Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Pomoc kamaradovi ?

    Mirek Ahoj. Mám kamaráda, který byl znásilněn nejspíš někým z příbuzných asi v šesti letech. Sám mi to neřekl, ale z různých detailů jsem to vydedukoval. Vykládal mi, že první a druhou třídu prožil na kapačkách se silnými žaludečními neurózami, kdy vyzvracel i vodu. Jeho otec se léčil na psychiatrii a zemřel na mrtvici. Příteli je přes 30 let, žije s matkou, která se také léčí na deprese. Myslím, že je to tím, že o tom oba rodiče věděli, ale dodneška se s tím nikomu nesvěřili. Můj přítel se dostal do "špatné společnosti", byl vydírán, takže musel vystupovat v nočních klubech. Mylsím že už je z něj i schizofrenik. Se svými podezřeními jsem se svěřil písemně jeho psychiatrovi a protože mě to pořádně vzalo, chtěl jsem se objednat taky. Byl jsem však odmítnut, což chápu. Psychiatr si nemůže dovolit riskovat prozrazní lékařského tajemství. Přítel se léčí na psychiatrii teprve asi půl roku, podařilo se mi ho tam "dokopat" právě po provalení výše popsaného vydírání. Ale výsledky zatím nejsou moc přesvědčivé. Ovšem psychiatrovi vinu nedávám, přítel pod silným vlivem své matky není příliš vzorný pacient a antidepresiva nebere pravidelně.
    Mám ho rád a chtěl bych mu pomoci. Teď jsem ale v patové situaci, kdy se k jeho psychiatrovi už nedostanu a přímo se přítele vyptávat taky nemohu, abych nenadělal víc škody než užitku a vzhledem k jeho psychickému stavu bych se mohl sám ocitnout i v nebezpečí, kdyby zareagoval nějak zkratovitě, nejsem psycholog ani psychiatr.
    Před krátkou dobou byl prý také znásilněn (o tom znásilnění v dětsví se však nemluvilo). Mám pocit že se ocitl v jakémsi bludném kruhu a nemůže z něj ven.
    Co teď ?????

    • CDDC tak tohle je v pr...i. vážně nevím jak bych mohla pomoci, ale určitě buď i dál přítelem :)

  • Kamarádka byla znásilněna

    Honey Moje nejlepší kamarádka se mi svěřila s tím,že byla před pěti lety znásilněna někým ze své rodiny.Pokud vím,už se to potom víckrát neopakovalo.V té době jí bylo 14 let.Popisovala,že nevěděla,co je to sex,a kdyby věděla,co vlastně dělá,tak by to nenechala zajít tak daleko a utekla by.Po čtyřech letech o tom pověděla matce a nyní se lečí,ale pro něco úplně jiného.Moc dobře to nechápu,ale řekla mi,že ji matka vzala ke své kamarádce psychiatričce,aby se to ututlalo.Lečí se pro “časté změny nálad” a její lékaři prý neví,že byla znásilněna.Byla dokonce hned po prvním vyšetření poslána do nemocnice,kde musela strávit měsíc na uzavřeném psychiatrickém oddělení.Vím,že sama lékařům neřekne,co ji ve skutečnosti trápí.A svou lékařku nemá ráda.Ted už nějakou dobu chodí s docela fajn klukem a je sním moc šťastná.Říká,že pohlavní styk spolu mají docela často a je spokojená,jen ji to pokaždé bolí.Chtěla bych jí nějak pomoci,ale nevím jak.Asi do toho nemohu moc zasahovat,ale ráda bych aspoň věděla,co jí poradit a doporučit.

    • Alena ahoj Honey
      na miste tve kamaradky bych prestala chodit k psychiatricce me matky a nasla bych si svou. Nezajimalo by me vubec, ze se to matka snazi ututlat, tady prece vubec nejde o ni, o rodinu nebo o pribuzne, ale predevsim o tvoji kamardku. Tim ze bude poslouchat matku, muze ztratit pritele, bud se dostane do psychickych problemu pro ty "zmeny nalad" a nebo se to jeji pritel nakonec dozvi od jinych (mela by mu to asi rici sama a ocekavat od nej pomoc) , ale to je vzdy horsi nez od blizskeho cloveka. Rekni ji at se sebou nenecha manipulovat.

