Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • pokus o znásilnění

    lop Jak se s tím lze vyrovnat? Vím, že se nestalo to nejhorší, ale i tak je mi strašně mizerně.. Já jsem četla, nějaké rady, co jsou tady, ale to nepomáhá, možná jen chci aby mi na to někdo něco napsal, já už prostě nevím, je tak strašné a pořád se mi chce brečet....

    • jeden z mnoha taky je dobrý něco nee konzumovat, ale tvořit. Dycky to nejde, to je jasný, ale sednout si ke klavíru nebo synťáku nebo k tužce a papíru nebo ke klábosnici může skoro každej. A trochu na tom ulítnout. Většina vážně myšlený umělecký tvorby je vlastně hlavně duševní blití. A nemyslim tim Michala Davida či dechovku, nýbrž právě Bacha nebo Metallicu ..

    • jeden z mnoha Já každýmu radim brečet. Mam s tim strašně dobrou zkušenost, osobně brečim dost často a to sem chlap. Ale musíš to udělat pořádně, nebavíme se vo nějakym skuhrání. Prostě votevři všecky vrátka a pust to ven na plný pecky. A přitom se k někomu přisaj a pevně se ho drž, vší silou, klidně ho rozmačkej, však von nebo vona to vydrží.

      • LoLa Tak breč a třeba navštiv psychologa ten i pomůže a může ti i poradit... atd.. A hlavně se nenervuj :( Držim palečky ;)

  • pokus o znásilnění

    rot Před hodně nedávnou dobou jsem si prožila pokus o znásilnění a já nevím, byl to takový šok, já myslela, že už je konec a teď nevím, co mám dělat, jak to přejít, pořád na to musím myslet, jsem naštvaná a zároveň tak nějak asi ponížená a pořád se mi chce brečet... I když nedošlo k tomu úplně nejhoršímu, nevím, jak to mám přejít.. Poraďte někdo, co pomůže, nebo jak se s tím vyrovnat...

    • jeden z mnoha to jak zmiňuješ ten pocit ponížení a zároveň naštvanost ... myslim, že to je typický a je prima, že sis toho všimla. Von každej člověk má nějakou sebeúctu a chce bejt trochu poctěnej a vyznamenávanej vod druhejch. A když to nemá, tak začíná frustrace a naštvání se a zároveň smutnění, vlastně nastoupej jiný způsoby, jak se zviditelnit. A to mluvíme o běžnym životě. A když pak eště jeden schytá takovejdle ouraz, tak toho poctění potřebuje víc, dyk byl zašlápnutej do země!!!

    • LoLa Aha.. Tak to jsme na to stejně. Myslím si v tom že, nedošlo k nejhoršímu... Nejlepší rada je nemyslet na to. A začít bavit.. Jo zkus navšívit psycholga :) Ten ti pomůže.. Hlásila si to na policii??

  • Pritelkyne znasilnena

    Exille MOje pritelkyne byla znasilnena, bohuzel ze strachu z reakce nasilnika a jeho kamaradu pripad nenahlasila na policii. Od te doby ma psychycke problemy, ktere se projevuji problemy s nervy, imunitnim systemem, dalsim projevem je take jeji nizka telesna hmotnost, ktera postupne klesa. Je to uz nekolik let od znasilneni, rad bych pozadal o radu na koho se obratit a kam ji vzit. Dnes mi rekla, ze i pres to, ze mne miluje, tak mi neveri a ma ze mne strach, ze bych ji byl schopen ublizit, jako nasilnik. Rad bych ji pomohl, at uz z toho, ze nejsem dale schopen vydrzet jeji problemy a bolest, tak uz z toho, ze mam strach, ze dalsi neaktivni lecba v tomhle smeru by ji mohla zpusobit problemy ohrozujici jeji zivot.
    Dekuji za brzke rady.

    • jeden z mnoha nejdřív si přečti všecky příspěvky a reakce. Záhy zjistíš, že nahlásit to na policii nebejvá nejlepší způsob, jak si po tom ourazu polepšit. Takže žádný bohužel, spíš bohudík ... a to vostatní? Nu, přečti si to tady ... já věřim na nekonečný hovory a mazlení a vobjímání a pláč ...
      a psychouši sou fajn, ale musej si ty lidi sednout ... zkus Martina Konečnýho z psychiatrie v Ostrově nad Ohří, je to můj kamarád a je naprosto skvělej. Funguje i v Praze a v Plzni.

  • Hledám radu!!!

    D. pritelkyne prozila pokus o znasilneni a problem je v tom ze bydlime od sebe pres 60kilometru a jeji rodice me jeste neznaji takze za ni ani nemohu.vidame se jen pres tyden po odpolednach.poradte mi nekdo prosim co pro ni mohu udelat a jak se k ni nejlepe chovat! predem dik za tipy nebo rady sem v koncich a vazne nevim co delat...

    • Lucka Napiš mi na email pokud stále stojíš o radu:) Luszy1@seznam.cz

  • pohled muže

    anna Přečetla jsem si články k diskuzi. Zajímalo by mě, jak jste se, vy muži, poprali s tím, když Vám žena řekla, že byla znásilněna?, zejm. jestliže jste naléhali, aby Vám řekla, co jí trápí, proč je uzavřená, mlčenlivá a ostýchavá. Děkuji za odpovědi.

    • kukhonza Těžce moc těžce víc k tomu nemam,co dodat

    • jeden z mnoha Já vo jednom případu vim. Tady se rozhodně nenaléhalo, to za prvý, nýbrž se tomu nechal volnej průběh. Za další se neskutečně dlouho tolerovaly všecky výstřelky, emoční výlevy, i dokonce fyzický útoky, pramenící z toho trauma. Bohužel se to po půlroce vzdalo, protože mimo trauma ta holka měla příšernej temperament a hodně sobectví a touhy cvičit z druhejma. Takže si teď musí pomoct nějak sama.

      • LoLa Jaký fyzický utoky?? To znamená že, si vystřevovala z ostaních lidí??

        • jeden z mnoha no, že bila lidi a tak

          • LoLa Nechápu proč?? Odku jsi??

            • jeden z mnoha proč se ptáš? Chceš mejla? Může bejt ...

              • Lucka čtu to trošku později, ale fyzické napadení jsou celkem běžná.. Má strach z ostatních lidí neví jak se s tím vypořádat.. Ale abych odpověděla na dotaz, tak pokud mohu poradit muž by neměl naléhat pokud mu žena věří tak mu to poví sama, jinak je dobré když se jednou za čas muž zeptá přiblíží k tématu, ale žena musí mít pocit bezpečí a nesmí se bát..

  • Proč si ty parchtanti hrajou na nevinnátka?? :/

    LoLa Jak to tu čtu jsem taky jedna z mnoha.Ale nechci to tu rozpatlávat.Proč se to musí stávat..:( Když se neumíte ovládat je přeci jěště porno.To bych jim doporučovala...To co se stává je to hnus!! Tak k sakru s tim něco dělejte!! Nejdřív si rozmyslete co mám uděláte za rány v životě.A ani nevíte čím si musíme projít výslechy,soudy,znalci. Navííc na Vás koukaj nevěřej nám. Ná Vás chlapy se koukaj jako na chudáčky.On nic neudělal..Výpověd z mého případu. "O NIČEM NEVÍM. NIC JSEM NEUDĚLAL!" No styďte se!!! Jěště teď když se na něj podívám je mi zle...navíc ten prasák má manželku.

    • jeden z mnoha Je mi líto, co se ti stalo. Ale, prosím, nezevšeobecňuj ... Chlap, kterej u sodu řekne tu tvojí citovanou větu, je prachobyčejnej lhář a srab. Ale my takový nejsme, fakt ne.A jestli má manželku, tak ta bude asi taky nějaká divná, když může žít s lhářem. Hlavně si nemysli, že jsou všichni chlapi špatný.Znam spoustu rozvedenejch chlapů, který sou strašně hodný, citlivý a ty hádanice z posledních let manželství, který vedly k rozvodu, parmenily z frustrace z toho, že se žena s nima vůbec nebavila, nepoděkovala jim za nic, nepochválila je, a neposkytla jim nějaký emocionální zázemí. Taková ženská vlastně chlapa taky znásilňuje a to opakovaně. Ovšem, byl by nesmysl si myslet, že ženský sou zlý necitelný vypočítavý mrchy. Rozumíš mi?

      • Anonym Není rozdíl házet do jednoho pytle všechny chlapy a všechny znásilňovače..?

