Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • ZIVOT JE BOJ!!!

    Dáša Ahojky!
    Jsem normální mladá holka, která o znásilnění často přemýšlí... Naštěstí se mi nikdy nic takového nestalo, ale vím, že se to někdy stát může... člověk musí být v tomto světě plného násilí na všechno připraven. Mám dlouhodobý vztah a stále se svého přítele ptám, jestli by mě dokázal opustit, kdyby mě někdo znásilnil...Slýchávám od něho NE, ale kdo ví jak by se opravdu zachoval...to neví nikdo. Proto všem mužům, kteří se snaží své postižené přítelkyni ve všem pomáhat a dostat jí z tohoto traumatu moc děkuji, že existují...

  • Prosba!!!

    Bety Jsem redaktorkou časopisu pro mladé a touto cestou bych moc ráda našla někoho, kdo si timhle hroznym zazitkem prosel a nebal by se promluvit. Chtela bych tím varovat a zároveň pomoci ostatním holkám. Anonymita zaručena a honorář jistý. Budu moc vdecna. Predem moc diky,piste prosim na mail: betinka2000@email.cz.

  • mohu pomoci?

    Alex Ahoj, v prve rade bych chtel vsem divkam poprat hodne stesti a sil, aby to prekonali. Je to neomluvitelny skutek, ktery by mel byt trestan hlubokym utrpenim nasilnika - jeste pred jeho smrti. Svedomi ma kazdy a to si ho jednou najde...
    Nevim jestli to muze pomoci, ale kdybi si nejaka zena chtela treba jen promluvit..., jsem tu a budu naslouchat...
    Budu se snazit ulehcit vasi zranene dusi...

    • Alex mail: Modrarokle@atlas.cz

  • Re: Pomoc

    Anonym Pozor, jde o podvodnika - fuj, ze se nestydis ...

  • pochyby

    Markéta Ahoj, když mi bylo 18, stala se mi nepříjemná věc. Nevím jestli se to dá považovat za znásilnění, bylo to tak na rozhraní. Jela jsem s několika kamarády do většího města na koncert, vlakem, jeli jsme už brzy odpoledne a měli jsme se vrátit až druhý den, byla jsem domluvená s kamarádkou z toho města, že u ní přespím. Po cestě se pilo víno. Já jsem moc nepila, nechtěla jsem být opilá. Kluci už byli dost opilí, když jsme tam dojeli, tak jsme se jentak flákali po městě, a šli jsme do knihy. Potom jsme se s jedním z těch kluků ostatním nějak ztratili. On byl do mě v té době zamilovaný a pořád se mě nějak držel, já jsem mu dříve říkala, že nemám o vztah s ním zájem, byl to pro mě spíš flirt. Nějak jsme se dostali do odlehlého dvora, byla tam taková kůlna, chvíli jsme si povídali a on mi začal zase říkat, že mě má rád. Potom mě začal objímat. Moc se mi to nelíbilo, ale nedokázala jsem říct ať mě nechá. Ani nevím jak se to stalo, ale povalil mě na zem té kůlny, když už začal, já jsem po chvíli do něj začala bušit a křičet ať mě nechá. Bylo mi to strašně odporné. Po chvíli mě nechal. Byl opitý a bylo to hnusné. Od té doby se mi o tom zdávalo, už jsem ho nikdy nechtěla vidět, vyčítala jsem si, že jsem to nechala tak daleko zajít a styděla jsem se sama před sebou. Vím že je to trapné, psát to sem, kde píšou ženy, kterým opravdu někdo ublížil. Ale chci to jen někomu říct, nic víc. Od té doby jsme měla trochu problémy se sexem, můj vztah k němu se změnil, vždy před tím mám k tomu odpor, který musím pořád a pořád překonávat. S bývalým přítelem jsem prostě jen někdy ležela a čekala až to skončí a dokonce při tom myslela na ten starý zážitek a bylo mi hnusně. Děkuji M.

