Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

12 3 4 5 6 7 8 9 10 >> >
 
 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • s kým o to mluvit a pomůže to?????

    D Dobrý den. Je mi 43 let. V mých 22 letech jsem byla znásilněna známým,nedlouho po té jsem byla soustavně obtěžována nadřízeným. Vnímám to tak, že jsem k tomu dala signál. Z práce jsem nakonec odešla a doufala jsem a zapřísáhla se, že už nikdy nedovolím sobě ani jiným dělat něco co nechci. Je to zmatené a nemá to žádnou logiku. Potřebuju to aspoň nějak někomu říct, ale i když mám kolem sebe bezvadné lidi a nemůžu o tom mluvit. V intimním životě se nezdá, že by mě to poznamenalo. Spíš naopak, občas se musím držet zpět, abych nepřekračovala zažité standarty. Máte pro mě nějakou radu? Asi je to jen úsměvné a trapné, po takové době a stejně když to píšu, nemůžu dýchat. D

    • Anna Anonymně po mailu?

  • Strach z vyšetření

    Caila Dobrý den. Chci zůstat v anonymitě, proto tady nejsem pod svým jménem. Zanedlouho mě čeká gynekologická prohlídka ze které mám obrovský strach už několik dní. Když mi bylo 14 tak jsem první takové vyšetření podstoupila a dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Tehdy jsem ani nevěděla o co se jedná a dodnes mám na to jen špatné vzpomínky. K tomu mě přítel nutí abych tam šla protože chce mít jistotu, že nejsem těhotná, ale vím že mě to bude bolet když jsem z toho úplně vyděšená. Nerada dělám něco, co nechci a potom se z nepříjemných zážitků dlouho vzpamatovávám. Vím, že tohle patří jinde, ale s tímhle se těžko dlouho vyrovnávalo. Bohužel se to taky projevilo do vztahů a dělalo mi problém se uvolnit. Je to naštěstí za mnou, jenom se bojím že tím co mě bude čekat se to zase vrátí a budu mít problémy. Budu ráda za vaši pomoc.

  • Něco co mě nepřestane trápit

    Anonym Dobrý den, strašně těžko se mi o tom píše...když mi bylo 9 let někdo z mé blízké rodiny mi ublížil, hrozně mě to poznamenalo. V dospívání jsem začala mít značné problémy sama se sebou, měla jsem problémy s autoritami ve škole a sebepoškozovala jsem se. Bohužel se to promítloi do mého sexuálního života, nedokážu se na partnera podívat když spolu máme něco mít, musím být k němu otočená zády a jediné co mě dokáže vzrušit je představa že mě uhodí nebo mě nějak ublíží ( v sexuálním slova smyslu ) , samozdřejmě že to dělat nechce a já se z toho cítím hrozně. Že něco takového vůbec chci, vlastně si to nepřeju, ale nemůžu si pomoct...

    • Anna A kolik mu vlastně je? A Tobě

    • Anonym No s ním je to takové složitější myslím ,že když jsem mu to sdělila nechtěl tomu věřit.

    • Anna To je děs, v devíti... Držím palce, ať to zvládneš. Partner ví, co se stalo?

  • Minulost

    Petra Dobrý den.pred 11 lety mě jeden kluk znásilnil.je to trochu i moje chyba protože jsem s ním šla na pivo.byl moc sympatyckej a hezky se s ním povídalo,takže kdyz mě pozval ještě na jedno tam kde pracuje a bydlí zároveň neviděla jsem na tom nic nebezpecnyho.navic jsem to tam znala a nepřipadala jsem si v nebezpečí.to jsem se hrozně spletla.vyuzil toho že jsme sami a nemám kam utéct.trvalo to strašně dlouho,víc než dvě hodiny.nejdriv jsem brečela,křičela prosila,ale on byl jak hluchej.pak mi najednou připadalo ze nic nemá smysl a jenom jsem čekala až to skončí.od ty doby jsem jako na houpačce.jednou jsem v pohodě a nemyslím na něj a pak mi ho nějaká blbost připomene a já najednou nevím jak mám žít sama se sebou.pred měsícem jsem na něj narazila na Facebooku a od tý doby nemůžu přestat myslet na to jak má spokojenej život a že je prostě stastnej.nechci mu nic udělat,na to prostě nemam povahu ale začala jsem ještě víc nenávidět sama sebe.nemuzu odpustit ani jemu ani sobě a jenom doufám že jo už nikdy nepotkam v tváří v tvář protože si nejsem jistá že bych to ustála

    • Anonym Jak píše Jana, omez s ním kontakt, ani na fb aby ti to nic nepřipomínalo, pokud tě to stále trápí. Jinak se z toho nedostaneš. Na druhou stranu tu možná bude i nějaký vnitřní boj, který vedeš sama, jinak bys přece neměla důvody se nenávidět. Začni u sebe, pomalu a postupně. Každý máme na to mít šťastný život.

    • Jana Ty si nemáš co vyčítat. Na tom Facebooku jste "přáteli"?

  • Jak nejlépe pomoci oběti?

    Páv. Dobrý den. Dnes se mi moje přítelkyně svěřila, že byla ve svých 13 letech obětí znásilnění. Celou tu událost v sobě dusila víc jak 12 let. Celá věc se stala na rodinné oslavě a útočník byl z širšího rodinného kruhu. Byla schopná říct jen část celé věci a já jí samozřejmě nenutil říct víc než chtěla. Samozřejmě se o situaci s nikým jiným nechce bavit. Poraďte prosím jak postupovat, jak jí aspoň přesvědčit k návštěvě specialisty. Další věc která mě trápí je, že samozřejmě nechce prozradit kdo to byl. Incident se sice neopakoval, ale nevěřím tomu, že někdo kdo je toho schopen své chování ne opakuje. Mám strach aby obětí nebylo víc. Prosím poraďte jak postupovat. Děkuji

  • Jak s tím ven

    Rufuska Dobrý den, kdysi se mi přihodila jedna hrozná věc a já ji dusím v sobě až do dnešní dospělosti. Ano, jsem obětí sexuálního znásilnění. A tedy už jen tu větu napsat pro mě nebylo jednoduché, jelikož se snažím celý život dělat jakoby se nic nestalo. Tenkrát mi bylo 13, nikdy jsem o tom nikomu neřekla... ale od té doby jsem se naprosto změnila, z ničeho nic jsem se přestala bavit s většinou svých kamarádů a trpěla jsem poruchou příjmu potravy, kdy jsem zhubla asi 25 kg, jelikož jsem skoro nejedla. Nyní mi je 22 a stále jsem o tom nikomu neřekla, ale vím, že je třeba s tím něco dělat. Doteď mám problémy navázat opravdové vztahy, jak z citového, tak sexuálního hlediska. Poslední dva roky jsem si prošla rozchody a jakoby se mi ta rána znovu otevřela a najednou jsem zjistila, že jsem opět udělala podobnou věc. Přestala jsem se bavit s některými lidmi, jak kdybych tohle nebyla já a nechtěla se vrátit dokud si to nevyřeším... a já už tohle nechci zažít. Zvažuju, že se svému nejbližšímu okolí svěřím, i když nikoho nechci zatěžovat svými problémy. Na druhou stranu... pokud se tím mezi námi i vyjasní spousta záležitostí z minula, mohlo by to být prospěšné. Nebo se vás zeptám, jak jinak bych měla s tímto šrámem bojovat?