        • LoLa Ne já neházim všechny chlapy do jednoho pytle...ale bylo to myšleno k náslinovačům :)

  • Re:Míííírně kontroverzní příspěvek

    Hana ...A ty dělej vše pro to, aby "některá holka, kvůli který nevidíš, neslyšíš" nemusela mít "jizvu" na celej život. Přece existuje nějaká vůle? sebekontrola? ne? jestli opravdu ne, pak máš problém a něco bys s tím měl dělat, člověče. Protože každej má nějakej problém.. Ale je umění ho umět nějak bravurně vyřešit; nejlíp, co to půjde, myslím, nejlíp pro všechny, ne jen pro jednu stranu(protože určitý lidi by si to mohli vysvětlovat...řekněme různě). Pak ti může bejt míň líto některých holek. Protože právě těch pár holek se třeba díky tomu právě něčemu takovýmu "vyhne"... Mimoto jsou i způsoby, jak ony "halucinace z holek" krapet usměrnit...zkusit slušně pozvat někam ven, řekněme i na rande... s citem, citlivý na to jste dost, ne...? popřípadě jinak navázat kontakt.. Ale proboha.. Říct o sobě
    "Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam."
    ... Všemu se dá předejít. Do určitý míry, samozřejmě, ale v tomhle případě i asi úplně... Takže nehledejte ponaučení, jež z toho plynou; je to bezpředmětné, zbytečné, navíc ponaučení, které se nedá využít.. řekněte tohleto ponaučení normálnímu člověku(v kontextu s celým vaším příspěvkem) a ten normální člověk vám omlátí monitor o hlavu. minimálně o hlavu. Chápete? Lidi se od zvířat prostě odlišují některými znaky; mimo jiné inteligencí, kterou umějí využít..k přemýšlení.. člověk má rozum... má vůli, sebeovládání, stručně řečeno, má mozek. tak už jen ho začít POUŽÍVAT. Všechno na světě by pak bylo jednodušší.. A ne že ne..

    • jeden z mnoha dik za reakci. Já s tebou v podstatě souhlasim, ale málo co se s tim dá dělat. Prostě některý lidi sou hrozný citlivky a stranit se lidí je jako recept naprosto kontraproduktivní. A bejt mezi lidma je zas strašný vzrůšo. A teď si vyber. A s tim randetem, lítam v tom už desítky let, randat bylo ...Proto sem to napsal, aby se vědělo, že nějaký sebeovládání radit člověku, kterej na to nemá ... neboj, nic zlýho se nestane, ale stojí to strašně sil ...myslim, že to tak může mít leckdo.

      • Hana Jasně, že může, ale... vždycky je ke všemu nějaký to "ale". Ono svym způsobem tohle všechno je v podstatě přirozeností člověka..myslim z evolučního hlediska.. když se vezmou v potaz všechny války a já nevim co ještě.. v podstatě je zázrak, že se všichni už navzájem dávno nepozabíjeli a že to všechno vyústilo v takovouhle společnost, která má nějaký zákony.. Zákony "pro všechny"...Tzn. i lidi, který maj tenhle podobnej "problém", jako ty, by se podle toho měli nějak podřídit.. Tak je to prostě postavený.. Tim pádem by se to asi teda mělo minimálně respektovat.. Ale jasně.. Ráda bych napsala "chápu tě", ale.. prostě mi to nějak nejde říct, a to ani přes klávesnici... protože to, co máš ty, je obecně vnímáno jako problém... a problém je třeba řešit.. a nejlepší řešení se dosahují s těmi nejlepšími.. takže doporučuji profíky.. psychologa..psychology.. Ano, tohle radí převážná většina lidí, když je nějakej problém a nikdo neví co s tim tak má asi dělat.. ale.. na druhou stranu.. proč to nezkusit? co tim ztratíš?

        • jeden z mnoha všiml jsem si za desítky let jedný věci. Spousta lidí má zlozvyk přesouvat zodpovědnost. A nezabejvat se věcma a druhejma lidma. Napadá mi to právě v souvislosti s naším tématem. Máš problém? Vem si tabletku. Máš větší problém? Běž k psychoušovi. Máš eště větší problém? Zavřít. A to všecko proto, že nechtěj nebo neuměj sdílet, mluvit, zabejvat se druhym. Všecko lidský se strká do opravny jak pokaženej vysavač. Mě se tenhle přístup nelíbí. Já si s tim budu poctivě žít a bojovat. Aspoň se víc dozvim vo životě. To máš jak s alkoholikem nebo notorickym vzteklounem nebo notorickym stěžovačem nebo manipulátorem nebo s depresivním člověkem ... všecko normální, ale nevypovídaný, odstrkovaný lidi. A nemysleme si, že se dá u člověka něco změnit mávnutím kouzelného proutku. V podstatě se daj různý naše zvláštnosti jen žít, sdílet, nějak ventilovat a povídat si o tom. Cokoliv jinýho je vyrábění papiňáku, kerej dřív či pozdějš bouchne.

          • Hana Jasně.. Tohle zrovna chápu dobře. Alespoň si to myslím, i když "myslet" je tak vcelku houby vědět, že ano.. Já to spíš myslela z pohledu takovýho.. že ten psycholog.. je tu v podstatě od toho, aby se u něj "lidi tak nějak vypovídali" , nebo tak nějak si to alespoň představuju, že to tak funguje.. Protože se může stát, že nikdo jinej se na to "vypovídání se" zrovna nehodí, nikdo z rodiny, ani z kamarádů, známejch... Nebo si s tim neporadí, nebudou chtít naslouchat.. nebo tě pošlou někam do ř.. ale psycholog tohleto neudělá...a ani nemůže. i když zase, podle mě. Ale když by to tak bylo.. neni hezký, že existuje ta možnost, když už nic jinýho, jít se vypovídat tam? I když třeba já bych se zrovna tam vypovídat nešla, natož něco řešit, protože pro mě by to byl pořád cizí člověk, v podstatě "nápravna", jak si to vcelku trefně popsal..

            • jeden z mnoha psychouši nejsou špatný. De vo to, ale že ti ten člověk musí sednout, musí tam bejt nějaká frekvence, jinak je ten psychouš nanic, byť by byl největší odborník. A hledej si takovýho. Taky ti nenahradí třeba obrovskou potřebu si s někym upřímně povídat a sdílet, nikoliv tě jen nechat vypovídat. A bohužel tam chybí i třeba nekonečný mazlení a sdílení řadu hodin dokud ta věc nejni vypovídaná. To lze fakt jen s živym normálnim člověkem neodborníkem. Proto tady všem doporučuju bejt co nejvíc s někym a co nejvíc se obnažit, otevřít a mluvit a plakat, dokud to nebude všecko venku.Čím víc mluvím s lidma, zjišťuju, že to funguje skoro na každýho a to nemusí mít žádnou úchylku nebo nemusí utrpět žádný trauma. Ale ta frustrace z nedostatku sdílení s druhejma dlouhodobě ničí všecko. Hrajem si na moc velký frajery a je to na nic. Holka, která utrpí takový trauma, se NESMÍ stát "normálním" člověkem. To už nikdy nebude, takže se musí chovat "nenormálně" hned a mluvit a objímat se a plakat a zase se objímat. Žádnej psychouš nebo nějaká vrba, do který bude mluvit, jí to nemůže nahradit.

              • Hana ..S výběrem psychologů to bude asi podobný jako s hledánim kamarádů.. I když prostě na jiný "úrovni", jaksi. Protože stejně jako na špatnýho psychouše můžeš natrefit i na špatnýho člověka... Člověk si v tomhle směru prostě musí vybírat.. Je jasný, že se nikdy nenajde univerzální psycholog.. Jenže ani univerzální člověk.. mimoto psychouš je taky člověk... a určitý procento z nich má nějaký to cítění a opravdu chtěj pomoct a rozebírat to, chovat se tak jako "kamarádsky".. Tolik teda k mojí představě o věci. Ale tvoje taková rada..je celkem logická a celkem dobrá.. Ale to nic nemění na faktu, že je lepší všechno zařídit tak, aby se toho muselo "napravovat" co nejmíň..(ano, napravovat, protože většina z těch lidí chce bejt tak nějak "jako dřív", "zase normální" , ..když už se teda rovnou nezabijou.. což je smutný, ale je třeba si uvědomit, že se to taky stává).. Jednou nám jeden cvičitel na jedno bojový umění dával takovej příklad, spíš na zamyšlení.. protože moc lidí se nad tim nepozastavuje, stejně, jako se lidi v dnešní době nepozastavujou tak nějak nad ničim.. ale k tomu příkladu na zamyšlení : onen cvičitel vyzval jednoho dobrovolníka z řad nás, v podstatě "cvičenců", aby k němu přišel. Cvičitel měl v ruce obyčejný papírový ubrousek a když k němu ten dobrovolník přišel, cvičitel mu řekl, aby ten ubrousek roztrhnul. Dobrovolník pokrčil ramenama, vůbec nad věcí nepřemejšlel a udělal to, jako by nic. Už si chtěl jít zase sednout, v domnění, že je to všechno, ale cvičitel ho zadržel a najednou po něm chtěl zdánlivě nesmyslný úkol : "Tak a teď mi ten ubrousek vrať v původním stavu." načež se dobrovolník poněkud zarazil, ale vrátil se, zkusil dát dva cáry ubrousku dohromady, ale nešlo to.. "Já čekám, chci jen ten ubrousek takový, jaký byl předtím" opakoval cvičitel... dobrovolník už se škrábal za uchem a zmateně se díval kolem sebe, protože s tímhle prostě nepočítal. Pak dostal nápad a řekl mu, že by ho slepil izolepou nebo lepidlem. Cvičitel ale řekl, že pak sice bude slepený, ale nikdy už to nebude ten samý ubrousek.. už to budou jen slepený cáry, který nikdo nedokáže "nahodit nazpátek"....

