Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • spatna zazitek

    anežka ahoj jmenuji se anežka,kdyz mi bylo sestnact chodila jsem do uceni kucharka cisnice mela jsem praxi u nas v hotelu.obcas jsme chodily se zamestnanci dolu kde byla diskoteka zahrat si kulecnik a tak jednou jme tam byli pozvane ale nakonec jsem tam sla po praci sama. dostala jsem drink vino se sampusem a pak se to stalo ciltila jsem se byt nejaka omamena nemohla jsem mluvit jen jsem septala a muj SEF mimo jine v te dobe mu bylo 48let mi svlekl kalhoty i s kalhotkama i s vlozkou... a zacal mi nechutne rikat LIBI SE TI TO?? pak se pridal jeho kamarad a zacal mi strkat svoje prirozeni do pusy.kdyz bylo po vsem vsichni utekly.nejak jsem se vypotacela domu a strasne se stydela nekomu neco rict.nakonec to dopadlo tak ze to resila policie a do dnes se nic nevyresilo penize delaji divi....uz mi je 24 ale porad jsem se s tim nenaucila zit.nemam moc velkou duveru k chlapum,mam z nich strach ze mi zas nektery ublizi

  • Strach

    Lucinka Byla jsem znásilnovaná druhom matky v jedenácti tri mesíce bita škrcena. Nikdy se to nerešilo matka o tom vedela ale to vím až ted. Vyčítala jsem jí že nás tam nechala s ním samých ale jako decko si nedá dopustit na mámu. Rozvedla se s ním a on brzo umrel. Bohužel jsem pred dvouma mesícema zažila pokus o znásilnení a asi šok a vzpomenula jsem si na hrozné zážitky. Myslela jsem si jsem se zbláznila a matka mi rekla ze me znásilnoval už od osmi let a ona to vedela že je jí to líto v deseti jsem se sverila učitelce ta me politovala a odstehovala se potom sousedce ani ta mi nepomoha tak jsem se začala bránit strašne me bil a tak jsem ho bodla nožem do zad ale bylo to slabé nic vážné se mu nestalo matka to zas ututlala vúbec mi nepomohla nepochopím to nikdy v živote potom žila sjiným a já jsem to všechno zapomnela jenom potom se vrátil a šli jsme bydlet k nemu na samotu kolem les nikde nikdo matka utekla a jemu šibalo topil me ve vane poštval na me vlčáka zlomil mi ruku a bil bil kousal pálil na mne cigarety hlad ažízen a to nejhorší to bych radši bitku ale už jsem nemohla pak mi zlomil i druhou ruku v zápestí a už jsem si myslela že umru a úplne nejhorší byl tam se mnou i múj brácha a vžycky mi rek že ho zabije nebo ho zbil když jsem protestovala a to je hrozné
    párkrát ješte ten první mesíc se nám podarilo utéct ale vžy nás dohonil ješte v lese bylo to asi pet kiláku

  • neznásilnění

    duchesse je mi trapné psát sem, když čtu co se stalo jiným, vlastně si nemám na co stěžovat (moc lituju všechny, kterým někdo ublížil) Nechovám se nijak vyzývavě, spíš naopak, přesto od 13 let se mi už několikrát stalo, že mě někdo obtěžoval dokonce se mě pokusil znásilnit. můj problém je, že už nikomu nevěřím... . nevím co s tím, nechce se mi nikam chodit, kamarádům musím někdy nakecávat různé nesmysly, abych se vymluvila, proč někam nejdu nebo něco nedělám. teď je mi devatenáct a naposled jsem s někým "chodila" ještě na základce. když se mi někdo líbí, nikdy se ho neodvážím oslovit, a odmítla jsem už dva kluky co se mnou chtěli chodit... vím, že to tak dál nejde, ale nemůžu si pomoct, zatím se mi nikdy nevyplatilo někomu důvěřovat... rodiče mi dají cokoliv bych si řekla, ale moje problémy je nezajímají. nejsem zvyklá se někomu svěřovat, i když jsem si jistá, že by mě kamarádky nepodtrhla a nevyslepičila to, ani se mi nevysmála, prostě je mi trapné se s něčím takovým svěřovat Takže si vůbec nedokážu představit, jak bych mohla žít s tím, kdyby mě někdo skutečně znásilnil a moc držím palce všem, kteří se to snaží překonat, aby se jim to povedlo!

    • šileněsmutnaprincezna neřeš to vim jak ti je ja bila znsilněna časem tě to přejde až potkaš někoho kdo tě bude mit važně rad.i když se ti na to nebude dat zapomenout,da ti to zabrat ale držim ti palce pa

  • znasilněna 100pro smrt

    šileněsmutnaprincezna nevim co mam dělat byla sem před rokem znasilněna a nedokažu se stim smiřit newim co mam dělat vim že musim mit hodně odvahy když vam pišu ale nic mi už nepomaha asi bude nejlepši znovu SEBEVRAŽDA opakovaně poprve mě zachranili ale ted už nesmi!!!!!!nedokažu to snest nechci se už trapit prosim poradte asi se zabiju

    • Demi Ahoj, taky bych sem vložila svůj příspěvek. Líbilo se mi, co napsal Patrik a chtěla bych to doplnit svou zkušeností. Mnoho lidí se ptá, proc Buh nezachrani ty, kterým je tolik ublizovano, proc nezastavi veskere zlo. Pak dojdou k zaveru, ze vlastne Buh neni, protoze kdyby byl, nedopustil by tolik zla ve svete. Spousta lidi nechape jednu vec. Divam se na to z pohledu vericiho cloveka. Je jeden veliky dar, ktery nam Buh dal a ktery je velice cenny. Je to dar svobodne vule. Clovek se muze rozhodnout pro dobrou nebo spatnou stranku a je zodpovedny za sve volby. Svobodna vule je opravdu neco, diky cemu tady na zemi muzeme rust a ucit se, kdybychom se svobodne nemohli rozhodovat, nemohly bychom se rozvijet. Verim tomu, ze tento zivot je dobou uceni a zkousek a pripravou na to, ze se jednou vratime k Bohu. Ke kazdemu cloveku prichazeji zkousky, nekdy az prilis tezke, ze si myslime, ze je nemuzeme zvladnout. V tech okamzicich si vzpomenu na Jezise, ktery prozil v Getsemanech neco pro nas nepredstavitelneho, on prozil bolest vsech lidi, co kdy na zemi zili, ziji a zit budou. Kdyz si uvedomim, ze On prozil VSECHNO, je to pro me utechou, protoze vim, ze jediny On skutecne citi to, cim prochazim ja. Muzeme se ptat, proc nezastavi Buh ty strasne ciny. On ma tu moc, ale je to prave zalezitost te svobodne vule. Kdyby zastavil vsechno zlo, k cemu by byl ten dar, nemohly bychom se zdokonalovat a priblizovat temi zkusenostmi Bohu. Kdyz se stane neco zleho, a to mi pomaha taky, vzpomenu si na utrpeni Pana a muzu citit alespon trochu utechy v tom, ze tim, cim jsem si prosla ja, jsem se trochu mohla priblizit tomu, cim On prosel. Vim ze Buh miluje ty, na kterych se nekdo dopusti nasili a ze je pripraven jim pomahat, kdyz o pomoc pozadaji chteji. Zazila jsem to a verim tomu, ze to tak je. Taky verim, jak uz bylo nahore receno, ze ti, kteri nelituji svych zlych cinu, dostanou jednou svou spravedlivou odmenu. Nekdy je velice tezke odpustit tomu, kdo nam ublizil. Ale nasla jsem jeden uzasny clanek a mozna ze tu nekomu pomuze alespon videt trochu svetla jinak v tmavych dnech. Prala bych vsem, aby se vam uz nikdy zadny podobne hrozny zazitek neprihodil a abyste nasli opet radost a smysl, pro co zit.


