Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Re:Prosím o radu...

    Verca Hm:(... Jako nevim podle ceho si te vyhlid, kdyz jsi mela tu kapuci, vzdyt ani nemusel vedet ze jsi zena!?!... Clovek nikdy nevi co se sebehne:(... Kdyz roci casto ani nevedi ze nekde sem, by me ani nepustili...:/

  • Prosím o radu...

    xxx Nejedná se o mě, ale o mojí mladší patnáctiletou sestru, je dost uzavřená a poslední dobou se pořád plácá v problémech. Rozhodla se řešit to alkoholem a přestože je inteligentní, chodí se opíjet s místní partou debílků, jiný výraz se pro ty lidi použít nedá. Dneska se mi svěřila, že jí během jedné z těch vyloženě nechutných akcí znásilnili. Vůbec netuším, co mám dělat, mámě to říct nemůžu, už takhle je kvůli sestře nešťastná a kdyby to věděla, asi by to psychicky nenesla. Takže tohle v úvahu nepřipadá. A navíc je to její chyba, kdyby nepila, nic z toho by se nestalo. Problém je v tom, že už delší dobu předtím neměla menstruaci, takže se bojím, aby náhodou nebyla těhotná. Řekla jsem jí, že rozhodně musíme zajít ke gynekologovi, s tím souhlasila, ale dál si vůbec nevím rady. Trvalo jí tři týdny, než se odvážila mi to říct, nikomu nic neřekne a sama se trápí. Jsem teď jediná, kdo o tom ví a chci jí pomoct, jenomže netuším jak. Za jakoukoliv radu budu vděčná.

    • Lucka Ahojky, tak jak si tady ctu ty vsechny komentare.. tak ano davam za pravdu vsem.. ty by jsi nemela rikat, ze je to jeji vina, ano? je mozne ze udelala chybu, ale je to vina tech debilu.. ona ted potrebuje tvoji oporu.. tak zaprve bych se te chtela zeptat jak dopadla na te gynekologii.. to je asi prvni krok podle, ktereho potom muzeme pokracovat ju? tak brzo pisni..

    • mortuus_sum Upřímně jsem vyloženě znechucená, pohoršená a působíš jako k...., když vyslovíš "je to její vina" Když to zkrátím: opilý člověk dokáže říct stejné "Ne" jako střízlivý. Kolik lidí se opilo a nestalo se jim to a kolik lidí se neopilo a stalo se jím to. Na cestě jak pomoci tvé sestře je úvaha "je to její vina" první a hlavní chyba, kterou děláš. Mně samotné trvalo docedla dlouho, než jsem si uvědomila, že když jsem dělala vše proti tmu, tak to moje vina není. A přesně kvůli lidem jako TY, se člověk nemá chuť nikomu svěřit, protože pak je za naivní krávu, děvku či něco takového. Vážně pokud chceš sestře pomoci, tak především přestaň uvažovat jako idiot!

    • Hm.. Prvně k jedné reakci: "...A navíc je to její chyba, kdyby nepila, nic z toho by se nestalo..." No, ono je strašně jednoduchý tohle říct. Kdo ví, jestli by se to nestalo i za předpokladu, že by nepila..? Kdo ví, jestli jde o ní, nebo o ty lidi kolem ní? I kdyby opilá nebyla, tak co by se vlastně změnilo..?

      Zdá se skoro normální(nebo ne normální, ale je to časté), že "nikomu nic neřekne a sama se trápí", pokud je to v souvislosti s touto událostí. Zajímalo by mě, jestli sdělila i nějaké pocity, třeba jestli se za to stydí, jestli si to vyčítá a podobně; pak by to totiž nejspíš vysvětlovalo to, že nikomu nic neřekne. Mimoto všechno chce čas. Tři týdny na svěření se je, ač se to může zdát jako poměrně dlouhá doba, moc krátký čas. Někdy trvá i roky, než se někdo svěří, svěří-li se vůbec. Co zkusit psychologa? Kamarádky, nebo prostě někoho dalšího..? Co policie, chce to nějak řešit..?

      • LoLa Její vina?? Ne je to vina toho hajzla..!! My jsme nevinný.. Ale ty debilové.. NE!! To si pamatuj.. :)

  • znásilnění v cizině

    Jitka Ahoj, chtěla bych Vás moc poprosit o Vaši pomoc a radu. Byla jsem včera večer znásilněná. Nacházím se nyní v zahraničí na studentském pobytu a nevím si vůbec rady co mám dělat.Mám strašný pocit strachu.Znásilnil mě arabský spolužák z mé školy.Bylo to strašné, nemohla jsem utéct , nijak se bránit.Cítím se strašně zmateně nyní a vůbec nevím jak se mám zachovat.Jestli to mám oznámit ve škole nebo co bude nejlepší v tento okamžik. On se s tím také svěřil našemu spolužákovi co udělal a že je mu to líto.Vůbec nechápu proč mi to udělal.Strašně se nyní bojím když to nahlásím aby mi dále nějak neublížil, jsem přece jenom v cizině a vracím se domu až za 14 dní. Také nevím jestli se s tím mám svěřit mému příteli či rodině, nebo s tím žít sama.Píšete tu dvě různé rady,žít s tím či řešit policií ale v cizině si to moc neumím představit.Děkuji moc za jakkoukoliv radu.

    • Lucka Ahojky, podle me je jedna z dulezitych veci to, aby jsi se nekomu sverila.. Druha vec je nahlasit to.. A ver mi ze pokud te pritel miluje pochopi to a rodina urcite take.. je jen na tobe komu tolik duverujes..

    • Jana ahoj Jitko je mi 19 let a před téměř 4 měsíci sem byla taky znásilněná, když sem byla na jazykovém pobytu v cizině.
      Udělal to řidič limuzíny vím přesně jak vypadal ale na polici jsem nešla prtože sem za pár dní idjížděla a bála sem se cokoliv komukoliv říct bylo mi špatně ze mě a vlastně úplně ze všeho nemohla sem jeho pach ze sebe umít týdny a doteď sem se s tím nevyrovnala a myslím že to ani nejde jediný kdo o tom ví je jen jedna moje kamarádka které jsem to řekla nedávno a musím říct že se mi udělalo o něco lépe. Ale důvod proč píšu je hlavně ten, že když jsem to nenáhlasila a ten člověk zůstal nepotrestaný tak zto je jedna z nejvěčích chyb kterou sem v životě udělala a je možné že to udělá znovu a bude z části i moje vina proto ti doporučuji toho kluka nahlásit. musí zaplatit za to co udělal Dodnes si představuji jaké by to byla na něj koukat jak toho člověka odvádějí třeba do vězení

    • Lenka Proste za nim bez, sved ho, kur mo ho a poradne mu do nej kousni!

    • Reakce Jestli je ještě onen spolužák někde poblíž(a jestli je v té samé škole, tak je sakra blízko), sama bych asi neváhala(i když bych se pravděpodobně hodně přemáhlala to udělat) a začala bych to řešit co nejdřív, nejlépe ihned na místě a co nejvíce způsoby. Začala bych tím, že bych se někomu svěřila, ať už kamarádce, rodině, nebo někomu přes internet..; psaní je přece jen jednodušší, než to ze sebe složitě tahat. A proč? protože jsou lidi, který by ti s tím mohli přímo pomoct. Dojít s tebou na policii, na vyšetření... nebo kam budeš chtít. Ale jestli to provedl jednou, je jistá šance, že se o to pokusí znovu. Třeba jinde. Co učitelé? není nikdo, komu důvěřuješ? Oni by si už s tím věděli rady. Musí být způsob, jak to začít řešit..

    • LoLa Svěr se tvému přítelovy.. A potom mazej k psychologovi a nahlas až budeš doma.. V ČR.. Na policii. Držím Ti Palečky.. Drž se.. :)

  • Přítelkyni znásilnil kamarád

    Pavel Jsem s přítelkyní poměrně krátce, cca. půl roku.. strašně pro mě znamená a snažím se jí co nejvíce to dát najevo.. nyní se mi svěřila, když jí bylo 15 tak ji znásilnil kamarád...nikdy to nikomu nerekla... klasický scénář, šla na privát, trošku se napila, flirtovala s ním, šla s ním ven, líbali se,,,, ale on chtěl víc a ona se asi zalekla a už nechtěla pokračovat... bylo jí to ale k ničemu...je to sice už 5 let zpátky, ale přijde mi hrozný, že je poznamenaná do konce života a jemu to prošlo... první moje reakce, byla že si ho najdu a pošlu na něj týpky co mu udělají taky následky do konce života, druhá že pujdu na policii a oznámím to za ní.. ale to ona nechce, vubec mam pocit jako by s tim nic delat nechtela.. pry je stastna ze me ma a tim ji pomaham... ale ja mam v sobe pocit, ze to je malo, ze ta svine potrebuje potrestat... aby treba nekdy jeste podobneho nezkusila...toho typka jsem si nasel, vim kolik mu je s kym se bavi, kde bydli.. ale udelat to? pomuze mi to? abych nemel jeste nakonec nejaky problemy.. nebo spis se bojim, aby on se pak nemel potrebu pomstit a na moji pritelkyni si nekde nepockal... to bych si vycital do konce zivota.. opravdu nevim co mam delat... :(

    • Kalei všichni tvrdí že by jsi s ní měl mluvit..nebo nedělej nic, stejně to nepomůže...