    • Ameli Někomu to řekni. Mluv o tom, nedrž to v sobě. Ze začátku to bude horší, vrátí se ti to, ale to je normální. Funkční vztah je o tom si pomáhat. Najdi si psychoterapeuta. Vyslechne tě a poradí jak z toho ven

    • Anonymka Mluv o tom, nebudeš zatěžovat své okolí svými problémy, pokud máš někoho, komu důvěřuješ řekni mu o tom. Takhle akorát zbytečně trpíš, aspoň trošku se ti ulevi.Pro mě to bylo hodně těžké to někomu říct, protoze se mi to všechno vrátilo, ale pak čím víc jsem toho řekla tím víc se mi ulevilo. Nyní to s přítelem pořád řeším a zvažuji i psychologa. Určitě se neboj o tom mluvit.

  • Jak sdelit/vysvetlit priteli ze jsem byla znasilnena

    Emilie Ahoj, porad mi vrta hlavou otazka kdy a jak se mam sverit priteli ze jsem byla znasilnena, ze mam po tom trauma a ze s nim nedokazu hned nic mit? Bojim se vstoupit do jakehokoliv vztahu, nevim kdy zacit klukovi verit, kdy je spravna chvile se otevrit, jak mu to sdelit? Jestli mu to vubec rict? Ale zase jak by jinak pochopil ze se s nim vyspim po 2 letech a mozna ani to ne? Dekuju predem moc za radu nebo za za Vase zkusenosti.

    • Zdeněk Z pohledu chlapa: pokud Tě/Vás bude mít opravdu rád, tak mu to vadit nebude. Čili sdělit určitě ve chvíli, kdy mu začneš důvěřovat.
      V momentě, kdy to začne stavět "vyspíš se se mnou, nebo se rozejdeme", je asi správná chvíle se rozejít, i kdyby důvodem nebylo předchozí znásilnění...

  • Zakončení příběhu

    Ameli Před několika lety jsem vložila příspěvek jak moc mi ublížil bývalý přítel. No asi jsem se poučila málo, druhého ex vzrušoval můj strach a křik, když mě mlátil. Odešla jsem od něj. Jsem možná trapná, je mi 28 a bydlím u rodičů. Bojím se mužů, rozjela se mi panická porucha. To není všechno. Před 4 měsíci mi napsal můj první ex, že mu umřela máma. Žádné promiň, že jsem se choval jako kretén. Naštvalo mě to. Chce se mi plakat, jsem pro něj prostě něco jako rohožka. Nekomunikuji s ním. Tohle bolí ještě víc než všechna sprostá slova. Být pojistka, kdyby náhodou to nevyšlo...... Bude to někdy lepší?

  • Cesta od kamarádky

    Lenka Ahoj, zažila jsem nepříjemnou situaci,když jsem se loni v létě vracela od kamarádky. Byl večer a už se začalo stmívat a protože obě bydlíme v jednom městě, které není velké, tak jsem se rozhodla jít po krásném dni s kamarádkou k sobě domů. Během cesty domů mě zastavil jeden chlapík a zeptal se mě, jestli nemám cigaretu. Řekla jsem mu, že nekouřím a nemám cigarety. On se mě ale dál zeptal, že jestli nemám cigaretu tak mu musím aspoň něco ukázat a zatáhl mě bokem od chodníku do jedné staré budovy. Vykřikla jsem co to dělá a ať mě nechá být ale řekl ať jsem tiše a že si chce jen užít a nic mi neudělá, pokud budu ticho. Rychle jsem přemýšlela co mám udělat a jsem jen tiše řekla, že budu ticho ale ať mi neublíží a klidně mu dám věci z kabelky(mobil, peníze) a on že chce jen sex. Měla jsem na sobě letní šaty jelikož bylo teplo a jak mě začal osaháat, tak jsem radši poslechla a lehce si vytáhla šaty a roztáhla nohy...on dělal a pak když byl hotovej, tak utekl. Celé to trvalo tak 10 minut a já se vyděšená oblíkla a utekla jsem domů. Už jsem to neměla daleko. Doma jsem začala brečet a bylo mi z toho špatně ale nikomu jsem to neřekla. Ale radši jsem spolupracovala ikdyž se mi to nelíbilo ale měla jsem štěstí. Ani jsem neotěhotněla protože jsem se krátce předtím rozešla s přítelem a brala jsem ještě antikoncepci. Stejnou cestou domů jsem už nikdy nešla.

    • Edita Zažila jsem něco podobného, ale podarilo se mi utéct. Přesto se večer sama bojim někam chodit.
      Teď už ses s tím vyrovnala?

  • pomoc

    Anna Dobrý den,
    doufám, že můj příspěvek není mimo pravidla tohoto fóra. Pokud ano, tak jej obratem smažu. Věnuji se tématice znásilnění a sexuálního obtěžování / zneužívání. Tímto směrem jsem zaměřila i téma své studijní/ profesní práce Ráda bych se touto formou zeptala, zda by se našel někdo, kdo by byl ochotný spolupracovat - samozřejmě v naprosté anonymitě - na mé studijní práci a pomohl tak nalézt a zlepšit možnosti, jak se s těmito zkušenostmi vyrovnat.
    Budu ráda, když se ozvete :)
    Podrobnosti spolupráce můžeme pak probrat jednotlivě např. emailem atd. :)

    S pozdravem
    Anna

    • Xxx Mám zájem, kde mohu napsat? Prosím o kontakt.

    • Xxx Mam zájem, prosím o nejaky kontakt, kde mohu napsat.

