Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Zapomenu?Nikdy!

    Pajush Koncem října a krátce po mých 14tých narozeninách jsem se jednoho večera rozhodla,že půjdu navštívit svou bývalou kamarádku o něco málo let starší.Jmenovala se Zuzka a bydlela kousek za městem nebo-li na druhé straně města než já.Vzhledem k tomu,že už byla skoro zima začalo se stmívat už v pět hodin,což bylo mojí nevýhodou.Zatím jsem za krátký pobyt v Hranicích na Moravě nepoznala jinačí cestu k Zuzce,než tu zapeklitou a osudnou přes park.Rozloučila jsem se doma s mámou a rovněž i s babičkou a vyrazila jsem k Zuzce. Ještě před parkem jsem nebrala ohledy na bezpečí,ale v parku jsem to změnila.Těsně před půlkou parku mě přepadl takový divný pocit a blikající alarm se mě pokusil vyhnat z parku někam mezi lidi.Já jsem blikající světýlko tvrdohlavě zahnala a rozešla jsem se dál směrem za město.
    Netrvalo dlouho a začala jsem uvažovat o rychlém úprku někde mezi lidi,ale hlavně,ať už jsem pryč z toho parku.Když jsem byla těsně před východem z parku,začala jsem si všímat a vnímat ty kroky několika spíše mužů,které už mě pronásledovali dobrou čtvrt hodinu.Chybělo už jen třicet metrů k východu,tak jsem zrychlila krok,když v tom se mi pod krkem zjevil velký kuchyňský nůž! Zůstala jsem stát a ani jsem se nepodívala,kdo za mnou s tím nožem stojí.Zpoza mých zad se ozvalo jenom pět děsivých slov:,,dělej to,co ti řekneme.''Ani mi v tu chvíli nic jiného nezbývalo,tak jsem poslechla.Pokud jsem v té tmě dobře viděla,tak jsem napočítala čtyři muže doslova ještě nezletilé kluky!Jejich tváře byly zahalené ve stínu kapucí a nebylo možné rozeznat,jestli je znám nebo ne.Nenapadalo mě,kdo by to mohl být,ale pár podezřelých spolužáků jsem si zafixovala. Dovedli mě až na místo,kde se nikdy živá duše nepodívala…Hodili mě na zem a udělali kolem mého těla kruh.Netušila jsem,co semnou chtějí dělat až do onoho osudného okamžiku.Když mě dva zvedli a třetí mi dal facku,rozhodla jsem se zkusit se jim nějak ztratit.To ovšem nebylo v žádném případě možné,neboť utéct z tak ,,chráněného" místa a ještě k tomu střeženého nějakými kluky bylo prostě nemožné.V hlavě se mí promítal ,,film" o rodině,která zde byla stejně bezbranná jako já.Poblíž nebyl nikdo,kdo by mi pomohl,ale ani o podál nikdo takový nebyl,všude bylo doslovné ticho a prázdno.,,Kdybych nevycházela tak pozdě z domova!!" Kdyby,kdyby,kdyby…! Jenomže na to jsem měla myslet dřív,teď už je pozdě.Po chvíli ze mne začali strhávat všechno oblečení a až jsem byla téměř nahá začali si všichni čtyři rozepínat zip u kalhot.A pak přišlo to,čeho jsem se nejvíc obávala.Ano,znásilnili mě!Jeden po druhém se na mě vystřídali a ti,kteří zrovna nic nedělali se jenom dívali a vychutnávali si moje trpení a moji bolest!Po chvilce jsem omdlela v silných bolestech.Ani nevím,co je přinutilo přestat,ale vím,že si dali záležet…Určitě to nemohlo trvat dýl než půl hodiny a přitom se mi to ze začátku zdálo jako nekonečné.Když jsem se o asi tři čtvrtě hodiny později probrala,uslyšela jsem mobil a na displeji bylo napsáno,že volá Zuzka. Řekla jsem jí,že jsem sklouzla z kopce a že vypadám jak strašidlo a jestli bych se u ní nemohla upravit.Lhala jsem, protože jsem nechtěla,aby to kdokoliv věděl.Chtěla jsem k ní nebo spíše potřebovala,abych se mohla upravit kvůli tomu,aby mě doma nepodezřívali,že se mi něco stalo a aby nic nepoznali.Byla jsem překvapená,že mě nezabili,ale zároveň jsem byla ráda,že žiju.Když jsem se u ní upravila,zavolala jsem mámě,jestli by pro mne nedojela,že je tma.Našim jsem taktéž nic neřekla. A definitivně jsem se rozhodla,že to nikdy nikomu ani neřeknu.Rovněž mám do teď špatné svědomí z toho že to nikdo na světě kromě těch čtyřech neví.
    Mé násilníky se zatím nepodařilo i přes to utajení dopadnout třeba za jiný takový čin…Ještě teď, když jdu ráno do školy nebo odpoledne ze školy mám strach,že je někde potkám,ale nebudu tušit,že toto jsou zrovna oni,ovšem oni mě zajisté poznají…
    Předem děkuji za odpověď...

    • Jay Už jsi to přece řekla.Tady.A vidíš, jak je důležitý to ze sebe dostat.Mazej k psychologovi, co nejdřív, on ti poradí, pomůže.Nebo si to sebou poneseš hodně dlouho.

    • Lucka Ahojky, prošla jsem si tím také, vím jaké to je a pokud by sis o tom chtěla popovídat a třeba i poradit jak dál napiš mina email Luszy1@seznam.cz

    • Alena Zajdi na policii a vše řekni, nikomu to neřeknou.

  • Re:Magnet na znásilňování

    Alena No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

    • Lucka četla jsem tvůj příspěvek.. Můj názor je, že jsi oznámení měla podat hned jak přijela policie a možná by ti i pomohlo vyměnit telefonní číslo a odstěhovat se..

      • Alena Jo. ale po 11 hodinach hororu jsem na nic nemela silu - jen jet domu. A taky jsem tomu celymu nedokazala verit - ze ten, do koho jsem se tak zamilovala, tohle udelal.... proste jsem byla mimo real.... policajti meli jeho zajistit a me okamzite odvezt k psychologovi.... promluvit o vsem a nechat me rozhodnout...

  • Magnet na znásilňování

    Kája připadám si jako magnet,co přitahuje znásilňování nejen,že jsem byla znásilňovaná dvěma muži najednou,ale teď ještě jeden z nich znásilňuje sestru a já nevím jak jí pomoc. Nejhorší je,že to je v rodině. Takže rodičům to říct nemůžu:(. Trochu nevím,co dál?

    • Lucka Ahojky Kájo, měla by jsi jít to oznámit. Vím, že říct v rodině to nejde.. Vím, že se bojíš.. Ale jde o tvoji malou sestřičku..

    • Alena Kájo, sestře nepomůžeš, když nebude chtít sama. Proč bys to neměla říct v rodině? Naopak. Řekni to.

      • Kája Nemůžu,bojim se vim,co jsem si zažila já, když se to dověděli naši a nikomu to nepřeju ono jde hlavně o to, že pachatel je můj nevlastní bratr, teda bratři,ale jeden s nána už neni no a druhej... Zažila si někdy odběr dítěte z z rodiny? docela náročný na psychyku rodičů a teď se bojim,že by to nepřežili.

        • Alena Tak jsem tady napsala reakci a zmizela... bylo to něco o tom, aby sis představila, co bude páchat dál a pak se rozhodla. Nebo si někoho normálního našla, odstěhovala se. Tohle je strašný. Měly byste se sestrou přinejmenším změnit místo, zkrátka něco dělat. Třeba se poradit v nějaké instituci na toto téma. Zajít tam osobně.

        • Alena Proboha a kolik mu je? A umíš si představit, co bude páchat dál? Podle mne je to náročnější na psychiku tvý sestry víc, než by to bylo pro rodiče. A jestli tohle bude dělat dál, tak stejně jednou narazí na jednu, která ho udá a půjde sedět - viz můj případ.... třeba má za sebou taky podobnou minulost a procházelo mu to. Teď na něj stále můžu podat trestní oznámení, ještě to stále rozmýšlím. Tak si to zkus představit do budoucnosti a neboj se. Prostě to řekni a uvidíš.....

          • Kája Stále to nechápeš je to můj bratr a segře je třináct nemůže se odtěhovat.já jsem taky stále u rodičů a asi ještě pár let budu. Obrátit se na někoho snažim ale boužel jsou všichni dost beznadějný a jediný co ví je,že bych se v tom měla přestat hrabat já páč se mi to díky tomu vrací...

            • Anna Ahoj Kájo, přeci musíš sestře nějak pomoct!!! Vyždyť je jí jen 13 let a potřebuje tě. Nahlas to a uvidíš, že nic horšího, než co se jí teď děje nemůže být. Rodiče to pochopí....uvidíš!

            • Alena Jo tak ten můj násilník měl podobné historky, že s nějakou sousedkou něco, když mu bylo čtrnáct.... teprve teď mi došlo, že to nemuselo být dobrovolně. Tak když chceš, aby se to vyvinulo až sem, tak to nikomu teda neřikej.