      • LoLa Tohle je zapeklytý.. Radši si pomáhejte navzájem.. No a hlavně se nekontaktuj JEHO!!!! Jak říká Kalei.. Nedělej nic.. Co by mohlo ještě víc pokazit.. Nejdřív navhrvni něco z toho co si tady psal.. tvě přítelkyni.. A uvidíš ale žádný kontakt s ním..!! Promin že se opakuju ale je to důležité mohlo by navrátit vzpomínky.. Zkus jí navrhnout psychologa.. Třeba to pomůže :) Držím palečky.. :)

  • Odrazit se od dna a jít dál

    Lina Je to skoro týden... Tradiční scénář... Vracela jsem se sama domů z diskotéky...A stalo se to, co se prostě na světě dít nemá. Byla jsem znásilněna. Je mi 20 let a on byl asi nějak podobně starý... Nechci tu vyprávět podrobnosti, na to ještě nemám dost sil a odvahy... Každopádně, když jsem pročetla pár příspěvků, je tu pár věcí, které bych chtěla zmínit... A to proto, abych popřípadě pomohla dalším slečnám, kterým se tohle stalo a nebo taky částečně pomohla sama sobě. To, k čemu došlo jsem nahlásila, vyplynulo to sice ze situce, protože jsem při tom stihla vylovit telefon z kabelky a zavolat na první číslo, které se nabízelo. Bylo to číslo mého kamaráda, přítele mé kamarádky, rychle zavolali policii, která sice přijela pozdě, ale aspoň mohli udělat co nejvíc, aby ho ještě chytli...a taky že se v první chvíli snažili... Výslech a všechno kolem je nepříjemné, ale snažila jsem se na to nemyslet a zpětně si uvědomuji, že třeba možná zabráním tomu parchantovi, aby to udělal ještě jednou..Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohla... Hned jsem volala mamce a samozřejmě taky dorazila kamarádka s přítelem a celkově se o tom dozvědělo dalších pár kamarádů. Nedokážu si představit, že bych tom nikomu neřekla... Holky, pokud se vám něco takového stalo, svěřte se...Lidem, kterým na vás záleží a na kterým záleží vám...Hodně mi to pomáhá, mám kolem sebe včetně rodiny spoustu dalších přátel, kteří mi jsou ochotni pomoct. To, co se stalo se nedá vrátit, nedá se to už nikdy ze života vymazat, je důležité přijmout to jako fakt. Snažím se teda obklopovat těma nejlepšíma lidma a snažím sama sebe pořád zaměstnávat... sezení doma a přemýšlení nad nějakým kdybych poprosila kámoše, ať mě doprovodí, kdybych jen šla o něco déle a podobně... je k ničemu.. Vím, že to nepůjde věčně, vždycky mít co dělat a mít po ruce člověka, který mě obejme a řekne mi, že je připravený pro mě cokoliv udělat...Vím, že příjdou i špatné chvíle, ale taky pořád vím, že s nimi to zvládnu a jsem schopná pro to udělat cokoliv...Život je krátký a ve vteřině jsem o něj mohla přijít, ale já žiju a chci žít, protože je pro koho...Holky, je to hnusný, je to odporný, ale hlavu vzhůru, musíme bojovat a jít dál...

    • Lina To je správné... já nevím, co bude, je to teprv týden... byly chvíle, kdy mi bylo hrozně, ale pokud se tomu člověk úplně nepodá... má šanci to zvládat.. Vztek je to nejlepší, co holka v tomto případě může cítit... Nemá cenu litovat se, páč se to stalo a vrátit se to bohužel nedá...Pomáhá mi plakat, pomáhá mi mluvit a pomáhá mi být s lidmi, co mám ráda...když příjde na nejhorší jsem ochotná vyhledat odbornou pomoc...Jinak Tobě velký odbiv, jsem ráda, že je tu někdo, kdo to cítí podobně...;) tvá slova mě těší a opět mě to přivádí o něco výš...;) Není proč se stydět, neudělaly jsme nic špatného a nejsme špinavé... Mějme svojí důstojnost a úctu...;) Tobě také držím palce, ať jsi pořád takhle skvělá a dáváš příklad holkám...Doufám že tím někomu dalšímu pomůžeme...

    • LoLa Tyhle slova se mi líbí.. Dáme těm parchatům do "držky".. Zažila jsem něco podobného.. Jen už to řeším rok.. Jěště nebyl soud nic.. Ale nemám strach ale pořádnej VZTEEK!! Nevím jak ty.. ale konečně pořádná bojovná slova.. ;) Promin.. ale musim se na timoto slovy radovat.. Konečně někdo kdo věděl co má dělat.. a nestyděl se.. BERTE SI PŘÍKLAD!! ;) Nemyslim to ve zlém.. ale v dobréém..

      • LoLa Myslím ty.. že se nemáme stydět..atd.. Jinak.. to ostaní překonáš.. ;) Tak jako já.. a všichni.. :( Je to už rok a jsem v pohodě pokud se neobjeví.. ON!! :'( :/ Držím palce at ti dobře dopadne..

        • Lina To je správné... já nevím, co bude, je to teprv týden... byly chvíle, kdy mi bylo hrozně, ale pokud se tomu člověk úplně nepodá... má šanci to zvládat.. Vztek je to nejlepší, co holka v tomto případě může cítit... Nemá cenu litovat se, páč se to stalo a vrátit se to bohužel nedá...Pomáhá mi plakat, pomáhá mi mluvit a pomáhá mi být s lidmi, co mám ráda...když příjde na nejhorší jsem ochotná vyhledat odbornou pomoc...Jinak Tobě velký odbiv, jsem ráda, že je tu někdo, kdo to cítí podobně...;) tvá slova mě těší a opět mě to přivádí o něco výš...;) Není proč se stydět, neudělaly jsme nic špatného a nejsme špinavé... Mějme svojí důstojnost a úctu...;) Tobě také držím palce, ať jsi pořád takhle skvělá a dáváš příklad holkám...Doufám že tím někomu dalšímu pomůžeme...

          • LoLa Znám ty začátky :( Nejhorší.. :( Ale všichni to zvládnem ;)

            • Verca Taky chodivam casto sama:/ Slysela jsem o holce co si vyala taxik a... Takze zadna vyhra:(... A to jsi sla nejakym parkem? Byla jsi nejak vyzivave oblecena? Jestli se ti chce o tom mluvit teda...

              • Lina nejhorší je, že se člověk prostě neubrání. Vždycky jsem si říkala, že mě se tohle stát nemůže a chodila dál neohroženě pozdě v noci sama domů. Vím, že se to asi ještě několikrát stane, nebudu mít na výběr a budu muset sama jít. Teď už ale vím, že si dám větší pozor. Je pravda, že nikde nejsi v bezpečí, ani v taxiku, ale možná pořád lepší než sama pěšky. Teď už vím, že vždycky raději někoho poprosím o doprovod nebo klidně zavolám rodičům. Jinak jsem šla v podstatě městem, ještě jsem potkala spoustu lidí a toho hajzla dokonce i zahlédla, ale nevěnovala mu pozornost, pak mě musel sledovat a na jednom klidnějším místě si troufl. Byla jsem oblečená normálně, pršelo a byla už docela zima, dokonce jsem měla kapuci, ani mi nebylo vidět do obličeje....Takže si raději dávej pozor.

                • LoLa Ano budu.. Jenže já ho znala.. asi 2 roky.. Byl to tatův kamarád.. Což je jště horší.. Ty si ho taky znala?? Nebo to byl náhodný člověk..

                  • Lina aha, tak to máš pravdu...:( to je horší...:( já jsem ho neznala, nikdy jsem ho neviděla, ale na fotce jsem ho potom na policii poznala

                    • LoLa Jo.. zklamání velký.. :( Ale je vše za mnou a doufám.. že i ty to máš tak?? :)

                      • Lina to věřím, musí to být hrozný pocit. Ale jsem ráda, když říkáš, že už je vše za tebou a jen tak dál...:) Já už jsem dnes po těch pár měsících taky jinde. Jediné co mi to připomíná je to, že se snažím mít o sebe strach a taky rodina a přátelé už mě nenechají jít večer samotnou. Moc ti fandím, je málo takových jako ty, tak se drž a ať se daří...:)

  • Jak dál?

    kalei Pročetla jsem si to tady...ale napsat pořád ještě nemůžu, i když je to už šest let. Hned po tom jsem měl období klidu, byla jsem "v pořádku" a najednou to na mě padlo, nebyla jsem schopná vyjít ven, mluvit..Nikdy jsem to nikomu neřekla. Vzdala jsem se, mám děti, ale dodnes musí manžel při sexu dodržovat pravidla, jinak je zle. Jsou dny kdy jsem v pořádku, jindy celé noci nespim, mám špatný sny...kdy to skončí??

    • Alena Skončí to, až projdeš úspěšnou terapií - zkus kontaktovat některou z organizací zabývající se násilím na ženách a najít vhodného terapeuta.... Mně se to stalo před měsícem - sny mám taky děsivý a neumím si představit, že by to trvalo léta..... achjo....

      • kalei Bohužel u nás v okolí nikdo takový není a nedokážu si ani představit, že byh o tom měla s někým mluvit. Nedokážu ni nahlas říct to slovo, dělá se mi špatně když o tom slyším v televizi..Mám pocit že jsem přestala žít a jen přežívám

        • jeden z mnoha to co píšeš je normální ... marné jsou rady typu "zdvíhni se sám za tkaničky vod bot" .... já ti doporučuju vo tom mluvit a mluvit ... s kymkoliv ... plakat, zvracet, zuřit ... a hoooodně objímat lidi ... musí to ven ... škoda, že tu nejsi, ono se to totiž dá ...

          • kalei ne, nemyslim si že by to pomohlo...nedokážu si představit jak bych to měla říct..a asi ani nemám důvod to někomu říkat

  • Zapomenu?Nikdy!