      Uzdravující moc odpuštění

      Milí bratři, sestry a přátelé, přicházím před vás s pokorou a s modlitbou. Přeji si hovořit o uzdravující moci odpuštění.

      V krásných pahorcích Pensylvánie žije oddaná skupina křesťanů prostým životem bez automobilů, elektřiny nebo moderních strojů. Pilně pracují a žijí klidným pokojným životem odděleni od světa. Většina jejich potravy pochází z vlastních farem. Ženy šijí, vyšívají a pletou jejich oblečení, které je cudné a prosté. Jsou známí jako Amishové.

      V jejich obci Nickel Mines žil dvaatřicetiletý řidič mlékárenského vozu se svou rodinou. Nebyl Amish, ale jeho trasa ho vedla na mnoho amishských mléčných farem, kde se stal známým jako tichý mlékař. Loni v říjnu náhle ztratil veškerou soudnost a sebeovládání. Ve své zmučené mysli obvinil Boha za smrt svého prvního dítěte a určité neopodstatněné vzpomínky. Bez jakékoli záminky vtrhl do amishské školy, propustil chlapce a dospělé a svázal deset dívek. Začal na dívky střílet, pět jich usmrtil a pět zranil. Potom si vzal život.

      Toto šokující násilí způsobilo mezi Amishi velkou úzkost, ale nikoli hněv. Zavládla bolest, ale nikoli nenávist. Jejich odpuštění bylo okamžité. Kolektivně začali podávat pomocnou ruku mlékařově trpící rodině. Když se mlékařova rodina den po střelbě shromáždila v jeho domě, vstoupil dovnitř jeden amishský soused, objal otce mrtvého střelce a řekl: „Chceme vám odpustit.“1 Amishští vedoucí navštívili mlékařovu vdovu a děti, aby projevili svou účast, odpuštění, pomoc a lásku. Asi polovina truchlících na mlékařově pohřbu byli Amishové. Amishové na oplátku pozvali mlékařovu rodinu na pohřeb zavražděných dívek. Na Amishích spočinul pozoruhodný pokoj, protože jejich víra je během této krize podporovala.

      Jeden místní obyvatel velice výmluvně shrnul následky této tragédie, když řekl: „Všichni jsme mluvili stejnou řečí, a to nejen anglicky, ale řečí péče, řečí pospolitosti [a] řečí služby. Ano, a řečí odpuštění.“2 Byl to úžasný projev jejich naprosté víry v Pánovo učení, jež je zaznamenáno v Kázání na hoře: „Dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují.“3

      Rodina mlékaře, který zabil pět dívek, vydala toto veřejné prohlášení:

      „Našim amishským přátelům, sousedům a obci:

      Naše rodina si přeje, aby každý z vás věděl, že jsme hluboce dojati odpuštěním, milostí a milosrdenstvím, které jste nám prokázali. Vaše láska k naší rodině pomohla poskytnout uzdravení, které tak zoufale potřebujeme. Modlitby, květiny, pohlednice a dárky, které jste nám dali, se dotkly našeho srdce způsobem, který nemohou popsat žádná slova. Váš soucit přesáhl naši rodinu, naši obec a mění náš svět, a za to vám upřímně děkujeme.

      Vězte prosím, že naše srdce je vším, co se stalo, zlomeno. Naplňuje nás bolest za všechny naše amishské sousedy, které jsme měli rádi a které máme rádi stále. Víme, že před všemi rodinami, které ztratily své milované, je mnoho těžkých dnů, a tak budeme i nadále vkládat svou naději a důvěru v Boha veškeré útěchy, zatímco se budeme snažit dát život opět do pořádku.“4

      Jak mohla celá amishská skupina projevit takovou míru odpuštění? Bylo to pro jejich víru v Boha a důvěru, která je součástí jejich vnitřní bytosti, v Jeho slovo. Považují se za učedníky Krista a přejí si následovat Jeho příklad.

      Mnozí lidé, kteří slyšeli o této tragédii, poslali Amishům peníze na zaplacení zdravotní péče pro pět dívek, které přežily, a na zaplacení pohřebních výloh pěti dívek, které byly zabity. Jako další projev svého učednictví se Amishové rozhodli podělit se o část peněz s vdovou po mlékaři a jejími třemi dětmi, protože i oni byli obětí této strašlivé tragédie.

      Odpuštění není vždy okamžité, jako tomu bylo u Amishů. Když dojde k zneužití nebo zabití nevinných dětí, většina z nás nemyslí v první řadě na odpuštění. Naší přirozenou odpovědí je hněv. Můžeme se dokonce cítit ospravedlněni, když chceme „odplatit“ někomu, kdo nám nebo naší rodině působí bezpráví.

      Dr. Sidney Simon, uznávaná autorita v oboru uvědomování si hodnot, poskytl vynikající definici odpuštění, která platí pro lidské vztahy:

      „Odpuštění je osvobození a lepší využití energie, která předtím byla zapotřebí na uchovávání záště, hromadění zlosti a hýčkání nevyhojených ran. Je to opětovné objevení sil, které jsme měli vždy, a znovuzískání naší neomezené schopnosti chápat a přijímat druhé lidi i sebe sama.“5

      Většina z nás potřebuje čas, abychom se propracovali bolestí a ztrátou. Můžeme najít všechny možné důvody pro odkládání odpuštění. Jedním z nich je očekávání, že provinilci učiní pokání předtím, než jim odpustíme. Nicméně toto odkládání nám způsobuje ztrátu pokoje a štěstí, které bychom mohli mít. Pošetilost omílání dávno minulých křivd nepřináší štěstí.

      Někteří po celý život chovají zášť a neuvědomují si, že odvážné odpuštění těm, kteří nám ublížili, je prospěšné a léčivé.

      Odpuštění přichází snadněji, když, podobně jako Amishové, máme víru v Boha a důvěřujeme v Jeho slovo. Taková víra „uschopňuje lidi, aby snesli to nejhorší, co lidstvo přináší. Rovněž uschopňuje lidi, aby hleděli dále než sami na sebe. A co je nejdůležitější, uschopňuje je, aby odpouštěli“.6

      Všichni trpíme určitými křivdami ze zkušeností, které zdánlivě nemají smysl nebo důvod. Nemůžeme je pochopit nebo vysvětlit. Možná nikdy nebudeme vědět, proč se nám některé věci v životě staly. Příčina některých našich trápení je známa pouze Pánu. Ale protože se tak děje, musíme to vydržet. President Howard W. Hunter řekl: „Bůh ví, co my nevíme, a vidí, co my nevidíme.“7

      President Brigham Young předložil závažné vysvětlení toho, proč přinejmenším některá naše utrpení mají svůj účel. Řekl: „Každé pohromě, která může přijít na smrtelné bytosti, bude dovoleno přijít na nemnohé, aby je připravila těšit se z přítomnosti Páně... Každá zkouška a zkušenost, kterou jste prošli, je nutná pro vaše spasení.“8

