Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • pomoc

    Mortalfear Je mi 23, když mi bylo 12 tak mě začal zneužívat starší bratr, nebylo to jednou, trvalo to takhle 5 let....nemůžu se s tím prostě pořád smířit, už jsem sem jednou psala, píši sem znovu, nevím koho mám požádat o pomoc...kromě mý kamarádky o tom nikdo neví, ani rodiče, pomoste mi prosím!!!už jsem se jednou pokusila o sebevraždu, mám chut to udělat znovu!!!

    • Jaja me mi tri bratri udelali to same.,nezavysle na sobe. začalo to když mi bylo asi 8 skončilo,když jsem nastoupila na internát. tet je mi 27 jsem rozvedena mama 4.5 holcicky. ay muj nynějsi přitel vi vše. je vsimavy a snaží se mi pomoct. hodně toho musi skousnout. jsem ubrečena,naladova,všeho se bojim,nejvice samoty. take nevim jak se s tim vyrovnat.

    • Michaela Mam pocit, ze zbabelec jsi spise ty. Pokud nechces pomoct od okoli, nebo nejblizsi rodiny, tak prosim, ale neodpirej to ostatnim. Mortalfear chci jen rict, at se drzi, a pokud se ostycha to rict rodicum, muze navstivit napriklad poradnu pro zeny a divky ve svem okoli... Tam jiste budou vedet, jak pomoci...

      • Michaela To bylo pro petru

    • petra Nedělej to,nikomu tím nepomůžeš,jenom tím ublížíš svým rodičům a kamarádům.Taky sem to chtěla udělat,ale uvědomila jsem si že přece nejsem takovej zbabělec a věřím,že ty taky ne.Je spoustu jinejch možností.Už jsem na tohle forum taky psala a taky několik reakcí.Jestli si budeš chtít promluvit,můžeš psát na mail panteroid@seznam.cz

  • Drogy ??

    anonim stalo se mi to tet.....byla naka akce tak sme se trochu napili pak šli k někmu na zahradu..tam nam cosi nalil sme to vipili a dali si repete..od te doby si nic nepamatuju....jen utšky kterých se bojím spoměla sem si však na to jak mě.ubllížil.....kdyby jsme neodešli s kamoškou nevím co by se stalo dal však druha mam kamaradka tam zustala a večer jí odvažel vrtulnik se sainitkou.já sem už doma stalo se to totiž ted jak sem byla u tety na prazdninach...aa musím jit na ginekologii........bohužel já si skoro nic nepamatuji......

    • Zante Nevinné holky trpějí sexuálními traumaty.... a takovíhle vtipálkové si doma hovějí s nohama na stole a o trápení a ponížení ví evidentně houby. Příspěvky toho pravopisného barbara mluví jasně.... ://

    • Michaela To, ze si nic nepamatujes z toho vecera, to je mozna dobre, to, ze si nic nepamatujes z cestiny, to je horsi. Zkus vice casu travit nad studiem Ceskeho jazyka, nez parbami.

  • Pomozte mi

    Filip Šodek Moje přítelkyně byla asi znásilněná byl to určitě pokus a nevím co mám dělat neopustím ji to jako ne ale pamatuje si ho trošku a nechce aby to věděli její rodiče nevim proč má strach že si ji pak najde když ho dostane do lochu a tak prostě nevim co s tím!!!!

    • Petra hlavně jí teď musíš být oporou,protože si začala něco strašnýho a potřebuje tě.To,že to nechce říct rodičům je pro mě docela pochopitelný,já jsem jim to neřekla.Každopádně jestli ho chce udat,což by měla udělat,tak to před rodiči neutají.A neboj se že by si jí pak našel až se dostane z vězení,já myslím,že kdo jednou skončí ve vězení tak už se tam znova vrátit nechce

  • Kněz

    Anonym Pokusil se mě znásilnit kněz při zpovědi a pak se mi další (ve vysoké funkci) vyznal ze své lásky. Další mi chtěl pomoci, protože viděl, že mám strach z komunikace a přítomnosti mužů a že jsem "zasekaná" hlavně, co se týče kněží. Asi mě teď automaticky odsuzujete, že svádím kněze. Ne. Jen jsem se líbila mužům a pohybovala jsem se v církevním prostředí... Po letech, kdy jsme byli v pracovním kontaktu s tímto posledním, který mi chtěl "pomáhat", a on se snažil se mnou dennodenně nějak komunikovat, získal jakousi moji bazální důvěru. Vypadal po těch letech tak důvěryhodně!! A že má i nějaký psychoterapeutický výcvik, že pomáhá lidem atd. No a ...znásilnil mě. Hned samozřejmě následovaly výhružky a tyranie. Že když o tom někomu řeknu, že mi nikdo neuvěří a řekne, že jsem svedla já jeho. Naneštěstí jsem počala dítě, ale donutil mě (asi to nebylo těžké, byla jsem v hrozném šoku, jako v "bílém snu") jít na potrat. To byl nejhorší zážitek mého života. Málem jsem přišla o život tehdy i já... Jelikož vím, že všichni katolíci si myslí, že kněží jsou andělé a neschopni hříchu (kromě těch samozřejmě, na kom ten hřích vykonali), tak jsem s tím žila hrozně dlouho sama. Procházela jsem obdobími touhy zabít se, nenávistí ke všem, životu, k mužům, kněžím. Sebepoškozovala jsem se, nejedla jsem. Začalo se mi automaticky sypat zaměstnání (samozřejmě jsem ho nechtěla potkávat) i studium. V letech, kdy jiní zakládají rodiny a chodí s partnery, jsem se vyhýbala všem a každému chlapovi a klukovi zvlášť. Nikam jsem nechodila, s nikým nemluvila. Měla jsem dojem, že je na mě vidět, že jsem hnusná, zneužitá, prokletá. Byla jsem si jistá, že žiju jaksi "navíc". Akorát jsem většinou neměla dost síly se zabít, tak jsem jen chtěla, abych co nejrychleji dožila a umřela "přirozenou smrtí". Je to už čtyři roky, ale je mi mizerně. Stále mám problémy s komunikací, s muži, dětmi, vím, že je nemožné, abych měla rodinu, manžela. Mám panickou hrůzu ze sexu nebo i jen tělesnosti. Největší paniku pak mám z kontaktu s kněžími. Děsí mě, že bych měla jít třeba ke zpovědi. Přitom jsem věřící a vím, že bych chtěla slyšet to, že je mi odpuštěno. A že bych to správně měla udělat. Ale nemohu se přemoci. Nevypravila bych ze sebe ani slovo. Naštěstí v poslední době už neutíkám aspoň z bohoslužeb. Cítila jsem, že potřebuji živit svůj duchovní život, ale jakmile předstoupil kněz, vydržela jsem tak dvě minuty a z kostela jsem v záchvatu paniky utekla. Největší můj problém je, že někdy ve mně propukne děsná agrese a mám neovladatelné pnutí nějakého kněze, jakmile ho potkám, na místě zabít... Sorry, jestli vás někoho pohoršuju. Prostě jsem plná nenávisti, agrese, cynismu, které nechci a které mě děsí. Nevím, jestli to někdy může skončit nebo přestat. Je to už čtyři roky. Ale dodnes někdy křičím ze spaní a trápí mě ataky té nenávisti ke kněžím a k těm, kdo je extrémně zbožňují a brání je. A dodnes se mi někdy nechce žít... Odpusťte vy, kdo si toto náhodou přečtete, že se tak "vykecávám". Asi mi to pomůže to sem vyplivnout. Zažil jste někdo něco podobného? Jsou moje reakce normální? Zmírní se to časem? Ale normální vztah asi už mít nikdy nebudu... že.

    • katka Nezazila jsem znasilneni knezem, ale byl to Bulhar, a od te doby se mi vsichni slovansti cizinci hnusi..desim se jich, mam k nim odpor..vztek jenom kdyz nekde zaslechnu ruštinu, bulharštinu..ukrajince nesnesu..nejsem xenofobni, opravdu mi nejde o narodnost, protože ženy mi nevadi..spiš je lituju, že maji takova prasata muže..racionalně vzato někde v hloubi duše vim, že nemužou byt snad všichni stejní, ale prakticky si nemůžu pomoct..prostě je ve mě tolik odporu a vzteku a strachu.. Jsou to čtyři roky a nejsem v pořádku..mám hodně problémů které s tím plusminus souvisí..ono je to všecko provázané..ale pokouším se aspoň otevřít životu okolo..nemám sílu navelká gesta a kroky, ale opravdu pomáhá pustit k sobě to okolní dění..pomaličku, opatrně ale jde to.. Potkala jsem i člověka,u kterého mi přišlo, že bych snad i mohla jednou být schopná normálního vztahu.. Nemám problém fyzicky mít sex, ale nadšená z toho nejsem..spíš se mi ten člověk začne hnusit..asi je to i tím, že oni chtějí hned a nebo prostě naléhají a já už nesnesu konfrontace, tak povolim..a pak jsem našvaná a konec..prostě to nejde.. A on nespěchal. Nevyšlo to, ale to tak prostě chodí..ne kvůli tomu znásilnění..takže je to legrační, ale i z toho mám radost.. takže se neboj, najdeš toho prového..prostě jen budeš citlivěji vnímat ty špatné.. spoň já v to chci doufat.. zkus se vic vydat ven, otevřít se..třeba jen o tom přemýšlet, do ničeho se nenuť..už se tě všichni ti (pardon) debilové nanutili dost..dej si prostor a čas, nakonec budeš sama chtít k sobě někoho pustit..a pak do toho jdi..dej si čas pro sebe a sama se srovnej.. doporučila bych ti buď psycholožku..ale já nato nemela, tak nebudu dělat ramena.. ale pokud ti chybí duchovní strána, neuvažovala jsi o konvertování..křesťanství ano, ale třeba husitská církev má i ženy jako kněží..myslím, že by to pro tebe možná bylo snažší aspoň vyspovídat se.. nevím, třeba máš striktní zásady,, ale uvažuj o tom..
      Jee, to je dlouhý..fakt se omlouvam..pise se to samo:-)

