Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • PRosím poraďte mi

    L. Nedávno jsem byla znásilněna. Jelikož jsem byla na diskotéce něco jsem popila a když mi nic nejelo zavolala jsem si taxi poprvý a naposledy.U mého baráku nezastavil zajel do lesíku a tam....stihla jsem utéct a rovnou na policii..Byla to asi největší chyba protože mě furt tahali z jednoho oddělení na druhé a musela jsem to vykládat nejmíň pěti lidem až nakonec jsem to řikala poslední policistce která mi říkala že mi to neni k ničemu a že jí to musím popsat znovu. strávila jsem na policii 15 hodin a k tomu jsem musela jet na místo činu.. Kromě toho že jsem strávila svou první prohlídku na gynekologii kde na demnou stáli dva doktoři sestřička a policistka..čtyři lidi..nejhorší zážitek..:( potom strašném mučení jsem se dostala domů a jediný na co jsem myslela byla sprcha a teplá postel..jsou to dva dny co se to stalo..a přijde mi že se na mě všichni koukají jako bych za to všechno mohla já..nejsem momentálně schopná žádných emocí a jsem jak tělo bez duše nemůžu takhle dál...přijde mi že jsem moc mladá na to aby se to stalo zrovna mě a nevim co mám dělat

    • Maria Je strašný, že na policii nechápou jak ti nejlíp pomoct :/.. Určitě vinu nepřikládej sama sobě a naopak spíš vypni hruď, uvědom si že jsi silná a že s pomocí kamarádek zvládneš vše a tohle překonáš. Nejsi první ani bohužel poslední a tak nám ženám nezbývá nic jiného, než s tím bojovat a navzájem si pomáhat...
      Přeju Ti hodně štěstí a odvahy!! Maria

  • Upozornění

    Hunter Jak si to tady čtu... Tak lituju všechny ženy a slečny, které si musely tímto projít. Jen jsem tady chtěl říct jeden příběh,který se pravě odehravá. Jedna mladá slečna,která je z malé vesničky směrem na Český Těšín ,obvinila jednoho známeho z toho ,že ji znásilnil. Tu dívku znám velmi dobře, protože jsem s ní 2 roky měl krásny vztah,pak začala střední škola,noví kamarádi.Začala brát drogy ,a proto byl rozchod.Ale zpátky k věci... Seznamila se s jednou holkou ,která byla opravdu znásilněná.Proto asi chtěla být zajmavá a vymyslela si příběh jak jí bylo ublíženo.Zárověň to byl skvělý způsob jak si omluvit svou neomluvenou absenci.Ta její kamaradka ji tak dlouho hučela do hlavy, než opravdu šla na policii a tím padem si omluvila absenci a byla středem pozornosti ,což byla její obliba. Teď tomu známemu hrozí až 8 let odnětí svobody z důvodu několikanasobného znásilnění.Nejhorší na tom je ,že v té době byl po vážné nehodě.Spadl z žebříku a prorazil si patu,nasledně musel být operován.7 měsíců nemohl skoro chodit.A v té době ji měl znásilnit ,když si nemohl ani dojít na záchod?!Proto si říkam, že není všechno jak se může zdát! Všichni nejsou špatní a kvůli nějaké ubožačce ma jít suprovej chlap ,otec 3 dětí do vězení! Je trochu divné ,že se holka nechá ,,jakože" 2 roky znásilňovat a pak si najednou holčička vzpomene ,že ji ,,mrzák" který si nezajde na blbý záchod znásilnil?

    • LoLa To zamrzí...ale nechápu jak si to může vymyslet?? :(

  • porad

    M. Je to uz deset let. A bylo to moje poprve v den mych patnactych narozenin. Povazovala jsem ho za kamarada, coz nebyl.

    Od te doby jsem, myslim, usla dlouhou cestu, na ktere jsem potkala neduveru, stud, sebeobvinovani, sebenenavist, zoufalstvi, beznadej, vztek, obdodi sebepresvedcovani o "normalite a psychicke neposkozenosti" spojene s promiskuitnim obdobim, pokus se radeji uchylovat do vztahu se zenou a opetovat lesbickou lasku, omamne latky, sebeublizovani, bolest, vnitrni prazdnotu, znovuobnovovani duvery i sebeduvery, zvedani se na nohy, snahy zapomenout, ktera potom presla do snahy o prijeti faktu, snahy o sebeakceptaci, snahy o prijeti nabizene lasky, emocni priblizovani se k cloveku, svereni se se svym problemem a tak dal a tak dal a dosla jsem az k tomu, ze jsem se stastne vdala.