  • Re: Znasilnil mi pritelkyni

    Anežka Tak to je teda síla

  • Znasilnil mi pritelkyni

    resist Nejakou dobu chodim se slecnou, vsechno bylo v pohode, i kdyz se mi zdalo milovani trochu divne. Nedavno se mi sverila, ze ji pred rokem znasilnil blizky rodinny prislusnik, nerekla to nikomu, jen me. Nevim, jak ji pomoct, odmita se o tom bavit a pokud by to rekla rodine, prisli by o dost veci, ktere od toho hajzla maji. Ja jen vim, ze mi bude v budoucnu predstaven a ze pote se na nej vrhnu a budu se mu chtit pomstit za to, co ji udelal. Nevim, jak mam pomoct svoji pritelkyni a jak se ovladnout, abych to neudelal, protoze to by znamenalo zniceni jejiho rodinneho zivota.

  • Re: Re: Re: 10 let po té

    petr Zdravím,
    v Brně je terapeutek a terapeutů mnoho. Nevím sice přesně, kdo má jakou zkušenost s terapií traumatu znásilnění, ale citlivý a lidský přístup je to nejdůležitější a to by měl mít každý terapeut. Důležité samozřejmě je mít zkušenost s obětmi sexuálního násilí a to zjistíš jednoduše tak, že se ho/jí zeptáš.
    Pokud ti je míň než 18, můžeš se obrátit na krizové centrum pro děti a dospívající v Brně (www.krizovecentrum.cz). Jinak doporučuji vybrat si terapeuta třeba na(http://www.psychoterapeuti.cz/ je tam sekce "instituty", kde se pak dostanaš k jednotlivým terapeutickým školám a pak i k jednotlivým terapeutům, je to trochu složitější ale ne zas tak moc). Klidně se pak zeptej, jaké má kdo zkušenosti s terapii obětí znásilnění a na další věci, které tě zajímají, považuješ je za důležité vědět než si vybereš konkrétního člověka.
    Měj se a držím palce.
    Petr (psycholog Dětského krizového centra v Brně)

  • Re: Re: 10 let po té

    ¨Zuza A nevíš třeba náhodou jméno nebo třebas i kontakt na tu terapeutku, kam ta Tvoje kamarádka chodila? Docela by se mi nějaký kontakt hodil, ať s tím chci bojovat sebevíc, nejde to, protože není nikdo , kdo by mi nějak mohl pomoci. Mám pocit, že nejsou žádní terapeuti nikde k sehnání a ani v Brně.

  • Re: Už nevím, co dělat…

    Honza Znásilnění udat na policii - včetně důkazů (lékařské ohledání, spermatu). Je to hnusné, ale jinak s tím policie nic dělat nebude - bohužel. Pokud by to šlo, ať se přestěhuje k někomu, kdo s ní bude - a nejlépe, ať si najde přítele, třeba jen kamaráda - pořádného vazouna - který by tomu hajzlovi provětral šosy. Z takových lidí jako je ten chlap se mi dělá špatně.

  • Re: 10 let po té

    Honza Držím Ti palce. Moje kamarádka byla jen obtěžována a bylo to pro ní strašné. Chlap si ji odvezl někam na pole, tam to nějak uhrála do ztracena, dodnes nechápe, jak se jí to povedlo a jaké měla štěstí. Pomohla jí nějaká hloubková sonda do vědomí - prožila si to v mysli znovu a terapeutka jí pomohla se s tím vyrovnat, uznat to jako minulost, poučit se z toho...
    Moje druhá kamarádka, bůh jí dej lehké spočinutí, byla nedávno zavražděna. Kdo ví, zda ji chtěl někdo znásilnit, či ně. Moc nám všem chybí. Kéž by to byla poslední oběť násilí na ženách. Holky, dávejte si prosím pozor.