  • super hlídání

    Eva Ahoj.Nejmenuju se Eva,tím asi začnu.Ale tady si budu řikat Eva.Je mi 34 let a vše začlo když mi bylo asi 7.Děda s babičkou mě často hlídali a já je měla opravdu moc ráda.Oni mě taky,akorád děda o hodně víc než babička.Všechno se odehrávalo strašně pomalu a nenápadně.Třeba:dej Evičko dědovi pusu,ukaž jak jsi hodná a jak ho máš ráda.Nebo:Evičko sedni si mi na klín,pohoupám tě.No a naivní Eva šla a ukázala jak je hodná a poslušná.Tak to pomalu začínalo.Byla jsem dítě a byla jsem na sebe hrdá,protože vše co děda chtěl jsem udělala a dostala jsem pochvalu.Pak jsme hrali hru o který ale nikdo nesměl vědět.A já zase byla hrdá.A proč ne měla jsem s dědou tajemství.Pak asi po dvou letech,nevím to přesně,jsem už nechtěla hrát,bylo mi to nepříjemný a ikdyž jsem byla ještě dítě cítila jsem že je něco špatně.Tak jsem řekla,že už hrát nebudu.Nepomohlo to.Využíval situace jako třeba když jsem měla horečku,pomáhal mi to vypotit.Každý večer když jsem se měla umýt,vždy byl ochotný mi pomoct.Dělal mi různá překvapení.Např:Dojdi mi Evičko pro brýle a než jsem je stačila najít už byl nahý.Jsem alergická na včelí bodnutí,ihned oteču.Jednou to bylo vážné a volal mi záchranku,než přijeli dával mi studené obklady.Asi je vám jasný kam.Neviděla jsem a nemohla jsem dýchat,to mu ale nevadilo.Kolem 11 roku nebo 12 nevim přesně,jsem řekla a dost.Vše jsem řekla mamce,věřila mi,ale zakázala mi o tom mluvit,prý by to zničilo naši rodinu.A tak jsem mlčela,to mi jde dobře dodnes.Mám ještě dvě sestřenice a ony se mi svěřili, že jim to dělá taky.Ta nejmladší to brala jaku hru,prý všechno co dělá s dědou je lechtívý.Ta starší to vnímala jinak,byla zoufalá.A tak jsem se rozhodla že to tak nenechám.Už nešlo jen o mě.Vše jsem řekla babičce.Věřila mi,ale jako moje mamka,taky mi zakázala o tom mluvit.Pověděla mi že se o to postará a pokud by se opakovalo měla jsem jí to říct.Na nějaký čas to opravdu přestalo,ale bohužel jen na nějaký čas.Když to začlo znovu,už jsem pomoc nehledala,pomáhala jsem si sama.Začla jsem fetovat a našla jsem si fakt borce,který mě měl ochránit.Byl to hajzl.Neznaužíval mě,tedy ne sexuálně.Byl dobrej v psychickym týrání a nějaká ta facka,škrtění a tak,prostě borec.Věděl vše o tom co mi děda dělal a i přez to mě k němu posílal pro peníze.Přece jsem jeho oblíbená vnučka,tak proč by mi nepučil.Odešla jsem od něho.Můj hlavní problém ale stále zůstával a tak jsem dál fetovala,koupila jsem si woodoo knihu a dokonce jsem se ho snažila přez panenku zabít.Jen tak mimochodem,pokud to chcete zkusit,tak to nepomáhá.Fet,alkohol,prášky to všechno najednou,nepomáhalo to.Zvišovala jsem dávky,aby mě to zabilo,ale člověk vydrží tak strašně moc.Řezala jsem se,nepomáhalo to.Pořád jsem brečela,ale všichni nad tim mávali rukou.Prý jsem moc přecitlivělá,ale z toho vyrostu.Byla jsem hodně zoufalá.Když to na mě děda zase zkusil,nevydržela jsem a řekla mu,že už toho mám dost a že jestli se to bude ještě opakovat,že ho udám.Že mě ale i setřenkám dá pokoj,jinak že ho napráskám.Nemyslela jsem to vážně,neměla bych na to odvahu,dodnes jí nemám,jen jsem byla zoufalá a tak jsem to řekla.On ale dostal strach a přestal s tím.Dal pokoj mě i sestřenkám.Ještě dnes na něm vidím,že se mě bojí,Bojí se toho,že promluvim.Jenže já nedokážu o tom mluvit,nejde to.Bojuju s tim a ktomu ještě bojuju se zavislostí.Tvrdých drog jsem se zbavila,bylo to těžký ale je to za mnou.Alkohol nepiju vůbec.Ale pořád kouřim trávu a jsem na ní zavislá.No a závěr je:Je mi 34 let,jsem svobodná,nikdo se mě nesmí ani dotknout,bydlím s rodiči,každý večer potají ve sklepě kouřim trávu aby o tom nikdo nevěděl a na veřejnosti jsem veselá slušná holka co nemá s ničim problém.

    • Marta Věřím, že se posuneš. Neboj se napsat a udělat krok z temnoty do světla. Naděje umírá poslední... Myslím na Tebe a všechny lidi, kteří trpí stejným traumatem. Nejde jen sedět a nic nedělat. Proto jsem se rozhodla se sebou také začít něco dělat. Cítím se nyní skvěle a přeji to i Tobě.

    • Eva Ahoj.Moc vám děkuju za podporu,vážim si toho!!!Zkusim napsat na ten email a třeba mi to pumůže se někam posunout.Ale pokud to bude k ničemu,tak i tak děkuju.Snažíte se mi pomoci,poradit a to úplně cizímu člověku.To se dnes už nedělá.

    • Marta Ahoj, já držím "celibát", ale než jsem se takto rozhodla, tak jsem měla mnoho mužů. Nyní mám kolem sebe mnoho přátel ze skupiny SASA, kteří jsou mi oporou. Mám výbornou rodinu, výborné vztahy se sourozenci takže se necítím sama. Evo, nevím odkud jsi, ale skupina je již v Brně. Během tohoto týdne dáme na web kontakt. Když bys chtěla, tak napiš na uvedený e-mail nebo zavolej. Připojuji se k Anně, že to zvládneš, chce to čas. Chápu, že se ti o všem těžce hovoří a nejraději by ses vygumovala, ale není to řešení. Zkus napsat na ten SASA e-mail. Je to diskrétní služba, zachovávající mlčenlivost.
      Mám za sebou také drogovou kariéru, proto vím, že je to navíc ve spojení s traumatem dost náročné, ale zvládne se to. Neboj se!

    • Anna Evo, zvládneš to, uvidíš! Najdeš odvahu. Jak jsem Ti nabízela, jestli chceš, založ si anonymní mail a napiš mi.
      Držím palce!

    • Eva Sasa je hrozně daleko od místa kde bydlim.Chci se tě na něco zeptat Marto.Pochopim když neodpovíš!Ale i tak se zeptám.Máš rodinu?Myslim manžela.Protože mám pocit,že zůstanu sama,ze to nezvládnu zase věřit chlapovi.Nechci být sama a je mi často hrozně smutno,když vidim kolem sebe spokojené rodiny,ale nedokážu to v sobě zlomit.Tak mě zajímá,jestli ty jsi to zvládla?Jestli to vůbec jde překonat.PS:odvahu promluvit nemám,prostě to nejde,i ted´ když píšu mám totálně stažený hrdlo.