    Ale neni to pryc. Nezmizelo to. Neudala jsem ho. Nenasla pomoc odbornika. Zle sny se porad opakuji. Pocit viny pretrvava. Porad o tom nedokazu mluvit. A porad mam strach a sramy na dusi, na tele. Ovlivnuje to porad muj nynejsi zivot. Boli to.

    Ale naucila jsem se s tim zit-kdybych toto neumela, uz bych tu nebyla. A naucila jsem se milovat a pochopit, ze i ja muzu byt milovana. Bezpodminecne. Bezdecne.

    Deset let je dlouha doba na vlaceni takoveho bremena. Odkladanim problemu se nic nevyresi. Jen zapada jeste hloubeji a vryva se do vas.

    S odstupem casu vidim chyby, ktere jsem udelala. Za tu nejvetsi povazuji to, ze jsem nevyhledala odbornou pomoc a porad toho nejsem schopna. Verim ale, ze pokud bych toho schopna byla, mohla jsem se vyhnout nekterym mym naslednym jednanim, ktera mi ve vysledku nechala par dalsich ran na srdci i na tele a kterymi jsem si ublizila jeste vic.

    Ctu si vase pribehy, svira se mi hrdlo, chladnou ruce a strasne rychle mi busi srdce.

    Udelala jsem na sve ceste tolik chyb! A moc vas prosim, nedelejte je taky a nechte si pomoct, kdyz se vam pomoc nabizi nebo pomoc vyhledejte. Neni to jednoduchy, kdyz ma clovek byt na takovouhle palku sam. Udelejte to pro sebe, abyste si sami sebe mohli zase zacit aspon trochu vazit.

    Clovek, ktery mi pomohl nejvic na celem svete a ja jsem mu za to neskonale vdecna a nesmirne si ho vazim je muj nynejsi manzel. Trpelivy, ohleduplny, nenuceny, chapavy.

    Je to straslive tezky boj, ktery tu vedeme a ja ted uz vim, ze ho vedeme v podstate sami se sebou, protoze se musime naucit sami sebe prijmout, protoze co se stalo neda se zmenit. Je to fakt.

    Tak vam vsem hrozne moc preju, at neztracite nadeji a bojujete dal! Vzdyt uz v podstate ve chvili, kdy ziskavate prevahu zacinate vyhravat! Nevzdavejte to a bojujte az do konce! Drzim vam pesti, at to vyhrajete!

    • Tiff presne viem o čom píšeš.... všetky tieto "fázy" sprevádzali aj mňa... až na to znovuobjavenie dôvery a sebadôvery... je to už 17 rokov, a stále na to neviem zabudnúť, vymazať z pamäte.... a najhoršie na tom je, že sa o tom ani nemám s kým porozprávať, pretože nikto okrem mňa a neho, o tom nevie :-( no cítim, že niečo s tým urobiť musím, pretože už to viac v sebe skrývať nedokážem, nevládzem, a tie myšlienky na samovraždu, sú stále viac a viac doternejšie.... mám život, ktorý by mi mnohý závideli... až na to detstvo.... spomienky mi bránia tešiť sa z prítomnosti, nech je akokoľvek ružová....

  • co dělat?