  • 10 let po té

    camra ve 14letech jsem byla znasilnena. opravdu jsem to nemohla nikomu rict znovu to probirat, co se stalo.hrozne jsem se za to stydela.asi az o 2 roky pozdeji jsem to rekla kamaradce a dost se mi ulevilo, ale vzpominky to nevymazalo.pokrok byl ze uz jsem o tom mohla mluvit ac obcas s explozi place.o par let pozdeji, kdyz jsem chtela mit sexualni styk s pritelem, tak to neslo,proste jsem nemohla.bala jsem se mu to rict a tak jsem se vzdy rozplakala a utekla.pak jsem se to snazila potlacit a udelat to i pres muj odpor a bylo to jeste desivejsi.s pritelem jsem se rozesla.hnusil se mi i kdyz za to nemohl.dlouho pak jsem narazela.postupem casu,jak jsem dospivala jsem si vybirala partnery, kteri me respektovali a i pri sexu,takze jsem nasla cestu, jak si nespojovat ten hnus se sexem.jeste ted se mi obcas stane,kdyz se mi jen trosicku neco nelibi, ze si na to vzpomenu a pak musim prestat,ale stale se to lepsi.partner musi byt velice trpelivi a chapavi.drzim vam vsem palce, aby jste se z toho dostali.je to hnus,ale mi na to mame se z toho dostat!!!

  • Ahoj zažila sem něco podobnýho

    Linda Ahoj Johano!!!
    Doma asi před rokem sem zažila něco podobnýho muj přítel a jeho dva kamarádi mně znásilnili bylo to strašný , ale mněla sem větší štěstí než tvoje kamarádka v životě už sem ty tři naviděla ! Ale ten měsic potom byl srašnej myslela sem, že se taky zabiju, ale život mi záchranila moje bejvalá učitelka ze střední školy kam sem dřív chodila !!! Nevím jak mužeš tvý kamarádce pomoct ale asi by bylo nejlepší aby odjela někam daleko já se přestěhovala na druhou stranu republiku abych zapomněla - to se sice nestalo ale ted po jednom roce už se cejtim mnohem líp , ale od tý doby sem neměla chlapa a bojim se , že už nikdy nebudu mít a to je mi teprve 24 let !!! Ahoj a držim palečky at to dopadne ,,stejně dobře jako u mně ".

  • Re: Znásilnil mi přítelkyni

    jirka ahoj,
    předem bych rad tvé přitelkyni popřál at ji veškeré testy dopadnou dobře. naprosto chapu tve pocity i to ze na policii nehodlate nic hlasit, sam vím (z důvodů o kterých nemá cenu se rozepisovat) ze policie je vcelku neschopná. proc ti pisu snad abych te podporil snad ze ja sam bych se rad podpořil... zkratka mou pritelkyni znasilnili (plural je spravne) snazim se ji pomoci jak jen to jde ale sam se nemam o tomhle skym bavit popr. vzajemne podporit. budu tedy rad odepises-li.
    paklize nebudes mit chut se o tom s nekym bavit chapu to a preju pritelkyni tobe i vasemu vztahu at se vse co nejrychleji "zahoji".
    jirka

  • Re: Taky jsem tím prošla..