    Pajush Koncem října a krátce po mých 14tých narozeninách jsem se jednoho večera rozhodla,že půjdu navštívit svou bývalou kamarádku o něco málo let starší.Jmenovala se Zuzka a bydlela kousek za městem nebo-li na druhé straně města než já.Vzhledem k tomu,že už byla skoro zima začalo se stmívat už v pět hodin,což bylo mojí nevýhodou.Zatím jsem za krátký pobyt v Hranicích na Moravě nepoznala jinačí cestu k Zuzce,než tu zapeklitou a osudnou přes park.Rozloučila jsem se doma s mámou a rovněž i s babičkou a vyrazila jsem k Zuzce. Ještě před parkem jsem nebrala ohledy na bezpečí,ale v parku jsem to změnila.Těsně před půlkou parku mě přepadl takový divný pocit a blikající alarm se mě pokusil vyhnat z parku někam mezi lidi.Já jsem blikající světýlko tvrdohlavě zahnala a rozešla jsem se dál směrem za město.
    Netrvalo dlouho a začala jsem uvažovat o rychlém úprku někde mezi lidi,ale hlavně,ať už jsem pryč z toho parku.Když jsem byla těsně před východem z parku,začala jsem si všímat a vnímat ty kroky několika spíše mužů,které už mě pronásledovali dobrou čtvrt hodinu.Chybělo už jen třicet metrů k východu,tak jsem zrychlila krok,když v tom se mi pod krkem zjevil velký kuchyňský nůž! Zůstala jsem stát a ani jsem se nepodívala,kdo za mnou s tím nožem stojí.Zpoza mých zad se ozvalo jenom pět děsivých slov:,,dělej to,co ti řekneme.''Ani mi v tu chvíli nic jiného nezbývalo,tak jsem poslechla.Pokud jsem v té tmě dobře viděla,tak jsem napočítala čtyři muže doslova ještě nezletilé kluky!Jejich tváře byly zahalené ve stínu kapucí a nebylo možné rozeznat,jestli je znám nebo ne.Nenapadalo mě,kdo by to mohl být,ale pár podezřelých spolužáků jsem si zafixovala. Dovedli mě až na místo,kde se nikdy živá duše nepodívala…Hodili mě na zem a udělali kolem mého těla kruh.Netušila jsem,co semnou chtějí dělat až do onoho osudného okamžiku.Když mě dva zvedli a třetí mi dal facku,rozhodla jsem se zkusit se jim nějak ztratit.To ovšem nebylo v žádném případě možné,neboť utéct z tak ,,chráněného" místa a ještě k tomu střeženého nějakými kluky bylo prostě nemožné.V hlavě se mí promítal ,,film" o rodině,která zde byla stejně bezbranná jako já.Poblíž nebyl nikdo,kdo by mi pomohl,ale ani o podál nikdo takový nebyl,všude bylo doslovné ticho a prázdno.,,Kdybych nevycházela tak pozdě z domova!!" Kdyby,kdyby,kdyby…! Jenomže na to jsem měla myslet dřív,teď už je pozdě.Po chvíli ze mne začali strhávat všechno oblečení a až jsem byla téměř nahá začali si všichni čtyři rozepínat zip u kalhot.A pak přišlo to,čeho jsem se nejvíc obávala.Ano,znásilnili mě!Jeden po druhém se na mě vystřídali a ti,kteří zrovna nic nedělali se jenom dívali a vychutnávali si moje trpení a moji bolest!Po chvilce jsem omdlela v silných bolestech.Ani nevím,co je přinutilo přestat,ale vím,že si dali záležet…Určitě to nemohlo trvat dýl než půl hodiny a přitom se mi to ze začátku zdálo jako nekonečné.Když jsem se o asi tři čtvrtě hodiny později probrala,uslyšela jsem mobil a na displeji bylo napsáno,že volá Zuzka. Řekla jsem jí,že jsem sklouzla z kopce a že vypadám jak strašidlo a jestli bych se u ní nemohla upravit.Lhala jsem, protože jsem nechtěla,aby to kdokoliv věděl.Chtěla jsem k ní nebo spíše potřebovala,abych se mohla upravit kvůli tomu,aby mě doma nepodezřívali,že se mi něco stalo a aby nic nepoznali.Byla jsem překvapená,že mě nezabili,ale zároveň jsem byla ráda,že žiju.Když jsem se u ní upravila,zavolala jsem mámě,jestli by pro mne nedojela,že je tma.Našim jsem taktéž nic neřekla. A definitivně jsem se rozhodla,že to nikdy nikomu ani neřeknu.Rovněž mám do teď špatné svědomí z toho že to nikdo na světě kromě těch čtyřech neví.
    Mé násilníky se zatím nepodařilo i přes to utajení dopadnout třeba za jiný takový čin…Ještě teď, když jdu ráno do školy nebo odpoledne ze školy mám strach,že je někde potkám,ale nebudu tušit,že toto jsou zrovna oni,ovšem oni mě zajisté poznají…
    Předem děkuji za odpověď...

    • Jay Už jsi to přece řekla.Tady.A vidíš, jak je důležitý to ze sebe dostat.Mazej k psychologovi, co nejdřív, on ti poradí, pomůže.Nebo si to sebou poneseš hodně dlouho.

    • Lucka Ahojky, prošla jsem si tím také, vím jaké to je a pokud by sis o tom chtěla popovídat a třeba i poradit jak dál napiš mina email Luszy1@seznam.cz

    • Alena Zajdi na policii a vše řekni, nikomu to neřeknou.

  • Re:Magnet na znásilňování

    Alena No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

    • Lucka četla jsem tvůj příspěvek.. Můj názor je, že jsi oznámení měla podat hned jak přijela policie a možná by ti i pomohlo vyměnit telefonní číslo a odstěhovat se..

      • Alena Jo. ale po 11 hodinach hororu jsem na nic nemela silu - jen jet domu. A taky jsem tomu celymu nedokazala verit - ze ten, do koho jsem se tak zamilovala, tohle udelal.... proste jsem byla mimo real.... policajti meli jeho zajistit a me okamzite odvezt k psychologovi.... promluvit o vsem a nechat me rozhodnout...

  • Magnet na znásilňování

    Kája připadám si jako magnet,co přitahuje znásilňování nejen,že jsem byla znásilňovaná dvěma muži najednou,ale teď ještě jeden z nich znásilňuje sestru a já nevím jak jí pomoc. Nejhorší je,že to je v rodině. Takže rodičům to říct nemůžu:(. Trochu nevím,co dál?

    • Lucka Ahojky Kájo, měla by jsi jít to oznámit. Vím, že říct v rodině to nejde.. Vím, že se bojíš.. Ale jde o tvoji malou sestřičku..

    • Alena Kájo, sestře nepomůžeš, když nebude chtít sama. Proč bys to neměla říct v rodině? Naopak. Řekni to.

      • Kája Nemůžu,bojim se vim,co jsem si zažila já, když se to dověděli naši a nikomu to nepřeju ono jde hlavně o to, že pachatel je můj nevlastní bratr, teda bratři,ale jeden s nána už neni no a druhej... Zažila si někdy odběr dítěte z z rodiny? docela náročný na psychyku rodičů a teď se bojim,že by to nepřežili.

        • Alena Tak jsem tady napsala reakci a zmizela... bylo to něco o tom, aby sis představila, co bude páchat dál a pak se rozhodla. Nebo si někoho normálního našla, odstěhovala se. Tohle je strašný. Měly byste se sestrou přinejmenším změnit místo, zkrátka něco dělat. Třeba se poradit v nějaké instituci na toto téma. Zajít tam osobně.

        • Alena Proboha a kolik mu je? A umíš si představit, co bude páchat dál? Podle mne je to náročnější na psychiku tvý sestry víc, než by to bylo pro rodiče. A jestli tohle bude dělat dál, tak stejně jednou narazí na jednu, která ho udá a půjde sedět - viz můj případ.... třeba má za sebou taky podobnou minulost a procházelo mu to. Teď na něj stále můžu podat trestní oznámení, ještě to stále rozmýšlím. Tak si to zkus představit do budoucnosti a neboj se. Prostě to řekni a uvidíš.....

          • Kája Stále to nechápeš je to můj bratr a segře je třináct nemůže se odtěhovat.já jsem taky stále u rodičů a asi ještě pár let budu. Obrátit se na někoho snažim ale boužel jsou všichni dost beznadějný a jediný co ví je,že bych se v tom měla přestat hrabat já páč se mi to díky tomu vrací...

            • Anna Ahoj Kájo, přeci musíš sestře nějak pomoct!!! Vyždyť je jí jen 13 let a potřebuje tě. Nahlas to a uvidíš, že nic horšího, než co se jí teď děje nemůže být. Rodiče to pochopí....uvidíš!

            • Alena Jo tak ten můj násilník měl podobné historky, že s nějakou sousedkou něco, když mu bylo čtrnáct.... teprve teď mi došlo, že to nemuselo být dobrovolně. Tak když chceš, aby se to vyvinulo až sem, tak to nikomu teda neřikej.