    M. Nevím, jestli se tohle za znášilnění dá považovat, protože k aktu jako takovému nedošlo. Bylo mi přibližně 6-7 let, nepamatuju si přesně. Jemu bylo jen o tři roky víc než mě. Jsme příbuzní a jelikož jsme přibližně stejného věku, jako malí jsme často přespávali spolu u známých. Začalo to tak, že chtěl ať se před ním vysvleču. Měla jsem strach, že když řeknu ne, že mi ublíží a nebo to pujde někomu říct (tehdy jsem o tomhle tématu skoro nic nevěděla). Následně to pokračovalo tak, že se mě dotýkal ať už rukama, pusou nebo svým přirozením. Několikrát se to opakovalo a já měla strach něco udělat nebo to někomu říct. Následně jsem u příbuzných už nepřespávala a snažila se na to zapomenout, což se mi poměrně dařilo až do doby, kdy jsem se svým současným přítelem (který je neuvěřitelně chápavý) začala mít intimní vztah. Stále častěji se mi vracely myšlenky na předchozí léta. Nakonec jsem to příteli řekla a on se zachoval opravdu hezky, ale v sexuálním životě jsem jakoby zaseklá. Nedokážu se pořádně uvolnit a užívat si jeho doteky. Místo toho, aby se to zlepšovalo, se to jen zhoršilo a po chvíli mi začalo vadit i obyčejné obejmutí nebo pohlazení. Mrzí mě, že to v sobě nedokážu překonat. Možná to moc zveličuju, ale opravdu se toho pocitu chci zbavit. Jenže čím víc se snažím, tím je to horší a zapomenout na to taky bohužel nejde. Tak co mám ještě dělat?

  • I člověk do kterého byste to neřekli, může ublížit.

    P. Ahojte
    Můj spolužák mě asi tak 3 roky pohlavně zneužíval, nikdy nedošlo k samotnému styku, pouze k orálnímu styku, hrozně to bolelo, až jsem bolestí brečela a on se mi vždycky strašně smál, dělal mi i spustu jiných věcí, které nechci psát, je to hodně těžké. Takové první náznaky začaly, když jsem byla v druhé třídě a když mi bylo tak osm a půl začal mě pohlavně zneužívat, vždycky mi to bylo hrozně nepříjemné, říkala jsem mu, že nechci, že mi to vadí, jelikož jsem byla naivní a hloupé dítko, věřila jsem tomu, co mi navykládal, říkal mi, že si takhle hrají všechny děti a pokud si takhle hrát nebudu, budou se mi všichni smát a nebude se se mnou nikdo bavit. Když mi bylo 11, tak jsem se s ním přestala bavit, napsal mi v hodině lísteček, že k němu půjdeme hrát hry na pc, kdybych tenkrát tušila co se stane, nikdy bych nešla, bylo to hrozné. Nebránila jsem se a strašně se bála. Když jsem od něj odcházela, říkal mi, že to nesmím nikde říct. Hned co jsem přišla domů, musela jsem se okamžitě umýt a řekla jsem mamce jen malou část z toho co se stalo. Mamka na něj došla, jelikož nevěděla co mi celou dobu prováděl, tak se to dál neřešilo, dodnes si maminka vyčítá, že na to nepřišla dřív a nevěděla všechno, že by to tenkrát mělo jinou dohru. Začala jsem dospívat a začali se mi líbit kluci, jenže se mi začaly vracet vzpomínky, budila jsem se v noci, zdálo se mi, že mě znásilnuje vlastní rodina. Vždy, když nějaký kluk narazil na téma spojené se sexem, začala jsem se strašně třepat a mám to i dnes. Vadí mi, když na mě někdo sahne, až se mi chce někdy zvracet. Nechci vyhledat odpornou pomoct i když vím, že bych měla, ale myslím, že nejvíce mi pomáhá maminka, nerada to někomu říkám, připadám si taková pošpiněná, že jsem udělala něco špatně, že jsem nečistá. Dnes je mi 16 a půl a je to stále horší, našla jsem si kluka v 15, byli jsme spolu 14 dní, byl hrozně moc hodný, byli jsme se spolu projít a jako každý kluk snažil se mi dostat pod tričko, ale dostala jsem strašný strach, že se mi zhnusil a už to nešlo, tak jsem mu to řekla a donesl mi květinu a když se omlouval, měl slzy v očích, věřím, že ho to mrzelo a štve mě, že to tak dopadlo, protože to byl člověk, který by mi mohl pomoct, věřím i tomu, že jednou se to prolomí, ale musí se najít kluk, které mě pochopí a když řeknu NE, hned přestane, omlouvám se, že je to tak dlohé, docela mi to pomohlo, že to můžu napsat. Děkuju za přeštení. Jinak jsem chtěla všem holkám vzkázat, že je chápu, vím že tohle je jiné než znásilnění, to musí být daleko horší a vím, že jsou to hrozné vzpomínky, člověk se musí kolikrát strašně přemáhat, ale když chcete, vždycky se to dá překonat i když si říkáte, že to je blbost, že to je doživotní trauma, samozřejmě že je, ale dá se to do větší míry překonat, mojí mamku znásilnil kamarád, můj táta jí 10 let mlátil a dnes má manžela, toho nám poslala samo nebe a překonala to, mám v ní vzor.