    Jana Ahoj!
    Je mi 23 let.Muj deda me od malicka osahaval,hral se mnou " hry ",apod.Byla jsem mala a neuvedomovala si,co se vlastne deje.Kdyz jsem pochopila,bylo pozde.Stydela jsem se,nenavidela se...myslela jsem,ze jsem nejaka stvura,ze je to moje vina.Vzdyt to byl muj vlastni deda!Nikomu z rodiny jsem nikdy nic nerekla,nevedela jsem jak,bala jsem se,ze me budou nenavidet.Asi do 18 let jsem plakala,kazdy den se mi v hlave prehravalo vsechno to,co se delo.Nekdy jsem ucitila vuni a najednou se mi vybavila veci,o kterych jsem ani nevedela,ktere jsem asi uz jako mala zatlacila nekam hluboko do mysli.Nikdy jsem nemela nikoho,kdo by mi poradil,jak se s tim vyrovnat.Nikoho,kdo by mi rekl,ze to nebyla moje vina.Jak taky,kdyz to nikdo nevedel...Zhruba v 18 letech mi doslo,ze se nemuzu divat zpatky.Ze uz nemuzu myslet na to,co se delo.Ze musim zacit zit....Doslo mi,ze se tohle deje tolika zenam,divkam,detem na celem svete.Ze jsem jen jedna z nich a hlavne,ze jsem nazivu!!!!Plno z nich totiz takove stesti nema.Rozhodla jsem se,ze to zacnu brat,tak jak to je.Ano,bylo mi ublizeno,byla jsem zneuzita...ale ted uz s tim nemohu nic udelat,nemohu vratit cas....Obcas si jeste vzpomenu a pobrecim si,samozdrejme...Pak si ale reknu,ze tim mu vlastne davam sanci vratit se do meho zivota,znovu mi ublizovat.A to uz mu nedovolim,ted uz ne!

  • Už nevím, co dělat…

    Johana Tento příběh se netýká přímo mě, ale mé dobré kamarádky, které se snažím pomoct, ale už nevím jak. Před nějakou dobou chodila s klukem, který začal být po čase násilnický – občas ji přiškrtil nebo ztloukl, sex vyžadoval neustále a protože ona nechtěla, tak ji prostě znásilnil. Odešel ze zaměstnání, aby ji mohl sledovat: co dělá, s kým se stýká. Pak chtěl, aby odešla z práce i ona, aby byla stále s ním. Rozešla se s ním, ale tím to neskončilo, právě naopak.
    Čeká na ni ráno za dveřmi, takže když otevře skočí na ni. Jednou ji zatlačil zpátky do bytu, vzal jí klíče i mobil a celý den ji tam držel a mlátil a znásilňoval. Několikrát na něj volala policii, ale než přijeli, vždycky utekl. Jednou jsem s ní šla na policii také – to když nás sledoval v metru, jí obtěžoval a mě vyhrožoval, že mi rozbije hubu. Tam nám řekli, že dokud ji nezmlátí natolik, aby skončila hospitalizovaná v nemocnici, tak nemůžou nic dělat. To byla městská policie. Na státní jí řekli, že ho může sice udat za ublížení na zdraví, ale vyšetřování se táhne dlouho a pak mu maximálně uloží pokutu. Potvrzení od lékaře bylo naprosto k ničemu. Na krizovém centru jí doporučili psychiatra, který ji ale nezbaví toho zásadního problému – ex-přítele, který na ni stále číhá na každém kroku. Včera večer jsem jí volala - jen tak náhodou. Sice to zvedla, ale bylo slyšet, jak pláče a že je tam s ní opět On a že ji ubližuje. Volala o pomoc, že ji asi tentokrát zabije. Hned jsem tam poslala policii a jeho bratra, který asi jediný na něj trochu platí. Než přijeli, byl pryč. Už nevím jak jí pomoct – sice ji vezmu k sobě domů, ale nemůžu s ní chodit do práce a hlídat ji 24 hodin denně. Znásilnění udat nechce – stydí se.Je na dně a uvažuje o sebevraždě, aby se ho zbavila. Trvá to už 4 měsíce, takže se jí už ani nedivím. Dneska jdu koupit nějaký sprej na sebeobranu, snad jí příště pomůže. Pokud máte někdo zkušenosti s podobným psychopatem, poraďte prosím, co dělat. Děkuji

    • Jirka Tvoje kamarádka buď musí jít k doktorovi a pak podat trestní oznámení a až se to bude projednávat, požádat soud o předběžné opatření na zamezaní osobního styku.
      Nebo dejte litr bandě ukrajinců ať mu daj do držky. (to je pro silnější povahy). :o)

    • Dano Dej si pozor, aby toho zasraneho hajzla ten sprej jeste vic nerozzuril...
      Jinak asi nic neporadim: Sam tady hledam nejakou radu pro moji holku.