  • Zapomenu???

    XY Bylo mi teprve 11 let. Cítím se hrozně poskvrněna. Stále se to vrací. Noční můry, vzpomínky, ta tvář, pach zfetovanýho chlapa, kouř cigaret, chlast, ... a stále dokola a dokola. Chtěla bych zapomenout. Nejde to. Je mi teď 22 let a od té doby jsem totálně znechucena vším, co se jen trochu týká intimity nebo lidského těla. Sama své tělo tak moc nenávidím, že mám problém se i sama před sebou vyslíct. Neumím si představit, že bych někdy v životě mohla zažít tělesnou lásku k sobě nebo k druhému člověku. Ještě jsem to nikdy nezkusila, ani nechci. Je mi z toho špatně. Vím, že v tomto jsem dost odlišná od ostatních. Nevím, co s tím dělat. Neumím si ani představit, že bych s tímto problémem zašla za svou psycholožkou, u které procházím psychoterapií kvůli krutému dětství. Nemůžu už prostě dál.....

    • Pavla Prosím popiš mi detajly jaký to bylo a co ti dělal a tak dál třeba jestly ses po tom styku umyla abys ze sebe dostala tu špínu mockrát ti děkuju za odpověd

    • Lucka to vym ze je tezke zapomenout na to co se ti stalo chapu te, me je ted 12 let stalo se mi skoro neco podobneho pomohlo mi zapomenout takhle: nasla jsem si kluka sverila jsem se mu a on mi moc moc pomohl. nevim jetsli ti moje rada pomuze najit si nekoho komu se mas sverit, tak vazne najdi si nekoho hodnyho a to snad ti to pomuze zapomenout na neco takoveho je tezke zapomenout tak preju hodne stesti a doufam ze se stim smiris

    • Roman Ahoj zkouším se vcejtit do tvojí kůže a předctavitsi jak bich se asi cejtil. Já ti mohu jenom poskytnou slabou uťechu a možná pokus o řešení tvého problému. Na světě je hodně zla války, různé katastrofy a zabíjení hodně lidí kvůli ťemto špatnostem trpí a možná víc než ty. Ale člověk má jednu užasnou vlastnost a vijímečnost a taky je to možná jeho prokletí. A tím je jeho rozum. Naše paměť se brání proti špatným zkušenostem a když se snažíme zapomenout tak něco nám to vždycky připomene a pak se cejtíme špatně. Jak se proti těmto emocím bránit?
      Ta dy by bylo možné řešení i když nevím jestli ti to pomůže. Použij pro ti tomu svůj rozum a inteligenci rozeber ten pocit do podrobna ale jako nezávislá osoba, tak že si představíš sama sebe ale bez pocitú a necháš čistou inteligenci a rozum pracovat, na tomhle pocitu a začneš ho rozebírat do podromna a budeš pokládat takové otasky jako například, proč se tak cejtím, ja kej tomá důvod, costím mohu dělat, jak se toho zbavit ptej se dál sama sebe a okolí ne bo blískejch a přátel jak by se stím oni vyrovnávali . Třebas by šlo zkusit vcíťid do jinejch lidí který prožili ještě horši věci než ty, a
      ten problém z jednodušit aby bil přijatelnějši je to je to hrozné řešení ale mohlo by to fungovat.A hlavně nepřestávat hledat to dobré co nás muže potěšit na duši. Když já mám špatný pocity nebo hrozné zážitky tak se to snažím řešit tak, že to zjednoduším a myslím na lidi který nemají to štěstí a žijou třebas jinde na zemi kde je válka hlad a býda kde děti držej vruce zabrň a dou do války a jejich matky mají oně strach a pak se natto povznesu a beru to tak že to patří k životu a k smrti. Že každá špatná zkušenost nás dělá silnější a lepší lidi.
      Jest li ti ten to dopis aspoň trochu pomoch tak je to v pořadku. A jestli ti ublížil tak se upřímně omlouvám. Hlavně použivej logiku a rozum a nepřestávej si pokládat otázky .
      Zpozdravem :Roman

      PS: umluv můj pravopis.