    • Marta Mám dvě sestry a i ony byly opakovaně znásilněny různými muži, tak jako já. S jednou sestrou o tom můžeme otevřeně hovořit, ale s druhou je to též na mrtvém bodě. Ještě nenašla odvahu otevřít 13 komnatu. Nám dvěma pomohla před třemi lety svépomocná skupina SASA (https://sasa.obetiznasilneni.cz/), díky níž se nám otevřela ústa. Tím jak o tom hovořím, tak cítím, že se něco ve mně uzdravuje. Je to neskutečná úleva a zázrak. Nabízela jsem to i mladší sestře, ale bez výsledku. Informovala jsem o tom i svou maminku, ale ona byla pohoršená, kam to chodím a proč o tom mluvím. Nechápala to. Před rokem jsem se dozvěděla, že stejným traumatem prošla i naše maminka. Hrůza. Snad i ona společně se sestrou najdou odvahu přestat "mlčet", a tím najdou cestu k uzdravení a osvobození.

    • Anna Ahoj, našla jsi odvahu?

    • Anna Moc držim palce! Kdybys chtěla, tak mi napiš na panianna@seznam.cz

    • Eva Sestřence je 28 let.Upřímně mě nikdy nenapadlo se takle zeptat.Přišlo mi to složitý.A přitom stačí taková jednoduchá věta,která mluví za vše a ona určitě pochopí na co se ptám.Děkuju za radu.Doufám,že najdu odvahu.A pokud ano,snad nás to zase posune někam dál,takže ještě jednou dík!!!

    • Anna A sestřence je kolik? Třeba by stačilo říct: “Taky tě to pořád trápí?”...

    • Eva Žijeme všichni poblíž sebe.Ano často se navštěvujem.Dřív to tak nebylo,já jsem se na nějakou dobu odřízla,ale pak jsem se vrátila.Ze začátku to bylo šílený a psychicky docela náročný,ale postupem času jsem zjistila,že já se bát nemusim,otočilo se to a ted´ se bojí on mě.Vidím to na něm,vidim to v těch očích.Často přemýšlim nad tim,že si se sestřenkou promluvim,protože vidim,že taky neni v pohodě,ale jak začít.Je to těžký a nejde to vyřešit rychle.Myslim si,že to bude boj už na celý život.Doufám v to,že si tohle přečte někdo se stejným problémem a vyhne se chybám,který jsem udělala já.Alkohol,ubližování sobě sama,drogy,špatný výběr partnera,to neni řešení!!!!Vám děkuju za podporu,moc si toho vážim!!!!!

    • Anna A to tedy žijete poblíž sebe (Ty a sestřenka), nebo spolu, i s tím dědou, každý den na to myslíte, trápíte se, a mlčíte? Nepomohlo by aspoň s tou sestřenkou se spolu vybrečet, ulevit si? Jak často vídáš toho dědu? Vždyť i to musí být trauma, ne?
      Držím Ti palce.

    • Eva Ahoj.Ani jsem nedoufala,že si to někdo přečte.Myslela jsem,že to bude jen můj výkřik do tmy.Ano,je to smutný,ale na druhou stranu mě to hodně spojilo s mojí mamkou, babičkou a jednou sestřenicí.Nemluvíme o tom,ale vim,že kdybych chtěla tak můžu.Nechci je trápit tím,že mě to stále moc bolí.Pomáháme si navzájem co to jde,jen prostě nikdo nemluvíme.Druhá sestřenka,ta co to brala jako hru,se odstěhovala a ted´ čeká první miminko.Občas nás navštíví,ale to je vše.Myslim si,že ta jediná to zvládla se přez to přenést.Držim jí palce a neotevírám starý rány.

    • Anna To je hrozně smutný. Je mi Tě moc líto.
      Jak to zvládly sestřenky? S nimi se o tom bavíš?

  • Zneužití lékařem

    Dri jsou tu teda drsné příběhy a nejhorší je ten příšernej pocit, že si za to můžeme samy. Já zas byla u gynekologa, je to už dávno. Prostě mi tvrdil, že mi musí aplikovat nějaký krém proti kvasinkám do pochvy a já že to zvládnu sama, ale on že ne, že to se musí jinak blabla. A to už mi bylo 26, ale byla jsem dost jelito. No přesvědčil mě - lékařům jsem do tý doby věřila. No aplikoval takovým způsobem, že mi to prostě jednou rukou dělal a druhou tlačil na podbřišek a ještě u toho vedl řeči jako uvolněte se, orgasmus je zdravý. Nejdřív mi nedošlo co se děje, pak jsem ztuhla a zírala a nechápala, pak jsem měla orgasmus - lump, věděl, že tělo holt už pak jede po svý linii a že mozek skučí a duše skřípe zuby to vidět není. Nejdřív jsem byla v šoku. Vůbec jsem nechápala, že někomu naprosto věříte a tohle. Prostě jsem šla odtamtud a v duchu mi běželo furt dokola, že to není možný, furt a furt. Od tý doby si to tahám i do vztahů. Nedokázala jsem to zpracovat a furt to někde vylézá. Prakticky zničený partnerský život. Teprve teď to začínám řešit, i když nevím, kudy na to. Máte-li někdo typ - písněte. Každopádně jsem myslela, že ten hajzl je v důchodu a už neškodí a on přitom dělá primáře v jakési alternativní klinice v Plzni. A navíc pravděpodobně pokračuje i u dalších. Co ale s tím, jak ho zarazit? Nevíte někdo o nějakým, dobrým způsobu?

    • Marta Velmi dobře Vám rozumím, jak se cítíte. Je to nepopsatelný pocit bezmocnosti. Sama jsem to na sobě několikrát zažila. Byla jsem takto zneužita lékařem ve třech případech, ale nebyl to ani jednou gynekolog. Od svých 20ti let proto navštěvuji pouze ženské lékařky. Dnes mi táhne na 50 let. Po mnoha letech, díky dalším znásilněním, jsem se rozhodla navštívit svépomocnou skupinu SASA, která mi otevřela oči a navíc jsem si v ní začala léčit svou zraněnou duši. Vřele doporučuji. Zde je kontakt: https://sasa.obetiznasilneni.cz/

      Ještě jsem nalezla tento odkaz http://llp.cz/2012/02/obet-znasilneni-lekarem-se-domohla-u-soudu-dustojneho-odskodneni/. Být Vámi, tak bych šla okamžitě na policii, protože jste nebyla a asi ani nebudete poslední, koho ten prasák "zneužil". Pomůžete tím druhým ženám, které to díky Vám nemusí zakoušet.