  • Taky jsem tím prošla..

    Adela Ahojda!

    Těžko se mi o tom píše, ale i já jsem tím prošla.
    Už jako malá jsem zvorala spoustu věcí, nejvíc tu, že jsem se nechala svým otcem osahávat atp..od osmi do jedenácti let jsem s ním i spala.. Pak to skončilo a až ve dvaceti jsem se nechala přepadnout a znásilnit, když jsem se jednou vracela později večer domů. Když jsem šla kolem lesíka.
    Nyní je mi 23 let, ale neustále cítím ten hroznej hnus, odpor, nechuť...nenávidím sebe a své tělo, svůj život. Nechcu žít. A právě tyto myšlenky mě zahnaly až do náruče psychiatra a psychologa..ale zatím nedokáži mluvit.
    Už nevím co dělat, nemůžete mi někdo poradit? Jak se s tím vyrovnat? Nevíte?

  • Re: Znásilnil mi přítelkyni

    Veronika Je mi to opravdu líto,já jsem tím taky prošla posílám Vám proto pár informací jak se stím vyrovnat mi a manželovi to pomohlo.
    Jak se vyrovnat se znásilněním
    Před třiceti třemi lety byla Mary ohrožována nožem a znásilněna. Ještě dnes, když to popisuje, jí tluče srdce a potí se jí dlaně. „Je to nejpotupnější věc, kterou může žena zažít,“ říká téměř v slzách. „Je to hnusná, odporná věc.“
    ZNÁSILNĚNÍ může být tou citově nejničivější událostí v osobním životě a následky mohou trvat po celý život. Jedna studie ukázala, že skoro třetina dotazovaných žen, které zažily znásilnění, uvažovala o sebevraždě a převážná většina řekla, že je tento zážitek trvale poznamenal.
    Jestliže žena útočníka zná, mohou být následky zvláště bolestivé. Pokud byla žena znásilněna někým, koho zná, dá se očekávat, že se jí nedostane podpory od lidí kolem ní, protože buď nikomu neřekne, co se stalo, nebo to řekne a nikdo jí neuvěří, že to bylo znásilnění. Jelikož byla zraněna někým, komu důvěřovala, je také pravděpodobnější, že bude obviňovat sama sebe a bude pochybovat o své schopnosti odhadnout druhé lidi.
    Přijmout pomoc
    Mnohé ženy, které zažily znásilnění, nejdříve reagují šokem a popřením. Jedna žena byla znásilněna těsně před důležitou zkouškou na univerzitě. Vytlačila znásilnění ze své mysli, dokud neudělala zkoušku. Jiná oběť znásilnění řekla: „Nepřipustila jsem si vzpomínku na nic z toho, co se stalo, protože můj známý, kterému jsem důvěřovala, se změnil v útočníka přímo před mýma očima. Nevěděla jsem, že by člověk mohl být znásilněn někým, koho zná. Možná to zní nesmyslně, ale toto zjištění mi vzalo naději. Cítila jsem se tak sama.“
    Některé ženy dále popírají, co se stalo, tím, že o znásilnění nikomu neřeknou. Po léta potlačují tuto skutečnost, což zpomaluje proces uzdravování a vede k citovým problémům, o kterých si neuvědomují, že pramení ze znásilnění.
    Uzdravování obvykle nezačne, dokud o tom nebudete mluvit s druhými. Důvěryhodná přítelkyně vám může pomoci, abyste si uvědomila, že to, co se vám stalo, bylo skutečně znásilnění a že to nebyla vaše chyba. Jedno staré přísloví říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Některým obětem znásilnění může pomoci, když se spojí s krizovým centrem pro znásilnění nebo odborným poradcem, kteří jim pomohou ujasnit jejich pocity.
    Oběti znásilnění se často obávají mluvit o svém zážitku, protože mají pocity viny, zvláště pokud byly v průběhu znásilnění pohlavně vzrušeny. Mohou se cítit poskvrněné a k ničemu a obviňovat ze znásilnění sebe — přesto, že vinu nese pouze násilník.
    „Měla jsem dobrou přítelkyni, se kterou jsem mohla mluvit, a to změnilo situaci,“ řekla Mary, která se svěřila křesťanské sestře. „Mohla jsem s ní mluvit a necítit se špinavá a nemít pocit, že jsem poznamenaná proto, že jsem byla znásilněna.“
    Poskytněte jí pomoc
    Na druhé straně by bylo nevhodné a nelaskavé od přátel oběti, aby jí přičítali jiné pohnutky nebo sami posuzovali, zda „byla opravdu znásilněna“. Nikdy nenaznačujte, že jí to bylo příjemné nebo že byla nemravná. Nejdůležitější věc, kterou může přítelkyně udělat, když ji taková žena požádá o pomoc, je — věřit jí. Uklidnit ji. Buďte ochotna naslouchat, pokud chce mluvit, ale nenaléhejte, aby mluvila o podrobnostech.