  • Re:pomoc

    Alena



    V půlce července jsem se seznámila s klukem, se kterým jsem byla asi po týdnu a půl na dovolené, vše se mi zdálo ok, ale po cca dvou měsících se z něho vyklubal psychicky vážně nemocnej člověk. Bohužel jsem blbá a asi né dostatečně zkušená, že jsem včas nerozpoznala první signály, případně je podcenila - jenom jsem si myslela, že je to nevzdělaná lopata a proto má takový buranský chvilky. Jenomže to bylo hned na začátku a on po prvotním oťukávání úplně obrátil a začal se chovat na jedničku. Opravdu ty dva týdny co jsme spolu byli od rána do večera neměly chybu. Dal mi zlatej prstýnek, seznámil s maminkou, ráno vařil kafe, lezl se mnou po kopcích, bruslil, koupil dárky jen tak a dárky k svátku, byl něžnej, pozornej a samej kompliment, pomáhal mi do kabátu, nosil tašky.... a pořád byl v dobrý náladě. Pak se vracel do zahraničí, kde dlouhodobě žije, vezla jsem ho na letiště, pak mi hned zavolal, psal, skypoval, posílal milostný sms hned ráno na pozdrav.... Pak jednou zničeho nic mi na skype řekl, že jsem kurva.......... (neměl žádnej důvod).... tak jsem se naštvala a odřízla se..... načež další den, že letí sem (vymyslel si, že mu ukradli auto) a jestli pro něj přijedu na letiště...... odepsala jsem mu, že kurvy nejsou taxikářky. Následovalo asi 5 sms typu, čim se teda živim, že jsem kurva vymrdaná, děvka, atd. Napsala jsem mu, že je mezi námi konec a přestala s ním komunikovat. Následovala hromada omluvných sms, že mě miluje, že už to nikdy neřekne, že je kretén, volal, nebrala jsem to, až jednou večer jsem mu to vzala, odprošoval mě. Řekla jsem mu, že pokud přiletí, tak se s ním stejně nesejdu, že nemám čas. Přiletěl a pořád psal, a prosil, ať se s ním sejdu aspoň na chvilku, ať mu dám ještě jednu šanci.....
    Tak jsem se s ním sešla, že mu vrátím ten prstýnek s tím, že třeba časem možná mi ho může zase dát, ale tohle chce čas, ať je rád, že se s ním ještě bavím, ale že to tak jednoduše prostě nejde překousnout. Jenomže on najednou, že nemá kde spát, tak jsem řekla, ať jede do Poděbrad, že chci jít domů, že jsem unavená a chci spát. On chtěl k nám domů. Prostě jsem se ho na ulici už nedokázala zbavit. Pak vymyslel, že přespíme v hotelu. Vzala jsem ho do známé čtvrti s tím, že mu ukážu moje oblíbená místa (kluby, restaurace), o kterých pořád mluvím (s tím, že mu zdrhnu), ale on že ne. Tak jsme šli do hotelu. Přišli jsme tam asi v deset večer. Následovalo 11 hodin hororu. Začalo to tak, že on úplně zhasnul, byla tma jako v prdeli, a řekl "tak a teď Ti něco ukážu". Já rozsvěcela, on zhasínal, pak jsme nechali aspoň otevřený dveře do rozsvícený koupelny. Měl stihomam, že na stropě je kamera (bylo tam nějaký starý požární čidlo). Dokonce sundal jeden obraz a koukal na něj z druhý strany.... Asi ve dvanáct se mi ho podařilo přesvědčit, že půjdeme koupit víno... vzala jsem si peněženku, mobil, ale dole jsem si uvědomila, že jsem zapomněla klíče od bytu. To by se mi blbě zdrhalo, kdyby on měl klíče od mého bytu, tak jsem se vrátila pro bundu, že je venku zima (na recepci totiž žádný víno neměli a recepční nás poslal ven). Jenomže to už mě zpátky dolů nepustil. Schody jsem vyběhla a chtěla mu pak ujet výtahem, ale doběhl mě a snažil se mi vyrvat z ruky klíče od pokoje.... naštěstí jsem byla duchapřítomná a stihla jsem je vyhodit z okna. Takže bylo odemčíno. Jenomže koupelna a záchod ústila přímo do pokoje a východ byl vedle skrz předsíňku. Celou noc pozoroval každý mý hnutí, dělal, že spí, ale věděla jsem, kdykoliv jsem se pohnula a šla zkušebně na záchod, že mě pozoruje. Kdykoliv jsem ho takhle probrala, tak jsem pak musela snášet další násilí a hnus. Asi ve dvanáct jsem mu řekla, že už budu křičet. Křičela jsem tak, že dnes chraptím, ale nikdo mě neslyšel. On se mi smál do ksichtu. Když jsem křičela podruhý, tak mě už normálně přidusil, tak jsem si to pak už rozmyslela (stejně to nemělo cenu). Nezbylo mi nic jinýho, než se začít přetvařovat a dělat, že je všechno vpořádku, protože jsem se bála, co by následovalo v opačnym případě. Snažila jsem se i vykouřit všechny cigára, že třeba půjde koupit nový, ale bylo jich dost. Když jsem jednou seděla na křesle a řekla jsem mu, že do postele prostě už nevlezu tak mě chytil za ruce a prostě mě tam hodil. Dokonce mě chytil za tu ruku, co jsem měla před časem zlomenou a ještě není úplně vpořádku - řekl, že to je jedno. Doteď mě ta ruka bolí, mám tam bouli a modřinu. Pak jsem nemohla nic jinýho dělat, než nabudit atmosféru důvěry. Takhle strašně jsem se v životě nepřetvařovala. Dokonce jsem ho schválně jednou vzbudila se slovy, že strašně chrápe a že ho nemůžu vzbudit, ať se otočí na bok. To ho asi snad přesvědčilo o tom, že už nechci zdrhnout. Ráno před půl devátou jsem se ho ještě schválně zeptala, co dnes budeme dělat, jestli někam pojedeme a jestli mám napsat domů, že nepřijdu, aby neměli strach. Tak na to kývl, já se konečně dostala k mobilu, aby to nebylo podezřelý a napsala sms kamarádovi: pruser, hotel ten a ten, volej poldy. Jenomže kamarád to četl až po hodině. Ale to už se mi podařilo zdrhnout. V devět jsem řekla, že máme nejvyšší čas jít na snídani, dělala jsem, že je vše ok, osprchovala se, oblíkla a řekla, že se ještě můžeme vrátit, že check-out je až v deset. Sedla jsem si na křeslo a čekala, co on a mile se usmívala. To zabralo. Odešel do sprchy a viděla jsem, že za sebou i zatáhl závěs. Okamžitě jsem vystřelila dolů, běžela jsem jak o život, vlítla recepční do místnosti pro personál a pak zavolala poldy (nebudu vyprávět o tom, že recepční se chovala jako kráva a málem všechno zkazila, dokonce je vůbec nezavolala, že je mám zavolat sama, jenomže já se bála, že mě uslyší, kdyby zrovna šel okolo). No nakonec přijeli včas. Zdrželi ho, než si ten výjezd zapsali a vyslechli mě; ještě si na něj volali posilu, protože dva by ho nezvládli, kdyby dělal problémy - váží 120 kilo a je to dost namakaná korba. Vyřídili mu ode mne vzkaz, ať mě již nikdy nekontaktuje, nebo pude sedět. To jsem pak ještě zavolala oběma jeho rodičům.
    Policajti mě pak odvezli domů a dali číslo na nejbližší stanici, kdyby se na mě dobejval.
    Takhle strašně moc jsem se ještě v životě nebála. Celou noc jsem nespala, jenom jsem přemýšlela, jak zdrhnout a co budu dělat, když se mi to nepovede. Co když by zaplatil ještě jednu noc a držel mě tam dál.... Co když mě potáhne bůhví kam atd. Co udělá, když na ulici začnu prosit lidi, aby zavolali policajty, co budu dělat, když se na mě ty lidi vykašlou (velmi pravděpodobný).
    Teď trpím paranoiou, bojím se vyjít na ulici. Včera jsem byla s kamarádem na pivu a nechala jsem se odvézt taxikem a nechala jsem je čekat až do té doby, než budu doma a napíšu sms, co kdyby čekal na chodbě.... měla jsem v kapse v ruce mobil připravenej, že jenom stisknu a kamaráda prozvoním, kdyby byl průser.... no zkrátka já už se s muži seznamovat nebudu. Zůstanu sama, jsem s tím smířená, co můj vztah, to průser (tohle mě ale ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát). Asi to nějak přitahuju, nevím. Děkuju za reakce.

    • Kája ahoj, jsem na tom podobně akorát můj příběh by tu zabral moc místa tak jsem ho sem nedala. Ale myslím, že to nejhorší máš asi za sebou. Obdivuji tě,že ses dokázala bránit a teď máš dokonce odvahu dá to sem,ale aspoň se to dostane ven a nebude tě to blokovat. Přeju ať je líp.

      • Lucka* Ahoj Kájo, Alena má pravdu na webu je dost místa. Neper se s tím sama a aspoň to napiš sem. Uleví se Ti, fakt. :-)

      • Alena Kájo, dej to sem, na webu je místa neomezeně. Díky za reakci. No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

        • Kája Nevim jestli by ti trestní oznámení pomohlo, nemam s tim dobry zkušenosti, teda jo rok byl v diagnosťáku a pak nám dělal ze života peklo ještě větší, teď je ve vězení, ale co budu až z něj vyleze si raději nepředstavuju.
          Asi to sem nedam, teda spíž po kouskách, ale vy ste většina byla znásilněné jednou , ale já mam trochu jiný problém byla jsem znásilňována pravidelně a víc než rok a ještě se se o mně hádali, no a stále to mám na očích a nikdy nevíš, kdo si to tady přečte.

          • Alena Tak snad nepíšeš přece pod svým opravdovým jménem, ne? To by bylo fakt riskantní..... nemohla by sis někoho najít i sestra, někam se odstěhovat? Achjo, tohle je strašný. Toho, že až by ho pustili, tak by se mi mstil se taky bojím. No jo, jsou to svině. Co s nima? Jedině zabít. To ale v demokracii nejde, což. Je to na hovno, co.

            • LoLa To máš dost složitý.. Ale přesto dřžím palce at to dobře dopadne :)

              • Alena Zažila jsem výslech na policii, na který nadosmrti nezapomenu. Takže holky, pokud z Vás nevisí cáry masa a nejste celé zalepené spermatem násilníka - nemá to cenu!!!! Spíš jděte k psychologovi...

                • LoLa Ano.. taky tak.. Bylo to děsné.. Asi 6 hodim výslechu :( Co soud zažila si??

                  • Alena Ahoj, zažila jsem soud. Byli na mě hodný. Vodili mě tak, abych ho nepotkala. Jenom ten jeho advokát byl hnusnej. No jo, takovýcho úchyla může hájit taky jenom úchyl.

                  • Alena Ještě ne. Teď mě čeká psychologický zkoumání, zdali jsem věrohodná (takže si to zase musím připomínat) a pak další výslech za přítomnosti jeho obhájce. No a pak uvidíme.... achjo.... zasloužil by zabít.... a né aby trápili ještě mě.... stejně to udělá znovu a já věřím, že už to v minulosti udělal (měl takovej grif, jak mě znehybnit, že jsem nestačila zírat.....).

  • pomoc

    Terka Ahoj, před rokem jsem byla na zábavě, kde sem potakla fajn kluka. Pozval mě na pití a choval se mile..Ale když už jsem musela jít, protože sem tam byla tajně s kamarádem co mě měl ,,hlídat'' tak sem se rozloučila a šla, ale než jsem ho našlša.. tak mě zatáhahl do starých umývárek, kde mě začal svlíkat a pak mě začal mlátit.Ale k styku nedošlo...Vyvázla sem se zlomeným žebrem, natrhlím rtem a spoustou podlitin..Když jsme s kamarádem přišli domů, řekli sme že jsem měla havárku na kole...už sem se začala citit líp, ale když přišli prázdniny, začali se mi zdát sny.. nevím co dělat jak se zbavit těch myšlenek.. když jsem to řekla kamarádce nepomohlo mi to.. a začíná to být čim dál horší.. prosím vás ať už jakkoliv.. zkuste mi poradit... Děkuju

    • LoLa Zajdi k psychologovi.. a jdi to ohlásit na policii... A netrap se.. :( Tohle je ulbížení na zdravý...

