Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • muj vlastni deda me znasilnil

    Nicol Ve 12ti letech me muj vlastni deda znasillnil. Zavrel me do pokoje a nechtel pustit ven. Znasilnoval me necely tyden v kuse. Nemohla jsem chodit a strasne zvracela. Moje vlastni babicka o tom vedela a jediny co udelala po kazdym jeho aktu lasky jak tomu rikal bylo to ze mi hodila prasek na spani do postele plne jeho spermatu. Ted je mi 16 let. Nikdo z moji rodiny o tom nevi a ja nevim jak to mam rict. Nejdrive jsem si to strasne vycitala. Myslela jsem si ze za to muzu ja. Ze jsem mala poulicni kurvicka. Pak jsem na to prisla, ale co kdyz mi nikdo neuveri??

    • Andrea ja by som si dala pozor na to povedať to rodičom, pre to, aby si mala určite nejakú podporu je najlepšie ísť za psychoterapeutom a povedať mu, že si bola znásilnená. Obávam sa, že rodičia zareagujú zle alebo nedostatočne a že ťa to sekne. čerpám aj s vlastných skúseností.

    • Elis Ahoj Nikol, rozhodně bys měla někomu blízkému z rodiny říct, co se stalo. Někdo ti moc ublížil a nesmí mu to jen tak projít. Představila sis někdy, že to třeba chce udělat někomu jinému? Sestře, sestřenici.... Myslím, že by od tebe bylo moc statečné, kdyby si to řekla a možná bys pomohla někomu dlašímu. Drž se

  • Bude vše někdy jako předtím?

    Ava Ahoj, nějak se mi všechno teď vrací. Před osmi měsíci jsem byla znásilněná, když jsem se v noci vracela domů. Poté jsem zavolala nejlepší kamarádce a ta i se svým přítelem (měla strach jet sama v noci)přijela a byla se mnou. Jsou to vlastně jediní dva lidé, kteří o tom ví. Po 14 dnech jsem se obrátila na pomoc do jednoho centra, kde jsem vše do podrobností řekla a oni mi poradili dále vyhledat odbornou pomoc.
    Stydím se, ale měla jsem nakonec strach někoho zkontaktovat. Nedokázala jsem na doporučení té poradkyně ani zajít ke svému lékaři pro prášky proti úzkosti. Prostě jsem nic nemohla. Pak jsem vše postupně potlačila a myslela si, že to bude dobrý. Bohužel v posledních dvou měsících se mi to vrací, mám strach v noci kamkoliv chodit, mám opět noční můry a chytají mě panické záchvaty. Když pročítám tady ty příspěvky, děsí mě, že si tím budu procházet třeba i spoustu dalších let.

    • GGg. můžu ti ledatak poradit že bys měla zajít bud k psycholožce nebo doktora to je jedna z mnoha dost používaných a nejlepších řešení. Jinak mám kámošku která něčím podobným prochází ale popravdě stále důvěřuje jen mě a svěří se se vším jenom mě a nikomu jinému. Je pravda že si dost psala s jedním klukem kterýho jsem vůbec neznal a docela co psal tak jsme jí řekl že s ním by neměla si psát že je k němu moc necítím důvěru a taky jsem měl pravdu. Přišel před její barák a chtěl obtěžovat. Tak jsme zašli na policii a tam se to pak řešilo sice nás stále posouvali z jednoho oddělení na druhé ale vyřešilo. No a jinak kámoška nakonec si našla přítele se kterým je moc ráda nemá problém ani proti mě a je vidět že jí dost pomáhá když se klepe má problémy jak psychické tak i různé další tak jí podrží i když se moc nenechá dotýkat musí prostě pomalu a vklidu fungujeto. nikdy nic lepšího fakt neviděl ale musí být ten pravej hlavně ten přítel její je pohodovej a na nic nespěchá sice dosud neměla pohlavní styk až na to znásilnění ale její přítel na to vůbec nespěchá a tomu říkám pořádná a důvěryhodná pomoc. jinak jestli potřebuješ si o tom popovídat tak mi kdykoliv napiš je pravda že píšu později a nemám moc času ale rád pomůžu
      jinak můj email : grostr.kupka@gmail.com

  • Znasilneni-odvahu

    max.jr zajimam se od 12 let co znasilnili moji kamaradku,o mezilidske vztahy a musim rici ze je to narocne tema,ale je treba o tom hovorit a vymanit se z toho a rozhodne jit na policii,gynekologii apod prootze nidky nevite kdy ten clovek co to udelal vam to nezkusi i na jine a proc mit takove lidi mezi sebou?drzim palecky vam vsem a kdyz budete mit problem klidne napiste,pa