    Jestliže k znásilnění došlo nedávno, přátelé mohou pomoci oběti tím, že zajistí lékařskou pomoc a poskytnou bezpečné místo pobytu. Povzbuďte ji, aby znásilnění oznámila, ale rozhodnutí nechte na ní. Zažila právě situaci, kdy byla zcela připravena o možnost rozhodovat sama o sobě. Umožněte jí získat tuto možnost částečně zpět tím, že ji necháte rozhodnout, co bude dělat dále.
    Rodina oběti znásilnění musí odolávat nutkání reagovat na tuto situaci citově. Možná chce hledat někoho, koho by mohla obvinit ze znásilnění, anebo by se mohla chtít násilníkovi pomstít. Nic z toho oběti nepomůže. Vinit kohokoli kromě násilníka je zbytečné a mstít se je nebezpečné. Způsobí to, že si oběť dělá starosti o bezpečnost svých milovaných, místo aby se zaměřila na své zotavení.
    Rodina by si také měla být vědoma toho, že mnohé oběti se po znásilnění dívají na pohlavní soužití jinak. V jejich mysli se pohlavní styk stal zbraní, a po nějakou dobu mohou mít potíže s pohlavním soužitím, dokonce i když jde o někoho, koho milují a komu důvěřují. Z toho důvodu by manžel neměl naléhat na manželku, aby s ním pohlavně žila, dokud k tomu není ochotna. Rodina může pomoci obnovit u mladé ženy sebeúctu a ukázat jí, že je stále milována a že si jí rodina váží bez ohledu na to, co se stalo. Je zapotřebí trvalá podpora, protože oběť znásilnění někdy prochází zdlouhavými etapami citového uzdravování.
    Zvládnout strach a depresi
    Ženy, které byly znásilněny, říkají, že reakcí, která převažuje, je strach. Většina obětí znásilnění neočekávala, že útok přežije. Později mohou mít strach, že budou znásilněny znovu nebo se mohou obávat, že náhodně potkají násilníka.
    Strach, který cítily při znásilnění, se může znovu probudit podobnými zvuky, pachy nebo na podobných místech. Jestliže byla žena znásilněna v aleji, může se tam bát jít. Jestliže byla znásilněna v domě, možná se zde již nikdy nebude cítit bezpečně a možná ji to donutí, aby se přestěhovala. Dokonce vůně stejné voňavky, jakou měl násilník, může probudit nepříjemné vzpomínky.
    Přestože jen malý počet znásilnění vede k těhotenství, mnohé oběti se této možnosti hrozí. Mnohé z nich se také oprávněně obávají, zda nebyly nakaženy pohlavní nemocí. Asi polovina obětí zažívá depresi, beznaděj a pocity bezcennosti, které mohou trvat od několika týdnů až po několik měsíců. Oběti také mohou zápasit s úzkostí, fobiemi a záchvaty paniky.
    I když snad ženy nemohou předejít znásilnění, své myšlenky, pocity a reakce na útok mohou časem ovládnout. Mohou se naučit nahradit negativní myšlenky pozitivními pohledy na sebe samu.
    „Místo abyste si říkala, jak jste slabá, bezmocná a k ničemu, učte se říkat si, jak dobře to děláte a jak jste se zlepšila od toho zmatku, který následoval bezprostředně po útoku,“ řekla Linda Ledrayová v Recovering From Rape (Zotavování ze znásilnění). „Každý den, kdy se budete cítit méně zaplavena negativními myšlenkami a pocity, si říkejte ‚učím se získat zpět vládu nad sebou‘.“
    Se strachem je také možné se vypořádat tím, že se člověk naučí přesně určit jeho příčinu. Když si oběť uvědomí, co je spouštěcím momentem, může se ptát sama sebe: „Jak opodstatněný je tento strach?“ Například, když vidí někoho, kdo je podobný násilníkovi, může si připomínat, že to není násilník a že jí neublíží.
    Jiný doporučovaný způsob, jak se vyrovnat se strachem, je systematické snižování přehnaných citových reakcí. Žena si udělá seznam činností a situací, kterých se obává. Seřadí je od nejméně obávané až po tu nejhorší. Pak si začne představovat sama sebe v té nejméně stresové situaci, dokud z ní nepřestane mít strach. Tímto způsobem prochází celý seznam, dokud se necítí klidná při pomyšlení na všechny tyto situace.
    S pomocí přítelkyně může udělat pokrok ve vykonávání běžných životních činností, jako je jít večer z domu nebo být sama. Nakonec se naučí ovládat svůj strach do té míry, že již neovlivňuje její běžný každodenní život. Nicméně, strach z některých činností — jako je jít v noci temnou alejí — je normální, a není zde žádný důvod, aby se snažila překonávat stísněnost v takových situacích.

