Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Re: Taky jsem tím prošla..

    Jana Ahoj!
    Je mi 23 let.Muj deda me od malicka osahaval,hral se mnou " hry ",apod.Byla jsem mala a neuvedomovala si,co se vlastne deje.Kdyz jsem pochopila,bylo pozde.Stydela jsem se,nenavidela se...myslela jsem,ze jsem nejaka stvura,ze je to moje vina.Vzdyt to byl muj vlastni deda!Nikomu z rodiny jsem nikdy nic nerekla,nevedela jsem jak,bala jsem se,ze me budou nenavidet.Asi do 18 let jsem plakala,kazdy den se mi v hlave prehravalo vsechno to,co se delo.Nekdy jsem ucitila vuni a najednou se mi vybavila veci,o kterych jsem ani nevedela,ktere jsem asi uz jako mala zatlacila nekam hluboko do mysli.Nikdy jsem nemela nikoho,kdo by mi poradil,jak se s tim vyrovnat.Nikoho,kdo by mi rekl,ze to nebyla moje vina.Jak taky,kdyz to nikdo nevedel...Zhruba v 18 letech mi doslo,ze se nemuzu divat zpatky.Ze uz nemuzu myslet na to,co se delo.Ze musim zacit zit....Doslo mi,ze se tohle deje tolika zenam,divkam,detem na celem svete.Ze jsem jen jedna z nich a hlavne,ze jsem nazivu!!!!Plno z nich totiz takove stesti nema.Rozhodla jsem se,ze to zacnu brat,tak jak to je.Ano,bylo mi ublizeno,byla jsem zneuzita...ale ted uz s tim nemohu nic udelat,nemohu vratit cas....Obcas si jeste vzpomenu a pobrecim si,samozdrejme...Pak si ale reknu,ze tim mu vlastne davam sanci vratit se do meho zivota,znovu mi ublizovat.A to uz mu nedovolim,ted uz ne!

  • Už nevím, co dělat…

    Johana Tento příběh se netýká přímo mě, ale mé dobré kamarádky, které se snažím pomoct, ale už nevím jak. Před nějakou dobou chodila s klukem, který začal být po čase násilnický – občas ji přiškrtil nebo ztloukl, sex vyžadoval neustále a protože ona nechtěla, tak ji prostě znásilnil. Odešel ze zaměstnání, aby ji mohl sledovat: co dělá, s kým se stýká. Pak chtěl, aby odešla z práce i ona, aby byla stále s ním. Rozešla se s ním, ale tím to neskončilo, právě naopak.
    Čeká na ni ráno za dveřmi, takže když otevře skočí na ni. Jednou ji zatlačil zpátky do bytu, vzal jí klíče i mobil a celý den ji tam držel a mlátil a znásilňoval. Několikrát na něj volala policii, ale než přijeli, vždycky utekl. Jednou jsem s ní šla na policii také – to když nás sledoval v metru, jí obtěžoval a mě vyhrožoval, že mi rozbije hubu. Tam nám řekli, že dokud ji nezmlátí natolik, aby skončila hospitalizovaná v nemocnici, tak nemůžou nic dělat. To byla městská policie. Na státní jí řekli, že ho může sice udat za ublížení na zdraví, ale vyšetřování se táhne dlouho a pak mu maximálně uloží pokutu. Potvrzení od lékaře bylo naprosto k ničemu. Na krizovém centru jí doporučili psychiatra, který ji ale nezbaví toho zásadního problému – ex-přítele, který na ni stále číhá na každém kroku. Včera večer jsem jí volala - jen tak náhodou. Sice to zvedla, ale bylo slyšet, jak pláče a že je tam s ní opět On a že ji ubližuje. Volala o pomoc, že ji asi tentokrát zabije. Hned jsem tam poslala policii a jeho bratra, který asi jediný na něj trochu platí. Než přijeli, byl pryč. Už nevím jak jí pomoct – sice ji vezmu k sobě domů, ale nemůžu s ní chodit do práce a hlídat ji 24 hodin denně. Znásilnění udat nechce – stydí se.Je na dně a uvažuje o sebevraždě, aby se ho zbavila. Trvá to už 4 měsíce, takže se jí už ani nedivím. Dneska jdu koupit nějaký sprej na sebeobranu, snad jí příště pomůže. Pokud máte někdo zkušenosti s podobným psychopatem, poraďte prosím, co dělat. Děkuji