      • vladko001 Kdybys někdy chtěl,tak se ozvi.
        SKYPE:vladko001

  • Byla to chyba??

    H.F. Já ani vlastně nevím zda jsem byla znásilněná,protože když jsem byla na policii četli mi jak zní přesně co je znásilnění.Víte,mě sice ten dotyčný nezbil,ale bylo to proti mojí vůli.Na policii mi pořád dokola mlely,jestli jsem se bránila a jestli mě uhodil.Stalo se mi to v cizím autě na mě neznámém místě a byla jsem šťastná,že mě vastně nezbil.Takže jsem to měla nebo neměla nahlásit???!!!!!Moji přátelé při mě stojí,ale slíchávám i takové názory,že jsem si to vymyslela.Já jsem z vesnice a tam každý ví všechno nejlíp...někdy si říkám,že už nikdy nepůjdu mezi lidi,ale pak zase že se nemám za co stydět.Udělal to chlap z blízké vesnice a stalo se to minulý týden............

    • Dušan Za znásilnění, které je v českém právním řádu upraveno v § 241 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, je považováno donucení jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Znásilnění se dopustí i ten, kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Za tento trestný čin může být pachatel podle okolností případu odsouzen až na 15 let odnětí svobody.

      Znásilněním je tedy jakákoli sexuální aktivita, uskutečněná násilím nebo za použití pohrůžky násilí proti Vaší vůli.

      Držel bych se posledního odstavce, "proti vůli". Tím by to mělo být jasné. Nemusí uhodit, stačí když je to proti Tvé vůli.

      já si myslím, že nejúčinnější by bylo, kdyby Tví přátelé dotyčnému rozbili hubu, on by si to pamatoval více než nějaké soudní tahanice.

  • Doktor

    Aja Nevim, jestli svym prispevkem nekomu pomuzu ci ne, ani nevim, jestli se tenkrat jednalo o znasilneni ci jen o hruby pristup, ani nevim, jak to nazvat, je to uz 13 let. To me bylo 16 a sla jsem na svou prvni gynekologickou prohlidku. Lekar byl uz v duchodu, netvaril se ani trosku mile a ja mela strach. Prisla prvni otazka, zda jsem jeste pana a ja si vzpomela na svuj prvni a zatim jediny sexualni zazitek, ktery jsem mela s chlapcem o rok drive. Lezeli jsme nazi v posteli, objimali se a libali, poslouchali hudbu a pak spolu usnuli. K nicemu dalsimu uz nedoslo, ja vsak rodici nepoucena a sveta neznala jsem propadla predstave ze uz nejsem pana protoze jsem byla naha s chlapcem a tak jsem lekari rekla ze nejsem. On se jen tak pochybne pousmal a rekl mi ze jsem pekna devka, prijit o poctivost uz v patnacti letech a ze tedy me problemy (bolest v brise) je urcite nejaka sexualni nemoc. Pak doslo k samotnemu vysetreni. Nebudu popisovat podrobnosti, ale na tu bolest nikdy nezapomenu, vzdyt to jsem skutecne prisla o panenstvi a on se v tom vyzival a rikal ze kdyz muzu drzet jinym, tak at ted nevyvadim. Musim vsak podotknout, ze ke styku nedoslo, opravdu jen k beznemu zenskemu vysetreni.
    Pokazde kdyz si na to vzpomenu, chce se mi zvracet...

    • Kamil Mila Ajo,
      moje zena byla taky znasilnena na koze vazenym panem doktorem-gynekologem, vsemi obdivovanym a vazenym obcanem ...
      Klidne to tak nazyvej - JE TO ZNASILNENI, a nic jineho .. moje zena ma z toho dodneska zkazeny sex (po 27!! letech) .. a ja taky ...
      klidne zverejni jeho jmeno - at vsichni vidi, co se deje ... dokud budou toto "povolani" delat i muzi - bude se to dit porad a porad ..

