Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • znásilnění

    nala525 Už to bude skoro 10 let,kdy jsem jela s kamarádama (aspoň jsem si to myslela) na třídení výlet.Bohužel jsem se opila a probrala jsem se v momentě,kdy se na mě tři střídali.Rodina mě donutila,abych to oznámila na policii.Seděla jsem víc,než 10 hodin u výslechu a na konec to dopadlo tak,že ze mě i policista,který mi potom předával zprávu udělal obyčejnou děvku.Teď jsem vdaná,mám 8 letýho syna,ohleduplného manžela,ale i po těch 10 letech mě občas trápí noční můry.A ještě něco.Kdyby se mi tohle stalo znovu,už bych nikdy na policii nešla a radši si to nechala pro sebe.Protože ponížení bylo stejné,jako při tom znásilnění.

    • tom dobře ti tak chlastat s 3 chlapama a este nekam s nima ject cos cekala ze budete hrat piskvorky ? muzes si za to sama naivko

  • pomoc

    jjjaaajinka Ahoj
    je to už 4 roky co mě znásilnil můj bývalý přítel a to nebylo vše často mě mlátil a ponižoval. Vzpomínky se pořád vrací. Mám teď velice tolerantního a hodného přítele ale problém je v sexu.
    Mám ho velice ráda ale snažím se sexu vyhýbat. Dává mi čas a ví o tom co se stalo. Sex mi přijde odporný. Nemám nikoho s kým bych si o tom mohla popovídat a možná by se mi aspoň trošku ulevilo.

    • Monika ahoj, pisu ti protoze me se stalo neco podobneho, muj vlastni otec me zneuzival v 15letech. Ted je mi devatenacht, tri roky chodim s pritelem a nedokazu s nim mit sex nedakazu je mi to tez odporne a brecim kvuli tomu prijdu si spinava zneuzita, Pokud mas stejny problem, mohli bysme si o tom treba popovidat. Pokud budes chtit napis mi na email zlobidlo.M@seznam.cz byla bych moc rada, uz dlouho schanim pomoc

    • jjjaaajinka

  • Odpor

    katy me je z toho vseho taky nanic:´((( trvalo to par let, a uz je to par let, kdy to bylo naposledy. porad se to ale deje v me hlave, porad se bojim, desim a nejradsi bych si rozrezala telo. co s tim, pomoc:´((

  • nezapomela

    KK muzu si drhnout telo tou nejdrsnejsi hubkou jeste ted citim ty hnusne prack y na sobe

  • nezapomela

    KK ahoj, psala jsem uz tak pred rokem pod jinou prezdivkou, chtela jsem pomoct a nekomu se sverit. Jenomze jsem se balo to komukoliv rict, at to byla ma nejlepsi kamoska nebo sestra. byla jsem na dne. furt je mam pred ocima jako by se to stalo vcera, chci zapomenout, ale nejde mi to, kolikrat se mi o tom i zda. Nevedela jsem co mam delat, ani si nepamatuju co jsem delala, jen vim, ze jsem nemohla strachy polknout, jen hrozne tmave oci. Tak strasne mi chybela moje mamka a ta se ke mne obratila zady, chovala se a porad chova jako bych byla spina. A muj pritel jako by to radsi nechtel vedet, asi se bal. Nevim, jak mam zapomenout.

    • Verča Ahojky,je mi hrozně líto že se něco takové děje,ale bohužel se to děje všude nevím co se ti přesně stalo ale ráda bych si s tebou o tom popovídala mám taky zážitek a není to příjemné:Verus.02@seznam.cz

    • nana Ahoj....Ráda si s Tebou o tom popovídám, když budeš chtít...můj email: bernadett@email.cz

    • KK Jen si na to vzpomenu a chce se mi zvracet. Ty hnusne pracky

  • stůjte si za svým!

    Anna Znásilnilo mě několik chlapů, ale nečekala jsem, jak se zachová okolí. Nebylo vyjímkou slyšet názory, že si za to můžu sama nebo že jsem se dost nebránila a to i ze strany blízkých. Přítel mi řekl že "se jeho holka nechala ošukat nějakejma špínama a nebránila se". Policie se mi snažila vymluvit obvinění-že ve vězení nakonec můžu skončit i já pro křivou výpoveď, protože jsem se nedostatečně bránila. Dny po tom, co se to stalo, byly snad horší než ten samotný skutek. Opravdu za to můžu jen já? Možná jsem jim nechtěně dala možnost to udělat, ale jim NIC nedává přece právo to udělat. Co by dělali ti, co říkají že by se zachovali jinak na mém místě? Před válkou je každý hrdina. Jsem plná vzteku.

    • Verča Je mi 17 a pomohla mi hodně maminka sem jí za to hrozně vděčná...okolí,kamarádi a další se mi vysmívali a říkaly věci co se mi vůbec nelíbila ztratila sem tímto hodně kamarádů teda lidí co sem si myslela že sou přátelé tak ted sou pro mě jen vzduch a nikdy už se s nima nebudu bavit...moje maminka mi řekla že nikdo nemá právo na mě sahat i kdybych byla v plavkách nebo nahá ale to už policie nebere v úvahu to co sem já řekla panu policajtoj ho asi překvapilo řekla sem mu že je vidět že takový problémy nemá a že bych na policii už nikdy nešla i kdyby se mi to stalo znova!!!Držim ti palce ať se tomu postavíš a hlavně těm lidem co tě zradily!!!

    • babetka jsme bezcharakterní národ diskriminující ženy já už nikdy nebudu normální už nedokážu mít vztah, chlapi u nás jsou ofrklí a arogantní buď silná jsou i lidé co ti mohou pomoci!!!