    • Jirka Tvoje kamarádka buď musí jít k doktorovi a pak podat trestní oznámení a až se to bude projednávat, požádat soud o předběžné opatření na zamezaní osobního styku.
      Nebo dejte litr bandě ukrajinců ať mu daj do držky. (to je pro silnější povahy). :o)

    • Dano Dej si pozor, aby toho zasraneho hajzla ten sprej jeste vic nerozzuril...
      Jinak asi nic neporadim: Sam tady hledam nejakou radu pro moji holku.

  • Taky jsem tím prošla..

    Adela Ahojda!

    Těžko se mi o tom píše, ale i já jsem tím prošla.
    Už jako malá jsem zvorala spoustu věcí, nejvíc tu, že jsem se nechala svým otcem osahávat atp..od osmi do jedenácti let jsem s ním i spala.. Pak to skončilo a až ve dvaceti jsem se nechala přepadnout a znásilnit, když jsem se jednou vracela později večer domů. Když jsem šla kolem lesíka.
    Nyní je mi 23 let, ale neustále cítím ten hroznej hnus, odpor, nechuť...nenávidím sebe a své tělo, svůj život. Nechcu žít. A právě tyto myšlenky mě zahnaly až do náruče psychiatra a psychologa..ale zatím nedokáži mluvit.
    Už nevím co dělat, nemůžete mi někdo poradit? Jak se s tím vyrovnat? Nevíte?