  • Re:pomoc

    Alena



    V půlce července jsem se seznámila s klukem, se kterým jsem byla asi po týdnu a půl na dovolené, vše se mi zdálo ok, ale po cca dvou měsících se z něho vyklubal psychicky vážně nemocnej člověk. Bohužel jsem blbá a asi né dostatečně zkušená, že jsem včas nerozpoznala první signály, případně je podcenila - jenom jsem si myslela, že je to nevzdělaná lopata a proto má takový buranský chvilky. Jenomže to bylo hned na začátku a on po prvotním oťukávání úplně obrátil a začal se chovat na jedničku. Opravdu ty dva týdny co jsme spolu byli od rána do večera neměly chybu. Dal mi zlatej prstýnek, seznámil s maminkou, ráno vařil kafe, lezl se mnou po kopcích, bruslil, koupil dárky jen tak a dárky k svátku, byl něžnej, pozornej a samej kompliment, pomáhal mi do kabátu, nosil tašky.... a pořád byl v dobrý náladě. Pak se vracel do zahraničí, kde dlouhodobě žije, vezla jsem ho na letiště, pak mi hned zavolal, psal, skypoval, posílal milostný sms hned ráno na pozdrav.... Pak jednou zničeho nic mi na skype řekl, že jsem kurva.......... (neměl žádnej důvod).... tak jsem se naštvala a odřízla se..... načež další den, že letí sem (vymyslel si, že mu ukradli auto) a jestli pro něj přijedu na letiště...... odepsala jsem mu, že kurvy nejsou taxikářky. Následovalo asi 5 sms typu, čim se teda živim, že jsem kurva vymrdaná, děvka, atd. Napsala jsem mu, že je mezi námi konec a přestala s ním komunikovat. Následovala hromada omluvných sms, že mě miluje, že už to nikdy neřekne, že je kretén, volal, nebrala jsem to, až jednou večer jsem mu to vzala, odprošoval mě. Řekla jsem mu, že pokud přiletí, tak se s ním stejně nesejdu, že nemám čas. Přiletěl a pořád psal, a prosil, ať se s ním sejdu aspoň na chvilku, ať mu dám ještě jednu šanci.....
    Tak jsem se s ním sešla, že mu vrátím ten prstýnek s tím, že třeba časem možná mi ho může zase dát, ale tohle chce čas, ať je rád, že se s ním ještě bavím, ale že to tak jednoduše prostě nejde překousnout. Jenomže on najednou, že nemá kde spát, tak jsem řekla, ať jede do Poděbrad, že chci jít domů, že jsem unavená a chci spát. On chtěl k nám domů. Prostě jsem se ho na ulici už nedokázala zbavit. Pak vymyslel, že přespíme v hotelu. Vzala jsem ho do známé čtvrti s tím, že mu ukážu moje oblíbená místa (kluby, restaurace), o kterých pořád mluvím (s tím, že mu zdrhnu), ale on že ne. Tak jsme šli do hotelu. Přišli jsme tam asi v deset večer. Následovalo 11 hodin hororu. Začalo to tak, že on úplně zhasnul, byla tma jako v prdeli, a řekl "tak a teď Ti něco ukážu". Já rozsvěcela, on zhasínal, pak jsme nechali aspoň otevřený dveře do rozsvícený koupelny. Měl stihomam, že na stropě je kamera (bylo tam nějaký starý požární čidlo). Dokonce sundal jeden obraz a koukal na něj z druhý strany.... Asi ve dvanáct se mi ho podařilo přesvědčit, že půjdeme koupit víno... vzala jsem si peněženku, mobil, ale dole jsem si uvědomila, že jsem zapomněla klíče od bytu. To by se mi blbě zdrhalo, kdyby on měl klíče od mého bytu, tak jsem se vrátila pro bundu, že je venku zima (na recepci totiž žádný víno neměli a recepční nás poslal ven). Jenomže to už mě zpátky dolů nepustil. Schody jsem vyběhla a chtěla mu pak ujet výtahem, ale doběhl mě a snažil se mi vyrvat z ruky klíče od pokoje.... naštěstí jsem byla duchapřítomná a stihla jsem je vyhodit z okna. Takže bylo odemčíno. Jenomže koupelna a záchod ústila přímo do pokoje a východ byl vedle skrz předsíňku. Celou noc pozoroval každý mý hnutí, dělal, že spí, ale věděla jsem, kdykoliv jsem se pohnula a šla zkušebně na záchod, že mě pozoruje. Kdykoliv jsem ho takhle probrala, tak jsem pak musela snášet další násilí a hnus. Asi ve dvanáct jsem mu řekla, že už budu křičet. Křičela jsem tak, že dnes chraptím, ale nikdo mě neslyšel. On se mi smál do ksichtu. Když jsem křičela podruhý, tak mě už normálně přidusil, tak jsem si to pak už rozmyslela (stejně to nemělo cenu). Nezbylo mi nic jinýho, než se začít přetvařovat a dělat, že je všechno vpořádku, protože jsem se bála, co by následovalo v opačnym případě. Snažila jsem se i vykouřit všechny cigára, že třeba půjde koupit nový, ale bylo jich dost. Když jsem jednou seděla na křesle a řekla jsem mu, že do postele prostě už nevlezu tak mě chytil za ruce a prostě mě tam hodil. Dokonce mě chytil za tu ruku, co jsem měla před časem zlomenou a ještě není úplně vpořádku - řekl, že to je jedno. Doteď mě ta ruka bolí, mám tam bouli a modřinu. Pak jsem nemohla nic jinýho dělat, než nabudit atmosféru důvěry. Takhle strašně jsem se v životě nepřetvařovala. Dokonce jsem ho schválně jednou vzbudila se slovy, že strašně chrápe a že ho nemůžu vzbudit, ať se otočí na bok. To ho asi snad přesvědčilo o tom, že už nechci zdrhnout. Ráno před půl devátou jsem se ho ještě schválně zeptala, co dnes budeme dělat, jestli někam pojedeme a jestli mám napsat domů, že nepřijdu, aby neměli strach. Tak na to kývl, já se konečně dostala k mobilu, aby to nebylo podezřelý a napsala sms kamarádovi: pruser, hotel ten a ten, volej poldy. Jenomže kamarád to četl až po hodině. Ale to už se mi podařilo zdrhnout. V devět jsem řekla, že máme nejvyšší čas jít na snídani, dělala jsem, že je vše ok, osprchovala se, oblíkla a řekla, že se ještě můžeme vrátit, že check-out je až v deset. Sedla jsem si na křeslo a čekala, co on a mile se usmívala. To zabralo. Odešel do sprchy a viděla jsem, že za sebou i zatáhl závěs. Okamžitě jsem vystřelila dolů, běžela jsem jak o život, vlítla recepční do místnosti pro personál a pak zavolala poldy (nebudu vyprávět o tom, že recepční se chovala jako kráva a málem všechno zkazila, dokonce je vůbec nezavolala, že je mám zavolat sama, jenomže já se bála, že mě uslyší, kdyby zrovna šel okolo). No nakonec přijeli včas. Zdrželi ho, než si ten výjezd zapsali a vyslechli mě; ještě si na něj volali posilu, protože dva by ho nezvládli, kdyby dělal problémy - váží 120 kilo a je to dost namakaná korba. Vyřídili mu ode mne vzkaz, ať mě již nikdy nekontaktuje, nebo pude sedět. To jsem pak ještě zavolala oběma jeho rodičům.
    Policajti mě pak odvezli domů a dali číslo na nejbližší stanici, kdyby se na mě dobejval.
    Takhle strašně moc jsem se ještě v životě nebála. Celou noc jsem nespala, jenom jsem přemýšlela, jak zdrhnout a co budu dělat, když se mi to nepovede. Co když by zaplatil ještě jednu noc a držel mě tam dál.... Co když mě potáhne bůhví kam atd. Co udělá, když na ulici začnu prosit lidi, aby zavolali policajty, co budu dělat, když se na mě ty lidi vykašlou (velmi pravděpodobný).
    Teď trpím paranoiou, bojím se vyjít na ulici. Včera jsem byla s kamarádem na pivu a nechala jsem se odvézt taxikem a nechala jsem je čekat až do té doby, než budu doma a napíšu sms, co kdyby čekal na chodbě.... měla jsem v kapse v ruce mobil připravenej, že jenom stisknu a kamaráda prozvoním, kdyby byl průser.... no zkrátka já už se s muži seznamovat nebudu. Zůstanu sama, jsem s tím smířená, co můj vztah, to průser (tohle mě ale ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát). Asi to nějak přitahuju, nevím. Děkuju za reakce.

    • Kája ahoj, jsem na tom podobně akorát můj příběh by tu zabral moc místa tak jsem ho sem nedala. Ale myslím, že to nejhorší máš asi za sebou. Obdivuji tě,že ses dokázala bránit a teď máš dokonce odvahu dá to sem,ale aspoň se to dostane ven a nebude tě to blokovat. Přeju ať je líp.

      • Lucka* Ahoj Kájo, Alena má pravdu na webu je dost místa. Neper se s tím sama a aspoň to napiš sem. Uleví se Ti, fakt. :-)

      • Alena Kájo, dej to sem, na webu je místa neomezeně. Díky za reakci. No já jsem se raději moc nebránila! To bych už tady taky nemusela psát.... Jenom nevím, nepodala jsem trestní oznámení. I jeho maminka se ho bojí, snaží se ho přesvědčit k léčbě, když mi píše, jestli se někam nevydal /hlásí mi jeho pohyb, protože se ho bojím/ tak chodí mimo domov, aby to neviděl.... Ještě to trestní oznámení podat můžu, ale nevím. Měl by se spíš léčit.

