Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Kdo by to řekl, že i tak blízká osoba může zklamat.

    Lucka Ahoj všichni, jsem strašně ráda, že existuje taková stránka jako tahle a chtěla bych poděkovat Honzovi, že ji založil.
    Prěd 2 roky, když mi bylo 14 se málem onen stal osudným i pro mě. Mamka jela na služební cestu a já byla sama doma. Všechno bylo v pohodě, a tak jsem šla spát. Asi kolem 11 večer zvonil zvonek. Táta přišel z hospody celý ožralý, smrděl jak nevím co a prý, že si zapoměl klíče. Posadila jsem ho do obyváku a naštvaná, že mě vzbudil jsem šla spát. Slyšela jsem jen, že si pustil televizi, a pak jsem hned usla. Pak už si jen vzpomínám na tu ruku co mi dal přes pusu. Skočil na mě a já se nemohla ani hýbat a už vůbec ne nějak bránit. Strhl ze mě pyžamo a začal mě osahávat a mlátit. I když byla tma tak ty opilé oči nikdy nezapomenu(v tu chvíli mi připadlo,že nejsou ani mého otce, ale to byla hodně naivní představa). Nikdy bych nevěřila, že by můj vlastní otec byl toho schopen. Bránila jsem se jak jsem mohla, ale stejně k ničemu mi to nebylo, spíš naopak, chytl mě ještě víc a silněji. Nemohla jsem skoro ani dýchat, a tak jsem boj vzdala. Nevím proč a jak, ale najednou se svalil na mě jako by únavou nebo či já vím, ale podstatným bylo to, že usnul. Tak že ke styku nedošlo NAŠTĚSTÍ! Pomalu jsem cítila jak se jeho ruka na puse a mezi nohama oslabuje. Chvíli jsem počkala ať ho nevzbudím a potom pomalu a neápadně jsem se odplížila do ložnice, kde jsem se zamkla a počkala do rána. Ráno otec odešel jako by nic. Nevěděla jsem co mám dělat. Odpoledne přijela mamka a jediný co mi řekla bylo „Ahoj, teď mě nech mám hodně práce“. Za 2 dny otec přišel na návštěvu, ale vůbec nic si nepamatoval.
    Dodnes z toho mám noční můry, ikdyž to byl jen pokus o znásilnění. Můžu říct, že jsem se z toho tak trochu vyhrabala a to díky koním. Může se vám to zdát divné, ale díky jednomu úžasnému koníkovi jsem se vždycky cítila líp. Je to úžasná bytost, která podle mě dokáže pomoct. Tak alespoň některým, kteří mají tu možnost jít ke koním, radím vám, neváhejte oni dokážou pomoct. Jim nemusíte nic vysvětlovat a zpovídat se, oni to vycíti sami.

    Ale poslední dobou se mi to opět začíná vracet. Vidím jen ty tmavé oči a cítím ten smradlavý dech a nevím jak se toho mám zbavit.
    Děkuji všem, kdo si přečetl můj příspěvek a ještě víc za odpovědi.

    • Rhina Ahoj Luci. Je hrozný, dyž čtu co se stalo. Navíc když šlo o tátu. Měla jsi vážně štěstí, že to nedošlo dál, i když vzpomínky ti zůstanou. Oči jsou nejhorší, taky si je vybavuju, pořád cítim každý jejich dotek, slyším ty hlasy, vybauju si každý okamžik toho všeho. Myslím že to je na tom to nejhorší, že člověk nemůže, nedokáže zapomenout. Vidím to ve snech, kolikrát se mi vybaví vzpomínka i jen tak přes den... chci aby to skončilo

  • Co bude dál?

    Pajuše Je mi 16 let...a stalo se to před 2 rokama... nechci tu rozepisovat co proč jak... prostě e to stalo a nezměním to...ale zaroven se s tim neumim vyrovnat... mam par pratel ,ktery o tom vedi ale nejsou to odborníci... bojim se s tim sverit nekomu dospělýmu.... poslední noci se mi o tom jen zdá a já nevím jak jít dál... jak se s tim smířit... jak zapomenout,aspon na chvili..

    • Eliška Mužu ti poradit ale není to zrovna dvakrát moc dobré mluvíš s dospělím hodně mi pomohl psycholog nejlepší na dom je že je to člověk který dokáže pomoci ale jednu věc ti řeknu smířit se s tím můžes ale nikdy nezapomeneš. Nejlepší je vyhledat odbornou pomoc zajít za obvodním lékařem požádat ho o doporučení. Přes internet si najít psychologa někde v blízkosti svěřit se mu ale nesmíš to v sobš držet moc dlouho dostalo by tě to do maléru a možná i na pschyatrii a není to příjemné se z toho zbláznit. Já měla na mále

    • Rhina Ahojky, jsem na tom stejně, ale uběhlo mnohem víc let. Taky semi o tom do dneška zdá, a zapomenout podlemě nejde. Skoro každej tady radí zajít k odborníkovi, záleží jen na tobě. Řekla jsi to někomu? Mě přijde, že čím víc se to rozebírá, tím je to horší.

      • Lucka Ahojik, já to řekla jen své kamarádce, která je dospělá, ale stejně k ničemu mi to nebylo. Nakonec ona z toho byla více zmatená než já tak se o ničem nemluvilo. A jak kdybych nic neřekla. Každý je jiný a originální, ale mě by asi více pomohlo o tom mluvit než mlčet. Ale to je jen na tobě. Držím palečky ať dobre dopadneš.