                ..............
                toť celý "příběh"... myslim, že je aplikovatelný na všechno.. v lidskym chování. Prostě se stačí zamejšlet.. Nad tim, co dělat/nedělat a proč... přemejšlet do důsledků.. Nemůžu si pomoct, ale tvoje slova mi přijdou moudrý a tak, ale.. je to jako s tim ubrouskem.. nikdy to neslepíš tak dobře, aby se to nějak "vyžehlilo"... takže si myslim, že povídání si, sdílení věcí a tak.. je fajn, ale nevyřeší to problém, protože paměť nikdo nevymaže.. jako nikdo nevrátí roztržený ubrousek v původním stavu..

                • jeden z mnoha příběh je hezkej, je to dost klišé, v těhlech oryjentálních záležitostech to je naprosto běžný podobenství, který my ze severního mírnýho okamžitě přetvoříme v nějakej marketink, no, funguje to no ... te´d to nejni na tebe, mam jen zkušenost z obchodu a z politiky a tak ...
                  Příběh s ubrouskem sedí .... slepit nemá smysl ... chtít celej nemá už smysl ... lhát, že slepený nejni slepený roztržený nemá smysl ... asi si rozumíme, řikal sem, že je potřeba se s tim naučit žít, ale neee ve smyslu překrejvání něčim jinym ... mi se osvědčuje prostě systém všechno ven a s někym a tak dlouho až je to venku. A když se zakopne vo další zákoutí duše, tak zase všecko ven ... ty asi na ty psychouše myslíš proto, že znaj už ze zkušenosti nebo proto, že sou jiný a třeba chytřejší nebo vnímavější než ty, a znaj techniku, jak přivést tu lidskou mysl na jinej levl, myslim, že takový techniky sou, ale v naší anglosaský civilizaci nemaj žádnou tradici a sou kontaminovaný byznysem. Tedy samotný psychoušové v něčem vyrůstali a maj to hluboko pod kůží. A nepřekročej svůj stín. Já věřim na vobyčejný lidi a brát jednoho po druhym a skládat si tu mozaiku, von ti každej něco dá, lidi strašně rádi dávaj dárky ... todle všecko je samozřejmě projekce, ale proč ne?
                  Eště s tim ubrouskem ... přetrháváme ubrousky každej den a fakt nejdou slepit. Spousta lidí dělá tu chybu, že dupe nožičkou a křičej, já ho chci celej ... a chtěj to po druhejch ... to se eště dá ... ale když to chceš po sobě, zblázníš se z toho .... prostě to nejde, přesně, píšeš to ouplně správně ... lidskej život je nekonečná řada roztrženejch ubrousků a nejni to ani dobrý ani špatný. To bažení po celistvosti a to pojmenovávání minulosti a kontaminování budoucnosti zavírá vrátka k dobrýmu životu.
                  Kua, holky znásilněný i neznásilněný, držme se ...

                  • Hana "..chtít celej nemá už smysl" ...Toť otázka. Je jasný, že nikdy ten stav člověka(především duševní) nebude jako dřív, na tom se shodne asi většina lidí. Jenže dokud někdo takzvaně doufá a věří, "chce ten ubrousek celej", tak má jistou naději(nebo ji nemá, ale dává si ji).. naději na to, aby se s tim člověk vyrovnal, překonal to, nebo aby se prostě "jen" nezbláznil.. Naděje totiž umírá poslední(ale umírá...). A ono mnohdy nezbejvá už nic, alespoň zezačátku, vyjma přesně tý naděje, takže když jí nemaj, ztratěj jí... ztratěj zájem "chtít ten ubrousek celej" nebo chtít se pokusit zcelistvit ten ubrousek, chtít se tou nadějí tak jako "nastartovat"(aby mohli žít dál.. nebo znova)..je podle mě velká pravděpodobnost, že pak už nebudou chtít vůbec nic. Krom jedinýho.. Prostě od toho všeho "odejít"... Třeba i ze světa, života. A i když bych mohla cynicky dodat, že Země jako taková je přelidněná... Je tohleto nutný? Odpověď myslím známe všicí... Protože nikdo nechce umřít jen tak, "aby na světě zbylo víc místa". Každej chce žít a radovat se. Nebo prostě jen nějak žít. Ale ne umírat..
                    Byznys, marketing; v podstatě peníze - to je podle mě hlavní zlo dnešní doby, který samo o sobě ovlivňuje nespočet lidí a jejich osudů, budoucích i minulých životů, činů a v podstatě i většiny krutostí..(Pro 20 000,- jsou některý "lidi" schopný zabít jinýho člověka.. pro "pár papírků", v podstatě... Všichni známe "případy z televize") Když se to tak vezme, kdyby nebylo peněz a operací s nima spojenejch, bylo by asi víc zmatků mezi lidma(jak co "přepočítat", směnit,...), ale na druhou stranu by se nemuselo nic moc stát... Nebyl by žádnej nátlak médií, protože by prostě neměl proč bejt.. A s nátlakem médií souvisej další věci... Takhle se podle mě věci větvěj a tim pádem podle mě asi všechno souvisí tak nějak se všim.. Takže když se to shrne, když se změní jen málo, ovlivní se všechno(motýlí efekt.. Byl na to natočenej i film..btw.).. Takže.. No.. Je to už dost od původního tématu.. každopádně.. Když nějakou holku/ženu/nebo prostě někoho někdo znásilní.. ovlivní to strašně moc věcí.. a lidí okolo.. stanou se pak třeba další činy s tim spojený(odplaty, nepovedený odplaty, mstění se, vraždy, kráddeže, sebevraždy.. "otravování" okolí... atd atd..).. takže bejt já nějakym násilníkem.. asi bych si to nejdřív pořádně promyslela.. už jen pro tenhle pohled na věc.. Ani už nevím, co k tomu všemu dodat, řečeno bylo asi vše.. a každej si bude vždycky stát za svym, protože tak to prostě na světě chodí..

                    • jeden z mnoha Moc se mi líbí, cos napsala ... to vo tý naději. Je to fakt tak, že ta naděje na slepení přetrženýho a život, jakože se nic nestalo, je motivací pro život sám. Kterej by fakt mohly skončit tim útěkem podle Kierkegaarda a tak, jak píšeš. Napsal sem vo tom miniesej, takovej štěk, snad se to toho týká ...

                      Život? Život!
                      --------------------------------------
                      Pustíme - li se na tenký led opravdového života bez výčitek, projekcí minulosti a budoucnosti, nemáme o svém cíli vůbec jasno. Odhodlání žít tento život jest nutně slabé a notoricky pravidelně se mýlí v účelu. Lidský tvor, doufaje v odměnu, která zákonitě nepřichází, nemůže nic tušit o skutečných obtížích, jež ho očekávají.
                      Začínáme žít. Kousek po kousku. A tvorovy myšlenky brzo narazí. Co žije, není to, co očekával nebo to, co si představoval. Přichází strach. Nemilosrdný a nekonečný. Tvora čeká bitva. Strach se skrývá za každou zákrutou cesty. Číhá. A člověk, poděšen jeho neustálou přítomností, obrátí se na útěk. Takže tento nepřítel ukončil jeho cestu za životem. Tvor už jen přežívá. Tvorovi se nic nestane. Jen jeho cesta končí. Poražený člověk.
                      Jest dáno člověku tuto bitvu vyhrát? Ano.
                      Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí. Člověk se přestane života bát.
                      Strach mizí pomalu, postupně, a pak zmizí najednou a to velmi rychle.
                      Abychom se nemýlili, jen člověk bázlivý je tvor společenský a společnost objímající. Nikoliv cílem, ovšem nutným následkem touhy po opravdovém nebojácném životě, je samota. A nekonečná odpovědnost za sebe a za doslova vše kolem.
                      Lidské žití lavíruje mezi dvěma polohami. Jedna jest - celý svět je tu pro mne, druhá - jsem tady pro celý svět. Zlatá střední cesta jest lidským tvorům odepřena neb takový jest účel a touha a radost pana bigbenga. Rozpuštěn do nejmenších částeček každého z nás, nekonečně se raduje z hemžení těl i duší. Snad výše psaným nebo podobně dala by se vyjádřit a zdůvodnit neutuchající touha tvorů po identifikaci s lecčíms a někým, kterážto má své náznaky i v nejprimitivnější hospodské debatě?