  • Má zkušenost

    Anna O své panenství jsem přišla v 16 letech, kdy mě znásilnil tzv. "kamarád". Tři měsíce jsem to nikomu neřekla, uzavřela se do svého světa, trpěla depresí, štítila se sama sebe, nenáviděla se, jak jsem mu mohla věřit. Hrozně jsem se bála svého otce, že kdyby se to dozvěděl, tak by mnou pohrdal a nevěřil by mi, že si za to nemůžu sama. Bála jsem se okolí, že mě za to odsoudí. Zpětně (teď je mi 23) se to zdá nepochopitelné, neměla jsem se za co stydět já, ale ten opilý hajzl (pardón za to slovo), který se po "aktu" zvedl a odešel a nechal mě tam jak použité zenuctěné zboží.
    Po třech měsících, kdy se rapidně zhoršil můj prospěch a téměř s nikým jsem nekomunikovala, jsem se předávkovala rohypnolem a zkončila v nemocnici. (ani nevím, jestli jsem opravdu chtěla umřít, myslela jsem na to, abych měla od všeho pokoj). Tak jsem se dostala do péče psychologa, ke kterému jsem docházela více než dva roky, a který mi velmi pomohl.
    Pomohl mi vrátit ztracené sebevědomí a najít v sobě věci, pro které si mohu sama sebe vážit. Ano, člověk si musí znovu začít vážit sám sebe, to je dlouhodobý náročný proces, který vyžaduje velké pochopení a pomoc ze strany okolí. Myslím, že teď už jsem to zvládala, ale bylo to opravdu těžký.

    • Alex Je to šílené jací jsou dneska lidi. Jsem sice muž, ale když slyším o znásilnění tak mi pění krev a nejradši bych šel ty parchanty postřílet!! Omlouvám se za ty drsné slova, ale opravdu bych to udělal!!

  • Z pohledu přítele znásilněné dívky...

    Jirka Z pohledu teď už bohužel bývalého přítele znásilněné dívky:
    Moje dívka prožila znásilnění ve svých 17 letech. Poznali jsme se ve dvaceti a ona mi o tom krátce nato pověděla. Žádné detaily, jen to, abych pochopil co to bylo a taky aby se ujistila, že se na ní proto nebudu dívat jiným pohledem. Říkala, že se to nijak nepromítne do našeho vztahu a že mám dělat jako by se nic nestalo. Všechno bylo v pořádku až na to, že náš intimní život nebyl příliš pestrý a časem rychle upadal. chodili jsme spolu 2.5 roku a za tu dobu jsem se nikdy nedozvěděl, co se vlastně přesně stalo. Ani bych se po tom nepídil, kdyby bylo vše v pořádku. Vím jen, že není psychicky zcela v pořádku, pila hodně kávy a zničila si jednu ledvinu, kterou jí museli vzít. Rodiče o ničem nevědí a nechtěla se svěřit ani odborníkům. Byl jsem hodně trpělivý a když nic nepomáhalo, pokoušel jsem se jí někam dostat. Po poradě s psycholožkou jsem naznačil, že buď se odhodlá nějak to řešit, nebo jí opustím. Zní to možná strašně ale já jsem se také trápil. Tolikrát slibovala, že něco bude dělat a já jí věřil. Pak jsem řekl sbohem, opět pláč a sliby. Dobře počkal jsem. Láska, původně hodně silná, pomalu hasla. Při další výhružce rozchodem řekla, že se rozmyslí. Za týden řekla, že jestli jí mám rád, zůstanu s ní i přesto, že budou určité problémy. Odešel jsem ale ona si myslela, že se k ní za týden vrátím. Když se tak nestalo, bylo zase moc pláče a dokonce souhlasila, že se mnou dojde k naší kamarádce psycholožce a popovídá si s ní. Stalo se a kamarádka jí doporučila léčbu v Praze. Přítelkyně ale podmiňovala svoje návštěvy sexuologické poradny tím, že se k ní vrátím. Bohužel moje láska zmizela. Můžete si myslet, že jsem necita ale já říkám, že dívky nestřídám, byla to moje první a zatím poslední dívka a miloval jsem ji jako nic na světě. pokud vím, do žádné poradny si nedošla a ani mé kamarádce-psycholožce toho mnoho neřekla.
    Na závěr ještě tolik, že předtím chodila s 2 chlapci a oba vztahy skončily podobně jako ten náš. Pokud chce znásilněná žena pro sebe něco udělat, nejhorší řešení je nikomu o tom neříkat, cítit se provinile, zatvrdit se a nikam nejít. Těžko říct, zda na mé rady dají některé ženy, kterým se ta strašná věc stala, protože má dívka na ně nedala, můžu vám ale stoprocentně slíbit, že váš život se výrazně změní. Nikoho nelze donutit aby dělal něco, čemu nevěří, tak mi prosím věřte, že samotné si s tím břemenem těžko pomůžete. Dojděte si za odborníkem, který vám poradí a jistě pomůže.
    Udělejte to prosím kvůli sobě, je to jediná cesta. Kdybych věděl, kdo to mé dívce udělal, přísahám, že bych ho byl ochoten zabít, bohužel jediné, co mohu udělat je předat tuto zkušenost a doufat, že se z ní někdo poučí.
    Já jsem hledal prvotní pomoc přes Bílý Kruh Bezpečí (http://www.bkb.cz/), kde mě odkázali na k tomu vyškolené odborníky. Další užitečné informace lze získat na stránkách http://www.internetporadna.cz.