  • hnus

    David teda jak tady čtu ty příspěvky tak se skoro až stydím za to, že jsem chlap... zvlášť příspěvěk Výčitky od Pavla mě skoro nadzvednul ze židle
    už na základních školách by se měly brát např. v rámci tělocviku alespoň nějaké základy sebeobrany pro dívky... zvlášť teď v době celoevropského multikulti šílenství to bude potřeba čím dál víc
    člověk co znásilní ženu pro mě přestává být člověkem

    všem znásilněným ženám přeju do budoucna hodně síly... jak mentální, tak i té fyzické

  • Jak dal?

    iliza Ahoj, je to už tři a půl roku, kdy jsem si šla ráno zaběhat. Vydržela jsem to týden mít v sobě, po té se to dozvěděla rodina a vyslýchali mě na policii. Narazila jsem zrovna na chlapa, který se mnou mluvil neuvěřitelně povýšeně. Zatáhli mě s kolegou do auta a "vyslýchali" tam. Po té si mě předvolali a chtěli to celé slyšet znovu. Jeden mi stál za zády a opravdu se mnou jednali hrubě a necitlivě. Dopadlo to tak, že jsem své oznámení stáhla ze strachu z dalšího "vyslýchání". Poprosila rodinu, aby o tom nemluvili a zašla si k psycholožce. Asi po třech sezeních jsem tam přestala chodit. Nemohla jsem o tom mluvit, už toho bylo na mě příliš. Držela jsem to v sobě a každou noc se budila ze snů. První krůček mi pomohla udělat má třídní, která se to dozvěděla od policie. Řekla mi to až po nějaké době, že o tom ví a ukázala mi, že nejsem vůbec špinavá, ani méněcenná jak jsem si myslela. Jednala se mnou celou dobu naprosto normálně, neptala se mě, nechala mě, ať za ní příjdu sama. Byla první člověk, se kterým jsem se dokázala bavit o svých pocitech. Ne o tom, co se stalo, ale co se dělo po té ve mě samotné. Po té jsem poznala úžasného chlapa, který si mě váží takové, jaká jsem. Netlačí na mě, podporuje mě a pomáhá mi. Když o tom chci mluvit, poslouchá mě a pak mě obejme a řekne, jak moc mu na mě záleží. Hodně mi tyhle dva lidé pomohli. Je těžké najít někoho, komu můžete opravdu věřit, ale někdy je ten pravý blízko Vás a ani o tom nevíte. Na svou třídní učitelku nikdy nezapomenu hlavně proto, že si vše nechala pro sebe a ještě byla schopná ke mně proniknout a tím mi pomoct. Nemá cenu si život brát, protože až tohle překonáte, zjistíte, že si zasloužíte i nádherné chvíle.

  • Doufám že není pozdě

    Eny Ahoj, já tu taky nedávno psala, asi před rokem. Vím o čem mluvíš, mně se to vrátilo po 3 letech. A poté se můj stav jen zhoršoval a zhoršoval. Jestli můžu poradit zajdi si k psychiatrovi. Moc mi to pomohlo, nikdy jsem na to nevěřila, ale opravdu to funguje. Já se taky budila noc co noc a vracelo se to. Ted je vše pryč, vše jako by to odplavilo, žádný sžíravý pocit ani strach. Zkus to, pomůže to, uvidíš

  • Ahoj tobě i jiným

    kupodivuchlap Jestli můžu něco říct, najdi si vem kde vem hodnýho kluka. Klidně si ho vyber z davu nebo mezi známými podle intuice a řekni mu, co potřebuješ. Potřebuju se objímat, pevně k někomu tisknout, trochu mazlit a plakat. A nic jinýho. Hodiny a hodiny. Nejdřív voblečená, pak nahatá. Kůže na kůži. Hodnýho člověka opačnýho pohlaví. Existujou. Řekni, co chceš a uvidíš, že bude poctěnej. Normálně si o to říkej a důvěřuj. Prolomíš to. A ještě získáš kamaráda. třeba to nebude tvůj typ a nikdy spolu nebudete spát, ale to je jedno. Může to bejt i někdo starší. To je fuk. A udělej to rychle, ať prolomíš ten blok.

    • xxx Jo, tak fajn a nechceš to být zrovna Ty?