      Dokážeme-li ve svém srdci najít odpuštění pro ty, již nám způsobili bolest a křivdu, povzneseme se k vyšší úrovni sebeúcty a duševní pohody. Některé nedávné studie ukazují, že lidé, kteří jsou učeni odpouštět, se stávají „méně hněvivými, jsou plni naděje, nepodléhají tolik depresím, jsou méně úzkostliví a méně stresovaní,“ což vede k lepšímu zdravotnímu stavu.9 Další z těchto studií dochází k závěru, „že odpuštění... je osvobozující dar, [který] lidé mohou dát sami sobě“.10

      V naší době nás Pán napomenul: „Máte [si] navzájem odpouštěti...“, a potom z toho činí nezbytnost, když říká: „Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“11

      Jedna sestra, která si prošla bolestivým rozvodem, dostala od svého biskupa velmi dobrou radu: „Uchovávejte si v srdci místo pro odpuštění, a až přijde, přivítejte ho.“12 Amishové tam již místo měli, protože „odpuštění je ,srdeční‘ součástí [jejich] náboženství“.13 Jejich příklad odpuštění je úžasným vyjádřením křesťanské lásky.

      V roce 1985 byl zde v Salt Lake City krutě a bezcitně, bez vlastního zavinění, zabit úmyslně nastraženou bombou biskup Steven Christensen. Byl synem Maca a Joany Christensenových, manželem Terri a otcem čtyř dětí. Se souhlasem jeho rodičů se zde podělím o to, čemu se z této zkušenosti naučili. Po tomto strašlivém skutku média téměř neúnavně sledovala členy rodiny Christensenových. Při jedné příležitosti tato dotěrnost médií pohoršila jednoho ze členů rodiny tak, že ho Stevenův otec, Mac, musel zadržet. Mac si potom pomyslel: „Jestliže neodpustíme, tato věc zničí mou rodinu. Jed a zášť nikdy nevymizí, dokud je ze srdce nevyženeme sami.“ Uzdravení a pokoj se dostavily, když rodina očistila své srdce od hněvu a dokázala odpustit člověku, který připravil jejich syna o život.

      Nedávno jsme zde v Utahu měli dvě další tragédie, ve kterých se projevila víra a uzdravující moc odpuštění. Gary Ceran, jehož manželka a dvě děti zahynuly na Štědrý den, když do jejich vozu narazilo nákladní auto, ihned vyslovil své odpuštění a starost o údajně opilého řidiče. Letos v únoru, když auto narazilo do vozu biskupa Christophera Williamse, se musel bratr Williams rozhodnout, a tím rozhodnutím bylo „bezpodmínečně odpustit“ řidiči, který nehodu zavinil, aby nic nebránilo uzdravujícímu procesu.14

      Co se my všichni můžeme z podobných zkušeností naučit? Musíme si uvědomit pocity hněvu a přiznat si je. To bude vyžadovat pokoru, ale poklekneme-li a poprosíme-li Nebeského Otce, aby nás naplnil pocitem odpuštění, On nám pomůže. Pán od nás požaduje, abychom odpouštěli „všem lidem“15 pro naše dobro, protože „zášť zpomaluje duchovní růst“.16 Pouze když se zbavíme zášti a hořkosti, může nám Pán vložit do srdce útěchu, právě tak, jako to učinil pro pospolitost Amishů, Christensenovy, Ceranovy a rodinu Williamsových.

      Společnost musí být samozřejmě chráněna před zatvrzelými zločinci, protože milosrdenství nemůže oloupiti spravedlnost.17 Biskup Williams tuto myšlenku výstižně popsal, když řekl: „Odpuštění je zdrojem moci. Nezprošťuje nás ale následků.“18 Když nás postihne tragédie, nemáme reagovat usilováním o osobní odplatu; máme nechat spravedlnost, aby vykonala své, a potom jít dál. Není snadné jít dál a očistit své srdce od zánětu záště. Spasitel nám všem skrze své usmíření nabídl drahocenný pokoj, ale ten se může dostavit jen tehdy, když jsme ochotni upustit od pocitů hněvu, zloby nebo pomstychtivosti. Usmíření přináší každému z nás, kteří odpouštíme těm, již se proti nám provinili,19 dokonce i těm, již spáchali vážné zločiny, množství pokoje a útěchy.

      Mějme na paměti, že musíme odpustit, aby i nám bylo odpuštěno. Slovy jedné mé oblíbené náboženské písně „Kéž vždy odpuštění dáš, po němž sám tak toužíváš“.20 Celým srdcem a duší věřím v uzdravující moc, která k nám může přijít, když se řídíme radou Spasitele, abychom „odpouštěli všem lidem“,21 ve jménu Ježíše Krista, amen.

      Odkazy
      1. In Joan Kern, „A Community Cries,“ Lancaster New Era, Oct. 4, 2006, p. A8.

      2. In Helen Colwell Adams, „After That Tragic Day, a Deeper Respect among English, Amish?“ Sunday News, Oct. 15, 2006, p. A1.

      3. Matouš 5:44.

      4. „Amish Shooting Victims“, www.800padutch .com/amishvictims.shtml.

      5. With Suzanne Simon, Forgiveness: How to Make Peace with Your Past and Get On with Your Life (1990), 19.

      6. Marjorie Cortez, „Amish Response to Tragedy Is Lesson in Faith, Forgiveness,“ Deseret Morning News, Jan. 2, 2007, p. A13.

      7. „The Opening and Closing of Doors“, Ensign, Nov. 1987, 60.

      8. Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe (1954), 345.

      9. Fred Luskin, in Carrie A. Moore, „Learning to Forgive“, Deseret Morning News, Oct. 7, 2006, p. E1.

      10. Jay Evensen, „Forgiveness Is Powerful but Complex“, Deseret Morning News, Feb. 4, 2007, p. G1.

      11. NaS 64:9, 10.

      12. „My Journey to Forgiving“, Ensign, Feb. 1997, 43.

      13. Donald Kraybill, in Colby Itkowitz, „Flowers, Prayers, Songs: Families Meet at Roberts’ Burial“, Intelligence Journal, Oct. 9, 2006, p. A1.

      14. Viz Pat Reavy, „Crash Victim Issues a Call for Forgiveness“, Deseret Morning News, Feb. 13, 2007, p. A1.

      15. NaS 64:10.

      16. Orson F. Whitney, Gospel Themes (1914), 144.

      17. Viz Alma 42:25.

      18. Deseret Morning News, Feb. 13, 2007, p. A8.

      19. Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:13.

      20. „Reverently and Meekly Now“, Hymns, no. 185.