    • Lucka Ahojky, kdyby jsi s tím chtěla pomoct tak mi písni na email Luszy1@seznam.cz pa a drz se

  • POMOC!!

    Martin nikdy bych nečekal,že zrovna já budu muset vyhledávat podobnou stránku,bohužel se to ale stalo,nejde sice úplně tak o mě,ale jde o mou přítelkyni,která byla přibližně před měsícem znásilněna,udělali to nějací 3 parchanti,už jsou v base,ale přítelkyně byla asi 2 týdny v nemocnici,ale fyzicky je v pořádku naštěstí,ale teď ta psychika,od doby co se to stalo mě nechce vidět,píše mi že na jednu stranu by byla moc ráda se mnou,ale na druhou zase ne,že se toho bojí,tak vážně nevím co dělat,moc rád bych jí nějak pomohl,musí to pro ni být hrozně těžké já to chápu,ale rád bych jí objal a řekl jí že ji miluju,ale pořád je na tom psychicky hodně špatně,poradíte mi někdo prosím co dělat?

    • M. Ahoj Martine,

      moc me mrzi, co se stalo a je mi lito, do jake situace jste byli vlozeni.

      Musis si uvedomit, ze tva pritelkyne je ted pravdepodobne strasne zranitelna, ponizena, zmatena, stydi se, bez sebeucty a sebeduvery, bez duvery ke komukoli jinemu, ma strach, je zoufala apod.

      Budes asi potrebovat strasne moc trpelivosti na to, porvat se se vsim. Naslouchej ji, ale nenalehej. Soucit, ale nelituj. Nenut ji do fyzickeho aktu. Neprehnane ji ujistuj, ze vsechno bude v poradku a vsechno je v poradku. Pokus se ji presvedcit a vyhledat odbornou pomoc. Pokud bude potrebovat tvou podporu a citit se tak lip, jdi s ni. Pokud te tam nebude chtit, vyhov jejimu prani. Ale rozhodne se ji snaz odbornou pomoc zajistit, pomalu ji presvedcit, mozna nebude chtit. Bud citlivy. Objimej ji. Ukaz ji, ze ti muze verit, ze jsi pro ni oporou. Bud trpelivy. Pomoz ji nezaujate v rozhodovani.

      A hlavne tohle potrebuje cas. Dej ji ho.

      Myslim si, ze by tohle mohlo pomoct, jsi jeji pritel ted, byl jsi pred tim, tato udalost prisla v prubehu vaseho vztahu. Sama na sobe si to nedovedu predstavit, protoze ja si prvniho pritele nasla az po delsi dobe po mem zazitku, do te doby jsem nebyla vubec schopna vztahu.

      Ty mas pred sebou pritelkyni s cerstvymi ranami, musis jednat obzvlast citlive a opatrne. A musis taky pochopit, ze ji to pravdepodobne zmeni. Nesmis ocekavat, ze bude porad stejna. Ujisti ji, ze ty jsi porad ten samy.

      Drzim vam pesti a preju hodne sily, at to zvladate!