    Jirka

    • obet:( Je to hrozny,prozila jsem to!!!Me znasilnili asi pred 2ma lety to mi bylo 14.Sla jsem vencit psa jmenuje se Ben bylo asi pul sedmy vecer.Slysela jsem chuzi jako vzdy jsem se instiktivne podivala do zadu protoze chuze byla asi pul metru ode mne,otocila jsem se a najednou me nekdo capnul a zavlekl do krovi,Ben utekl strachy.Tak me zavlekl dokrovi svazal mï ruce a dal do pusy roubik:(.zacala me svlekat.Brecela jsem.Najednou cejtim ze mi svlika kalhotky a zacal mi ho strkat do rozkroku,najednou mi zacal strkat prsty do pochvy a olizoval si je bylo to hrozny ,zacal mi jazykem do pochvy,hroznych 30 min,nevidela jsem mu do tvare.Nebylo to jeste vyrizeno s policii

  • znasilneni

    merkur cau.dik za tuhle adresu je to presne to co jsem potreboval.potrebuji poradit.mam pritelkyni kterou ve 14 znasilnil nejakej uchyl.opakovalo se to vickrat jak ho potkala.jednou nebyl sam.bylo jich prej 8 a vsichni opilí a delali s ni nechutzne veci.nevim presne co.to je vse co mi o tom rekla.citi se jako kus spinaviho hadru.nechce o tom semnou mluvit a ja nevim jak ji pomoct.vim to jen ja.mam strach aby ji znovu nepotkal.rekla mi ze se mu neubranila a prej by to ani ted nezvladla.tim mi moc nepomohla.mam o ni strach.predem dik za odpoved

    • Lucka12 je mi teprve12 ale stejne, podle me bys ji pomohl tim ze ji reknez ze kdyz to nebude resit tak se to nezlepsi, a at to nahlasi policii a kdyz ta stim nic neudela tak, dete (treba za psychologem) me to docela pomohlo uz nejsem uzavrena sama do sebe vis me se stalo neco podbneho ale bylo jich vic nez 8. Prozivala jsem peklo stalo se mi to v sesti letech, vazne tva pritelkine je na tom o hodne lepe nez ja tak at toho vyuzije, musi se stim vyporadat a ty kdz ji chces pomoct ttak to je uzasne, hodne stesti a drzim palce

  • trošku myslet

    Jan Soukop když mám prblém vždy to řeším odborníkem - když na danou věc nestačím.
    Důvod proč píši je jiný - znám 2 případy kdy sem dosvědčil že daný člověk obviněný ze ,,znásilnění ,, vůbec v danou chvíli nebyl tam kde měl znásilnovat - z toho plyne - když se Vám to stalo řešte to okamžitě ale nezlobte se - nevěřte každé která tvrdí že znásilněna byla dokud se věc neprokáže /vím funguje někdo to tvrdí je to pravda ale byl jsem u toho když se prokázal opak a ten člověk tam vůbec nebyl stejně se všichni dívají divně. mějte se krásně. Jan Soukop

