Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> >
 
 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Hello

    Lilan WhatsApp +234 80 546 814 16 na WhatsApp, že je skvělé kouzlo kouzla, může obnovit zlomený vztah ...

  • Půl roku po...

    TemnaNoc Ahoj, přijde mi fér se s vámi podělit o tom... o tom, co právě prožívám. V prosinci jsem sem psala článek s názvem „Večírek“, který jsem končila slovy, že mám strach, že se to celé obrátí proti mně. Jako by ta věta visela nade mnou posledních pár týdnů od rána do večera, každý den.
    Po probdělých nocích a depkách jsem na policii šla. Ohlásila jsem, co se stalo. Udělalo se mi líp, protože jsem v tu chvíli věděla, že v tom nejsem sama a že tam je někdo, kdo mi rozumí. Ale pak…pak nic, nic jako by se neřešilo, čekala jsem na informace k případu, ale nic.
    On se ale před pár týdny nechal slyšet, že jsem obžalobu stáhla a tím pádem je očištěn. Začala jsem tedy pátrat, co se děje. PČR vyhodnotila situaci jako přestupek a poslala spis na vyřešení na město, o čemž mě zapomněli informovat…. Na městě leží spis již půl roku a nic se neděje. Mám takové úvahy, že je zde ve hře něco vyššího, co celé řešení zbrzdilo..ale jsou to jen mé domněnky a na těch nemohu stavět. Jak jsem již psala tak on se chvástá tím, že je jsem to stáhla (což není pravda). Bydlím na malé vesnici, kde se (možná bohužel) všichni známe a dnes a denně potkáváme, včetně něj.. a lidé jdou s tím, kdo více „křičí“ a tak se stalo to, že lidé věří jemu. Všechno obracejí proti mně. Skoro každý den čelím otázkám „tak, co ten tvůj průser?“, vysmívají se mi do obličeje. Proč si to celé teda vymyslela? Proč jsem to neohlásila hned ten den a čekala další tři dny? Milion otázek proč, mraky zlých pohledů, spousty hanlivých jmen na mou osobu. Všichni všemu rozumí a vědí. A já se ptám, proč to tak je? Kde je spravedlnost? Kam se poděly hodnoty, které si nastavujeme jako prioritní? Proč si dovoluje nás soudit někdo, kdo se s takovou situací nikdy nesetkal? Proč si nás dovoluje soudit kdokoliv? Každý máme právo na náš život a na chránění svých hranic. S čistým svědomím můžu říct, že nemám důvod si něco takového vymýšlet, že ani nemám důvod „hojit se“ a „parazitovat“ na takové lži… A o to víc mě mrzí, když se ke mně obrací zády lidé, kterým jsem celá ta léta věřila a brala je pomalu jako svou rodinu.
    Tenhle článek píšu už jako zdrcená, zničená a hrozně moc vyčerpaná žena, která čelí okolnímu tlaku, který začíná být neúnosný, a já mám chuť všechno vzdát. Mám pocit, že stojím na hranici smutku a nenávisti, na okraji hluboké propasti, kam stačí jen jeden malý krůček a bude po všem. Ničí mě pohledy lidí, snažím se odolávat a se vztyčenou hlavou kráčet čelem k okolí, protože si na jednu stranu uvědomuji, že to jsou fámy, je to pro ně senzace, která se ale rozlévá jako jed v těle, v mém těle.. Nikdo si neuvědomuje, jakou bolest mi způsobil on a už vůbec ne, jakou bolest mi působí oni. I přes tohle uvědomění, je to nesmírně těžké a já mám pocit, že ztrácím své síly, pomalu ale jistě.
    Proč tohle celé píšu? Protože si myslím, že v takové situaci nejsem sama. Protože stále ještě věřím ve spravedlnost. Protože chci sdělit svůj příběh a třeba tak i pomoci. Přes všechny okolnosti, chci bojovat. Nenechám se zastrašit a ani zatlačit do kouta.
    Přeji Vám všem, které si procházíte takovouto odpornou situací mnoho sil, protože psychická síla je asi to nejdůležitější, co v této situaci potřebujeme. Uvědomme si naši hodnotu, a zbavme se lidí, kteří nejsou ochotni nás respektovat. Jsou totiž zbyteční pro náš život a jen z nás vysávají naši sílu. Pevně věřím, že se ty černé mraky rozpustí a zase vysvitne slunce. Hodně štěstí, opatrujte se

  • Rána, která se nehojí

    99 Ahoj. Je mi 19. Byla jsem mladá a bezstarostná až do měsíce mých 18. narozenin. Dlouho jsem hledala způspby, jak tomu téct. Jak utéct vzpomínkám. Až jsem se rozhodla jít s tím na internet. Dostat to ze sebe mému dlouholetému nejlepšímu kamarádovi mi trvalo téměř rok. Ví to moji nejbližší přátelé. A já.
    Byl víkend, kamarád měl volnej barák. Uspořádal párty, kam jsem šla s kamarádem, nikoho jsem neznala. Měla jsem ale ráda seznamování, tak jsem jela. Tenhle můj společník mi ten večer ale vrazil nůž do zad, hodně hluboko. Chtěl si popovídat. Nehledala jsem za tím špatné úmysly, vždyť to byl kamarád. Mělo mi dojít, že je něco špatně, když chtěl jít nahoru pryč od lidí. Mělo mi to dojít, že je něco špatně, když se začala zesilovat hudba,,, Neptal se. Měl sílu. Vůbec mu nešlo o povídaní.Nedocházelo mi, co se děje. Nedokázala jsem křičet, jen jsem se bezmocně snažila se prát a prosila, ať přestane. Celou dobu jsem koukala na chameleona v teráriu. Asi hodinu jsem jenom seděla a dívala se na to zvíře, přemýšlela, co budu dělat a brečela. Nedokázala jsem ani vstát na nohy. Celá jsem se klepala a chtěla odejít tak, aby mě nikdo neviděl. Už asi od 16 trpím depresemi a tohle to jen zhoršilo. Příběh nekončí,
    Myslela jsem si, že to zvládnu a že to bylo to nejhorší, co mě potkalo. Omyl... Alkohol udělal svoje. Moje hloupost taky. Člověk, o kterém jsem si myslela, že je přítel, udělal tu věc. Nedokážu to ani po roce vyslovit, ani napsat. Doteď se v noci budím, několikrát, a cítím jeho váhu na sobě, cítím, jak nemůžu dýchat, jak se nemůžu hýbat, Cítím jeho dech na krku a ta slova. "Šššš, ticho. Já ti neublížím." Budím se s pláčem, s křikem, až mě bolí v krku. Furt se mi o tom zdá. Jak mi rozepíná džíny, cítím jeho ruce, cítím to všechno pořád dokola, jako by to bylo včera. Ze spaní křičím "Prosím, nech toho." Nikdy toho nenechá. Nevím, co mám dělat. Každým dnem jsem z toho víc a víc unavená, každým dnem jenom přemýšlím ad tím, že to ukončím jednou pro vždy. Tyhle stavy jsem už měla, ale ne tak často jako teď. Není den, kdy bych si neřekla, že jedině tím jedním řešením bych našla klid. Není cesta v autě, kdy bych si neřekla, jestli by nebylo jednodušší to prostě otočit proti stromu a skončit to.