  • muj vlastni deda me znasilnil

    Nicol Ve 12ti letech me muj vlastni deda znasillnil. Zavrel me do pokoje a nechtel pustit ven. Znasilnoval me necely tyden v kuse. Nemohla jsem chodit a strasne zvracela. Moje vlastni babicka o tom vedela a jediny co udelala po kazdym jeho aktu lasky jak tomu rikal bylo to ze mi hodila prasek na spani do postele plne jeho spermatu. Ted je mi 16 let. Nikdo z moji rodiny o tom nevi a ja nevim jak to mam rict. Nejdrive jsem si to strasne vycitala. Myslela jsem si ze za to muzu ja. Ze jsem mala poulicni kurvicka. Pak jsem na to prisla, ale co kdyz mi nikdo neuveri??

    • Andrea ja by som si dala pozor na to povedať to rodičom, pre to, aby si mala určite nejakú podporu je najlepšie ísť za psychoterapeutom a povedať mu, že si bola znásilnená. Obávam sa, že rodičia zareagujú zle alebo nedostatočne a že ťa to sekne. čerpám aj s vlastných skúseností.

    • Elis Ahoj Nikol, rozhodně bys měla někomu blízkému z rodiny říct, co se stalo. Někdo ti moc ublížil a nesmí mu to jen tak projít. Představila sis někdy, že to třeba chce udělat někomu jinému? Sestře, sestřenici.... Myslím, že by od tebe bylo moc statečné, kdyby si to řekla a možná bys pomohla někomu dlašímu. Drž se

  • Bude vše někdy jako předtím?

    Ava Ahoj, nějak se mi všechno teď vrací. Před osmi měsíci jsem byla znásilněná, když jsem se v noci vracela domů. Poté jsem zavolala nejlepší kamarádce a ta i se svým přítelem (měla strach jet sama v noci)přijela a byla se mnou. Jsou to vlastně jediní dva lidé, kteří o tom ví. Po 14 dnech jsem se obrátila na pomoc do jednoho centra, kde jsem vše do podrobností řekla a oni mi poradili dále vyhledat odbornou pomoc.
    Stydím se, ale měla jsem nakonec strach někoho zkontaktovat. Nedokázala jsem na doporučení té poradkyně ani zajít ke svému lékaři pro prášky proti úzkosti. Prostě jsem nic nemohla. Pak jsem vše postupně potlačila a myslela si, že to bude dobrý. Bohužel v posledních dvou měsících se mi to vrací, mám strach v noci kamkoliv chodit, mám opět noční můry a chytají mě panické záchvaty. Když pročítám tady ty příspěvky, děsí mě, že si tím budu procházet třeba i spoustu dalších let.

    • GGg. můžu ti ledatak poradit že bys měla zajít bud k psycholožce nebo doktora to je jedna z mnoha dost používaných a nejlepších řešení. Jinak mám kámošku která něčím podobným prochází ale popravdě stále důvěřuje jen mě a svěří se se vším jenom mě a nikomu jinému. Je pravda že si dost psala s jedním klukem kterýho jsem vůbec neznal a docela co psal tak jsme jí řekl že s ním by neměla si psát že je k němu moc necítím důvěru a taky jsem měl pravdu. Přišel před její barák a chtěl obtěžovat. Tak jsme zašli na policii a tam se to pak řešilo sice nás stále posouvali z jednoho oddělení na druhé ale vyřešilo. No a jinak kámoška nakonec si našla přítele se kterým je moc ráda nemá problém ani proti mě a je vidět že jí dost pomáhá když se klepe má problémy jak psychické tak i různé další tak jí podrží i když se moc nenechá dotýkat musí prostě pomalu a vklidu fungujeto. nikdy nic lepšího fakt neviděl ale musí být ten pravej hlavně ten přítel její je pohodovej a na nic nespěchá sice dosud neměla pohlavní styk až na to znásilnění ale její přítel na to vůbec nespěchá a tomu říkám pořádná a důvěryhodná pomoc. jinak jestli potřebuješ si o tom popovídat tak mi kdykoliv napiš je pravda že píšu později a nemám moc času ale rád pomůžu
      jinak můj email : grostr.kupka@gmail.com