  • Nevim jak jí pomoct

    Přítel Moji přítelkyni je 17 let a ve 13 ji znásilnil opilý známí. Byla to nahlásit na policii a ta s tím nic neudelala a muz před rokem zemrel a on má porád spatné sny a nemůže spát. strasne rád bych jí pomohl, ale nevim jak. Mam strach abych jí ještě víc neublížil. Ona si pořád myslí že je to její vina. Když vyhledala psychologickou pomoc, na které ji nabýdli hypnózu a z té má strach protože by se to prý mohlo zhoršit. Moc děkuji za rady.
    Přítel

    • Jiva Mám podobný problém, akorát, že moje přítelkyně k odborníkovi nechce a na policii to nenahlásila. Ale jinak úplně přesně vše sedí. Zatim to řešim, tak že s ní o tom pouze mluvim

    • Aja mily priteli, nejsem psycholog, ale mam pocit, ze tvoje pritelkyne by se mela predevsim nekomu vypovidat, mel bys ji k tomu asi opatrne navest a cekat jen to co rekne sama. Pak se ji ulevi, budete na to opravdu dva, zacne vydet veci jinyma ocima, hlavne kdyz i potvrdis, ze si v zadnem pripade nemyslis ze je to jeji vina..... co se hypnozy tyce, s tim zhorsenim je to i trochu pravda. Doporucuji vyhledat skutecneho odbornika, protoze hypnoza sice muze zazracne lecit ale i definitivne ublizovat. Mozek je ve zhypnotizovanem stavu velmi citlivy, podvedomi uklada vse co se jen sustne. Hypnotizer musi velice premyslet a vhodne volit vsechna slova aby zhypnotizovanemu nevsugeroval spatnou predstavu a tim stav a situaci treba i nadobro nezhorsil. Ja bych volila psychologa- hypnotizera, ktery ma prislusny diplom a nalezita osvedceni a hlavne, ktery neni prilis drahy, protoze zde neplati pravidlo, cim drazsi tim lepsi, ale bohatsi. Alena

  • bylo to peklo

    petra asi ve14 mě začal znasilnovat můj vlastní bratr a trvalo to do 16 kdy sem konečně našla odvahu o tom mluvit nikdy bych to nikomu nepřála prožit.Byla jsem s bratrem v jednom pokoji a hrozně jsem se ho bala.Do dneška mě to pronasleduje.Málem jsem se podřezala

    • richard petulko, to se neni co divit... kdyby sis o tom chtela nekdy popovidat, jsem ti k dispozici... drzim ti vsechny palecky, at to aspon trosku preboli

    • Mikina Ahoj Petro - nechci být k tobě krutý,ale myslím,že ani ty nejsi tak bláhová,aby sis myslela,že ti někdo dokáže pomoc takhle pofidérně přes internet. Je středa večer,za chvíli už čtvrtek ... a je vlastně ostuda,že teď nespím...nespím,protože pracuji... a pracuji,protože nic lepšího než práce pro mě není.
      Nenávidím volný čas,nenávidím mít ruce v klíně a koukat do stropu a tak raději pracuji. Jakmile mám totiž volno,přepadají mě myšlenky na vše co jsem prožil,co prožívám a co asi ještě prožiji. Zatím to byly samé špatné věci.
      Věř-nevěř,ale vím o čem mluvíš.
      Když mě bylo 5 let... jenže já o tom nedokážu ANI TEĎ po letech mluvit. Snad hlavně proto,že jsem to nikdy nikomu neřekl. O vlastním bratrovi se takové věci těžko říkají.
      To,že ty jsi se rozhodla proti tomu bojovat tím,žes to řekla všem je vlastně neskutečná odvaha ¨/nebo snad je výraz posledního zoufalství???/ ALespoň ses snad dokázala té strašné břímě alespoň trochu zbavit. Teď už víš,že to nemusíš v sobě držet .... teď už jen můžeš čekat na vyléčení,které dozajista přijde..protože čas ¨je všemocný.
      Držet v sboě něco takového strašného je jak polknout žhavou lávu a myslet bláhově že se uhasí a nepropálí žaludeční stěny. Někdy mám pocit,že mi to "tajemství" vypálí všechny střeva.
      Tak promiň jestli píšu naprosté hlouposti,které tě vůbec nezajímají...měl bych tě utěšovat a psát nějaké bláboly jak t rozumím a jak bych ti rád pomohl..ale sám vím,že pomoc je asi nemožná. Ahoj AHOJ ahoj