  • asi se z toho zblázním

    Markéta Ahoj všichni... vypořádat se s tim asi nikdy uplně nedá... od 14ti let mám problémy s muži... pán bůh mi obdařil na některých místech a nutno říct že jak je to někdy pěkné tak je to někdy hnusné. jeden muž mě znásilnil a další dva to zkoušeli jeden dokonce velmi usilovně... nnejhorší na tom bylo a je to že ti lidé byli ti které sem znala.... ten poslední byl jeden kamarád jeli jsme hromadně na výlet spali na pokojích on ke mě přišel do postele a stalo se co se stalo.... ne až styk ale i ta to byl zrůdný zážitek... tím zrůdnější že se o to pokusil asi 3 krát. a že ted ze mě dělá děvku před kamarády... a ještě k tomu má nějaký kecy... já to tenkrát nikomu neřekla a ted vím že sem měla... ten člověk mi je odporný nemou se na něj ani dívat.... a nevím co ted..... furt na to musim myslet... nejsem schopná fungovat normálně. nemužu si s nikým začít každýho se tak nějak bojím... je to strašný... sem už jako blázen

    • Petra Naprosto tě chápu.Taky nemůžu spát,když zavřu oči tak to všechno vidím znova,jako kdybych se dívala na nějakej film.Jenže bohužel je to drsná skutečnost.Je to to nejodpornější,co může holka zažít.Dokonce jsem začala dost pít a nechce se mi přestat,protože mi alkohol aspoň na chvíli přináší úlevu.Ale vím že je to ten nejhorší způsob jak se s tím vyrovnat.Proto ti radím nedělej to samý co já.Mluv o tom a nedus to v sobě.Ten kluk co ti to udělal nemá žádný výčitky svědomí a zřejmě mu to připadá úplně normální.On je v klidu a ty trpíš.Je tohle spravedlnost?Jestli chceš,můžeš mi napsat email na: panteroid@seznam.cz

  • Most přes minulost...

    Nena Zdravím všechny, kdo na toto fórum zavítali, ať už z jakéhokoliv důvodu... Zatím jsem ani nepřečetla zdaleka všechny příspěvky, upřímně ani nevím, zda toho budu schopna... Jsem hodně citlivá, dotýkají se mě i cizí problémy, natož, když se jedná o tak moc choulostivou věc.
    I já bych se zde anonymně ráda svěřila... o tomto fóru jsem se dozvěděla náhodou z tisku a bláhově věřím, že se mi třeba i trochu uleví, když to ze mě všechno půjde ven...
    Ani nevím, jak začít. Ve srovnání s jinými zážitky to bude znít banálně, možná i trapně. Nezažila jsem totiž znásilnění v pravém slova smyslu - a přece se několikrát v mém životě stalo něco, s čím se nemohu jen tak snadno vyrovnat.
    Začalo to v nejútlejším dětství. Mohly mi být tři čtyři roky, když mě začal stejně starý bratranec... no, obtěžovat, nazvěme to tak. Určitě ne s úmyslem mi nějak ublížit, byly jsme děti, vedly jej k tomu nejspíš přirozené lidské pudy, bůhví, co se mu v hlavičce urodilo, že mě začal při každé příležitosti osahávat, líbat po těle, třít se o mě svým tělem.... Nevím, zda mě někdo pochopí, ale dodnes se v koutku duše nesmírně hanbím za to, že jsem se mu nevzepřela. Zpočátku jsem prostě nevěděla, o co tady vlastně kráčí, co to se mnou provádí... no a když to pak trvalo několik let, prakticky až do mé puberty, do těch deseti let, samozřejmě už jsem VĚDĚLA, co to je, ale... nedovedla už jsem rozjetý vlak zastavit. Nikdy jsem samozřejmě v tomto směru aktivní nebyla, spíš se bratranci vyhýbala, co se týkalo spaní v jednom stanu na dovolené s babičkou apod., jinak jsme si totiž kupodivu normálně rozuměli, ale přesto cítím hrozný stud, že jsem tohle dopustila. Osahává se spousta dětí, některé si na to postupem času snad ani nevzpomenou, ale... snad tím, kolik let tohle trvalo, to ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Jednoho dne přestal - nachytala nás totiž přímo naše babička. Ani se mi nechce popisovat, jak trapné a ponižující to pro mě bylo. Bylo mi řečeno, že kluk za nic nemůže, pro něho je přirozené cítit dobyvačnou touhu, zatímco holka to prostě musí stopnout, jinak z ní vyroste coura, atd.... Nechutné, no. Ale aspoň už toho bratranec pak nechal.
    Léta plynula, až na jeden ošklivý zážitek, kdy se na mě v mých necelých třinácti letech doslova vrhnul na táboře dospívající praktikant, ožralý Rom, pokoušel se mě líbat a osahávat pod mikinou apod., se další trauma na čas nekonalo, aspoň jsem si to neuvědomovala... ačkoliv po tom táboře jsem se strašně bála, jak to jednou bude probíhat s klukem, až budu s někým chodit, bála jsem se toho, že i samotné líbání bude odporné jako v tom stanu na táboře....
    V šestnácti jsem prožila svou první velkou lásku, byl i mým prvním milencem. Stejně jako já jeho. Došlo k tomu spontáně, bylo to vesměs něžné, zamilované, na pannu jsem byla myslím kreativní ažaž... až mě to samotnou překvapilo, ale... to je právě to. Žádnou extra rozkoš jsem necítila, spíš žádnou, ale paradoxně obrovskou touhu a sexuální chuť naopak ano. A tak už to vlastně zůstalo. S prvním klukem to nevyšlo, dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, nevyšlo to ani s druhým, třetím..... zkrátka, ve svých pětadvaceti jich mám za sebou velmi dlouhou řadu. Jak to však shrnout? Zasloužím si jen a jen pohrdání, odsouzení a nálepku promiskuitní coury? Téměř bez výjimky mě všichni ti, s nimiž jsem chodila a nebo prostě "jen" spala, a to z různých důvodů (někdy třeba jen proto, že jsem se cítila osamělá, bezradná, potřebovala cítit lidské teplo...), dodnes mylně považují za multiorgastickou nymfomanku, nicméně opak je pravdou. Zvykla jsem si, že mě mí milenci chválili do nebes, prohlašovali, že takovou dračici nikdy nepoznali atd., ale... co jsem z toho vlastně měla já, to už ví opravdu málokdo. Zkusila jsem sex snad na všechny způsoby (v rámci "normálnosti"), měla milence mladé i starší, něžné i divoké, pozorné i sobecké, zkrátka vím, že v mužích chyba většinou nebyla. Je to ve mně. Neumím se úplně uvolnit, potřebuji si HRÁT na postelovou hvězdu, byť jí vlastně ve skutečnosti nejsem, někdy jsem měla dokonce pocit, že "pokořuji" já je, že se jim musím nějak "pomstít"..... anebo jsem se prostě jen mstila SAMA SOBĚ? Trestala se za výčitky z dětství, vytloukala bláznivě klín klínem, a to vlastně doslova...??
    Ještě jeden "příběh" mě nepříjemně poznamenal. Bylo mi devatenáct, skončil můj třetí vztah, byla jsem na dně, doma sice měla i přes to, že jsme s bratry a mamkou žili sami bez táty, pevné zázemí, ale jinak mě většinou v kolektivu lidi moc nebrali, teda vlastně hlavně holky, s kluky jsem vycházela vždy dobře.... Až na to, že ne každý z těch, jež jsem naivně pokládala za kamarády, to se mnou myslel upřímně. Ani parta kluků, kteří mě mezi sebe zvali i po rozchodu s výše zmíněným přítelem, neměla zájem o mě jako o osobnost, jak jsem se tehdy mylně domnívala a ještě byla šťastná, že o mě někdo stojí. Po půlročním kamarádství s jedním z té party přišel večer, který mě dodnes provází jako noční můra. Jednoduchý a banální příběh - on a jeho kamarád, já, přemlouvání, ať se s nimi napiju, že slavíme kamarádovy narozky... obrovská opice a skoro otrava alkoholem, jež mi množství vypité vodky, již mi neustále dolévali a já pitomá se ZASE nedovedla bránit, způsobilo.... Dopadlo to asi tak, jak muselo. V bytě toho kluka, kterého jsem myslela, že znám, že je mým přítelem, kamarádem, že ví, že nestojím o jednonoční známosti..... Ten druhý mu prostě jenom pomohl, možná to bylo i předem domluveni. Zneužili mého stavu a oba si užili. Díky té vodce si vybavuji jen útržky. Naštěstí, nebo bohužel...? Na popud své maminky jsem je ráno udala. Zneužití bezbrannosti, styk pod vlivem alkoholu.... No, zkrátím to, na stanici se mnou jednali jako s kusem hadru, nakonec mi ruply nervy a obvinění jsem po pár měsících, kdy se nic krom opakovaných potupných výslechů nedělo, stáhla. A to za mnou ještě oba borci piánko naklusali až ke mně domů a div mi nevyhrožovali, prý jsem je vyprovokovala a svedla a teď bych jim klidně zkazila život.
    Co dodat. Jsem dospělá, mám slušnou práci, vlastní byt, tříměsíční známost s klukem, s nímž už to snad konečně po tom všem vyjde, leccos mi v životě došlo a v mnohém jsem se poučila, alkoholu se na hony vyhýbám, stejně jako málokomu věřím, natož nadrženým rádoby kamarádíčkům, ale přesto ve mně leží obrovská tíseň... cítím, že tam prostě někde leží. Na okolí asi působím jako vyrovnaná, vcelku sebevědomá a snad i vzhledově atraktivní mladá ženská, ale... přesto to tam někde JE, no. V posteli jsem přestala hrát divadlo - můj nynější přítel je vlastně první kluk v mém životě, jemuž nepředstírám vůbec nic. Pořád to ještě není úplně ONO, možná nikdy nebude, ale přesto věřím, že jsem ušla kus cesty a zapracovala na sobě.
    Možná jsem se zbytečně rozepsala a nikoho mé výlevy nezajímají, ale pokud by někomu daly jen trošku naděje, že se se vším dá nějak bojovat, trošku odvahy zachovat se třeba úplně OPAČNĚ nežli jsem se dvakrát v životě zachovala já, pak nelituji, že jsem to sem všechno napsala. Opravdu si uvědomuji, že mnoho z dívek zažilo mnohem horší traumata než já, přesto věřte, že i mě tohle citelně zasáhlo a naoko zanedbatelná epizodka z děství s vlastním bratránkem ve mně zanechala obrovskou a důležitou stopu a výrazně zformovala moje pozdější sexuální chování a myšlení. Paradoxně přesně opačně, než tomu bývá, ale i proto jsem to sem možná takhle napsala - třeba si to přečte někdo, kdo šmahem někoho, o kom ví, že žije promiskuitně, odsuzuje, aniž by znal třeba jeho důvody.
    Ale jinak - žijme každý sám za sebe a nestyďme se samy před sebou... ostatní ať si myslí, co chtějí.
    Holky, bojujte za svou čest a pokud máte jakékoliv sexuální (i jiné) trauma, nenechto jej narůst do obludných rozměrů, ale řešte jej co nejdříve a nejstriktněji, byť to není vůbec lehké....