  • Znasilneni-odvahu

    max.jr zajimam se od 12 let co znasilnili moji kamaradku,o mezilidske vztahy a musim rici ze je to narocne tema,ale je treba o tom hovorit a vymanit se z toho a rozhodne jit na policii,gynekologii apod prootze nidky nevite kdy ten clovek co to udelal vam to nezkusi i na jine a proc mit takove lidi mezi sebou?drzim palecky vam vsem a kdyz budete mit problem klidne napiste,pa

  • hnus

    David teda jak tady čtu ty příspěvky tak se skoro až stydím za to, že jsem chlap... zvlášť příspěvěk Výčitky od Pavla mě skoro nadzvednul ze židle
    už na základních školách by se měly brát např. v rámci tělocviku alespoň nějaké základy sebeobrany pro dívky... zvlášť teď v době celoevropského multikulti šílenství to bude potřeba čím dál víc
    člověk co znásilní ženu pro mě přestává být člověkem

    všem znásilněným ženám přeju do budoucna hodně síly... jak mentální, tak i té fyzické

  • Jak dal?

    iliza Ahoj, je to už tři a půl roku, kdy jsem si šla ráno zaběhat. Vydržela jsem to týden mít v sobě, po té se to dozvěděla rodina a vyslýchali mě na policii. Narazila jsem zrovna na chlapa, který se mnou mluvil neuvěřitelně povýšeně. Zatáhli mě s kolegou do auta a "vyslýchali" tam. Po té si mě předvolali a chtěli to celé slyšet znovu. Jeden mi stál za zády a opravdu se mnou jednali hrubě a necitlivě. Dopadlo to tak, že jsem své oznámení stáhla ze strachu z dalšího "vyslýchání". Poprosila rodinu, aby o tom nemluvili a zašla si k psycholožce. Asi po třech sezeních jsem tam přestala chodit. Nemohla jsem o tom mluvit, už toho bylo na mě příliš. Držela jsem to v sobě a každou noc se budila ze snů. První krůček mi pomohla udělat má třídní, která se to dozvěděla od policie. Řekla mi to až po nějaké době, že o tom ví a ukázala mi, že nejsem vůbec špinavá, ani méněcenná jak jsem si myslela. Jednala se mnou celou dobu naprosto normálně, neptala se mě, nechala mě, ať za ní příjdu sama. Byla první člověk, se kterým jsem se dokázala bavit o svých pocitech. Ne o tom, co se stalo, ale co se dělo po té ve mě samotné. Po té jsem poznala úžasného chlapa, který si mě váží takové, jaká jsem. Netlačí na mě, podporuje mě a pomáhá mi. Když o tom chci mluvit, poslouchá mě a pak mě obejme a řekne, jak moc mu na mě záleží. Hodně mi tyhle dva lidé pomohli. Je těžké najít někoho, komu můžete opravdu věřit, ale někdy je ten pravý blízko Vás a ani o tom nevíte. Na svou třídní učitelku nikdy nezapomenu hlavně proto, že si vše nechala pro sebe a ještě byla schopná ke mně proniknout a tím mi pomoct. Nemá cenu si život brát, protože až tohle překonáte, zjistíte, že si zasloužíte i nádherné chvíle.

  • Doufám že není pozdě

    Eny Ahoj, já tu taky nedávno psala, asi před rokem. Vím o čem mluvíš, mně se to vrátilo po 3 letech. A poté se můj stav jen zhoršoval a zhoršoval. Jestli můžu poradit zajdi si k psychiatrovi. Moc mi to pomohlo, nikdy jsem na to nevěřila, ale opravdu to funguje. Já se taky budila noc co noc a vracelo se to. Ted je vše pryč, vše jako by to odplavilo, žádný sžíravý pocit ani strach. Zkus to, pomůže to, uvidíš

  • Ahoj tobě i jiným

    kupodivuchlap Jestli můžu něco říct, najdi si vem kde vem hodnýho kluka. Klidně si ho vyber z davu nebo mezi známými podle intuice a řekni mu, co potřebuješ. Potřebuju se objímat, pevně k někomu tisknout, trochu mazlit a plakat. A nic jinýho. Hodiny a hodiny. Nejdřív voblečená, pak nahatá. Kůže na kůži. Hodnýho člověka opačnýho pohlaví. Existujou. Řekni, co chceš a uvidíš, že bude poctěnej. Normálně si o to říkej a důvěřuj. Prolomíš to. A ještě získáš kamaráda. třeba to nebude tvůj typ a nikdy spolu nebudete spát, ale to je jedno. Může to bejt i někdo starší. To je fuk. A udělej to rychle, ať prolomíš ten blok.