    • Angelica Pokud se nebojíte, nahlásit na policii. Jak to řešit v sobě bohužel nedokážu poradit.

    • Zdeněk A jak je to dlouho?

  • Prosím o radu

    Petra Dobrý večer, prosím poraďte mi pochopit co se se mnou děje. Je mi 31 let a moje problémy začaly už v dětství,otec rád pil a předváděl se před kamarády, ale k nám se moc dobře nechoval.všechno se o.dost zhoršilo před 17 lety kdy mě můj bratr začal začal osahávat a později to dospělo k tomu že mě rok znásilňoval. Když jsem našla odvahu to ohlásit na policii,tak bratr skončil ve vazbě a mě doma nastalo peklo. Byla jsem ta zlá co zničila rodinu a všechno pěkný. když jsem nejvíc potřebovala pomoc rodičů byla jsem pro ně odpad. Po skončení soudu, dostal bratr podmínku a vrátil se domů. To jsem nevydržela a podřezala se a následně skončila v blázinci na dva měsíce. Po dokončení školy jsem se odstěhovala k příteli a narodili ve nám dvě holčičky. minulý rok otec zemřel a my měsíc nato koupili domek na Vysočině. Starší dcera začala letos chodit do vesnické školy a ikdyž jsem byla minulý týden na třídní schůzce a seděla proti panu řediteli ve třídě sama dostala jsem hrozný strach že mi ublíží,je totiž podobný mému otci a bratrovi. Od té domy skoro nespím a každá cesta do školy je pro mě utrpení. Ze strachu jsem se začala znovu řezat a dokonce jsem sáhla po alkoholu. Nechci dceři školu zošklivit protože pana ředitele má moc rád. Jak překonat všechny zlé myšlenky minulosti . prosím poraďte jsem už zoufalá

    • Zdeněk Jak to zvládáte? Teď přes Vánoce by se to mohlo uklidnit, ne?

    • Zdeněk Podle mne potřebujete hlavně sebedůvěru a svěřit se i někomu jinému než sklence alkoholu... Když tak zetzet@seznam.cz

    • Petra Přítel o tom neví, nejsem si jistá že by to pochopil. Vím že ředitel za nic nemůže, už se mě i ptala dcery učitelka jestli se něco neděje, ale bojím se někomu svěřit.

    • Zdeněk Dobrý večer,
      a co přítel? Ví o tom? Nepomohlo by se mu svěřit, ulevit si? Ředitel za nic nemůže, Vy taky ne...

  • Večírek

    TemnaNoc Ahoj, je mi strašně.. předevčírem jsme měli v práci vánoční večírek. Vzhledem k tomu, že bydlím v nedaleké vesnici, musela jsem si zajistit večerní odvoz domů. Sestra (zároveň kolegyně) se zeptala jednoho známého, zda nás odveze domu. Protože je to abstinent a ten večer byl také ve městě. Souhlasil, že se večer ještě blíže domluvíme. Párty probíhala skvěle, s ostatními děvčaty jsme tančily. Jedna kolegyně už chtěla jet domu a tak jsem se ji nabídla, že zkusím zavolat tomu známému zda ji odveze. Telefon nezvedal a tak jsem mu napsala zprávu. Vše bylo dobré, měly jsme všechny skvělou náladu. Pak se v baru objevil ten známý, s jinou kolegyní jsme na něj mávaly, že jsme na tanečním parketu a zdravily ho. On se tvařil jako čert a najednou jsem pocítila jak mě někdo vleče pryč. Táhl mě na pánský záchod. Když jsem se tak nějak vzpamatovala (myslela jsem si, že jde o nějaký blbý vtip) tak mu říkám, ať mě nechá, že nic nebude. Jenže on nepřestával, furt se mě snažil osahavat. Asi milionkrat jsem řekla NE. Ale nic. Vymrstila jsem se a otočila se k němu zády. To odporný, hnusný prase mi začalo říkat, že to chci zezadu a zase na mě sahal..... Ja už jsem nevěděla co, snažila jsem se ho odstrčit, ale marně. Pak mě začal líbat a já totálně selhala, sama před sebou. Nedokázala jsem křičet, kopat, škrábat... nic. Bylo to hrozný, byla jsem bezradná a měla strach, co se stane, když mu nebudu povuli. Naštěstí vtrhly kolegyně na záchod, jedna jej vytáhla za bundu a já utekla. Mám k sobě nechuť, že jsem selhala, nebránila se, byla v šoku... dva dny jsem z toho na dně. Už mi napsal i pár zpráv, že jsem to vlastně chtěla. Chce abych ho kontaktovala. Já toho člověka už nikdy nechci vidět. Chci aby se smažil v pekle. Je mi zle. Mám strach jít po vesnici, zeže ho potkám, že se mnou bude chtít mluvit. Mám to ohlásit? Bojím se, že když jsem se neubranila tomu libani, že se to otočí proti mě... nevím, jsem bezradná.

    • Angelica Není to tvoje vina a ty se nemáš proč stydět. Šok a strach jsou naprosto přirozené reakce, rozhodně jsi neselhala. Zkus o tom mluvit s kolegyněmi, pokud jim věříš, byly přeci jen u toho a pomohly ti.
      Ptáš se, zda ho máš nahlásit. Pamatuju si svoje rozhodování, mne tehdy nešlo o pomstu nebo tak, když jsem uvěřila, že se mi to opravdu stalo, dopadla na mne hrůza, že když to nenahlásím, může se to stát někomu jinému. Tu zodpovědnost, že já jsem s tím mohla něco udělat a neudělala, bych neunesla. Kamarádka mne doprovodila na policii, nejdřív mi nevěřili. Až u soudu jsem se dozvěděla, že jsem nebyla první obětí (ona se ale odvážila promluvit až když se dozvěděla o mém trestním oznámení). V mém případě to nakonec dopadlo "dobře". Chápu ale i strach z policie nebo z toho, že ti nebudou věřit - máš ale na své straně kolegyně.
      Přeji odvahu!

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

    • Paťka Ahoj síce ti nemôžem poradiť lebo v lete bude 5 rokov ako má znásilnili .. a stále sa s tým neviem vyrovnať .. ale viem ti s istotou povedať že to nebola tvoja vina! .. robila si čo si mohla .. on sa snaží v tebe vyvolať pocit viny aby si ho nenahlásila :) mala si šťastie že prišli kolegyne .. ja som mala 14 rokov .. a moje jediné šťastie je že stále žijem ..