                      Takhle je to s tim strachem a nedostatkem motivace. A umíráním bez tý motivace. Znásilnění se to týká sice jen vzdáleně, ale přecjen trochu. Myslím, že znásilnění je zážitek, kterej jednoho nebo jednu uvrhne do vobrovskýho neznáma. Nic už nejni jako dřív a nic nejni do budoucna jistý. Je to jako když ti kompletně vykradou dům a ty víš, že se to může stát kdykoliv znova. Předtim tě to ani nenapadlo. Je to nepříjemný a hodně.
                      S těma penězma ... noo, trochu blbneš. Prachy sou prostě nejpraktičtější věc, která měří dělbu práce a míru spolupráce mezi lidma. Když se bude směna odehrávat jako na blešáku s autodílama, jakože za alternátor na Mustanga mi dej chladič na Deltu a dva litry mlíka, tak to nebude ouplně vono. Bylo by to jako za komančů, že já ti udělam doma topení, když ty mi seženeš pod pultem telku, ale prodavač jí dá stranou jen tehdy, když něčí tetička vopraví jeho holce zuby a tak ...
                      Za další, máš ouplnou pravdu v tom, motýlí křídlo způsobí na druhym konci světa zemětřesení. Ten zmar a sebelítost a vztek a zoufalství u tý dotyčný fakt může vnést zmar a vztek i do lidí kolem a pak už je to exponenciála ...
                      Včera sem tu měl na návštěvě 13 děvče, ráda sem chodí, sme pohostinný, najednou se tu rozbrečela a pak mi to docvaklo a objal sem jí a pevně držel a ptal se: "Vy se doma málo mazlíte, viď?" ..... bylo to přesně tak ... plakala čtvrt hodiny ... jestlipak to nejni něčemu podobný ... jestli to tak u nich pude dál, holka bude zoufalá a vzteklá ... jako mnohý z tohodle fóra

                      • Hana Miniesej byla celkem zajímavá a popravdě.. trochu složitější na.. ani ne na pochopení, jako na představení si toho, co si všechno napsal. Jo, s těma prachama jsem to krapet přestřelila, bez nich by se to neobešlo. Ale člověk si holt všechno, co napíše, hned neuvědomí zpětně v plnym významu, jaksi.
                        "Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí." To je moc hezká myšlenka, možná i fakt, ačkoliv... To, že nepřítel nakonec ustoupí může být(i nemusí) i celkem naivní. On totiž nemusí ustoupit sám od sebe, ale občas je zapotřebí se do toho trochu zamontovat, nebo nechat někoho, aby se do toho zamontoval, aby se věci jaksi vyřešily. Ještě je tu teda možnost, že nepříteli se veškerá píle omrzí, když ona osoba bude dál žít a tak dále, ale.. Pořád je to jen jedna z mnoha možností. Pro mě osobně to zní spíš jako pohádka, popřípadě část knížky, která končí vždycky dobře...Ale s tim ostatanim. Souhlasim.

                      • LoLa Je to zajímavý... Tak když tě to tolik štve založ něco proti tomuhle >> "svinstvu" << Ano podle mě jo!!

                        • jeden z mnoha myslíš založit něco proti nedostatku mazlení v rodinách? To asi nejde ... nebo sem tě špatně pochopil ...

                          • LoLa No to si asi špatně pochopil... Něco aby se tomuhle zabránilo... Sexuální obtěžování,Znásilnění...:(

                            • jeden z mnoha založit něco proti něčemu tak lidskýmu jako je "sexuální obtěžování" je totální nesmysl. Ty snad žertuješ.
                              Hele, když se potkáme a budeme kecat a bude to příjemný, budu mít potřebu na tebe šáhnout, abych tě víc ucejtil a ty mě. A udělam to. Je to obtěžování?
                              Včera sem jedný skoro cizí madam řek, že je si nutně potřebuju čuchnout k jejímu podpaží. Stalo se a voněla nádherně (je léto a byla fest zpocená) a řek sem jí to. To je sexual harasement jak prase a přitom je to moc pěkný. Lidský.

                              • Hana Hm... Tohle všechno je lidský, to bezpochyby, ale..Je všechno lidský žádoucí? Nejni pár "lidskejch věcí" tak trochu už jen na obtíž..? Většina lidí už se víc vyděsí, než to uvítá, když se najde někdo, kdo má jen lidskou potřebu "jen víc ucejtit toho druhýho". Podle mě jen málo lidí přemejšlí nad tim tak, že někdo jen chce tohlecto. Místo toho si myslej, že to znamená nebezpečí a podle toho se tak chovaj. A teď.. Je to dobře, nebo špatně? Je dobře, že člověk toto jasně lidské chování odmítá? Je to špatně? Lidi už maj v hlavách jen to špatný, co se může stát, ale.. Je to špatně? Je to dobře..? Jasně, záleží na okolnostech, ale... Já se ani nedivim, že se nad timhletim lidskym chovánim dost lidí pozastavuje. Protože bát se je přirozený. Stejně jako všechno tohle lidský chování.
                                ...........
                                Zakládat něco proti něčemu.. Pomohlo by to vůbec? Nebo čeká vůbec někdo, když se nad tim zamyslí, že by to vůbec mohlo nějakym způsobem pomoct? Lidi jsou různý a ti, co dělají to špatný(ale přitom je to i lidský...) by nejdřív sami museli chtít do něčeho jít, do něčeho, co by proti tomu bylo založený. Ne všichni to ale chtějí sdílet, nebo ne? Ne všichni maj na stejnou věc stejnej pohled, názor. Jak vymyslet vůbec něco alespoň zdánlivě univerzálního? To přece nejde. To neni v silách nikoho a ničeho..

                                • LoLa A proč "MY" máme souhlasit s ničim co nám neni příjemný.. Například.. Nechat se od někoho ošaváhat?? Jo je to lidský ale nám nepříjemný?? To si mám nechat libit?? Koukám že, jsem zas narazila na stejný lidi co nechápou co jsem prožila... Jo ale proti tomhle se dát nějak bojovat ;) Psycholog,léčení... atd.. Jenže to bysme museli tyhle lidi chytat do pastí.. Ale naše "policie
                                  jěště neni tak chytrá aby to dobře řešila" :) Nechápu jak nikdo tohle může nazývat lidský... Jo podle mě je to lidský když se to člověku líbí.. ale když ne tak to beru jako oběžování nebo osáhávání...

                                  • jeden z mnoha mám pocit, že se LoLo presentuješ při tom vošahávání jako oběť, tak to ale nejni ... na každý vobyčejný "vošahávání"(ne přepadení a násilí, jasně) sou minimálně dva a je tam hafo prostoru pro vymezení se ... dokonce se vo tom dá přímo v tu nebo následující chvíli mluvit. Včera sem se jedný vošahávaný radši zeptal ... myslim, že se jí líbilo i to, že jí vošahávam i to, že se zajímam vo její pocity ...takže to nejni MY a ONI a souhlasit s nepříjemnym .... to, cos prožila bylo jistě veeeelmi nepříjemný .... dáš si, plís, pozor, abys nestrkala všecky lidi do jednoho pytle? Ta rétorika typu "chytat lidi do pastí a .... policie ....bojovat ... nechápu ....nechápou ...". Já to chápu.
                                    Nech se, prosím, ošahávat ... je to to jediný, co tě zbaví fobie z vošahávání ...

                                    • Anonym člověče si magor!!! Sis pčečetl de Sade a myslíš si, že všechno je lidský ne?!?!?!?!? Takhle mě už dlouho nikdo nevytočil!!!! Lidský je očichávání, lidský je tohle všechno... ALE POZOR!!!! ne na nikom, kdo to nechce....!!! jestli chceš skončit za katrem a zkazit si život, tak jsi bláze...! to si myslíš, že ti to vždy projde!?!?!