    • tatiana Zažila jsem podobnou zkušenost s bratránkem,který je o 8 let starší než já. Tenkrát mi bylo 7 let a zneužívání (orální sex, dráždění,osahávání,..) trvalo rok, do té doby, než jsem si uvědomila, že to není správné, dokonce mě i psychicky vydíral, že když s ním nepůjdu,tak to řekne...teď je mi 18, nikdy to nikomu neřekl,já se s tím teprve loni svěřila své kamarádce, nejsem schopná mít partnera, líbání se mi hnusí,nikomu nevěřím,jsem schopná s klukama flirtovat, ale nikdy si je nepřipustím k tělu,dá se to těžko popsat...., to když vidím bratránka ve dveřích,jak se na mě usmívá a dělá, jakoby se nic nestalo,pro něj ne--jemu jsem pomohla k prvním zkušenostem,ale mě to totálně zdrtilo! nemůžu na to zapomenout, v životě bych to neřekla rodičům, ani nikomu v rodině...vím,že oproti znásilnění-pohlavnímu styku se to zdá být jen jako dětská hra,ale mě to naprosto citove zablokovalo!...

    • Petra Ahoj Neno,rozhodně to není banální ani trapný.To se nedá říct,který trauma je menší a který větší.Všechny jsou stejně hrozný.Každej se s tím vyrovnává jinak a ty co tě odsuzujou za to co děláš,jsou strašně povrchní.Neumí nebo nechtějí se do tebe vcítit.Já pro to mám pochopení.Většina lidí v mým okolí si myslí,že mám šťastnej život a nemám si na co stěžovat.Ale opak je pravdou.Na základce mě celá třída šikanovala.Neměla jsem nikoho,kdo by mě pochopil,ani rodičům jsem se s tím nesvěřila.Nejhorší bylo,že mezi těma co mě šikanovali,byl i kluk kterýho jsem milovala.Když jsem skončila,myslela jsem si že to bude už jenom lepší.Jenže nebylo.Jeden z mých bývalých spolužáků bydlí na stejným sídlišti jako já.Kdykoli jsem ho potkala,tak na mě pořvával a neskutečně se vyžíval v tom jak mě ponižuje.Byla jsem úplně na dně,neměla jsem vůbec žádný sebevědomí a když už byl na obzoru nějakej vztah tak jsem vždycky couvla,protože jsem se začala bát kluků.Před pár měsíci jsem se seznámila s klukem kterej je o pár let starší než já.Říkal mi že se mu stalo to samý.Už jsem se s tím začala pomalu vyrovnávat.Pak se to nějak pokazilo ale já jsem si i tak říkala,že mi nic jinýho nezbývá než se s tím vším smíři.Jenže pak se stalo to znásilnění,který už jsem tady popisovala a já jsem na tom ještě hůř než předtím.Vím že to bude znít šíleně,ale já jsem se rozhodla se tomu hajzlovi pomstít.Už několik dní si s ním píšu a dělám že jsem mu to prominula a že se vůbec nic nestalo.A on mi na to fakt skočil.Ještě přesně nevím,co mu chci udělat ale něco udělat musím abych se s tím aspoň částečně vyrovnala.Jinak ti moc držím palce,abys byla s tím klukem šťastnáProžila si toho dost ošklivýho a jednou se ta smůla prolomit musí

      • katka Drzim ti palce at se ti ta pomsta nevymkne z rukou a ulevi ti.. hlavne bud opatrna..

        • Petra Ahoj Katko.Je mi líto že jsem se nedržela tvojí rady a nebyla jsem opatrná.Dneska jsem se s tím klukem sešla,abych z něho dostala nějaký informace,který by mi pomohly se mu nějakým způsobem pomstít.Dělala jsem jako že nic,že si to znásilnění ani pořádně nepamatuju.Tak nějak jsem nepočítala s tím,že to udělá znovu.A udělal.Nemohla jsem vůbec nic dělat,ležel na mě a nepustil mě.Přemýšlím o sebevraždě,protože já už takhle žít nemůžu

  • Potrebujem poradit

    anael Ide o maju najlepsiu priatelku. Dlhu dobu chodila s priatelom ktory ju podvadzal a preniesol na nu nie vaznu infekcnu chorobu, ona je typ cloveka ktory neveri lekarom a preto navstivila prirodneho liecitela. Navsteva u neho podla nej prebiehala celkom dobre, povedala mu o co ide , co ju trapi a on jej povedal ze vyliecit ju moze ale to tak ze tak ako to prislo, rovnakou cestou to musi ist prec a kedze jeho telo ma liecive schopnosti, zneuzil jej stavu a prinutil ju k pohlavnemu styku , takto ju zneuziva i nadalej, teraz jej vypisuje sms a ziada ju o dalsie sedenia.Co stym mozem robit?Ako jej mozem pomoct?

    • Nena Snaž se ji ze všech sil přesvědčit, ať to komukoliv ohlásí!!! A když to neudělá, uděj to za ni ty. Není to snadné, možná ti nejdřív bude i spílat, protože řešit něco takového s policí, soudy atd. je něco nesmírně ponižujícího, vím to, ale jednou ti kamarádka možná poděkuje!! Takový sviňák si zaslouží potrestat!!! Kamarádčino utrpení se tím sice výrazně nesníží, ale pocit, že někdo dostal trest za to, co jí provedl, taky není opomenutelný!! Nehledě na to, že možná zachráníte případné další oběti tohoto zvrhlého "léčitele"...!!!!!! Přeji mnoho odvahy!

  • nikdy se nebát to říct

    Mája Můj tehdejší přítel byl hodnej příjemnej a měla sem ho ráda... chodili jsme spolu po akcích... někdy jsme se mazlili nebo tak na veřejnosti.... a pak to přišlo jeden den sem neměla na nic náladu šli jsme ven zatáhl mě do kouta a tam to začalo přirazil mi na zed. nemělo nějak cenu mu řikat co chci nebo nehci... stalo se to že sem nebyla schopná ani se hýbat ani křičet ani nic jiného jen sem plakala a on si dělal co chtěl.... nevim jestli kdby se stalo znovu něco takového jestli bych už neztuhla nebo už bych byla připravená to člověk asi nepozná nikdy... no nějakou dobu sem něměla náladu luvit o tom s nikým měla sem silný psychický potíže a ted po 4 letech se furt bojim kolem toho místa projít... ale moje psychika se vylepšila... jednou se stalo že sem to vyklopila před svýma kamarádama... no kluci se sebrali.... a co udělali přesně to nevim.... ale vim že už to v životě neudělá,,,, nikdy se holky nebojte to řešit ani nic podobnýho.... jesti nemáte kamarády jako já tak sem napište vzkazík... já vám je půjčím.... žádnej kterej něco takovýho udělal si nezaslouží zůstat nepotrestán....