    • xxx Jo, tak fajn a nechceš to být zrovna Ty?

  • ex pritel

    Eva Dobry den,
    Ja nebyla znásilněna, ale pokud se to tak dá nazvat tak psychicky vydírána.. nebo něco tomu podobnemu.Chodila jsme se svým přítelem rok..byl to muj první kluk a hned na začatku si ke mě hodně dovoloval.Pak to přerostlo v to, že mi chtěl stale sahat tam kam jsem nechtěla a vyllženě z toho tiky když se mě chce někdo jen dotknout..nekomentuju to, že jsem dělala to co jsem nechtěla..a do toho přišla i jedna facka a neustale vyčitky. Ted je to par měsícu co jsem to už nevydržela a rozešla se, ale bohužel ex přítel se stale dožaduje pozornosti.Snad to nějak vyšumí, ale bohužel já se toho co se nemužu zbavit pocitu vinu co se dělo a to, že mi nejde navázat vztah ikdyž chci.. Promintě, že tu otravuju s takovýma prkotina, když mnoho žen zažilo horší věci:-(

  • znásilnění

    sarkosa Ahoj.Vaše stránky jsem našla na doporučení hodných lidí na zpovědnici.cz.Před 5lety jsem byla brutálně znásilněna.Nic jsem nehlásila,bála jsem se a i styděla.Dlouho jsem se z toho dostávala,ale dostala,začla jsem zas žít,ale poslední dobou se mi to vše vrací v noci se budím,nemůžu spát,pořád na to myslím i když nechci a je mi z toho zle.Nevím proč se mi to vrací po 5letech.Je mi 34 a nevím vůbec jak na to zas zapomenout i když to nejde,tak aspon s tím žít jako před tím.Prosím vás pomozte mi,už si připadám jako blázen.Mám rodinu a nechci aby trpěla tím,že se najednou manželka a matka změnila,že ji něco trápí.Děkuji.

    • sarkosi ozvi se sarkosi@centrum.cz

    • zuza vím, že je to hodně těžké žít s takovými pocity. Znám kamádku,co se jí stalo něco podobného.dlouho se s tím vyrovnávala a dokonce navštívila kurzy sebeobrany (bála se, že jí to může potkat kdykoliv znovu). Byla moc spokojená a dodalo jí to odvahu.
      mrkněte na stránky: www.ebmas-praha.cz
      držím palce :-)

    • lbcvera sarkosa...jestli mas zajem otom pohovorit tak pisni lbcvera@centrum.cz

  • Bohužel

    Nelly Ahojky Wendi a Jesico. Jen vám chci říct, že jste obě moc statečné a že vám moc držím palečky, aby té bolesti, co se vrací ve vzpomínkách bylo co nejméně! Protože z vlastních zkušenností vím, že tyhle vzpomínky umí člověka úplně zničit a pokud je na to sám, šílí z toho a upadá čím dál víc a víc do depresí, ze kterých není cesta ven! Takže hodně štěstí, holky a hlavu vzhůru. Musíme být silné a věřit, že jednou to snad přestane tak hrozně bolet a bude konečně líp!