        • Kája Nevim jestli by ti trestní oznámení pomohlo, nemam s tim dobry zkušenosti, teda jo rok byl v diagnosťáku a pak nám dělal ze života peklo ještě větší, teď je ve vězení, ale co budu až z něj vyleze si raději nepředstavuju.
          Asi to sem nedam, teda spíž po kouskách, ale vy ste většina byla znásilněné jednou , ale já mam trochu jiný problém byla jsem znásilňována pravidelně a víc než rok a ještě se se o mně hádali, no a stále to mám na očích a nikdy nevíš, kdo si to tady přečte.

          • Alena Tak snad nepíšeš přece pod svým opravdovým jménem, ne? To by bylo fakt riskantní..... nemohla by sis někoho najít i sestra, někam se odstěhovat? Achjo, tohle je strašný. Toho, že až by ho pustili, tak by se mi mstil se taky bojím. No jo, jsou to svině. Co s nima? Jedině zabít. To ale v demokracii nejde, což. Je to na hovno, co.

            • LoLa To máš dost složitý.. Ale přesto dřžím palce at to dobře dopadne :)

              • Alena Zažila jsem výslech na policii, na který nadosmrti nezapomenu. Takže holky, pokud z Vás nevisí cáry masa a nejste celé zalepené spermatem násilníka - nemá to cenu!!!! Spíš jděte k psychologovi...

                • LoLa Ano.. taky tak.. Bylo to děsné.. Asi 6 hodim výslechu :( Co soud zažila si??

                  • Alena Ahoj, zažila jsem soud. Byli na mě hodný. Vodili mě tak, abych ho nepotkala. Jenom ten jeho advokát byl hnusnej. No jo, takovýcho úchyla může hájit taky jenom úchyl.

                  • Alena Ještě ne. Teď mě čeká psychologický zkoumání, zdali jsem věrohodná (takže si to zase musím připomínat) a pak další výslech za přítomnosti jeho obhájce. No a pak uvidíme.... achjo.... zasloužil by zabít.... a né aby trápili ještě mě.... stejně to udělá znovu a já věřím, že už to v minulosti udělal (měl takovej grif, jak mě znehybnit, že jsem nestačila zírat.....).

  • pomoc

    Terka Ahoj, před rokem jsem byla na zábavě, kde sem potakla fajn kluka. Pozval mě na pití a choval se mile..Ale když už jsem musela jít, protože sem tam byla tajně s kamarádem co mě měl ,,hlídat'' tak sem se rozloučila a šla, ale než jsem ho našlša.. tak mě zatáhahl do starých umývárek, kde mě začal svlíkat a pak mě začal mlátit.Ale k styku nedošlo...Vyvázla sem se zlomeným žebrem, natrhlím rtem a spoustou podlitin..Když jsme s kamarádem přišli domů, řekli sme že jsem měla havárku na kole...už sem se začala citit líp, ale když přišli prázdniny, začali se mi zdát sny.. nevím co dělat jak se zbavit těch myšlenek.. když jsem to řekla kamarádce nepomohlo mi to.. a začíná to být čim dál horší.. prosím vás ať už jakkoliv.. zkuste mi poradit... Děkuju

    • LoLa Zajdi k psychologovi.. a jdi to ohlásit na policii... A netrap se.. :( Tohle je ulbížení na zdravý...

      • Terka Děkuju...

        • Lucka Terko udělej přesně to co ti psala LoLa.. Drž se a kdyby cokoliv napiš mi na email.. Je víš.. Jsem na něm nonstop, takže i v noci, kdyby jsi nemohla spát..

  • Potřebuji Urychlenou POmoc!!!!!!!!:(

    Vanesa Ahoj moje téma se netyký znáslnění nebo takhle ale potřebuji pomoc!!Jemi teprv 14let ale už sem měla sex mám jit na gynekologii anevím vubec nevíím co mám dělat :( Prosim vás pomohhli byste mi neják??Děkuji.. prosila bych o rychlou odpověd docela to spěchá děkuji mockrat...

    • LoLa Chjoo... Ty si případ. Nejprve si kup těhotenský test.. A potom se ukáže.. A jestli budeš těhotná tak mazej na gynekologii.Doufám že, nezapoměla na kondom.Ale pokud budeš těhotná je to trestný čin..

  • pokus o znásilnění

    lop Jak se s tím lze vyrovnat? Vím, že se nestalo to nejhorší, ale i tak je mi strašně mizerně.. Já jsem četla, nějaké rady, co jsou tady, ale to nepomáhá, možná jen chci aby mi na to někdo něco napsal, já už prostě nevím, je tak strašné a pořád se mi chce brečet....

    • jeden z mnoha taky je dobrý něco nee konzumovat, ale tvořit. Dycky to nejde, to je jasný, ale sednout si ke klavíru nebo synťáku nebo k tužce a papíru nebo ke klábosnici může skoro každej. A trochu na tom ulítnout. Většina vážně myšlený umělecký tvorby je vlastně hlavně duševní blití. A nemyslim tim Michala Davida či dechovku, nýbrž právě Bacha nebo Metallicu ..

    • jeden z mnoha Já každýmu radim brečet. Mam s tim strašně dobrou zkušenost, osobně brečim dost často a to sem chlap. Ale musíš to udělat pořádně, nebavíme se vo nějakym skuhrání. Prostě votevři všecky vrátka a pust to ven na plný pecky. A přitom se k někomu přisaj a pevně se ho drž, vší silou, klidně ho rozmačkej, však von nebo vona to vydrží.

      • LoLa Tak breč a třeba navštiv psychologa ten i pomůže a může ti i poradit... atd.. A hlavně se nenervuj :( Držim palečky ;)

  • pokus o znásilnění

    rot Před hodně nedávnou dobou jsem si prožila pokus o znásilnění a já nevím, byl to takový šok, já myslela, že už je konec a teď nevím, co mám dělat, jak to přejít, pořád na to musím myslet, jsem naštvaná a zároveň tak nějak asi ponížená a pořád se mi chce brečet... I když nedošlo k tomu úplně nejhoršímu, nevím, jak to mám přejít.. Poraďte někdo, co pomůže, nebo jak se s tím vyrovnat...

    • jeden z mnoha to jak zmiňuješ ten pocit ponížení a zároveň naštvanost ... myslim, že to je typický a je prima, že sis toho všimla. Von každej člověk má nějakou sebeúctu a chce bejt trochu poctěnej a vyznamenávanej vod druhejch. A když to nemá, tak začíná frustrace a naštvání se a zároveň smutnění, vlastně nastoupej jiný způsoby, jak se zviditelnit. A to mluvíme o běžnym životě. A když pak eště jeden schytá takovejdle ouraz, tak toho poctění potřebuje víc, dyk byl zašlápnutej do země!!!

    • LoLa Aha.. Tak to jsme na to stejně. Myslím si v tom že, nedošlo k nejhoršímu... Nejlepší rada je nemyslet na to. A začít bavit.. Jo zkus navšívit psycholga :) Ten ti pomůže.. Hlásila si to na policii??

  • Pritelkyne znasilnena

    Exille MOje pritelkyne byla znasilnena, bohuzel ze strachu z reakce nasilnika a jeho kamaradu pripad nenahlasila na policii. Od te doby ma psychycke problemy, ktere se projevuji problemy s nervy, imunitnim systemem, dalsim projevem je take jeji nizka telesna hmotnost, ktera postupne klesa. Je to uz nekolik let od znasilneni, rad bych pozadal o radu na koho se obratit a kam ji vzit. Dnes mi rekla, ze i pres to, ze mne miluje, tak mi neveri a ma ze mne strach, ze bych ji byl schopen ublizit, jako nasilnik. Rad bych ji pomohl, at uz z toho, ze nejsem dale schopen vydrzet jeji problemy a bolest, tak uz z toho, ze mam strach, ze dalsi neaktivni lecba v tomhle smeru by ji mohla zpusobit problemy ohrozujici jeji zivot.
    Dekuji za brzke rady.

    • jeden z mnoha nejdřív si přečti všecky příspěvky a reakce. Záhy zjistíš, že nahlásit to na policii nebejvá nejlepší způsob, jak si po tom ourazu polepšit. Takže žádný bohužel, spíš bohudík ... a to vostatní? Nu, přečti si to tady ... já věřim na nekonečný hovory a mazlení a vobjímání a pláč ...
      a psychouši sou fajn, ale musej si ty lidi sednout ... zkus Martina Konečnýho z psychiatrie v Ostrově nad Ohří, je to můj kamarád a je naprosto skvělej. Funguje i v Praze a v Plzni.

  • Hledám radu!!!

    D. pritelkyne prozila pokus o znasilneni a problem je v tom ze bydlime od sebe pres 60kilometru a jeji rodice me jeste neznaji takze za ni ani nemohu.vidame se jen pres tyden po odpolednach.poradte mi nekdo prosim co pro ni mohu udelat a jak se k ni nejlepe chovat! predem dik za tipy nebo rady sem v koncich a vazne nevim co delat...

    • Lucka Napiš mi na email pokud stále stojíš o radu:) Luszy1@seznam.cz

  • pohled muže

    anna Přečetla jsem si články k diskuzi. Zajímalo by mě, jak jste se, vy muži, poprali s tím, když Vám žena řekla, že byla znásilněna?, zejm. jestliže jste naléhali, aby Vám řekla, co jí trápí, proč je uzavřená, mlčenlivá a ostýchavá. Děkuji za odpovědi.

    • kukhonza Těžce moc těžce víc k tomu nemam,co dodat

    • jeden z mnoha Já vo jednom případu vim. Tady se rozhodně nenaléhalo, to za prvý, nýbrž se tomu nechal volnej průběh. Za další se neskutečně dlouho tolerovaly všecky výstřelky, emoční výlevy, i dokonce fyzický útoky, pramenící z toho trauma. Bohužel se to po půlroce vzdalo, protože mimo trauma ta holka měla příšernej temperament a hodně sobectví a touhy cvičit z druhejma. Takže si teď musí pomoct nějak sama.