    • Anonymka Vyhledej okamžitou odbornou pomoct, nenechavej to zajít ještě dal. Já si zažila tyhle stavy taky a porad je mam, už jsou to 4 roky. Me to udelala osoba, ktera me mela milovat a trvalo to další 3 roky než jsem vztah s nim ukoncila a uvedomila si, co dělal. Nechtela jsem si to celou dobu připustit, ze člověk, kterého jsem milovala mi takhle ublizoval a to několikrát. Cely te vztah jsem mela deprese, sebeposkozovala jsem se a nakonec skoncila den v bezvědomí az do ted mám při stresu kolapsove stavy. Chtela jsem umrit, kazdy den na to myslela a i ted občas, ale nenech se jim zničit, bud silna. Vím, ze to zní hloupe, ale zkus mu odpustit, protoze jeho to netizi on se tím nenici, co ti udělal. Ty se tím nicis, nerikam, at na to zapomenes, ale odpust mu, aby si mohla byt volna, me se to podařilo po nekolika letech a je mi o.mnoho lip, TP co se stalo me nema už v moci, nezdaji se mi zle sny, psychicky a fyzicky stav se každý den zlepšuje.

    • Anonymka Vyhledej okamžitou odbornou pomoct, nenechavej to zajít ještě dal. Já si zažila tyhle stavy taky a porad je mam, už jsou to 4 roky. Me to udelala osoba, ktera me mela milovat a trvalo to další 3 roky než jsem vztah s nim ukoncila a uvedomila si, co dělal. Nechtela jsem si to celou dobu připustit, ze člověk, kterého jsem milovala mi takhle ublizoval a to několikrát. Cely te vztah jsem mela deprese, sebeposkozovala jsem se a nakonec skoncila den v bezvědomí az do ted mám při stresu kolapsove stavy. Chtela jsem umrit, kazdy den na to myslela a i ted občas, ale nenech se jim zničit, bud silna. Vím, ze to zní hloupe, ale zkus mu odpustit, protoze jeho to netizi on se tím nenici, co ti udělal. Ty se tím nicis, nerikam, at na to zapomenes, ale odpust mu, aby si mohla byt volna, me se to podařilo po nekolika letech a je mi o.mnoho lip, TP co se stalo me nema už v moci, nezdaji se mi zle sny, psychicky a fyzicky stav se každý den zlepšuje.

    • TemnaNoc Zažila jsem něco podobného, naštěstí byly mé kamarádky pohotové a poznaly, že je něco špatně a odtáhly toho **** zavčasu. Vzhledem k tomu, že se vám tenhle pocit stále vrací a věřte, že se vracet bude, bych vyhledala odbornou pomoc. Mohu se zeptat, zda jste celou skutečnost ohlásila? Přeji hodně sil :)

  • Jak se s tím vyrovnat???

    K Dobrá den, je mi 19 let. ve svých 16 letech jsem byla znásilněna svým ex. Od té doby mám problémy s důvěrou a i přes to že už od té doby mám druhého přítele tak mě to neustále omezuje. Ať už je to ze stránky vyjadřování pocitů, tak i z té sexuální. Za těch pár let, jsem se s tím svěřila třem lidem, ale ani jednou mi to nepřineslo uklidnění. Dneska jsem měla s přítelem problém a pro to aby mé chování pochopil jsem mu to musela říct... V podstatě mu to došlo a já se rozbrečela. Nemám tušení jak si s tím poradit, ale blokuje mě to. Budu ráda za jakoukoliv pomoc.

    • TemnaNoc Podle mě přijde uklidnění po tom, co se svěříte jen krátkodobé. Pak se to, ale vrátí. Nejlepší řešení asi je si o tom promluvit s psychoterapeutem a po více sezení by mohly přijít výsledky. Ale je to jen má úvaha, třeba Vám to pomůže. Přeji hodně sil!

  • s kým o to mluvit a pomůže to?????

    D Dobrý den. Je mi 43 let. V mých 22 letech jsem byla znásilněna známým,nedlouho po té jsem byla soustavně obtěžována nadřízeným. Vnímám to tak, že jsem k tomu dala signál. Z práce jsem nakonec odešla a doufala jsem a zapřísáhla se, že už nikdy nedovolím sobě ani jiným dělat něco co nechci. Je to zmatené a nemá to žádnou logiku. Potřebuju to aspoň nějak někomu říct, ale i když mám kolem sebe bezvadné lidi a nemůžu o tom mluvit. V intimním životě se nezdá, že by mě to poznamenalo. Spíš naopak, občas se musím držet zpět, abych nepřekračovala zažité standarty. Máte pro mě nějakou radu? Asi je to jen úsměvné a trapné, po takové době a stejně když to píšu, nemůžu dýchat. D

    • Anna Anonymně po mailu?

  • Strach z vyšetření

    Caila Dobrý den. Chci zůstat v anonymitě, proto tady nejsem pod svým jménem. Zanedlouho mě čeká gynekologická prohlídka ze které mám obrovský strach už několik dní. Když mi bylo 14 tak jsem první takové vyšetření podstoupila a dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Tehdy jsem ani nevěděla o co se jedná a dodnes mám na to jen špatné vzpomínky. K tomu mě přítel nutí abych tam šla protože chce mít jistotu, že nejsem těhotná, ale vím že mě to bude bolet když jsem z toho úplně vyděšená. Nerada dělám něco, co nechci a potom se z nepříjemných zážitků dlouho vzpamatovávám. Vím, že tohle patří jinde, ale s tímhle se těžko dlouho vyrovnávalo. Bohužel se to taky projevilo do vztahů a dělalo mi problém se uvolnit. Je to naštěstí za mnou, jenom se bojím že tím co mě bude čekat se to zase vrátí a budu mít problémy. Budu ráda za vaši pomoc.

  • Něco co mě nepřestane trápit

    Anonym Dobrý den, strašně těžko se mi o tom píše...když mi bylo 9 let někdo z mé blízké rodiny mi ublížil, hrozně mě to poznamenalo. V dospívání jsem začala mít značné problémy sama se sebou, měla jsem problémy s autoritami ve škole a sebepoškozovala jsem se. Bohužel se to promítloi do mého sexuálního života, nedokážu se na partnera podívat když spolu máme něco mít, musím být k němu otočená zády a jediné co mě dokáže vzrušit je představa že mě uhodí nebo mě nějak ublíží ( v sexuálním slova smyslu ) , samozdřejmě že to dělat nechce a já se z toho cítím hrozně. Že něco takového vůbec chci, vlastně si to nepřeju, ale nemůžu si pomoct...