  • -

    Any nevedomky jsem se vrátila o 33 let zpátky. Bylo mi tehdy pět let. Vím co se tehdy stalo ale "naštěstí" si nepamatuji všechno. Vím jen, že to bylo peklo. Uvědomuji ji si, že odtud pochází má hrůza z malých a uzavřených prostorů, možná i hrůza z hloubky a vody a absolutní odpor k násilí. Dnes jako svobodné matce dvou dětí neschopné vést dlouhodobější vztah s mužem se "povedlo" seznámit se s mužem, který má psychologické vzdělání a ten mě jednou jedinou otázkou vrátil raketovou rychlostí tam na co jsem se snažila tolik let zapomenout. Upřímně řečeno mě to víc než rozhodilo a já nevím jak z toho ven. Nyní stále vzpomínám co se tehdy všechno stalo a je to hrozné. Zároveň jsem začala číst jednu poučnou knihu a až nyní je mi jasné že moje neúspěchy vést vztah s mužem jsou s tím nepřímo spjaté. Už tehdy jako dítě kdy mě potom rodiče tahali od psychologa k psychologovi jsem se naučila říkat to co chtěli slyšet abych měla pokoj. Musela jsem tenkrát vystřihovat, lepit a především uvěřit, že děti nosí čáp a vrána. Dodnes nesnáším psychology protože já už tehdy věděla, že to není pravda. Když se mi podařilo všechny přesvedčit, že tomu věřím dali mi pokoj. Rodiče se na mě ale od té doby dívali jinýma očima jako na nemocnou méněcennou a zkaženou dceru. Můj vztah s nimi není dobrý a já se s nimi nestýkám. A já sama možná ještě dnes hledám bezvýsledně sama sebe. S přítelem jsem se raději rozešla. Mám pocit, že bude lepší zůstat sama.

    • Mortalfear četla jsem si tvůj příběh....moc tomu nerozumím...co se stalo?

      • carla no co sa asi tak stalo? znasilnili ju ked mala 5 a dnes je dospela a stale ma z toho posraty zivot.. co je na tom nejasne a k nepochopeniu?

  • chci poradit

    babetka znásilnili mě před 10lety cikáni s nožem, pořezali mě a já pak čekala dítě..... mohlo to být i dítě přítele který mě po tomto opustil, byla jsem od toho dne mimo, potrat jsem prožila jakoby mimo své tělo, dnes vidím Róma a ndokážu dýchat, v noci dodnes nespím, mám noční můry ,bojím se tmy štítím se sama sebe a nemůžu to nikomu říct, děkuji doktorům, děkuji psychiatrii, že mi pomohli, ale hluboko uvnitř to je na celý život... bylo to v zimě v noci kdy jsem šla z firemního večírku a řekla těm co mě chtěli odprovodit mám to jen 5minut na zastávku nezdržujte se to dojdu....těch pět minut mám už na celý život, nikdy je nechytly, policie mě jen urážela nebyla jsem schopna s nimi mluvit..... až dnes když nemůžu v noci spát, když nemůžu otěhotnět mám chuť nežít......Holky nikdy nechoďte v noci sami, vemte si taxika, nechoďte s neznámými chlapy ani před bar.... toto je odstrašující případ...děkuji

    • Petr Asi zní blbě, pokud napíšu, že by sis měla najít nějakého hodného a chápavého chlapa, který by ti ukázal, že chlapi nejsou jenom zlí (korektivní zkušenost) -- ale pokud by sis dala na nějaké internetové seznamce inzerát a v něm se zmínila o svém traumatu, třeba by to šlo.

  • zneuzivana

    Monika ahoj uz jsem sem jednou psala, ale neozvala se mi od nikoho zadna odpoved. Nebyla jsem znasilnena ale zneuzivana svym vlastnimotcem, bylo to v sestnacti, ted je mi devatenact a nemuzu se s tim vyrovnat, mam pritele a nedokazu s nim spat, kdyz se s nim vyspim prijdu si strane spinava a bolava ublizena a potom jenom brecim. On me miluje ale chce abych s nim dokazala spat porad mi rika udelj s tim neco ale ja nevim co. Pomozte mi nekdo prosim, popovidejte si aspon nekdo semnou nebo rada nejakeho psychologa, prosim ozvete se nekdo. Muj email je zlobidlo.M@seznam.cz

    • Zante Milá Mončo,
      stejně jako většina žen, které sem píší, jsem i já zažila něco ošklivého, něco, co mi možná navždy ovlivnilo celé mé libido, mou sexualitu. Proto si umím představit, co cítíš.
      Chce to nevzdávat se a bojovat sama se sebou - jedině tak můžeš nad svým traumatem zvítězit. Pokud je Tvůj přítel rozumný chlap, pomůže Ti. Pokud máš ale jen trošku pocit, že za to nestojí, že Ti není oporou a do toho pravého má sakra daleko, PRYČ OD NĚJ, Mončo.
      Nemám nic proti nabírání zkušeností, naopak, at se každý v mládí vybouří a pozná vícero vztahů, víc si pak té pravé lásky váží, toť můj názor.
      Ale u Tebe je to vzhledem k tomu, co ohavného Ti otec provedl, podstatně jiné. Ty si podle mě NEMŮŽEŠ DOVOLIT riskovat další velké zklamání, další ošklivé ponížení. Nepoznamenaná holka by se s tím vyrovnala, ale to Ty bohužel nejsi - a proto, jak říkám, buď přítele otevřeně požádej o pomoc, anebo ať si jde po svých. Ty vážně nemáš zapotřebí znovu trpět a stresovat se při činnostech, které by Ti měly být i přes Tvé zážitky příjemné... nebo alespoň pro začátek, které by Ti prostě nezpůsobovaly bolest či nepříjemné pocity.
      Jinak nejsem odborník, ale určitě bych v případě, že Ti Tvůj přítel bude ochoten pomoci, navrhla určitou sex-terapii. Spočívá v jednoduchém principu - všeho s mírou, vše opatrně, pomaloučku, polehoučku. Musí si uvědomit, že k Tobě musí být ještě mnohem něžnější a jemnější, než by byl ke své dívce za normálních okolností. Ať se Ti věnuje, zajímá se o Tvé pocity, zkouší, co se Ti líbí a co je Ti příjemné, nespěchá na Tebe. Doporučovala bych se hodně líbat - nebo aspoň jak to půjde, pokud se na to cítíš. Polibek je přece jen jedním z nejintimnějších projevů lásky, určitě dokáže i sbližovat, prohlubovat intimní pouto. Od líbání je pak krůček k mazlení... tak se líbejte, mazlete, dělej jen to, co Ti nevadí, a neboj se případně couvnout, když se Ti něco líbit nebude. Stejně tak v sexu. Zkuste se pro začátek milovat vždy jen chvíli - a to jen ve chvílích, kdy si budeš připadat stoprocentně uvolněná. Žádné rychlovky a odbývaný hon na orgasmus bez předehry (myslím z jeho strany). Chce to i fajn atmosféru, příjemné prostředí, no a jak říkám, hlavně blízký vztah. Pracujte tedy i na něm. Mnoho společných zážitků, společného smíchu, povídání si o čemkoliv.... určitě to může pomoci. Vztah a sex spolu hodně souvisí - kdo říká, že ne, ještě nejspíš symbiózu duševna a fyzična pořádně nezažil.
      Moniko, asi jsem Ti nijak extra nepomohla, ale snad aspoň malá část toho, co jsem napsala, Ti něco pozitivního přinese. Držím Ti palce a ještě jednou připomínám - nevzdávej to!
      Nika