                                    • Hana K tý radě, jak jí dáváš na závěr, o tom vošahávání... Když má někdo fóbie z pavouků, dělají se takové pokusy, jakože ten člověk se léčí tím, že se učí jakoby žít s těma pavoukama. Jenže co když vošahávání nejde přirovnat k pavoukovi, ale jde přirovnat k něčemu, co je za každý situace nepříjemný? Třeba bolest. Je známo, že receptory na kůži, který reagují na bolest(těch má člověk mimochodem ze všech nejvíc), se nikdy "neoblbnou", nezvyknou si na to, že je na ně působena bolest(narozdíl třeba od čichových receptorů; čichový buňky po určitý době v např. zapáchajícím prostředí začne ten "smrad" ignorovat). Takže těžko říct. Asi záleží na tom, do který tý kolonky si to kdo zařadí.

  • Míííírně kontroverzní příspěvek

    jeden z mnoha Ahoj, lidi, tydle stránky mě strašně dojímaj, protože tolik trápení a slz a neštěstí mezi lidma ... trochu vo tomhle tématu taky vim, běželo to kolem mě a neni to žádná prdel. Víte, upřímně, třeba já sem strašně citlivej a když se mi nějaká ženská líbí, tak úplně halucinuju. Prostě se zamilovávam na první pohled, vůbec nevim, proč to tak je, a pak po ní začnu strašně toužit a nevidim neslyšim. A sem schopnej (asi) províst úplně cokoliv. Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam. Stejně jako mý srdce krvácí pro všecky holky, který si tady vylejvaj srdce a je mi z toho moc smutno, tak úplně stejně mý srdce jednoho dne zahoří pro nějakou a já nebudu vidět nebudu slyšet a něco se stane. Jaký poučení z toho plyne? Sme jenom lidi a nezbejvá než ten život žít v celý šíři, se všema radostma i strastma. A když něco provedete a někomu ublížíte, musíte se s tim smířit, omluvit se, hladit, obdarovávat, abyste to nějak vyvážili. Ale vygumovat to už nejde. A když někdo ublíží vám, je to to samý. Mý citlivý srdce říká všem nešťastnejm holkám, neuzavírejte se do sebe, obejměte prvního druhýho třetího a držte a hlaďte se tak dlouho až se to všecko začne zlepšovat. Telefonujte, plačte, šílejte, vožerte se, běhejte sem tam, křičte, zpívejte, prostě to všecko musí jakkoliv ven. Hlavně ven. Svět je plnej lidí, který furt něco držej pod pokličkou. Je to nanic.

    • jarda Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo- děláš si prdel?! radim ti vyhledej psychologa dokud je ještě čas protože jestli někdy ublížíš ty nebo někdo tobě podobnej nějaký slečně v mym okolí tak věř že ti bude taky ublíženo..a to myslim naprosto vážně, já jsem s těch lidí že bych nedokázal žít s vědomím že někdo někomu úmyslně ublíží a nebyl za to potrestát, případně předpokládám dost nepříměřeně viz náš soudní systém.. do takovéhle situace sem se nikdy nedostal a doufám že ani nikdy nedostanu ale kdyby bohužel jo vim že by to dopadlo takhle i za cenu toho že bych za své činy také musel nést následky.. jednou sem byl se svojí slečnou kterou už dva roky hrozně miluju na diskotéce a nějaký opilí kluci jí tam říkali nějaké nemravné návrhy jako jestli počítá s tím že jí večer budou mr*at.. nevěděl sem to jelikož to byli kluci které od vidění znala z jejího města tak sem tam s ní byl chvíli a pak jsem si poposedl jen k vedlejšímu stolu tudíž byl sem asi dva metry od ní o měl jí pořád na očích a neměl sem tušení o čem se zrovna baví,tohle mi řekle bohužel až když sem nálehal po tom co sem jí odvezl domů měl sem na ty kluky úplně neskutečně vstek že sem musel jít asi ve 3 hodiny v noci běhat do lesa abych to ze sebe dostal a tak nějak vim že kdybych se to dozvěděl tam ten vstek bych ze sebe dostal úplně jiným způsobem, na slečnu sem nebyl naštvaný ale spíš mi bylo strašně líto jakou ke mě má nedůvěru... mrzelo mě že mi tohle neoznámí automaticky ale až po tom co sem jí o to prosil.. naštěstí se jedná o malicherný problém oproti těm co tady pročítám, je mi to moc líto a u některých článků ani nenacházím slov.. jak muže někdo takhle ublížit.. jen si myslím že v žádném případě není dobré si takovéhle věci které ste si prožili si nechávat pro sebe, prostě je jen hodit za hlavnu, buďto se budou stupňovat nebo to může hrozit dalším lidem když nebude násilník náležitě potrestán.. držim palce a ať už se na tom světě takovéhle ošklivé věci nedějí i když bohužel vím že toto přání se mi asi nesplní a slečny nám na potkání dělají radost svým úsměvem a né utrápeným obličejem

    • Pavla Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo.<<<<<< ty svině?

    • LoLa Trochu se mi to motá... Co si tim myslel??

  • Moc vas zadam o pomoc uz nevim co delat

    lulu Ahojky doufam ze pisu na dobrou adresu nak sem tady nato nemohla prit jak to funguje sem rada ze se zabyvate timto problemem co postihl i me pred 2lety.Sice tu vsichni pisou o znasilneni ja byla malem znasilnena stalo se to v jednom vedcim meste v CR.Ja byla na prazdninach u kamosky kdyz sme byli na prochazce po meste ona se rozhodla ze nastivi svou kamosku a ja rekla ze tam sni nejdu a vidala sem se k jejimu domu.Coz byla osudova chyba po ceste zamnou sli 2 opili muzi a pokrikovali name ja sem clovec co tyto vykriky ignoruje.Tyto dva muzi se zamnou rozbehli ja zacala vytacet cislo na kamose (bracha te nejmenovane kamosky) slisel jen jak sem kricela o pomoc ty dva muzi me svalili ke keriku kde zeme strhavali obleceni ja kricela o pomoc pak jediny cosi pamatuju je ze nejaky starsi pan s hulkou a jezevcikem me opravdu slysel a pomohl mi nebyt jeho nevim jak skoncim mezi tim me tyto dva muzu uhodili do hlavy a ja omdlela kdyz sem se probrala nesl me kamos pomalu nahou jen v jeho bunde k nemu domu tam sem stravila nekolik hodin ve vane a s flaskou vodky v ruce. Stalo se to pred 2rokama a ja doted otom snikym nemluvila ted mam pritele a kdyz sme se spolu chteli vyspat ja se rozbrecela pred ocima semi setmelo a ja videla jen oci tech dvou nic vic bohuzel at se snazime jak chceme nedarise nam to. Proto vas zadam o pomoc co mame delat abych prekonala strach a vzpominky chci uz zit a ne se vnoci budit ze zlich snu a bat se muzskych doteku dekuju za odpovedi

    • Lucka Jestli chceš stále pomoc napiš mi s tímto ti mohu pomoct..

  • Moc vas zadam o pomoc uz nevim co delat

    lulu Ahojky doufam ze pisu na dobrou adresu nak sem tady nato nemohla prit jak to funguje sem rada ze se zabyvate timto problemem co postihl i me pred 2lety.Sice tu vsichni pisou o znasilneni ja byla malem znasilnena stalo se to v jednom vedcim meste v CR.Ja byla na prazdninach u kamosky kdyz sme byli na prochazce po meste ona se rozhodla ze nastivi svou kamosku a ja rekla ze tam sni nejdu a vidala sem se k jejimu domu.Coz byla osudova chyba po ceste zamnou sli 2 opili muzi a pokrikovali name ja sem clovec co tyto vykriky ignoruje.Tyto dva muzi se zamnou rozbehli ja zacala vytacet cislo na kamose (bracha te nejmenovane kamosky) slisel jen jak sem kricela o pomoc ty dva muzi me svalili ke keriku kde zeme strhavali obleceni ja kricela o pomoc pak jediny cosi pamatuju je ze nejaky starsi pan s hulkou a jezevcikem me opravdu slysel a pomohl mi nebyt jeho nevim jak skoncim mezi tim me tyto dva muzu uhodili do hlavy a ja omdlela kdyz sem se probrala nesl me kamos pomalu nahou jen v jeho bunde k nemu domu tam sem stravila nekolik hodin ve vane a s flaskou vodky v ruce. Stalo se to pred 2rokama a ja doted otom snikym nemluvila ted mam pritele a kdyz sme se spolu chteli vyspat ja se rozbrecela pred ocima semi setmelo a ja videla jen oci tech dvou nic vic bohuzel at se snazime jak chceme nedarise nam to. Proto vas zadam o pomoc co mame delat abych prekonala strach a vzpominky chci uz zit a ne se vnoci budit ze zlich snu a bat se muzskych doteku dekuju za odpovedi