    • Anonymka Nemusis si pripadat hrozne. Zazila jsem znasilneni 4x ( i me poprve tak probehlo). Po tech zazitkach a jsem byla vzdy ja ta dominantnejsi, ale pravda je ta ze sem spis subina. Take mam rada kdyz me chlap placne, apod. Samozrejmne v ramci moznosti. Jestli je to nejaka vada po znasilneni nevim, ale dost casto si sama sobe davam otazku zda jsem normalni ze by to melo byt pro me tabu takove zachazeni. Ver ze to tak nemame jen my .)

    • Anna A kolik mu vlastně je? A Tobě

    • Anonym No s ním je to takové složitější myslím ,že když jsem mu to sdělila nechtěl tomu věřit.

    • Anna To je děs, v devíti... Držím palce, ať to zvládneš. Partner ví, co se stalo?

  • Minulost

    Petra Dobrý den.pred 11 lety mě jeden kluk znásilnil.je to trochu i moje chyba protože jsem s ním šla na pivo.byl moc sympatyckej a hezky se s ním povídalo,takže kdyz mě pozval ještě na jedno tam kde pracuje a bydlí zároveň neviděla jsem na tom nic nebezpecnyho.navic jsem to tam znala a nepřipadala jsem si v nebezpečí.to jsem se hrozně spletla.vyuzil toho že jsme sami a nemám kam utéct.trvalo to strašně dlouho,víc než dvě hodiny.nejdriv jsem brečela,křičela prosila,ale on byl jak hluchej.pak mi najednou připadalo ze nic nemá smysl a jenom jsem čekala až to skončí.od ty doby jsem jako na houpačce.jednou jsem v pohodě a nemyslím na něj a pak mi ho nějaká blbost připomene a já najednou nevím jak mám žít sama se sebou.pred měsícem jsem na něj narazila na Facebooku a od tý doby nemůžu přestat myslet na to jak má spokojenej život a že je prostě stastnej.nechci mu nic udělat,na to prostě nemam povahu ale začala jsem ještě víc nenávidět sama sebe.nemuzu odpustit ani jemu ani sobě a jenom doufám že jo už nikdy nepotkam v tváří v tvář protože si nejsem jistá že bych to ustála

    • Anonym Jak píše Jana, omez s ním kontakt, ani na fb aby ti to nic nepřipomínalo, pokud tě to stále trápí. Jinak se z toho nedostaneš. Na druhou stranu tu možná bude i nějaký vnitřní boj, který vedeš sama, jinak bys přece neměla důvody se nenávidět. Začni u sebe, pomalu a postupně. Každý máme na to mít šťastný život.

    • Jana Ty si nemáš co vyčítat. Na tom Facebooku jste "přáteli"?

  • Jak nejlépe pomoci oběti?

    Páv. Dobrý den. Dnes se mi moje přítelkyně svěřila, že byla ve svých 13 letech obětí znásilnění. Celou tu událost v sobě dusila víc jak 12 let. Celá věc se stala na rodinné oslavě a útočník byl z širšího rodinného kruhu. Byla schopná říct jen část celé věci a já jí samozřejmě nenutil říct víc než chtěla. Samozřejmě se o situaci s nikým jiným nechce bavit. Poraďte prosím jak postupovat, jak jí aspoň přesvědčit k návštěvě specialisty. Další věc která mě trápí je, že samozřejmě nechce prozradit kdo to byl. Incident se sice neopakoval, ale nevěřím tomu, že někdo kdo je toho schopen své chování ne opakuje. Mám strach aby obětí nebylo víc. Prosím poraďte jak postupovat. Děkuji

  • Jak s tím ven

    Rufuska Dobrý den, kdysi se mi přihodila jedna hrozná věc a já ji dusím v sobě až do dnešní dospělosti. Ano, jsem obětí sexuálního znásilnění. A tedy už jen tu větu napsat pro mě nebylo jednoduché, jelikož se snažím celý život dělat jakoby se nic nestalo. Tenkrát mi bylo 13, nikdy jsem o tom nikomu neřekla... ale od té doby jsem se naprosto změnila, z ničeho nic jsem se přestala bavit s většinou svých kamarádů a trpěla jsem poruchou příjmu potravy, kdy jsem zhubla asi 25 kg, jelikož jsem skoro nejedla. Nyní mi je 22 a stále jsem o tom nikomu neřekla, ale vím, že je třeba s tím něco dělat. Doteď mám problémy navázat opravdové vztahy, jak z citového, tak sexuálního hlediska. Poslední dva roky jsem si prošla rozchody a jakoby se mi ta rána znovu otevřela a najednou jsem zjistila, že jsem opět udělala podobnou věc. Přestala jsem se bavit s některými lidmi, jak kdybych tohle nebyla já a nechtěla se vrátit dokud si to nevyřeším... a já už tohle nechci zažít. Zvažuju, že se svému nejbližšímu okolí svěřím, i když nikoho nechci zatěžovat svými problémy. Na druhou stranu... pokud se tím mezi námi i vyjasní spousta záležitostí z minula, mohlo by to být prospěšné. Nebo se vás zeptám, jak jinak bych měla s tímto šrámem bojovat?

    • Ameli Někomu to řekni. Mluv o tom, nedrž to v sobě. Ze začátku to bude horší, vrátí se ti to, ale to je normální. Funkční vztah je o tom si pomáhat. Najdi si psychoterapeuta. Vyslechne tě a poradí jak z toho ven

    • Anonymka Mluv o tom, nebudeš zatěžovat své okolí svými problémy, pokud máš někoho, komu důvěřuješ řekni mu o tom. Takhle akorát zbytečně trpíš, aspoň trošku se ti ulevi.Pro mě to bylo hodně těžké to někomu říct, protoze se mi to všechno vrátilo, ale pak čím víc jsem toho řekla tím víc se mi ulevilo. Nyní to s přítelem pořád řeším a zvažuji i psychologa. Určitě se neboj o tom mluvit.

  • Jak sdelit/vysvetlit priteli ze jsem byla znasilnena

    Emilie Ahoj, porad mi vrta hlavou otazka kdy a jak se mam sverit priteli ze jsem byla znasilnena, ze mam po tom trauma a ze s nim nedokazu hned nic mit? Bojim se vstoupit do jakehokoliv vztahu, nevim kdy zacit klukovi verit, kdy je spravna chvile se otevrit, jak mu to sdelit? Jestli mu to vubec rict? Ale zase jak by jinak pochopil ze se s nim vyspim po 2 letech a mozna ani to ne? Dekuju predem moc za radu nebo za za Vase zkusenosti.

    • Zdeněk Z pohledu chlapa: pokud Tě/Vás bude mít opravdu rád, tak mu to vadit nebude. Čili sdělit určitě ve chvíli, kdy mu začneš důvěřovat.
      V momentě, kdy to začne stavět "vyspíš se se mnou, nebo se rozejdeme", je asi správná chvíle se rozejít, i kdyby důvodem nebylo předchozí znásilnění...