  • Budu ráda za vaše rady a reakce

    Moni V létě jsem pracovala jako barmanka bez smlouvy v jednom baru cca 3 měsíce. Jelikož je tento bar poblíž hranic s Německem, tak se tam chodilo o víkendech bavit hodně a především Němci. A také jeden muž- cca 40 let, turek žijící v německu. Sednul si vždy k baru, ze začátku to byl velice slušný muž s kterým jsem si přes bar povídali o všem možném. Řekla jsem mu, že jsem ted vzala pronájem bytu v němž mám nízký nájem, ale s tím, že ho musím opravit - byt byl v dezolátním stavu, ale jsem 19ti letá svobodná maminka ročního dítete a tenhle nízký nájem mi pomohl - proto jsem si našla brigádu, abych mohla dát byt alespon trochu do kupy. Tento muž,který se mi představil pod falešným jménem Osman, mi dal svou vizitku a řekl, že jsem moc sympatická a kdybych chtěla, tak mi s rekonstrukcí bytu pomůže - původně jsem to nebrala vážně, ale vizitku jsem si schovala. Když jsem v srpnu měla pracně našetřeno 20 tisic na účtě a chtěla to využít na opravu koupelny - na bance jsem zjistila, že mi byla dána exekuce na účet za 4 roky starou pokutu, která se z 600ti korun vyšplhala na 31 tisíc. To mě psychycky odrovnalo -byly to mé jediné peníze, sama živým malé miminko, nemám rodinu,která by mi pomohla a byt takřka v nepoužitelném stavu-holé zdi bez omítek, holá podlaha..prostě jsem to musela nějak zvládnout,abych zde mohla vychovávat mého synka, kterého mi na dva měsíce hlídala má babička. Měla jsem čas už jen do konce srpna. Nedávala jsem tomu sice velkou naději, ale vyzkoušet jsem to musela- ozvala jsem se tomu "osmanovi" na telefonní číslo z jeho vizitky, kterou mi dal. Mojí lámanou němčinou jsem mu vysvětlila, že v jaké jsem situaci a zda stále platí jeho nabídka pomoci. Řekl, že ano, že má přes týden hodně práce a že přijede v pátek do mého města a sejdeme se. V mém městě je veliké kasino a to jediné on tu znal, nebot jsem potom zjistila, že tam tráví spoustu času a je schopen tam za noc nechat i 100 tisíc korun!!! Sešli jsem se tedy u kasina, pozval mě na oběd a na kafe, choval se velmi slušně a solventně. Poté jsme se měli jít podívat na ten můj byt s tím, že se tam porozhlídne co je třeba udělat atd. Řekl, že chápe mou těžkou situaci a že to mám brát jako kamarádský dar od něj. Člověk, který po německu a včechách restaurace a několikrát do týdne nechává velké částky v kasinu to asi problém nebude - a tak jsem tomu věřila, věřila jsem tomu jak byl laskavý. Když jsme přišli do toho bytu tak se to po chvilce mluvení celé zvrtlo - byla jsem v šoku, nevěděla co mám dělat, byla jsem vyděšená jako nikdy. Njednou byl surovej, hnusnej a neskutečně hnusnej pohled. Nebudu tady rozepisovat jak a přesně se to stalo, nebot už je to půl roku a já ho stále vidim před očima- každej detail jeho hnusného obličeje, mám v hlavě i ty jeho hnusný slova, tou hnusnou němčinou s tureckým přízvukem. Byl nehorázně drzí potom se tvářil jako by nic, jako by neudělal vůbec nic špatného a já do něj kopala a řvala na něj česky at vypadne. A on mi stále dokola drze opakoval, že mě miluje naprosto suveréně mi řekl, že tenhle byt nebudu potřebovat, že budeme žít spolu v německu a jestli bych mu nedala něco k pití, že má žízen. Bylo mi tak hnusně, cítila jsem se tak špinavá, chtěla jsem v tu chvíli se celá vydrhnout tak jako nikdy před tím. Kdybych se vyválela v hnoji tak bych se v tu chvíli cítila čistější než po tom co se do mě násilím udělal takřka cizí, drzej turek !!!!!! Řvala jsem na něj, že zavolám policii a on s usměve na rtech mě násilím obejmul a řekl, že mě miluje. V tuchvíli jsem chtěla mít při ruce něco čím bych ho zabila a byla já ta, která se bude smát a ne on. Oblékl si kalhoty a já v tu chvíli byla uplně jak omámená, nevěděla jsem co se děje, měla jsem v sobě jen vztek a žádnej strach, měla jsem vážně chut mu něco udělat a nemohla jsem. Mluvil na mě a já ho nějak nevnímala - otevřel dveře k odchodu a drze a suveréně mi řekl, zda mu dám pusu - hodila jsem po něm telefon, který jsem držela v ruce,když jsem přemýšlela že mám zavolat policii. Řekl mi něco v tom stylu, že zítra přijde v tolik a tolik hodin a at na něj čekám doma a odešel. byla jsem v šoku. Zamkla jsem se a utíkala do koupelny. byla to opravdu velká koupelna, stěny obité na cihlu a u prostřed jen nová veliká rohová vana, ketrou jsem si stihla koupit než mi zablokovali účet. Začala jsem se sprchovat, drhnout a drhnout a stejně jsem se pořád cítila stejně špinavá. Seděla jsem šíleně dlouho ve vaně a nechala na sebe téct vodu. Nechtělo se mi vůbec brečet - měla jsem v sobě jen a jen vztek a představovala jsem si co všechno bych mu udělala. A pak jsem začala přemýšlet nad tím co mu udělám, nebo jak se mám zachovat. Do toho mi lítalo hlavou jak zvládnu dodělat byt, kde vezmu peníze na jídlo atd. Měla jsem najednou tak moc plnou hlavu stresu nevěděla jsem vůbec čím mám začít. Uvědomila jsem si, že nemohu jít na policii - a říct jim, že mě znásilnil cizí muž v mém bytě - proč jsem si ho tedy vodila do bytu??? za druhé by se mě zeptali kde jsem se s ním seznámila - a já nemohu íct, že v tom baru kde jsem pracovala na černo - vždyt bych z toho ještě měla akorát problémy a majitel baru také. Cítila jsem se tak beznadějně. Koupila jsem si krabičku cigaret, sedla si do okna a kouřila a přemýšlela. Měla jsem celou scénu stále před očima, pořád jsem čerstvě slyšela jeho hnusnej hlas, a hlavně jsem pořád měla pocit, že ho cítím i na sobě. Večer mi potom došlo co říkal než odešel - že zítra přijde a ten jeho drzej a suveréní výraz v obličeji. začala jsem se bát, co když to myslel vážně, co když se budu bát vyjít z vlastního bytu. Druhý den jsem ráno odešla z bytu a vrátila jsem se do něj až večer za tmy s pepřákem v ruce. Nevím zda tam byl nebo ne. Mé číslo měl, protože jsem mu volala. Po dvou dnech mi volal, nebrala jsem to. Až po několikátem vyzvánění jsem to zvedla, ten šmejd se mě zeptal jak se mám, a že pujdeme dnes na procházku, na jídlo a že mě vezme na nákupy. Ten parchant se mě na nic nezeptal prostě mi to oznámil jako hotovou věc a jelikož neumím nadávat německy tak jsem mu byla schopna říct jen a pouze slušně, že ne a at mi nevolá. Pak mi poslal ještě pár smsek s tím že mě miluje a že na mě myslí. do práce jsem přestala chodit, protože jsem se bála, že ho tam budu vídat. Měla jsem spousta problémů s tím, abych vyřešila svou situaci. Stresu a problémů jsem měla víc než jsem byla schopna zvládnout, ale jelikož mě v životě potkaly už mnohem horší věci než je tohle tak jsem věděla, že to musím zvládnout.
    Během měsíce se mi několikrát stalo, že mi volal a řekl mi, že stojí u mě přede dveřmi a proč nejsem doma - opět tak suveréně jako bych snad na něj měla čekat nebo co. Nauila jsem mu nebrat telefony, nereagovat vůbec na to. Číslo jsem si změnit nemohla - za prvé kvuli tomu, že mé číslo mělo spoustu lidí a za druhé, když nemáte ani na jídlo težko budete mít 200 stovky na novou simkartu. Bála jsem se vycházet z domu a domů se i vracet. Pepřový sprej jsem měla v ruce snad pořád.
    Co se ale nestalo!!! po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná!!!! nemám přítele a poslední 4 měsíce jsem s nikým pohlavní styk neměla, bylo mi jasné, že za to může ten nechutnej drzej turek. V tu chvíli mě drželo nad vodou pouze a jen to, že mám krásného syna , který má jne mě. Kdybych ho neměla asi bych si něco udělala, protože k těm všem problémům jsem tento už nebyla chopna strávit. Stále musím připomenout, že jsem shromaždovala korunu ke koruně a na interupci peníze nemám i kdybych udělal nevím co.
    Smůla se mi lepí na paty. Šla jsem k doktoru, s tím že doktor mi oznámil, že předoperační vyšetření mě vyjdou na 2000 kč a interupce na 3 tisice korun. Byla jsem ztracena, byt byl stále v surév stavu, absolutně neobydlený už 2 měsíce, nějaký černý turecký prase mě zneužilo a otravuje mi život, mého syna mi už 2 měsíce hlídá babička protže já tohle všechno musím vyřešit. Tkaže výčitky, že jsem špatná matka mi k tomu moc nepřidaly. Takže ted jsem musela nejdříve vyřešit to jak získat peníze na interupci. Nakonec jsem se musela ponížit a překonat se a napsat tomu hnusnýmu turkovi, že jsem těhotná a napsala jsem mu sms o tom, že potřebuji peníze jinak už zajdu na tu policii - mám jeho vizitku s adresou atd. On celej štastnej přijel ajá myslela, že při pohledu na něj budu zvracet, chtěl mi dát pusu, ale vysmekla jsem se mu, pořád opakoval, že mě miluje a že ho mrzí, že si to dítě nenecháme a že mi dá peníze na tu interupci- nejdřív mi ale nevěřil a tvrdil mi, že to určitě neni jeho - kdybych měla pistoli zastřelím ho. Řekl mi, že ted pojedeme na jídlo pak si chce jít zahrát do kasina a pak zaplatí nějakoej krásnej hotel budeme spolu celou noc a on mi dá peníze na interupci. Nechtěl ajsem nikam ale uvědomila jsem si, že nemám na výběr. Na interupci musím za každou cenu. CElý týden mi bylo dost nevolno, zvracela jsem a ten magor mě vzal do kasina, kde jsem s nim musela strávit 5 hodin, neustále se mi chtělo zvracet z toho jak šíleně moc kouřil. Pořád jsem ho prosila at uz jdeme, ale on stále jen opakoval, že za chvíli za chvíli.... nakonec jsme o pulnoci jeli na hotel, já uplně znechucená a otrávená a hlavně šíleně unavená jsem chtěla jít spát a ten zmetek se neustále snaži na mě nejak sahat atd. Byla jsem neodbytná, rozbrečela jsem se a prosila ho at mě nechá, že chci spát - šíleně se urazil něco mluvil turecky dost hnusným tonem hlasu, ale přestal mě otravovat a to pro mě bylo důležité. Ráno brzy vstával- a řekl mi, že na stole mám peníze a odjel pryč a že mi pak zavolá. Nechal mi 100 euro !!! tak málo!! na české je to 2500 kč !!! tak on měl nabitou peneženku, v kasinu utratil přes 50 tisíc a nechal mi jen 100 euro ??? to mi na interupci nestací- nevedela jsem co mám delat, ihned jsem mu volala a řekla že je to málo a on mi řekl " ne víc ti nedám" V tu chvíli moje touha ho zabít byla dvojnáobná. Tak on mě znásilní, já kvuli nemu otehotním a on mi ještě bude drze říkat " ne víc ti nedám" jak nějakej kus hadru. Oblékla jsem se a šla domů. Jela jsem si zařídit alespon ty předoperační vyšetření na které mi to stačilo a za zbytek jsem nakoupila synkovi věci. Pak jsem se se vším svěřila mé kamarádce, což mi hodně pomohlo- najednou jsem na to nebyla sama. Jenže ten šmejd mě jezdil neustále otravovat domů klepal u dveří, čekal v autě před domem, volal mi atd. Nakonec jsem tu situaci vyřešila tak, že jsem si pujčila peníze od kamarádky a přestěhovala se do jiného bytu - bytu, který je dodělaný po rekonstrukci, takže se nemusím stresovat s tím, že to musím dodělat já. Do předešlého bytu jsem dávala 10 tisic kauci, koupila novou vanu, ale majitel byl hajzl a kauci si nechal a vanu taky. Ale chování lidí už mě nepřekvapuje. Přestěhovala jsem s do nového bytu, složila nábytek a jela si pro svého synka a odvezla si ho konečně domů- což mě dělalo štastnější. koupila jsem si nové telefonní číslo, takže jsem hned měla o pár stresů mín- ale to nejduležitější jsem měla stále před sebou. Musim na interupci. Ale má to nekolik ALE - jelikož už je to víc týdnů tak interupce bude stát o 2 tisíce více, za druhé - kdo mi pohlídá malého v době kdy budu v nemocnici? baička onemocněla a nikoho jiného už vážně nemám. Kamarádka chodí do práce a také mi malého pohlídat nemůže... a tak týdny plynuly a plynuly. Najednou už bylo na interupci pozde - jelikož dle zákona v čr je možné provést interupci poze do 12. tého týdne těhotenství. NEchci cizí dítě, nezvládla bych to psychycky, finančně a ani nijak jinak. A ten zmetek si běhá bezstarostně po světě a utrácí po kasínech a mě zybla jen hromada starostí a stresů. Začala jsem přibírat - a modlila se at nikdo nepozná že jsem těhotná. Když jsem jendou na tom byla hodně špatně s penězi - tak jsem napsala tomu turkovi z toho starého telefonního čísla, že potřebuji peníze a at přijede, protoze je to stejne jeho vina - onje docela dost primitvní, takže prijel - samozřejmě jsem neřekla, že mám nový byt, nechala jsem ho v tom, že stále bydlím v tamtom bytě atd. Řekl, že tam chodí nekolikrát do měsíce a stále nejsem doma - byla jsem tak štastná, že už tam nebydlím. Opět chtěl abych s ním sla do kasinaa - dal mi 50 euro a jelikož jsem nemela vážně uz ani korunu na jidlo tak sjem byla hrozně stastná. Kamarádka mi pohlídla malého přes večer a já s nim šla do toho podelaného kasina. 6 hodin hrál poker, nechal tam 100 tisíc korun a nevyhrál nic - byl šíleně rozčílenej a řekl, že mě odveze domů a jede pryč- po ceste na mě řval že jsem šlapaka a že on ví, že to dítě neni jeho. Vzteky jsem vystoupila z auta a nyní jsem na 100% rozhodnutá, že už zajdu na policii a všechno tam řeknu i za cenu toho, že budu muset říct, že jsem pracovala támhle někde na černo. NEbudu se trápit jen kvuli nějakému tureckému šmejdovi, který mě znásilní a na konec mě nazve šlapkou???? Ted jsem v 5 měsíci. JSem na 100% rozhodnuta, že to dítě si nenechám. Sice si o tom ted myslíte, že jsem sobecká, ale nesudtě prosím, když nejste v té situaci, nedokázala bych vychovávat dítě, které by mi připomínalo ten hnusný zážitek. Jsem sama, a jsem ráda že uživím mého milovaného synka a sebe. Každý den pracuji na tom, abychom se mli lépe a tohle by nám moc nepomohlo. Zítra večer zajdu na policii vše jim tam vylíčím- doufám, že to bude mít nějaký účinek. Mám jeho vizitku s adresou, mám opsanou jeho spz značku auta. Tudíž nebude pro ně problém ho najít. doufám, že nastane ta spravedlnost, chci, aby mu jednou spadl úsměv z tváře a aby nesl trest za to co udělal. Chci to hnát daleko. On se mi totiž hnusně zapíše do hlavy až do konce mého života, tím co udělal a tím, že budu žít s pocitem, že jsem porodila pro mě cizí ditě, kterému nebudu schopna dát mateřskou lásku - s tímhle se bude asi těžko žít a já chci, aby on za to byl řádně potrestán.