  • Jsem nadne

    Andy je mi 15 let.Začalo to ,když mi bylo 8 let.Soused byl opilý.Tak jako vlastně každý den.Nikdo nebyl doma.Šla jsem přes chodbu když tu se předemnou objevil soused,byl nahý.Masturboval přede mnou.Utekla jsem.Pak se to tak opakovalo ještě pár let.Až jednou mě chytl(totálně zpitý)a osahával mě.Nepodařilo se mi uniknout.Bylo to hrozné.Svěřila jsem to příteli a ten to chtěl řešit s policií,ale jsem přesvědčená,že se nejedná o trestný čin,protože jsem toho vinou ja.Nemela jsem tudy chodit.Ted jsem psych.nadně.Přítel mě opustil do té doby než navštívím psychologa.Ale já už o tom nechci mluvit a kdyby to chtěl někdo řešit,popřu to.Chci jen požádat o pomoc,jak se zbavit depresí.

    • richard ahoj andy, nevim, proc bys mela byt na vine proto, ze pouzivas verejnou chodbu, ktera je k tomu urcena... vubec nic jsi neporusila, zatimco on jen zakonu hned nekolik, samozrejme nemluve o psychickych utrapach... poslys, pritel se k tobe take zachoval nehezky, je tve plne pravo k psychologovi nejit a on te nema pravo k tomu nutit, to je od nej citove vydirani... stejne jako v predchozim pripade - pokud bys cokoliv potrebovala, sverit se, cokoliv, muj email znas... drzim palecky, at to aspon trosku preboli

    • Libor Mila Andy. naprosto nesouhlasím, že bys byla na vině. Vina je jen na tom zvířeti, které Ti ublížilo. Asi jsi měla ohlásit už když se před tebou ukazoval, to už je pozdě. Určitě ale ohlas znásilnění. On musí být potrestán, někdy lituji že už není útrpné právo.
      Depresí se myslím zbavíš jen tak, že o tom dokážeš promluvit. Psycholog by měl vědět, jak Ti pomoci. Musí to z Tebe ven, zkus třeba nějaký chat, jsou tam místnosti pro podobné smolařky, třeba Ti poradí jak se daly dohromady. Sám Ti mohu pomoci jen nasloucháním. Já dokážu říct úplně cizímu víc než blízkým, zkus to podobně. Třeba se mnou. Je ve mě víc holky než by mělo být.
      Držím moc palce a přeji Ti štěstí.

  • sexuální zneužívání

    matka Mé dceři je dnes 19 let. Před třemi roky se mi svěřila, že byla od svých 5ti !!! let zneužívána svým o 5 let starším bratrem, nebo-li mým synem !!! Trvalo to zřejmě několik let a já jsem nic nevěděla, ani nepoznala podle jejího zvláštního smutného chování. Byl to (a ještě stále je) pro mne šok. Od té doby se se synem nestýkám (nemohu...) a snažím se pomoci své dceři, jak jen mohu, překlenout se přes bolestné vzpomínky. Myslím si, že to má dcerka už docela zvládla, ale já nedokážu odpustit synovi a hlavně sama sobě. Stále si opakuji, kdyby se mi má dceruška svěřila tenkrát, všechno by bylo jinak - zasáhla bych... Ale nestalo se tak a já sama NIC NEPOZNALA !!! Pořád si to vyčítám, mám pocit, že jsem jí zkazila život, že jsem absolutně selhala jako matka a moc mě to trápí. Mám strach, aby si dcerka nenesla následky po celý život a jsem z toho nešťastná... Nedokážu to vyslovit... Prosím někoho, kdo má například podobné zkušenosti, aby se mi ozval. S odborníky jsem nic nekonzultovala na dceřin výslovný zákaz a já sama si s tím nevím rady. Můj syn s námi nebydlí už 7 let a více než 3 roky se s ním vůbec nestýkáme - od té doby, co to vím... Žiju jen s dcerou a jenom pro ni, ale nikdy ji nedokážu vynahradit to, co se stalo vlastně i mou vinou... má někdo podobnou zkušenost ? Děkuji za odpověď.