  • ex pritel

    Eva Dobry den,
    Ja nebyla znásilněna, ale pokud se to tak dá nazvat tak psychicky vydírána.. nebo něco tomu podobnemu.Chodila jsme se svým přítelem rok..byl to muj první kluk a hned na začatku si ke mě hodně dovoloval.Pak to přerostlo v to, že mi chtěl stale sahat tam kam jsem nechtěla a vyllženě z toho tiky když se mě chce někdo jen dotknout..nekomentuju to, že jsem dělala to co jsem nechtěla..a do toho přišla i jedna facka a neustale vyčitky. Ted je to par měsícu co jsem to už nevydržela a rozešla se, ale bohužel ex přítel se stale dožaduje pozornosti.Snad to nějak vyšumí, ale bohužel já se toho co se nemužu zbavit pocitu vinu co se dělo a to, že mi nejde navázat vztah ikdyž chci.. Promintě, že tu otravuju s takovýma prkotina, když mnoho žen zažilo horší věci:-(

  • znásilnění

    sarkosa Ahoj.Vaše stránky jsem našla na doporučení hodných lidí na zpovědnici.cz.Před 5lety jsem byla brutálně znásilněna.Nic jsem nehlásila,bála jsem se a i styděla.Dlouho jsem se z toho dostávala,ale dostala,začla jsem zas žít,ale poslední dobou se mi to vše vrací v noci se budím,nemůžu spát,pořád na to myslím i když nechci a je mi z toho zle.Nevím proč se mi to vrací po 5letech.Je mi 34 a nevím vůbec jak na to zas zapomenout i když to nejde,tak aspon s tím žít jako před tím.Prosím vás pomozte mi,už si připadám jako blázen.Mám rodinu a nechci aby trpěla tím,že se najednou manželka a matka změnila,že ji něco trápí.Děkuji.

    • sarkosi ozvi se sarkosi@centrum.cz

    • zuza vím, že je to hodně těžké žít s takovými pocity. Znám kamádku,co se jí stalo něco podobného.dlouho se s tím vyrovnávala a dokonce navštívila kurzy sebeobrany (bála se, že jí to může potkat kdykoliv znovu). Byla moc spokojená a dodalo jí to odvahu.
      mrkněte na stránky: www.ebmas-praha.cz
      držím palce :-)

    • lbcvera sarkosa...jestli mas zajem otom pohovorit tak pisni lbcvera@centrum.cz

  • Bohužel

    Nelly Ahojky Wendi a Jesico. Jen vám chci říct, že jste obě moc statečné a že vám moc držím palečky, aby té bolesti, co se vrací ve vzpomínkách bylo co nejméně! Protože z vlastních zkušenností vím, že tyhle vzpomínky umí člověka úplně zničit a pokud je na to sám, šílí z toho a upadá čím dál víc a víc do depresí, ze kterých není cesta ven! Takže hodně štěstí, holky a hlavu vzhůru. Musíme být silné a věřit, že jednou to snad přestane tak hrozně bolet a bude konečně líp!

  • znásilnený bratom

    Patrick mám 14 a už od druhého ročníka som znásilňovaný svojim vlastným bratom. zo začiatku som bol bezradný no po čase som to prestal riešiť. chcem aby sa to skončilo. on sa nebojí robíme to aj ked su doma rodičia. chcem to skončiť

    • Lukáš Hele, jestli tuhle hnusnou věc myslíš vážně: Hlavně si nedělej nic zlého. Tak mi to totiž připadá, když říkáš, že to chceš skončit. Nedělej si nic zlého. Řekni o tom někomu, komu opravdu věříš, snad ti pomůže. :)

  • znásilnění

    m.peter ***nevlezlo se to tu cele tak dopisuju*** zodpovednost a rad bych s tim neco udelal. Uz jsem 2 sny nespal. Nedavno mi plakala cely den v kuse.
    Mam to po 2 rocich nahlasit na policii? bude to mit vubec nejaky vyznam? Pokud ne, nerad bych abych to dal zvelicoval a ji do toho jeste zatahoval... Poradte mi prosim. Co mam delat ja sam? a co mam delat s ni?

    • benyq Určitě to musí nahlásit

    • antonín PADEJ NA POLICII!!

    • Martin Ahoj, zkus se poradit s někým z bílýho kruhu bezpečí, protože dneska jsou voli i u policie a člověk hnedka na takovýho může lehce narazit. Tak bych to řešil prvně asi já. Kdyby si tvá holka promluvila s někým, kdo si tím taky prošel, tak možná by to pomohlo. Nebo i dobrýho psychologa. Držím vám pěsti...