      • LoLa Jaký fyzický utoky?? To znamená že, si vystřevovala z ostaních lidí??

        • jeden z mnoha no, že bila lidi a tak

          • LoLa Nechápu proč?? Odku jsi??

            • jeden z mnoha proč se ptáš? Chceš mejla? Může bejt ...

              • Lucka čtu to trošku později, ale fyzické napadení jsou celkem běžná.. Má strach z ostatních lidí neví jak se s tím vypořádat.. Ale abych odpověděla na dotaz, tak pokud mohu poradit muž by neměl naléhat pokud mu žena věří tak mu to poví sama, jinak je dobré když se jednou za čas muž zeptá přiblíží k tématu, ale žena musí mít pocit bezpečí a nesmí se bát..

  • Proč si ty parchtanti hrajou na nevinnátka?? :/

    LoLa Jak to tu čtu jsem taky jedna z mnoha.Ale nechci to tu rozpatlávat.Proč se to musí stávat..:( Když se neumíte ovládat je přeci jěště porno.To bych jim doporučovala...To co se stává je to hnus!! Tak k sakru s tim něco dělejte!! Nejdřív si rozmyslete co mám uděláte za rány v životě.A ani nevíte čím si musíme projít výslechy,soudy,znalci. Navííc na Vás koukaj nevěřej nám. Ná Vás chlapy se koukaj jako na chudáčky.On nic neudělal..Výpověd z mého případu. "O NIČEM NEVÍM. NIC JSEM NEUDĚLAL!" No styďte se!!! Jěště teď když se na něj podívám je mi zle...navíc ten prasák má manželku.

    • jeden z mnoha Je mi líto, co se ti stalo. Ale, prosím, nezevšeobecňuj ... Chlap, kterej u sodu řekne tu tvojí citovanou větu, je prachobyčejnej lhář a srab. Ale my takový nejsme, fakt ne.A jestli má manželku, tak ta bude asi taky nějaká divná, když může žít s lhářem. Hlavně si nemysli, že jsou všichni chlapi špatný.Znam spoustu rozvedenejch chlapů, který sou strašně hodný, citlivý a ty hádanice z posledních let manželství, který vedly k rozvodu, parmenily z frustrace z toho, že se žena s nima vůbec nebavila, nepoděkovala jim za nic, nepochválila je, a neposkytla jim nějaký emocionální zázemí. Taková ženská vlastně chlapa taky znásilňuje a to opakovaně. Ovšem, byl by nesmysl si myslet, že ženský sou zlý necitelný vypočítavý mrchy. Rozumíš mi?

      • Anonym Není rozdíl házet do jednoho pytle všechny chlapy a všechny znásilňovače..?

        • LoLa Ne já neházim všechny chlapy do jednoho pytle...ale bylo to myšleno k náslinovačům :)

  • Re:Míííírně kontroverzní příspěvek

    Hana ...A ty dělej vše pro to, aby "některá holka, kvůli který nevidíš, neslyšíš" nemusela mít "jizvu" na celej život. Přece existuje nějaká vůle? sebekontrola? ne? jestli opravdu ne, pak máš problém a něco bys s tím měl dělat, člověče. Protože každej má nějakej problém.. Ale je umění ho umět nějak bravurně vyřešit; nejlíp, co to půjde, myslím, nejlíp pro všechny, ne jen pro jednu stranu(protože určitý lidi by si to mohli vysvětlovat...řekněme různě). Pak ti může bejt míň líto některých holek. Protože právě těch pár holek se třeba díky tomu právě něčemu takovýmu "vyhne"... Mimoto jsou i způsoby, jak ony "halucinace z holek" krapet usměrnit...zkusit slušně pozvat někam ven, řekněme i na rande... s citem, citlivý na to jste dost, ne...? popřípadě jinak navázat kontakt.. Ale proboha.. Říct o sobě
    "Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam."
    ... Všemu se dá předejít. Do určitý míry, samozřejmě, ale v tomhle případě i asi úplně... Takže nehledejte ponaučení, jež z toho plynou; je to bezpředmětné, zbytečné, navíc ponaučení, které se nedá využít.. řekněte tohleto ponaučení normálnímu člověku(v kontextu s celým vaším příspěvkem) a ten normální člověk vám omlátí monitor o hlavu. minimálně o hlavu. Chápete? Lidi se od zvířat prostě odlišují některými znaky; mimo jiné inteligencí, kterou umějí využít..k přemýšlení.. člověk má rozum... má vůli, sebeovládání, stručně řečeno, má mozek. tak už jen ho začít POUŽÍVAT. Všechno na světě by pak bylo jednodušší.. A ne že ne..

    • jeden z mnoha dik za reakci. Já s tebou v podstatě souhlasim, ale málo co se s tim dá dělat. Prostě některý lidi sou hrozný citlivky a stranit se lidí je jako recept naprosto kontraproduktivní. A bejt mezi lidma je zas strašný vzrůšo. A teď si vyber. A s tim randetem, lítam v tom už desítky let, randat bylo ...Proto sem to napsal, aby se vědělo, že nějaký sebeovládání radit člověku, kterej na to nemá ... neboj, nic zlýho se nestane, ale stojí to strašně sil ...myslim, že to tak může mít leckdo.

      • Hana Jasně, že může, ale... vždycky je ke všemu nějaký to "ale". Ono svym způsobem tohle všechno je v podstatě přirozeností člověka..myslim z evolučního hlediska.. když se vezmou v potaz všechny války a já nevim co ještě.. v podstatě je zázrak, že se všichni už navzájem dávno nepozabíjeli a že to všechno vyústilo v takovouhle společnost, která má nějaký zákony.. Zákony "pro všechny"...Tzn. i lidi, který maj tenhle podobnej "problém", jako ty, by se podle toho měli nějak podřídit.. Tak je to prostě postavený.. Tim pádem by se to asi teda mělo minimálně respektovat.. Ale jasně.. Ráda bych napsala "chápu tě", ale.. prostě mi to nějak nejde říct, a to ani přes klávesnici... protože to, co máš ty, je obecně vnímáno jako problém... a problém je třeba řešit.. a nejlepší řešení se dosahují s těmi nejlepšími.. takže doporučuji profíky.. psychologa..psychology.. Ano, tohle radí převážná většina lidí, když je nějakej problém a nikdo neví co s tim tak má asi dělat.. ale.. na druhou stranu.. proč to nezkusit? co tim ztratíš?

        • jeden z mnoha všiml jsem si za desítky let jedný věci. Spousta lidí má zlozvyk přesouvat zodpovědnost. A nezabejvat se věcma a druhejma lidma. Napadá mi to právě v souvislosti s naším tématem. Máš problém? Vem si tabletku. Máš větší problém? Běž k psychoušovi. Máš eště větší problém? Zavřít. A to všecko proto, že nechtěj nebo neuměj sdílet, mluvit, zabejvat se druhym. Všecko lidský se strká do opravny jak pokaženej vysavač. Mě se tenhle přístup nelíbí. Já si s tim budu poctivě žít a bojovat. Aspoň se víc dozvim vo životě. To máš jak s alkoholikem nebo notorickym vzteklounem nebo notorickym stěžovačem nebo manipulátorem nebo s depresivním člověkem ... všecko normální, ale nevypovídaný, odstrkovaný lidi. A nemysleme si, že se dá u člověka něco změnit mávnutím kouzelného proutku. V podstatě se daj různý naše zvláštnosti jen žít, sdílet, nějak ventilovat a povídat si o tom. Cokoliv jinýho je vyrábění papiňáku, kerej dřív či pozdějš bouchne.

          • Hana Jasně.. Tohle zrovna chápu dobře. Alespoň si to myslím, i když "myslet" je tak vcelku houby vědět, že ano.. Já to spíš myslela z pohledu takovýho.. že ten psycholog.. je tu v podstatě od toho, aby se u něj "lidi tak nějak vypovídali" , nebo tak nějak si to alespoň představuju, že to tak funguje.. Protože se může stát, že nikdo jinej se na to "vypovídání se" zrovna nehodí, nikdo z rodiny, ani z kamarádů, známejch... Nebo si s tim neporadí, nebudou chtít naslouchat.. nebo tě pošlou někam do ř.. ale psycholog tohleto neudělá...a ani nemůže. i když zase, podle mě. Ale když by to tak bylo.. neni hezký, že existuje ta možnost, když už nic jinýho, jít se vypovídat tam? I když třeba já bych se zrovna tam vypovídat nešla, natož něco řešit, protože pro mě by to byl pořád cizí člověk, v podstatě "nápravna", jak si to vcelku trefně popsal..