      • Terka Děkuju...

        • Lucka Terko udělej přesně to co ti psala LoLa.. Drž se a kdyby cokoliv napiš mi na email.. Je víš.. Jsem na něm nonstop, takže i v noci, kdyby jsi nemohla spát..

  • Potřebuji Urychlenou POmoc!!!!!!!!:(

    Vanesa Ahoj moje téma se netyký znáslnění nebo takhle ale potřebuji pomoc!!Jemi teprv 14let ale už sem měla sex mám jit na gynekologii anevím vubec nevíím co mám dělat :( Prosim vás pomohhli byste mi neják??Děkuji.. prosila bych o rychlou odpověd docela to spěchá děkuji mockrat...

    • LoLa Chjoo... Ty si případ. Nejprve si kup těhotenský test.. A potom se ukáže.. A jestli budeš těhotná tak mazej na gynekologii.Doufám že, nezapoměla na kondom.Ale pokud budeš těhotná je to trestný čin..

  • pokus o znásilnění

    lop Jak se s tím lze vyrovnat? Vím, že se nestalo to nejhorší, ale i tak je mi strašně mizerně.. Já jsem četla, nějaké rady, co jsou tady, ale to nepomáhá, možná jen chci aby mi na to někdo něco napsal, já už prostě nevím, je tak strašné a pořád se mi chce brečet....

    • jeden z mnoha taky je dobrý něco nee konzumovat, ale tvořit. Dycky to nejde, to je jasný, ale sednout si ke klavíru nebo synťáku nebo k tužce a papíru nebo ke klábosnici může skoro každej. A trochu na tom ulítnout. Většina vážně myšlený umělecký tvorby je vlastně hlavně duševní blití. A nemyslim tim Michala Davida či dechovku, nýbrž právě Bacha nebo Metallicu ..

    • jeden z mnoha Já každýmu radim brečet. Mam s tim strašně dobrou zkušenost, osobně brečim dost často a to sem chlap. Ale musíš to udělat pořádně, nebavíme se vo nějakym skuhrání. Prostě votevři všecky vrátka a pust to ven na plný pecky. A přitom se k někomu přisaj a pevně se ho drž, vší silou, klidně ho rozmačkej, však von nebo vona to vydrží.

      • LoLa Tak breč a třeba navštiv psychologa ten i pomůže a může ti i poradit... atd.. A hlavně se nenervuj :( Držim palečky ;)

  • pokus o znásilnění

    rot Před hodně nedávnou dobou jsem si prožila pokus o znásilnění a já nevím, byl to takový šok, já myslela, že už je konec a teď nevím, co mám dělat, jak to přejít, pořád na to musím myslet, jsem naštvaná a zároveň tak nějak asi ponížená a pořád se mi chce brečet... I když nedošlo k tomu úplně nejhoršímu, nevím, jak to mám přejít.. Poraďte někdo, co pomůže, nebo jak se s tím vyrovnat...

    • jeden z mnoha to jak zmiňuješ ten pocit ponížení a zároveň naštvanost ... myslim, že to je typický a je prima, že sis toho všimla. Von každej člověk má nějakou sebeúctu a chce bejt trochu poctěnej a vyznamenávanej vod druhejch. A když to nemá, tak začíná frustrace a naštvání se a zároveň smutnění, vlastně nastoupej jiný způsoby, jak se zviditelnit. A to mluvíme o běžnym životě. A když pak eště jeden schytá takovejdle ouraz, tak toho poctění potřebuje víc, dyk byl zašlápnutej do země!!!

    • LoLa Aha.. Tak to jsme na to stejně. Myslím si v tom že, nedošlo k nejhoršímu... Nejlepší rada je nemyslet na to. A začít bavit.. Jo zkus navšívit psycholga :) Ten ti pomůže.. Hlásila si to na policii??

  • Pritelkyne znasilnena

    Exille MOje pritelkyne byla znasilnena, bohuzel ze strachu z reakce nasilnika a jeho kamaradu pripad nenahlasila na policii. Od te doby ma psychycke problemy, ktere se projevuji problemy s nervy, imunitnim systemem, dalsim projevem je take jeji nizka telesna hmotnost, ktera postupne klesa. Je to uz nekolik let od znasilneni, rad bych pozadal o radu na koho se obratit a kam ji vzit. Dnes mi rekla, ze i pres to, ze mne miluje, tak mi neveri a ma ze mne strach, ze bych ji byl schopen ublizit, jako nasilnik. Rad bych ji pomohl, at uz z toho, ze nejsem dale schopen vydrzet jeji problemy a bolest, tak uz z toho, ze mam strach, ze dalsi neaktivni lecba v tomhle smeru by ji mohla zpusobit problemy ohrozujici jeji zivot.
    Dekuji za brzke rady.

    • jeden z mnoha nejdřív si přečti všecky příspěvky a reakce. Záhy zjistíš, že nahlásit to na policii nebejvá nejlepší způsob, jak si po tom ourazu polepšit. Takže žádný bohužel, spíš bohudík ... a to vostatní? Nu, přečti si to tady ... já věřim na nekonečný hovory a mazlení a vobjímání a pláč ...
      a psychouši sou fajn, ale musej si ty lidi sednout ... zkus Martina Konečnýho z psychiatrie v Ostrově nad Ohří, je to můj kamarád a je naprosto skvělej. Funguje i v Praze a v Plzni.

  • Hledám radu!!!

    D. pritelkyne prozila pokus o znasilneni a problem je v tom ze bydlime od sebe pres 60kilometru a jeji rodice me jeste neznaji takze za ni ani nemohu.vidame se jen pres tyden po odpolednach.poradte mi nekdo prosim co pro ni mohu udelat a jak se k ni nejlepe chovat! predem dik za tipy nebo rady sem v koncich a vazne nevim co delat...

    • Lucka Napiš mi na email pokud stále stojíš o radu:) Luszy1@seznam.cz

  • pohled muže

    anna Přečetla jsem si články k diskuzi. Zajímalo by mě, jak jste se, vy muži, poprali s tím, když Vám žena řekla, že byla znásilněna?, zejm. jestliže jste naléhali, aby Vám řekla, co jí trápí, proč je uzavřená, mlčenlivá a ostýchavá. Děkuji za odpovědi.

    • kukhonza Těžce moc těžce víc k tomu nemam,co dodat

    • jeden z mnoha Já vo jednom případu vim. Tady se rozhodně nenaléhalo, to za prvý, nýbrž se tomu nechal volnej průběh. Za další se neskutečně dlouho tolerovaly všecky výstřelky, emoční výlevy, i dokonce fyzický útoky, pramenící z toho trauma. Bohužel se to po půlroce vzdalo, protože mimo trauma ta holka měla příšernej temperament a hodně sobectví a touhy cvičit z druhejma. Takže si teď musí pomoct nějak sama.

      • LoLa Jaký fyzický utoky?? To znamená že, si vystřevovala z ostaních lidí??

        • jeden z mnoha no, že bila lidi a tak

          • LoLa Nechápu proč?? Odku jsi??

            • jeden z mnoha proč se ptáš? Chceš mejla? Může bejt ...

              • Lucka čtu to trošku později, ale fyzické napadení jsou celkem běžná.. Má strach z ostatních lidí neví jak se s tím vypořádat.. Ale abych odpověděla na dotaz, tak pokud mohu poradit muž by neměl naléhat pokud mu žena věří tak mu to poví sama, jinak je dobré když se jednou za čas muž zeptá přiblíží k tématu, ale žena musí mít pocit bezpečí a nesmí se bát..

  • Proč si ty parchtanti hrajou na nevinnátka?? :/

    LoLa Jak to tu čtu jsem taky jedna z mnoha.Ale nechci to tu rozpatlávat.Proč se to musí stávat..:( Když se neumíte ovládat je přeci jěště porno.To bych jim doporučovala...To co se stává je to hnus!! Tak k sakru s tim něco dělejte!! Nejdřív si rozmyslete co mám uděláte za rány v životě.A ani nevíte čím si musíme projít výslechy,soudy,znalci. Navííc na Vás koukaj nevěřej nám. Ná Vás chlapy se koukaj jako na chudáčky.On nic neudělal..Výpověd z mého případu. "O NIČEM NEVÍM. NIC JSEM NEUDĚLAL!" No styďte se!!! Jěště teď když se na něj podívám je mi zle...navíc ten prasák má manželku.

    • jeden z mnoha Je mi líto, co se ti stalo. Ale, prosím, nezevšeobecňuj ... Chlap, kterej u sodu řekne tu tvojí citovanou větu, je prachobyčejnej lhář a srab. Ale my takový nejsme, fakt ne.A jestli má manželku, tak ta bude asi taky nějaká divná, když může žít s lhářem. Hlavně si nemysli, že jsou všichni chlapi špatný.Znam spoustu rozvedenejch chlapů, který sou strašně hodný, citlivý a ty hádanice z posledních let manželství, který vedly k rozvodu, parmenily z frustrace z toho, že se žena s nima vůbec nebavila, nepoděkovala jim za nic, nepochválila je, a neposkytla jim nějaký emocionální zázemí. Taková ženská vlastně chlapa taky znásilňuje a to opakovaně. Ovšem, byl by nesmysl si myslet, že ženský sou zlý necitelný vypočítavý mrchy. Rozumíš mi?

      • Anonym Není rozdíl házet do jednoho pytle všechny chlapy a všechny znásilňovače..?