  • Zakončení příběhu

    Ameli Před několika lety jsem vložila příspěvek jak moc mi ublížil bývalý přítel. No asi jsem se poučila málo, druhého ex vzrušoval můj strach a křik, když mě mlátil. Odešla jsem od něj. Jsem možná trapná, je mi 28 a bydlím u rodičů. Bojím se mužů, rozjela se mi panická porucha. To není všechno. Před 4 měsíci mi napsal můj první ex, že mu umřela máma. Žádné promiň, že jsem se choval jako kretén. Naštvalo mě to. Chce se mi plakat, jsem pro něj prostě něco jako rohožka. Nekomunikuji s ním. Tohle bolí ještě víc než všechna sprostá slova. Být pojistka, kdyby náhodou to nevyšlo...... Bude to někdy lepší?

  • Cesta od kamarádky

    Lenka Ahoj, zažila jsem nepříjemnou situaci,když jsem se loni v létě vracela od kamarádky. Byl večer a už se začalo stmívat a protože obě bydlíme v jednom městě, které není velké, tak jsem se rozhodla jít po krásném dni s kamarádkou k sobě domů. Během cesty domů mě zastavil jeden chlapík a zeptal se mě, jestli nemám cigaretu. Řekla jsem mu, že nekouřím a nemám cigarety. On se mě ale dál zeptal, že jestli nemám cigaretu tak mu musím aspoň něco ukázat a zatáhl mě bokem od chodníku do jedné staré budovy. Vykřikla jsem co to dělá a ať mě nechá být ale řekl ať jsem tiše a že si chce jen užít a nic mi neudělá, pokud budu ticho. Rychle jsem přemýšlela co mám udělat a jsem jen tiše řekla, že budu ticho ale ať mi neublíží a klidně mu dám věci z kabelky(mobil, peníze) a on že chce jen sex. Měla jsem na sobě letní šaty jelikož bylo teplo a jak mě začal osaháat, tak jsem radši poslechla a lehce si vytáhla šaty a roztáhla nohy...on dělal a pak když byl hotovej, tak utekl. Celé to trvalo tak 10 minut a já se vyděšená oblíkla a utekla jsem domů. Už jsem to neměla daleko. Doma jsem začala brečet a bylo mi z toho špatně ale nikomu jsem to neřekla. Ale radši jsem spolupracovala ikdyž se mi to nelíbilo ale měla jsem štěstí. Ani jsem neotěhotněla protože jsem se krátce předtím rozešla s přítelem a brala jsem ještě antikoncepci. Stejnou cestou domů jsem už nikdy nešla.

    • Edita Zažila jsem něco podobného, ale podarilo se mi utéct. Přesto se večer sama bojim někam chodit.
      Teď už ses s tím vyrovnala?

  • pomoc

    Anna Dobrý den,
    doufám, že můj příspěvek není mimo pravidla tohoto fóra. Pokud ano, tak jej obratem smažu. Věnuji se tématice znásilnění a sexuálního obtěžování / zneužívání. Tímto směrem jsem zaměřila i téma své studijní/ profesní práce Ráda bych se touto formou zeptala, zda by se našel někdo, kdo by byl ochotný spolupracovat - samozřejmě v naprosté anonymitě - na mé studijní práci a pomohl tak nalézt a zlepšit možnosti, jak se s těmito zkušenostmi vyrovnat.
    Budu ráda, když se ozvete :)
    Podrobnosti spolupráce můžeme pak probrat jednotlivě např. emailem atd. :)

    S pozdravem
    Anna

    • Xxx Mám zájem, kde mohu napsat? Prosím o kontakt.

    • Xxx Mam zájem, prosím o nejaky kontakt, kde mohu napsat.

  • super hlídání

    Eva Ahoj.Nejmenuju se Eva,tím asi začnu.Ale tady si budu řikat Eva.Je mi 34 let a vše začlo když mi bylo asi 7.Děda s babičkou mě často hlídali a já je měla opravdu moc ráda.Oni mě taky,akorád děda o hodně víc než babička.Všechno se odehrávalo strašně pomalu a nenápadně.Třeba:dej Evičko dědovi pusu,ukaž jak jsi hodná a jak ho máš ráda.Nebo:Evičko sedni si mi na klín,pohoupám tě.No a naivní Eva šla a ukázala jak je hodná a poslušná.Tak to pomalu začínalo.Byla jsem dítě a byla jsem na sebe hrdá,protože vše co děda chtěl jsem udělala a dostala jsem pochvalu.Pak jsme hrali hru o který ale nikdo nesměl vědět.A já zase byla hrdá.A proč ne měla jsem s dědou tajemství.Pak asi po dvou letech,nevím to přesně,jsem už nechtěla hrát,bylo mi to nepříjemný a ikdyž jsem byla ještě dítě cítila jsem že je něco špatně.Tak jsem řekla,že už hrát nebudu.Nepomohlo to.Využíval situace jako třeba když jsem měla horečku,pomáhal mi to vypotit.Každý večer když jsem se měla umýt,vždy byl ochotný mi pomoct.Dělal mi různá překvapení.Např:Dojdi mi Evičko pro brýle a než jsem je stačila najít už byl nahý.Jsem alergická na včelí bodnutí,ihned oteču.Jednou to bylo vážné a volal mi záchranku,než přijeli dával mi studené obklady.Asi je vám jasný kam.Neviděla jsem a nemohla jsem dýchat,to mu ale nevadilo.Kolem 11 roku nebo 12 nevim přesně,jsem řekla a dost.Vše jsem řekla mamce,věřila mi,ale zakázala mi o tom mluvit,prý by to zničilo naši rodinu.A tak jsem mlčela,to mi jde dobře dodnes.Mám ještě dvě sestřenice a ony se mi svěřili, že jim to dělá taky.Ta nejmladší to brala jaku hru,prý všechno co dělá s dědou je lechtívý.Ta starší to vnímala jinak,byla zoufalá.A tak jsem se rozhodla že to tak nenechám.Už nešlo jen o mě.Vše jsem řekla babičce.Věřila mi,ale jako moje mamka,taky mi zakázala o tom mluvit.Pověděla mi že se o to postará a pokud by se opakovalo měla jsem jí to říct.Na nějaký čas to opravdu přestalo,ale bohužel jen na nějaký čas.Když to začlo znovu,už jsem pomoc nehledala,pomáhala jsem si sama.Začla jsem fetovat a našla jsem si fakt borce,který mě měl ochránit.Byl to hajzl.Neznaužíval mě,tedy ne sexuálně.Byl dobrej v psychickym týrání a nějaká ta facka,škrtění a tak,prostě borec.Věděl vše o tom co mi děda dělal a i přez to mě k němu posílal pro peníze.Přece jsem jeho oblíbená vnučka,tak proč by mi nepučil.Odešla jsem od něho.Můj hlavní problém ale stále zůstával a tak jsem dál fetovala,koupila jsem si woodoo knihu a dokonce jsem se ho snažila přez panenku zabít.Jen tak mimochodem,pokud to chcete zkusit,tak to nepomáhá.Fet,alkohol,prášky to všechno najednou,nepomáhalo to.Zvišovala jsem dávky,aby mě to zabilo,ale člověk vydrží tak strašně moc.Řezala jsem se,nepomáhalo to.Pořád jsem brečela,ale všichni nad tim mávali rukou.Prý jsem moc přecitlivělá,ale z toho vyrostu.Byla jsem hodně zoufalá.Když to na mě děda zase zkusil,nevydržela jsem a řekla mu,že už toho mám dost a že jestli se to bude ještě opakovat,že ho udám.Že mě ale i setřenkám dá pokoj,jinak že ho napráskám.Nemyslela jsem to vážně,neměla bych na to odvahu,dodnes jí nemám,jen jsem byla zoufalá a tak jsem to řekla.On ale dostal strach a přestal s tím.Dal pokoj mě i sestřenkám.Ještě dnes na něm vidím,že se mě bojí,Bojí se toho,že promluvim.Jenže já nedokážu o tom mluvit,nejde to.Bojuju s tim a ktomu ještě bojuju se zavislostí.Tvrdých drog jsem se zbavila,bylo to těžký ale je to za mnou.Alkohol nepiju vůbec.Ale pořád kouřim trávu a jsem na ní zavislá.No a závěr je:Je mi 34 let,jsem svobodná,nikdo se mě nesmí ani dotknout,bydlím s rodiči,každý večer potají ve sklepě kouřim trávu aby o tom nikdo nevěděl a na veřejnosti jsem veselá slušná holka co nemá s ničim problém.