            • jeden z mnoha psychouši nejsou špatný. De vo to, ale že ti ten člověk musí sednout, musí tam bejt nějaká frekvence, jinak je ten psychouš nanic, byť by byl největší odborník. A hledej si takovýho. Taky ti nenahradí třeba obrovskou potřebu si s někym upřímně povídat a sdílet, nikoliv tě jen nechat vypovídat. A bohužel tam chybí i třeba nekonečný mazlení a sdílení řadu hodin dokud ta věc nejni vypovídaná. To lze fakt jen s živym normálnim člověkem neodborníkem. Proto tady všem doporučuju bejt co nejvíc s někym a co nejvíc se obnažit, otevřít a mluvit a plakat, dokud to nebude všecko venku.Čím víc mluvím s lidma, zjišťuju, že to funguje skoro na každýho a to nemusí mít žádnou úchylku nebo nemusí utrpět žádný trauma. Ale ta frustrace z nedostatku sdílení s druhejma dlouhodobě ničí všecko. Hrajem si na moc velký frajery a je to na nic. Holka, která utrpí takový trauma, se NESMÍ stát "normálním" člověkem. To už nikdy nebude, takže se musí chovat "nenormálně" hned a mluvit a objímat se a plakat a zase se objímat. Žádnej psychouš nebo nějaká vrba, do který bude mluvit, jí to nemůže nahradit.

              • Hana ..S výběrem psychologů to bude asi podobný jako s hledánim kamarádů.. I když prostě na jiný "úrovni", jaksi. Protože stejně jako na špatnýho psychouše můžeš natrefit i na špatnýho člověka... Člověk si v tomhle směru prostě musí vybírat.. Je jasný, že se nikdy nenajde univerzální psycholog.. Jenže ani univerzální člověk.. mimoto psychouš je taky člověk... a určitý procento z nich má nějaký to cítění a opravdu chtěj pomoct a rozebírat to, chovat se tak jako "kamarádsky".. Tolik teda k mojí představě o věci. Ale tvoje taková rada..je celkem logická a celkem dobrá.. Ale to nic nemění na faktu, že je lepší všechno zařídit tak, aby se toho muselo "napravovat" co nejmíň..(ano, napravovat, protože většina z těch lidí chce bejt tak nějak "jako dřív", "zase normální" , ..když už se teda rovnou nezabijou.. což je smutný, ale je třeba si uvědomit, že se to taky stává).. Jednou nám jeden cvičitel na jedno bojový umění dával takovej příklad, spíš na zamyšlení.. protože moc lidí se nad tim nepozastavuje, stejně, jako se lidi v dnešní době nepozastavujou tak nějak nad ničim.. ale k tomu příkladu na zamyšlení : onen cvičitel vyzval jednoho dobrovolníka z řad nás, v podstatě "cvičenců", aby k němu přišel. Cvičitel měl v ruce obyčejný papírový ubrousek a když k němu ten dobrovolník přišel, cvičitel mu řekl, aby ten ubrousek roztrhnul. Dobrovolník pokrčil ramenama, vůbec nad věcí nepřemejšlel a udělal to, jako by nic. Už si chtěl jít zase sednout, v domnění, že je to všechno, ale cvičitel ho zadržel a najednou po něm chtěl zdánlivě nesmyslný úkol : "Tak a teď mi ten ubrousek vrať v původním stavu." načež se dobrovolník poněkud zarazil, ale vrátil se, zkusil dát dva cáry ubrousku dohromady, ale nešlo to.. "Já čekám, chci jen ten ubrousek takový, jaký byl předtím" opakoval cvičitel... dobrovolník už se škrábal za uchem a zmateně se díval kolem sebe, protože s tímhle prostě nepočítal. Pak dostal nápad a řekl mu, že by ho slepil izolepou nebo lepidlem. Cvičitel ale řekl, že pak sice bude slepený, ale nikdy už to nebude ten samý ubrousek.. už to budou jen slepený cáry, který nikdo nedokáže "nahodit nazpátek"....

                ..............
                toť celý "příběh"... myslim, že je aplikovatelný na všechno.. v lidskym chování. Prostě se stačí zamejšlet.. Nad tim, co dělat/nedělat a proč... přemejšlet do důsledků.. Nemůžu si pomoct, ale tvoje slova mi přijdou moudrý a tak, ale.. je to jako s tim ubrouskem.. nikdy to neslepíš tak dobře, aby se to nějak "vyžehlilo"... takže si myslim, že povídání si, sdílení věcí a tak.. je fajn, ale nevyřeší to problém, protože paměť nikdo nevymaže.. jako nikdo nevrátí roztržený ubrousek v původním stavu..

                • jeden z mnoha příběh je hezkej, je to dost klišé, v těhlech oryjentálních záležitostech to je naprosto běžný podobenství, který my ze severního mírnýho okamžitě přetvoříme v nějakej marketink, no, funguje to no ... te´d to nejni na tebe, mam jen zkušenost z obchodu a z politiky a tak ...
                  Příběh s ubrouskem sedí .... slepit nemá smysl ... chtít celej nemá už smysl ... lhát, že slepený nejni slepený roztržený nemá smysl ... asi si rozumíme, řikal sem, že je potřeba se s tim naučit žít, ale neee ve smyslu překrejvání něčim jinym ... mi se osvědčuje prostě systém všechno ven a s někym a tak dlouho až je to venku. A když se zakopne vo další zákoutí duše, tak zase všecko ven ... ty asi na ty psychouše myslíš proto, že znaj už ze zkušenosti nebo proto, že sou jiný a třeba chytřejší nebo vnímavější než ty, a znaj techniku, jak přivést tu lidskou mysl na jinej levl, myslim, že takový techniky sou, ale v naší anglosaský civilizaci nemaj žádnou tradici a sou kontaminovaný byznysem. Tedy samotný psychoušové v něčem vyrůstali a maj to hluboko pod kůží. A nepřekročej svůj stín. Já věřim na vobyčejný lidi a brát jednoho po druhym a skládat si tu mozaiku, von ti každej něco dá, lidi strašně rádi dávaj dárky ... todle všecko je samozřejmě projekce, ale proč ne?
                  Eště s tim ubrouskem ... přetrháváme ubrousky každej den a fakt nejdou slepit. Spousta lidí dělá tu chybu, že dupe nožičkou a křičej, já ho chci celej ... a chtěj to po druhejch ... to se eště dá ... ale když to chceš po sobě, zblázníš se z toho .... prostě to nejde, přesně, píšeš to ouplně správně ... lidskej život je nekonečná řada roztrženejch ubrousků a nejni to ani dobrý ani špatný. To bažení po celistvosti a to pojmenovávání minulosti a kontaminování budoucnosti zavírá vrátka k dobrýmu životu.
                  Kua, holky znásilněný i neznásilněný, držme se ...

                  • Hana "..chtít celej nemá už smysl" ...Toť otázka. Je jasný, že nikdy ten stav člověka(především duševní) nebude jako dřív, na tom se shodne asi většina lidí. Jenže dokud někdo takzvaně doufá a věří, "chce ten ubrousek celej", tak má jistou naději(nebo ji nemá, ale dává si ji).. naději na to, aby se s tim člověk vyrovnal, překonal to, nebo aby se prostě "jen" nezbláznil.. Naděje totiž umírá poslední(ale umírá...). A ono mnohdy nezbejvá už nic, alespoň zezačátku, vyjma přesně tý naděje, takže když jí nemaj, ztratěj jí... ztratěj zájem "chtít ten ubrousek celej" nebo chtít se pokusit zcelistvit ten ubrousek, chtít se tou nadějí tak jako "nastartovat"(aby mohli žít dál.. nebo znova)..je podle mě velká pravděpodobnost, že pak už nebudou chtít vůbec nic. Krom jedinýho.. Prostě od toho všeho "odejít"... Třeba i ze světa, života. A i když bych mohla cynicky dodat, že Země jako taková je přelidněná... Je tohleto nutný? Odpověď myslím známe všicí... Protože nikdo nechce umřít jen tak, "aby na světě zbylo víc místa". Každej chce žít a radovat se. Nebo prostě jen nějak žít. Ale ne umírat..
                    Byznys, marketing; v podstatě peníze - to je podle mě hlavní zlo dnešní doby, který samo o sobě ovlivňuje nespočet lidí a jejich osudů, budoucích i minulých životů, činů a v podstatě i většiny krutostí..(Pro 20 000,- jsou některý "lidi" schopný zabít jinýho člověka.. pro "pár papírků", v podstatě... Všichni známe "případy z televize") Když se to tak vezme, kdyby nebylo peněz a operací s nima spojenejch, bylo by asi víc zmatků mezi lidma(jak co "přepočítat", směnit,...), ale na druhou stranu by se nemuselo nic moc stát... Nebyl by žádnej nátlak médií, protože by prostě neměl proč bejt.. A s nátlakem médií souvisej další věci... Takhle se podle mě věci větvěj a tim pádem podle mě asi všechno souvisí tak nějak se všim.. Takže když se to shrne, když se změní jen málo, ovlivní se všechno(motýlí efekt.. Byl na to natočenej i film..btw.).. Takže.. No.. Je to už dost od původního tématu.. každopádně.. Když nějakou holku/ženu/nebo prostě někoho někdo znásilní.. ovlivní to strašně moc věcí.. a lidí okolo.. stanou se pak třeba další činy s tim spojený(odplaty, nepovedený odplaty, mstění se, vraždy, kráddeže, sebevraždy.. "otravování" okolí... atd atd..).. takže bejt já nějakym násilníkem.. asi bych si to nejdřív pořádně promyslela.. už jen pro tenhle pohled na věc.. Ani už nevím, co k tomu všemu dodat, řečeno bylo asi vše.. a každej si bude vždycky stát za svym, protože tak to prostě na světě chodí..

                    • jeden z mnoha Moc se mi líbí, cos napsala ... to vo tý naději. Je to fakt tak, že ta naděje na slepení přetrženýho a život, jakože se nic nestalo, je motivací pro život sám. Kterej by fakt mohly skončit tim útěkem podle Kierkegaarda a tak, jak píšeš. Napsal sem vo tom miniesej, takovej štěk, snad se to toho týká ...