  • znásilnění

    m.peter Zdravim ... Mam holku a je ji 17 let. Me osobne je 19. Chodim s ni uz pres 10 mesicu a pred nekolika dny se mi sverila tim, ze ji pred cca 2mi roky znasilnil jeden muz. Byl to otec od jejiho kamose. Dokonce ho od videni znam (cca 30 let) .

    Pry chtel jeji kamaradku. Obe dve opil a protoze bylo pozde vecer, obe pozval domu. Po nejakem case jeji kamaradka s nim nic mit nechtela, tak ji vyhodil z domu a my slecna tam opila zustala. Na ni se pak vrhl i presto ze brecela a nechtela to, ji drzel a udelal to. Nikomu se s tim nesverila krome svoji sestry a momentalne me.
    Jenze ja citim nejak zodpovednost a rad bych s tim neco udelal. Uz jsem 2 sny nespal. Nedavno mi plakala cely den v kuse.
    Mam to po 2 rocich nahlasit na policii? bude to mit vubec nejaky vyznam? Pokud ne, nerad bych abych to dal zvelicoval a ji do toho jeste zatahoval... Poradte mi prosim. Co mam delat ja sam? a co mam delat s ni?

    • jesica ahoj m.peter... stalo se mi něco podobného co tvé přítelkyni...jestli já, si někdy začnu s nějakým klukem, a pak se mu s tím budu chtít svěřit chtěla bych, aby mě obejmul a jen řekl miluju tě, podržel mě, ujistil že už se mi nikdy nic takového nestane a že jsem v bezpečí.

  • znásilnění

    petra Ahoj, je mi 19 let a 28.8.2009 se mi stalo totéž. Šla jsem z diskotéky a domů to mám asi 4 km. Zastavilo mi auto jestli nechci svézt. Měla jsem popito tak jsem nastoupila ikdyž bych to jinak neudělala. Byli tam dva sympatičtí kluci. Najednou ale odbočili uplně jinam než měli. Pak zastavili a oby mě znásilnili. Ještě jsem to nikomu neřekla. Bojím se co by mi řekla rodina nechci aby to věděli. Je mi hrozně trapně. Prosím poraďte mi co mám dělat. Jsem vážně zoufalá přemýšlím nad nejhorším... Bojím se že to nezvládnu. Díky za vaše rady

    • KatkaS Ahoj Peťo myslím si, že Jesica má určitě pravdu a prosím přestaň přemýšlet o nejhorším. Vypadá to jako past, ale má to řešení...přece máš život před sebou a byla by škoda se ho vzdávat. Já pevně vím, že ty to zvládneš.

    • jesica Ahoj Petru, jestli máš nějakou fagt hooodně dobrou kamarádku tak se jí svěř, já to udělala, pomohlo mi to a hned potom jsem šla za rodiči... pokud máš s rodinou dobrý vztah, tak tě podrží a pomůžou...Taky jsem se jim to bála říct ale tet si myslím že je to to nejlepší co jsem kdy mohla udělat..

  • líbilo

    ltt Když se ti to líbilo, tak v čem je problém?