    • Marta Věřím, že se posuneš. Neboj se napsat a udělat krok z temnoty do světla. Naděje umírá poslední... Myslím na Tebe a všechny lidi, kteří trpí stejným traumatem. Nejde jen sedět a nic nedělat. Proto jsem se rozhodla se sebou také začít něco dělat. Cítím se nyní skvěle a přeji to i Tobě.

    • Eva Ahoj.Moc vám děkuju za podporu,vážim si toho!!!Zkusim napsat na ten email a třeba mi to pumůže se někam posunout.Ale pokud to bude k ničemu,tak i tak děkuju.Snažíte se mi pomoci,poradit a to úplně cizímu člověku.To se dnes už nedělá.

    • Marta Ahoj, já držím "celibát", ale než jsem se takto rozhodla, tak jsem měla mnoho mužů. Nyní mám kolem sebe mnoho přátel ze skupiny SASA, kteří jsou mi oporou. Mám výbornou rodinu, výborné vztahy se sourozenci takže se necítím sama. Evo, nevím odkud jsi, ale skupina je již v Brně. Během tohoto týdne dáme na web kontakt. Když bys chtěla, tak napiš na uvedený e-mail nebo zavolej. Připojuji se k Anně, že to zvládneš, chce to čas. Chápu, že se ti o všem těžce hovoří a nejraději by ses vygumovala, ale není to řešení. Zkus napsat na ten SASA e-mail. Je to diskrétní služba, zachovávající mlčenlivost.
      Mám za sebou také drogovou kariéru, proto vím, že je to navíc ve spojení s traumatem dost náročné, ale zvládne se to. Neboj se!

    • Anna Evo, zvládneš to, uvidíš! Najdeš odvahu. Jak jsem Ti nabízela, jestli chceš, založ si anonymní mail a napiš mi.
      Držím palce!

    • Eva Sasa je hrozně daleko od místa kde bydlim.Chci se tě na něco zeptat Marto.Pochopim když neodpovíš!Ale i tak se zeptám.Máš rodinu?Myslim manžela.Protože mám pocit,že zůstanu sama,ze to nezvládnu zase věřit chlapovi.Nechci být sama a je mi často hrozně smutno,když vidim kolem sebe spokojené rodiny,ale nedokážu to v sobě zlomit.Tak mě zajímá,jestli ty jsi to zvládla?Jestli to vůbec jde překonat.PS:odvahu promluvit nemám,prostě to nejde,i ted´ když píšu mám totálně stažený hrdlo.

    • Marta Mám dvě sestry a i ony byly opakovaně znásilněny různými muži, tak jako já. S jednou sestrou o tom můžeme otevřeně hovořit, ale s druhou je to též na mrtvém bodě. Ještě nenašla odvahu otevřít 13 komnatu. Nám dvěma pomohla před třemi lety svépomocná skupina SASA (https://sasa.obetiznasilneni.cz/), díky níž se nám otevřela ústa. Tím jak o tom hovořím, tak cítím, že se něco ve mně uzdravuje. Je to neskutečná úleva a zázrak. Nabízela jsem to i mladší sestře, ale bez výsledku. Informovala jsem o tom i svou maminku, ale ona byla pohoršená, kam to chodím a proč o tom mluvím. Nechápala to. Před rokem jsem se dozvěděla, že stejným traumatem prošla i naše maminka. Hrůza. Snad i ona společně se sestrou najdou odvahu přestat "mlčet", a tím najdou cestu k uzdravení a osvobození.

    • Anna Ahoj, našla jsi odvahu?

    • Anna Moc držim palce! Kdybys chtěla, tak mi napiš na panianna@seznam.cz

    • Eva Sestřence je 28 let.Upřímně mě nikdy nenapadlo se takle zeptat.Přišlo mi to složitý.A přitom stačí taková jednoduchá věta,která mluví za vše a ona určitě pochopí na co se ptám.Děkuju za radu.Doufám,že najdu odvahu.A pokud ano,snad nás to zase posune někam dál,takže ještě jednou dík!!!

    • Anna A sestřence je kolik? Třeba by stačilo říct: “Taky tě to pořád trápí?”...

    • Eva Žijeme všichni poblíž sebe.Ano často se navštěvujem.Dřív to tak nebylo,já jsem se na nějakou dobu odřízla,ale pak jsem se vrátila.Ze začátku to bylo šílený a psychicky docela náročný,ale postupem času jsem zjistila,že já se bát nemusim,otočilo se to a ted´ se bojí on mě.Vidím to na něm,vidim to v těch očích.Často přemýšlim nad tim,že si se sestřenkou promluvim,protože vidim,že taky neni v pohodě,ale jak začít.Je to těžký a nejde to vyřešit rychle.Myslim si,že to bude boj už na celý život.Doufám v to,že si tohle přečte někdo se stejným problémem a vyhne se chybám,který jsem udělala já.Alkohol,ubližování sobě sama,drogy,špatný výběr partnera,to neni řešení!!!!Vám děkuju za podporu,moc si toho vážim!!!!!

    • Anna A to tedy žijete poblíž sebe (Ty a sestřenka), nebo spolu, i s tím dědou, každý den na to myslíte, trápíte se, a mlčíte? Nepomohlo by aspoň s tou sestřenkou se spolu vybrečet, ulevit si? Jak často vídáš toho dědu? Vždyť i to musí být trauma, ne?
      Držím Ti palce.