        • LoLa Ne já neházim všechny chlapy do jednoho pytle...ale bylo to myšleno k náslinovačům :)

  • Re:Míííírně kontroverzní příspěvek

    Hana ...A ty dělej vše pro to, aby "některá holka, kvůli který nevidíš, neslyšíš" nemusela mít "jizvu" na celej život. Přece existuje nějaká vůle? sebekontrola? ne? jestli opravdu ne, pak máš problém a něco bys s tím měl dělat, člověče. Protože každej má nějakej problém.. Ale je umění ho umět nějak bravurně vyřešit; nejlíp, co to půjde, myslím, nejlíp pro všechny, ne jen pro jednu stranu(protože určitý lidi by si to mohli vysvětlovat...řekněme různě). Pak ti může bejt míň líto některých holek. Protože právě těch pár holek se třeba díky tomu právě něčemu takovýmu "vyhne"... Mimoto jsou i způsoby, jak ony "halucinace z holek" krapet usměrnit...zkusit slušně pozvat někam ven, řekněme i na rande... s citem, citlivý na to jste dost, ne...? popřípadě jinak navázat kontakt.. Ale proboha.. Říct o sobě
    "Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam."
    ... Všemu se dá předejít. Do určitý míry, samozřejmě, ale v tomhle případě i asi úplně... Takže nehledejte ponaučení, jež z toho plynou; je to bezpředmětné, zbytečné, navíc ponaučení, které se nedá využít.. řekněte tohleto ponaučení normálnímu člověku(v kontextu s celým vaším příspěvkem) a ten normální člověk vám omlátí monitor o hlavu. minimálně o hlavu. Chápete? Lidi se od zvířat prostě odlišují některými znaky; mimo jiné inteligencí, kterou umějí využít..k přemýšlení.. člověk má rozum... má vůli, sebeovládání, stručně řečeno, má mozek. tak už jen ho začít POUŽÍVAT. Všechno na světě by pak bylo jednodušší.. A ne že ne..

    • jeden z mnoha dik za reakci. Já s tebou v podstatě souhlasim, ale málo co se s tim dá dělat. Prostě některý lidi sou hrozný citlivky a stranit se lidí je jako recept naprosto kontraproduktivní. A bejt mezi lidma je zas strašný vzrůšo. A teď si vyber. A s tim randetem, lítam v tom už desítky let, randat bylo ...Proto sem to napsal, aby se vědělo, že nějaký sebeovládání radit člověku, kterej na to nemá ... neboj, nic zlýho se nestane, ale stojí to strašně sil ...myslim, že to tak může mít leckdo.

      • Hana Jasně, že může, ale... vždycky je ke všemu nějaký to "ale". Ono svym způsobem tohle všechno je v podstatě přirozeností člověka..myslim z evolučního hlediska.. když se vezmou v potaz všechny války a já nevim co ještě.. v podstatě je zázrak, že se všichni už navzájem dávno nepozabíjeli a že to všechno vyústilo v takovouhle společnost, která má nějaký zákony.. Zákony "pro všechny"...Tzn. i lidi, který maj tenhle podobnej "problém", jako ty, by se podle toho měli nějak podřídit.. Tak je to prostě postavený.. Tim pádem by se to asi teda mělo minimálně respektovat.. Ale jasně.. Ráda bych napsala "chápu tě", ale.. prostě mi to nějak nejde říct, a to ani přes klávesnici... protože to, co máš ty, je obecně vnímáno jako problém... a problém je třeba řešit.. a nejlepší řešení se dosahují s těmi nejlepšími.. takže doporučuji profíky.. psychologa..psychology.. Ano, tohle radí převážná většina lidí, když je nějakej problém a nikdo neví co s tim tak má asi dělat.. ale.. na druhou stranu.. proč to nezkusit? co tim ztratíš?

        • jeden z mnoha všiml jsem si za desítky let jedný věci. Spousta lidí má zlozvyk přesouvat zodpovědnost. A nezabejvat se věcma a druhejma lidma. Napadá mi to právě v souvislosti s naším tématem. Máš problém? Vem si tabletku. Máš větší problém? Běž k psychoušovi. Máš eště větší problém? Zavřít. A to všecko proto, že nechtěj nebo neuměj sdílet, mluvit, zabejvat se druhym. Všecko lidský se strká do opravny jak pokaženej vysavač. Mě se tenhle přístup nelíbí. Já si s tim budu poctivě žít a bojovat. Aspoň se víc dozvim vo životě. To máš jak s alkoholikem nebo notorickym vzteklounem nebo notorickym stěžovačem nebo manipulátorem nebo s depresivním člověkem ... všecko normální, ale nevypovídaný, odstrkovaný lidi. A nemysleme si, že se dá u člověka něco změnit mávnutím kouzelného proutku. V podstatě se daj různý naše zvláštnosti jen žít, sdílet, nějak ventilovat a povídat si o tom. Cokoliv jinýho je vyrábění papiňáku, kerej dřív či pozdějš bouchne.

          • Hana Jasně.. Tohle zrovna chápu dobře. Alespoň si to myslím, i když "myslet" je tak vcelku houby vědět, že ano.. Já to spíš myslela z pohledu takovýho.. že ten psycholog.. je tu v podstatě od toho, aby se u něj "lidi tak nějak vypovídali" , nebo tak nějak si to alespoň představuju, že to tak funguje.. Protože se může stát, že nikdo jinej se na to "vypovídání se" zrovna nehodí, nikdo z rodiny, ani z kamarádů, známejch... Nebo si s tim neporadí, nebudou chtít naslouchat.. nebo tě pošlou někam do ř.. ale psycholog tohleto neudělá...a ani nemůže. i když zase, podle mě. Ale když by to tak bylo.. neni hezký, že existuje ta možnost, když už nic jinýho, jít se vypovídat tam? I když třeba já bych se zrovna tam vypovídat nešla, natož něco řešit, protože pro mě by to byl pořád cizí člověk, v podstatě "nápravna", jak si to vcelku trefně popsal..

            • jeden z mnoha psychouši nejsou špatný. De vo to, ale že ti ten člověk musí sednout, musí tam bejt nějaká frekvence, jinak je ten psychouš nanic, byť by byl největší odborník. A hledej si takovýho. Taky ti nenahradí třeba obrovskou potřebu si s někym upřímně povídat a sdílet, nikoliv tě jen nechat vypovídat. A bohužel tam chybí i třeba nekonečný mazlení a sdílení řadu hodin dokud ta věc nejni vypovídaná. To lze fakt jen s živym normálnim člověkem neodborníkem. Proto tady všem doporučuju bejt co nejvíc s někym a co nejvíc se obnažit, otevřít a mluvit a plakat, dokud to nebude všecko venku.Čím víc mluvím s lidma, zjišťuju, že to funguje skoro na každýho a to nemusí mít žádnou úchylku nebo nemusí utrpět žádný trauma. Ale ta frustrace z nedostatku sdílení s druhejma dlouhodobě ničí všecko. Hrajem si na moc velký frajery a je to na nic. Holka, která utrpí takový trauma, se NESMÍ stát "normálním" člověkem. To už nikdy nebude, takže se musí chovat "nenormálně" hned a mluvit a objímat se a plakat a zase se objímat. Žádnej psychouš nebo nějaká vrba, do který bude mluvit, jí to nemůže nahradit.

              • Hana ..S výběrem psychologů to bude asi podobný jako s hledánim kamarádů.. I když prostě na jiný "úrovni", jaksi. Protože stejně jako na špatnýho psychouše můžeš natrefit i na špatnýho člověka... Člověk si v tomhle směru prostě musí vybírat.. Je jasný, že se nikdy nenajde univerzální psycholog.. Jenže ani univerzální člověk.. mimoto psychouš je taky člověk... a určitý procento z nich má nějaký to cítění a opravdu chtěj pomoct a rozebírat to, chovat se tak jako "kamarádsky".. Tolik teda k mojí představě o věci. Ale tvoje taková rada..je celkem logická a celkem dobrá.. Ale to nic nemění na faktu, že je lepší všechno zařídit tak, aby se toho muselo "napravovat" co nejmíň..(ano, napravovat, protože většina z těch lidí chce bejt tak nějak "jako dřív", "zase normální" , ..když už se teda rovnou nezabijou.. což je smutný, ale je třeba si uvědomit, že se to taky stává).. Jednou nám jeden cvičitel na jedno bojový umění dával takovej příklad, spíš na zamyšlení.. protože moc lidí se nad tim nepozastavuje, stejně, jako se lidi v dnešní době nepozastavujou tak nějak nad ničim.. ale k tomu příkladu na zamyšlení : onen cvičitel vyzval jednoho dobrovolníka z řad nás, v podstatě "cvičenců", aby k němu přišel. Cvičitel měl v ruce obyčejný papírový ubrousek a když k němu ten dobrovolník přišel, cvičitel mu řekl, aby ten ubrousek roztrhnul. Dobrovolník pokrčil ramenama, vůbec nad věcí nepřemejšlel a udělal to, jako by nic. Už si chtěl jít zase sednout, v domnění, že je to všechno, ale cvičitel ho zadržel a najednou po něm chtěl zdánlivě nesmyslný úkol : "Tak a teď mi ten ubrousek vrať v původním stavu." načež se dobrovolník poněkud zarazil, ale vrátil se, zkusil dát dva cáry ubrousku dohromady, ale nešlo to.. "Já čekám, chci jen ten ubrousek takový, jaký byl předtím" opakoval cvičitel... dobrovolník už se škrábal za uchem a zmateně se díval kolem sebe, protože s tímhle prostě nepočítal. Pak dostal nápad a řekl mu, že by ho slepil izolepou nebo lepidlem. Cvičitel ale řekl, že pak sice bude slepený, ale nikdy už to nebude ten samý ubrousek.. už to budou jen slepený cáry, který nikdo nedokáže "nahodit nazpátek"....

                ..............
                toť celý "příběh"... myslim, že je aplikovatelný na všechno.. v lidskym chování. Prostě se stačí zamejšlet.. Nad tim, co dělat/nedělat a proč... přemejšlet do důsledků.. Nemůžu si pomoct, ale tvoje slova mi přijdou moudrý a tak, ale.. je to jako s tim ubrouskem.. nikdy to neslepíš tak dobře, aby se to nějak "vyžehlilo"... takže si myslim, že povídání si, sdílení věcí a tak.. je fajn, ale nevyřeší to problém, protože paměť nikdo nevymaže.. jako nikdo nevrátí roztržený ubrousek v původním stavu..