    • Klára Ahoj, myslím, že jestli si to ohlásila, tak si strašně statečná! Moc držím palce... Určitě je to správná volba, tak neváhej a udej toho hajzla!!!

    • Alena Ahoj, tak bylas na té policii? Jak to dopadlo? Doporučuju současně psychologa, jinak se to asi nedá. Hodně štěstí.

      • Alena zavolej na linku duvery profem. http://www.profem.cz/

    • Moni Jen se chci omluvit za gramatické chyby. Neohlížela jsem se zpětně. Děkuji

  • klid

    Rhina Umřít. Zavřít oči a už se nikdy nevzbudit. Přestat cítit ty ruce, vidět ty oči...opravdu chci tak moc??Proč nebrečim, když vím že by to pomohlo? Říkám si, že on mi za ty slzy nestojí. Jak to ale ze sebe dostat? A má to vůbec cenu? Rozměl by někdo? Chtěla bych spálit, stejně tak, jak to pálí všechno ve mě. A pak rozptýlit. Mít klid, být konečně svobodná.Není den, kdy bych na to nemylsela. Vidím to před očima pořád.POŘÁD!!!!!!!!! Nebaví mě dělat, že je všechno v pořádku.Já už jsem z toho tak unavená. Nenávidim, když se mě pořád někdo ptá, co je s tebou, když s náhodou zamyslim. Co jim je do píči do toho????? o oni o tom asi tak ví? Nic. ať se všichni starají o sebe a mě nechají být. Dokáže tohle někdo pochopit? potřebuju to ze sebe dostat, a přitom být ticho a nic neříkat.

    • Lucka Měla by jsi se někomu svěřit.. Hodně by ti to pomohlo.. Věř mi..

      • Hm.. ..Dyť to právě udělala...

        • Rhina Svěřila jsem se. Před týdnem. a výsledek? je to ještě horší......byla to chyba

          • K Ahoj Rhino,
            že jsou špatné dny...to není důležité, ale důležité je to, že máš uvnitř sebe sílu, která dokáže vše překonat...začni věřit v sebe a ve své schopnosti :)

            • Petty Rhino, to, co píšeš, co se s tebou děje, tvoje pocity, to jak ti je, je úplně normální a pochopitelná reakce na to, co se ti stalo. Naprosto stejnými věcmi trpí valná většina žen, které byly znásilněny či prožily jinou traumatickou událost. Je to zážitek, který naše ať už tělo, mysl, vědomí, ale i nevědomí zpracovává hodně těžko, protože sahá za jeho běžný rámec. I možná proto se v tom sama nevyznáš, přehrává se ti to před očima, nemůžeš zapomenout…a možná proto ani ostatní, když se jim svěříš, ti neposkytnou podporu, protože pro ně to může být zrovna tak těžké ke zpracování jako pro tebe. Proto to můžou vytěsnit, nevěřit ti, rozzlobit se na tebe, protože oni sami by to museli nějakým způsobem řešit a vzít to za své, což je náročné. Ale pro tebe se to stalo OPRAVDU a ty to potřebuješ OPRAVDU řešit. Není to zážitek, který zapomeneš, který se nějak „vypaří“. Avšak z toho, že ses svěřila alespoň tomuto fóru, je znát, že stále ještě máš sílu to nějak řešit a že chceš. Co takhle zkusit někoho, kdo umí v takovýchto okamžicích podržet, podat ti pomocnou ruku, snažit rozumět tomu, co říkáš a hlavně kdo by se vynasnažil ti pomoct se přes tento zážitek dostat? Zkontaktuj psycholožku, která ti pomůže a provede tě na téhle cestě. Souhlasím s tím, co napsala „K“, že důležité je mít uvnitř sebe sílu, která dokáže vše překonat a že ti může pomoct víra v sebe a ve své schopnosti. Ale co je nejdůležitější, je na to nebýt sama!!! To, co se ti stalo, není neúspěch u zkoušky, ale vysoce traumatická věc. Člověk sám občas na některé věci nemá kapacitu, nemusí ji však mít ani jeho nejbližší…a právě pomoc odborníka může být v takovýchto situacích na místě.
              Budu ti držet palce a přeju ti hodně sil a odhodlání do boje s tvým zážitkem!

              • Rhina Petty díky za názor. O odborný pomoci jsem uvažovala několikrát, ale vždy jsem to zavrhla z několika důvodů. Nemám na to čas, opravdu nemám čas chodit někam za psycholožkou. Mám doma rodinu, dálkově studuju, chodím do práce, snažim se zaměstnat hlavu i ruce a nemyslet pořád dokola na to, co bylo. Navíc si myslím, že v okolí nikdo takový ani není. A další, asi ten nejdůležitější důvod je, že si nedokážu představit, že bych za někým měla přijít a říct mu to. Minulý týden se to dozvěděl po takových letech jeden člověk. A teď hrozně lituju toho, že jsem to pustila ven. Bylo hrozně těžký o tom mluvit a nechci to už nikdy zažít znova. Já vážně už nevim co dělat, abych mohla zapomenout. Donedávna mi pomáhal papír a tužka, popsala jsem snad tisícpapírů, hlavně v noci, když se mi o tom zdálo a já pak nemohla spát. Teď už ani to nepomáhá. Já už tu sílu opravdu nemám. Jsem na sebe nasraná, jak je možný že tohle nezvládnu??? Je to fakt tak náročný se vykašlat na to co bylo a jít dál? Vždť dřív mi přišlo že to je hračka, a i jsem byla v pohodě, teď se to najednou jen prostě vrátilo. ty ruce, oči, oni, on. . Píšu zmateně. a vlastně ani nevim proč to píšu. Dobrou noc

                • Petty Rhino, ani nevíš, jak moc velký smysl to všechno dává….je vidět, jak náročný to pro tebe všechno je a není se čemu divit. Tvoje důvody proto, proč jsi nevyhledala odbornou pomoc, mi připadají spíše jako výmluva, promiň. Nemáš čas na to, chodit za psycholožkou a přitom z toho, co píšeš, je vidět, jak moc tě zaměstnává vyrovnávat se s tím. Vrací se ti myšlenky, scény z útoku, snažíš se z toho vypsat, nemůžeš spát, ztrácíš sílu, protože nic zatím nepomáhá…Jak už jsem ti napsala, znásilnění JE traumatickou událostí (jestli chceš, přečti si někde něco o traumatu) a JE opravdu náročné se z toho sama dostat. Psala jsi, že máš rodinu, studuješ, pracuješ, to samo o sobě musí zkonzumovat strašně moc času…ale popřemýšlej, jestli by si tvoje děti a manžel nezasloužili spokojenou a vyrovnanou mámu/partnerku a tím také spokojené a vyrovnané dětství a partnerství.….a nenašlo by se trochu času (50 min týdně) k tomu, aby to bylo už všechno za tebou? Zkus se kouknout na webovky, které sem už někdo dával http://stopznasilneni.cz/cz/kam-se-obratit-o-pomoc, kde po pravé straně je seznam koho můžeš kontaktovat nebo kde ti poskytnou kontakty na někoho fundovaného nebo si vygoogluj někoho nejbližšího tvého bydliště.
                  Mrzí mě, že jsi měla negativní zkušenost se svěřením se někomu. Musí to být ohromně těžké o tom mluvit, pokud jsi to ještě nikomu neřekla a zvláště pokud se třeba nesetkáš s pochopením. Od toho tu ale psycholog je, jeho profesí je pochopení, podpora a pomoc. Co třeba na začátek mu/jí poskytnout to, co jsi napsala? Oni jako profesionálové se s oběťmi znásilnění potkávají, nejsi v tom sama, stalo se to spoustě žen (jak tu vidíš) a umí s tím pracovat. Chápu, že to může být divné, těžké a chce to spoustu odvahy jít na první sezení a nějak o tom začít mluvit, ale můžeš pro začátek mluvit úplně o něčem jiném.
                  Nechci tě do ničeho nutit, je to všechno jen na tobě, ale jak vidíš, není to vůbec snadné se z touto zkušeností vyrovnat a bohužel je možné, že se to „samo“ nevstřebá…Moc držím palce!