  • potřebuju radu

    Petra Stalo se mi to před měsícem.Šla jsem ráno domů z práce a za mnou jel na kole kluk.Neznala jsem ho ale byl docela milej,tak jsem se s ním dala do řeči.Pak mě pozval na pivo do jednoho tenisovýho klubu kde pracuje jako barman.Jsem asi dost blbá že jsem s ním šla ale nenapadlo mě,že mi něco udělá.Takže mi nalil pivo a pak ještě pár panáků.On si dal taky a mezitím si ještě zakouřil trávu.Když už jsem chtěla jít domů tak mě chytil za prsa.To už jsem věděla že je zle,ale už jsem nemohla nic dělat.Sundal ze mě kalhoty a kalhotky a začal mě prstit.Já jsem ho pořád odstrkovala ale nebylo to nic platný.Pak mě odvlekl za bar a lízal mě.Pořád jsem brečela a prosila ať mě pustí ale jako kdyby byl hluchej.Donutil mě k orálnímu sexu a on na mě pak že se mu to strašně líbilo,že chce ještě.A pak ještě několikrát.Potom mě znova prstil a já jsem křičela že mě to bolí.Ale to mu bylo samozřejmě jednoAsi po dvou hodinách mi řekl ať ho ještě políbím,že pak už mě pustí.Tak jsem ho s velkým odporem políbila ale on mě nakonec stejně ještě lízal.Pak se nade mnou slitoval,podal mi kalhoty a řekl že už můžu jít.....Asi po dvou týdnech mi začal psát,protože před tím než se to stalo, jsem mu dala telefonní číslo.Pořád mi píše že se mu to moc líbilo, a že mě chce znovu vidět.Jako by se vůbec nic nestalo.Jedna kamarádka mi řekla, že když nedošlo k přímý souloži tak že se to nedá brát jako znásilnění.Nemůžu v noci vůbec usnout, pořád to vidím před sebou.Poraďte mi prosím

    • Nena Přesně jak píše Mája - je na Tobě, Petro, abys vzala rozum do hrsti a snažila se, aby ten chlívák dostal, co mu patří. To, co Ti provedl, je neomluvitelné, a pokud mu to projde, může příště někomu jinému nebo nedejbože Tobě provést ještě něco horšího. Stopni to, prosím! Zabraň tomu, aby takovej šmejd dál chodil po ulici a možná už házel okem po dalších, které by zneužil, poznamenal, ponížil a pošlapal. Nejspíš jde o vymaštěného blbečka, který není schopen si najít holku, případně jehož vzrušuje pocit moci a nadvlády. Normální kluk couvne, jakmile vidí, že je něco jeho polovičce nepříjemné, prostě ho to nevzrušuje, ale tenhle pitomec reaguje, jak Ty popisuješ, přesně opačně. Na kamarádku nedej - jednak nucená felace a ty další praktiky JE druh sexu, a jednak je to na každý pád něco, co ten člověk dělal proti tvé vůli, čím tě poškodil. Přeji Ti sílu a odvahu se tomu postavit a čelit - hlavně se prosím rozhodni rychle, každým dalším dnem už to může být horší a těžší. Sexuální devianti mezi námi nemají co dělat, ať si jde sednout nebo se léčit, dobytek!

    • Mája Peto jakýjoli vynucení sexu je znásilnění... i orální sex je znásilnění.... kluk co mi znásilnil mi taky pak psal a choval se jako kdyby to co udělal bylo uplně normálí.... pokud to nechceš nahlásit nebo s tim něco dělat.... kvůli sobě tak s tim něco udělej kvůli jiným kterým se může stát totéž.... jistě bys to nepřála žádný další holce.... pokud to nechceš hlásit na policii tak to řekni třeba bráchovi nebo kamarádovi třeba s s nim poradí.... moji kamarádi si s nim poradili líp jak policajti

  • spatna zazitek

    anežka ahoj jmenuji se anežka,kdyz mi bylo sestnact chodila jsem do uceni kucharka cisnice mela jsem praxi u nas v hotelu.obcas jsme chodily se zamestnanci dolu kde byla diskoteka zahrat si kulecnik a tak jednou jme tam byli pozvane ale nakonec jsem tam sla po praci sama. dostala jsem drink vino se sampusem a pak se to stalo ciltila jsem se byt nejaka omamena nemohla jsem mluvit jen jsem septala a muj SEF mimo jine v te dobe mu bylo 48let mi svlekl kalhoty i s kalhotkama i s vlozkou... a zacal mi nechutne rikat LIBI SE TI TO?? pak se pridal jeho kamarad a zacal mi strkat svoje prirozeni do pusy.kdyz bylo po vsem vsichni utekly.nejak jsem se vypotacela domu a strasne se stydela nekomu neco rict.nakonec to dopadlo tak ze to resila policie a do dnes se nic nevyresilo penize delaji divi....uz mi je 24 ale porad jsem se s tim nenaucila zit.nemam moc velkou duveru k chlapum,mam z nich strach ze mi zas nektery ublizi

  • Strach

    Lucinka Byla jsem znásilnovaná druhom matky v jedenácti tri mesíce bita škrcena. Nikdy se to nerešilo matka o tom vedela ale to vím až ted. Vyčítala jsem jí že nás tam nechala s ním samých ale jako decko si nedá dopustit na mámu. Rozvedla se s ním a on brzo umrel. Bohužel jsem pred dvouma mesícema zažila pokus o znásilnení a asi šok a vzpomenula jsem si na hrozné zážitky. Myslela jsem si jsem se zbláznila a matka mi rekla ze me znásilnoval už od osmi let a ona to vedela že je jí to líto v deseti jsem se sverila učitelce ta me politovala a odstehovala se potom sousedce ani ta mi nepomoha tak jsem se začala bránit strašne me bil a tak jsem ho bodla nožem do zad ale bylo to slabé nic vážné se mu nestalo matka to zas ututlala vúbec mi nepomohla nepochopím to nikdy v živote potom žila sjiným a já jsem to všechno zapomnela jenom potom se vrátil a šli jsme bydlet k nemu na samotu kolem les nikde nikdo matka utekla a jemu šibalo topil me ve vane poštval na me vlčáka zlomil mi ruku a bil bil kousal pálil na mne cigarety hlad ažízen a to nejhorší to bych radši bitku ale už jsem nemohla pak mi zlomil i druhou ruku v zápestí a už jsem si myslela že umru a úplne nejhorší byl tam se mnou i múj brácha a vžycky mi rek že ho zabije nebo ho zbil když jsem protestovala a to je hrozné
    párkrát ješte ten první mesíc se nám podarilo utéct ale vžy nás dohonil ješte v lese bylo to asi pet kiláku

  • neznásilnění

    duchesse je mi trapné psát sem, když čtu co se stalo jiným, vlastně si nemám na co stěžovat (moc lituju všechny, kterým někdo ublížil) Nechovám se nijak vyzývavě, spíš naopak, přesto od 13 let se mi už několikrát stalo, že mě někdo obtěžoval dokonce se mě pokusil znásilnit. můj problém je, že už nikomu nevěřím... . nevím co s tím, nechce se mi nikam chodit, kamarádům musím někdy nakecávat různé nesmysly, abych se vymluvila, proč někam nejdu nebo něco nedělám. teď je mi devatenáct a naposled jsem s někým "chodila" ještě na základce. když se mi někdo líbí, nikdy se ho neodvážím oslovit, a odmítla jsem už dva kluky co se mnou chtěli chodit... vím, že to tak dál nejde, ale nemůžu si pomoct, zatím se mi nikdy nevyplatilo někomu důvěřovat... rodiče mi dají cokoliv bych si řekla, ale moje problémy je nezajímají. nejsem zvyklá se někomu svěřovat, i když jsem si jistá, že by mě kamarádky nepodtrhla a nevyslepičila to, ani se mi nevysmála, prostě je mi trapné se s něčím takovým svěřovat Takže si vůbec nedokážu představit, jak bych mohla žít s tím, kdyby mě někdo skutečně znásilnil a moc držím palce všem, kteří se to snaží překonat, aby se jim to povedlo!