  • d

    f d

  • V 7 letech vlastni bratrankem 2x

    Denca Ahoj me je 14 let a bohuzel jsem si to taky zazila v mych 7 letech.Je tezky o tom mluvit.celych 7 let jsem to drzela v sobe a snazila se to brat jenom jako spatny sen po 7 letech se ale muj bratranek rozhodl omluvit se mi a tim mi to i pripomenout mozna kdyby to neudelaldal bych to brala jako moji nocni muru.Omlouval se mi pres profil a u toho byla i segra ktera chtela vedet o co jde a ja ji to v slzach rekla a pak jeste par lidickam kterym jsem verila a znacne se mi ulevilo ale ted jak to teda bylo....bylo celkem 2x teda aspon si to jenom 2x tak nak pamatuju prece jen mi bylo 7 let ze.proste poprve to bylo u nej v pokoji kdy me donutil lehnout si na zem sundal mi kalhotky a pak zacal on rika ze si na me jenom lehl ale to mu ja neverim ale nemuzu mu to dokazat protoze to bylo ze zadu tzv. Anal takze se nic neda prokazat potom kdyz uz bylo po vsem se zvedl hodil po me kalhotky at se oblecu ja se oblikla a pak jsem musela s nim jeste celej den byt sice uz i s jeho brachami a s tetou ale prece nic jsem nerekla bala jsem se.Uz jsem tam ale nechtela chodit a snazila jsem se s tim vyrovnat ale on prijel az k nam a protoze mamka nic netusila tak ji premluvil ze grilujou a tak at jedu s nim ja nevedela ze si to budu muset prozit jeste jednou.Dodnes si pamatuju co jsem mela na sobe byli to takove cervene saty dodnes na sebe saty neobliknu i kdyby mi za to meli dat milion.ted me vzal k nim na pudu mel tam dokonce pripravenou matraci na kterou jsem si musela lehnout a zaclo to jako predtim az na to ze ted jsem si u toho musela prohlizet pornocasak.brecela jsem a snazila se mu vyvliknout az jsem se mu vyvlikla a zacla utikat on me ale chytit a odtah zpet na tu matraci.kdyz skoncit dal mi kalhotky a ja zase musela jit si s nima opejkat burty a delat jako ze nic pak me tam mamka jeste porad vyhanela a ja nechtela ale musela jsem nic vic uz se ale nestalo.pak uz jsem prestala chodit ven uplne prestala nosit saty i sukne sukne tedy uz nosim ale zacla jsem s tim nak 2 roky zpet.V noci jsem se probouzela s brekem protoze se mi o tom furt zdalo.a nechtela jsem to nasim rict vcera jsem jim to ale uz rrekla atak jdu na vysetreni a k psychologovi ale ve me to bude furt bohuzel.A jeste k tomu me ted asi jeho rodina nenavidi ale vzdyt ja za to nemuzu ne...tak proc jsou takovy??nechapu to oni mi jestevynadaj ze sem to nasim rekla...abych pravdu rekla fakt to boli :-((

    • amanda Ahoj, prosím netrap se, ta jeho rodina jsou smečka bestií, kterým není rovno, to jak se teď chovají přesně ukazuje, že svině je vedle nich anděl. Nejen že ho tak blbě vychovali, ale ještě mu ani nerozbili čumák? Takoví lidé ti nesahají ani po kotníky. Netrap se tím, jak se k tobě chovají. Měli by jít všichni sedět a měli by si to všichni do jednoho ve vězení vyzkoušet jaký to je a co jsi zažila a ještě 100x hůř. Ty jsi oběť, byla jsi jen malé bezbranné sluníčko a on ti ublížil. Jsi určitě báječná holka a věř mi ten nejčistší tvoreček na zemi. Kašli na ně, nezaslouží si ani aby ses na ně podívala, natož aby jsi poslouchala ty jejich kecy. Vydrž...hrozně ti fandím abys to zvládla. Doufám, že máš milující rodiče, kteří tě podrží a když ti bude zle, jdi si k nim pro pohlazení.
      Hodně síly a přeji už jen krásné zážitky ze života. Když je hezky, vyjdi si ven a podívej se do slunce a vzpomeň si, že je určitě strašná spousta lidí kteří ti fandí.

  • Bohužel

    Wendy Ahoj,bohužel se mi to salo taky... Bude to o Vánocích dva roky,co jsem se stavila u kamaráda,který měl značně upito... Nejdřív po mě chtěl,abych mu ho "kouřila" ale já jsem nechtěla,tak mě zmátil... Ovšem to mu ke štěstí netačilo,a já jsem se bránila zuby nehty,jenže 100kg kluk je podstatně silněší než já... Bohužel...bylo to moje poprvý. do Dnes se mi zdají šílené sny.. Ale mám přítele,ten mi moc pomáhá,strašně se snaží,ale občas bych chtěla,aby se chovat trochu jinak... Často mi bývá smutno,připadám si k ničemu... Myslíte,že to bude někdy dobrý? ja sama zž přestávám věřit...

    • jesica ahoj stalo se mi něco podobného co tobě, je to ani ne 3měsíce, cejtim se jak špinavá... bojím se jít do nějakýho vstahu, odevšech kluku se držím dál, BOJIM SE.. mám noční můry, kolikrát ani neusnu...kolikrát si říkám .. proč já.. :-(

      • Wendy Ano,taky jsem se po tom bala byt s pritelem sama,trvalo to dlouho,nez me mohl polibit...ale bohuzel do dneska to neni dobry,sice se milujeme,oba to chceme,ale potom je mi spatne...proste se sesypu. Ja se snazim zapomenout,nebo treba vypovidat...