  • Re: Znásilnil mi přítelkyni

    Veronika Je mi to opravdu líto,já jsem tím taky prošla posílám Vám proto pár informací jak se stím vyrovnat mi a manželovi to pomohlo.
    Jak se vyrovnat se znásilněním
    Před třiceti třemi lety byla Mary ohrožována nožem a znásilněna. Ještě dnes, když to popisuje, jí tluče srdce a potí se jí dlaně. „Je to nejpotupnější věc, kterou může žena zažít,“ říká téměř v slzách. „Je to hnusná, odporná věc.“
    ZNÁSILNĚNÍ může být tou citově nejničivější událostí v osobním životě a následky mohou trvat po celý život. Jedna studie ukázala, že skoro třetina dotazovaných žen, které zažily znásilnění, uvažovala o sebevraždě a převážná většina řekla, že je tento zážitek trvale poznamenal.
    Jestliže žena útočníka zná, mohou být následky zvláště bolestivé. Pokud byla žena znásilněna někým, koho zná, dá se očekávat, že se jí nedostane podpory od lidí kolem ní, protože buď nikomu neřekne, co se stalo, nebo to řekne a nikdo jí neuvěří, že to bylo znásilnění. Jelikož byla zraněna někým, komu důvěřovala, je také pravděpodobnější, že bude obviňovat sama sebe a bude pochybovat o své schopnosti odhadnout druhé lidi.
    Přijmout pomoc
    Mnohé ženy, které zažily znásilnění, nejdříve reagují šokem a popřením. Jedna žena byla znásilněna těsně před důležitou zkouškou na univerzitě. Vytlačila znásilnění ze své mysli, dokud neudělala zkoušku. Jiná oběť znásilnění řekla: „Nepřipustila jsem si vzpomínku na nic z toho, co se stalo, protože můj známý, kterému jsem důvěřovala, se změnil v útočníka přímo před mýma očima. Nevěděla jsem, že by člověk mohl být znásilněn někým, koho zná. Možná to zní nesmyslně, ale toto zjištění mi vzalo naději. Cítila jsem se tak sama.“
    Některé ženy dále popírají, co se stalo, tím, že o znásilnění nikomu neřeknou. Po léta potlačují tuto skutečnost, což zpomaluje proces uzdravování a vede k citovým problémům, o kterých si neuvědomují, že pramení ze znásilnění.
    Uzdravování obvykle nezačne, dokud o tom nebudete mluvit s druhými. Důvěryhodná přítelkyně vám může pomoci, abyste si uvědomila, že to, co se vám stalo, bylo skutečně znásilnění a že to nebyla vaše chyba. Jedno staré přísloví říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Některým obětem znásilnění může pomoci, když se spojí s krizovým centrem pro znásilnění nebo odborným poradcem, kteří jim pomohou ujasnit jejich pocity.
    Oběti znásilnění se často obávají mluvit o svém zážitku, protože mají pocity viny, zvláště pokud byly v průběhu znásilnění pohlavně vzrušeny. Mohou se cítit poskvrněné a k ničemu a obviňovat ze znásilnění sebe — přesto, že vinu nese pouze násilník.
    „Měla jsem dobrou přítelkyni, se kterou jsem mohla mluvit, a to změnilo situaci,“ řekla Mary, která se svěřila křesťanské sestře. „Mohla jsem s ní mluvit a necítit se špinavá a nemít pocit, že jsem poznamenaná proto, že jsem byla znásilněna.“
    Poskytněte jí pomoc
    Na druhé straně by bylo nevhodné a nelaskavé od přátel oběti, aby jí přičítali jiné pohnutky nebo sami posuzovali, zda „byla opravdu znásilněna“. Nikdy nenaznačujte, že jí to bylo příjemné nebo že byla nemravná. Nejdůležitější věc, kterou může přítelkyně udělat, když ji taková žena požádá o pomoc, je — věřit jí. Uklidnit ji. Buďte ochotna naslouchat, pokud chce mluvit, ale nenaléhejte, aby mluvila o podrobnostech.
    Jestliže k znásilnění došlo nedávno, přátelé mohou pomoci oběti tím, že zajistí lékařskou pomoc a poskytnou bezpečné místo pobytu. Povzbuďte ji, aby znásilnění oznámila, ale rozhodnutí nechte na ní. Zažila právě situaci, kdy byla zcela připravena o možnost rozhodovat sama o sobě. Umožněte jí získat tuto možnost částečně zpět tím, že ji necháte rozhodnout, co bude dělat dále.
    Rodina oběti znásilnění musí odolávat nutkání reagovat na tuto situaci citově. Možná chce hledat někoho, koho by mohla obvinit ze znásilnění, anebo by se mohla chtít násilníkovi pomstít. Nic z toho oběti nepomůže. Vinit kohokoli kromě násilníka je zbytečné a mstít se je nebezpečné. Způsobí to, že si oběť dělá starosti o bezpečnost svých milovaných, místo aby se zaměřila na své zotavení.
    Rodina by si také měla být vědoma toho, že mnohé oběti se po znásilnění dívají na pohlavní soužití jinak. V jejich mysli se pohlavní styk stal zbraní, a po nějakou dobu mohou mít potíže s pohlavním soužitím, dokonce i když jde o někoho, koho milují a komu důvěřují. Z toho důvodu by manžel neměl naléhat na manželku, aby s ním pohlavně žila, dokud k tomu není ochotna. Rodina může pomoci obnovit u mladé ženy sebeúctu a ukázat jí, že je stále milována a že si jí rodina váží bez ohledu na to, co se stalo. Je zapotřebí trvalá podpora, protože oběť znásilnění někdy prochází zdlouhavými etapami citového uzdravování.
    Zvládnout strach a depresi
    Ženy, které byly znásilněny, říkají, že reakcí, která převažuje, je strach. Většina obětí znásilnění neočekávala, že útok přežije. Později mohou mít strach, že budou znásilněny znovu nebo se mohou obávat, že náhodně potkají násilníka.
    Strach, který cítily při znásilnění, se může znovu probudit podobnými zvuky, pachy nebo na podobných místech. Jestliže byla žena znásilněna v aleji, může se tam bát jít. Jestliže byla znásilněna v domě, možná se zde již nikdy nebude cítit bezpečně a možná ji to donutí, aby se přestěhovala. Dokonce vůně stejné voňavky, jakou měl násilník, může probudit nepříjemné vzpomínky.
    Přestože jen malý počet znásilnění vede k těhotenství, mnohé oběti se této možnosti hrozí. Mnohé z nich se také oprávněně obávají, zda nebyly nakaženy pohlavní nemocí. Asi polovina obětí zažívá depresi, beznaděj a pocity bezcennosti, které mohou trvat od několika týdnů až po několik měsíců. Oběti také mohou zápasit s úzkostí, fobiemi a záchvaty paniky.
    I když snad ženy nemohou předejít znásilnění, své myšlenky, pocity a reakce na útok mohou časem ovládnout. Mohou se naučit nahradit negativní myšlenky pozitivními pohledy na sebe samu.
    „Místo abyste si říkala, jak jste slabá, bezmocná a k ničemu, učte se říkat si, jak dobře to děláte a jak jste se zlepšila od toho zmatku, který následoval bezprostředně po útoku,“ řekla Linda Ledrayová v Recovering From Rape (Zotavování ze znásilnění). „Každý den, kdy se budete cítit méně zaplavena negativními myšlenkami a pocity, si říkejte ‚učím se získat zpět vládu nad sebou‘.“
    Se strachem je také možné se vypořádat tím, že se člověk naučí přesně určit jeho příčinu. Když si oběť uvědomí, co je spouštěcím momentem, může se ptát sama sebe: „Jak opodstatněný je tento strach?“ Například, když vidí někoho, kdo je podobný násilníkovi, může si připomínat, že to není násilník a že jí neublíží.
    Jiný doporučovaný způsob, jak se vyrovnat se strachem, je systematické snižování přehnaných citových reakcí. Žena si udělá seznam činností a situací, kterých se obává. Seřadí je od nejméně obávané až po tu nejhorší. Pak si začne představovat sama sebe v té nejméně stresové situaci, dokud z ní nepřestane mít strach. Tímto způsobem prochází celý seznam, dokud se necítí klidná při pomyšlení na všechny tyto situace.
    S pomocí přítelkyně může udělat pokrok ve vykonávání běžných životních činností, jako je jít večer z domu nebo být sama. Nakonec se naučí ovládat svůj strach do té míry, že již neovlivňuje její běžný každodenní život. Nicméně, strach z některých činností — jako je jít v noci temnou alejí — je normální, a není zde žádný důvod, aby se snažila překonávat stísněnost v takových situacích.