    • M. Ahoj Moniko!Mrzí mě, co se ti stalo....kolik je ti teď?Pokud tě opravdu miluje tvůj přítel, tak by měl mít trpělivost a hlavně by se ti měl snažit pomoct on. Také jsem se stala obětí zneužívání, vím jak ti je, i to jak se cítíš při milování s klukem. Klidně si o tom s tebou popovídám. napiš na mortalfear@seznam.cz, ptej se na co chceš, ráda ti odpovím a ráda tě vyslechnu.

  • Mámin "přítel"

    Anonymka Začalo to asi, když mi bylo 8 let.Mamka někam odešla na večeři a mě doma hlídal mámin přítel.Měla jsme ho strašně ráda, nahrazoval mi tátu, proto jsme mu asi i tak moc věřila ... jak máma odešla, sexuálně mě začal obtěžovat, znásilnil mě, ne jednou, ještě asi 2x, už nevím, vždy říkal, ať to mámě neřeknu, že to je naše tajemství a podobně.Jednou mi to ale už nedalo a mámě jsem to řekla, jenže máma s tím nic nedělala, nezažalovala ho, prostě se to ututlalo.Já jsem si to v 8 letech vůbec neuvědomovala, nechala jsem to být, co bych taky asi svedla proti němu udělat v těch letech.Minulý rok, to chtěl udělat zase, já jsem se mu ale vykroutila a utekla,teprve teď jsem si uvědomila, jak to bylo hnusný, to co udělal, ale jak mu to mám teď dokázat po 7 letech? Jak ? Poradí mi někdo ?

    • Anet_S Opravdu nevím, co bych dělala, ale potrestaný by měl být určitě. Nemáš možnost svěřit se někomu jinému z rodiny?

  • znasilneni na oslave

    sabina zaclo to takhle kdy mi bylo 16 tak se usporadala u miho dobryho kamose oslava,tak jsem byla jako prvni pozvana usporadalo se to ve 21.00 v sobotu zrovna slavil 17. a tak sem si rekla proc tam neprijit atak sem se zeptala rodicu a ty mi to dovolili.uz byla sobota a ja s mou nejlapsi kamoskou jsme tak sly.jak mile sme tam vesly tak uz se to tam rozjizdelo.kamos co to slavil tak nemel rodice doma tak me pozval do rodicovich loznice.ja rikala ze to tam maj moc hezke a tak rek ze si to taky mysli.on mi rekl ze sem moc pekna a ja rekla ze on taky aby to nebylo blbi ta se me zeptal jastli mam kluka ja mu rekla ze ne a on rekl ze taky nema holku. a pak me rekl ze to moc chce a ze to chce semnou a ja mu zekla jestli neni practenej a on rekl ze ne a sel zamknout a ja se zeptala proc zamika a uz nic nerikal a svalil me na postel.zacal me libat ma krku sedl si na me a ruce mi dzel nad moji hlavou porad me lizal na krku a ja zacala rvat o pomoc.rval name at nekricim a pak uz ho to stvalo jak kricim tak dosel pro naplast a zalepil mi pusu.uz sem nemohla rvat a tak sem se ho smazila kopmout ale nesloto.tak uz sem nemohla nic delat pak me jeste zavazal izolepou ruce zacal mi svlikat tricko a rozepnul mi podprsenku.zacal me lizat na prsech a jeste sem mela sukni.tu mi pak taky svleknul pak mi svleknul kalhotky a zacal me lizat picu a bylo to hrozne nechutni pak se cely svleknul a zacal me pichat zacla sem brecet.ale nic sem s tim nemohla delat.pak uz ho zase vistrcil a zase to opakoval.a pak me oblekl a vitahk na me zbran a ja se zacla cela klepat.zacal mi vihrozoval byl to nejhorsi den meho zivota.

    • Zante Michaelo, tohle psal nějaký recesista, jemuž není nic svaté. Jeho zvrhlý smysl pro humor sice nechápu, ale nejspíš se takovým psaním prostě ukájí, dělá mu to dobře. Nejspíš to psal nějaký nedomrlý puberťák. A pokud náhodou ne - nikdy nikomu nepřeji nic špatného, ale o holce, která nazývá své pohlavní orgány pí*ou a vůbec používá výrazivo, jaké používá, si myslím svoje. U těch se pak asi OPRAVDU není čemu divit.... :(

    • Michaela Pro me byl nejhorsi den meho zivota dnesek, kdy jsem si precetla tvou storry. Jak nekdo muze udelat neco tak strasneho a zprznit nas rodny jazyk? To ti nic nerika kultivovanost projevu??

  • pomoc

    Mortalfear Je mi 23, když mi bylo 12 tak mě začal zneužívat starší bratr, nebylo to jednou, trvalo to takhle 5 let....nemůžu se s tím prostě pořád smířit, už jsem sem jednou psala, píši sem znovu, nevím koho mám požádat o pomoc...kromě mý kamarádky o tom nikdo neví, ani rodiče, pomoste mi prosím!!!už jsem se jednou pokusila o sebevraždu, mám chut to udělat znovu!!!

    • Jaja me mi tri bratri udelali to same.,nezavysle na sobe. začalo to když mi bylo asi 8 skončilo,když jsem nastoupila na internát. tet je mi 27 jsem rozvedena mama 4.5 holcicky. ay muj nynějsi přitel vi vše. je vsimavy a snaží se mi pomoct. hodně toho musi skousnout. jsem ubrečena,naladova,všeho se bojim,nejvice samoty. take nevim jak se s tim vyrovnat.