    • šileněsmutnaprincezna neřeš to vim jak ti je ja bila znsilněna časem tě to přejde až potkaš někoho kdo tě bude mit važně rad.i když se ti na to nebude dat zapomenout,da ti to zabrat ale držim ti palce pa

  • znasilněna 100pro smrt

    šileněsmutnaprincezna nevim co mam dělat byla sem před rokem znasilněna a nedokažu se stim smiřit newim co mam dělat vim že musim mit hodně odvahy když vam pišu ale nic mi už nepomaha asi bude nejlepši znovu SEBEVRAŽDA opakovaně poprve mě zachranili ale ted už nesmi!!!!!!nedokažu to snest nechci se už trapit prosim poradte asi se zabiju

    • Demi Ahoj, taky bych sem vložila svůj příspěvek. Líbilo se mi, co napsal Patrik a chtěla bych to doplnit svou zkušeností. Mnoho lidí se ptá, proc Buh nezachrani ty, kterým je tolik ublizovano, proc nezastavi veskere zlo. Pak dojdou k zaveru, ze vlastne Buh neni, protoze kdyby byl, nedopustil by tolik zla ve svete. Spousta lidi nechape jednu vec. Divam se na to z pohledu vericiho cloveka. Je jeden veliky dar, ktery nam Buh dal a ktery je velice cenny. Je to dar svobodne vule. Clovek se muze rozhodnout pro dobrou nebo spatnou stranku a je zodpovedny za sve volby. Svobodna vule je opravdu neco, diky cemu tady na zemi muzeme rust a ucit se, kdybychom se svobodne nemohli rozhodovat, nemohly bychom se rozvijet. Verim tomu, ze tento zivot je dobou uceni a zkousek a pripravou na to, ze se jednou vratime k Bohu. Ke kazdemu cloveku prichazeji zkousky, nekdy az prilis tezke, ze si myslime, ze je nemuzeme zvladnout. V tech okamzicich si vzpomenu na Jezise, ktery prozil v Getsemanech neco pro nas nepredstavitelneho, on prozil bolest vsech lidi, co kdy na zemi zili, ziji a zit budou. Kdyz si uvedomim, ze On prozil VSECHNO, je to pro me utechou, protoze vim, ze jediny On skutecne citi to, cim prochazim ja. Muzeme se ptat, proc nezastavi Buh ty strasne ciny. On ma tu moc, ale je to prave zalezitost te svobodne vule. Kdyby zastavil vsechno zlo, k cemu by byl ten dar, nemohly bychom se zdokonalovat a priblizovat temi zkusenostmi Bohu. Kdyz se stane neco zleho, a to mi pomaha taky, vzpomenu si na utrpeni Pana a muzu citit alespon trochu utechy v tom, ze tim, cim jsem si prosla ja, jsem se trochu mohla priblizit tomu, cim On prosel. Vim ze Buh miluje ty, na kterych se nekdo dopusti nasili a ze je pripraven jim pomahat, kdyz o pomoc pozadaji chteji. Zazila jsem to a verim tomu, ze to tak je. Taky verim, jak uz bylo nahore receno, ze ti, kteri nelituji svych zlych cinu, dostanou jednou svou spravedlivou odmenu. Nekdy je velice tezke odpustit tomu, kdo nam ublizil. Ale nasla jsem jeden uzasny clanek a mozna ze tu nekomu pomuze alespon videt trochu svetla jinak v tmavych dnech. Prala bych vsem, aby se vam uz nikdy zadny podobne hrozny zazitek neprihodil a abyste nasli opet radost a smysl, pro co zit.


      Uzdravující moc odpuštění

      Milí bratři, sestry a přátelé, přicházím před vás s pokorou a s modlitbou. Přeji si hovořit o uzdravující moci odpuštění.

      V krásných pahorcích Pensylvánie žije oddaná skupina křesťanů prostým životem bez automobilů, elektřiny nebo moderních strojů. Pilně pracují a žijí klidným pokojným životem odděleni od světa. Většina jejich potravy pochází z vlastních farem. Ženy šijí, vyšívají a pletou jejich oblečení, které je cudné a prosté. Jsou známí jako Amishové.

      V jejich obci Nickel Mines žil dvaatřicetiletý řidič mlékárenského vozu se svou rodinou. Nebyl Amish, ale jeho trasa ho vedla na mnoho amishských mléčných farem, kde se stal známým jako tichý mlékař. Loni v říjnu náhle ztratil veškerou soudnost a sebeovládání. Ve své zmučené mysli obvinil Boha za smrt svého prvního dítěte a určité neopodstatněné vzpomínky. Bez jakékoli záminky vtrhl do amishské školy, propustil chlapce a dospělé a svázal deset dívek. Začal na dívky střílet, pět jich usmrtil a pět zranil. Potom si vzal život.

      Toto šokující násilí způsobilo mezi Amishi velkou úzkost, ale nikoli hněv. Zavládla bolest, ale nikoli nenávist. Jejich odpuštění bylo okamžité. Kolektivně začali podávat pomocnou ruku mlékařově trpící rodině. Když se mlékařova rodina den po střelbě shromáždila v jeho domě, vstoupil dovnitř jeden amishský soused, objal otce mrtvého střelce a řekl: „Chceme vám odpustit.“1 Amishští vedoucí navštívili mlékařovu vdovu a děti, aby projevili svou účast, odpuštění, pomoc a lásku. Asi polovina truchlících na mlékařově pohřbu byli Amishové. Amishové na oplátku pozvali mlékařovu rodinu na pohřeb zavražděných dívek. Na Amishích spočinul pozoruhodný pokoj, protože jejich víra je během této krize podporovala.

      Jeden místní obyvatel velice výmluvně shrnul následky této tragédie, když řekl: „Všichni jsme mluvili stejnou řečí, a to nejen anglicky, ale řečí péče, řečí pospolitosti [a] řečí služby. Ano, a řečí odpuštění.“2 Byl to úžasný projev jejich naprosté víry v Pánovo učení, jež je zaznamenáno v Kázání na hoře: „Dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují.“3

      Rodina mlékaře, který zabil pět dívek, vydala toto veřejné prohlášení:

      „Našim amishským přátelům, sousedům a obci:

      Naše rodina si přeje, aby každý z vás věděl, že jsme hluboce dojati odpuštěním, milostí a milosrdenstvím, které jste nám prokázali. Vaše láska k naší rodině pomohla poskytnout uzdravení, které tak zoufale potřebujeme. Modlitby, květiny, pohlednice a dárky, které jste nám dali, se dotkly našeho srdce způsobem, který nemohou popsat žádná slova. Váš soucit přesáhl naši rodinu, naši obec a mění náš svět, a za to vám upřímně děkujeme.

      Vězte prosím, že naše srdce je vším, co se stalo, zlomeno. Naplňuje nás bolest za všechny naše amishské sousedy, které jsme měli rádi a které máme rádi stále. Víme, že před všemi rodinami, které ztratily své milované, je mnoho těžkých dnů, a tak budeme i nadále vkládat svou naději a důvěru v Boha veškeré útěchy, zatímco se budeme snažit dát život opět do pořádku.“4

      Jak mohla celá amishská skupina projevit takovou míru odpuštění? Bylo to pro jejich víru v Boha a důvěru, která je součástí jejich vnitřní bytosti, v Jeho slovo. Považují se za učedníky Krista a přejí si následovat Jeho příklad.

      Mnozí lidé, kteří slyšeli o této tragédii, poslali Amishům peníze na zaplacení zdravotní péče pro pět dívek, které přežily, a na zaplacení pohřebních výloh pěti dívek, které byly zabity. Jako další projev svého učednictví se Amishové rozhodli podělit se o část peněz s vdovou po mlékaři a jejími třemi dětmi, protože i oni byli obětí této strašlivé tragédie.

      Odpuštění není vždy okamžité, jako tomu bylo u Amishů. Když dojde k zneužití nebo zabití nevinných dětí, většina z nás nemyslí v první řadě na odpuštění. Naší přirozenou odpovědí je hněv. Můžeme se dokonce cítit ospravedlněni, když chceme „odplatit“ někomu, kdo nám nebo naší rodině působí bezpráví.

      Dr. Sidney Simon, uznávaná autorita v oboru uvědomování si hodnot, poskytl vynikající definici odpuštění, která platí pro lidské vztahy:

      „Odpuštění je osvobození a lepší využití energie, která předtím byla zapotřebí na uchovávání záště, hromadění zlosti a hýčkání nevyhojených ran. Je to opětovné objevení sil, které jsme měli vždy, a znovuzískání naší neomezené schopnosti chápat a přijímat druhé lidi i sebe sama.“5

      Většina z nás potřebuje čas, abychom se propracovali bolestí a ztrátou. Můžeme najít všechny možné důvody pro odkládání odpuštění. Jedním z nich je očekávání, že provinilci učiní pokání předtím, než jim odpustíme. Nicméně toto odkládání nám způsobuje ztrátu pokoje a štěstí, které bychom mohli mít. Pošetilost omílání dávno minulých křivd nepřináší štěstí.

      Někteří po celý život chovají zášť a neuvědomují si, že odvážné odpuštění těm, kteří nám ublížili, je prospěšné a léčivé.