      21. NaS 64:10.


    • Patrik Ahoj
      nevím jak začít aby si věděla že pomoc je možná a že to o čem píšu skutečně funguje a nejsou to jen výmysly nebo since fiction, tak snad praktickým popisem:
      Viděl jsem že naše kamarádka je víc a víc v depresi, až mne jednoho dne navštívila i s manželem a požádali o pomoc.
      Řekla mi, že ji jeden příbuzný znásilnil přímo v jejich bytě a od té doby nemůže se svým mužem spát, a tak ani to dítě po kterém touží nemohou mít a že od té doby je i značně emociálně chladná, v neustálé depresi až nevrlá i k manželovi a jiným lidem které má sice ráda. matně si vzpomínám i na velké strachy a hrůzné sny co taky byly problémem.
      Důvod proč se na mne obrátili byl ten že zažila několikrát jak ji Bůh zázračně uzdravil když jsem se za ní ve jménu Ježíše modlil, dokonce i od nemoci která je podle lékařů smrtelná a nevyléčitelná ( taky tomu že je už zdravá doktoři ze začátku nemohli uvěřit a tak si jí volali na další a další testy dokud s konečnou platností potvrdili že je naprosto zdravá a smrtící virus je opravdu pryč.)
      Jeli jsme do jejich bytu ( nyní se opravdu omlouvám že budu popisovat něco co se běžnému Čechovi vychovanému materiálním komunismem zdá jako naprostá blbost a magoření - do té doby pokud nezažijí na vlastní kůži že to existuje a působí) tak tam jsem ve Jménu Ježíše svazoval všechny démony a vykazoval pryč, pomazal rámy a futra oken a dveří , olejem (zapečetil krví Ježíše) a pomodlil se za ní aby i jí Ježíš očistil od všech démonů které by na ni přešly od toho člověka co to udělal.
      A co myslím že bylo také důležité, jsem se modlil aby Bůh který v bibli tvrdí abysme mu předali pomstu do Jeho rukou, nesnažili se sami pomstít ale slibuje že On to učiní když říká " pomsta patří Bohu" tak mu to předat aby On jednal, a abychom mohli být mentálně a i citově volní a svobodní od těch co nám ublížili a mohli jim i odpustit ( jak nám to Ježíš přikazuje ) s tím že spravedlnost a trest už zjedná ON.
      Vím že s tímto bodem mnoho křesťanů se mnou nebude souhlasit, protože se snaží z Boha dělat plyšového medvídka co všem grázlům a násilníkům hned odpouští a ještě je hladí po hlavičce ( jako i naše justice) i když se nehodlají změnit. (bible ale jasně říká že to odpuštění a milost je JEN pro ty kdo toho litují a kdo se skutečně aktivně ZMĚNI - ty kdo nechtějí, ty čeká spravedlnost a to mnohem tvrdší než v naší společnosti která má ve zvyku se víc zaobírat, a pomáhat pachatelům než jejich obětem.). modlil jsem se i aby Bůh nedovolil už nikdy tomu muži někomu ubližovat a aby pokud to je Jeho vůle použil i ochrnutí či oslepnutí toho násilníka kdyby chtěl dál dělat zlo ( jako se to v bibli stalo Saulovi co pronásledoval křesťany , nebo když apoštol Pavel proklel čaroděje který se stavěl proti)
      Hned po těchto modlidbách ta žena cítila ůlevu a vysvobození a od té doby měli klid i rodinnou pohodu a nyní má i zdravé dítě.
      Tohleto ale žádná psychologie nezvládne.
      Myslím že je i nad lidské síly se snažit odpustit někomu kdo takhle těžce ublížil, aniž by člověk věděl že Bůh se postará o vykonání spravedlnosti a to neodpuštění a hořkost pak ubíjí, škodí a sužuje oběť násilníka víc než násilníka samého. K tomu je ale potřeba to Bohu konkrétně a nahlas předat.
      Upozorňuji že se ale tady nejednalo jen o jakési psychologické interakce co způsobily to vysvobození! Ty duchovní síly skutečně existují a tak jako Ježíš opravdu žije, tak existují i démoni co násilníky vedou k násilí, a často oběť znásilnění poté opakovaně sužují.
      Snažil jsem se pomáhat často obětem znásilnění a vím že to nejsem já ale Ježíš ve mně co jim pomohl a vysvobodil je. Všiml jsem si že žena která jednou byla znásilněna se potom někdy stává častou obětí dalších znásilnění - někdy do takové míry ( jedno znásilnění za druhým, a naprosto nevysvětlitelné lidskou logikou, protože ta žena je daleko méně vyzývavá než jiné,a zahalovala se víc než jiné, podle statistiky naprostá nemožnost, jenže na některých smrtelných ůsecích silnic které byly rovné a logicky nijak nebezpečné se také udávaly znova a znova nehody a jen křesŤan co měl od Boha dar vidět do duchovních světů viděl ty démony co to působí (- viz bible Korintským kapitola 12-14 dar rozeznání duchů.) měl od Boha moc je zahnat.
      Protože ta Boží moc a síla ( Duch Svatý) je daleko mocnější než nějací démonci tak tě ujišťuji, že je pro tebe pomoc a i pro jiné oběti násilí.
      Důrazně tě upozorňuji že nejde o nějaké léčitelství, kineziologii, powers of chi, meditace, kosmické či okultní síly a podobně - né že by tohle vše neexistovalo a nepůsobilo na lidi ono to působí ale sou to všechno zlé a negativní síly !!!které sice na okamžik zázračně uzdraví, ale pak si to vyberou i s úroky!!! Někdy nám trvalo celé hodiny vysvobodit ty lidi co byli od lidových léčitelů uzdraveni od fyzických nemocí ale pak dostali deprese a sebevražedné démonické choutky.
      Také ti nebudu tajit že křesťané co si zakládají jen na učených teologických rozmluvách ale nemají od Boha Jeho moc - často proto že nejsou pokř'teni Duchem Svatým - to jest nedostali tu " Moc z hůry" co Ježíš řekl učedníkům aby na ni v Jeruzalémě čekali, ti asi jinak než psychologicky ti nepomohou.
      Naopak kdejaká selka na vesnici která Ježíše upřímně miluje věří všemu co je v bibli a modlí se za to (duchovní dary kapitola12 - 14 dopis Korintským), a Ježíš skrze ní zázračně uzdravuje když se k NĚMU!!! modlí ( né k panence Marii - Bůh řekl: proklet je ten kdo doufá v člověka a Marie je jen člověk), nezáleže na tom do které církve chodí , skrz takovou ženu ti určitě Ježíš pomůže!!!
      Tady ti posílám pár kontaktů na lidi co si Bůh mocně používá o kterých vím a skrze které uzdravuje i vysvobozuje.
      Ten kdo ti pomůže je určitě Ježíš když se obrátíš na toho koho si On opravdu používá ( kašli na tituly a církevní hodnostářství - Bůh na to taky kašle) a Myslím že ten kdo má nejvíce zkušeností a možná i nejvíce Boží moci a tak skrze ní Ježíš může pomoct tobě a i jiným ženám co něco podobného zažily, je Marie Elena Ruzicka
      http://www.kspce.cz/Svedectvi.html
      Přečti si ta svědectví!
      má e.majl:
      Marie.elena(zavináč)Kctesin.cz
      Dále je v Liticích u Plzně katolický kněz z Itálie Alvaro Grammatica, schází se tam ve velké stodole Koinonia Jan Křtitel. Toho si Bůh také mocně používá.
      Pokud je Těšín a Litice pro tebe moc daleko, a jsi z Prahy, tak u metra Vysočanská je Life Center kde je americký pastor Jerry Liliard a jeho žena umí docela obstojně česky: Ulrika 774160561
      Zavolej jí a požádej o soukromý rozhovor, nebo tam njdříve zajdi a poslechni si co kážou, abysi věděla že to nejsou nějací ujetý náboženský cvoci, a pak požádej o soukromý rozhovor a osobní modlidbu s vkládáním rukou. nainternetu jsou pod
      http://novezacatky.cz/
      Tam také Bůh mocně pomáhá, vysvobozuje a dělá zázraky v životě lidí
      Viděl jsem jak Ježíš pomáhal ženám co byly znásilněné v cizině i tady, viděl jsem jak před mýma očima uzdravoval ochromené ůdy, i otevíral slepé oči a věřím pevně že pomůže i tobě.
      Opravdu tě nechci lákat do nějakého náboženství - žádné ti stejně nepomůže, ale spíš k tomu Ježíšovi který ti určitě pomůže protože tě miluje tak že se i za tebe nechal zbičovat a zabít.
      Moc ti přeju to vysvobození co dal jiným, i mně!
      Patrik

      • Vojta Amen amen amen. Tenhle muž má naprostou pravdu!!! Na každé tvé slovo říkám "amen". Nevím, Patriku odkud jsi- z jaké cirkve , ale to není podstatné. Z tvého písemného projevu je evidentní, že jsi pravý křesťan, neboť se držíš Božího slova (=Bible) a žije v tobě Kristus. Jen tak dál... Ježíš Kristus žije, uzdravuje a pomáhá lidem...