                  • Rhina Nejvíc mě štve, jak hrozně mi to pořád ovlivňuje život. Jak to, že to tady půlka holek zvládla a je v pohodě a já prostě ne?????!!!!!!

                    • Petty Rhino,
                      Chápu, jak je to pro tebe náročné. Poprat se s tím sama, ale opravdu může být nad tvoje síly. Někdy člověk potřebuje prostě pomocnou ruku, protože sám už nemůže. Nevím, jak ta „půlka holek, co to zvládla a jsou v pohodě“, ale myslím, že to je hodně odvážný. Co to je v pohodě? V pohodě navenek, ale uvnitř to pořád bolí, v pohodě i uvnitř, ale nesmazatelný šrámy někde hodně hluboko….v pohodě teď, ale co až přijde nějaká další životní krize, okamžik, který ti to celý připomene atd. to prostě v člověku zůstává a sám je na to opravdu občas krátký. Neváhej a vykroč z toho postoje „vše zvládnu sama“ a nech si pomoct někým fundovaným, ať už je to pryč a ty můžeš jít dál…

  • čtenář

    Etien Přečetl jsem si jen pár, není zrovna čas, ale jsem rád, že je něco s touto problémovou částí, moje bývalá přítelkyně taky byla znásilněna, tedy prý, nevím jak to bylo, ne každý si pamatuje, zvlášť je-li to událost starší 4 let, člověk se to snaží vystrnadit. Jen pokud ten člověk pobývá s nějakou partou, pozná trochu jací jsou a může si za to sama, či sám. Opíjet se nemusí, není inteligentní pokud se opije aby něčemu unikla. A řešit by to měla ihned policie, přítelovi se nebojte to říci, pokud vás miluje, vyslechne vás a pokusí se vám z toho pomoci. Toť prozatím vše, napíši až pročtu jich alespoň 10.

  • pomozte mi prosim

    Lulu sem rada ze se zabyvate timto problemem co postihl i me pred 2lety.Sice tu vsichni pisou o znasilneni ja byla malem znasilnena stalo se to v jednom vedcim meste v CR.Ja byla na prazdninach u kamosky kdyz sme byli na prochazce po meste ona se rozhodla ze nastivi svou kamosku a ja rekla ze tam sni nejdu a vidala sem se k jejimu domu.Coz byla osudova chyba po ceste zamnou sli 2 opili muzi a pokrikovali name ja sem clovec co tyto vykriky ignoruje.Tyto dva muzi se zamnou rozbehli ja zacala vytacet cislo na kamose (bracha te nejmenovane kamosky) slisel jen jak sem kricela o pomoc ty dva muzi me svalili ke keriku kde zeme strhavali obleceni ja kricela o pomoc pak jediny cosi pamatuju je ze nejaky starsi pan s hulkou a jezevcikem me opravdu slysel a pomohl mi nebyt jeho nevim jak skoncim mezi tim me tyto dva muzu uhodili do hlavy a ja omdlela kdyz sem se probrala nesl me kamos pomalu nahou jen v jeho bunde k nemu domu tam sem stravila nekolik hodin ve vane a s flaskou vodky v ruce. Stalo se to pred 2rokama a ja doted otom snikym nemluvila ted mam pritele a kdyz sme se spolu chteli vyspat ja se rozbrecela pred ocima semi setmelo a ja videla jen oci tech dvou nic vic bohuzel at se snazime jak chceme nedarise nam to. Proto vas zadam o pomoc co mame delat abych prekonala strach a vzpominky chci uz zit a ne se vnoci budit ze zlich snu a bat se muzskych doteku dekuju za odpovedi

    • Jessy Ahoj Lulu,
      vidím, že se s prosbou o pomoc obracíš už podruhé. Z toho je vidět že to, co se ti stalo, tě pořád trápí a že máš snahu a touhu to celé změnit, což je obdivuhodné a musíš mít v sobě spoustu síly. Stalo se ti něco - a nezáleží na tom, zda to byl pokus nebo dokonané znásilnění - co bezesporu zasáhlo zásadně tvůj život. Není se čemu divit, protože takovéto násilí je akt překročení veškerých hranic lidské bytosti, zvláště pokud se to stalo nenadále a bez tvého očekávání. Musí být pro tebe těžké žít s takovýmto zážitkem. Neexistuje nějaký obecný návod, jak postupovat, aby to všechno „přešlo“ a urovnalo se, aby bylo všechno tak, jako dřív. Každý jsme jedinečný, každý reagujeme jinak, každý potřebujeme jinou cestu k tomu, abychom se vyrovnali se svými životními zážitky. Proto by bylo určitě dobré, kdyby ses rozhodla na této svojí cestě k vyrovnání se a překonání této životní zkušenosti, obrátit na pomoc odbornou. Na psycholožku, která by ti vše vysvětlila, měla by pro tebe pochopení a ráda by tě provázela na tvojí cestě k tomu, aby ses zase cítila dobře, aby se ti zdálo co nejméně ošklivých snů a abys ke všem mužům nepřistupovala přes optiku toho, co se ti stalo. Stojí před tebou velmi náročný úkol a s pomocí druhého, někoho, kdo je ve svém oboru odborníkem, to bude o mnoho snazší a rychlejší. Najdi si na internetu někoho, kdo se této problematice věnuje nebo se obrať na vynikající pracoviště sexuologického oddělení FN Brno, kde pracují s podobnými klienty.
      Přeju ti, aby ti tvoje odhodlání vydrželo, přeju ti hodně síly při překonávání svého zážitku. A hlavně, nenech to jen na svých bedrech, je to příliš těžké břímě.

      • Jessy P.S. nebo se koukni na tyto kontakty:
        http://stopznasilneni.cz/cz/kam-se-obratit-o-pomoc

        • Lulu ahoj dekujiti za odpoved a zaroven pomoc moc to prome znamena napsala jsem tam a uz mi i odpovedeli sice ne moc pozitivne ale mam odpoved jen to musim dotahnout do konce at to stoji cokoli

          • Jessy Tak to jsem ráda, že jsi podnikla nějaké kroky. Budu moc držet palce a přeju hodně sil a odhodlání na další cestě!

  • Dotaz Na Jeden_Z_Mnoha.

    LoLa Jaký je tvůj příběh.. Si chlap.. Co zazžil teror?? Jako my..?? Protože s tímto případem moc nesktávám.. Chlap..a ?? Doufám že ses neurazil??

    • Ellie Mam podobny dotaz jako LoLa na Jeden Z Mnoha, ale radeji bych ho resila trochu vice soukromne, bylo by to mozne, treba pres mail? Pak bych to pripadne zverejnila i sem... diky moc

    • jeden z mnoha LoLo, já už mam trochu jinej příběh. Ale ten je do trochu jinýho fóra. Je výživnej, ale sem nepatří. Život je někdy zvláštní ...

      • LoLa To nevadí.. Povídej.. Zajímalo by mě to..

  • prosim pomozmi teda

    lulu ahoj pred casem jsem sem davala muj clanekkde jsem zadala o pomoc ted sem prisla po delsi dobe a nasla jsem odpoved podtim od nejake Lucky bylo to 7.9.10 v 17:35 chtela bych ti rict ze pomoc stale hledam a souam ze sem jeste chodis a pomuzes mi teda dekuju moc doufam ze mi odpovis a poradis

    • Lucka Ahojky, omlouvam se, dlouho jsem tu nebyla.. muj email Luszy1@seznam.cz budu cekat na tvuj email..

    • Lucka ahojky, omlouvam se, ted jsem se zde delsi dobu neobjevila, ale stale jsem tu pro tebe i ostatni.. napis mi na email Luszy1@seznam.cz budu na ten email cekat.. zatim se drz Lucka

  • Re:Prosím o radu...

    Verca Hm:(... Jako nevim podle ceho si te vyhlid, kdyz jsi mela tu kapuci, vzdyt ani nemusel vedet ze jsi zena!?!... Clovek nikdy nevi co se sebehne:(... Kdyz roci casto ani nevedi ze nekde sem, by me ani nepustili...:/

  • Prosím o radu...

    xxx Nejedná se o mě, ale o mojí mladší patnáctiletou sestru, je dost uzavřená a poslední dobou se pořád plácá v problémech. Rozhodla se řešit to alkoholem a přestože je inteligentní, chodí se opíjet s místní partou debílků, jiný výraz se pro ty lidi použít nedá. Dneska se mi svěřila, že jí během jedné z těch vyloženě nechutných akcí znásilnili. Vůbec netuším, co mám dělat, mámě to říct nemůžu, už takhle je kvůli sestře nešťastná a kdyby to věděla, asi by to psychicky nenesla. Takže tohle v úvahu nepřipadá. A navíc je to její chyba, kdyby nepila, nic z toho by se nestalo. Problém je v tom, že už delší dobu předtím neměla menstruaci, takže se bojím, aby náhodou nebyla těhotná. Řekla jsem jí, že rozhodně musíme zajít ke gynekologovi, s tím souhlasila, ale dál si vůbec nevím rady. Trvalo jí tři týdny, než se odvážila mi to říct, nikomu nic neřekne a sama se trápí. Jsem teď jediná, kdo o tom ví a chci jí pomoct, jenomže netuším jak. Za jakoukoliv radu budu vděčná.

    • Lucka Ahojky, tak jak si tady ctu ty vsechny komentare.. tak ano davam za pravdu vsem.. ty by jsi nemela rikat, ze je to jeji vina, ano? je mozne ze udelala chybu, ale je to vina tech debilu.. ona ted potrebuje tvoji oporu.. tak zaprve bych se te chtela zeptat jak dopadla na te gynekologii.. to je asi prvni krok podle, ktereho potom muzeme pokracovat ju? tak brzo pisni..