  • Re: kniha pro všechny, kterých se to týká

    lenka Petře, Vám se to ale řekne,nejsem schopná o tom mluvit,stydím se za to celé.Chtěla jsem vyhledat nějakou pomoc, ale vždycky když zvednu sluchátko zas ho položím.jednou jedinkrát jsem v největší krizi volala do Elektry, slíbili mi, že se ozvou a od té doby nic...nezvládnu si jít koupit knihu.Stalo se mi to když jsem byla dítě,je to strašlivé.Po mnoha a mnoha letech(je mi ted 23 let, mám skvělého partnera,moc mi pomáhá,ale..) se mi vracejí vzpomínky, záblesky,děs, budím se v noci.Nespím.Nebrečím, nemůžu.Co s tím?

  • Re: PROSIM VAS, PORADTE MI, JAK JI POMOCT,PROSIM...

    lenka Ahoj,já jsem dlouho vlastně ani nevěděla co se mis stalo,zapomněla jsem to(stalo se mi to, když jsem byla opravdu maličká), jen se mi to vždy trochu nějak objevilo, nevěnovala jsem tomu pozornost a nechtěla jsem to vnímat.Můj První přítel také nakousl toto téma,raději se tím nezabýval.Krátkodobě to bylo pro mě lepší, ale začali se mi objevovat záhadné nemoci,teď jsem se s ním rozešla.začínám si rozpomínat...je to strašlivé...Tommy, chceš-li jí pomoci,nech jí ať pláče,nesahej na ní příliš, hlavně ji řekni, že za to nemůže a zkus jí najít pomoc u odborníka.je to těžké, strašlivě těžké...Lenka