    • Michaela Mam pocit, ze zbabelec jsi spise ty. Pokud nechces pomoct od okoli, nebo nejblizsi rodiny, tak prosim, ale neodpirej to ostatnim. Mortalfear chci jen rict, at se drzi, a pokud se ostycha to rict rodicum, muze navstivit napriklad poradnu pro zeny a divky ve svem okoli... Tam jiste budou vedet, jak pomoci...

      • Michaela To bylo pro petru

    • petra Nedělej to,nikomu tím nepomůžeš,jenom tím ublížíš svým rodičům a kamarádům.Taky sem to chtěla udělat,ale uvědomila jsem si že přece nejsem takovej zbabělec a věřím,že ty taky ne.Je spoustu jinejch možností.Už jsem na tohle forum taky psala a taky několik reakcí.Jestli si budeš chtít promluvit,můžeš psát na mail panteroid@seznam.cz

  • Drogy ??

    anonim stalo se mi to tet.....byla naka akce tak sme se trochu napili pak šli k někmu na zahradu..tam nam cosi nalil sme to vipili a dali si repete..od te doby si nic nepamatuju....jen utšky kterých se bojím spoměla sem si však na to jak mě.ubllížil.....kdyby jsme neodešli s kamoškou nevím co by se stalo dal však druha mam kamaradka tam zustala a večer jí odvažel vrtulnik se sainitkou.já sem už doma stalo se to totiž ted jak sem byla u tety na prazdninach...aa musím jit na ginekologii........bohužel já si skoro nic nepamatuji......

    • Zante Nevinné holky trpějí sexuálními traumaty.... a takovíhle vtipálkové si doma hovějí s nohama na stole a o trápení a ponížení ví evidentně houby. Příspěvky toho pravopisného barbara mluví jasně.... ://

    • Michaela To, ze si nic nepamatujes z toho vecera, to je mozna dobre, to, ze si nic nepamatujes z cestiny, to je horsi. Zkus vice casu travit nad studiem Ceskeho jazyka, nez parbami.

  • Pomozte mi

    Filip Šodek Moje přítelkyně byla asi znásilněná byl to určitě pokus a nevím co mám dělat neopustím ji to jako ne ale pamatuje si ho trošku a nechce aby to věděli její rodiče nevim proč má strach že si ji pak najde když ho dostane do lochu a tak prostě nevim co s tím!!!!

    • Petra hlavně jí teď musíš být oporou,protože si začala něco strašnýho a potřebuje tě.To,že to nechce říct rodičům je pro mě docela pochopitelný,já jsem jim to neřekla.Každopádně jestli ho chce udat,což by měla udělat,tak to před rodiči neutají.A neboj se že by si jí pak našel až se dostane z vězení,já myslím,že kdo jednou skončí ve vězení tak už se tam znova vrátit nechce

  • Kněz

    Anonym Pokusil se mě znásilnit kněz při zpovědi a pak se mi další (ve vysoké funkci) vyznal ze své lásky. Další mi chtěl pomoci, protože viděl, že mám strach z komunikace a přítomnosti mužů a že jsem "zasekaná" hlavně, co se týče kněží. Asi mě teď automaticky odsuzujete, že svádím kněze. Ne. Jen jsem se líbila mužům a pohybovala jsem se v církevním prostředí... Po letech, kdy jsme byli v pracovním kontaktu s tímto posledním, který mi chtěl "pomáhat", a on se snažil se mnou dennodenně nějak komunikovat, získal jakousi moji bazální důvěru. Vypadal po těch letech tak důvěryhodně!! A že má i nějaký psychoterapeutický výcvik, že pomáhá lidem atd. No a ...znásilnil mě. Hned samozřejmě následovaly výhružky a tyranie. Že když o tom někomu řeknu, že mi nikdo neuvěří a řekne, že jsem svedla já jeho. Naneštěstí jsem počala dítě, ale donutil mě (asi to nebylo těžké, byla jsem v hrozném šoku, jako v "bílém snu") jít na potrat. To byl nejhorší zážitek mého života. Málem jsem přišla o život tehdy i já... Jelikož vím, že všichni katolíci si myslí, že kněží jsou andělé a neschopni hříchu (kromě těch samozřejmě, na kom ten hřích vykonali), tak jsem s tím žila hrozně dlouho sama. Procházela jsem obdobími touhy zabít se, nenávistí ke všem, životu, k mužům, kněžím. Sebepoškozovala jsem se, nejedla jsem. Začalo se mi automaticky sypat zaměstnání (samozřejmě jsem ho nechtěla potkávat) i studium. V letech, kdy jiní zakládají rodiny a chodí s partnery, jsem se vyhýbala všem a každému chlapovi a klukovi zvlášť. Nikam jsem nechodila, s nikým nemluvila. Měla jsem dojem, že je na mě vidět, že jsem hnusná, zneužitá, prokletá. Byla jsem si jistá, že žiju jaksi "navíc". Akorát jsem většinou neměla dost síly se zabít, tak jsem jen chtěla, abych co nejrychleji dožila a umřela "přirozenou smrtí". Je to už čtyři roky, ale je mi mizerně. Stále mám problémy s komunikací, s muži, dětmi, vím, že je nemožné, abych měla rodinu, manžela. Mám panickou hrůzu ze sexu nebo i jen tělesnosti. Největší paniku pak mám z kontaktu s kněžími. Děsí mě, že bych měla jít třeba ke zpovědi. Přitom jsem věřící a vím, že bych chtěla slyšet to, že je mi odpuštěno. A že bych to správně měla udělat. Ale nemohu se přemoci. Nevypravila bych ze sebe ani slovo. Naštěstí v poslední době už neutíkám aspoň z bohoslužeb. Cítila jsem, že potřebuji živit svůj duchovní život, ale jakmile předstoupil kněz, vydržela jsem tak dvě minuty a z kostela jsem v záchvatu paniky utekla. Největší můj problém je, že někdy ve mně propukne děsná agrese a mám neovladatelné pnutí nějakého kněze, jakmile ho potkám, na místě zabít... Sorry, jestli vás někoho pohoršuju. Prostě jsem plná nenávisti, agrese, cynismu, které nechci a které mě děsí. Nevím, jestli to někdy může skončit nebo přestat. Je to už čtyři roky. Ale dodnes někdy křičím ze spaní a trápí mě ataky té nenávisti ke kněžím a k těm, kdo je extrémně zbožňují a brání je. A dodnes se mi někdy nechce žít... Odpusťte vy, kdo si toto náhodou přečtete, že se tak "vykecávám". Asi mi to pomůže to sem vyplivnout. Zažil jste někdo něco podobného? Jsou moje reakce normální? Zmírní se to časem? Ale normální vztah asi už mít nikdy nebudu... že.