    • Monika ahoj, ja sem byla zneuzivana svym otcem a procestovala jsem diagnostaky a samymy neprijemnymi veci. Na vrazdu jsem zatim nepomyšlela asi protoze jsem srab nedokazala bych to.Pokud by sis chtela o tom povidat nebo jen tak psat tak mi napis na email zlobidlo.Mzavinacseznam.cz jak chces

  • Re:Znásilnění

    Pavla Ahoj!Potřebovala bych poradit!Kamarádku před lety jako dítě znásilnili!Za těch pár let se nedokázala s tak těžkou životní zkušeností smířit!Jak jí já můžu pomoct???Aby aspoň trošku zapomněla??Děkuju vám všem za případné odpovědi!

    • Patrik Existuje velice efektivní Pomoc!!!!!
      ona nemusí stále dál roky trpět!
      Viděl jsem jak to funguje v cizině i u nás! často je zlepšení okamžité a i trvalé, někdy je postupné a je třeba se sejít vícekrát, ale vždy funguje. nechci zahlcovat tento server stále stejnými radami a tak si přečti co píšu pod nadpisem : Re znáilněna 100pro smrt
      Patrik

    • MAFIANKA musi mit hodně a hodně duvěřive lidi kolem sebe aby věděla že ji ma nekdo rad a nejsou jenom lidi co by ubližovali ale měla by se stoho snažit vipovidat a znovu začit duvěřovat sama to ze sve skušenosti vim jesli si chceš o tom vic popovidat tak napiš na email Mafianka01@entrum.cz

  • jde o znásilnění?

    Lena Ahojte, mám takový problém. Před několika lety jsem byla na jednom sezení na kineziologii kvůli mé špatné psychycké stránce. Uvedla mě do nějakého stavu, kdy se mi vybavovali zážitky z nejmladších let mého života. Vzpoměla jsem si na to, jak mě jeden můj příbuzný opakovaně osahával. Bylo mi asi tak tři až sedm let. Vzpoměla jsem si na všechnu bolest. S jistotou můžu říct, že nikdy nedošlo přímo k pohlavnímu styku. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Jen bývalému příteli- ve formě sms podotýkám- a ten mi to nevěřil, takže zákonitě došlo k rozchodu. Nedokázala jsem mu odpovědět, když se mě na to zeptal.Jak kdybych ztratila řeč. Další věc je sex. Nesnaším to. Miluji děti, strašně toužím po velké rodině, ale bez toho to zřejmě nepůjde...Navíc jsem se nesčetněkrát přistihla, jak mi při tom například tečou slzy. Nemůžu si pomoct, prostě to nejde ovlivnit.
    Chtěla bych se proto touhle cestou zeptat, zda se tomu co se mi stalo, dá říct znásilnění...Fakt je, že krom mého pocitu méněcennosti, odporu k mužům, nedůvěřivosti a uzavřenosti se mi vlastně až tolik nestalo...

    • ma. Za sexuální obtěžování lze podle zákona považovat jakékoliv nežádoucí chování sexuální povahy, které je nevítané, nevhodné či urážlivé,v tom případě i osahávání

  • Znásilnění

    Evika Nevím jestli se tomu dá říci znásilnění ale je to stejně hrozivé jako vaše příběhy alespon pro mě,zvlášťˇkdyž to udělal někdo koho velmi znám.
    Bylo to včera,popíjeli jsme s tátou,jeho kamarády...
    Táta šel spát,a já zůstala s jeho kamarádem a dál jsme popíjely,nějak jsem usnula,a on mě ve spánku.......ani to nemůžu říct.je mi špatně,když jsem se vzbudila měla jsem svléknuté kalhoty,myslela jsem že to byl sen ale opak se stal skutečností,bolí mě bricho,pořád je mi zle a nevím jak se mám chovat aby to nikdo nepoznal,doma to říct nemůžu,táta by ho zabil,prosím o radu pokud je to možné.

    • věra Třeba by ho táta nezabil, jen by mu ho utrhl - a nic lepšího mu přát nemůžeš. Proboha - neber ohledy na takovýho hajzla, kterej klidně znásilní kamarádovu dceru a ještě k tomu ve spánku posilněným alkoholem......... Koukej to tátovi říct. A čím dřív tím líp, zvlášť když víš, že by se táta za tebe postavil.
      pro hoff: tvoje rady jsou hezký, ale řekla bych, že jsi slušňák, kterej by nikdy nic tak odpornýho neudělal. To si vážně myslíš, že úchyláci se budou stydět a omlouvat? Jak se z toho chceš vykecat s člověkem, kterej tě ve spánku znásilní? Myslím, že to opravdu nejde.

    • rout.66 Ani nevíš jak důležité je, se s tím vypořádat co nejdřív .... Seber všechnu odvahu a řekni to tátovi, nebo někomu hodně blízkému. Tvůj problém se stane problémem toho hajzla. Tobě se uleví a zjistíš, že je důležité, že se něco stalo a že za to bude pykat. Znám případ, kdy si to dívka tajila rok a půl pro sebe a dnes je pacienkou na psychiatrii. Držím ti palce.

    • uff To chceš s tím žít a tajit to celý život? Tohle by se mělo ohlásit na polici a to okamžitě.

    • hoff co takhle sebrat všechnu odvahu a dát si schůzku s tím chlapem,třeba v kavárně nebo v parku v poledne a mluvit o tom tak dlouho až to bude v pohodě.Dej mu šanci se stydět,omluvit se a vyznamenat tě úctou,kterou si jako krásná ženská zasloužíš.To je názor chlapa,kterýmu by se to taky mohlo stát a kterej by přesně tohle uvítal,protože by taky nevěděl jak z toho ven.

  • zle sny

    Maya Mam posledni dobou dost velke problemy se spankem... byla jsem pred tremi lety znasilnena partou pankacu, mam pritele, ktery je moc pozorny a abych pravdu rekla, miluji ho natolik, ze mi je prijemne vse, co se tyka milovani... mam ale posledni dobou problemy se sny... bojim se noci, kdy usnu. Pravidelne se probouzim kolem jedne hodiny rano, ubrecena, zpocena a proste..... nevim, co s tim mam delat. Vim, ze je to jen obdobi, prejde to, ale... Proste se s tim ted nedokazu vyrovnat, vybavi se mi kazdy detail toho, co se mi stalo, ale kdyz jsem s pritelem, je to v klidu, to usnu a spim az do rana. Problem je, jakmile jsem sama. Dneska budu sama a uz ted mam z toho hruzu...