  • Re: kniha pro všechny, kterých se to týká

    lenka Petře, Vám se to ale řekne,nejsem schopná o tom mluvit,stydím se za to celé.Chtěla jsem vyhledat nějakou pomoc, ale vždycky když zvednu sluchátko zas ho položím.jednou jedinkrát jsem v největší krizi volala do Elektry, slíbili mi, že se ozvou a od té doby nic...nezvládnu si jít koupit knihu.Stalo se mi to když jsem byla dítě,je to strašlivé.Po mnoha a mnoha letech(je mi ted 23 let, mám skvělého partnera,moc mi pomáhá,ale..) se mi vracejí vzpomínky, záblesky,děs, budím se v noci.Nespím.Nebrečím, nemůžu.Co s tím?

  • Re: PROSIM VAS, PORADTE MI, JAK JI POMOCT,PROSIM...

    lenka Ahoj,já jsem dlouho vlastně ani nevěděla co se mis stalo,zapomněla jsem to(stalo se mi to, když jsem byla opravdu maličká), jen se mi to vždy trochu nějak objevilo, nevěnovala jsem tomu pozornost a nechtěla jsem to vnímat.Můj První přítel také nakousl toto téma,raději se tím nezabýval.Krátkodobě to bylo pro mě lepší, ale začali se mi objevovat záhadné nemoci,teď jsem se s ním rozešla.začínám si rozpomínat...je to strašlivé...Tommy, chceš-li jí pomoci,nech jí ať pláče,nesahej na ní příliš, hlavně ji řekni, že za to nemůže a zkus jí najít pomoc u odborníka.je to těžké, strašlivě těžké...Lenka

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=