    • Eva Ahoj.Ani jsem nedoufala,že si to někdo přečte.Myslela jsem,že to bude jen můj výkřik do tmy.Ano,je to smutný,ale na druhou stranu mě to hodně spojilo s mojí mamkou, babičkou a jednou sestřenicí.Nemluvíme o tom,ale vim,že kdybych chtěla tak můžu.Nechci je trápit tím,že mě to stále moc bolí.Pomáháme si navzájem co to jde,jen prostě nikdo nemluvíme.Druhá sestřenka,ta co to brala jako hru,se odstěhovala a ted´ čeká první miminko.Občas nás navštíví,ale to je vše.Myslim si,že ta jediná to zvládla se přez to přenést.Držim jí palce a neotevírám starý rány.

    • Anna To je hrozně smutný. Je mi Tě moc líto.
      Jak to zvládly sestřenky? S nimi se o tom bavíš?

  • Zneužití lékařem

    Dri jsou tu teda drsné příběhy a nejhorší je ten příšernej pocit, že si za to můžeme samy. Já zas byla u gynekologa, je to už dávno. Prostě mi tvrdil, že mi musí aplikovat nějaký krém proti kvasinkám do pochvy a já že to zvládnu sama, ale on že ne, že to se musí jinak blabla. A to už mi bylo 26, ale byla jsem dost jelito. No přesvědčil mě - lékařům jsem do tý doby věřila. No aplikoval takovým způsobem, že mi to prostě jednou rukou dělal a druhou tlačil na podbřišek a ještě u toho vedl řeči jako uvolněte se, orgasmus je zdravý. Nejdřív mi nedošlo co se děje, pak jsem ztuhla a zírala a nechápala, pak jsem měla orgasmus - lump, věděl, že tělo holt už pak jede po svý linii a že mozek skučí a duše skřípe zuby to vidět není. Nejdřív jsem byla v šoku. Vůbec jsem nechápala, že někomu naprosto věříte a tohle. Prostě jsem šla odtamtud a v duchu mi běželo furt dokola, že to není možný, furt a furt. Od tý doby si to tahám i do vztahů. Nedokázala jsem to zpracovat a furt to někde vylézá. Prakticky zničený partnerský život. Teprve teď to začínám řešit, i když nevím, kudy na to. Máte-li někdo typ - písněte. Každopádně jsem myslela, že ten hajzl je v důchodu a už neškodí a on přitom dělá primáře v jakési alternativní klinice v Plzni. A navíc pravděpodobně pokračuje i u dalších. Co ale s tím, jak ho zarazit? Nevíte někdo o nějakým, dobrým způsobu?

    • Marta Velmi dobře Vám rozumím, jak se cítíte. Je to nepopsatelný pocit bezmocnosti. Sama jsem to na sobě několikrát zažila. Byla jsem takto zneužita lékařem ve třech případech, ale nebyl to ani jednou gynekolog. Od svých 20ti let proto navštěvuji pouze ženské lékařky. Dnes mi táhne na 50 let. Po mnoha letech, díky dalším znásilněním, jsem se rozhodla navštívit svépomocnou skupinu SASA, která mi otevřela oči a navíc jsem si v ní začala léčit svou zraněnou duši. Vřele doporučuji. Zde je kontakt: https://sasa.obetiznasilneni.cz/

      Ještě jsem nalezla tento odkaz http://llp.cz/2012/02/obet-znasilneni-lekarem-se-domohla-u-soudu-dustojneho-odskodneni/. Být Vámi, tak bych šla okamžitě na policii, protože jste nebyla a asi ani nebudete poslední, koho ten prasák "zneužil". Pomůžete tím druhým ženám, které to díky Vám nemusí zakoušet.

    • Angelica Pokud se nebojíte, nahlásit na policii. Jak to řešit v sobě bohužel nedokážu poradit.

    • Zdeněk A jak je to dlouho?

  • Prosím o radu

    Petra Dobrý večer, prosím poraďte mi pochopit co se se mnou děje. Je mi 31 let a moje problémy začaly už v dětství,otec rád pil a předváděl se před kamarády, ale k nám se moc dobře nechoval.všechno se o.dost zhoršilo před 17 lety kdy mě můj bratr začal začal osahávat a později to dospělo k tomu že mě rok znásilňoval. Když jsem našla odvahu to ohlásit na policii,tak bratr skončil ve vazbě a mě doma nastalo peklo. Byla jsem ta zlá co zničila rodinu a všechno pěkný. když jsem nejvíc potřebovala pomoc rodičů byla jsem pro ně odpad. Po skončení soudu, dostal bratr podmínku a vrátil se domů. To jsem nevydržela a podřezala se a následně skončila v blázinci na dva měsíce. Po dokončení školy jsem se odstěhovala k příteli a narodili ve nám dvě holčičky. minulý rok otec zemřel a my měsíc nato koupili domek na Vysočině. Starší dcera začala letos chodit do vesnické školy a ikdyž jsem byla minulý týden na třídní schůzce a seděla proti panu řediteli ve třídě sama dostala jsem hrozný strach že mi ublíží,je totiž podobný mému otci a bratrovi. Od té domy skoro nespím a každá cesta do školy je pro mě utrpení. Ze strachu jsem se začala znovu řezat a dokonce jsem sáhla po alkoholu. Nechci dceři školu zošklivit protože pana ředitele má moc rád. Jak překonat všechny zlé myšlenky minulosti . prosím poraďte jsem už zoufalá

    • Zdeněk Jak to zvládáte? Teď přes Vánoce by se to mohlo uklidnit, ne?

    • Zdeněk Podle mne potřebujete hlavně sebedůvěru a svěřit se i někomu jinému než sklence alkoholu... Když tak zetzet@seznam.cz

    • Petra Přítel o tom neví, nejsem si jistá že by to pochopil. Vím že ředitel za nic nemůže, už se mě i ptala dcery učitelka jestli se něco neděje, ale bojím se někomu svěřit.

    • Zdeněk Dobrý večer,
      a co přítel? Ví o tom? Nepomohlo by se mu svěřit, ulevit si? Ředitel za nic nemůže, Vy taky ne...