                      Život? Život!
                      --------------------------------------
                      Pustíme - li se na tenký led opravdového života bez výčitek, projekcí minulosti a budoucnosti, nemáme o svém cíli vůbec jasno. Odhodlání žít tento život jest nutně slabé a notoricky pravidelně se mýlí v účelu. Lidský tvor, doufaje v odměnu, která zákonitě nepřichází, nemůže nic tušit o skutečných obtížích, jež ho očekávají.
                      Začínáme žít. Kousek po kousku. A tvorovy myšlenky brzo narazí. Co žije, není to, co očekával nebo to, co si představoval. Přichází strach. Nemilosrdný a nekonečný. Tvora čeká bitva. Strach se skrývá za každou zákrutou cesty. Číhá. A člověk, poděšen jeho neustálou přítomností, obrátí se na útěk. Takže tento nepřítel ukončil jeho cestu za životem. Tvor už jen přežívá. Tvorovi se nic nestane. Jen jeho cesta končí. Poražený člověk.
                      Jest dáno člověku tuto bitvu vyhrát? Ano.
                      Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí. Člověk se přestane života bát.
                      Strach mizí pomalu, postupně, a pak zmizí najednou a to velmi rychle.
                      Abychom se nemýlili, jen člověk bázlivý je tvor společenský a společnost objímající. Nikoliv cílem, ovšem nutným následkem touhy po opravdovém nebojácném životě, je samota. A nekonečná odpovědnost za sebe a za doslova vše kolem.
                      Lidské žití lavíruje mezi dvěma polohami. Jedna jest - celý svět je tu pro mne, druhá - jsem tady pro celý svět. Zlatá střední cesta jest lidským tvorům odepřena neb takový jest účel a touha a radost pana bigbenga. Rozpuštěn do nejmenších částeček každého z nás, nekonečně se raduje z hemžení těl i duší. Snad výše psaným nebo podobně dala by se vyjádřit a zdůvodnit neutuchající touha tvorů po identifikaci s lecčíms a někým, kterážto má své náznaky i v nejprimitivnější hospodské debatě?

                      Takhle je to s tim strachem a nedostatkem motivace. A umíráním bez tý motivace. Znásilnění se to týká sice jen vzdáleně, ale přecjen trochu. Myslím, že znásilnění je zážitek, kterej jednoho nebo jednu uvrhne do vobrovskýho neznáma. Nic už nejni jako dřív a nic nejni do budoucna jistý. Je to jako když ti kompletně vykradou dům a ty víš, že se to může stát kdykoliv znova. Předtim tě to ani nenapadlo. Je to nepříjemný a hodně.
                      S těma penězma ... noo, trochu blbneš. Prachy sou prostě nejpraktičtější věc, která měří dělbu práce a míru spolupráce mezi lidma. Když se bude směna odehrávat jako na blešáku s autodílama, jakože za alternátor na Mustanga mi dej chladič na Deltu a dva litry mlíka, tak to nebude ouplně vono. Bylo by to jako za komančů, že já ti udělam doma topení, když ty mi seženeš pod pultem telku, ale prodavač jí dá stranou jen tehdy, když něčí tetička vopraví jeho holce zuby a tak ...
                      Za další, máš ouplnou pravdu v tom, motýlí křídlo způsobí na druhym konci světa zemětřesení. Ten zmar a sebelítost a vztek a zoufalství u tý dotyčný fakt může vnést zmar a vztek i do lidí kolem a pak už je to exponenciála ...
                      Včera sem tu měl na návštěvě 13 děvče, ráda sem chodí, sme pohostinný, najednou se tu rozbrečela a pak mi to docvaklo a objal sem jí a pevně držel a ptal se: "Vy se doma málo mazlíte, viď?" ..... bylo to přesně tak ... plakala čtvrt hodiny ... jestlipak to nejni něčemu podobný ... jestli to tak u nich pude dál, holka bude zoufalá a vzteklá ... jako mnohý z tohodle fóra

                      • Hana Miniesej byla celkem zajímavá a popravdě.. trochu složitější na.. ani ne na pochopení, jako na představení si toho, co si všechno napsal. Jo, s těma prachama jsem to krapet přestřelila, bez nich by se to neobešlo. Ale člověk si holt všechno, co napíše, hned neuvědomí zpětně v plnym významu, jaksi.
                        "Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí." To je moc hezká myšlenka, možná i fakt, ačkoliv... To, že nepřítel nakonec ustoupí může být(i nemusí) i celkem naivní. On totiž nemusí ustoupit sám od sebe, ale občas je zapotřebí se do toho trochu zamontovat, nebo nechat někoho, aby se do toho zamontoval, aby se věci jaksi vyřešily. Ještě je tu teda možnost, že nepříteli se veškerá píle omrzí, když ona osoba bude dál žít a tak dále, ale.. Pořád je to jen jedna z mnoha možností. Pro mě osobně to zní spíš jako pohádka, popřípadě část knížky, která končí vždycky dobře...Ale s tim ostatanim. Souhlasim.

                      • LoLa Je to zajímavý... Tak když tě to tolik štve založ něco proti tomuhle >> "svinstvu" << Ano podle mě jo!!

                        • jeden z mnoha myslíš založit něco proti nedostatku mazlení v rodinách? To asi nejde ... nebo sem tě špatně pochopil ...

                          • LoLa No to si asi špatně pochopil... Něco aby se tomuhle zabránilo... Sexuální obtěžování,Znásilnění...:(

                            • jeden z mnoha založit něco proti něčemu tak lidskýmu jako je "sexuální obtěžování" je totální nesmysl. Ty snad žertuješ.
                              Hele, když se potkáme a budeme kecat a bude to příjemný, budu mít potřebu na tebe šáhnout, abych tě víc ucejtil a ty mě. A udělam to. Je to obtěžování?
                              Včera sem jedný skoro cizí madam řek, že je si nutně potřebuju čuchnout k jejímu podpaží. Stalo se a voněla nádherně (je léto a byla fest zpocená) a řek sem jí to. To je sexual harasement jak prase a přitom je to moc pěkný. Lidský.

                              • Hana Hm... Tohle všechno je lidský, to bezpochyby, ale..Je všechno lidský žádoucí? Nejni pár "lidskejch věcí" tak trochu už jen na obtíž..? Většina lidí už se víc vyděsí, než to uvítá, když se najde někdo, kdo má jen lidskou potřebu "jen víc ucejtit toho druhýho". Podle mě jen málo lidí přemejšlí nad tim tak, že někdo jen chce tohlecto. Místo toho si myslej, že to znamená nebezpečí a podle toho se tak chovaj. A teď.. Je to dobře, nebo špatně? Je dobře, že člověk toto jasně lidské chování odmítá? Je to špatně? Lidi už maj v hlavách jen to špatný, co se může stát, ale.. Je to špatně? Je to dobře..? Jasně, záleží na okolnostech, ale... Já se ani nedivim, že se nad timhletim lidskym chovánim dost lidí pozastavuje. Protože bát se je přirozený. Stejně jako všechno tohle lidský chování.
                                ...........
                                Zakládat něco proti něčemu.. Pomohlo by to vůbec? Nebo čeká vůbec někdo, když se nad tim zamyslí, že by to vůbec mohlo nějakym způsobem pomoct? Lidi jsou různý a ti, co dělají to špatný(ale přitom je to i lidský...) by nejdřív sami museli chtít do něčeho jít, do něčeho, co by proti tomu bylo založený. Ne všichni to ale chtějí sdílet, nebo ne? Ne všichni maj na stejnou věc stejnej pohled, názor. Jak vymyslet vůbec něco alespoň zdánlivě univerzálního? To přece nejde. To neni v silách nikoho a ničeho..

                                • LoLa A proč "MY" máme souhlasit s ničim co nám neni příjemný.. Například.. Nechat se od někoho ošaváhat?? Jo je to lidský ale nám nepříjemný?? To si mám nechat libit?? Koukám že, jsem zas narazila na stejný lidi co nechápou co jsem prožila... Jo ale proti tomhle se dát nějak bojovat ;) Psycholog,léčení... atd.. Jenže to bysme museli tyhle lidi chytat do pastí.. Ale naše "policie
                                  jěště neni tak chytrá aby to dobře řešila" :) Nechápu jak nikdo tohle může nazývat lidský... Jo podle mě je to lidský když se to člověku líbí.. ale když ne tak to beru jako oběžování nebo osáhávání...

                                  • jeden z mnoha mám pocit, že se LoLo presentuješ při tom vošahávání jako oběť, tak to ale nejni ... na každý vobyčejný "vošahávání"(ne přepadení a násilí, jasně) sou minimálně dva a je tam hafo prostoru pro vymezení se ... dokonce se vo tom dá přímo v tu nebo následující chvíli mluvit. Včera sem se jedný vošahávaný radši zeptal ... myslim, že se jí líbilo i to, že jí vošahávam i to, že se zajímam vo její pocity ...takže to nejni MY a ONI a souhlasit s nepříjemnym .... to, cos prožila bylo jistě veeeelmi nepříjemný .... dáš si, plís, pozor, abys nestrkala všecky lidi do jednoho pytle? Ta rétorika typu "chytat lidi do pastí a .... policie ....bojovat ... nechápu ....nechápou ...". Já to chápu.
                                    Nech se, prosím, ošahávat ... je to to jediný, co tě zbaví fobie z vošahávání ...