    • nana Já měla něco podobného.Asi to bude znít směšně, ale moc jsem se bála usnout, tížily mi špatné sny skoro každou noc...měla jsem ale výbornou přítelkyni, ktetrá mi darovala takový tanisman. Jmenuje se lapač snů, myslim že v sobě žádnou magickou moc neskrývá, ale je důležité mít něco, čemu natolik věříte, že pomůže...něco od dobrého přítele, ve kterého máte oporu a nebojí te se s ním..pravda je, že špatné sny už prakticky nemívám....

  • Kvalifikovaná rada?

    LUcie byla jsem opakovaně znásilňována mezi 14 -15 rokem skupinkou 5-ti vrstevniků. Strašně jsem se bála říct. Nakonec jsem utekla k příteli, kterého jsem si vzala. Jenže ten mě rok po svatbě začal bít a dělat dluhy. Po dalších 4 letech mlčení jsem sebrala všechnu odvahu, co jsem měla a podal žádost o rozvod. Následovalo "další" znásilnění. Já se z toho během 14 dnů úplně zhroutila a skončila na psychiatrii, kde se o znásilnění se mnou nikdo moc bavit nechtěl. Opravdu ne. Letos jsem byla hospitalizována už po čtrté během 5 ti let. Vrací se mi totiž ten strašný obraz , kdy mě 3 kluci drží a...a pak to další znásilnění. Bojím se mezi lidi. Mám aktuálně přítele, který mě skutečně miluje a udělal by pro mě cokoli, ale s tímhle mi nedokáže poradit ani on. Na psychiatrii mi psycholožka navrhla arteterapii , ale primářka rozhodla, že stačí, kdaž mi řeknou, že je lepší zapomenout. Jsem zoufalá, nevím už kde a jak to řešit. Copak je psychiatrie zrůda o lécích????

    • onob Mám úplně stejnou zkušenost s hospitalizací na psychiatrii, kde je pro ně tohle téma tabu. jestli chceš, napiš mi na mail, můžeme si o tom popsat.

  • Príhody o znásilnení

    looser Chcel by som upozorniť všetkých, že podľa mna tvoria 90% návštevštevníkov tejto stránky muži, ktorým sa vaše príhody páčia. Určite je dobré niekomu sa zveriť a pokecať s nejakou inou osobou, ktorej sa to stalo...

    ... ale osobne by som neveril ani "reportérom" ani babám ktoré sem dajů e-mail a veľmi sa chcú podeliť o zážitky (môže ísť o mužov).

    Ženám, čo nechcú aby sa na ich nešťastí niekto odbavoval radím - napíšte čo vás trápi ale neopisujte zbytočne detaily. Naozaj skôr to, čo vás trapi, nie príhody...

    Pokiaľ Ti nevadí o tom písať, kludne môžeš napísať svoju skúsenosť na mail mne. Som 24r chalan a ako každý muž si rád prečítam a skúsim poradiť (to myslím vážne aj ironicky zároveň).

    Prečo myslíte, že sem písali tí dvaja redaktori, ktorí chceli vaše príbehy uverejniť do časopisu??? ... lebo si to ludia (najmä muži) radi čítajú.

    Čo som písal myslím naozaj v dobrom a všetkým prajem aby sa s tým hrozným zážitkom dokázali vyrovnať. Možno sa s tebou priateľ rozíde, ale život ide ďalej a oplatí sa ho žiť. Tak hlavu hore a pozerajte sa dopredu nie naspäť!

  • nevím co dělat

    k..... ahoj,
    když mi bylo 14, byla jsem znásilněna mým nevl. bratrem..přetím jsem byla panna. Navíc se to nestalo jenom jednou.. Uplynulo 9 let a nikomu jsem nic neřekla až nynějšímu příteli. Mám ho moc ráda, ale často se hádáme kvůli sexu, že s ním nechci skoro spát, že jsem protivná a chovám se bezcitně.. já nevím jsou to následky toho co se mi v životě stalo nebo jsem divná.. Nedělá mi ani dobře když se mě dotýká, když se se mnou chce líbat.. Navíc mi řekl že ještě nikdy nepotkal tak chladnou holku, že jsem prostě divná. Já nevím co mám dělat.. dokonce jsem mu řekla, co se mi kdysi stalo, ale i tak to asi nechápe, pořád jenom mluví o sexu a já jsem čím dál tím víc protivnější..
    Tvrdí, že mě miluje, ale každý den mi pořád jenom něco vyčítá. Nevím co dělat.. můžou to být všechno důsledky toho co se mi stalo?

    • looser Tiez vycitam frajerke, ze mame malo sexu a ona nebola znasilnena aj ked sa niekedy sprava divne. Takze to sa mi zda normalne. Niektore zeny to proste nepotrebuju tak casto ako muzi.

      Co sa mi zda ale horsie, ze neznesies dotyky a bozky od cloveka ktoreho milujes. Mna ako chlapa by to dost rozhodilo - bol by som smutny, nahnevany, frustrovany - vsetko dokopi. Vadi ti ked ta masiruje? - skus zacat chciet od neho veci, ktore s nim mas rada... ale nie som psycholog. Drzim palce

  • znásilnění

    JAJA Ahoj,
    přečetla jsem si příspěvky na tomto foru.Je až zarážející kolik nas je.Faktem je,že mě je teď něco po třicítce a s tim co se mi dělo několik měsíců v době kdy mi nebylo ještě ani jedenáct,jsem se ještě nesrovnala.Šlo o velmi blízkého příbuzného a navíc o tom věděla i jeho žena!Byla jsem dítě a věřila jsem jeho výhružkám.Vyhrožoval,že pokud to někdy řeknu,tak ja skončím v polepšovně a rodiče ve vězení.Věřila jsem mu a navíc jsem se cítila jako "špinavá malá děvka"...takhle mi to podal:"Jsi jenom malá špinavá děvka a skončíš v polepšovně."Bála jsem a bala jsem se tak,že jsem už nevěřila žádnému muži.Uzavírala jsem se vic a víc do sebe.Trvalo to pár měsíců a pak prostě přestal.Nikdy jsem nezjistila proč,ale jisté podezření při zpětném pohledu mám.Myslím,že přesunul zájem na mou mladší sestřenici...V osmnacti jsem se pokusila o sebevraždu.Pocit,že jsem meněcenná a neschopná,mě k tomu dohnal.Nemůžu říci,že bych si sama sebe nějak vážila...mám pocit,že jsem měla něco udělat.Později,když už jsem byla starší a věděla jsem,že to z jeho strany byly jen plané váhružky a zastrašování..ale neudělala.Ani teď o tom nejsem schopna mluvit.Zde to jde...anonymita,tomu pomáhá.Ale jak jsem řekla je mi vice než třicet a jsem sama.Nejsem si jistá,zda nějaký vztah chci a vlastně nemám ani srovnano zda s mužem nebo ženou.A věřím tomu,že všechny mé pochyby pramení z tohoto údobí dětství...Všem vam holky držím palce,snad to zvládnete dřív a líp než já.....