                • jeden z mnoha příběh je hezkej, je to dost klišé, v těhlech oryjentálních záležitostech to je naprosto běžný podobenství, který my ze severního mírnýho okamžitě přetvoříme v nějakej marketink, no, funguje to no ... te´d to nejni na tebe, mam jen zkušenost z obchodu a z politiky a tak ...
                  Příběh s ubrouskem sedí .... slepit nemá smysl ... chtít celej nemá už smysl ... lhát, že slepený nejni slepený roztržený nemá smysl ... asi si rozumíme, řikal sem, že je potřeba se s tim naučit žít, ale neee ve smyslu překrejvání něčim jinym ... mi se osvědčuje prostě systém všechno ven a s někym a tak dlouho až je to venku. A když se zakopne vo další zákoutí duše, tak zase všecko ven ... ty asi na ty psychouše myslíš proto, že znaj už ze zkušenosti nebo proto, že sou jiný a třeba chytřejší nebo vnímavější než ty, a znaj techniku, jak přivést tu lidskou mysl na jinej levl, myslim, že takový techniky sou, ale v naší anglosaský civilizaci nemaj žádnou tradici a sou kontaminovaný byznysem. Tedy samotný psychoušové v něčem vyrůstali a maj to hluboko pod kůží. A nepřekročej svůj stín. Já věřim na vobyčejný lidi a brát jednoho po druhym a skládat si tu mozaiku, von ti každej něco dá, lidi strašně rádi dávaj dárky ... todle všecko je samozřejmě projekce, ale proč ne?
                  Eště s tim ubrouskem ... přetrháváme ubrousky každej den a fakt nejdou slepit. Spousta lidí dělá tu chybu, že dupe nožičkou a křičej, já ho chci celej ... a chtěj to po druhejch ... to se eště dá ... ale když to chceš po sobě, zblázníš se z toho .... prostě to nejde, přesně, píšeš to ouplně správně ... lidskej život je nekonečná řada roztrženejch ubrousků a nejni to ani dobrý ani špatný. To bažení po celistvosti a to pojmenovávání minulosti a kontaminování budoucnosti zavírá vrátka k dobrýmu životu.
                  Kua, holky znásilněný i neznásilněný, držme se ...

                  • Hana "..chtít celej nemá už smysl" ...Toť otázka. Je jasný, že nikdy ten stav člověka(především duševní) nebude jako dřív, na tom se shodne asi většina lidí. Jenže dokud někdo takzvaně doufá a věří, "chce ten ubrousek celej", tak má jistou naději(nebo ji nemá, ale dává si ji).. naději na to, aby se s tim člověk vyrovnal, překonal to, nebo aby se prostě "jen" nezbláznil.. Naděje totiž umírá poslední(ale umírá...). A ono mnohdy nezbejvá už nic, alespoň zezačátku, vyjma přesně tý naděje, takže když jí nemaj, ztratěj jí... ztratěj zájem "chtít ten ubrousek celej" nebo chtít se pokusit zcelistvit ten ubrousek, chtít se tou nadějí tak jako "nastartovat"(aby mohli žít dál.. nebo znova)..je podle mě velká pravděpodobnost, že pak už nebudou chtít vůbec nic. Krom jedinýho.. Prostě od toho všeho "odejít"... Třeba i ze světa, života. A i když bych mohla cynicky dodat, že Země jako taková je přelidněná... Je tohleto nutný? Odpověď myslím známe všicí... Protože nikdo nechce umřít jen tak, "aby na světě zbylo víc místa". Každej chce žít a radovat se. Nebo prostě jen nějak žít. Ale ne umírat..
                    Byznys, marketing; v podstatě peníze - to je podle mě hlavní zlo dnešní doby, který samo o sobě ovlivňuje nespočet lidí a jejich osudů, budoucích i minulých životů, činů a v podstatě i většiny krutostí..(Pro 20 000,- jsou některý "lidi" schopný zabít jinýho člověka.. pro "pár papírků", v podstatě... Všichni známe "případy z televize") Když se to tak vezme, kdyby nebylo peněz a operací s nima spojenejch, bylo by asi víc zmatků mezi lidma(jak co "přepočítat", směnit,...), ale na druhou stranu by se nemuselo nic moc stát... Nebyl by žádnej nátlak médií, protože by prostě neměl proč bejt.. A s nátlakem médií souvisej další věci... Takhle se podle mě věci větvěj a tim pádem podle mě asi všechno souvisí tak nějak se všim.. Takže když se to shrne, když se změní jen málo, ovlivní se všechno(motýlí efekt.. Byl na to natočenej i film..btw.).. Takže.. No.. Je to už dost od původního tématu.. každopádně.. Když nějakou holku/ženu/nebo prostě někoho někdo znásilní.. ovlivní to strašně moc věcí.. a lidí okolo.. stanou se pak třeba další činy s tim spojený(odplaty, nepovedený odplaty, mstění se, vraždy, kráddeže, sebevraždy.. "otravování" okolí... atd atd..).. takže bejt já nějakym násilníkem.. asi bych si to nejdřív pořádně promyslela.. už jen pro tenhle pohled na věc.. Ani už nevím, co k tomu všemu dodat, řečeno bylo asi vše.. a každej si bude vždycky stát za svym, protože tak to prostě na světě chodí..

                    • jeden z mnoha Moc se mi líbí, cos napsala ... to vo tý naději. Je to fakt tak, že ta naděje na slepení přetrženýho a život, jakože se nic nestalo, je motivací pro život sám. Kterej by fakt mohly skončit tim útěkem podle Kierkegaarda a tak, jak píšeš. Napsal sem vo tom miniesej, takovej štěk, snad se to toho týká ...

                      Život? Život!
                      --------------------------------------
                      Pustíme - li se na tenký led opravdového života bez výčitek, projekcí minulosti a budoucnosti, nemáme o svém cíli vůbec jasno. Odhodlání žít tento život jest nutně slabé a notoricky pravidelně se mýlí v účelu. Lidský tvor, doufaje v odměnu, která zákonitě nepřichází, nemůže nic tušit o skutečných obtížích, jež ho očekávají.
                      Začínáme žít. Kousek po kousku. A tvorovy myšlenky brzo narazí. Co žije, není to, co očekával nebo to, co si představoval. Přichází strach. Nemilosrdný a nekonečný. Tvora čeká bitva. Strach se skrývá za každou zákrutou cesty. Číhá. A člověk, poděšen jeho neustálou přítomností, obrátí se na útěk. Takže tento nepřítel ukončil jeho cestu za životem. Tvor už jen přežívá. Tvorovi se nic nestane. Jen jeho cesta končí. Poražený člověk.
                      Jest dáno člověku tuto bitvu vyhrát? Ano.
                      Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí. Člověk se přestane života bát.
                      Strach mizí pomalu, postupně, a pak zmizí najednou a to velmi rychle.
                      Abychom se nemýlili, jen člověk bázlivý je tvor společenský a společnost objímající. Nikoliv cílem, ovšem nutným následkem touhy po opravdovém nebojácném životě, je samota. A nekonečná odpovědnost za sebe a za doslova vše kolem.
                      Lidské žití lavíruje mezi dvěma polohami. Jedna jest - celý svět je tu pro mne, druhá - jsem tady pro celý svět. Zlatá střední cesta jest lidským tvorům odepřena neb takový jest účel a touha a radost pana bigbenga. Rozpuštěn do nejmenších částeček každého z nás, nekonečně se raduje z hemžení těl i duší. Snad výše psaným nebo podobně dala by se vyjádřit a zdůvodnit neutuchající touha tvorů po identifikaci s lecčíms a někým, kterážto má své náznaky i v nejprimitivnější hospodské debatě?

                      Takhle je to s tim strachem a nedostatkem motivace. A umíráním bez tý motivace. Znásilnění se to týká sice jen vzdáleně, ale přecjen trochu. Myslím, že znásilnění je zážitek, kterej jednoho nebo jednu uvrhne do vobrovskýho neznáma. Nic už nejni jako dřív a nic nejni do budoucna jistý. Je to jako když ti kompletně vykradou dům a ty víš, že se to může stát kdykoliv znova. Předtim tě to ani nenapadlo. Je to nepříjemný a hodně.
                      S těma penězma ... noo, trochu blbneš. Prachy sou prostě nejpraktičtější věc, která měří dělbu práce a míru spolupráce mezi lidma. Když se bude směna odehrávat jako na blešáku s autodílama, jakože za alternátor na Mustanga mi dej chladič na Deltu a dva litry mlíka, tak to nebude ouplně vono. Bylo by to jako za komančů, že já ti udělam doma topení, když ty mi seženeš pod pultem telku, ale prodavač jí dá stranou jen tehdy, když něčí tetička vopraví jeho holce zuby a tak ...
                      Za další, máš ouplnou pravdu v tom, motýlí křídlo způsobí na druhym konci světa zemětřesení. Ten zmar a sebelítost a vztek a zoufalství u tý dotyčný fakt může vnést zmar a vztek i do lidí kolem a pak už je to exponenciála ...
                      Včera sem tu měl na návštěvě 13 děvče, ráda sem chodí, sme pohostinný, najednou se tu rozbrečela a pak mi to docvaklo a objal sem jí a pevně držel a ptal se: "Vy se doma málo mazlíte, viď?" ..... bylo to přesně tak ... plakala čtvrt hodiny ... jestlipak to nejni něčemu podobný ... jestli to tak u nich pude dál, holka bude zoufalá a vzteklá ... jako mnohý z tohodle fóra

                      • Hana Miniesej byla celkem zajímavá a popravdě.. trochu složitější na.. ani ne na pochopení, jako na představení si toho, co si všechno napsal. Jo, s těma prachama jsem to krapet přestřelila, bez nich by se to neobešlo. Ale člověk si holt všechno, co napíše, hned neuvědomí zpětně v plnym významu, jaksi.
                        "Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí." To je moc hezká myšlenka, možná i fakt, ačkoliv... To, že nepřítel nakonec ustoupí může být(i nemusí) i celkem naivní. On totiž nemusí ustoupit sám od sebe, ale občas je zapotřebí se do toho trochu zamontovat, nebo nechat někoho, aby se do toho zamontoval, aby se věci jaksi vyřešily. Ještě je tu teda možnost, že nepříteli se veškerá píle omrzí, když ona osoba bude dál žít a tak dále, ale.. Pořád je to jen jedna z mnoha možností. Pro mě osobně to zní spíš jako pohádka, popřípadě část knížky, která končí vždycky dobře...Ale s tim ostatanim. Souhlasim.