                                    • Anonym člověče si magor!!! Sis pčečetl de Sade a myslíš si, že všechno je lidský ne?!?!?!?!? Takhle mě už dlouho nikdo nevytočil!!!! Lidský je očichávání, lidský je tohle všechno... ALE POZOR!!!! ne na nikom, kdo to nechce....!!! jestli chceš skončit za katrem a zkazit si život, tak jsi bláze...! to si myslíš, že ti to vždy projde!?!?!

                                    • Hana K tý radě, jak jí dáváš na závěr, o tom vošahávání... Když má někdo fóbie z pavouků, dělají se takové pokusy, jakože ten člověk se léčí tím, že se učí jakoby žít s těma pavoukama. Jenže co když vošahávání nejde přirovnat k pavoukovi, ale jde přirovnat k něčemu, co je za každý situace nepříjemný? Třeba bolest. Je známo, že receptory na kůži, který reagují na bolest(těch má člověk mimochodem ze všech nejvíc), se nikdy "neoblbnou", nezvyknou si na to, že je na ně působena bolest(narozdíl třeba od čichových receptorů; čichový buňky po určitý době v např. zapáchajícím prostředí začne ten "smrad" ignorovat). Takže těžko říct. Asi záleží na tom, do který tý kolonky si to kdo zařadí.

  • Míííírně kontroverzní příspěvek

    jeden z mnoha Ahoj, lidi, tydle stránky mě strašně dojímaj, protože tolik trápení a slz a neštěstí mezi lidma ... trochu vo tomhle tématu taky vim, běželo to kolem mě a neni to žádná prdel. Víte, upřímně, třeba já sem strašně citlivej a když se mi nějaká ženská líbí, tak úplně halucinuju. Prostě se zamilovávam na první pohled, vůbec nevim, proč to tak je, a pak po ní začnu strašně toužit a nevidim neslyšim. A sem schopnej (asi) províst úplně cokoliv. Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo. Protože tu strašnou touhu a citlivost ze sebe prostě nevyndam. Stejně jako mý srdce krvácí pro všecky holky, který si tady vylejvaj srdce a je mi z toho moc smutno, tak úplně stejně mý srdce jednoho dne zahoří pro nějakou a já nebudu vidět nebudu slyšet a něco se stane. Jaký poučení z toho plyne? Sme jenom lidi a nezbejvá než ten život žít v celý šíři, se všema radostma i strastma. A když něco provedete a někomu ublížíte, musíte se s tim smířit, omluvit se, hladit, obdarovávat, abyste to nějak vyvážili. Ale vygumovat to už nejde. A když někdo ublíží vám, je to to samý. Mý citlivý srdce říká všem nešťastnejm holkám, neuzavírejte se do sebe, obejměte prvního druhýho třetího a držte a hlaďte se tak dlouho až se to všecko začne zlepšovat. Telefonujte, plačte, šílejte, vožerte se, běhejte sem tam, křičte, zpívejte, prostě to všecko musí jakkoliv ven. Hlavně ven. Svět je plnej lidí, který furt něco držej pod pokličkou. Je to nanic.

    • jarda Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo- děláš si prdel?! radim ti vyhledej psychologa dokud je ještě čas protože jestli někdy ublížíš ty nebo někdo tobě podobnej nějaký slečně v mym okolí tak věř že ti bude taky ublíženo..a to myslim naprosto vážně, já jsem s těch lidí že bych nedokázal žít s vědomím že někdo někomu úmyslně ublíží a nebyl za to potrestát, případně předpokládám dost nepříměřeně viz náš soudní systém.. do takovéhle situace sem se nikdy nedostal a doufám že ani nikdy nedostanu ale kdyby bohužel jo vim že by to dopadlo takhle i za cenu toho že bych za své činy také musel nést následky.. jednou sem byl se svojí slečnou kterou už dva roky hrozně miluju na diskotéce a nějaký opilí kluci jí tam říkali nějaké nemravné návrhy jako jestli počítá s tím že jí večer budou mr*at.. nevěděl sem to jelikož to byli kluci které od vidění znala z jejího města tak sem tam s ní byl chvíli a pak jsem si poposedl jen k vedlejšímu stolu tudíž byl sem asi dva metry od ní o měl jí pořád na očích a neměl sem tušení o čem se zrovna baví,tohle mi řekle bohužel až když sem nálehal po tom co sem jí odvezl domů měl sem na ty kluky úplně neskutečně vstek že sem musel jít asi ve 3 hodiny v noci běhat do lesa abych to ze sebe dostal a tak nějak vim že kdybych se to dozvěděl tam ten vstek bych ze sebe dostal úplně jiným způsobem, na slečnu sem nebyl naštvaný ale spíš mi bylo strašně líto jakou ke mě má nedůvěru... mrzelo mě že mi tohle neoznámí automaticky ale až po tom co sem jí o to prosil.. naštěstí se jedná o malicherný problém oproti těm co tady pročítám, je mi to moc líto a u některých článků ani nenacházím slov.. jak muže někdo takhle ublížit.. jen si myslím že v žádném případě není dobré si takovéhle věci které ste si prožili si nechávat pro sebe, prostě je jen hodit za hlavnu, buďto se budou stupňovat nebo to může hrozit dalším lidem když nebude násilník náležitě potrestán.. držim palce a ať už se na tom světě takovéhle ošklivé věci nedějí i když bohužel vím že toto přání se mi asi nesplní a slečny nám na potkání dělají radost svým úsměvem a né utrápeným obličejem

    • Pavla Chci říct, že možná jednou nějakou znásilnim, možná ne, ale třeba jo.<<<<<< ty svině?

    • LoLa Trochu se mi to motá... Co si tim myslel??

  • Moc vas zadam o pomoc uz nevim co delat

    lulu Ahojky doufam ze pisu na dobrou adresu nak sem tady nato nemohla prit jak to funguje sem rada ze se zabyvate timto problemem co postihl i me pred 2lety.Sice tu vsichni pisou o znasilneni ja byla malem znasilnena stalo se to v jednom vedcim meste v CR.Ja byla na prazdninach u kamosky kdyz sme byli na prochazce po meste ona se rozhodla ze nastivi svou kamosku a ja rekla ze tam sni nejdu a vidala sem se k jejimu domu.Coz byla osudova chyba po ceste zamnou sli 2 opili muzi a pokrikovali name ja sem clovec co tyto vykriky ignoruje.Tyto dva muzi se zamnou rozbehli ja zacala vytacet cislo na kamose (bracha te nejmenovane kamosky) slisel jen jak sem kricela o pomoc ty dva muzi me svalili ke keriku kde zeme strhavali obleceni ja kricela o pomoc pak jediny cosi pamatuju je ze nejaky starsi pan s hulkou a jezevcikem me opravdu slysel a pomohl mi nebyt jeho nevim jak skoncim mezi tim me tyto dva muzu uhodili do hlavy a ja omdlela kdyz sem se probrala nesl me kamos pomalu nahou jen v jeho bunde k nemu domu tam sem stravila nekolik hodin ve vane a s flaskou vodky v ruce. Stalo se to pred 2rokama a ja doted otom snikym nemluvila ted mam pritele a kdyz sme se spolu chteli vyspat ja se rozbrecela pred ocima semi setmelo a ja videla jen oci tech dvou nic vic bohuzel at se snazime jak chceme nedarise nam to. Proto vas zadam o pomoc co mame delat abych prekonala strach a vzpominky chci uz zit a ne se vnoci budit ze zlich snu a bat se muzskych doteku dekuju za odpovedi

    • Lucka Jestli chceš stále pomoc napiš mi s tímto ti mohu pomoct..

  • Moc vas zadam o pomoc uz nevim co delat

    lulu Ahojky doufam ze pisu na dobrou adresu nak sem tady nato nemohla prit jak to funguje sem rada ze se zabyvate timto problemem co postihl i me pred 2lety.Sice tu vsichni pisou o znasilneni ja byla malem znasilnena stalo se to v jednom vedcim meste v CR.Ja byla na prazdninach u kamosky kdyz sme byli na prochazce po meste ona se rozhodla ze nastivi svou kamosku a ja rekla ze tam sni nejdu a vidala sem se k jejimu domu.Coz byla osudova chyba po ceste zamnou sli 2 opili muzi a pokrikovali name ja sem clovec co tyto vykriky ignoruje.Tyto dva muzi se zamnou rozbehli ja zacala vytacet cislo na kamose (bracha te nejmenovane kamosky) slisel jen jak sem kricela o pomoc ty dva muzi me svalili ke keriku kde zeme strhavali obleceni ja kricela o pomoc pak jediny cosi pamatuju je ze nejaky starsi pan s hulkou a jezevcikem me opravdu slysel a pomohl mi nebyt jeho nevim jak skoncim mezi tim me tyto dva muzu uhodili do hlavy a ja omdlela kdyz sem se probrala nesl me kamos pomalu nahou jen v jeho bunde k nemu domu tam sem stravila nekolik hodin ve vane a s flaskou vodky v ruce. Stalo se to pred 2rokama a ja doted otom snikym nemluvila ted mam pritele a kdyz sme se spolu chteli vyspat ja se rozbrecela pred ocima semi setmelo a ja videla jen oci tech dvou nic vic bohuzel at se snazime jak chceme nedarise nam to. Proto vas zadam o pomoc co mame delat abych prekonala strach a vzpominky chci uz zit a ne se vnoci budit ze zlich snu a bat se muzskych doteku dekuju za odpovedi

    • Maria Staršně ráda bych ti pomohla tak ti zkusím poradit jak nejlépe to dokážu a snad by ti to k něčemu bylo... pusťte si hudbu ať z hlavy vytěsníš co nejvíc myšlenek a vemte si obyčejnou květinu, hlaďte se ní, občas se nenápadně dotkněte kůží. Takhle to zkoušejte delší dobu až si třeba na mužský dotek od tohho, koho miluješ zvykneš
      Maria

      • lulu dekuju za napad a radu ale buhuzel uz mijeto k nicemu vzath skoncil a ma snaha snim aspon pro zatim vim ze bych to nemela delat ale nemam nato sem pomalu a jiste s psichikou dole a nejen s tohoto mam v zivote vic spatnych veci a ty me ted trapi vic ale DEKUJU MOC

      • stan jejda dekuji za perfektní nápad :)

    • stan nevím moje pritelkyne má ten samý problém a ptal sem se a nikdo mi zatím nebyl schopen odpovedet. Chci ji pomoci ale nevim jak. Snažím se být tolerantní a myslím, že čas rány zahojí. Držím Ti palečky ať ti to s přítelem vyjde.