    • Maria Staršně ráda bych ti pomohla tak ti zkusím poradit jak nejlépe to dokážu a snad by ti to k něčemu bylo... pusťte si hudbu ať z hlavy vytěsníš co nejvíc myšlenek a vemte si obyčejnou květinu, hlaďte se ní, občas se nenápadně dotkněte kůží. Takhle to zkoušejte delší dobu až si třeba na mužský dotek od tohho, koho miluješ zvykneš
      Maria

      • lulu dekuju za napad a radu ale buhuzel uz mijeto k nicemu vzath skoncil a ma snaha snim aspon pro zatim vim ze bych to nemela delat ale nemam nato sem pomalu a jiste s psichikou dole a nejen s tohoto mam v zivote vic spatnych veci a ty me ted trapi vic ale DEKUJU MOC

      • stan jejda dekuji za perfektní nápad :)

    • stan nevím moje pritelkyne má ten samý problém a ptal sem se a nikdo mi zatím nebyl schopen odpovedet. Chci ji pomoci ale nevim jak. Snažím se být tolerantní a myslím, že čas rány zahojí. Držím Ti palečky ať ti to s přítelem vyjde.

      • lulu ahoj STAN vis cas rany hoji to se rika a mas pravdu ale je fakt ze me to v tomdle vubec nepomaha ani cas ani tolerantnost ploste mi prideš zeje to horsi a horsi nevim co stim a bojim se jit za psichologi atd tak sem skusila tuto moznost a doufam ze nekdo poradi protoze akorat to odnasi muj pritel a me jeho lito protoze je videt zeby chtel klidne se jen mazlit ale ja proste nemuzu nevim co dal tady ti jen pisu to jaky toje u me a prosimte kdybyste na neco pprisli s pritelkini mohl bys mi tez poradit dekuju a drzim palecky

        • stan jasne povim ti co a jak když na neco prijdeme ale moje pritelkyne už má za sebou i psycholožku. a ja si myslím ž to je hodne duležité. psycholožka te muže i vylečit být tebou určite bych tam bežel.

          • lulu vym come tam caka chodila sem kni 4 roky kvuli tatovi ale proste se bojim ze se bude moc viptavat a ja to chci nechat takle anonimni bez lidi proste to viresit jen semnou a mam dojem ze vtom mi nepomuze ploste mam odpor k sexu a vecem kole ploste si myslim ze to nepomuze a mam strach

            • Stan Sex je vec krásná když ho deláš s osobou kterou miluješ. a myslím si, že uzavíraním se do sebe nic nevyrešíš musíš to ze sebe dostat. nesmite spechat. pomalunku se o to pokoušet a prekonávat se až to jednou dokážeš a bude se ti to líbit. ale bude to trvat treba i rok. nemmysléím včil psycholožku amatérku jak jim rikam ja. ja myslím specializovane centrum kde se zabivaji znasilnenim .

              • lulu a tydle lidicky najdu kde vis ja vubec nevim kde tu pomoc hledat

                • stan volá sa to krízové centrum pre znásilnené ženy

                  • lulu aha tak to jo nu nevim nu nak nemam odvahu

                    • stan Aspon to vyskúšak určite máš v sebe aspon kúsok. Zatni zuby a bežkaj určite ti to pomože. A ked nie, tak to sprav aspon pre priatela. :)

                      • Lulu uvidim ale ted se nak mi borti vse podrukama a musim to vse zachranit pak se mozna pustim do tohodletoho zas

                        • stan okej daj vedet jak se ti dari. :)

                          • lulu neboj dystak vam taky poradim

                            • Stan no šak to si myslím :)

                              • lulu tak co uz ste vyskouseli napad od marie a pomohl doufam ze ste to uz skusili a spon drobekt pomoh moc bych vam to prala

                                • stan ješte na to nebyla priležitost a nasilu nechcem robit nic. ale kdysi mela problem si se mnou jenom lehnout, a dnes sme spolu ležali a spali pritulení :) snad sa to zlepší :)

                                  • stan a tobe jak se darí?

                                    • lulu dari nedari jak seto veme nak se name vse vali

  • pomoc

    stan Dobrý den chtel bych se zeptat. nemám moc cas císt fora ani nic jiného . mám pritelkyni, která byla asi pred 2 lety dost osklive znásilnená. Vrátila se do normálního zivota ale se sexem a jinými neznostmi má problémy. Snazim se být tolerantní, do niceho ji netlačím a snažím se ji pomoct. sme spolu teprve mesíc, ale chci ji pomoct. Poradte mi co ji ríkat, co delat, nejakou psychologii nebo neco. dekuji moc všem co byli mi ochotni poradit...díky

    • Eli Měsíc, nebo doba, která je v řádu pouhých měsíců(ano, pouhých), je velmi krátká doba. I když se může zdát, že dva roky je už nějaká doba zpátky, pořád to pro ni může bejt "jako by to bylo včera". Takže možná rada: být nadále tolerantní a na vše jít pomalu, nejlépe aby si ani ona slečna nemyslela, že jde o nátlak, aby si nemyslela, že "to" musí za každou cenu udělat.. Dávat city najevo i jinak, ona si musí být nejdříve jistá, že může důvěřovat v citech.. a pak už to jde všechno líp. Nebo já nevím. Ale asi by to tak mohlo být.. A důležitý je asi i o všem mluvit(a to kdykoliv, při jakýkoliv příležitosti.. ale nečekat jen na to, až začne sama, někdy je na místě se na něco zeptat.. např. jestli jí nevadí, že jí teďka políbíš, jestli jí nevadí, že jí teďka obejmeš a když jí to bude vadit, tak to rozebírat dál.. samozřejmě v klidu a asertivně...). Samozřejmě, jestli jí to nevadí, to je důležité...
      ..

  • přednáška o prevenci znásilnění a sebeobraně

    mia http://fenri.net/vw/

  • Soud

    LoLa Máám dotaz je tady někdo kdo tam dotáhl až na soud?? Víte taky jsem něco zažila..řešíme to na policii.Tak by mě zajímalo jak to probíhá??Díky mooc za odpověd :-* Přeju Váám Všem Hodně štěstí a taky držím všem palečky :) Tihle grázlové by se měli kastrovat!!!

    • Lenula Ahojky,prožila jsem si něco podobného před 7 lety.Byla jsem hloupá a naivní a ty řeči od rodičů nesedej k nikomu do auta se mi vybavujou až ted.Ale už to zpátky nevrátím.Jelikož jsem neměla žádné zranění a ni modřiny,protože jsem měla strach a udělala s brekem co chtěl,nikdo mi pochopitelně nevěřil.Ten den jsem se dostala zhruba po 8 hodinách výslechu do postele, úplně hotová.šetření bylo odloženo a ted se mi ozvali po 7 letech,že našli pachatele. Já to mezitím v sobě uzavřela, vdala jsem se, mám krásnou dceru a ten kolotoč mě má čekat znovu? Už jsem si zařídila život po svém, na tenhle incident jsem zapomněla,ale to je nezajímá.Už to nechci zažít znovu. Co si na něm vezmou po sedmi letech? Ted i lituju toho,že jsem to nahlásila, už bych to neudělalaa ani se nedivím,že se holky nebo ženy bojí, když se dozví,co je na policajtech čeká.Nevím jak tenhle kolotoč uzavřít. Asi je to blbý přirovnání,ale přijde mi to jako když někoho pokouše pes a utratí se po pěti letech.

      • Kája Ahoj, věřím, že se teď cítíš hrozně, ale nenahlásit to je pitomost... Jen si zkus představit, že tvé dceři dělá někdo něco podobného... také bys chtěla, aby to nechlásila, nikomu nic neřekla a žila dál? Myslím, že ne:! Chtěla bys to aspoň zkusit! Nahlásit ho! Dopadnout ho! Potrestat ho! a hlavně!!!! Aby se to nestalo nekomu dalšímu ne??? snad bys to nikomu dalšímu nepřála....

      • LoLa To věříím :( jestli mě tohle čeká...Už teď mám problém se o tom bavit.Také jsem se uzavřela sama do sebe. Také bych to nechtěla znova otevírat..zvlášt když máš rodinu. Mám dotaz když ti nevěřily.Jaký možnosti ti dávali k zrušení?? Říct že, sis to rozmylsela nebo..pokračovat?? Mě taky nevěří...