      Odpuštění přichází snadněji, když, podobně jako Amishové, máme víru v Boha a důvěřujeme v Jeho slovo. Taková víra „uschopňuje lidi, aby snesli to nejhorší, co lidstvo přináší. Rovněž uschopňuje lidi, aby hleděli dále než sami na sebe. A co je nejdůležitější, uschopňuje je, aby odpouštěli“.6

      Všichni trpíme určitými křivdami ze zkušeností, které zdánlivě nemají smysl nebo důvod. Nemůžeme je pochopit nebo vysvětlit. Možná nikdy nebudeme vědět, proč se nám některé věci v životě staly. Příčina některých našich trápení je známa pouze Pánu. Ale protože se tak děje, musíme to vydržet. President Howard W. Hunter řekl: „Bůh ví, co my nevíme, a vidí, co my nevidíme.“7

      President Brigham Young předložil závažné vysvětlení toho, proč přinejmenším některá naše utrpení mají svůj účel. Řekl: „Každé pohromě, která může přijít na smrtelné bytosti, bude dovoleno přijít na nemnohé, aby je připravila těšit se z přítomnosti Páně... Každá zkouška a zkušenost, kterou jste prošli, je nutná pro vaše spasení.“8

      Dokážeme-li ve svém srdci najít odpuštění pro ty, již nám způsobili bolest a křivdu, povzneseme se k vyšší úrovni sebeúcty a duševní pohody. Některé nedávné studie ukazují, že lidé, kteří jsou učeni odpouštět, se stávají „méně hněvivými, jsou plni naděje, nepodléhají tolik depresím, jsou méně úzkostliví a méně stresovaní,“ což vede k lepšímu zdravotnímu stavu.9 Další z těchto studií dochází k závěru, „že odpuštění... je osvobozující dar, [který] lidé mohou dát sami sobě“.10

      V naší době nás Pán napomenul: „Máte [si] navzájem odpouštěti...“, a potom z toho činí nezbytnost, když říká: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“11

      Jedna sestra, která si prošla bolestivým rozvodem, dostala od svého biskupa velmi dobrou radu: „Uchovávejte si v srdci místo pro odpuštění, a až přijde, přivítejte ho.“12 Amishové tam již místo měli, protože „odpuštění je ,srdeční‘ součástí [jejich] náboženství“.13 Jejich příklad odpuštění je úžasným vyjádřením křesťanské lásky.

      V roce 1985 byl zde v Salt Lake City krutě a bezcitně, bez vlastního zavinění, zabit úmyslně nastraženou bombou biskup Steven Christensen. Byl synem Maca a Joany Christensenových, manželem Terri a otcem čtyř dětí. Se souhlasem jeho rodičů se zde podělím o to, čemu se z této zkušenosti naučili. Po tomto strašlivém skutku média téměř neúnavně sledovala členy rodiny Christensenových. Při jedné příležitosti tato dotěrnost médií pohoršila jednoho ze členů rodiny tak, že ho Stevenův otec, Mac, musel zadržet. Mac si potom pomyslel: „Jestliže neodpustíme, tato věc zničí mou rodinu. Jed a zášť nikdy nevymizí, dokud je ze srdce nevyženeme sami.“ Uzdravení a pokoj se dostavily, když rodina očistila své srdce od hněvu a dokázala odpustit člověku, který připravil jejich syna o život.

      Nedávno jsme zde v Utahu měli dvě další tragédie, ve kterých se projevila víra a uzdravující moc odpuštění. Gary Ceran, jehož manželka a dvě děti zahynuly na Štědrý den, když do jejich vozu narazilo nákladní auto, ihned vyslovil své odpuštění a starost o údajně opilého řidiče. Letos v únoru, když auto narazilo do vozu biskupa Christophera Williamse, se musel bratr Williams rozhodnout, a tím rozhodnutím bylo „bezpodmínečně odpustit“ řidiči, který nehodu zavinil, aby nic nebránilo uzdravujícímu procesu.14

      Co se my všichni můžeme z podobných zkušeností naučit? Musíme si uvědomit pocity hněvu a přiznat si je. To bude vyžadovat pokoru, ale poklekneme-li a poprosíme-li Nebeského Otce, aby nás naplnil pocitem odpuštění, On nám pomůže. Pán od nás požaduje, abychom odpouštěli „všem lidem“15 pro naše dobro, protože „zášť zpomaluje duchovní růst“.16 Pouze když se zbavíme zášti a hořkosti, může nám Pán vložit do srdce útěchu, právě tak, jako to učinil pro pospolitost Amishů, Christensenovy, Ceranovy a rodinu Williamsových.

      Společnost musí být samozřejmě chráněna před zatvrzelými zločinci, protože milosrdenství nemůže oloupiti spravedlnost.17 Biskup Williams tuto myšlenku výstižně popsal, když řekl: „Odpuštění je zdrojem moci. Nezprošťuje nás ale následků.“18 Když nás postihne tragédie, nemáme reagovat usilováním o osobní odplatu; máme nechat spravedlnost, aby vykonala své, a potom jít dál. Není snadné jít dál a očistit své srdce od zánětu záště. Spasitel nám všem skrze své usmíření nabídl drahocenný pokoj, ale ten se může dostavit jen tehdy, když jsme ochotni upustit od pocitů hněvu, zloby nebo pomstychtivosti. Usmíření přináší každému z nás, kteří odpouštíme těm, již se proti nám provinili,19 dokonce i těm, již spáchali vážné zločiny, množství pokoje a útěchy.

      Mějme na paměti, že musíme odpustit, aby i nám bylo odpuštěno. Slovy jedné mé oblíbené náboženské písně „Kéž vždy odpuštění dáš, po němž sám tak toužíváš“.20 Celým srdcem a duší věřím v uzdravující moc, která k nám může přijít, když se řídíme radou Spasitele, abychom „odpouštěli všem lidem“,21 ve jménu Ježíše Krista, amen.

      Odkazy
      1. In Joan Kern, „A Community Cries,“ Lancaster New Era, Oct. 4, 2006, p. A8.

      2. In Helen Colwell Adams, „After That Tragic Day, a Deeper Respect among English, Amish?“ Sunday News, Oct. 15, 2006, p. A1.

      3. Matouš 5:44.

      4. „Amish Shooting Victims“, www.800padutch .com/amishvictims.shtml.

      5. With Suzanne Simon, Forgiveness: How to Make Peace with Your Past and Get On with Your Life (1990), 19.

      6. Marjorie Cortez, „Amish Response to Tragedy Is Lesson in Faith, Forgiveness,“ Deseret Morning News, Jan. 2, 2007, p. A13.

      7. „The Opening and Closing of Doors“, Ensign, Nov. 1987, 60.

      8. Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe (1954), 345.

      9. Fred Luskin, in Carrie A. Moore, „Learning to Forgive“, Deseret Morning News, Oct. 7, 2006, p. E1.

      10. Jay Evensen, „Forgiveness Is Powerful but Complex“, Deseret Morning News, Feb. 4, 2007, p. G1.

      11. NaS 64:9, 10.

      12. „My Journey to Forgiving“, Ensign, Feb. 1997, 43.

      13. Donald Kraybill, in Colby Itkowitz, „Flowers, Prayers, Songs: Families Meet at Roberts’ Burial“, Intelligence Journal, Oct. 9, 2006, p. A1.

      14. Viz Pat Reavy, „Crash Victim Issues a Call for Forgiveness“, Deseret Morning News, Feb. 13, 2007, p. A1.

      15. NaS 64:10.

      16. Orson F. Whitney, Gospel Themes (1914), 144.

      17. Viz Alma 42:25.

      18. Deseret Morning News, Feb. 13, 2007, p. A8.

      19. Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:13.

      20. „Reverently and Meekly Now“, Hymns, no. 185.