        • jesica bojim se jako ještě nikdy ničeho, bojim se ještě někomu dát šanci věřit... vim jak se cítíš, tohle se asi nedá zvládnout viť? :-(.... taky se snažim nějak zapomenout, ale stejně furt se cejtim, jakoby špinavá...!!! věřim ti a budu držet palečky, aby ti to s přítelem vyšlo.. nejhorší je , že vym že to budu mít pořád v sobě, (tu špínu) a že se toho nikdy nezbavym...

          • Wendi JAsne,citis se k nicemu,zkazena hnusna a spinava,ale na cele to napsany nemas,muzes zit,a jsou i chvile,kdy se budes radovat,hlavne neztracet viru,ja verim tomu,ze jednou to bude vsechno dobry. HLavne si nesmis pripadat nejake "menecenna" my prece nemuzem za to ze nam ublizili... Verim nam obema,zvladnem to!!!!

            • jesica taky doufám že to časem zvládnem, ale v sobě to asi budu mít furt... máš pravdu nemám to na čele napsaný:-) někdy jsou chvilky kdy na to nemyslim... jak se říká.... Co tě nezabyje to tě posílí..dobře tedy méně cenost zahazuji daleko od kontaktu se mnou :-) děkuji ti za potporu :-) je fajn promluvit si o tom s někým koho neznám, bála jsem se toho, ale nakonec to předčilo mé očekávání.

              • Wendi Vim,ze to neni lehky,vubec ne..momentalne jsem ve stavu,dkyz me to zase srazi na kolena,nic nema cenu....

                • jesica má cenu žít!! alespoň pro toho tvýho přítele žij a pokus se být štastná já vim říká se to lehce ale koná obtížně.

                  • mery čau kočky, poslyšte dneska se mě můj kluk zeptal, jaký bylo tenkrát moje poprvý a já se rozbulela a doteď na to nemůžu přestat myslet. Jo, taky jsem byla znásilněná a stydím se o tom mluvit. Nešla jsem ani na policii, nic. No ale už jsou i chvíle, kdy takový myšlenky dovedu přejít a nesesypu se. Nemá smysl snažit se na to zapomínat, spíš je lepší se s tím vyrovnat. Co se stalo, to se stalo. Prostě jsme měly smůlu. Tak držim palce všem, co jsou na tom podobně, hlavně ať si najdou nějakýho moc hodnýho kluka, kterej jim všechno to utrpení vynahradí.

                  • zuza určitě má cenu žít a vím, že je to hodně těžké žít s takovými pocity. Znám kamádku,co se jí stalo něco podobného.dlouho se s tím vyrovnávala a dokonce navštívila kurzy sebeobrany (bála se, že jí to může potkat kdykoliv znovu). Byla moc spokojená a dodalo jí to odvahu.
                    mrkněte na stránky: www.ebmas-praha.cz

                    držím vám holky palce :-)