    • kemlovaj Když mi bylo 12 let bydlela jsem u svého dědy,protože jsem mámu už neměla a nové otcově přítelkyni jsem se nehodila k nábytku. Jednou si mne vyčíhli tři kluci z deváté třídy a znásilnili mne.Nebylo se komu svěřit byla jsem zoufalá.Toto trauma jsem si hluboko uschovala ve svém srdci a nikomu je neřekla.Celý život mám problém se sexem.Uspokojení jsem nikdy nedosáhla,samozřejmě mi to v manželství vadí. Nikdy jsem o tom nemohla mluvit,až po mnoha letech jsem měla přednášku na semináři o lidských vztazích.Tenkrát jsem se rozhodla to do své přednášky začlenit. Dokázala jsem vyprávět svůj příběh před asi 80 lidmi.Když jsem skončila a zvedla oči téměř všichni plakali.Najednou jsem si připadala,že ty slzy těch cizích lidí ze mne smyly tu špínu.Za znásilnění dítěte,bych dala doživotí,protože to dítě má taky zkažený celý život.

  • nedokážu se s tím vyrovnat

    L...T... Ahoj, o mém problému ví jen pár lidí. Je mi 16 a skoro před rokem mě znásilnil černoch. Bylo mi v tu dobu 15 a jako skoro každá holka v tomhle věku jsem chtěla zažít něco.. vyloženě exotickýho. A to se mi stalo noční můrou. Mám z toho strašné výčitky svědomí, že jsem tam k němu neměla chodit, že jsem se dostatečně nebránila. Já jsem se v tu chvíli nezmohla na nic. A to je to, co nedokážu překousnout.. že to trápení a trauma zažívám vlastně jen svojí vinou. Jen díky mojí blbosti se to stalo. Mám z toho noční můry, nemužu být s černochem v jedné místnosti, pokaždé když vidim černocha mi běhá mráz po zádech.. Rodiče o tom neví. I když bych měla , nemám sílu jim to říct. Mám přítele, který o tom ví, snaží se mi pomoct ale mým depresím které díky tý události mám nezabrání. Spát s nim dokážu ale jelikož mě ten černoch vyloženě donutil k orálnímu sexu, tak at se snažím jak chci, na orální sex se nezmůžu. Vždy se mi udělá zle a naběhnou mi slzy do očí. Nevím jak se s tím mám vyrovnat. Pořád si říkám že to je jen moje vina, že já jsem ta hloupá. A mám pravdu. bojím se budoucnosti. Co bude jestli pořád budu mít noční můry, jestli mě někdy ta bolest a to trápení přejde. Jen vím , že teď sama nevím co dělat, že jsme vyloženě zoufalá. Jako asi každá co tohle prožila.Bojím se smaa někam jít, kor ve tmě, lžu kamarádům u kterých nechci aby to věděli a to mě trápí ještě víc. Přídu si strašně na nic. Uplně doslova zbytečná. .... Ahoj L.

  • Máte můj obdiv

    Denisa Ahoj , mě se sice nestalo nic z toho co jste tady napsali,ale chtěla bych Vám říci,že to co se každé z Vás stalo je pro mě představa, s kterou bych v životě neuměla žít a proto Vás velice obdivuji za to, že jste se stím poprali, máte můj obdiv.. a Přeji Vám do života už jen štěstí a nic jiného.

  • zneuzivani:-(

    Petra Ahoj, ja jsem byla ve svych 15ti letech zneuzita vlastnim otcem, ne znasilnena ale to asi jen proto ze se to vcas utlo. Nasla jsem si pritele jsme spolu uz skoro tri roky ale nespime spolu je to strasne sex se mi hnusi hned zacnu brecet vsechno mi pripomina to znezivani. Pritel mi to obcas vycita ze s nim nespim me je to strasne lito ale nevim co mama delat jen na to pomyslim tak se mi to hnusy. Bojim se ze se s pritelem rozejdeme kvuli tomu sexu on ho chce a ja nemuzu to nejde dohromady. Pritom ho miluju. Nevim co mam delat. kdyby nekdo mel podobny problem byla bych rafa kdyby mi sem treba napsala a dopisovali bysme si potrebovala bych si o tom s nekym popovidat. Pomocte mi prosim nekdo, ja se s nim nechi rozejit, bojim se ze zustanu sama.

    • Petra No nevim my o tom mluvime jenom nekdy obcas mu to delam rukou ale hnusi se mi to. Jestli me neco vzrusuje? No moc ne mozna libani. Jsem z toho dost zoufala. Pridaval kdyz ja se na to vubec necitim prijde mi to ze se do toho musim nutit. Moc dekuju ze si mi odepsal

    • looser No musi ta mat naozaj rad, ked s tebou chodi 3 roky bez sexu... Ja by som to nezvladol. Som muz, moc ti poradit neviem. Vzrusuje ta na sexe vobec nieco? Pritahuju ta nejaky muzi alebo bozkavanie? - zacal by som tam... co sa ti paci a postupne pridaval... Drzim palce.

  • ked obetou je partner

    Marta Prepáčte, že Vám píšem anonymne, ale ocením ak to pochopíte a a napriek tomu poradíte.

    Povedzme, že som bola obeťou znásilnenia, ktorá sa z toho dostala pomerne rýchlo. Nemusím popisovať aký je to nezabudnuteľný, nepríjemný zážitok, o tom nechcem písať. Život ide ďalej. Nie však vždy a pre každého, jazvy zostávajú a bolia.

    Čo sa Vás chcem spýtať je, ako sa postupuje v prípade keď traumu zažíva partner. Keď v konečnom dôsledku je to partner znásilnenej, kto sa stal obeťou. Mám na mysli, keď je to ON, kto sa so situáciou nevie vyrovnať. Napriek tomu, že spočiatku bol oporou, náhle sa ocitne v rozpoložení, keď mu je partnerka odporná, špinavá, vulgárna a nevie to ovládať. Napriek tomu, že ju stále miluje, odmieta sex, stráni sa bozkov, vyhýba sa dotykom, dokonca nezvláda ani očný kontakt – odcudzuje sa a napokon ju aj viní. Viní ju, že sa z toho rýchlo dostala, že sa nebudí zo spánku, že nemá nočné mory, že dostatočne neplače, že nedostatočne trpí. Viní je že stále cíti sexuálnu potrebu.

    Prosím, neodporučujte mi psychológov, sociálnych pracovníkov ani rôzne terapie, chcem len písané slovo, skrátka radu, ako takýto problém zvládnuť bez odbornej pomoci. Existuje nejaká literatúra ktorá ma bude vedieť naviesť? Musím podotknúť, že ide o prípad, keď znásilnenie nebolo vyprovokované (krátka sukňa, flirtovanie atď.) a obeť sa bránila až (len) do chvíle, keď si uvedomila že nemá šancu a že podľahnúť prinesie menej škôd ako zápasiť o život. Partner o tom vie. Je veľa podobných prípadov, keď podporu a pomoc potrebuje vlastne niekto, kto si tým svinstvom ani neprešiel?

    Ďakujem za Vašu odpoveď aj za Vašu diskrétnosť.

    Marta

    Marta_jan@hotmail.co.uk

  • Znásilnění

    Nina Dobrý večer,tenkrát já malá holka a můj otčím mě znásilnil a né jen jednou.Vše se mnohokrát opakovalo.Už je to opravdu spousta let ale ta noční můra stále zůstává.Nejhorší je že jemu se nic nestalo a žije si poklidným životem dál.Zato já stím nedokážu žít,několikrát jsem se pokoušela o sebevraždu.Vím jaké je žít stím když vám někdo udělá to nejhnusnější na světě.Proto chci apelovat na rodiče ať věří svím dětem a neberou nic jen tak.