      21. NaS 64:10.


    • Patrik Ahoj
      nevím jak začít aby si věděla že pomoc je možná a že to o čem píšu skutečně funguje a nejsou to jen výmysly nebo since fiction, tak snad praktickým popisem:
      Viděl jsem že naše kamarádka je víc a víc v depresi, až mne jednoho dne navštívila i s manželem a požádali o pomoc.
      Řekla mi, že ji jeden příbuzný znásilnil přímo v jejich bytě a od té doby nemůže se svým mužem spát, a tak ani to dítě po kterém touží nemohou mít a že od té doby je i značně emociálně chladná, v neustálé depresi až nevrlá i k manželovi a jiným lidem které má sice ráda. matně si vzpomínám i na velké strachy a hrůzné sny co taky byly problémem.
      Důvod proč se na mne obrátili byl ten že zažila několikrát jak ji Bůh zázračně uzdravil když jsem se za ní ve jménu Ježíše modlil, dokonce i od nemoci která je podle lékařů smrtelná a nevyléčitelná ( taky tomu že je už zdravá doktoři ze začátku nemohli uvěřit a tak si jí volali na další a další testy dokud s konečnou platností potvrdili že je naprosto zdravá a smrtící virus je opravdu pryč.)
      Jeli jsme do jejich bytu ( nyní se opravdu omlouvám že budu popisovat něco co se běžnému Čechovi vychovanému materiálním komunismem zdá jako naprostá blbost a magoření - do té doby pokud nezažijí na vlastní kůži že to existuje a působí) tak tam jsem ve Jménu Ježíše svazoval všechny démony a vykazoval pryč, pomazal rámy a futra oken a dveří , olejem (zapečetil krví Ježíše) a pomodlil se za ní aby i jí Ježíš očistil od všech démonů které by na ni přešly od toho člověka co to udělal.
      A co myslím že bylo také důležité, jsem se modlil aby Bůh který v bibli tvrdí abysme mu předali pomstu do Jeho rukou, nesnažili se sami pomstít ale slibuje že On to učiní když říká " pomsta patří Bohu" tak mu to předat aby On jednal, a abychom mohli být mentálně a i citově volní a svobodní od těch co nám ublížili a mohli jim i odpustit ( jak nám to Ježíš přikazuje ) s tím že spravedlnost a trest už zjedná ON.
      Vím že s tímto bodem mnoho křesťanů se mnou nebude souhlasit, protože se snaží z Boha dělat plyšového medvídka co všem grázlům a násilníkům hned odpouští a ještě je hladí po hlavičce ( jako i naše justice) i když se nehodlají změnit. (bible ale jasně říká že to odpuštění a milost je JEN pro ty kdo toho litují a kdo se skutečně aktivně ZMĚNI - ty kdo nechtějí, ty čeká spravedlnost a to mnohem tvrdší než v naší společnosti která má ve zvyku se víc zaobírat, a pomáhat pachatelům než jejich obětem.). modlil jsem se i aby Bůh nedovolil už nikdy tomu muži někomu ubližovat a aby pokud to je Jeho vůle použil i ochrnutí či oslepnutí toho násilníka kdyby chtěl dál dělat zlo ( jako se to v bibli stalo Saulovi co pronásledoval křesťany , nebo když apoštol Pavel proklel čaroděje který se stavěl proti)
      Hned po těchto modlidbách ta žena cítila ůlevu a vysvobození a od té doby měli klid i rodinnou pohodu a nyní má i zdravé dítě.
      Tohleto ale žádná psychologie nezvládne.
      Myslím že je i nad lidské síly se snažit odpustit někomu kdo takhle těžce ublížil, aniž by člověk věděl že Bůh se postará o vykonání spravedlnosti a to neodpuštění a hořkost pak ubíjí, škodí a sužuje oběť násilníka víc než násilníka samého. K tomu je ale potřeba to Bohu konkrétně a nahlas předat.
      Upozorňuji že se ale tady nejednalo jen o jakési psychologické interakce co způsobily to vysvobození! Ty duchovní síly skutečně existují a tak jako Ježíš opravdu žije, tak existují i démoni co násilníky vedou k násilí, a často oběť znásilnění poté opakovaně sužují.
      Snažil jsem se pomáhat často obětem znásilnění a vím že to nejsem já ale Ježíš ve mně co jim pomohl a vysvobodil je. Všiml jsem si že žena která jednou byla znásilněna se potom někdy stává častou obětí dalších znásilnění - někdy do takové míry ( jedno znásilnění za druhým, a naprosto nevysvětlitelné lidskou logikou, protože ta žena je daleko méně vyzývavá než jiné,a zahalovala se víc než jiné, podle statistiky naprostá nemožnost, jenže na některých smrtelných ůsecích silnic které byly rovné a logicky nijak nebezpečné se také udávaly znova a znova nehody a jen křesŤan co měl od Boha dar vidět do duchovních světů viděl ty démony co to působí (- viz bible Korintským kapitola 12-14 dar rozeznání duchů.) měl od Boha moc je zahnat.
      Protože ta Boží moc a síla ( Duch Svatý) je daleko mocnější než nějací démonci tak tě ujišťuji, že je pro tebe pomoc a i pro jiné oběti násilí.
      Důrazně tě upozorňuji že nejde o nějaké léčitelství, kineziologii, powers of chi, meditace, kosmické či okultní síly a podobně - né že by tohle vše neexistovalo a nepůsobilo na lidi ono to působí ale sou to všechno zlé a negativní síly !!!které sice na okamžik zázračně uzdraví, ale pak si to vyberou i s úroky!!! Někdy nám trvalo celé hodiny vysvobodit ty lidi co byli od lidových léčitelů uzdraveni od fyzických nemocí ale pak dostali deprese a sebevražedné démonické choutky.
      Také ti nebudu tajit že křesťané co si zakládají jen na učených teologických rozmluvách ale nemají od Boha Jeho moc - často proto že nejsou pokř'teni Duchem Svatým - to jest nedostali tu " Moc z hůry" co Ježíš řekl učedníkům aby na ni v Jeruzalémě čekali, ti asi jinak než psychologicky ti nepomohou.
      Naopak kdejaká selka na vesnici která Ježíše upřímně miluje věří všemu co je v bibli a modlí se za to (duchovní dary kapitola12 - 14 dopis Korintským), a Ježíš skrze ní zázračně uzdravuje když se k NĚMU!!! modlí ( né k panence Marii - Bůh řekl: proklet je ten kdo doufá v člověka a Marie je jen člověk), nezáleže na tom do které církve chodí , skrz takovou ženu ti určitě Ježíš pomůže!!!
      Tady ti posílám pár kontaktů na lidi co si Bůh mocně používá o kterých vím a skrze které uzdravuje i vysvobozuje.
      Ten kdo ti pomůže je určitě Ježíš když se obrátíš na toho koho si On opravdu používá ( kašli na tituly a církevní hodnostářství - Bůh na to taky kašle) a Myslím že ten kdo má nejvíce zkušeností a možná i nejvíce Boží moci a tak skrze ní Ježíš může pomoct tobě a i jiným ženám co něco podobného zažily, je Marie Elena Ruzicka
      http://www.kspce.cz/Svedectvi.html
      Přečti si ta svědectví!
      má e.majl:
      Marie.elena(zavináč)Kctesin.cz
      Dále je v Liticích u Plzně katolický kněz z Itálie Alvaro Grammatica, schází se tam ve velké stodole Koinonia Jan Křtitel. Toho si Bůh také mocně používá.
      Pokud je Těšín a Litice pro tebe moc daleko, a jsi z Prahy, tak u metra Vysočanská je Life Center kde je americký pastor Jerry Liliard a jeho žena umí docela obstojně česky: Ulrika 774160561
      Zavolej jí a požádej o soukromý rozhovor, nebo tam njdříve zajdi a poslechni si co kážou, abysi věděla že to nejsou nějací ujetý náboženský cvoci, a pak požádej o soukromý rozhovor a osobní modlidbu s vkládáním rukou. nainternetu jsou pod
      http://novezacatky.cz/
      Tam také Bůh mocně pomáhá, vysvobozuje a dělá zázraky v životě lidí
      Viděl jsem jak Ježíš pomáhal ženám co byly znásilněné v cizině i tady, viděl jsem jak před mýma očima uzdravoval ochromené ůdy, i otevíral slepé oči a věřím pevně že pomůže i tobě.
      Opravdu tě nechci lákat do nějakého náboženství - žádné ti stejně nepomůže, ale spíš k tomu Ježíšovi který ti určitě pomůže protože tě miluje tak že se i za tebe nechal zbičovat a zabít.
      Moc ti přeju to vysvobození co dal jiným, i mně!
      Patrik

      • Vojta Amen amen amen. Tenhle muž má naprostou pravdu!!! Na každé tvé slovo říkám "amen". Nevím, Patriku odkud jsi- z jaké cirkve , ale to není podstatné. Z tvého písemného projevu je evidentní, že jsi pravý křesťan, neboť se držíš Božího slova (=Bible) a žije v tobě Kristus. Jen tak dál... Ježíš Kristus žije, uzdravuje a pomáhá lidem...

    • Monika ahoj, ja sem byla zneuzivana svym otcem a procestovala jsem diagnostaky a samymy neprijemnymi veci. Na vrazdu jsem zatim nepomyšlela asi protoze jsem srab nedokazala bych to.Pokud by sis chtela o tom povidat nebo jen tak psat tak mi napis na email zlobidlo.Mzavinacseznam.cz jak chces

  • Re:Znásilnění

    Pavla Ahoj!Potřebovala bych poradit!Kamarádku před lety jako dítě znásilnili!Za těch pár let se nedokázala s tak těžkou životní zkušeností smířit!Jak jí já můžu pomoct???Aby aspoň trošku zapomněla??Děkuju vám všem za případné odpovědi!

    • Patrik Existuje velice efektivní Pomoc!!!!!
      ona nemusí stále dál roky trpět!
      Viděl jsem jak to funguje v cizině i u nás! často je zlepšení okamžité a i trvalé, někdy je postupné a je třeba se sejít vícekrát, ale vždy funguje. nechci zahlcovat tento server stále stejnými radami a tak si přečti co píšu pod nadpisem : Re znáilněna 100pro smrt
      Patrik

    • MAFIANKA musi mit hodně a hodně duvěřive lidi kolem sebe aby věděla že ji ma nekdo rad a nejsou jenom lidi co by ubližovali ale měla by se stoho snažit vipovidat a znovu začit duvěřovat sama to ze sve skušenosti vim jesli si chceš o tom vic popovidat tak napiš na email Mafianka01@entrum.cz

  • jde o znásilnění?

    Lena Ahojte, mám takový problém. Před několika lety jsem byla na jednom sezení na kineziologii kvůli mé špatné psychycké stránce. Uvedla mě do nějakého stavu, kdy se mi vybavovali zážitky z nejmladších let mého života. Vzpoměla jsem si na to, jak mě jeden můj příbuzný opakovaně osahával. Bylo mi asi tak tři až sedm let. Vzpoměla jsem si na všechnu bolest. S jistotou můžu říct, že nikdy nedošlo přímo k pohlavnímu styku. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Jen bývalému příteli- ve formě sms podotýkám- a ten mi to nevěřil, takže zákonitě došlo k rozchodu. Nedokázala jsem mu odpovědět, když se mě na to zeptal.Jak kdybych ztratila řeč. Další věc je sex. Nesnaším to. Miluji děti, strašně toužím po velké rodině, ale bez toho to zřejmě nepůjde...Navíc jsem se nesčetněkrát přistihla, jak mi při tom například tečou slzy. Nemůžu si pomoct, prostě to nejde ovlivnit.
    Chtěla bych se proto touhle cestou zeptat, zda se tomu co se mi stalo, dá říct znásilnění...Fakt je, že krom mého pocitu méněcennosti, odporu k mužům, nedůvěřivosti a uzavřenosti se mi vlastně až tolik nestalo...