  • Znásilnění přítelem

    Smolařka Ahoj já mám taky jeden zážitek. Táhne se to se mnou už 4 roky. Chodila jsem s klukem od nás ze třídy 4 roky. Milovala jsem ho nevím jestli on mne. Ale dřív jsem byla taková káča co si nechala ode všech všechno líbit a poslouchala jejich rozkazy. Chodila jsem každému ze třídy pro svačinu, když si poroučeli a neuměla jsem se bránit jak fyzicky tak i slovně. S tím mým klukem vše klapalo zatím dobře, až jednoho dne. Jeho rodiče nebyly doma. Táta jezdil pryč na týden a jeho máma ta byla pryč taky. Moje mamka mě za ním poslala s cédečkem na vypalování jedné hry ,,Karty,, a tak jsem šla. Koupila mu čokoládu a jela jsem. Přijela jsem k němu a vše probíhalo bez problémů. Ukazoval mi svoje hry co má v počítači, hráli jsme GTA a tak. Pak ale z ničeho nic šel zamknout svůj pokoj(jelikož ho měl se svým bráchou dohromady a on zrovna nebyl doma). Přišel ke mě a začali jsme se líbat. To bylo v pohodě, ale z ničeho nic mi vyrval mou ruku shodil mě na zem a já mu říkala co to děláš. A on že to co chtěl udělat už dávno. No a pak už to bylo. Citíla jsem něco v sobě a když sem mu jasně říkala a brečela že ať mě nechá nenechal. Nějak jsem se mu vyklouzla a odemknula jsem a vyběhla ven domů celá ubrečená. Ještě před tím než mě znásilnil mě donutil k orálu. Dřív jsem se opravdu neuměla bránit a to co mi udělal mi bylo teprve 15 let a je mu 14 let. Nejenomže byl větší a silnější. Když jsem přiběhla celá ubrečená domů sestra se mě ptala co se stalo a já že mě můj kluk znásilnil. Vzala jsem si mamčin prášek a když mamka přišla domů začala na mě řvát proč jsem jí to vzala, že nemůže mít nic s tátou aby nebyla v tom. Když jsem jí to řekla, co se stalo a ta odpověď mě dostala, že je to moje chyba co se mi stalo, že si za to můžu sama. Když další den jsem se s ním rozešla a řekla důvod proč tak si začal vymýšlet, že je to moje chyba, že já jsem to po něm chtěla a že jsem k*urva. Další den z něho vylezlo, že mě celý ty 4 roky nemiloval, ale flirtoval kvůli sexu. Že nejsem nebyla jeho typ a že když sem mu nechtěla dát takže už to nevydržel. Když to řekla svým důvěrným kámoškám, tak mi nevěřily. Dělaly si ze mě jen srandu. Tohle se táhne se mnou, jak jsem již psala 4 roky. I když se snažím na to nemyslet nejde to. Byla jsem i u psycholožky a ta mi řekla, že musím sama a že mi s tím nepomůže. Jelikož uplynuly 4 roky pořád poslední dobou mě pořád pronásleduje, jak na netu, tak když jsem s přáteli. Je od nás z vesnice. Chodil teď s klukem, protože žádná holka ho nechce. Když se před několika týdny rozešel s tím svým klukem, tak říkal, že jeho kluk chtěl jenom sex a že on vztah, ale je to naopak. Protože ho moc dobře znám i toho kluka, co s ním chodil taky. Ze dne na den se začal zajímat o holky a zase o mě. Začal se vtírat mezi mě a mé přátelé. Všude jim jen lže aby to bylo v jeho prospěch. Když se přátelé o mém problému, co se týče kluků a kolem dozvěděli jen se mi smáli a dělají si z toho srandu dodnes. Jemu věří se vším a ještě mi udělají naschváli tím, že kde jsem s nimi já musí být i on aby mě dostal do postele. Jelikož s klukem už o to přišel a aby přišel o to z holkou, které ho nechtějí, tak se vtírá do mě. Jelikož ví, že jsem svobodná a že žádného kluka nemám. Já mu pořád říkám, že ho nechci a že mu dávat nebudu, jelikož co mi udělal. A nemiluji ho vůbec. Od té doby se zhnusil on i sex. Nesnáším když se o něm píše, mluví a tak, to radši se jdu vyzvracet. I když se snažím na to nemyslet nejde to. Chci chodit s nějakým klukem, ale když si na vzpomenu hlavně na ten obraz a tak dělá se mi zle a radši toho nechám. Již jsem psala tenhle problém na netu a Ti mi poradili ať se vystěhuji z té vesnice a okolí hodně daleko. Ráda bych, ale ještě studuji a rodiče mě chtějí ještě doma dokud neudělám maturitu a vošku. Někteří z mých přátel kteří mi věří říkají ať ho ignoruji, ale nejde to když on se vtírá za mými přáteli aby mi byl nablízku. A hlavně mám takový velký vztek, když ho vidím, že mu chci hodně namlátit. Hodně jsem se od zš změnila, teď bych mu klidně jednu pořádně natáhla, jelikož jsem si zvýšila sebevědomí tím, že sportuji a chodím na kick box. To pak skvělý uvolnění když děláte nějaké ty sporty. Kluků se bojím dodnes a nejspíš si tohle trauma odnesu až do hrobu.