    • mortuus_sum Upřímně jsem vyloženě znechucená, pohoršená a působíš jako k...., když vyslovíš "je to její vina" Když to zkrátím: opilý člověk dokáže říct stejné "Ne" jako střízlivý. Kolik lidí se opilo a nestalo se jim to a kolik lidí se neopilo a stalo se jím to. Na cestě jak pomoci tvé sestře je úvaha "je to její vina" první a hlavní chyba, kterou děláš. Mně samotné trvalo docedla dlouho, než jsem si uvědomila, že když jsem dělala vše proti tmu, tak to moje vina není. A přesně kvůli lidem jako TY, se člověk nemá chuť nikomu svěřit, protože pak je za naivní krávu, děvku či něco takového. Vážně pokud chceš sestře pomoci, tak především přestaň uvažovat jako idiot!

    • Hm.. Prvně k jedné reakci: "...A navíc je to její chyba, kdyby nepila, nic z toho by se nestalo..." No, ono je strašně jednoduchý tohle říct. Kdo ví, jestli by se to nestalo i za předpokladu, že by nepila..? Kdo ví, jestli jde o ní, nebo o ty lidi kolem ní? I kdyby opilá nebyla, tak co by se vlastně změnilo..?

      Zdá se skoro normální(nebo ne normální, ale je to časté), že "nikomu nic neřekne a sama se trápí", pokud je to v souvislosti s touto událostí. Zajímalo by mě, jestli sdělila i nějaké pocity, třeba jestli se za to stydí, jestli si to vyčítá a podobně; pak by to totiž nejspíš vysvětlovalo to, že nikomu nic neřekne. Mimoto všechno chce čas. Tři týdny na svěření se je, ač se to může zdát jako poměrně dlouhá doba, moc krátký čas. Někdy trvá i roky, než se někdo svěří, svěří-li se vůbec. Co zkusit psychologa? Kamarádky, nebo prostě někoho dalšího..? Co policie, chce to nějak řešit..?

      • LoLa Její vina?? Ne je to vina toho hajzla..!! My jsme nevinný.. Ale ty debilové.. NE!! To si pamatuj.. :)

  • znásilnění v cizině

    Jitka Ahoj, chtěla bych Vás moc poprosit o Vaši pomoc a radu. Byla jsem včera večer znásilněná. Nacházím se nyní v zahraničí na studentském pobytu a nevím si vůbec rady co mám dělat.Mám strašný pocit strachu.Znásilnil mě arabský spolužák z mé školy.Bylo to strašné, nemohla jsem utéct , nijak se bránit.Cítím se strašně zmateně nyní a vůbec nevím jak se mám zachovat.Jestli to mám oznámit ve škole nebo co bude nejlepší v tento okamžik. On se s tím také svěřil našemu spolužákovi co udělal a že je mu to líto.Vůbec nechápu proč mi to udělal.Strašně se nyní bojím když to nahlásím aby mi dále nějak neublížil, jsem přece jenom v cizině a vracím se domu až za 14 dní. Také nevím jestli se s tím mám svěřit mému příteli či rodině, nebo s tím žít sama.Píšete tu dvě různé rady,žít s tím či řešit policií ale v cizině si to moc neumím představit.Děkuji moc za jakkoukoliv radu.

    • Lucka Ahojky, podle me je jedna z dulezitych veci to, aby jsi se nekomu sverila.. Druha vec je nahlasit to.. A ver mi ze pokud te pritel miluje pochopi to a rodina urcite take.. je jen na tobe komu tolik duverujes..

    • Jana ahoj Jitko je mi 19 let a před téměř 4 měsíci sem byla taky znásilněná, když sem byla na jazykovém pobytu v cizině.
      Udělal to řidič limuzíny vím přesně jak vypadal ale na polici jsem nešla prtože sem za pár dní idjížděla a bála sem se cokoliv komukoliv říct bylo mi špatně ze mě a vlastně úplně ze všeho nemohla sem jeho pach ze sebe umít týdny a doteď sem se s tím nevyrovnala a myslím že to ani nejde jediný kdo o tom ví je jen jedna moje kamarádka které jsem to řekla nedávno a musím říct že se mi udělalo o něco lépe. Ale důvod proč píšu je hlavně ten, že když jsem to nenáhlasila a ten člověk zůstal nepotrestaný tak zto je jedna z nejvěčích chyb kterou sem v životě udělala a je možné že to udělá znovu a bude z části i moje vina proto ti doporučuji toho kluka nahlásit. musí zaplatit za to co udělal Dodnes si představuji jaké by to byla na něj koukat jak toho člověka odvádějí třeba do vězení

    • Lenka Proste za nim bez, sved ho, kur mo ho a poradne mu do nej kousni!

    • Reakce Jestli je ještě onen spolužák někde poblíž(a jestli je v té samé škole, tak je sakra blízko), sama bych asi neváhala(i když bych se pravděpodobně hodně přemáhlala to udělat) a začala bych to řešit co nejdřív, nejlépe ihned na místě a co nejvíce způsoby. Začala bych tím, že bych se někomu svěřila, ať už kamarádce, rodině, nebo někomu přes internet..; psaní je přece jen jednodušší, než to ze sebe složitě tahat. A proč? protože jsou lidi, který by ti s tím mohli přímo pomoct. Dojít s tebou na policii, na vyšetření... nebo kam budeš chtít. Ale jestli to provedl jednou, je jistá šance, že se o to pokusí znovu. Třeba jinde. Co učitelé? není nikdo, komu důvěřuješ? Oni by si už s tím věděli rady. Musí být způsob, jak to začít řešit..

    • LoLa Svěr se tvému přítelovy.. A potom mazej k psychologovi a nahlas až budeš doma.. V ČR.. Na policii. Držím Ti Palečky.. Drž se.. :)

  • Přítelkyni znásilnil kamarád

    Pavel Jsem s přítelkyní poměrně krátce, cca. půl roku.. strašně pro mě znamená a snažím se jí co nejvíce to dát najevo.. nyní se mi svěřila, když jí bylo 15 tak ji znásilnil kamarád...nikdy to nikomu nerekla... klasický scénář, šla na privát, trošku se napila, flirtovala s ním, šla s ním ven, líbali se,,,, ale on chtěl víc a ona se asi zalekla a už nechtěla pokračovat... bylo jí to ale k ničemu...je to sice už 5 let zpátky, ale přijde mi hrozný, že je poznamenaná do konce života a jemu to prošlo... první moje reakce, byla že si ho najdu a pošlu na něj týpky co mu udělají taky následky do konce života, druhá že pujdu na policii a oznámím to za ní.. ale to ona nechce, vubec mam pocit jako by s tim nic delat nechtela.. pry je stastna ze me ma a tim ji pomaham... ale ja mam v sobe pocit, ze to je malo, ze ta svine potrebuje potrestat... aby treba nekdy jeste podobneho nezkusila...toho typka jsem si nasel, vim kolik mu je s kym se bavi, kde bydli.. ale udelat to? pomuze mi to? abych nemel jeste nakonec nejaky problemy.. nebo spis se bojim, aby on se pak nemel potrebu pomstit a na moji pritelkyni si nekde nepockal... to bych si vycital do konce zivota.. opravdu nevim co mam delat... :(

    • Kalei všichni tvrdí že by jsi s ní měl mluvit..nebo nedělej nic, stejně to nepomůže...

      • LoLa Tohle je zapeklytý.. Radši si pomáhejte navzájem.. No a hlavně se nekontaktuj JEHO!!!! Jak říká Kalei.. Nedělej nic.. Co by mohlo ještě víc pokazit.. Nejdřív navhrvni něco z toho co si tady psal.. tvě přítelkyni.. A uvidíš ale žádný kontakt s ním..!! Promin že se opakuju ale je to důležité mohlo by navrátit vzpomínky.. Zkus jí navrhnout psychologa.. Třeba to pomůže :) Držím palečky.. :)

  • Odrazit se od dna a jít dál

    Lina Je to skoro týden... Tradiční scénář... Vracela jsem se sama domů z diskotéky...A stalo se to, co se prostě na světě dít nemá. Byla jsem znásilněna. Je mi 20 let a on byl asi nějak podobně starý... Nechci tu vyprávět podrobnosti, na to ještě nemám dost sil a odvahy... Každopádně, když jsem pročetla pár příspěvků, je tu pár věcí, které bych chtěla zmínit... A to proto, abych popřípadě pomohla dalším slečnám, kterým se tohle stalo a nebo taky částečně pomohla sama sobě. To, k čemu došlo jsem nahlásila, vyplynulo to sice ze situce, protože jsem při tom stihla vylovit telefon z kabelky a zavolat na první číslo, které se nabízelo. Bylo to číslo mého kamaráda, přítele mé kamarádky, rychle zavolali policii, která sice přijela pozdě, ale aspoň mohli udělat co nejvíc, aby ho ještě chytli...a taky že se v první chvíli snažili... Výslech a všechno kolem je nepříjemné, ale snažila jsem se na to nemyslet a zpětně si uvědomuji, že třeba možná zabráním tomu parchantovi, aby to udělal ještě jednou..Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohla... Hned jsem volala mamce a samozřejmě taky dorazila kamarádka s přítelem a celkově se o tom dozvědělo dalších pár kamarádů. Nedokážu si představit, že bych tom nikomu neřekla... Holky, pokud se vám něco takového stalo, svěřte se...Lidem, kterým na vás záleží a na kterým záleží vám...Hodně mi to pomáhá, mám kolem sebe včetně rodiny spoustu dalších přátel, kteří mi jsou ochotni pomoct. To, co se stalo se nedá vrátit, nedá se to už nikdy ze života vymazat, je důležité přijmout to jako fakt. Snažím se teda obklopovat těma nejlepšíma lidma a snažím sama sebe pořád zaměstnávat... sezení doma a přemýšlení nad nějakým kdybych poprosila kámoše, ať mě doprovodí, kdybych jen šla o něco déle a podobně... je k ničemu.. Vím, že to nepůjde věčně, vždycky mít co dělat a mít po ruce člověka, který mě obejme a řekne mi, že je připravený pro mě cokoliv udělat...Vím, že příjdou i špatné chvíle, ale taky pořád vím, že s nimi to zvládnu a jsem schopná pro to udělat cokoliv...Život je krátký a ve vteřině jsem o něj mohla přijít, ale já žiju a chci žít, protože je pro koho...Holky, je to hnusný, je to odporný, ale hlavu vzhůru, musíme bojovat a jít dál...