  • Večírek

    TemnaNoc Ahoj, je mi strašně.. předevčírem jsme měli v práci vánoční večírek. Vzhledem k tomu, že bydlím v nedaleké vesnici, musela jsem si zajistit večerní odvoz domů. Sestra (zároveň kolegyně) se zeptala jednoho známého, zda nás odveze domu. Protože je to abstinent a ten večer byl také ve městě. Souhlasil, že se večer ještě blíže domluvíme. Párty probíhala skvěle, s ostatními děvčaty jsme tančily. Jedna kolegyně už chtěla jet domu a tak jsem se ji nabídla, že zkusím zavolat tomu známému zda ji odveze. Telefon nezvedal a tak jsem mu napsala zprávu. Vše bylo dobré, měly jsme všechny skvělou náladu. Pak se v baru objevil ten známý, s jinou kolegyní jsme na něj mávaly, že jsme na tanečním parketu a zdravily ho. On se tvařil jako čert a najednou jsem pocítila jak mě někdo vleče pryč. Táhl mě na pánský záchod. Když jsem se tak nějak vzpamatovala (myslela jsem si, že jde o nějaký blbý vtip) tak mu říkám, ať mě nechá, že nic nebude. Jenže on nepřestával, furt se mě snažil osahavat. Asi milionkrat jsem řekla NE. Ale nic. Vymrstila jsem se a otočila se k němu zády. To odporný, hnusný prase mi začalo říkat, že to chci zezadu a zase na mě sahal..... Ja už jsem nevěděla co, snažila jsem se ho odstrčit, ale marně. Pak mě začal líbat a já totálně selhala, sama před sebou. Nedokázala jsem křičet, kopat, škrábat... nic. Bylo to hrozný, byla jsem bezradná a měla strach, co se stane, když mu nebudu povuli. Naštěstí vtrhly kolegyně na záchod, jedna jej vytáhla za bundu a já utekla. Mám k sobě nechuť, že jsem selhala, nebránila se, byla v šoku... dva dny jsem z toho na dně. Už mi napsal i pár zpráv, že jsem to vlastně chtěla. Chce abych ho kontaktovala. Já toho člověka už nikdy nechci vidět. Chci aby se smažil v pekle. Je mi zle. Mám strach jít po vesnici, zeže ho potkám, že se mnou bude chtít mluvit. Mám to ohlásit? Bojím se, že když jsem se neubranila tomu libani, že se to otočí proti mě... nevím, jsem bezradná.

    • TemnaNoc Děkuji za Vaše reakce a povzbuzení.

    • Angelica Není to tvoje vina a ty se nemáš proč stydět. Šok a strach jsou naprosto přirozené reakce, rozhodně jsi neselhala. Zkus o tom mluvit s kolegyněmi, pokud jim věříš, byly přeci jen u toho a pomohly ti.
      Ptáš se, zda ho máš nahlásit. Pamatuju si svoje rozhodování, mne tehdy nešlo o pomstu nebo tak, když jsem uvěřila, že se mi to opravdu stalo, dopadla na mne hrůza, že když to nenahlásím, může se to stát někomu jinému. Tu zodpovědnost, že já jsem s tím mohla něco udělat a neudělala, bych neunesla. Kamarádka mne doprovodila na policii, nejdřív mi nevěřili. Až u soudu jsem se dozvěděla, že jsem nebyla první obětí (ona se ale odvážila promluvit až když se dozvěděla o mém trestním oznámení). V mém případě to nakonec dopadlo "dobře". Chápu ale i strach z policie nebo z toho, že ti nebudou věřit - máš ale na své straně kolegyně.
      Přeji odvahu!

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

  • Nikdo mi nevěří, nevím co dál a zvažuji smrt

    slečna S. Zdravím nejspíš mě neznáte možná budete mít pocit že ano ale nejspíš ne. Minulí rok před vánoci jsem byla znásilněna. Ten samí den mě v nemocnici šili jinak bych definitivně vykrvácela. Tenkrát mi bylo 17 a stalo se to u něj doma. Začala jsem chodit na psychiatrii. Po letošním létě mi bylo mnohem líp měla jsem začít přestat brát antidepresiva Kvůli vysoké apsence ve škole musím opakovat ročník. K mému velkému zděšení jsem zjistila že jedna zmých nových spolužaček chodí stím kdo mi tolik ublížil, podle informací co se ke mně v nové třídě dostaly sním chodila už v době kdy mě znásilnil. Každý den je u školy ráno i odpoledne.. Mám z toho špatný pocit nespočetkrát jsem ve škole brečela a mám strach do školy vůbec jít. Později jsem si začala ubližovat. Na psychiatrii mi doporučili hospitalizaci. Svou spolužačku, která nejspíš nic netuší jsem prosila aby pro ni v kuse nejezdil. Nesetkala jsem se s pochopením.. Později mi kamarádka, která mě sním seznámila sdělila že u ní se o styk proti její vůli pokoušel taky. Jednou večer jsem si volala s jedním známím a řekla mu co se stalo a co se ted děje řekl mi at jdu na policii nebot ne jen že mi zničil život ale ještě by mohl ublížit dalším. Dnes jsem tedy šla na policii bohužel mi bylo sděleno při výslechu že mi nevěří a dle jejich názoru jde o mstu... Je mi na nic že mi nikdo nevěří všichni mi tvrdí že si za vše mohu sama a já ho budu muset dál potkávat stím že jsem označena za lháře a nejspíš i psychicky labilní... Mám panický strach a už nevím co dělat.. Nemohu se na nic soustředit odvézt myšlenky jinam nebo vůbec spát bez prášku na spaní už ani neusnu. Velmi vážně a reálně uvažuji o napsaní posledního dopisu a své sebevraždě.. neboť mevidím jiné východisko