    • Vall ahojky, v tomhle ti moc a moc já jsem to tam nedotáhla ze strachu, protože mám známou která tam byla a byli na ní všichni hrozně zlí, policie se jí vysmála..já jsem to nemohla říct ani doma rodině takže pro mě tahle možnost taky tak trochu odpadla, měla jsem strach z toho co bude až to někomu řeknu..no jako asi každý tady. Rozhodně Ti moc držím palce a doufám že to bude vše ok..dodneška na jednu stranu lituju toho že jsem to nenahlásila..toho grázla totiž jednou za čas vidím a to je asi to nejhorší co může být..takže rozhodně jdi do toho:-) držím palce

      • LoLa Děkuju :) Ale mám strach vypovídat před ním...

        • Kuky Ahoj, zkus se obrátit na Bílý kruh bezpečí www.bkb.cz

          • LoLa Děuju za radu :)

  • re

    nima máš můj obdiv že si to hned za začátku nevzdala a nenechala to jen tak běžet... drž se , žádný sebeobviňování, nenech se zlomit tím že vyšetřování se možná protáhne a že to bude nepříjemný- jen ať si to ten parchant vyžere...nestyď se o tom s někým promluvit a určitě vyhledej nějakou odbornou pomoc....Drž se

    • LoLa Také dekuju :o) Chodila jsem k psychologovi ale teď už je to lepší..

  • PRosím poraďte mi

    L. Nedávno jsem byla znásilněna. Jelikož jsem byla na diskotéce něco jsem popila a když mi nic nejelo zavolala jsem si taxi poprvý a naposledy.U mého baráku nezastavil zajel do lesíku a tam....stihla jsem utéct a rovnou na policii..Byla to asi největší chyba protože mě furt tahali z jednoho oddělení na druhé a musela jsem to vykládat nejmíň pěti lidem až nakonec jsem to řikala poslední policistce která mi říkala že mi to neni k ničemu a že jí to musím popsat znovu. strávila jsem na policii 15 hodin a k tomu jsem musela jet na místo činu.. Kromě toho že jsem strávila svou první prohlídku na gynekologii kde na demnou stáli dva doktoři sestřička a policistka..čtyři lidi..nejhorší zážitek..:( potom strašném mučení jsem se dostala domů a jediný na co jsem myslela byla sprcha a teplá postel..jsou to dva dny co se to stalo..a přijde mi že se na mě všichni koukají jako bych za to všechno mohla já..nejsem momentálně schopná žádných emocí a jsem jak tělo bez duše nemůžu takhle dál...přijde mi že jsem moc mladá na to aby se to stalo zrovna mě a nevim co mám dělat

    • Maria Je strašný, že na policii nechápou jak ti nejlíp pomoct :/.. Určitě vinu nepřikládej sama sobě a naopak spíš vypni hruď, uvědom si že jsi silná a že s pomocí kamarádek zvládneš vše a tohle překonáš. Nejsi první ani bohužel poslední a tak nám ženám nezbývá nic jiného, než s tím bojovat a navzájem si pomáhat...
      Přeju Ti hodně štěstí a odvahy!! Maria

  • Upozornění

    Hunter Jak si to tady čtu... Tak lituju všechny ženy a slečny, které si musely tímto projít. Jen jsem tady chtěl říct jeden příběh,který se pravě odehravá. Jedna mladá slečna,která je z malé vesničky směrem na Český Těšín ,obvinila jednoho známeho z toho ,že ji znásilnil. Tu dívku znám velmi dobře, protože jsem s ní 2 roky měl krásny vztah,pak začala střední škola,noví kamarádi.Začala brát drogy ,a proto byl rozchod.Ale zpátky k věci... Seznamila se s jednou holkou ,která byla opravdu znásilněná.Proto asi chtěla být zajmavá a vymyslela si příběh jak jí bylo ublíženo.Zárověň to byl skvělý způsob jak si omluvit svou neomluvenou absenci.Ta její kamaradka ji tak dlouho hučela do hlavy, než opravdu šla na policii a tím padem si omluvila absenci a byla středem pozornosti ,což byla její obliba. Teď tomu známemu hrozí až 8 let odnětí svobody z důvodu několikanasobného znásilnění.Nejhorší na tom je ,že v té době byl po vážné nehodě.Spadl z žebříku a prorazil si patu,nasledně musel být operován.7 měsíců nemohl skoro chodit.A v té době ji měl znásilnit ,když si nemohl ani dojít na záchod?!Proto si říkam, že není všechno jak se může zdát! Všichni nejsou špatní a kvůli nějaké ubožačce ma jít suprovej chlap ,otec 3 dětí do vězení! Je trochu divné ,že se holka nechá ,,jakože" 2 roky znásilňovat a pak si najednou holčička vzpomene ,že ji ,,mrzák" který si nezajde na blbý záchod znásilnil?

    • LoLa To zamrzí...ale nechápu jak si to může vymyslet?? :(

  • porad

    M. Je to uz deset let. A bylo to moje poprve v den mych patnactych narozenin. Povazovala jsem ho za kamarada, coz nebyl.

    Od te doby jsem, myslim, usla dlouhou cestu, na ktere jsem potkala neduveru, stud, sebeobvinovani, sebenenavist, zoufalstvi, beznadej, vztek, obdodi sebepresvedcovani o "normalite a psychicke neposkozenosti" spojene s promiskuitnim obdobim, pokus se radeji uchylovat do vztahu se zenou a opetovat lesbickou lasku, omamne latky, sebeublizovani, bolest, vnitrni prazdnotu, znovuobnovovani duvery i sebeduvery, zvedani se na nohy, snahy zapomenout, ktera potom presla do snahy o prijeti faktu, snahy o sebeakceptaci, snahy o prijeti nabizene lasky, emocni priblizovani se k cloveku, svereni se se svym problemem a tak dal a tak dal a dosla jsem az k tomu, ze jsem se stastne vdala.

    Ale neni to pryc. Nezmizelo to. Neudala jsem ho. Nenasla pomoc odbornika. Zle sny se porad opakuji. Pocit viny pretrvava. Porad o tom nedokazu mluvit. A porad mam strach a sramy na dusi, na tele. Ovlivnuje to porad muj nynejsi zivot. Boli to.

    Ale naucila jsem se s tim zit-kdybych toto neumela, uz bych tu nebyla. A naucila jsem se milovat a pochopit, ze i ja muzu byt milovana. Bezpodminecne. Bezdecne.

    Deset let je dlouha doba na vlaceni takoveho bremena. Odkladanim problemu se nic nevyresi. Jen zapada jeste hloubeji a vryva se do vas.

    S odstupem casu vidim chyby, ktere jsem udelala. Za tu nejvetsi povazuji to, ze jsem nevyhledala odbornou pomoc a porad toho nejsem schopna. Verim ale, ze pokud bych toho schopna byla, mohla jsem se vyhnout nekterym mym naslednym jednanim, ktera mi ve vysledku nechala par dalsich ran na srdci i na tele a kterymi jsem si ublizila jeste vic.

    Ctu si vase pribehy, svira se mi hrdlo, chladnou ruce a strasne rychle mi busi srdce.

    Udelala jsem na sve ceste tolik chyb! A moc vas prosim, nedelejte je taky a nechte si pomoct, kdyz se vam pomoc nabizi nebo pomoc vyhledejte. Neni to jednoduchy, kdyz ma clovek byt na takovouhle palku sam. Udelejte to pro sebe, abyste si sami sebe mohli zase zacit aspon trochu vazit.

    Clovek, ktery mi pomohl nejvic na celem svete a ja jsem mu za to neskonale vdecna a nesmirne si ho vazim je muj nynejsi manzel. Trpelivy, ohleduplny, nenuceny, chapavy.

    Je to straslive tezky boj, ktery tu vedeme a ja ted uz vim, ze ho vedeme v podstate sami se sebou, protoze se musime naucit sami sebe prijmout, protoze co se stalo neda se zmenit. Je to fakt.

    Tak vam vsem hrozne moc preju, at neztracite nadeji a bojujete dal! Vzdyt uz v podstate ve chvili, kdy ziskavate prevahu zacinate vyhravat! Nevzdavejte to a bojujte az do konce! Drzim vam pesti, at to vyhrajete!