      • lulu ahoj STAN vis cas rany hoji to se rika a mas pravdu ale je fakt ze me to v tomdle vubec nepomaha ani cas ani tolerantnost ploste mi prideš zeje to horsi a horsi nevim co stim a bojim se jit za psichologi atd tak sem skusila tuto moznost a doufam ze nekdo poradi protoze akorat to odnasi muj pritel a me jeho lito protoze je videt zeby chtel klidne se jen mazlit ale ja proste nemuzu nevim co dal tady ti jen pisu to jaky toje u me a prosimte kdybyste na neco pprisli s pritelkini mohl bys mi tez poradit dekuju a drzim palecky

        • stan jasne povim ti co a jak když na neco prijdeme ale moje pritelkyne už má za sebou i psycholožku. a ja si myslím ž to je hodne duležité. psycholožka te muže i vylečit být tebou určite bych tam bežel.

          • lulu vym come tam caka chodila sem kni 4 roky kvuli tatovi ale proste se bojim ze se bude moc viptavat a ja to chci nechat takle anonimni bez lidi proste to viresit jen semnou a mam dojem ze vtom mi nepomuze ploste mam odpor k sexu a vecem kole ploste si myslim ze to nepomuze a mam strach

            • Stan Sex je vec krásná když ho deláš s osobou kterou miluješ. a myslím si, že uzavíraním se do sebe nic nevyrešíš musíš to ze sebe dostat. nesmite spechat. pomalunku se o to pokoušet a prekonávat se až to jednou dokážeš a bude se ti to líbit. ale bude to trvat treba i rok. nemmysléím včil psycholožku amatérku jak jim rikam ja. ja myslím specializovane centrum kde se zabivaji znasilnenim .

              • lulu a tydle lidicky najdu kde vis ja vubec nevim kde tu pomoc hledat

                • stan volá sa to krízové centrum pre znásilnené ženy

                  • lulu aha tak to jo nu nevim nu nak nemam odvahu

                    • stan Aspon to vyskúšak určite máš v sebe aspon kúsok. Zatni zuby a bežkaj určite ti to pomože. A ked nie, tak to sprav aspon pre priatela. :)

                      • Lulu uvidim ale ted se nak mi borti vse podrukama a musim to vse zachranit pak se mozna pustim do tohodletoho zas

                        • stan okej daj vedet jak se ti dari. :)

                          • lulu neboj dystak vam taky poradim

                            • Stan no šak to si myslím :)

                              • lulu tak co uz ste vyskouseli napad od marie a pomohl doufam ze ste to uz skusili a spon drobekt pomoh moc bych vam to prala

                                • stan ješte na to nebyla priležitost a nasilu nechcem robit nic. ale kdysi mela problem si se mnou jenom lehnout, a dnes sme spolu ležali a spali pritulení :) snad sa to zlepší :)

                                  • stan a tobe jak se darí?

                                    • lulu dari nedari jak seto veme nak se name vse vali

  • pomoc

    stan Dobrý den chtel bych se zeptat. nemám moc cas císt fora ani nic jiného . mám pritelkyni, která byla asi pred 2 lety dost osklive znásilnená. Vrátila se do normálního zivota ale se sexem a jinými neznostmi má problémy. Snazim se být tolerantní, do niceho ji netlačím a snažím se ji pomoct. sme spolu teprve mesíc, ale chci ji pomoct. Poradte mi co ji ríkat, co delat, nejakou psychologii nebo neco. dekuji moc všem co byli mi ochotni poradit...díky

    • Eli Měsíc, nebo doba, která je v řádu pouhých měsíců(ano, pouhých), je velmi krátká doba. I když se může zdát, že dva roky je už nějaká doba zpátky, pořád to pro ni může bejt "jako by to bylo včera". Takže možná rada: být nadále tolerantní a na vše jít pomalu, nejlépe aby si ani ona slečna nemyslela, že jde o nátlak, aby si nemyslela, že "to" musí za každou cenu udělat.. Dávat city najevo i jinak, ona si musí být nejdříve jistá, že může důvěřovat v citech.. a pak už to jde všechno líp. Nebo já nevím. Ale asi by to tak mohlo být.. A důležitý je asi i o všem mluvit(a to kdykoliv, při jakýkoliv příležitosti.. ale nečekat jen na to, až začne sama, někdy je na místě se na něco zeptat.. např. jestli jí nevadí, že jí teďka políbíš, jestli jí nevadí, že jí teďka obejmeš a když jí to bude vadit, tak to rozebírat dál.. samozřejmě v klidu a asertivně...). Samozřejmě, jestli jí to nevadí, to je důležité...
      ..

  • přednáška o prevenci znásilnění a sebeobraně

    mia http://fenri.net/vw/

  • Soud

    LoLa Máám dotaz je tady někdo kdo tam dotáhl až na soud?? Víte taky jsem něco zažila..řešíme to na policii.Tak by mě zajímalo jak to probíhá??Díky mooc za odpověd :-* Přeju Váám Všem Hodně štěstí a taky držím všem palečky :) Tihle grázlové by se měli kastrovat!!!

    • Lenula Ahojky,prožila jsem si něco podobného před 7 lety.Byla jsem hloupá a naivní a ty řeči od rodičů nesedej k nikomu do auta se mi vybavujou až ted.Ale už to zpátky nevrátím.Jelikož jsem neměla žádné zranění a ni modřiny,protože jsem měla strach a udělala s brekem co chtěl,nikdo mi pochopitelně nevěřil.Ten den jsem se dostala zhruba po 8 hodinách výslechu do postele, úplně hotová.šetření bylo odloženo a ted se mi ozvali po 7 letech,že našli pachatele. Já to mezitím v sobě uzavřela, vdala jsem se, mám krásnou dceru a ten kolotoč mě má čekat znovu? Už jsem si zařídila život po svém, na tenhle incident jsem zapomněla,ale to je nezajímá.Už to nechci zažít znovu. Co si na něm vezmou po sedmi letech? Ted i lituju toho,že jsem to nahlásila, už bych to neudělalaa ani se nedivím,že se holky nebo ženy bojí, když se dozví,co je na policajtech čeká.Nevím jak tenhle kolotoč uzavřít. Asi je to blbý přirovnání,ale přijde mi to jako když někoho pokouše pes a utratí se po pěti letech.

      • Kája Ahoj, věřím, že se teď cítíš hrozně, ale nenahlásit to je pitomost... Jen si zkus představit, že tvé dceři dělá někdo něco podobného... také bys chtěla, aby to nechlásila, nikomu nic neřekla a žila dál? Myslím, že ne:! Chtěla bys to aspoň zkusit! Nahlásit ho! Dopadnout ho! Potrestat ho! a hlavně!!!! Aby se to nestalo nekomu dalšímu ne??? snad bys to nikomu dalšímu nepřála....

      • LoLa To věříím :( jestli mě tohle čeká...Už teď mám problém se o tom bavit.Také jsem se uzavřela sama do sebe. Také bych to nechtěla znova otevírat..zvlášt když máš rodinu. Mám dotaz když ti nevěřily.Jaký možnosti ti dávali k zrušení?? Říct že, sis to rozmylsela nebo..pokračovat?? Mě taky nevěří...

    • Vall ahojky, v tomhle ti moc a moc já jsem to tam nedotáhla ze strachu, protože mám známou která tam byla a byli na ní všichni hrozně zlí, policie se jí vysmála..já jsem to nemohla říct ani doma rodině takže pro mě tahle možnost taky tak trochu odpadla, měla jsem strach z toho co bude až to někomu řeknu..no jako asi každý tady. Rozhodně Ti moc držím palce a doufám že to bude vše ok..dodneška na jednu stranu lituju toho že jsem to nenahlásila..toho grázla totiž jednou za čas vidím a to je asi to nejhorší co může být..takže rozhodně jdi do toho:-) držím palce

      • LoLa Děkuju :) Ale mám strach vypovídat před ním...

        • Kuky Ahoj, zkus se obrátit na Bílý kruh bezpečí www.bkb.cz

          • LoLa Děuju za radu :)

  • re

    nima máš můj obdiv že si to hned za začátku nevzdala a nenechala to jen tak běžet... drž se , žádný sebeobviňování, nenech se zlomit tím že vyšetřování se možná protáhne a že to bude nepříjemný- jen ať si to ten parchant vyžere...nestyď se o tom s někým promluvit a určitě vyhledej nějakou odbornou pomoc....Drž se

    • LoLa Také dekuju :o) Chodila jsem k psychologovi ale teď už je to lepší..

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=