  • Výčitky

    Pavel Jsem muž a nikdy jsem se žádného znásilnění nedopustil a ani mě se nic takového naštěstí nepřihodilo, ale přesto mám zážitek, který se mi vryl hluboko do paměti a nutí mne k výčitkám, kdyby…
    Od svých 10 let jsem byl rodiči posílán vždy na měsíc o prázdninách na jih Čech k dědovi a babičce, kteří bydleli na vesnici. Když mi bylo 15 a to bylo v roce 1991, byl jsem tam na tak dlouho naposledy. Byl jsem puberťák a zamiloval jsem se do dcery sousedů mých prarodičů odnaproti. Problém byl ale v tom, že jí bylo už 23 let. Jmenovala se Renata a byla učitelko MŠ v sousední větší vesnici. Ona o mém zájmu o ni nevěděla a já jako každý zamilovaný nadržený puboš jsem ji šmíroval a po večerech jsem se v myšlenkách na ni odbavoval ručně. Od babičky jsem se dozvěděl, že prý s nikým nechodí, ale větší známost prý už měla. Má obdivovaná Renata měla také prázdniny a já vypozoroval, že se jezdí na kole každý den koupat ke 2 km vzdálenému rybníku. Denně jsem ji tam chodil okukovat, aniž o mě věděla, hlavně proto, že se tam na takovém odlehlém místě vysvlékala do naha a tak se koupala i slunila. Pak ale jednou, když tam zase byla a já rovněž v křoví asi deset metrů od ní se tam najednou z houštiny objevili čtyři cikáni. Byli to kluci jako já, tak mezi 14-16 lety věku. Od vidění jsem je znal. Patřili ke dvěma početným famíliím, které bydlely v kilometr vzdáleném bývalém statku. Tihle čtyři přičmoudlí hajzlové se na „moji“ Renatu docela bezostyšně vrhli, povalili ji na deku a zatímco jeden jí držel ruce a dva jí roztahovali nohy, čtvrtý ji i přes všechen její marný odpor znásilnil. Já se na to divadlo díval, slyšel jsem její zoufalý jekot i jejich hnusný smích. Měl jsem hrozný vztek, zatínal jsem zuby i pěsti, ale vylézt z úkrytu a vletět mezi ně jsem se neodvážil, protože jsem se jich bál. Ty rodiny měly hroznou pověst a já měl strach, že mne zbijí, dokopou a třeba i něčím pořežou. Vystřídali se na ní postupně všichni a jak se náhle objevili, stejně rychle zmizeli. A Renata? Ta, chudák, seděla na své dece, rukama si objímala skrčené nohy, bradu na kolenou a usedavě brečela.
    Čekal jsem, že až se vrátí domů, tak to nahlásí na policii, že se to rozkřikne a pro ty grázli si policajti přijedou, ale nedělo se nic. Bylo ticho po pěšině.
    Když jsem o vánocích s rodiči navšívil prarodiče, viděl jsem ji, slečnu Renatu… Neuniklo mi, že má kabát na břiše nějak vzdutý. Zeptal jsem se na ni nenápadně babičky a ta konstatovala, že prý „Ta mladá odnaproti je v jiném stavu, bůhví s kým si to uhnala. Však její máma je z toho nešťastná“. Tehdy jsem měl možnost vyklopit, co jsem o prázdninách viděl, říci pravdu o celé události, ale neřekl jsem a tu hanbu jsem na ní nechal.
    O dalších prázdninách jsem byl u prarodičů jen týden, už mi bylo 16 a měl jsem jiné zájmy, ale během toho týdne jsem vídal chuděru Renatu jak v plavkách s oblinami v pase a nějakým tím kilem navíc věší věší dětské prádélko a jak houpe široký kočár se dvěma řvoucími miminy.
    Na závěr bych chtěl dodat, že ti čtyři hajzlové si na její účet užili, zkazili jí život a přesto jim to prošlo bez trestu.
    Renata je dodnes slečnou, nikdy se nevdala, stále žije u matky a příkladně se stará o ty své určitě nechtěné syny, kterým je dneska 17 a své etnické kořeny nezapřou. Mne mrzí, že jsem v sobě tehdy nenašel dost kuráže. Kdybych mezi ně s křikem vletěl, určitě by mne zmlátili, ale ji už by třeba neznásilnili a její život se mohl ubírat štastnějším směrem

    • strach Nejsi jediny kdo neco takoveho zazil, nemej komplexi stoho,kdyz se clovek boji dela veci ktere ho pak mrzej.

      • Terezz Mě se stalo to samý, akorat misto ciganu se na me vrhnul kamos,a prave kvuli takovejm jako ty nemam sanci dosahnout spravedlivyho trestu pze svedci co vse videli, drzi strachy jazyk za zuby, a pze ma svedky ketry potvrdili ze sem vse chtela,nakonec sem jeste musela já platit jemu za krivy obvineni,nemáš bejt srab! to že jsi nic neudělal chápu, ale nechápu proč si to nikomu neřek, na tom už nic sakra neni, doufam ze se v pekle za tohle usmazis!! zbytecne promarnenej zivot :-(

        • Alča Mmm, strach je mrcha to je fakt, možná bys měl začít přemýšlet, jak to napravit. Tvoje duše potřebuje úlevu. Snad přijdeš na způsob, jak tu svou slabost odčiníš. :)

          • Pavle, bylo ti 10 let. Bylo normální mít strach a měl si právo se nechovat dospěle odpovědně. Je to škoda. Ikdyž je to škoda.

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=