  • znásilnený bratom

    Patrick mám 14 a už od druhého ročníka som znásilňovaný svojim vlastným bratom. zo začiatku som bol bezradný no po čase som to prestal riešiť. chcem aby sa to skončilo. on sa nebojí robíme to aj ked su doma rodičia. chcem to skončiť

    • Lukáš Hele, jestli tuhle hnusnou věc myslíš vážně: Hlavně si nedělej nic zlého. Tak mi to totiž připadá, když říkáš, že to chceš skončit. Nedělej si nic zlého. Řekni o tom někomu, komu opravdu věříš, snad ti pomůže. :)

  • znásilnění

    m.peter ***nevlezlo se to tu cele tak dopisuju*** zodpovednost a rad bych s tim neco udelal. Uz jsem 2 sny nespal. Nedavno mi plakala cely den v kuse.
    Mam to po 2 rocich nahlasit na policii? bude to mit vubec nejaky vyznam? Pokud ne, nerad bych abych to dal zvelicoval a ji do toho jeste zatahoval... Poradte mi prosim. Co mam delat ja sam? a co mam delat s ni?

    • benyq Určitě to musí nahlásit

    • antonín PADEJ NA POLICII!!

    • Martin Ahoj, zkus se poradit s někým z bílýho kruhu bezpečí, protože dneska jsou voli i u policie a člověk hnedka na takovýho může lehce narazit. Tak bych to řešil prvně asi já. Kdyby si tvá holka promluvila s někým, kdo si tím taky prošel, tak možná by to pomohlo. Nebo i dobrýho psychologa. Držím vám pěsti...

  • znásilnění

    m.peter Zdravim ... Mam holku a je ji 17 let. Me osobne je 19. Chodim s ni uz pres 10 mesicu a pred nekolika dny se mi sverila tim, ze ji pred cca 2mi roky znasilnil jeden muz. Byl to otec od jejiho kamose. Dokonce ho od videni znam (cca 30 let) .

    Pry chtel jeji kamaradku. Obe dve opil a protoze bylo pozde vecer, obe pozval domu. Po nejakem case jeji kamaradka s nim nic mit nechtela, tak ji vyhodil z domu a my slecna tam opila zustala. Na ni se pak vrhl i presto ze brecela a nechtela to, ji drzel a udelal to. Nikomu se s tim nesverila krome svoji sestry a momentalne me.
    Jenze ja citim nejak zodpovednost a rad bych s tim neco udelal. Uz jsem 2 sny nespal. Nedavno mi plakala cely den v kuse.
    Mam to po 2 rocich nahlasit na policii? bude to mit vubec nejaky vyznam? Pokud ne, nerad bych abych to dal zvelicoval a ji do toho jeste zatahoval... Poradte mi prosim. Co mam delat ja sam? a co mam delat s ni?

    • jesica ahoj m.peter... stalo se mi něco podobného co tvé přítelkyni...jestli já, si někdy začnu s nějakým klukem, a pak se mu s tím budu chtít svěřit chtěla bych, aby mě obejmul a jen řekl miluju tě, podržel mě, ujistil že už se mi nikdy nic takového nestane a že jsem v bezpečí.

  • znásilnění

    petra Ahoj, je mi 19 let a 28.8.2009 se mi stalo totéž. Šla jsem z diskotéky a domů to mám asi 4 km. Zastavilo mi auto jestli nechci svézt. Měla jsem popito tak jsem nastoupila ikdyž bych to jinak neudělala. Byli tam dva sympatičtí kluci. Najednou ale odbočili uplně jinam než měli. Pak zastavili a oby mě znásilnili. Ještě jsem to nikomu neřekla. Bojím se co by mi řekla rodina nechci aby to věděli. Je mi hrozně trapně. Prosím poraďte mi co mám dělat. Jsem vážně zoufalá přemýšlím nad nejhorším... Bojím se že to nezvládnu. Díky za vaše rady

    • KatkaS Ahoj Peťo myslím si, že Jesica má určitě pravdu a prosím přestaň přemýšlet o nejhorším. Vypadá to jako past, ale má to řešení...přece máš život před sebou a byla by škoda se ho vzdávat. Já pevně vím, že ty to zvládneš.

    • jesica Ahoj Petru, jestli máš nějakou fagt hooodně dobrou kamarádku tak se jí svěř, já to udělala, pomohlo mi to a hned potom jsem šla za rodiči... pokud máš s rodinou dobrý vztah, tak tě podrží a pomůžou...Taky jsem se jim to bála říct ale tet si myslím že je to to nejlepší co jsem kdy mohla udělat..

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=