    • Anita Milá slečno S., dnes bych po násilnění(ve 21 letech) udělala následující:
      1) říct si: "je to můj život a jeden člověk ani nikdo jiný mi ho nezničí."
      2) Domluvila bych se s kamarádkami, které by byly ochotné se mnou na policii rovněž každá za sebe SEPSAT trestní oznámení za znásilnění, pokusy o znásilnění (to je i osahávání na intimních místech). Policie je POVINNÁ S VÁMI to oznámení sepsat bez ohledu na jejich osobní názor. Je jedno, zdali Vám věří nebo nevěří, o tom rozhoduje soud.
      3) Připravte se na podrobné popisování u soudu, co vám kdy a kde všechno udělal.
      4) Za nic z toho se nestyďte!!! Není to Vaše vina!!! Navíc on svoje znásilnění, osahávání a pokusy o znásilnění zkoušel i na jiné dívky.
      5)K soudu doložte všemi možnými lékařskými zprávami a zprávami psychologů, jak se od té doby zhoršil Váš zdravotní stav, vaše psychika, Vaše nutkání na sebevraždu v důsledku znásilnění, vaši hospitalizaci nebo více hospitalizací na psychiatrii, se vším se svěřte psychologům, psychiatrům, může se najít některý, některá, který s tím bude umět pracovat a pomůže vám. Možná vysoudíte i finanční odškodnění na zdraví, náhradu za to, že vás v důsledku opakování ročníku ve škole budou rodiče nebo vy sama sebe déle živit (sepište vaše náklady na bydlení, nebo váš podíl z rodinných nákladů, stravu, oblečení, obutí,drogerie, kosmetika, praní, léky s doplatky, které jste dosud užívala, doprava do a ze školy, doprava do a od lékařů, z terapií, platíte si terapie a za kolik? Vyčíslete = finanční újma vám rodině.
      Vy to dokážete, vaše kamarádky a spolužačky také. Bude-li vás na to víc, lépe a snadněji to vše zvládnete. Osvobodí vás to. Moc a moc vám držím palce. Co prožíváte, je následek těžkého traumatu ze znásilnění, následného vysmívání se útočníkem a vyhrožování,které pokračuje,jste tedy opět opakovaně traumatizovaná ze znásilnění, jmenuje se to posttraumatický stresový stav.To abyste to uměla před odborníky a děvčaty, dalšími lidmi uměla pojmenovat, co se s vámi vlastně dál děje. Je to posttraumatická stresová porucha, tak to nazývejte před odborníky, mohou s vámi pak jednat jemněji, ohleduplněji, to potřebujete mimo jiné, a s větší účastí, obzvláště když dáte takto najevo že víte sama, jak se váš stav po represi útočníka jmenuje. Držte se, dokážete to!!!!! Budete vzorem pro jiné dívky a ženy, které prožily to samé a podobné. Anita
      musel jste opakovat ročník ve škole atd....
      Co se vám stalo,jehroznéa to, jakse cítíte, cítí mnoho znásilněných žen a dívek, ale vy tu sebevraždu nespácháte, přece můžete ještě žít hezký život, až se toto odbolí, odezní. Převrstvovat jinými, ale pěknými zážitky. Ženy se musí bránit alespoň u soudu a podporou pro vás může být rodina, kamarádky, příbuzní, kteří vám s tím vším pomůžou,všude vás doprovodí, utiší, jak budete potřebovat.
      Vyhledejte pomoc právníků(Bílý kruh bezpečí vás může nasměrovat na právníky specializované na tuto problematiku násilí a znásilnění, pomoci zformulovat trestní oznámení, žalobu na pachatele.
      Jak sito omalu začnete sumírova vehlavě, svoji obranu, žalobu, podklad, získáte i sbevědomí, že se za sebe asvoje ráva stavíte.
      Oslovt bohté právníkaneáře, zda bysi na tomto případuchtěly udělat jméno zdarma,že asi nemůžete nic platit za jejich služby, aepotřebujete pomoc, právní zastoupení, že to není ve vašich silách to amavládnout, jatehodně mladá.
      moc Vám držím palce.Stejně jako se mlčení okolo znásilnění asexuálního obtěžování žen prolomilo v USA tím, že psaly a mluvily herečky, zpěvačky, které si podobné věci také prožily a co to s nimi udělalo, tak vy tak to pomůžete sobě a všem děvčatům, které ten mladík - násilník a tyran dívky obtěžoval, znásilnil a bude v tom pokračovat beztrestně dál.
      Změnit školu, je-li vám tady zle, odstěhovat se atd.
      Jsou azylové domy pro ženy v tísni, týrané, i pro dívky, to vám řeknou na sociálce, pro vaši bezpečnost a anonymitu ptát se jinde než kam spádově patříte podle trvalého bydliště.
      Zvládnete to. Dokázala jste se svěřit s tím, co vás trápí.A půjde to snadněji a snadněji. Je nemlčet. To by ve vás bobtnalo a hnilo.
      Zveřejňovat a zveřejňovat, toho se násilníci bojí.

    • Angelica I když ti na policii řekli, že ti nevěří (což je nehoráznost, ale bohužel se to děje), neznamená to, že by neměli povinnost to prošetřit. Zkus se zeptat té kamarádky, která vás seznámila, zda by byla ochotná na policii také vypovídat.
      Pak asi najít někoho, kdo pomůže tobě.
      Je možnost změnit školu? Uvažovala bych i nad tím, kdyby ti to mělo pomoci.

    • Dri Ahoj, nedělej nepředloženosti. Taky jsem se jednou chtěla zabít a zrovna mi padla do ruky knížka Život po životě, nevím která část, no bylo tam i o sebevrazích, co zažili klinickou smrt a přežili. Nebylo to žádný řešení, jeli v tom neštěstí dál i v klinický smrti - což ostatní tak neměli. Druhá věc, co mi udržela při životě byla představa, jak by to zvládla máma a sestra. No nejspíš by se to neštěstí šířilo dál, těžko by to zvládly dobře. Tak si představ, že ten úchyl by tak v podstatě znásilnil tebe, zabil tebe a přizabil ti rodinu třeba nadosmrti. To bude lepší začít googlit a najít někoho, kdo by mohl pomoct. Máš to teda dost drsný. Zkusila bych pro začátek vyguglit nějakýho psychoterapeuta v okolí -radši ženu zkušenější a jít za ní. Je to opora, když se můžeš někomu svěřit komplet s čímkoliv. Držím palec, nebo radši všechny děvče zlatý.

  • Stále se s tím nemohu vyrovnat...

    Anonymka Stalo se to skoro před 4 lety, kdy jsem byla zamilovaná. Nechtěla jsem si to dlouhou dobu připustit a omlouvala ho. Byla jsem tehdy panna a on to moc dobře věděl, netlačil na mě, ale pak se obrátil... Byli jsme spolu sami a on se pokoušel semnou spát, říkala jsem mu, že to nechci on se urazil a začal mě psychicky vydírat, bála jsem se tak jsem nakonec povolila, vím že to byla moje chyba a místo toho, abych ho nechala jít byla jsem s ním. Poté se to opakovala, ale nezůstalo to jen u slovního přemlouvání, lehl si na mě i když jsem se snažila bránit a prosit ho, on mě vůbec neposlouchal znásilnil mě a to i ze zadu, Byla jsem jako v začarovaném kruhu, cítila jsem se hrozně, celé hodiny jsem to ze sebe smývala, ubližovala si, ale nedokázala jsem ho opustit, stále jsem si říkala, kdo by se mnou chtěl být? Že jsem hrozně pošpiněná... Stále jsem s ním byla. Dlouhou dobu se to neopakovalo až znovu, když jsem s nim odmítala spát. Nevím jestli mu docházelo, že mi tím ubližuje, ale přestal s tím a u mě se rozvíjeli deprese chtěla jsem se zabít a rozvinula se u mě panická porucha, nechodila jsem sama nikam, bála jsem se být o samotě s mužem a nakonec to došlo do stavu, kdy jsem upadala každou chvíli do bezvědomí. Až ted po 4 letech jsem sebrala odvahu ho opustit a dostat se z toho kruhu. Vím, že byla moje vina to, že jsem s ním stále byla, ale nedokázala jsem ho opustit, bála jsem se, že se mi to stane znovu a nedokázala jsem to za celou tu dobu nikomu říct. Jen prosím neodsuzujte mě. Snažím se mu to odpustit a za tu dobu jsem se stala psychicky silnější. Jen pokud se vám tohle stalo/děje ve vztahu, nezůstavejte s ním, protože takhle nikdy nebudete volní.

    • Angelica Není to tvoje chyba. V žádném případě není. Ani to, že jsi s ním dál byla a že ti trvalo ho opustit. A nejsi pošpiněná, to už vůbec není pravda.
      Jsi odvážná, že vyprávíš svůj příběh, abys pomohla ostatním.

    • Anna Proč by Tě někdo odsuzoval? Za co?
      A kolik vám je, Tobě a expŕíteli?

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=