  • Nikdo mi nevěří, nevím co dál a zvažuji smrt

    slečna S. Zdravím nejspíš mě neznáte možná budete mít pocit že ano ale nejspíš ne. Minulí rok před vánoci jsem byla znásilněna. Ten samí den mě v nemocnici šili jinak bych definitivně vykrvácela. Tenkrát mi bylo 17 a stalo se to u něj doma. Začala jsem chodit na psychiatrii. Po letošním létě mi bylo mnohem líp měla jsem začít přestat brát antidepresiva Kvůli vysoké apsence ve škole musím opakovat ročník. K mému velkému zděšení jsem zjistila že jedna zmých nových spolužaček chodí stím kdo mi tolik ublížil, podle informací co se ke mně v nové třídě dostaly sním chodila už v době kdy mě znásilnil. Každý den je u školy ráno i odpoledne.. Mám z toho špatný pocit nespočetkrát jsem ve škole brečela a mám strach do školy vůbec jít. Později jsem si začala ubližovat. Na psychiatrii mi doporučili hospitalizaci. Svou spolužačku, která nejspíš nic netuší jsem prosila aby pro ni v kuse nejezdil. Nesetkala jsem se s pochopením.. Později mi kamarádka, která mě sním seznámila sdělila že u ní se o styk proti její vůli pokoušel taky. Jednou večer jsem si volala s jedním známím a řekla mu co se stalo a co se ted děje řekl mi at jdu na policii nebot ne jen že mi zničil život ale ještě by mohl ublížit dalším. Dnes jsem tedy šla na policii bohužel mi bylo sděleno při výslechu že mi nevěří a dle jejich názoru jde o mstu... Je mi na nic že mi nikdo nevěří všichni mi tvrdí že si za vše mohu sama a já ho budu muset dál potkávat stím že jsem označena za lháře a nejspíš i psychicky labilní... Mám panický strach a už nevím co dělat.. Nemohu se na nic soustředit odvézt myšlenky jinam nebo vůbec spát bez prášku na spaní už ani neusnu. Velmi vážně a reálně uvažuji o napsaní posledního dopisu a své sebevraždě.. neboť mevidím jiné východisko

    • Anita Milá slečno S., dnes bych po násilnění(ve 21 letech) udělala následující:
      1) říct si: "je to můj život a jeden člověk ani nikdo jiný mi ho nezničí."
      2) Domluvila bych se s kamarádkami, které by byly ochotné se mnou na policii rovněž každá za sebe SEPSAT trestní oznámení za znásilnění, pokusy o znásilnění (to je i osahávání na intimních místech). Policie je POVINNÁ S VÁMI to oznámení sepsat bez ohledu na jejich osobní názor. Je jedno, zdali Vám věří nebo nevěří, o tom rozhoduje soud.
      3) Připravte se na podrobné popisování u soudu, co vám kdy a kde všechno udělal.
      4) Za nic z toho se nestyďte!!! Není to Vaše vina!!! Navíc on svoje znásilnění, osahávání a pokusy o znásilnění zkoušel i na jiné dívky.
      5)K soudu doložte všemi možnými lékařskými zprávami a zprávami psychologů, jak se od té doby zhoršil Váš zdravotní stav, vaše psychika, Vaše nutkání na sebevraždu v důsledku znásilnění, vaši hospitalizaci nebo více hospitalizací na psychiatrii, se vším se svěřte psychologům, psychiatrům, může se najít některý, některá, který s tím bude umět pracovat a pomůže vám. Možná vysoudíte i finanční odškodnění na zdraví, náhradu za to, že vás v důsledku opakování ročníku ve škole budou rodiče nebo vy sama sebe déle živit (sepište vaše náklady na bydlení, nebo váš podíl z rodinných nákladů, stravu, oblečení, obutí,drogerie, kosmetika, praní, léky s doplatky, které jste dosud užívala, doprava do a ze školy, doprava do a od lékařů, z terapií, platíte si terapie a za kolik? Vyčíslete = finanční újma vám rodině.
      Vy to dokážete, vaše kamarádky a spolužačky také. Bude-li vás na to víc, lépe a snadněji to vše zvládnete. Osvobodí vás to. Moc a moc vám držím palce. Co prožíváte, je následek těžkého traumatu ze znásilnění, následného vysmívání se útočníkem a vyhrožování,které pokračuje,jste tedy opět opakovaně traumatizovaná ze znásilnění, jmenuje se to posttraumatický stresový stav.To abyste to uměla před odborníky a děvčaty, dalšími lidmi uměla pojmenovat, co se s vámi vlastně dál děje. Je to posttraumatická stresová porucha, tak to nazývejte před odborníky, mohou s vámi pak jednat jemněji, ohleduplněji, to potřebujete mimo jiné, a s větší účastí, obzvláště když dáte takto najevo že víte sama, jak se váš stav po represi útočníka jmenuje. Držte se, dokážete to!!!!! Budete vzorem pro jiné dívky a ženy, které prožily to samé a podobné. Anita
      musel jste opakovat ročník ve škole atd....
      Co se vám stalo,jehroznéa to, jakse cítíte, cítí mnoho znásilněných žen a dívek, ale vy tu sebevraždu nespácháte, přece můžete ještě žít hezký život, až se toto odbolí, odezní. Převrstvovat jinými, ale pěknými zážitky. Ženy se musí bránit alespoň u soudu a podporou pro vás může být rodina, kamarádky, příbuzní, kteří vám s tím vším pomůžou,všude vás doprovodí, utiší, jak budete potřebovat.
      Vyhledejte pomoc právníků(Bílý kruh bezpečí vás může nasměrovat na právníky specializované na tuto problematiku násilí a znásilnění, pomoci zformulovat trestní oznámení, žalobu na pachatele.
      Jak sito omalu začnete sumírova vehlavě, svoji obranu, žalobu, podklad, získáte i sbevědomí, že se za sebe asvoje ráva stavíte.
      Oslovt bohté právníkaneáře, zda bysi na tomto případuchtěly udělat jméno zdarma,že asi nemůžete nic platit za jejich služby, aepotřebujete pomoc, právní zastoupení, že to není ve vašich silách to amavládnout, jatehodně mladá.
      moc Vám držím palce.Stejně jako se mlčení okolo znásilnění asexuálního obtěžování žen prolomilo v USA tím, že psaly a mluvily herečky, zpěvačky, které si podobné věci také prožily a co to s nimi udělalo, tak vy tak to pomůžete sobě a všem děvčatům, které ten mladík - násilník a tyran dívky obtěžoval, znásilnil a bude v tom pokračovat beztrestně dál.
      Změnit školu, je-li vám tady zle, odstěhovat se atd.
      Jsou azylové domy pro ženy v tísni, týrané, i pro dívky, to vám řeknou na sociálce, pro vaši bezpečnost a anonymitu ptát se jinde než kam spádově patříte podle trvalého bydliště.
      Zvládnete to. Dokázala jste se svěřit s tím, co vás trápí.A půjde to snadněji a snadněji. Je nemlčet. To by ve vás bobtnalo a hnilo.
      Zveřejňovat a zveřejňovat, toho se násilníci bojí.