                      • LoLa Je to zajímavý... Tak když tě to tolik štve založ něco proti tomuhle >> "svinstvu" << Ano podle mě jo!!

                        • jeden z mnoha myslíš založit něco proti nedostatku mazlení v rodinách? To asi nejde ... nebo sem tě špatně pochopil ...

                          • LoLa No to si asi špatně pochopil... Něco aby se tomuhle zabránilo... Sexuální obtěžování,Znásilnění...:(

                            • jeden z mnoha založit něco proti něčemu tak lidskýmu jako je "sexuální obtěžování" je totální nesmysl. Ty snad žertuješ.
                              Hele, když se potkáme a budeme kecat a bude to příjemný, budu mít potřebu na tebe šáhnout, abych tě víc ucejtil a ty mě. A udělam to. Je to obtěžování?
                              Včera sem jedný skoro cizí madam řek, že je si nutně potřebuju čuchnout k jejímu podpaží. Stalo se a voněla nádherně (je léto a byla fest zpocená) a řek sem jí to. To je sexual harasement jak prase a přitom je to moc pěkný. Lidský.

                              • Hana Hm... Tohle všechno je lidský, to bezpochyby, ale..Je všechno lidský žádoucí? Nejni pár "lidskejch věcí" tak trochu už jen na obtíž..? Většina lidí už se víc vyděsí, než to uvítá, když se najde někdo, kdo má jen lidskou potřebu "jen víc ucejtit toho druhýho". Podle mě jen málo lidí přemejšlí nad tim tak, že někdo jen chce tohlecto. Místo toho si myslej, že to znamená nebezpečí a podle toho se tak chovaj. A teď.. Je to dobře, nebo špatně? Je dobře, že člověk toto jasně lidské chování odmítá? Je to špatně? Lidi už maj v hlavách jen to špatný, co se může stát, ale.. Je to špatně? Je to dobře..? Jasně, záleží na okolnostech, ale... Já se ani nedivim, že se nad timhletim lidskym chovánim dost lidí pozastavuje. Protože bát se je přirozený. Stejně jako všechno tohle lidský chování.
                                ...........
                                Zakládat něco proti něčemu.. Pomohlo by to vůbec? Nebo čeká vůbec někdo, když se nad tim zamyslí, že by to vůbec mohlo nějakym způsobem pomoct? Lidi jsou různý a ti, co dělají to špatný(ale přitom je to i lidský...) by nejdřív sami museli chtít do něčeho jít, do něčeho, co by proti tomu bylo založený. Ne všichni to ale chtějí sdílet, nebo ne? Ne všichni maj na stejnou věc stejnej pohled, názor. Jak vymyslet vůbec něco alespoň zdánlivě univerzálního? To přece nejde. To neni v silách nikoho a ničeho..

                                • LoLa A proč "MY" máme souhlasit s ničim co nám neni příjemný.. Například.. Nechat se od někoho ošaváhat?? Jo je to lidský ale nám nepříjemný?? To si mám nechat libit?? Koukám že, jsem zas narazila na stejný lidi co nechápou co jsem prožila... Jo ale proti tomhle se dát nějak bojovat ;) Psycholog,léčení... atd.. Jenže to bysme museli tyhle lidi chytat do pastí.. Ale naše "policie
                                  jěště neni tak chytrá aby to dobře řešila" :) Nechápu jak nikdo tohle může nazývat lidský... Jo podle mě je to lidský když se to člověku líbí.. ale když ne tak to beru jako oběžování nebo osáhávání...

                                  • jeden z mnoha mám pocit, že se LoLo presentuješ při tom vošahávání jako oběť, tak to ale nejni ... na každý vobyčejný "vošahávání"(ne přepadení a násilí, jasně) sou minimálně dva a je tam hafo prostoru pro vymezení se ... dokonce se vo tom dá přímo v tu nebo následující chvíli mluvit. Včera sem se jedný vošahávaný radši zeptal ... myslim, že se jí líbilo i to, že jí vošahávam i to, že se zajímam vo její pocity ...takže to nejni MY a ONI a souhlasit s nepříjemnym .... to, cos prožila bylo jistě veeeelmi nepříjemný .... dáš si, plís, pozor, abys nestrkala všecky lidi do jednoho pytle? Ta rétorika typu "chytat lidi do pastí a .... policie ....bojovat ... nechápu ....nechápou ...". Já to chápu.
                                    Nech se, prosím, ošahávat ... je to to jediný, co tě zbaví fobie z vošahávání ...

                                    • Anonym člověče si magor!!! Sis pčečetl de Sade a myslíš si, že všechno je lidský ne?!?!?!?!? Takhle mě už dlouho nikdo nevytočil!!!! Lidský je očichávání, lidský je tohle všechno... ALE POZOR!!!! ne na nikom, kdo to nechce....!!! jestli chceš skončit za katrem a zkazit si život, tak jsi bláze...! to si myslíš, že ti to vždy projde!?!?!

                                    • Hana K tý radě, jak jí dáváš na závěr, o tom vošahávání... Když má někdo fóbie z pavouků, dělají se takové pokusy, jakože ten člověk se léčí tím, že se učí jakoby žít s těma pavoukama. Jenže co když vošahávání nejde přirovnat k pavoukovi, ale jde přirovnat k něčemu, co je za každý situace nepříjemný? Třeba bolest. Je známo, že receptory na kůži, který reagují na bolest(těch má člověk mimochodem ze všech nejvíc), se nikdy "neoblbnou", nezvyknou si na to, že je na ně působena bolest(narozdíl třeba od čichových receptorů; čichový buňky po určitý době v např. zapáchajícím prostředí začne ten "smrad" ignorovat). Takže těžko říct. Asi záleží na tom, do který tý kolonky si to kdo zařadí.

  • Míííírně kontroverzní příspěvek

    jeden z mnoha Ahoj, lidi, tydle stránky mě strašně dojímaj, protože tolik trápení a slz a neštěstí mezi lidma ... trochu vo tomhle tématu taky vim, běželo to kolem mě a neni to žádná prdel. Víte, upřímně, třeba já sem strašně citlivej a když se mi nějaká ženská líbí, tak úplně halucinuju. Prostě se zamilovávam na první pohled, vůbec nevim, proč to tak je, a pak po ní začnu strašně toužit a nevidim neslyšim. A sem schopnej (asi) províst úplně cokoliv. Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam. Stejně jako mý srdce krvácí pro všecky holky, který si tady vylejvaj srdce a je mi z toho moc smutno, tak úplně stejně mý srdce jednoho dne zahoří pro nějakou a já nebudu vidět nebudu slyšet a něco se stane. Jaký poučení z toho plyne? Sme jenom lidi a nezbejvá než ten život žít v celý šíři, se všema radostma i strastma. A když něco provedete a někomu ublížíte, musíte se s tim smířit, omluvit se, hladit, obdarovávat, abyste to nějak vyvážili. Ale vygumovat to už nejde. A když někdo ublíží vám, je to to samý. Mý citlivý srdce říká všem nešťastnejm holkám, neuzavírejte se do sebe, obejměte prvního druhýho třetího a držte a hlaďte se tak dlouho až se to všecko začne zlepšovat. Telefonujte, plačte, šílejte, vožerte se, běhejte sem tam, křičte, zpívejte, prostě to všecko musí jakkoliv ven. Hlavně ven. Svět je plnej lidí, který furt něco držej pod pokličkou. Je to nanic.

    • jarda Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo- děláš si prdel?! radim ti vyhledej psychologa dokud je ještě čas protože jestli někdy ublížíš ty nebo někdo tobě podobnej nějaký slečně v mym okolí tak věř že ti bude taky ublíženo..a to myslim naprosto vážně, já jsem s těch lidí že bych nedokázal žít s vědomím že někdo někomu úmyslně ublíží a nebyl za to potrestát, případně předpokládám dost nepříměřeně viz náš soudní systém.. do takovéhle situace sem se nikdy nedostal a doufám že ani nikdy nedostanu ale kdyby bohužel jo vim že by to dopadlo takhle i za cenu toho že bych za své činy také musel nést následky.. jednou sem byl se svojí slečnou kterou už dva roky hrozně miluju na diskotéce a nějaký opilí kluci jí tam říkali nějaké nemravné návrhy jako jestli počítá s tím že jí večer budou mr*at.. nevěděl sem to jelikož to byli kluci které od vidění znala z jejího města tak sem tam s ní byl chvíli a pak jsem si poposedl jen k vedlejšímu stolu tudíž byl sem asi dva metry od ní o měl jí pořád na očích a neměl sem tušení o čem se zrovna baví,tohle mi řekle bohužel až když sem nálehal po tom co sem jí odvezl domů měl sem na ty kluky úplně neskutečně vstek že sem musel jít asi ve 3 hodiny v noci běhat do lesa abych to ze sebe dostal a tak nějak vim že kdybych se to dozvěděl tam ten vstek bych ze sebe dostal úplně jiným způsobem, na slečnu sem nebyl naštvaný ale spíš mi bylo strašně líto jakou ke mě má nedůvěru... mrzelo mě že mi tohle neoznámí automaticky ale až po tom co sem jí o to prosil.. naštěstí se jedná o malicherný problém oproti těm co tady pročítám, je mi to moc líto a u některých článků ani nenacházím slov.. jak muže někdo takhle ublížit.. jen si myslím že v žádném případě není dobré si takovéhle věci které ste si prožili si nechávat pro sebe, prostě je jen hodit za hlavnu, buďto se budou stupňovat nebo to může hrozit dalším lidem když nebude násilník náležitě potrestán.. držim palce a ať už se na tom světě takovéhle ošklivé věci nedějí i když bohužel vím že toto přání se mi asi nesplní a slečny nám na potkání dělají radost svým úsměvem a né utrápeným obličejem

    • Pavla Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo.<<<<<< ty svině?

    • LoLa Trochu se mi to motá... Co si tim myslel??

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=