    • katka Nezazila jsem znasilneni knezem, ale byl to Bulhar, a od te doby se mi vsichni slovansti cizinci hnusi..desim se jich, mam k nim odpor..vztek jenom kdyz nekde zaslechnu ruštinu, bulharštinu..ukrajince nesnesu..nejsem xenofobni, opravdu mi nejde o narodnost, protože ženy mi nevadi..spiš je lituju, že maji takova prasata muže..racionalně vzato někde v hloubi duše vim, že nemužou byt snad všichni stejní, ale prakticky si nemůžu pomoct..prostě je ve mě tolik odporu a vzteku a strachu.. Jsou to čtyři roky a nejsem v pořádku..mám hodně problémů které s tím plusminus souvisí..ono je to všecko provázané..ale pokouším se aspoň otevřít životu okolo..nemám sílu navelká gesta a kroky, ale opravdu pomáhá pustit k sobě to okolní dění..pomaličku, opatrně ale jde to.. Potkala jsem i člověka,u kterého mi přišlo, že bych snad i mohla jednou být schopná normálního vztahu.. Nemám problém fyzicky mít sex, ale nadšená z toho nejsem..spíš se mi ten člověk začne hnusit..asi je to i tím, že oni chtějí hned a nebo prostě naléhají a já už nesnesu konfrontace, tak povolim..a pak jsem našvaná a konec..prostě to nejde.. A on nespěchal. Nevyšlo to, ale to tak prostě chodí..ne kvůli tomu znásilnění..takže je to legrační, ale i z toho mám radost.. takže se neboj, najdeš toho prového..prostě jen budeš citlivěji vnímat ty špatné.. spoň já v to chci doufat.. zkus se vic vydat ven, otevřít se..třeba jen o tom přemýšlet, do ničeho se nenuť..už se tě všichni ti (pardon) debilové nanutili dost..dej si prostor a čas, nakonec budeš sama chtít k sobě někoho pustit..a pak do toho jdi..dej si čas pro sebe a sama se srovnej.. doporučila bych ti buď psycholožku..ale já nato nemela, tak nebudu dělat ramena.. ale pokud ti chybí duchovní strána, neuvažovala jsi o konvertování..křesťanství ano, ale třeba husitská církev má i ženy jako kněží..myslím, že by to pro tebe možná bylo snažší aspoň vyspovídat se.. nevím, třeba máš striktní zásady,, ale uvažuj o tom..
      Jee, to je dlouhý..fakt se omlouvam..pise se to samo:-)

  • asi se z toho zblázním

    Markéta Ahoj všichni... vypořádat se s tim asi nikdy uplně nedá... od 14ti let mám problémy s muži... pán bůh mi obdařil na některých místech a nutno říct že jak je to někdy pěkné tak je to někdy hnusné. jeden muž mě znásilnil a další dva to zkoušeli jeden dokonce velmi usilovně... nnejhorší na tom bylo a je to že ti lidé byli ti které sem znala.... ten poslední byl jeden kamarád jeli jsme hromadně na výlet spali na pokojích on ke mě přišel do postele a stalo se co se stalo.... ne až styk ale i ta to byl zrůdný zážitek... tím zrůdnější že se o to pokusil asi 3 krát. a že ted ze mě dělá děvku před kamarády... a ještě k tomu má nějaký kecy... já to tenkrát nikomu neřekla a ted vím že sem měla... ten člověk mi je odporný nemou se na něj ani dívat.... a nevím co ted..... furt na to musim myslet... nejsem schopná fungovat normálně. nemužu si s nikým začít každýho se tak nějak bojím... je to strašný... sem už jako blázen

    • Petra Naprosto tě chápu.Taky nemůžu spát,když zavřu oči tak to všechno vidím znova,jako kdybych se dívala na nějakej film.Jenže bohužel je to drsná skutečnost.Je to to nejodpornější,co může holka zažít.Dokonce jsem začala dost pít a nechce se mi přestat,protože mi alkohol aspoň na chvíli přináší úlevu.Ale vím že je to ten nejhorší způsob jak se s tím vyrovnat.Proto ti radím nedělej to samý co já.Mluv o tom a nedus to v sobě.Ten kluk co ti to udělal nemá žádný výčitky svědomí a zřejmě mu to připadá úplně normální.On je v klidu a ty trpíš.Je tohle spravedlnost?Jestli chceš,můžeš mi napsat email na: panteroid@seznam.cz

  • Most přes minulost...