  • Znásilnil mi přítelkyni

    microsoft Minulý týden nějaká sviňská bestie znásilnila mojí dlouholetou přítelkyni, se kterou máme jedinečnej vztah, kterej nám všichni závidí. Ale teď nevím co bude dál. Nějakej parchant využil večer na procházce její osamocenost a znáslilnil jí. Když přšla domů byla psychicky na tom hodně špatně (byla v šoku) a po dlouhých vyptáváních mi to řekla, co se stalo. Myslel jsem, že svět skončil. Moje pocity nejdou nikdy napsat, ale hořkost, hnusota a bezmoscnost byla najednou v nás obou. Já se stím pomalinku můžu vyrovnat, ale jí nikdo hroznou vzpomínku nevymaže. Obzvláště když si představí ten strach co musela prožít při tom neomluvitelném činu. Polici nemá ale cenu volat a ani to přítelkyně nechce, protože se to běžně mezi policajtama rozkřikne a pár jich známe. A navíc pochybuji, že když tu svini neznáme, že ho někdo někdy najde. Teď si přítelkyně nechává dělat testy na všechny možný svinstva, které mohla dostat a snad to bude dobré. Pomáhá jí hodně si o tom povídat a i s doktorem to řešila. Pomáhá jí to. Psychologa teprve asi vyhledá. Pár informací však o tom parchantovi mám a pokud se mi někdy v životě podaří ho najít, má smůlu ....

    • Žaneta Tak to prrr ma cenu volat policii jinak ji bude strasne a jeste huř tak nevahejte a zavolejte tam

    • Žanda je mi líto co se stalo tvé přítelkyni a stou policii máš pravdu nemá to cenu,přeji mnoho štěstí....

  • Nebyla jsem znasilnena, ale byl to pokus o vrazdu

    Lucka Pred 14 dny jsem se vratila z dovolene, na ktere jsem byla s kamaradkou. Kdyz jsme byly v horach laskave nas tam provadel jeden domorodec. Po 4 hodinach, co nam ukazoval skaly a pomahal nam je slezat zacal ve krovi skrtit kamaradku. Zacala jsem strasne kricet a utikat. Myslela jsem si, ze uz jsem zbyla sama a ted je rada na me. On se lekl, protoze necekal, ze pujdu do krovi za nimi, pustil kamaradku a bezel za mnou s nozem v ruce,... Bylo to vse mnohem horsi nez v tom nejhorsim hororu. Vse se odehralo 7km od nejblizsi vesnice, takze nam tam nebyla zadna pomoc. Nechtela jsem, aby mi vrazil ten nuz do zad a tak, kdyz byl uz tesne za mnou najednou jsem se zastavila a otocila. Prekvapilo ho to a po sekunde zavahani, jestli ma nuz pouzit rekl Money, money. Okamzite jsem mu dala vse, co jsem mela a spolecne s kamaradkou, ktera se zatim vzpamatovala ve krovi jsme utikaly dal asi dalsi 3km, az jsme narazily na asfaltku. Ja vim, ze znasilneni je strasne, ale tohle je snad jeste horsi. On nas proste chtel jen zabit... Kdyby mu slo o sex, lze to jeste mozna nejak pochopit, ale tohle mi pripada uplne silene. Porad se s tim nedokazu vyrovnat....

  • obeti znasilneni brante se

    beu Moji hoku znasilnil jeji kamarad, spinavy cikan, nemuzu to popisovat, dela se mi z toho zle. Kazda holka ktere se to stalo v sobe musi najit silu a jit na policii obvinit dotycneho (pokud ho zna) jinak jim to bude prochazet donekonecna a co nejdriv si najit nekoho kdo se za ni postaví. Az ja toho cikana potkam, nejdriv si to s nim vyridim osobne a pak prijde na radu policie. Protestuju proti chovani ignorantu a nasilniku, nedavno zemrel pan Velisek, snazil se pomoct, lidi rikaji, hral si na hrdinu. Zachoval bych se stejne... bezpravi se musi clovek postavit:

  • Re: Re: Špína, která nejde umýt...

    Thyronx Holky lituju Vas... jen chlap s nizsim nez nizkym IQ nepochopi.
    Sex patri k dospelosti a ma to byt skvely zazitek pro oba a ne jen pro jednoho. Sex ma byt vyrazem lasky a ne nasili.