    • Monika Dobrý večer,mě se týká vaše posl.věta.Já sice byla v manželství několikrát znásilněná,z jednoho takového..se mi narodila milionová dcera.Dnes má 5 roků,ale když jí bylyo 2,5,tak ji její vlastní optec sáhl mezi nožky,dodnes má trauma.Nikdo nám tehdy nevěřil,on byl očištěn,žije si vklidu a dál nám ničí život.Oproti tomu,moje malá,se sebepoškozuje,nespí,má spoustu psych.problémů,často i fyzických.Chodíme nyní na psychiatrii,ale taky nic moc.Všichni jí i nám,jn nutí práva otce,ale ten strach z něj,nikdo nechápe.Věřím jí a se svým současným manželem,který jí plně nahradil tátu,ale jsme bezradní,nikdo nechce pomoci.Prý je to dlouho...Malá se s ním musí stýkat,a pomalu ji to ničí,trauma zůstalo,bohužel to nikoho nezjímá.Víte,mám už plné zuby našich zákonů i organizací,všichni jen preventivně varují,dělají osvětu,ale pak přijdete s obětí a máte mnohokrát pocit,že jste to vlastně vy,kdo se stává podezřelým...Bojím se o své dítě...

  • Tak snad nekdo poradi

    Rick Mam problém,a potřeboval bych pomoct,berte to jako pohled z druhé strany,nebo tak nějak.Tak k věci.Mého kamaráda přítelkyně se nějak nepohodla s rodiči a odešla z domova,nabídl jsem jí že může bydlet u mě ona přijala,vše se zdálo bez komplikací,jen tam nechtěla být sama,tak jsem tam s ní zůstával.Po dvou dnech jsme doma my dva popíjeli a opravdu si nepamatuji co se ten večer přihodilo,svěřovali jsme se navzájem a ráno se probudili.Po probuzení se mě zeptala jestli si něco z toho večera pamatuji,načež jsem musel přiznat že skoro nic.Ona řekla tak fajn,a na mou otázku zda se něco staklo odvětila ať to neřešim a zda pojedem na koupaliště.Tak jsme jeli,tam si sundala svršek plavek a opalovala se,zatím co jsme si dělali srandu z přátel jenž ten den museli být v práci.Večer jsme se s nimi sešli v baru,já byl unaven a šel domu,zatím co ona s přítelem šla na diskotéku.On mi k ránu volal zda o ní něco nevím,že odjela s nějakým černochem,ale já nevěděl,tak jsem jí s ním šel hledat.Nenašli jsme ji a tak jsem šel domu ale po cestě mi volala,kde jsem a ať pro ni přijdu,tak jsem šel,našel jsem ji promrzlou brečící,a nekomunikativní,chtěla jít jen ke mě domu spát,tak jsme šli.Druhý den jsem měl plno cestování,a tak jsem s ní mluvil až večer,ptala se zda na mě má počkat doma nebo v baru,nevěděl jsem proč,protože její přítel druhý den odjížděl na tři týdny pryč,ale řekl jsem že se stavim doma.Když jsem dorazil,tak odcházela s tím přítelem na diskotéku,já byl unaven a tak jsem měl špatnou náladu,ona mi pak psala zda se něco děje,a že by se měla přestěhovat,že cítí že už u mě doma překáží,psal jsem jí že jsem jen utahanej a že je to nesmysl,že nikde nepřekáží.Ona s ním nakonec spala jinde,abych se prý vyspal.Ten večer jsem se dozvěděl zě ji před mím domem vyzvedávalo stříbrné auto,když jsem se ji na to o den pozdeji zeptal, tak mi neodpovedela,ale az kdyz jsem odesel tak mi psala "Ricku prosim neodsuzuj me".Sel jsem zpet domu a rekl ji to ze ji neodsuzuju,ze nejsem ani soudce,ani porota,ze se mi zacala libit,ale ze jsem rad,ze to nezaslo dal,a ze je mi lito meho kamarada,pak jsem odesel.Ona mi psala ze se stehuje,vecer jsem s ni mluvil a ona mi rikala ze mi z cele party veri nejvic a podobne,a o dva dny pozdeji mi po telefonu oznámila že jsem jí prý ten druhý večer,ze ktereho si skoro nic nepamatuji znásilnil.Nevím co se stalo,ona nechce abych to někomu říkal,ale žít s tím je hrozné.Nevim jak se chovaj znásilněné holky,ale chovají se k tomu člověku takhle?Jezdí s ním na koupaliště,baví se,spí u něj,resp.s ním v jedné posteli?Vím,je to jako bych se chtěl hájit,ale to nechci,nevím co se stalo,a jestli je to pravda,tak si zasloužím trest,ale to chování je mi divné.Prosím napište

    • karlik je naprostá pitomost si něco vyčítat. I kdybys ji znásilnil, z toho, že vzápětí si vrzne s přítelem a pak s nějakým černochem usuzuji, že to nebude květinka nejkřehčí. Možná patří k těm, které to dokonce potřebují. Chtějí, aby se chlap choval brutálně, páč jinak se neudělají. Smůla je, když později dojdou k závěru, že se spustit neměly. To je pak chlap v průseru až po uši. Roztržená košilka...o škrábanci nemluvě. Jestli onen inkriminovaný večer ona byla tím jediným z vás, kdo byl při smyslech, je pravděpodobné, ať už se odehrálo cokoli, že to bylo v její režii.

  • Bojujte...

    Michaela Dobrý den, od mého znásilnění uběhlo už více než 14 let...tehdy mi mohlo být tak 4-5let...Mí rodiče mě často z bráchou nechávali u babičky z dědou kde ještě bydlela teta a ještě jeden tátuv bratr, který mi tvrdil, že tohle strejdove dělají, mu bylo v te době tak 15let.Moc si toho nepamatuji, ale to co si pamatuji zůstalo ve mě dodnes...Není to nic příjemnýho, a tak mi je líto těch co prožili tohle už ve starším věku nebo si vzpomínaji na podrobnosti víc než já. Já jsem to rodičům řekla až v mých 16ti letech za pomoci přítele, začala jsem chodit k psycholožce, která mi hodně pomohla. Bohužel už však je pozdě na to řešit to s policii, je to promlčene...po pátraní s otcem jsem zjistila, že tento "člověk" znásilnil ještě další 2 paní(možná jich bylo více), to už byl starší, ale ty o tom nechcou mluvit, mají rodiny a ty to neví...stydí se za to, taky jsem se styděla, bála o tom mluvit...ale teď už je to lepší. Teď mám jen strach kvůli tomu, že tomu "strejdovi" se narodila dcera, mám strach, že ji něco takového taky provede.Tak prosím Ženy, dívky nenechávejte si to pro sebe, tak jako já...je to chyba.držím palce ať se všem podaří s tím vyrovnat aspoň tak jako mě. Ať jste v životě šťastné. Michaela

  • kdo se nebojí svěřit?

    Šárka Schmidtová Dělám do časopisu Harpers Bazaar materiál o znásilnění, která z vás se nebojí vyprávět svůj příběh a nechat se vyfotografovat profesionálním fotografem? jako bonus bude profesionální líčení a styling, díky všem odvážným!!!
    Docela to spěchá!

    • viki Děláš si prdel?? Nevim, ale asi si to ani neumíš představit, co to je... Lovíš senzace, ale hovno o tom víš! To jako bonus líčení a fotograf.. to je jako odměna jo=)))))))))) do hajzlu s tím...

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=