    Nena Zdravím všechny, kdo na toto fórum zavítali, ať už z jakéhokoliv důvodu... Zatím jsem ani nepřečetla zdaleka všechny příspěvky, upřímně ani nevím, zda toho budu schopna... Jsem hodně citlivá, dotýkají se mě i cizí problémy, natož, když se jedná o tak moc choulostivou věc.
    I já bych se zde anonymně ráda svěřila... o tomto fóru jsem se dozvěděla náhodou z tisku a bláhově věřím, že se mi třeba i trochu uleví, když to ze mě všechno půjde ven...
    Ani nevím, jak začít. Ve srovnání s jinými zážitky to bude znít banálně, možná i trapně. Nezažila jsem totiž znásilnění v pravém slova smyslu - a přece se několikrát v mém životě stalo něco, s čím se nemohu jen tak snadno vyrovnat.
    Začalo to v nejútlejším dětství. Mohly mi být tři čtyři roky, když mě začal stejně starý bratranec... no, obtěžovat, nazvěme to tak. Určitě ne s úmyslem mi nějak ublížit, byly jsme děti, vedly jej k tomu nejspíš přirozené lidské pudy, bůhví, co se mu v hlavičce urodilo, že mě začal při každé příležitosti osahávat, líbat po těle, třít se o mě svým tělem.... Nevím, zda mě někdo pochopí, ale dodnes se v koutku duše nesmírně hanbím za to, že jsem se mu nevzepřela. Zpočátku jsem prostě nevěděla, o co tady vlastně kráčí, co to se mnou provádí... no a když to pak trvalo několik let, prakticky až do mé puberty, do těch deseti let, samozřejmě už jsem VĚDĚLA, co to je, ale... nedovedla už jsem rozjetý vlak zastavit. Nikdy jsem samozřejmě v tomto směru aktivní nebyla, spíš se bratranci vyhýbala, co se týkalo spaní v jednom stanu na dovolené s babičkou apod., jinak jsme si totiž kupodivu normálně rozuměli, ale přesto cítím hrozný stud, že jsem tohle dopustila. Osahává se spousta dětí, některé si na to postupem času snad ani nevzpomenou, ale... snad tím, kolik let tohle trvalo, to ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Jednoho dne přestal - nachytala nás totiž přímo naše babička. Ani se mi nechce popisovat, jak trapné a ponižující to pro mě bylo. Bylo mi řečeno, že kluk za nic nemůže, pro něho je přirozené cítit dobyvačnou touhu, zatímco holka to prostě musí stopnout, jinak z ní vyroste coura, atd.... Nechutné, no. Ale aspoň už toho bratranec pak nechal.
    Léta plynula, až na jeden ošklivý zážitek, kdy se na mě v mých necelých třinácti letech doslova vrhnul na táboře dospívající praktikant, ožralý Rom, pokoušel se mě líbat a osahávat pod mikinou apod., se další trauma na čas nekonalo, aspoň jsem si to neuvědomovala... ačkoliv po tom táboře jsem se strašně bála, jak to jednou bude probíhat s klukem, až budu s někým chodit, bála jsem se toho, že i samotné líbání bude odporné jako v tom stanu na táboře....
    V šestnácti jsem prožila svou první velkou lásku, byl i mým prvním milencem. Stejně jako já jeho. Došlo k tomu spontáně, bylo to vesměs něžné, zamilované, na pannu jsem byla myslím kreativní ažaž... až mě to samotnou překvapilo, ale... to je právě to. Žádnou extra rozkoš jsem necítila, spíš žádnou, ale paradoxně obrovskou touhu a sexuální chuť naopak ano. A tak už to vlastně zůstalo. S prvním klukem to nevyšlo, dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, nevyšlo to ani s druhým, třetím..... zkrátka, ve svých pětadvaceti jich mám za sebou velmi dlouhou řadu. Jak to však shrnout? Zasloužím si jen a jen pohrdání, odsouzení a nálepku promiskuitní coury? Téměř bez výjimky mě všichni ti, s nimiž jsem chodila a nebo prostě "jen" spala, a to z různých důvodů (někdy třeba jen proto, že jsem se cítila osamělá, bezradná, potřebovala cítit lidské teplo...), dodnes mylně považují za multiorgastickou nymfomanku, nicméně opak je pravdou. Zvykla jsem si, že mě mí milenci chválili do nebes, prohlašovali, že takovou dračici nikdy nepoznali atd., ale... co jsem z toho vlastně měla já, to už ví opravdu málokdo. Zkusila jsem sex snad na všechny způsoby (v rámci "normálnosti"), měla milence mladé i starší, něžné i divoké, pozorné i sobecké, zkrátka vím, že v mužích chyba většinou nebyla. Je to ve mně. Neumím se úplně uvolnit, potřebuji si HRÁT na postelovou hvězdu, byť jí vlastně ve skutečnosti nejsem, někdy jsem měla dokonce pocit, že "pokořuji" já je, že se jim musím nějak "pomstít"..... anebo jsem se prostě jen mstila SAMA SOBĚ? Trestala se za výčitky z dětství, vytloukala bláznivě klín klínem, a to vlastně doslova...??
    Ještě jeden "příběh" mě nepříjemně poznamenal. Bylo mi devatenáct, skončil můj třetí vztah, byla jsem na dně, doma sice měla i přes to, že jsme s bratry a mamkou žili sami bez táty, pevné zázemí, ale jinak mě většinou v kolektivu lidi moc nebrali, teda vlastně hlavně holky, s kluky jsem vycházela vždy dobře.... Až na to, že ne každý z těch, jež jsem naivně pokládala za kamarády, to se mnou myslel upřímně. Ani parta kluků, kteří mě mezi sebe zvali i po rozchodu s výše zmíněným přítelem, neměla zájem o mě jako o osobnost, jak jsem se tehdy mylně domnívala a ještě byla šťastná, že o mě někdo stojí. Po půlročním kamarádství s jedním z té party přišel večer, který mě dodnes provází jako noční můra. Jednoduchý a banální příběh - on a jeho kamarád, já, přemlouvání, ať se s nimi napiju, že slavíme kamarádovy narozky... obrovská opice a skoro otrava alkoholem, jež mi množství vypité vodky, již mi neustále dolévali a já pitomá se ZASE nedovedla bránit, způsobilo.... Dopadlo to asi tak, jak muselo. V bytě toho kluka, kterého jsem myslela, že znám, že je mým přítelem, kamarádem, že ví, že nestojím o jednonoční známosti..... Ten druhý mu prostě jenom pomohl, možná to bylo i předem domluveni. Zneužili mého stavu a oba si užili. Díky té vodce si vybavuji jen útržky. Naštěstí, nebo bohužel...? Na popud své maminky jsem je ráno udala. Zneužití bezbrannosti, styk pod vlivem alkoholu.... No, zkrátím to, na stanici se mnou jednali jako s kusem hadru, nakonec mi ruply nervy a obvinění jsem po pár měsících, kdy se nic krom opakovaných potupných výslechů nedělo, stáhla. A to za mnou ještě oba borci piánko naklusali až ke mně domů a div mi nevyhrožovali, prý jsem je vyprovokovala a svedla a teď bych jim klidně zkazila život.
    Co dodat. Jsem dospělá, mám slušnou práci, vlastní byt, tříměsíční známost s klukem, s nímž už to snad konečně po tom všem vyjde, leccos mi v životě došlo a v mnohém jsem se poučila, alkoholu se na hony vyhýbám, stejně jako málokomu věřím, natož nadrženým rádoby kamarádíčkům, ale přesto ve mně leží obrovská tíseň... cítím, že tam prostě někde leží. Na okolí asi působím jako vyrovnaná, vcelku sebevědomá a snad i vzhledově atraktivní mladá ženská, ale... přesto to tam někde JE, no. V posteli jsem přestala hrát divadlo - můj nynější přítel je vlastně první kluk v mém životě, jemuž nepředstírám vůbec nic. Pořád to ještě není úplně ONO, možná nikdy nebude, ale přesto věřím, že jsem ušla kus cesty a zapracovala na sobě.
    Možná jsem se zbytečně rozepsala a nikoho mé výlevy nezajímají, ale pokud by někomu daly jen trošku naděje, že se se vším dá nějak bojovat, trošku odvahy zachovat se třeba úplně OPAČNĚ nežli jsem se dvakrát v životě zachovala já, pak nelituji, že jsem to sem všechno napsala. Opravdu si uvědomuji, že mnoho z dívek zažilo mnohem horší traumata než já, přesto věřte, že i mě tohle citelně zasáhlo a naoko zanedbatelná epizodka z děství s vlastním bratránkem ve mně zanechala obrovskou a důležitou stopu a výrazně zformovala moje pozdější sexuální chování a myšlení. Paradoxně přesně opačně, než tomu bývá, ale i proto jsem to sem možná takhle napsala - třeba si to přečte někdo, kdo šmahem někoho, o kom ví, že žije promiskuitně, odsuzuje, aniž by znal třeba jeho důvody.
    Ale jinak - žijme každý sám za sebe a nestyďme se samy před sebou... ostatní ať si myslí, co chtějí.
    Holky, bojujte za svou čest a pokud máte jakékoliv sexuální (i jiné) trauma, nenechto jej narůst do obludných rozměrů, ale řešte jej co nejdříve a nejstriktněji, byť to není vůbec lehké....