  • bkb

    x Mozna by neskodilo na tuto stranku dat par odkazu na organizace venujici se pomoci obetem znasilneni. sam jsem hledal pomoc pro pritelkyni a na ceskem internetu clovesk pri hledani slova znasilneni spise narazi na porno stranky nez na pomoc.nasel jsem ale jednu myslim opravdu kvalitni organizaci-bily kruh bezpeci.nabizi opravdu kvalitni a odbornou pomoc vcetne telefonickych help linek zdarma.www.bkb.cz...snad to aspon nekomu pomuze

  • poradte co delat jako kamarad

    charlie kamaradku znasilnili a nesla na policii ani to nerekla rodicum protoze jeji matka by nemusela unest neco takoveho se svym zdravotnim stavem.poradte jak se mam chovat jakozto jeji kamarad(a zaroven prítel)co delat,jit k doktorovi,co testy na aids,a tak...predem dekuju za pomoc

  • Re: Poraďte

    rady mám naprosto stehny problem s mou blizkou pritelkyni, jen ji je teprve 16.Rad bych o se s nekym delil o zkusenosti protoze sam naprosto nevim jak takovou situaci zvladat.snazim se pomoct ale mozna tim nekdy jen vice skodim.nicmene mam tim ze se ji to stalo uz pred rokem mam urcite zkusenosti.jestli mas zajem tak me kontaktuj.

  • Re: Poraďte

    Honza Je moc dobře, že se Ti svěřila a že měla tak příležitost se někomu vypovídat z toho co se jí stalo. Kromě vyšetření si Ti dovoluji poradit, aby si vzala všechny věci (neprané), které měla při tom na sobě a na kterém by mohly zůstat nějaké biologické stopy a tento případ rozhodně ohlásila na policii. Protože pokud to neudělá, ten gauner to může zopakovat. Bude také potřebovat podporu a je dobře, že má Tebe, kterému se mohla se svým hrozným zážitkem svěřit. A je potřeba, aby o tom mluvila, protože to co se jí stalo se nestalo její vinou, ale byla k tomu násilím donucena. Přeji jí brzké uzdravení jak po fyzické tak i psychické stránce.

  • Poraďte

    Kamarád Má kamarádka mi včera večer napsala že ji tzv. kamarád, který jí dělal problémy znásilnil, hodil do auta dveře zajistil a zbytek už psát ani nemohu. Při této zprávě mi bylo a je do breku...nedávno jí bylo TEPRVE 17 let a intimni zkušenosti s chlapci ještě do včíra neměla. O proti ní mi je 22 let měl bych vědět co dělat, ale je to stršnej šok. Nechce to říct své rodině a ani nikomu jinemu těžko to řekla mě. Na HIV test ji vemu ale co dál? Tohle se přeci nedá jen tak přejít...poraďte co se dá dělat? jak jí mohu pomoci? a jak to pro takovou dušičce nejvíce všechno usnadnit?

    • lenka me se to taky stalo,a taky kdyz mi bylo 17.bylo to me "poprvé" a hned znasilnena!!!je to hnus a ja s tim musim zit.citim se tak spinava a zbytecna na tomhle svete!!! :-( :-(

  • Re: Bojim se..

    Petr Zdravím Aneto,
    na vyšetření určitě zajdi a to co nejdřív. Nejde totiž jenom o HIV, ale i o další možnosti nákazy, které se dají detekovat mnohem dřív. Navíc si sama psala, že tě ten kluk zranil a že jsi krvácela.
    Držím palce, aby všechna vyšetření byla O.K.
    Do budoucna určitě nepodceňuj ani psychický problémy. Zatím je to v pohodě a to je fajn, buď ale připravená, že nějak se takový zážitek v tobě odrazí. Přeju ti, abys v tu dobu měla na blízku někoho, kdo ti bude užitečný. Když už se z rodiny a z přátel nikdo takový nenajde, zkus psychologa nebo psycholožku. Při jejich výběru pak klidně začni otázkou, zda mají zkušenosti s podobnými případy a jakým způsobem pracují. Už tady několikrát padlo, že ne všichni jsou dostatečně erudovaní, aby obětem znásilnění mohli kvalifikovaně pomoci. A samozřejmě se koukni po literatuře-u nás zatím jen knížka "To není vaše vina" od Helen Benedict.
    Měj se.


  • Re: Re: ma dcera byla svedkem

    Petr Zdravím, pracuji jako dětský pracholog v Krizovém centru pro děti a dospívající v Brně (www.krizovecentrum.cz)a pokud mohu něco doporučit pak právě návštěvu zařízení jako je naše. Po republice jistě existují i další ve větších městech (např. Praha-www.dkc.cz). Mnohá se prezentují i na internetu. V krizových centrech pak pracují psychologoé, kteří se přímo specializují v diagnostice, poradenství a terapii traumatizovaných dětí.