    • Angelica I když ti na policii řekli, že ti nevěří (což je nehoráznost, ale bohužel se to děje), neznamená to, že by neměli povinnost to prošetřit. Zkus se zeptat té kamarádky, která vás seznámila, zda by byla ochotná na policii také vypovídat.
      Pak asi najít někoho, kdo pomůže tobě.
      Je možnost změnit školu? Uvažovala bych i nad tím, kdyby ti to mělo pomoci.

    • Dri Ahoj, nedělej nepředloženosti. Taky jsem se jednou chtěla zabít a zrovna mi padla do ruky knížka Život po životě, nevím která část, no bylo tam i o sebevrazích, co zažili klinickou smrt a přežili. Nebylo to žádný řešení, jeli v tom neštěstí dál i v klinický smrti - což ostatní tak neměli. Druhá věc, co mi udržela při životě byla představa, jak by to zvládla máma a sestra. No nejspíš by se to neštěstí šířilo dál, těžko by to zvládly dobře. Tak si představ, že ten úchyl by tak v podstatě znásilnil tebe, zabil tebe a přizabil ti rodinu třeba nadosmrti. To bude lepší začít googlit a najít někoho, kdo by mohl pomoct. Máš to teda dost drsný. Zkusila bych pro začátek vyguglit nějakýho psychoterapeuta v okolí -radši ženu zkušenější a jít za ní. Je to opora, když se můžeš někomu svěřit komplet s čímkoliv. Držím palec, nebo radši všechny děvče zlatý.

  • Stále se s tím nemohu vyrovnat...

    Anonymka Stalo se to skoro před 4 lety, kdy jsem byla zamilovaná. Nechtěla jsem si to dlouhou dobu připustit a omlouvala ho. Byla jsem tehdy panna a on to moc dobře věděl, netlačil na mě, ale pak se obrátil... Byli jsme spolu sami a on se pokoušel semnou spát, říkala jsem mu, že to nechci on se urazil a začal mě psychicky vydírat, bála jsem se tak jsem nakonec povolila, vím že to byla moje chyba a místo toho, abych ho nechala jít byla jsem s ním. Poté se to opakovala, ale nezůstalo to jen u slovního přemlouvání, lehl si na mě i když jsem se snažila bránit a prosit ho, on mě vůbec neposlouchal znásilnil mě a to i ze zadu, Byla jsem jako v začarovaném kruhu, cítila jsem se hrozně, celé hodiny jsem to ze sebe smývala, ubližovala si, ale nedokázala jsem ho opustit, stále jsem si říkala, kdo by se mnou chtěl být? Že jsem hrozně pošpiněná... Stále jsem s ním byla. Dlouhou dobu se to neopakovalo až znovu, když jsem s nim odmítala spát. Nevím jestli mu docházelo, že mi tím ubližuje, ale přestal s tím a u mě se rozvíjeli deprese chtěla jsem se zabít a rozvinula se u mě panická porucha, nechodila jsem sama nikam, bála jsem se být o samotě s mužem a nakonec to došlo do stavu, kdy jsem upadala každou chvíli do bezvědomí. Až ted po 4 letech jsem sebrala odvahu ho opustit a dostat se z toho kruhu. Vím, že byla moje vina to, že jsem s ním stále byla, ale nedokázala jsem ho opustit, bála jsem se, že se mi to stane znovu a nedokázala jsem to za celou tu dobu nikomu říct. Jen prosím neodsuzujte mě. Snažím se mu to odpustit a za tu dobu jsem se stala psychicky silnější. Jen pokud se vám tohle stalo/děje ve vztahu, nezůstavejte s ním, protože takhle nikdy nebudete volní.

    • Angelica Není to tvoje chyba. V žádném případě není. Ani to, že jsi s ním dál byla a že ti trvalo ho opustit. A nejsi pošpiněná, to už vůbec není pravda.
      Jsi odvážná, že vyprávíš svůj příběh, abys pomohla ostatním.

    • Anna Proč by Tě někdo odsuzoval? Za co?
      A kolik vám je, Tobě a expŕíteli?

  • Je to má vina?

    Anonymni Dobry den, pred asi tremi lety se mi stala udalost, ktera me honi v myslenkach pokazde, kdyz mi ji neco pripomene. Chtela bych se nekomu sverit a poprosit o radu, co se tyce zpracovani traumatu, jelikoz dost premyslim nad tim,muzu-li si za dany zazitek sama.
    Doslo k tomu tak, ze jsem popijela po koncerte se svym zamestnavatelem a jeho pritelem v hospode. Po nejake dobe muj sef odesel a ja s jeho pritelem, rikejme mu treba P. jsme se rozhodli, ze se presuneme do jine casti mesta jeste na sklenicku. Bylo mi s nim fajn, byl zabavny, na muj vkus ale dost stary. Jak zacaly fungovat promile alkoholu, zacala jsem i ja ztracet zabrany. P. se me zeptal, jestli pujdu jeste k nemu na sklenicku. Nechtela jsem, ale nechala jsem se dost lehce premluvit. Byla jsem naivni a myslela si, ze vse bude v pratelskem duchu. Kdyz jsme nastoupili do taxiku, zacal me dost agresivne osahavat na stehnech, mela jsem pozdeji na onech mistech modriny. Okrikla jsem ho a on prestal. Nevim proc jsem se nechala ubezpecit, ze na me nebude nic zkouset, ze jdeme pouze na pivo v teple domova. Byla jsem hloupa. Jakmile se zavrely dvere bytu, zacal se po me sapat. Sel z nej strach, byl agresivni. Nekolikrat jsem mu rekla ne, ale bylo mu to jedno. Pote si toho moc nepamatuju. Jen to, ze jsem na nej kricela s brekem, ze neberu prasky a co budu delat. Na to mi odpovedel: ,,Nemas byt krava." a usnul.. Vzala jsem mu z penezenky tisicovku na postinor a utekla. Dole v baru, kousek od jeho bytu jsem se vzpamatovavala z soku. Po asi pul hodine si pujcila telefon od obsluhy, ktera se me parkrat zeptala, jestli jsem v poradku a objednala si taxi k lekarne. Pozdeji jsem se sverila pouze sve nejlepsi kamaradce, spolubydlici a memu bratrovi. Muz P.se pohybuje ve stejnych spolecenskych kruzich a kdyz jsem ho potkala, nejdriv jsem se lekla, ale potom jsem se vzchopila, vratila se a zeptala se ho, jestli vi, co se ten vecer stalo. Rekl mi, ze si nic nepamatuje a utekl.
    Nechtela bych nikdy nic takoveho vykladat policii, jelikoz ve me zustal pocit, ze si za to vse muzu sama. Momentalne mam spokojeny vztah s partnerem a uplnou nahodou jsme zjistili, ze jeho otec se s P. zna, spolupracuji spolu na projektech. V momente, kdy se o tomto zazitku dozvedel muj pritel, chtel mu dat pres hubu a ja ho prosila, at to nedela, abych uz nemusela toho cloveka nikdy videt. Take muj kolega v nove praci se o nem nedavno zminil a ja nechapu, proc me ten zazitek porad honi a jak se s takovou veci vyrovnat.