    • Lina To je správné... já nevím, co bude, je to teprv týden... byly chvíle, kdy mi bylo hrozně, ale pokud se tomu člověk úplně nepodá... má šanci to zvládat.. Vztek je to nejlepší, co holka v tomto případě může cítit... Nemá cenu litovat se, páč se to stalo a vrátit se to bohužel nedá...Pomáhá mi plakat, pomáhá mi mluvit a pomáhá mi být s lidmi, co mám ráda...když příjde na nejhorší jsem ochotná vyhledat odbornou pomoc...Jinak Tobě velký odbiv, jsem ráda, že je tu někdo, kdo to cítí podobně...;) tvá slova mě těší a opět mě to přivádí o něco výš...;) Není proč se stydět, neudělaly jsme nic špatného a nejsme špinavé... Mějme svojí důstojnost a úctu...;) Tobě také držím palce, ať jsi pořád takhle skvělá a dáváš příklad holkám...Doufám že tím někomu dalšímu pomůžeme...

    • LoLa Tyhle slova se mi líbí.. Dáme těm parchatům do "držky".. Zažila jsem něco podobného.. Jen už to řeším rok.. Jěště nebyl soud nic.. Ale nemám strach ale pořádnej VZTEEK!! Nevím jak ty.. ale konečně pořádná bojovná slova.. ;) Promin.. ale musim se na timoto slovy radovat.. Konečně někdo kdo věděl co má dělat.. a nestyděl se.. BERTE SI PŘÍKLAD!! ;) Nemyslim to ve zlém.. ale v dobréém..

      • LoLa Myslím ty.. že se nemáme stydět..atd.. Jinak.. to ostaní překonáš.. ;) Tak jako já.. a všichni.. :( Je to už rok a jsem v pohodě pokud se neobjeví.. ON!! :'( :/ Držím palce at ti dobře dopadne..

        • Lina To je správné... já nevím, co bude, je to teprv týden... byly chvíle, kdy mi bylo hrozně, ale pokud se tomu člověk úplně nepodá... má šanci to zvládat.. Vztek je to nejlepší, co holka v tomto případě může cítit... Nemá cenu litovat se, páč se to stalo a vrátit se to bohužel nedá...Pomáhá mi plakat, pomáhá mi mluvit a pomáhá mi být s lidmi, co mám ráda...když příjde na nejhorší jsem ochotná vyhledat odbornou pomoc...Jinak Tobě velký odbiv, jsem ráda, že je tu někdo, kdo to cítí podobně...;) tvá slova mě těší a opět mě to přivádí o něco výš...;) Není proč se stydět, neudělaly jsme nic špatného a nejsme špinavé... Mějme svojí důstojnost a úctu...;) Tobě také držím palce, ať jsi pořád takhle skvělá a dáváš příklad holkám...Doufám že tím někomu dalšímu pomůžeme...

          • LoLa Znám ty začátky :( Nejhorší.. :( Ale všichni to zvládnem ;)

            • Verca Taky chodivam casto sama:/ Slysela jsem o holce co si vyala taxik a... Takze zadna vyhra:(... A to jsi sla nejakym parkem? Byla jsi nejak vyzivave oblecena? Jestli se ti chce o tom mluvit teda...

              • Lina nejhorší je, že se člověk prostě neubrání. Vždycky jsem si říkala, že mě se tohle stát nemůže a chodila dál neohroženě pozdě v noci sama domů. Vím, že se to asi ještě několikrát stane, nebudu mít na výběr a budu muset sama jít. Teď už ale vím, že si dám větší pozor. Je pravda, že nikde nejsi v bezpečí, ani v taxiku, ale možná pořád lepší než sama pěšky. Teď už vím, že vždycky raději někoho poprosím o doprovod nebo klidně zavolám rodičům. Jinak jsem šla v podstatě městem, ještě jsem potkala spoustu lidí a toho hajzla dokonce i zahlédla, ale nevěnovala mu pozornost, pak mě musel sledovat a na jednom klidnějším místě si troufl. Byla jsem oblečená normálně, pršelo a byla už docela zima, dokonce jsem měla kapuci, ani mi nebylo vidět do obličeje....Takže si raději dávej pozor.

                • LoLa Ano budu.. Jenže já ho znala.. asi 2 roky.. Byl to tatův kamarád.. Což je jště horší.. Ty si ho taky znala?? Nebo to byl náhodný člověk..

                  • Lina aha, tak to máš pravdu...:( to je horší...:( já jsem ho neznala, nikdy jsem ho neviděla, ale na fotce jsem ho potom na policii poznala

                    • LoLa Jo.. zklamání velký.. :( Ale je vše za mnou a doufám.. že i ty to máš tak?? :)

                      • Lina to věřím, musí to být hrozný pocit. Ale jsem ráda, když říkáš, že už je vše za tebou a jen tak dál...:) Já už jsem dnes po těch pár měsících taky jinde. Jediné co mi to připomíná je to, že se snažím mít o sebe strach a taky rodina a přátelé už mě nenechají jít večer samotnou. Moc ti fandím, je málo takových jako ty, tak se drž a ať se daří...:)

  • Jak dál?

    kalei Pročetla jsem si to tady...ale napsat pořád ještě nemůžu, i když je to už šest let. Hned po tom jsem měl období klidu, byla jsem "v pořádku" a najednou to na mě padlo, nebyla jsem schopná vyjít ven, mluvit..Nikdy jsem to nikomu neřekla. Vzdala jsem se, mám děti, ale dodnes musí manžel při sexu dodržovat pravidla, jinak je zle. Jsou dny kdy jsem v pořádku, jindy celé noci nespim, mám špatný sny...kdy to skončí??

    • Alena Skončí to, až projdeš úspěšnou terapií - zkus kontaktovat některou z organizací zabývající se násilím na ženách a najít vhodného terapeuta.... Mně se to stalo před měsícem - sny mám taky děsivý a neumím si představit, že by to trvalo léta..... achjo....

      • kalei Bohužel u nás v okolí nikdo takový není a nedokážu si ani představit, že byh o tom měla s někým mluvit. Nedokážu ni nahlas říct to slovo, dělá se mi špatně když o tom slyším v televizi..Mám pocit že jsem přestala žít a jen přežívám

        • jeden z mnoha to co píšeš je normální ... marné jsou rady typu "zdvíhni se sám za tkaničky vod bot" .... já ti doporučuju vo tom mluvit a mluvit ... s kymkoliv ... plakat, zvracet, zuřit ... a hoooodně objímat lidi ... musí to ven ... škoda, že tu nejsi, ono se to totiž dá ...

          • kalei ne, nemyslim si že by to pomohlo...nedokážu si představit jak bych to měla říct..a asi ani nemám důvod to někomu říkat

  • Zapomenu?Nikdy!

    Pajush Koncem října a krátce po mých 14tých narozeninách jsem se jednoho večera rozhodla,že půjdu navštívit svou bývalou kamarádku o něco málo let starší.Jmenovala se Zuzka a bydlela kousek za městem nebo-li na druhé straně města než já.Vzhledem k tomu,že už byla skoro zima začalo se stmívat už v pět hodin,což bylo mojí nevýhodou.Zatím jsem za krátký pobyt v Hranicích na Moravě nepoznala jinačí cestu k Zuzce,než tu zapeklitou a osudnou přes park.Rozloučila jsem se doma s mámou a rovněž i s babičkou a vyrazila jsem k Zuzce. Ještě před parkem jsem nebrala ohledy na bezpečí,ale v parku jsem to změnila.Těsně před půlkou parku mě přepadl takový divný pocit a blikající alarm se mě pokusil vyhnat z parku někam mezi lidi.Já jsem blikající světýlko tvrdohlavě zahnala a rozešla jsem se dál směrem za město.
    Netrvalo dlouho a začala jsem uvažovat o rychlém úprku někde mezi lidi,ale hlavně,ať už jsem pryč z toho parku.Když jsem byla těsně před východem z parku,začala jsem si všímat a vnímat ty kroky několika spíše mužů,které už mě pronásledovali dobrou čtvrt hodinu.Chybělo už jen třicet metrů k východu,tak jsem zrychlila krok,když v tom se mi pod krkem zjevil velký kuchyňský nůž! Zůstala jsem stát a ani jsem se nepodívala,kdo za mnou s tím nožem stojí.Zpoza mých zad se ozvalo jenom pět děsivých slov:,,dělej to,co ti řekneme.''Ani mi v tu chvíli nic jiného nezbývalo,tak jsem poslechla.Pokud jsem v té tmě dobře viděla,tak jsem napočítala čtyři muže doslova ještě nezletilé kluky!Jejich tváře byly zahalené ve stínu kapucí a nebylo možné rozeznat,jestli je znám nebo ne.Nenapadalo mě,kdo by to mohl být,ale pár podezřelých spolužáků jsem si zafixovala. Dovedli mě až na místo,kde se nikdy živá duše nepodívala…Hodili mě na zem a udělali kolem mého těla kruh.Netušila jsem,co semnou chtějí dělat až do onoho osudného okamžiku.Když mě dva zvedli a třetí mi dal facku,rozhodla jsem se zkusit se jim nějak ztratit.To ovšem nebylo v žádném případě možné,neboť utéct z tak ,,chráněného" místa a ještě k tomu střeženého nějakými kluky bylo prostě nemožné.V hlavě se mí promítal ,,film" o rodině,která zde byla stejně bezbranná jako já.Poblíž nebyl nikdo,kdo by mi pomohl,ale ani o podál nikdo takový nebyl,všude bylo doslovné ticho a prázdno.,,Kdybych nevycházela tak pozdě z domova!!" Kdyby,kdyby,kdyby…! Jenomže na to jsem měla myslet dřív,teď už je pozdě.Po chvíli ze mne začali strhávat všechno oblečení a až jsem byla téměř nahá začali si všichni čtyři rozepínat zip u kalhot.A pak přišlo to,čeho jsem se nejvíc obávala.Ano,znásilnili mě!Jeden po druhém se na mě vystřídali a ti,kteří zrovna nic nedělali se jenom dívali a vychutnávali si moje trpení a moji bolest!Po chvilce jsem omdlela v silných bolestech.Ani nevím,co je přinutilo přestat,ale vím,že si dali záležet…Určitě to nemohlo trvat dýl než půl hodiny a přitom se mi to ze začátku zdálo jako nekonečné.Když jsem se o asi tři čtvrtě hodiny později probrala,uslyšela jsem mobil a na displeji bylo napsáno,že volá Zuzka. Řekla jsem jí,že jsem sklouzla z kopce a že vypadám jak strašidlo a jestli bych se u ní nemohla upravit.Lhala jsem, protože jsem nechtěla,aby to kdokoliv věděl.Chtěla jsem k ní nebo spíše potřebovala,abych se mohla upravit kvůli tomu,aby mě doma nepodezřívali,že se mi něco stalo a aby nic nepoznali.Byla jsem překvapená,že mě nezabili,ale zároveň jsem byla ráda,že žiju.Když jsem se u ní upravila,zavolala jsem mámě,jestli by pro mne nedojela,že je tma.Našim jsem taktéž nic neřekla. A definitivně jsem se rozhodla,že to nikdy nikomu ani neřeknu.Rovněž mám do teď špatné svědomí z toho že to nikdo na světě kromě těch čtyřech neví.
    Mé násilníky se zatím nepodařilo i přes to utajení dopadnout třeba za jiný takový čin…Ještě teď, když jdu ráno do školy nebo odpoledne ze školy mám strach,že je někde potkám,ale nebudu tušit,že toto jsou zrovna oni,ovšem oni mě zajisté poznají…
    Předem děkuji za odpověď...