  • Bojim se..

    Aneta Ahoj vsem,
    byla jsem znasilnena asi pred tydnem na dovolene. S tim klukem jsem se seznamila na diskotece, byl mi sympatickej a pritahoval me, takze jsem se ho nemela duvod bat. Samozrejme na me hnedka neco zkousel a me to bylo prijemny, ale taky jsem uz neco vypila, takze jsem se drzela zpatky. Probehla nejaka libacka a ruzny zpusoby drazdeni, pak se zacal svlekat a ja si uvedomila, co muze prijit a to uz jsem nechtela, tak jsem mu rekla, tohle uz ne a zacala jsem se oblikat. On prohodil:" Tak to teda ne, kdyz uz jsi me takhle dozdrazdila!" A otocil me tvari ke zdi a znasilnil. Nez mi doslo, co se deje bylo po vsem. Stesti bylo, ze jsem byla omamena alkoholem, jinak by to asi bylo horsi. Druhej den jsem vubec nemohla chodit a krvacela jsem....bala jsem se to nekomu rict. A o policii jsem fakt neuvazovala ani minutu. Neverili by mi, jsou to samy chlapi! Teprve vcera jsem to rekla mamce a ta se mi sverila, ze to taky v mladi zazila, coz mi v tu chvili pomohlo. Ale co je zvlastni, psychicky to zatim celkem zvladam, snazim se na to nemyslet, ale jinak jsem v prdeli, resim ( a to skoro 24h denne), jestli jsem neco nechytla...hlavne teda AIDS. Teprve po tomhle zazitku jsem si uvedomila, co to pro me muze znamenat:( NEjhorsi je, ze se musi cekat 3mesice nez muzu jit na vysetreni. Bojim se, fakt se moc bojim. Lidi, co si o tom myslite? Jaka je pravdepodobnost, ze neco mam? Predem diky za odpovedi..

  • Re: Špína, která nejde umýt...

    Alina Ahoj, chtěla jsem Ti vyjádřit trochu soustrasti, solidarity...Mě znásilnil kluk ve 14ti letech. Jemu bylo hodně přes dvacet, playboy města, viděla jsem ho po druhé v životě, nikdy by mě nenapadlo chtít s ním ani chodit. Byli jsme s partou venku a on mě poprosil, ať jdu s ním pro něco domů, už si podrobnosti nepamatuji. Nějak jsme se ocitli ve sklepě. Nejdřív mírně a pak hrubým nátlakem mě donutil se svléct. Byl únor, ležela jsem na betonové podlaze a byla mi strašná zima. Stáhl si kalhoty a brutálně mě znásilnil, ruce mi přivázal páskem od kalhot k držáku na kolo. Pak mě vyhodil s výhružkou zabití. Venku jsem ani nevěla kde jsem, doma jsem se co hodinu chodila mýt, to jsem dělala asi 14 dní, pořád horká voda. Začala jsem chodit za školu, do té doby jsem měla na zákl. škole samé jedničky, pak rodiče nevycházeli z úžasu, že jsem měla na konci roku 2 trojky.
    Víš, nikomu bych to tehdy neřekla, ten stud byl příšerný, byla jsem hrozné dítě, ještě panenky atd...
    Projevila se u mě duševní nemoc - halucinace a deprese. Třídní mě doporučil na psychiatrii. Pak jsem začala chodit na průmyslovku, nevydržela jsem tam ani dva roky. Od 15 do 17 let jsem strávila po psychiatrických léčebnách. Za měsíc mi bude 25 let, u psychiatra se léčím stále, beru plno léků. Průmyslovku jsem dodělala dálkově, mám celkem pěknou práci - dělám internetové stránky pro firmu, ale mám problémy ve vztazích, jsem přecitlivělá, mamka, které jsem to nikdy neřekla, mě nemá ráda, vkládala ve mě velké naděje, už v jedenácti jsem byla členkou Menzy a vyhrávala jsem dětské hudební soutěže - hrála jsem na příčnou flétnu. Život je těžký a složitý, měla jsem známost 5 let, pak další 1 rok a teď druhým rokem chodím s moc hodným a chytrým klukem, který byl 1., který se to dozvěděl (ty jsi druhá). Měl snadnější život, krásné rodiné zázemí, nedokáže to plně pochopit.
    Tohle totiž pochopit nejde. Ten člověk, který mi zničil život pracoval jeden čas v pomoci pro drogově závislé,...Ta hnusná egoistická bestie, bez studu, sebereflexe, pomáhal nemocným lidem dostat se z bahna? Není to úžasná logika života? Milá Darinko, nedokázala jsem pomoci ani sama sobě, ale jestli chceš tak napiš na mail, třeba Ti s něčím mohu pomoci.