    • ¨ppp a co když to nejspiš bylo jinak. slečna šla s panem domu a....sorry..muselo ji byt jasne že pujde o sex. na přatelske povidani s cizim starším panem se pozde v noci domu do jeho bytu nejezdi....bohužel?klasicka ženska podlost. po sexu se ji prokrvil mozek, začala si řikat "vždyt je starej, vždyt to šef a cela firma ted ví...to budu za lacinou rozhodnožku...VŽDYT JSA TO VLASTNE NECHTELA S OTOLIK STARŠÍM...holky mě pomluvi...a zbytek je omačka, vymysl, kecy o agresivite atd....odraz dneš pomatene doby...kdy slečínky, mladekarieristky a nebo proste "nany" vydavaji za znasilneni atd kde co a pusobí velke neštestí a rodinne a osibní tragedie.... tak asi tak. už by to nekdo me zastavi tyto meetoo feministicke fanaticky...slečna si holt musi ořiznat pravdu "souhlasila se sexem, jela v pohode k panovi domu a vedela že bude sex, ne rozhovor nad bibli" sorry ne

    • Zdeněk Za málo. :-) Kdybys/te to chtěla jestě nějak probrat, tak mám mail zetzet@seznam.cz

    • Anonymní Diky Zdenku za vase slova!

    • Zdeněk Přijde mi to trochu jako když nezamkneš byt a někdo Ti ho vykrade. Můžeš si za to sama?
      Vinen je samozřejmě zloděj. Ale tys mu to hodně ulehčila. Ale nemá smysl si neustále říkat "kdybych bývala byla zamkla"...

  • Znásilnění kamarády

    VeruRonnie Dobrý den,

    Máte někdo zkušenost se znásilměním a jeho řešením? Potřebuji poradit. Stalo se to před pár měsíci..je mi teprve 17 let :/Jedná se o kamaráda a kamarádku. Nechci to tu rozebírat celé, jen jsem neměla sílu to řešit. Teprve když jsem to řekla příteli..tak se to začalo řešit. Chci jen vědět jak to bude probihat. Mám strach a předtím než půjdu na policii to potřebuji vědět :'( děkuji

    • Angelica Řešení v trestněprávní rovině: na policii se podává trestní oznámení - důvody a pachatel (je-li), následuje kolečko výslechů a jiného prošetřování, následně se věc předává státnímu zástupci (další výslech) a ten podá obžalobu před soudem (svědecká výpověď). V ideálním případě to zde končí.
      Z lidské roviny - znásilnění představuje trauma, může (ale nemusí) se rozvinout post-traumatická stresová porucha (doporučuji si vygooglit detaily a projevy) - neobjeví se hned ale právě v řádu týdnů či měsíců po traumatické události. Je dobré mít v takové situaci kolem dobré kamarády či odbornou pomoc. Hlavní je nechat mluvit, poslouchat...

  • diplomová práce - posuzování obětí dle mýtů

    Lucie Dobrý den,
    jsem studentka psychologie a píši diplomovou práci na téma sekundární viktimizace obětí znásilnění. Konkrétně se zabývám mýty ohledně tohoto činu. Chtěla bych Vás poprosit, zda byste mi nevyplnili můj dotazník. Nezabere Vám to ani 10 minut. Pokud by to tady někomu vadilo, určitě svůj dotaz smažu. Předem děkuji všem, kteří mi dotazník vyplní. http://www.click4survey.cz/s/16076/1925234a

    • Angelica Zdravím, je možno vědět, na jaké univerzitě a zda bude diplomová práce v budoucnosti přístupná online?

  • ....znásilnění s pravdou po roce a narození dítěte pachatele...

    Milan Ahoj všem,v roce 2016 jsme plánovali s přítelkyní druhého potomka,máme 5ti letého syna.
    V červnu tohoto roku se narodila holčička...ale něco asi nebylo v pořádku.Plánovali jsme svatbu a říjen,vše nachysáno,radost ,spokojenost.V den svých narozenin cca 14 dní před svatbou mi řekla,že mi musí něco říct a vyšlsa ven ,,pravda",že byla znásilněná,byla na kafe u,,kamáráda",snad to netušila,nečekala nevím,jen dodávám že to byl černoch....tato skutečnost spustila řadu emocí a vzteku,zjištění pravdy-proč tam lezla?nemohla to tušit? ...atd.Zjištěním testů DNA mě zlomilo..otcem nejsem biologický já,ale podle všech indicií právě černoch.....nemůžu se s tím srovnat,mám depres,když jsme to probírali,bylo to zamžené,nicméně řekla,že to nechtěla-tedy styk,měl kondom.....jesm na psychiatra,chci celou věc nahlásit na policii...přece nám nemůžou černoši šoustat naše bílý holky bez souhlasu a beztrestně???? prosím o radu díky Milan

    • Milan ...ahoj Zdeňku,co Ti mám napsat?....třeba i to že jsem na ní nic nepoznal?Neměla na sobě ani škrábanec,jen byla asi den zamlklá,pak normální rodinné starosti....že neměla strach z pohlavní nemoci? Z otěhotnění?Že vše řekla až po narození dítěte??Všem je s radostí ukazovala,vždyť to samo o sobě je minimálně divné.....že jsem jí nestál za to mi to sdělit hned potom a vyříkat si co dál?Interrupce ?? Nevím....jestli chceš,napiš na hormi@volny.cz,díky Milan

    • Zdeněk Jestli chceš, tak napiš. zetzet@seznam.cz

    • Milan ....ahoj Zdenku,jasně jedno jestli bílej nebo černej....svatba se nekonala,co bys dělal ty?? Díky

    • Zdeněk Kdyby byl bílej, tak může?
      Neměl bys jí být spíš oporou? Vzali jste se?

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=