    • Tiff presne viem o čom píšeš.... všetky tieto "fázy" sprevádzali aj mňa... až na to znovuobjavenie dôvery a sebadôvery... je to už 17 rokov, a stále na to neviem zabudnúť, vymazať z pamäte.... a najhoršie na tom je, že sa o tom ani nemám s kým porozprávať, pretože nikto okrem mňa a neho, o tom nevie :-( no cítim, že niečo s tým urobiť musím, pretože už to viac v sebe skrývať nedokážem, nevládzem, a tie myšlienky na samovraždu, sú stále viac a viac doternejšie.... mám život, ktorý by mi mnohý závideli... až na to detstvo.... spomienky mi bránia tešiť sa z prítomnosti, nech je akokoľvek ružová....

  • co dělat?

    M. Nevím, jestli se tohle za znášilnění dá považovat, protože k aktu jako takovému nedošlo. Bylo mi přibližně 6-7 let, nepamatuju si přesně. Jemu bylo jen o tři roky víc než mě. Jsme příbuzní a jelikož jsme přibližně stejného věku, jako malí jsme často přespávali spolu u známých. Začalo to tak, že chtěl ať se před ním vysvleču. Měla jsem strach, že když řeknu ne, že mi ublíží a nebo to pujde někomu říct (tehdy jsem o tomhle tématu skoro nic nevěděla). Následně to pokračovalo tak, že se mě dotýkal ať už rukama, pusou nebo svým přirozením. Několikrát se to opakovalo a já měla strach něco udělat nebo to někomu říct. Následně jsem u příbuzných už nepřespávala a snažila se na to zapomenout, což se mi poměrně dařilo až do doby, kdy jsem se svým současným přítelem (který je neuvěřitelně chápavý) začala mít intimní vztah. Stále častěji se mi vracely myšlenky na předchozí léta. Nakonec jsem to příteli řekla a on se zachoval opravdu hezky, ale v sexuálním životě jsem jakoby zaseklá. Nedokážu se pořádně uvolnit a užívat si jeho doteky. Místo toho, aby se to zlepšovalo, se to jen zhoršilo a po chvíli mi začalo vadit i obyčejné obejmutí nebo pohlazení. Mrzí mě, že to v sobě nedokážu překonat. Možná to moc zveličuju, ale opravdu se toho pocitu chci zbavit. Jenže čím víc se snažím, tím je to horší a zapomenout na to taky bohužel nejde. Tak co mám ještě dělat?

  • I člověk do kterého byste to neřekli, může ublížit.

    P. Ahojte
    Můj spolužák mě asi tak 3 roky pohlavně zneužíval, nikdy nedošlo k samotnému styku, pouze k orálnímu styku, hrozně to bolelo, až jsem bolestí brečela a on se mi vždycky strašně smál, dělal mi i spustu jiných věcí, které nechci psát, je to hodně těžké. Takové první náznaky začaly, když jsem byla v druhé třídě a když mi bylo tak osm a půl začal mě pohlavně zneužívat, vždycky mi to bylo hrozně nepříjemné, říkala jsem mu, že nechci, že mi to vadí, jelikož jsem byla naivní a hloupé dítko, věřila jsem tomu, co mi navykládal, říkal mi, že si takhle hrají všechny děti a pokud si takhle hrát nebudu, budou se mi všichni smát a nebude se se mnou nikdo bavit. Když mi bylo 11, tak jsem se s ním přestala bavit, napsal mi v hodině lísteček, že k němu půjdeme hrát hry na pc, kdybych tenkrát tušila co se stane, nikdy bych nešla, bylo to hrozné. Nebránila jsem se a strašně se bála. Když jsem od něj odcházela, říkal mi, že to nesmím nikde říct. Hned co jsem přišla domů, musela jsem se okamžitě umýt a řekla jsem mamce jen malou část z toho co se stalo. Mamka na něj došla, jelikož nevěděla co mi celou dobu prováděl, tak se to dál neřešilo, dodnes si maminka vyčítá, že na to nepřišla dřív a nevěděla všechno, že by to tenkrát mělo jinou dohru. Začala jsem dospívat a začali se mi líbit kluci, jenže se mi začaly vracet vzpomínky, budila jsem se v noci, zdálo se mi, že mě znásilnuje vlastní rodina. Vždy, když nějaký kluk narazil na téma spojené se sexem, začala jsem se strašně třepat a mám to i dnes. Vadí mi, když na mě někdo sahne, až se mi chce někdy zvracet. Nechci vyhledat odpornou pomoct i když vím, že bych měla, ale myslím, že nejvíce mi pomáhá maminka, nerada to někomu říkám, připadám si taková pošpiněná, že jsem udělala něco špatně, že jsem nečistá. Dnes je mi 16 a půl a je to stále horší, našla jsem si kluka v 15, byli jsme spolu 14 dní, byl hrozně moc hodný, byli jsme se spolu projít a jako každý kluk snažil se mi dostat pod tričko, ale dostala jsem strašný strach, že se mi zhnusil a už to nešlo, tak jsem mu to řekla a donesl mi květinu a když se omlouval, měl slzy v očích, věřím, že ho to mrzelo a štve mě, že to tak dopadlo, protože to byl člověk, který by mi mohl pomoct, věřím i tomu, že jednou se to prolomí, ale musí se najít kluk, které mě pochopí a když řeknu NE, hned přestane, omlouvám se, že je to tak dlohé, docela mi to pomohlo, že to můžu napsat. Děkuju za přeštení. Jinak jsem chtěla všem holkám vzkázat, že je chápu, vím že tohle je jiné než znásilnění, to musí být daleko horší a vím, že jsou to hrozné vzpomínky, člověk se musí kolikrát strašně přemáhat, ale když chcete, vždycky se to dá překonat i když si říkáte, že to je blbost, že to je doživotní trauma, samozřejmě že je, ale dá se to do větší míry překonat, mojí mamku znásilnil kamarád, můj táta jí 10 let mlátil a dnes má manžela, toho nám poslala samo nebe a překonala to, mám v ní vzor.

    • Lucka Ahojky, kdyby jsi s tím chtěla pomoct tak mi písni na email Luszy1@seznam.cz pa a drz se

  • POMOC!!

    Martin nikdy bych nečekal,že zrovna já budu muset vyhledávat podobnou stránku,bohužel se to ale stalo,nejde sice úplně tak o mě,ale jde o mou přítelkyni,která byla přibližně před měsícem znásilněna,udělali to nějací 3 parchanti,už jsou v base,ale přítelkyně byla asi 2 týdny v nemocnici,ale fyzicky je v pořádku naštěstí,ale teď ta psychika,od doby co se to stalo mě nechce vidět,píše mi že na jednu stranu by byla moc ráda se mnou,ale na druhou zase ne,že se toho bojí,tak vážně nevím co dělat,moc rád bych jí nějak pomohl,musí to pro ni být hrozně těžké já to chápu,ale rád bych jí objal a řekl jí že ji miluju,ale pořád je na tom psychicky hodně špatně,poradíte mi někdo prosím co dělat?

    • M. Ahoj Martine,

      moc me mrzi, co se stalo a je mi lito, do jake situace jste byli vlozeni.

      Musis si uvedomit, ze tva pritelkyne je ted pravdepodobne strasne zranitelna, ponizena, zmatena, stydi se, bez sebeucty a sebeduvery, bez duvery ke komukoli jinemu, ma strach, je zoufala apod.

      Budes asi potrebovat strasne moc trpelivosti na to, porvat se se vsim. Naslouchej ji, ale nenalehej. Soucit, ale nelituj. Nenut ji do fyzickeho aktu. Neprehnane ji ujistuj, ze vsechno bude v poradku a vsechno je v poradku. Pokus se ji presvedcit a vyhledat odbornou pomoc. Pokud bude potrebovat tvou podporu a citit se tak lip, jdi s ni. Pokud te tam nebude chtit, vyhov jejimu prani. Ale rozhodne se ji snaz odbornou pomoc zajistit, pomalu ji presvedcit, mozna nebude chtit. Bud citlivy. Objimej ji. Ukaz ji, ze ti muze verit, ze jsi pro ni oporou. Bud trpelivy. Pomoz ji nezaujate v rozhodovani.

      A hlavne tohle potrebuje cas. Dej ji ho.

      Myslim si, ze by tohle mohlo pomoct, jsi jeji pritel ted, byl jsi pred tim, tato udalost prisla v prubehu vaseho vztahu. Sama na sobe si to nedovedu predstavit, protoze ja si prvniho pritele nasla az po delsi dobe po mem zazitku, do te doby jsem nebyla vubec schopna vztahu.

      Ty mas pred sebou pritelkyni s cerstvymi ranami, musis jednat obzvlast citlive a opatrne. A musis taky pochopit, ze ji to pravdepodobne zmeni. Nesmis ocekavat, ze bude porad stejna. Ujisti ji, ze ty jsi porad ten samy.

      Drzim vam pesti a preju hodne sily, at to zvladate!

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=