    • tatiana Zažila jsem podobnou zkušenost s bratránkem,který je o 8 let starší než já. Tenkrát mi bylo 7 let a zneužívání (orální sex, dráždění,osahávání,..) trvalo rok, do té doby, než jsem si uvědomila, že to není správné, dokonce mě i psychicky vydíral, že když s ním nepůjdu,tak to řekne...teď je mi 18, nikdy to nikomu neřekl,já se s tím teprve loni svěřila své kamarádce, nejsem schopná mít partnera, líbání se mi hnusí,nikomu nevěřím,jsem schopná s klukama flirtovat, ale nikdy si je nepřipustím k tělu,dá se to těžko popsat...., to když vidím bratránka ve dveřích,jak se na mě usmívá a dělá, jakoby se nic nestalo,pro něj ne--jemu jsem pomohla k prvním zkušenostem,ale mě to totálně zdrtilo! nemůžu na to zapomenout, v životě bych to neřekla rodičům, ani nikomu v rodině...vím,že oproti znásilnění-pohlavnímu styku se to zdá být jen jako dětská hra,ale mě to naprosto citove zablokovalo!...

    • Petra Ahoj Neno,rozhodně to není banální ani trapný.To se nedá říct,který trauma je menší a který větší.Všechny jsou stejně hrozný.Každej se s tím vyrovnává jinak a ty co tě odsuzujou za to co děláš,jsou strašně povrchní.Neumí nebo nechtějí se do tebe vcítit.Já pro to mám pochopení.Většina lidí v mým okolí si myslí,že mám šťastnej život a nemám si na co stěžovat.Ale opak je pravdou.Na základce mě celá třída šikanovala.Neměla jsem nikoho,kdo by mě pochopil,ani rodičům jsem se s tím nesvěřila.Nejhorší bylo,že mezi těma co mě šikanovali,byl i kluk kterýho jsem milovala.Když jsem skončila,myslela jsem si že to bude už jenom lepší.Jenže nebylo.Jeden z mých bývalých spolužáků bydlí na stejným sídlišti jako já.Kdykoli jsem ho potkala,tak na mě pořvával a neskutečně se vyžíval v tom jak mě ponižuje.Byla jsem úplně na dně,neměla jsem vůbec žádný sebevědomí a když už byl na obzoru nějakej vztah tak jsem vždycky couvla,protože jsem se začala bát kluků.Před pár měsíci jsem se seznámila s klukem kterej je o pár let starší než já.Říkal mi že se mu stalo to samý.Už jsem se s tím začala pomalu vyrovnávat.Pak se to nějak pokazilo ale já jsem si i tak říkala,že mi nic jinýho nezbývá než se s tím vším smíři.Jenže pak se stalo to znásilnění,který už jsem tady popisovala a já jsem na tom ještě hůř než předtím.Vím že to bude znít šíleně,ale já jsem se rozhodla se tomu hajzlovi pomstít.Už několik dní si s ním píšu a dělám že jsem mu to prominula a že se vůbec nic nestalo.A on mi na to fakt skočil.Ještě přesně nevím,co mu chci udělat ale něco udělat musím abych se s tím aspoň částečně vyrovnala.Jinak ti moc držím palce,abys byla s tím klukem šťastnáProžila si toho dost ošklivýho a jednou se ta smůla prolomit musí

      • katka Drzim ti palce at se ti ta pomsta nevymkne z rukou a ulevi ti.. hlavne bud opatrna..

        • Petra Ahoj Katko.Je mi líto že jsem se nedržela tvojí rady a nebyla jsem opatrná.Dneska jsem se s tím klukem sešla,abych z něho dostala nějaký informace,který by mi pomohly se mu nějakým způsobem pomstít.Dělala jsem jako že nic,že si to znásilnění ani pořádně nepamatuju.Tak nějak jsem nepočítala s tím,že to udělá znovu.A udělal.Nemohla jsem vůbec nic dělat,ležel na mě a nepustil mě.Přemýšlím o sebevraždě,protože já už takhle žít nemůžu

  • Potrebujem poradit

    anael Ide o maju najlepsiu priatelku. Dlhu dobu chodila s priatelom ktory ju podvadzal a preniesol na nu nie vaznu infekcnu chorobu, ona je typ cloveka ktory neveri lekarom a preto navstivila prirodneho liecitela. Navsteva u neho podla nej prebiehala celkom dobre, povedala mu o co ide , co ju trapi a on jej povedal ze vyliecit ju moze ale to tak ze tak ako to prislo, rovnakou cestou to musi ist prec a kedze jeho telo ma liecive schopnosti, zneuzil jej stavu a prinutil ju k pohlavnemu styku , takto ju zneuziva i nadalej, teraz jej vypisuje sms a ziada ju o dalsie sedenia.Co stym mozem robit?Ako jej mozem pomoct?