    • vladko001 Nazdar Alino..
      Asi to bude na delší debatu,co by se dalo dělat..
      Už jsem i sem napsal několik svých příspěvků..
      dlouhodobě to :"u psychiatra se léčím stále, beru plno léků."
      URČITĚ NENÍ ŘEŠENÍ..
      teda pokud se nechceš stát na nich ZÁVISLOU NARKOMANKOU..

      Zkus to řešit přes nějakou psychotrapii,nebo např.
      BOJOVÁ OCHRANNÁ CVIČENÍ..
      to totiž dodává SÍLU nejen FYZICKOU,ale i PSYCHICKOU..
      Pokud máš zájem,tak se ozvi:
      SKYPE:vladko001

  • co mám delat?

    radim má přítelkyně je švýcarka.vidím ji jen několikrát do roka.minulé léto ji nekdo znásilnil.Bylo ji 15 a byla panna. Tehdy jsem necekal ze bychom meli nejakou šanci být zase spolu, nemohla se ani podivat na chlapa.Po case se to zlepsilo, mohla se normálne bavit s kamarády a i se mnou.Bohuzel dost pila a vzdy kdyz melo dojit na nejaké nežnosti musela se neceho napít.Nedávno opět přijela, řekl jsem si ze ji nedovolím pít. Chvili to vypadalo dobře, mazlili jsme se a jí se to líbilo. Pak ale najednou chtela at ji okamžitě zavezu domů.Druhý den mi nezvedala telefony.Když jsem za ní přijel tak mi řekla at už ji nikdy nepíšu ani nevolám.Později mi napsala sms že se jí to ten poslední večer všechno připomnělo a že se štítila mě i sebe a nechce už to nikdy zažít.Pochopil jsem že není vše tak růžové jak jsem myslel. Byla schopna se semnou mazlit jen když měla vypito,alkohol odstraňuje ten blok co má. Ted mám pocit že má to znásilnění spojené se mnou.jako bych jí to udělal já.Nevím co teď mám dělat. Žije ve švýcarsku, ma rodiče, kterým tohle nemůže říct a sama se tím dusí. Odbornou pomoc nevyhledá protože"nikdo neví co zažila".Sám bych měl ve švýcarsku během jednoho až dvou let pracovat,měl bych pak lepší možnost jí zavest někam kde jí pomůžou, ale to bude opravdu nejdřív za rok. Nebude už pak pozdě??bojím se ať se to v ní tím že to drží v sobě nezafixuje navždy. Nechci o tuhle holku přijít,moc jí miluju,ale taky ji nechci trápit pokud při pohledu na mě má ty strašné představy.Je pro mě hlavní ať je zase v pořádku a šťastná, ať už je se mnou nebo s někým jiným.Poraďte mi někdo co mám dělat.Myslím že teď ji nechám pár týdnů uklidnit a pak se jí pokusím zase ozvat.ale jak jí mám pomoct?

    • vladko001 Nazdar Radime..
      Určitě to nevzdávej..
      Předpokládám,že i ona má zájem s tebou alespon občas mluvit,takže jde jen o to,jak ji přesvědčit,že by se neměla zbytečně bát a trápit sama..
      určitě i tam jsou anonymní poradenské linky,kde by ji vyslechli a popř. poradili,co dál...
      Je to na dálku a anonymní,takže vlastně ona nic neriskuje a pak by se mohla sama rozhodnout,jak a co se dá dělat dál..
      Ty sám jí zatím sám pomůžeš nejvíc tím,že jí ty možnosti budeš připomínat.
      Jestli máš zájem,tak zavolej:
      SKYPE:vladko001

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=