit si doprovod do/z skoly, proste abys zvysila maximalne svoji bezpecnost. Bohuzel na policii se takoveto pripade strasne tezko prokazuji a navic se to vzdy vlece. Zkus pripadne vyhledat, zda ve tvem meste/okresu nefunguje nejaka organizace, kt. e primo specializuje na pomoc obetem znasilneni ci domaciho nasili - vetsinou maji telefonicke linky pomoci, kde by ti mohli lepe poradit. Hlavne prosim zustan v bezpeci, a neobvinuj sebe! ten clovek co ti to udelal je grazl bez kouska empatie, tvoje telo patri jen tobe a nikdo na nej nema pravo, ani po trech schuzkach, ani po deseti letech manzelstvi. Preju ti strasne moc stesti dal do zivota.

  • pomoc

    nicol Potrebujem poradit, som uplna krava, ale pred tromi mesiacmi som sa rozisla s chalanom, s ktorym som bola 8 rokov - podviedol ma :( ... bola som na dne, zufala, a tak ma kamaratka zobrala na diskoteku, odreagovat sa. Tam som sa zapacila majitelovi diskoteky a aj on mne a na viac po hnusnom rozchode som mala chut okamzite zacat novy vztah aby som zahnala bolest. Stretavali sme sa asi tyzden, bol super az kym ma nezobral k sebe domov. Rozpravanie sa presmyklo k hre kde sme sa doberali, zacal mi pridrzat ruky nad hlavou a ked som sa chcela postavit nechcel ma pustit a smial sa, myslela som, ze je to cele hra a zacala som s nim, akoze, bojovat - moja najvacsia chyba v zivote, k pridrzaniu ruk uz sa pridala o mnoho vacsia sila a ja som coskoro pochopila, ze o hru uz tu nejde, narovinu mi aj povedal, ze ma chce, no ja som na to nebola pripravena, bolo mi s nim fajn, prisla som na ine myslienky ale sex som si s nim tak skoro nepredstavovala. Ked som mu povedala, ze chcem ist domov, hodil ma naspat na postel a povedal mi, ze ak budem spolupracovat nebude na mna tvrdy. Neviem co sa vo mne v tu chvilu odohralo, ale bol to ako zly sen kde som si povedala, tak toto sa urcite nestane, nemozem mu to dovolit, snazila som sa z celych sil ale nemala som sancu, boj bol ten najnaivnejsi napad, co som mohla mat, skoncili sme nakoniec na zemi, roztrhal na mne veci a vnikol do mna tak prudko, ze som sa nevedela od bolesti nadychnut, bolo to hrozne neviem ani to ako som sa dostala domov, asi ma odviezol, neviem, no rano mi volal a trval na stretnuti, ze sa chce o tom porozpravat, nereagovala som, vsetko som povedala len svojej naj priatelke asi po troch dnoch sa objavil pred nasimi dverami - skoro som skolabovala, povedal mi, ze ma vplyvy a aby som si dala pozor na usta, na druhy den ma cakal za skolou, samozrejme, bez svedkov a trval na tom aby som k nemu zasa prisla, a varoval ma, ze si mam dobre rozmysliet, ci budem vobec uvazovat o tom, ze by som neprisla, strasne sa bojim, neviem, co mam robit,oznamit to uz asi nema vyznam, ked to nemam ako dokazat, naviac ma znamosti, dostal by sa z toho vdakanasej skorumpovanej vlade, ale tiez sa bojim, ze to urobi znova, nadavam si do strasnych slepic, aka som bola hlupa, ale uvedomila som si, ze plakat nad rozliatym mliekom mi asi nepomoze, tak hladam pomoc na takychto strankach, co mam robit?

  • Znásilnění

    Petr Zdravím asi neobvyklé že sem bude psát zrovna muž, ale svou přítelkyni miluju a udělám cokoli abych ji z toho dostal... Předtim než jsme se poznali stalo se jí o čem toto fórum je... Jsme spolu skoro rok a pořád mi přišlo divné proč ten sex tak odmítá a pořád nemá chuť náladu a pod. Až po půl roce mi to řekla že se jí stalo to a to a neví kdo to byl ale pod vyhruzkou smrti pokud to poví.... Nevím si s ji už rady jak ji pomoci, jak ji přivodit chuť a hlavně aby věděla že je semnou v bezpečí v posteli jsme jen my a je to jen naše...Aby se uvolnila a asi nejdůležitější aby co půjde na to co bylo předtím zapomněla a žila jen tím co je naše... Případné nápady ocením dík :)

    • Giorgio Těžko, fakt těžko říct co radit. Nikdy jsem si nic takového nezažil, takže se nedokáži v žádném případě tolik vcítit do vší té hrůzy, co prožívá. Já nevím...myslím že bude lepší když budeš čekat a čekat, dokud se nevzpamatuje a do té chvíle s ní nic intimního nemít ... a během té doby čekání jít třeba za psychologem nebo tak, probírat to a pracovat na sobě společně. Přeji hodně štěstí...

  • Znásilnění

    Petr Zdravím asi neobvyklé že sem bude psát zrovna muž, ale svou přítelkyni miluju a udělám cokoli abych ji z toho dostal... Předtim než jsme se poznali stalo se jí o čem toto fórum je... Jsme spolu skoro rok a pořád mi přišlo divné proč ten sex tak odmítá a pořád nemá chuť náladu a pod. Až po půl roce mi to řekla že se jí stalo to a to a neví kdo to byl ale pod vyhruzkou smrti pokud to poví.... Nevím si s ji už rady jak ji pomoci, jak ji přivodit chuť a hlavně aby věděla že je semnou v bezpečí v posteli jsme jen my a je to jen naše...Aby se uvolnila a asi nejdůležitější aby co půjde na to co bylo předtím zapomněla a žila jen tím co je naše... Případné nápady ocením dík :)

    • nobody Nikdy to nebude dobré, není to jen Vaše a není v bezpečí. Nepochopíš to... Netrap ji a nechtěj po ní, aby měla chuť...

  • niem

    co tě to sere? Tak hele žijeme v takovém státu tak nedá divit bohužel.Ale lidi neste s cukru a nepijete kakaa ne bej Vama tak tohodle se nebojím to ste takoví magoři iq tykve fakt.a když se něco posere
    tak proč se to píše na ten s*****j net. Normálně zajděte na policii a nezapomeň to říct doma ach jo lidi :-/ :@ :O :@ :-/

    • Giorgio Omfg jdi se zahrabat. Jak to tak čtu, potřeboval bys to zažít, abys dotyčné ženy tady pochopil. Trochu empatie by neškodilo. A omluvit se jim tu by neškodilo už vůbec.

    • Sima Keby to zažiješ nenapíšeš toto. Nie je to take jednoduché. vieš? Mne sa to celé udialo pred rokom a jedine komu som bola schopná to povedať je moj priateľ(ktorého som vtedy nepoznala. S každým slovom, ktorým to hovoríš sa ti to odohráva v hlave, spomienky sa vracajú. Je ťažké oznámiť to a povedať to niekomu. človek sa cíti špinavý, znehodnotený, hanbí sa zato...

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=