    • Nena Snaž se ji ze všech sil přesvědčit, ať to komukoliv ohlásí!!! A když to neudělá, uděj to za ni ty. Není to snadné, možná ti nejdřív bude i spílat, protože řešit něco takového s policí, soudy atd. je něco nesmírně ponižujícího, vím to, ale jednou ti kamarádka možná poděkuje!! Takový sviňák si zaslouží potrestat!!! Kamarádčino utrpení se tím sice výrazně nesníží, ale pocit, že někdo dostal trest za to, co jí provedl, taky není opomenutelný!! Nehledě na to, že možná zachráníte případné další oběti tohoto zvrhlého "léčitele"...!!!!!! Přeji mnoho odvahy!

  • nikdy se nebát to říct

    Mája Můj tehdejší přítel byl hodnej příjemnej a měla sem ho ráda... chodili jsme spolu po akcích... někdy jsme se mazlili nebo tak na veřejnosti.... a pak to přišlo jeden den sem neměla na nic náladu šli jsme ven zatáhl mě do kouta a tam to začalo přirazil mi na zed. nemělo nějak cenu mu řikat co chci nebo nehci... stalo se to že sem nebyla schopná ani se hýbat ani křičet ani nic jiného jen sem plakala a on si dělal co chtěl.... nevim jestli kdby se stalo znovu něco takového jestli bych už neztuhla nebo už bych byla připravená to člověk asi nepozná nikdy... no nějakou dobu sem něměla náladu luvit o tom s nikým měla sem silný psychický potíže a ted po 4 letech se furt bojim kolem toho místa projít... ale moje psychika se vylepšila... jednou se stalo že sem to vyklopila před svýma kamarádama... no kluci se sebrali.... a co udělali přesně to nevim.... ale vim že už to v životě neudělá,,,, nikdy se holky nebojte to řešit ani nic podobnýho.... jesti nemáte kamarády jako já tak sem napište vzkazík... já vám je půjčím.... žádnej kterej něco takovýho udělal si nezaslouží zůstat nepotrestán....

  • potřebuju radu

    Petra Stalo se mi to před měsícem.Šla jsem ráno domů z práce a za mnou jel na kole kluk.Neznala jsem ho ale byl docela milej,tak jsem se s ním dala do řeči.Pak mě pozval na pivo do jednoho tenisovýho klubu kde pracuje jako barman.Jsem asi dost blbá že jsem s ním šla ale nenapadlo mě,že mi něco udělá.Takže mi nalil pivo a pak ještě pár panáků.On si dal taky a mezitím si ještě zakouřil trávu.Když už jsem chtěla jít domů tak mě chytil za prsa.To už jsem věděla že je zle,ale už jsem nemohla nic dělat.Sundal ze mě kalhoty a kalhotky a začal mě prstit.Já jsem ho pořád odstrkovala ale nebylo to nic platný.Pak mě odvlekl za bar a lízal mě.Pořád jsem brečela a prosila ať mě pustí ale jako kdyby byl hluchej.Donutil mě k orálnímu sexu a on na mě pak že se mu to strašně líbilo,že chce ještě.A pak ještě několikrát.Potom mě znova prstil a já jsem křičela že mě to bolí.Ale to mu bylo samozřejmě jednoAsi po dvou hodinách mi řekl ať ho ještě políbím,že pak už mě pustí.Tak jsem ho s velkým odporem políbila ale on mě nakonec stejně ještě lízal.Pak se nade mnou slitoval,podal mi kalhoty a řekl že už můžu jít.....Asi po dvou týdnech mi začal psát,protože před tím než se to stalo, jsem mu dala telefonní číslo.Pořád mi píše že se mu to moc líbilo, a že mě chce znovu vidět.Jako by se vůbec nic nestalo.Jedna kamarádka mi řekla, že když nedošlo k přímý souloži tak že se to nedá brát jako znásilnění.Nemůžu v noci vůbec usnout, pořád to vidím před sebou.Poraďte mi prosím

    • Nena Přesně jak píše Mája - je na Tobě, Petro, abys vzala rozum do hrsti a snažila se, aby ten chlívák dostal, co mu patří. To, co Ti provedl, je neomluvitelné, a pokud mu to projde, může příště někomu jinému nebo nedejbože Tobě provést ještě něco horšího. Stopni to, prosím! Zabraň tomu, aby takovej šmejd dál chodil po ulici a možná už házel okem po dalších, které by zneužil, poznamenal, ponížil a pošlapal. Nejspíš jde o vymaštěného blbečka, který není schopen si najít holku, případně jehož vzrušuje pocit moci a nadvlády. Normální kluk couvne, jakmile vidí, že je něco jeho polovičce nepříjemné, prostě ho to nevzrušuje, ale tenhle pitomec reaguje, jak Ty popisuješ, přesně opačně. Na kamarádku nedej - jednak nucená felace a ty další praktiky JE druh sexu, a jednak je to na každý pád něco, co ten člověk dělal proti tvé vůli, čím tě poškodil. Přeji Ti sílu a odvahu se tomu postavit a čelit - hlavně se prosím rozhodni rychle, každým dalším dnem už to může být horší a těžší. Sexuální devianti mezi námi nemají co dělat, ať si jde sednout nebo se léčit, dobytek!

    • Mája Peto jakýjoli vynucení sexu je znásilnění... i orální sex je znásilnění.... kluk co mi znásilnil mi taky pak psal a choval se jako kdyby to co udělal bylo uplně normálí.... pokud to nechceš nahlásit nebo s tim něco dělat.... kvůli sobě tak s tim něco udělej kvůli jiným kterým se může stát totéž.... jistě bys to nepřála žádný další holce.... pokud to nechceš hlásit na policii tak to řekni třeba bráchovi nebo kamarádovi třeba s s nim poradí.... moji kamarádi si s nim poradili líp jak policajti

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=