    • Jay Už jsi to přece řekla.Tady.A vidíš, jak je důležitý to ze sebe dostat.Mazej k psychologovi, co nejdřív, on ti poradí, pomůže.Nebo si to sebou poneseš hodně dlouho.

    • Lucka Ahojky, prošla jsem si tím také, vím jaké to je a pokud by sis o tom chtěla popovídat a třeba i poradit jak dál napiš mina email Luszy1@seznam.cz

    • Alena Zajdi na policii a vše řekni, nikomu to neřeknou.

  • Re:Magnet na znásilňování

    Alena No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

    • Lucka četla jsem tvůj příspěvek.. Můj názor je, že jsi oznámení měla podat hned jak přijela policie a možná by ti i pomohlo vyměnit telefonní číslo a odstěhovat se..

      • Alena Jo. ale po 11 hodinach hororu jsem na nic nemela silu - jen jet domu. A taky jsem tomu celymu nedokazala verit - ze ten, do koho jsem se tak zamilovala, tohle udelal.... proste jsem byla mimo real.... policajti meli jeho zajistit a me okamzite odvezt k psychologovi.... promluvit o vsem a nechat me rozhodnout...

  • Magnet na znásilňování

    Kája připadám si jako magnet,co přitahuje znásilňování nejen,že jsem byla znásilňovaná dvěma muži najednou,ale teď ještě jeden z nich znásilňuje sestru a já nevím jak jí pomoc. Nejhorší je,že to je v rodině. Takže rodičům to říct nemůžu:(. Trochu nevím,co dál?

    • Lucka Ahojky Kájo, měla by jsi jít to oznámit. Vím, že říct v rodině to nejde.. Vím, že se bojíš.. Ale jde o tvoji malou sestřičku..

    • Alena Kájo, sestře nepomůžeš, když nebude chtít sama. Proč bys to neměla říct v rodině? Naopak. Řekni to.

      • Kája Nemůžu,bojim se vim,co jsem si zažila já, když se to dověděli naši a nikomu to nepřeju ono jde hlavně o to, že pachatel je můj nevlastní bratr, teda bratři,ale jeden s nána už neni no a druhej... Zažila si někdy odběr dítěte z z rodiny? docela náročný na psychyku rodičů a teď se bojim,že by to nepřežili.

        • Alena Tak jsem tady napsala reakci a zmizela... bylo to něco o tom, aby sis představila, co bude páchat dál a pak se rozhodla. Nebo si někoho normálního našla, odstěhovala se. Tohle je strašný. Měly byste se sestrou přinejmenším změnit místo, zkrátka něco dělat. Třeba se poradit v nějaké instituci na toto téma. Zajít tam osobně.

        • Alena Proboha a kolik mu je? A umíš si představit, co bude páchat dál? Podle mne je to náročnější na psychiku tvý sestry víc, než by to bylo pro rodiče. A jestli tohle bude dělat dál, tak stejně jednou narazí na jednu, která ho udá a půjde sedět - viz můj případ.... třeba má za sebou taky podobnou minulost a procházelo mu to. Teď na něj stále můžu podat trestní oznámení, ještě to stále rozmýšlím. Tak si to zkus představit do budoucnosti a neboj se. Prostě to řekni a uvidíš.....

          • Kája Stále to nechápeš je to můj bratr a segře je třináct nemůže se odtěhovat.já jsem taky stále u rodičů a asi ještě pár let budu. Obrátit se na někoho snažim ale boužel jsou všichni dost beznadějný a jediný co ví je,že bych se v tom měla přestat hrabat já páč se mi to díky tomu vrací...

            • Anna Ahoj Kájo, přeci musíš sestře nějak pomoct!!! Vyždyť je jí jen 13 let a potřebuje tě. Nahlas to a uvidíš, že nic horšího, než co se jí teď děje nemůže být. Rodiče to pochopí....uvidíš!

            • Alena Jo tak ten můj násilník měl podobné historky, že s nějakou sousedkou něco, když mu bylo čtrnáct.... teprve teď mi došlo, že to nemuselo být dobrovolně. Tak když chceš, aby se to vyvinulo až sem, tak to nikomu teda neřikej.