    • ma. Za sexuální obtěžování lze podle zákona považovat jakékoliv nežádoucí chování sexuální povahy, které je nevítané, nevhodné či urážlivé,v tom případě i osahávání

  • Znásilnění

    Evika Nevím jestli se tomu dá říci znásilnění ale je to stejně hrozivé jako vaše příběhy alespon pro mě,zvlášťˇkdyž to udělal někdo koho velmi znám.
    Bylo to včera,popíjeli jsme s tátou,jeho kamarády...
    Táta šel spát,a já zůstala s jeho kamarádem a dál jsme popíjely,nějak jsem usnula,a on mě ve spánku.......ani to nemůžu říct.je mi špatně,když jsem se vzbudila měla jsem svléknuté kalhoty,myslela jsem že to byl sen ale opak se stal skutečností,bolí mě bricho,pořád je mi zle a nevím jak se mám chovat aby to nikdo nepoznal,doma to říct nemůžu,táta by ho zabil,prosím o radu pokud je to možné.

    • věra Třeba by ho táta nezabil, jen by mu ho utrhl - a nic lepšího mu přát nemůžeš. Proboha - neber ohledy na takovýho hajzla, kterej klidně znásilní kamarádovu dceru a ještě k tomu ve spánku posilněným alkoholem......... Koukej to tátovi říct. A čím dřív tím líp, zvlášť když víš, že by se táta za tebe postavil.
      pro hoff: tvoje rady jsou hezký, ale řekla bych, že jsi slušňák, kterej by nikdy nic tak odpornýho neudělal. To si vážně myslíš, že úchyláci se budou stydět a omlouvat? Jak se z toho chceš vykecat s člověkem, kterej tě ve spánku znásilní? Myslím, že to opravdu nejde.

    • rout.66 Ani nevíš jak důležité je, se s tím vypořádat co nejdřív .... Seber všechnu odvahu a řekni to tátovi, nebo někomu hodně blízkému. Tvůj problém se stane problémem toho hajzla. Tobě se uleví a zjistíš, že je důležité, že se něco stalo a že za to bude pykat. Znám případ, kdy si to dívka tajila rok a půl pro sebe a dnes je pacienkou na psychiatrii. Držím ti palce.

    • uff To chceš s tím žít a tajit to celý život? Tohle by se mělo ohlásit na polici a to okamžitě.

    • hoff co takhle sebrat všechnu odvahu a dát si schůzku s tím chlapem,třeba v kavárně nebo v parku v poledne a mluvit o tom tak dlouho až to bude v pohodě.Dej mu šanci se stydět,omluvit se a vyznamenat tě úctou,kterou si jako krásná ženská zasloužíš.To je názor chlapa,kterýmu by se to taky mohlo stát a kterej by přesně tohle uvítal,protože by taky nevěděl jak z toho ven.

  • zle sny

    Maya Mam posledni dobou dost velke problemy se spankem... byla jsem pred tremi lety znasilnena partou pankacu, mam pritele, ktery je moc pozorny a abych pravdu rekla, miluji ho natolik, ze mi je prijemne vse, co se tyka milovani... mam ale posledni dobou problemy se sny... bojim se noci, kdy usnu. Pravidelne se probouzim kolem jedne hodiny rano, ubrecena, zpocena a proste..... nevim, co s tim mam delat. Vim, ze je to jen obdobi, prejde to, ale... Proste se s tim ted nedokazu vyrovnat, vybavi se mi kazdy detail toho, co se mi stalo, ale kdyz jsem s pritelem, je to v klidu, to usnu a spim az do rana. Problem je, jakmile jsem sama. Dneska budu sama a uz ted mam z toho hruzu...

    • nana Já měla něco podobného.Asi to bude znít směšně, ale moc jsem se bála usnout, tížily mi špatné sny skoro každou noc...měla jsem ale výbornou přítelkyni, ktetrá mi darovala takový tanisman. Jmenuje se lapač snů, myslim že v sobě žádnou magickou moc neskrývá, ale je důležité mít něco, čemu natolik věříte, že pomůže...něco od dobrého přítele, ve kterého máte oporu a nebojí te se s ním..pravda je, že špatné sny už prakticky nemívám....

  • Kvalifikovaná rada?

    LUcie byla jsem opakovaně znásilňována mezi 14 -15 rokem skupinkou 5-ti vrstevniků. Strašně jsem se bála říct. Nakonec jsem utekla k příteli, kterého jsem si vzala. Jenže ten mě rok po svatbě začal bít a dělat dluhy. Po dalších 4 letech mlčení jsem sebrala všechnu odvahu, co jsem měla a podal žádost o rozvod. Následovalo "další" znásilnění. Já se z toho během 14 dnů úplně zhroutila a skončila na psychiatrii, kde se o znásilnění se mnou nikdo moc bavit nechtěl. Opravdu ne. Letos jsem byla hospitalizována už po čtrté během 5 ti let. Vrací se mi totiž ten strašný obraz , kdy mě 3 kluci drží a...a pak to další znásilnění. Bojím se mezi lidi. Mám aktuálně přítele, který mě skutečně miluje a udělal by pro mě cokoli, ale s tímhle mi nedokáže poradit ani on. Na psychiatrii mi psycholožka navrhla arteterapii , ale primářka rozhodla, že stačí, kdaž mi řeknou, že je lepší zapomenout. Jsem zoufalá, nevím už kde a jak to řešit. Copak je psychiatrie zrůda o lécích????

    • onob Mám úplně stejnou zkušenost s hospitalizací na psychiatrii, kde je pro ně tohle téma tabu. jestli chceš, napiš mi na mail, můžeme si o tom popsat.

  • Príhody o znásilnení

    looser Chcel by som upozorniť všetkých, že podľa mna tvoria 90% návštevštevníkov tejto stránky muži, ktorým sa vaše príhody páčia. Určite je dobré niekomu sa zveriť a pokecať s nejakou inou osobou, ktorej sa to stalo...

    ... ale osobne by som neveril ani "reportérom" ani babám ktoré sem dajů e-mail a veľmi sa chcú podeliť o zážitky (môže ísť o mužov).

    Ženám, čo nechcú aby sa na ich nešťastí niekto odbavoval radím - napíšte čo vás trápi ale neopisujte zbytočne detaily. Naozaj skôr to, čo vás trapi, nie príhody...

    Pokiaľ Ti nevadí o tom písať, kludne môžeš napísať svoju skúsenosť na mail mne. Som 24r chalan a ako každý muž si rád prečítam a skúsim poradiť (to myslím vážne aj ironicky zároveň).

    Prečo myslíte, že sem písali tí dvaja redaktori, ktorí chceli vaše príbehy uverejniť do časopisu??? ... lebo si to ludia (najmä muži) radi čítajú.

    Čo som písal myslím naozaj v dobrom a všetkým prajem aby sa s tým hrozným zážitkom dokázali vyrovnať. Možno sa s tebou priateľ rozíde, ale život ide ďalej a oplatí sa ho žiť. Tak hlavu hore a pozerajte sa dopredu nie naspäť!

  • nevím co dělat

    k..... ahoj,
    když mi bylo 14, byla jsem znásilněna mým nevl. bratrem..přetím jsem byla panna. Navíc se to nestalo jenom jednou.. Uplynulo 9 let a nikomu jsem nic neřekla až nynějšímu příteli. Mám ho moc ráda, ale často se hádáme kvůli sexu, že s ním nechci skoro spát, že jsem protivná a chovám se bezcitně.. já nevím jsou to následky toho co se mi v životě stalo nebo jsem divná.. Nedělá mi ani dobře když se mě dotýká, když se se mnou chce líbat.. Navíc mi řekl že ještě nikdy nepotkal tak chladnou holku, že jsem prostě divná. Já nevím co mám dělat.. dokonce jsem mu řekla, co se mi kdysi stalo, ale i tak to asi nechápe, pořád jenom mluví o sexu a já jsem čím dál tím víc protivnější..
    Tvrdí, že mě miluje, ale každý den mi pořád jenom něco vyčítá. Nevím co dělat.. můžou to být všechno důsledky toho co se mi stalo?

    • looser Tiez vycitam frajerke, ze mame malo sexu a ona nebola znasilnena aj ked sa niekedy sprava divne. Takze to sa mi zda normalne. Niektore zeny to proste nepotrebuju tak casto ako muzi.

      Co sa mi zda ale horsie, ze neznesies dotyky a bozky od cloveka ktoreho milujes. Mna ako chlapa by to dost rozhodilo - bol by som smutny, nahnevany, frustrovany - vsetko dokopi. Vadi ti ked ta masiruje? - skus zacat chciet od neho veci, ktore s nim mas rada... ale nie som psycholog. Drzim palce

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=