  • Re:pomoc

    Alena



    V půlce července jsem se seznámila s klukem, se kterým jsem byla asi po týdnu a půl na dovolené, vše se mi zdálo ok, ale po cca dvou měsících se z něho vyklubal psychicky vážně nemocnej člověk. Bohužel jsem blbá a asi né dostatečně zkušená, že jsem včas nerozpoznala první signály, případně je podcenila - jenom jsem si myslela, že je to nevzdělaná lopata a proto má takový buranský chvilky. Jenomže to bylo hned na začátku a on po prvotním oťukávání úplně obrátil a začal se chovat na jedničku. Opravdu ty dva týdny co jsme spolu byli od rána do večera neměly chybu. Dal mi zlatej prstýnek, seznámil s maminkou, ráno vařil kafe, lezl se mnou po kopcích, bruslil, koupil dárky jen tak a dárky k svátku, byl něžnej, pozornej a samej kompliment, pomáhal mi do kabátu, nosil tašky.... a pořád byl v dobrý náladě. Pak se vracel do zahraničí, kde dlouhodobě žije, vezla jsem ho na letiště, pak mi hned zavolal, psal, skypoval, posílal milostný sms hned ráno na pozdrav.... Pak jednou zničeho nic mi na skype řekl, že jsem kurva.......... (neměl žádnej důvod).... tak jsem se naštvala a odřízla se..... načež další den, že letí sem (vymyslel si, že mu ukradli auto) a jestli pro něj přijedu na letiště...... odepsala jsem mu, že kurvy nejsou taxikářky. Následovalo asi 5 sms typu, čim se teda živim, že jsem kurva vymrdaná, děvka, atd. Napsala jsem mu, že je mezi námi konec a přestala s ním komunikovat. Následovala hromada omluvných sms, že mě miluje, že už to nikdy neřekne, že je kretén, volal, nebrala jsem to, až jednou večer jsem mu to vzala, odprošoval mě. Řekla jsem mu, že pokud přiletí, tak se s ním stejně nesejdu, že nemám čas. Přiletěl a pořád psal, a prosil, ať se s ním sejdu aspoň na chvilku, ať mu dám ještě jednu šanci.....
    Tak jsem se s ním sešla, že mu vrátím ten prstýnek s tím, že třeba časem možná mi ho může zase dát, ale tohle chce čas, ať je rád, že se s ním ještě bavím, ale že to tak jednoduše prostě nejde překousnout. Jenomže on najednou, že nemá kde spát, tak jsem řekla, ať jede do Poděbrad, že chci jít domů, že jsem unavená a chci spát. On chtěl k nám domů. Prostě jsem se ho na ulici už nedokázala zbavit. Pak vymyslel, že přespíme v hotelu. Vzala jsem ho do známé čtvrti s tím, že mu ukážu moje oblíbená místa (kluby, restaurace), o kterých pořád mluvím (s tím, že mu zdrhnu), ale on že ne. Tak jsme šli do hotelu. Přišli jsme tam asi v deset večer. Následovalo 11 hodin hororu. Začalo to tak, že on úplně zhasnul, byla tma jako v prdeli, a řekl "tak a teď Ti něco ukážu". Já rozsvěcela, on zhasínal, pak jsme nechali aspoň otevřený dveře do rozsvícený koupelny. Měl stihomam, že na stropě je kamera (bylo tam nějaký starý požární čidlo). Dokonce sundal jeden obraz a koukal na něj z druhý strany.... Asi ve dvanáct se mi ho podařilo přesvědčit, že půjdeme koupit víno... vzala jsem si peněženku, mobil, ale dole jsem si uvědomila, že jsem zapomněla klíče od bytu. To by se mi blbě zdrhalo, kdyby on měl klíče od mého bytu, tak jsem se vrátila pro bundu, že je venku zima (na recepci totiž žádný víno neměli a recepční nás poslal ven). Jenomže to už mě zpátky dolů nepustil. Schody jsem vyběhla a chtěla mu pak ujet výtahem, ale doběhl mě a snažil se mi vyrvat z ruky klíče od pokoje.... naštěstí jsem byla duchapřítomná a stihla jsem je vyhodit z okna. Takže bylo odemčíno. Jenomže koupelna a záchod ústila přímo do pokoje a východ byl vedle skrz předsíňku. Celou noc pozoroval každý mý hnutí, dělal, že spí, ale věděla jsem, kdykoliv jsem se pohnula a šla zkušebně na záchod, že mě pozoruje. Kdykoliv jsem ho takhle probrala, tak jsem pak musela snášet další násilí a hnus. Asi ve dvanáct jsem mu řekla, že už budu křičet. Křičela jsem tak, že dnes chraptím, ale nikdo mě neslyšel. On se mi smál do ksichtu. Když jsem křičela podruhý, tak mě už normálně přidusil, tak jsem si to pak už rozmyslela (stejně to nemělo cenu). Nezbylo mi nic jinýho, než se začít přetvařovat a dělat, že je všechno vpořádku, protože jsem se bála, co by následovalo v opačnym případě. Snažila jsem se i vykouřit všechny cigára, že třeba půjde koupit nový, ale bylo jich dost. Když jsem jednou seděla na křesle a řekla jsem mu, že do postele prostě už nevlezu tak mě chytil za ruce a prostě mě tam hodil. Dokonce mě chytil za tu ruku, co jsem měla před časem zlomenou a ještě není úplně vpořádku - řekl, že to je jedno. Doteď mě ta ruka bolí, mám tam bouli a modřinu. Pak jsem nemohla nic jinýho dělat, než nabudit atmosféru důvěry. Takhle strašně jsem se v životě nepřetvařovala. Dokonce jsem ho schválně jednou vzbudila se slovy, že strašně chrápe a že ho nemůžu vzbudit, ať se otočí na bok. To ho asi snad přesvědčilo o tom, že už nechci zdrhnout. Ráno před půl devátou jsem se ho ještě schválně zeptala, co dnes budeme dělat, jestli někam pojedeme a jestli mám napsat domů, že nepřijdu, aby neměli strach. Tak na to kývl, já se konečně dostala k mobilu, aby to nebylo podezřelý a napsala sms kamarádovi: pruser, hotel ten a ten, volej poldy. Jenomže kamarád to četl až po hodině. Ale to už se mi podařilo zdrhnout. V devět jsem řekla, že máme nejvyšší čas jít na snídani, dělala jsem, že je vše ok, osprchovala se, oblíkla a řekla, že se ještě můžeme vrátit, že check-out je až v deset. Sedla jsem si na křeslo a čekala, co on a mile se usmívala. To zabralo. Odešel do sprchy a viděla jsem, že za sebou i zatáhl závěs. Okamžitě jsem vystřelila dolů, běžela jsem jak o život, vlítla recepční do místnosti pro personál a pak zavolala poldy (nebudu vyprávět o tom, že recepční se chovala jako kráva a málem všechno zkazila, dokonce je vůbec nezavolala, že je mám zavolat sama, jenomže já se bála, že mě uslyší, kdyby zrovna šel okolo). No nakonec přijeli včas. Zdrželi ho, než si ten výjezd zapsali a vyslechli mě; ještě si na něj volali posilu, protože dva by ho nezvládli, kdyby dělal problémy - váží 120 kilo a je to dost namakaná korba. Vyřídili mu ode mne vzkaz, ať mě již nikdy nekontaktuje, nebo pude sedět. To jsem pak ještě zavolala oběma jeho rodičům.
    Policajti mě pak odvezli domů a dali číslo na nejbližší stanici, kdyby se na mě dobejval.
    Takhle strašně moc jsem se ještě v životě nebála. Celou noc jsem nespala, jenom jsem přemýšlela, jak zdrhnout a co budu dělat, když se mi to nepovede. Co když by zaplatil ještě jednu noc a držel mě tam dál.... Co když mě potáhne bůhví kam atd. Co udělá, když na ulici začnu prosit lidi, aby zavolali policajty, co budu dělat, když se na mě ty lidi vykašlou (velmi pravděpodobný).
    Teď trpím paranoiou, bojím se vyjít na ulici. Včera jsem byla s kamarádem na pivu a nechala jsem se odvézt taxikem a nechala jsem je čekat až do té doby, než budu doma a napíšu sms, co kdyby čekal na chodbě.... měla jsem v kapse v ruce mobil připravenej, že jenom stisknu a kamaráda prozvoním, kdyby byl průser.... no zkrátka já už se s muži seznamovat nebudu. Zůstanu sama, jsem s tím smířená, co můj vztah, to průser (tohle mě ale ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát). Asi to nějak přitahuju, nevím. Děkuju za reakce.

    • Kája ahoj, jsem na tom podobně akorát můj příběh by tu zabral moc místa tak jsem ho sem nedala. Ale myslím, že to nejhorší máš asi za sebou. Obdivuji tě,že ses dokázala bránit a teď máš dokonce odvahu dá to sem,ale aspoň se to dostane ven a nebude tě to blokovat. Přeju ať je líp.

      • Lucka* Ahoj Kájo, Alena má pravdu na webu je dost místa. Neper se s tím sama a aspoň to napiš sem. Uleví se Ti, fakt. :-)

      • Alena Kájo, dej to sem, na webu je místa neomezeně. Díky za reakci. No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

        • Kája Nevim jestli by ti trestní oznámení pomohlo, nemam s tim dobry zkušenosti, teda jo rok byl v diagnosťáku a pak nám dělal ze života peklo ještě větší, teď je ve vězení, ale co budu až z něj vyleze si raději nepředstavuju.
          Asi to sem nedam, teda spíž po kouskách, ale vy ste většina byla znásilněné jednou , ale já mam trochu jiný problém byla jsem znásilňována pravidelně a víc než rok a ještě se se o mně hádali, no a stále to mám na očích a nikdy nevíš, kdo si to tady přečte.

          • Alena Tak snad nepíšeš přece pod svým opravdovým jménem, ne? To by bylo fakt riskantní..... nemohla by sis někoho najít i sestra, někam se odstěhovat? Achjo, tohle je strašný. Toho, že až by ho pustili, tak by se mi mstil se taky bojím. No jo, jsou to svině. Co s nima? Jedině zabít. To ale v demokracii nejde, což. Je to na hovno, co.

            • LoLa To máš dost složitý.. Ale přesto dřžím palce at to dobře dopadne :)

              • Alena Zažila jsem výslech na policii, na který nadosmrti nezapomenu. Takže holky, pokud z Vás nevisí cáry masa a nejste celé zalepené spermatem násilníka - nemá to cenu!!!! Spíš jděte k psychologovi...

                • LoLa Ano.. taky tak.. Bylo to děsné.. Asi 6 hodim výslechu :( Co soud zažila si??

                  • Alena Ahoj, zažila jsem soud. Byli na mě hodný. Vodili mě tak, abych ho nepotkala. Jenom ten jeho advokát byl hnusnej. No jo, takovýcho úchyla může hájit taky jenom úchyl.

                  • Alena Ještě ne. Teď mě čeká psychologický zkoumání, zdali jsem věrohodná (takže si to zase musím připomínat) a pak další výslech za přítomnosti jeho obhájce. No a pak uvidíme.... achjo.... zasloužil by zabít.... a né aby trápili ještě mě.... stejně to udělá znovu a já věřím, že už to v minulosti udělal (měl takovej grif, jak mě znehybnit, že jsem nestačila zírat.....).

  • pomoc

    Terka Ahoj, před rokem jsem byla na zábavě, kde sem potakla fajn kluka. Pozval mě na pití a choval se mile..Ale když už jsem musela jít, protože sem tam byla tajně s kamarádem co mě měl ,,hlídat'' tak sem se rozloučila a šla, ale než jsem ho našlša.. tak mě zatáhahl do starých umývárek, kde mě začal svlíkat a pak mě začal mlátit.Ale k styku nedošlo...Vyvázla sem se zlomeným žebrem, natrhlím rtem a spoustou podlitin..Když jsme s kamarádem přišli domů, řekli sme že jsem měla havárku na kole...už sem se začala citit líp, ale když přišli prázdniny, začali se mi zdát sny.. nevím co dělat jak se zbavit těch myšlenek.. když jsem to řekla kamarádce nepomohlo mi to.. a začíná to být čim dál horší.. prosím vás ať už jakkoliv.. zkuste mi poradit... Děkuju

    • LoLa Zajdi k psychologovi.. a jdi to ohlásit na policii... A netrap se.. :( Tohle je ulbížení na zdravý...

      • Terka Děkuju...

        • Lucka Terko udělej přesně to co ti psala LoLa.. Drž se a kdyby cokoliv napiš mi na email.. Je víš.. Jsem na něm nonstop, takže i v noci, kdyby jsi nemohla spát..

  • Potřebuji Urychlenou POmoc!!!!!!!!:(

    Vanesa Ahoj moje téma se netyký znáslnění nebo takhle ale potřebuji pomoc!!Jemi teprv 14let ale už sem měla sex mám jit na gynekologii anevím vubec nevíím co mám dělat :( Prosim vás pomohhli byste mi neják??Děkuji.. prosila bych o rychlou odpověd docela to spěchá děkuji mockrat...

    • LoLa Chjoo... Ty si případ. Nejprve si kup těhotenský test.. A potom se ukáže.. A jestli budeš těhotná tak mazej na gynekologii.Doufám že, nezapoměla na kondom.Ale pokud budeš těhotná je to trestný čin..

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=