    matka

    • fgfvv To necháp jak se tohle může stát a vy za to určitě nemůžete, ale já teda v 10 nevěděla o sexu tolik abych ho mohla provozovat (jako kdybych byla kluk...).

    • richard ahoj, obvinovat se nema cenu, prece nejsi vestkyne, abys tusila, ze se neco deje... vetsinou se stava, ze o znasilnovani ( zpravidla otcem ) matka vi a nic nedela, coz je teprve hnusne... jen mi nesouhlasi jedna vec... pises, ze ji znasilnoval od jejich 5 let bratrem o 5 let starsim... to mu bylo poprve 10 ??? kluk v 10 sotva bude schopen znasilneni, to bych rekl nejdriv tak ve 12, spis jeste pozdeji... jestli chces reagovat, napis mi prosim na email, ja sem uz neprijdu

    • Jan Soukop není to tady hezké čtení /a vy zato nemůžete/ neztrácejte čas vymýšlením vlastních variant řešení - když tě bolí zub nakonec mušíš k zubaři. když duše bez diskuze k psychiatrovi čeho se bojíte ? jednou toho budete mět nad hlavu a stejně tam budete muset běžte ted a se vztyčenou hlavou - nic horšího se Vám tam už nestane.

    • Michaela Chtěla bych Vám říct, že jsem prožila úplně to samý, co Vaše dcera. Teď mi je 19 let a tenkrát mě bylo asi 12 a mýmu bratrovi 14. Nikomu jsem to neřekla, až do té doby než jsem přišla na střední školu, tam jsem se svěřila kamarádce, ke který jsem našla obrovskou důvěru, to bylo asi ve třetím ročníku. I když jsem ji to řekla, tak pod vlivem nějakých sajrajtů jsem se chtěla zabít. Mamka o ničem neví, nikdy jsem se jí s ničím nesvěřovala a tak nepovažuji za podstatné ji to říkat a navíc si nemyslím, že by mi věřila, protože brácha je velice chytrý a nikdy s ním nebyly problémy. Večer usínám s brekem a nevím co mám dělat. Velice mě zaujal Váš přístup k tomu co se stalo, protože nevím, jak by to dopadlo u nás. Jsem sice už dospělá, ale stále vyžaduju takovou tu mateřskou lásku, nestačí mi, že mám na co si vzpomenu, po tom netoužím, radši bych byla, kdybysme byli tak normální (myslím finančně) a kdyby u nás ty rodinný vztahy fungovali normálně. Prosím Vás moc, buďte diskrétní a taky Vás chci poprosit o radu, co mám dělat. Předem chci říct, že psychologovi nepůjdu, protože mám z lékařů hrůzu. Kvůli tomu co se mi stalo jsem nebyla ani u lékaře, myslím tím gynekologa. Mohla byste mi jako správná maminka poradit, co mám dělat nebo jak to alespoň částečně vymazat z hlavy?Ale moc Vás prosím, abyste si tohle všechno nechala pro sebe, bojím se následků. Děkuju Vám moc za odpověď, když neodpovíte, tak to se nic neděje, jsem zvyklá na to, že si musím pomoc sama.:-( . Děkuju moc a nezlobte se.

      • Alois Ahoj Michaelo, moc mne mrzi, co se stalo. Asi ti nebudu moci hned poradit, ale ver mi ze s tebou soucitim. Prestoze jsem kluk, dovedu si to predstavit. Dozvedel jsem se stejnou vec o nekom moc blizkem a je mi z toho ted hrozne (jak psychicky tak i fyzicky).
        K tvemu dopisu. Napsala jsi, ze se to stalo v tvych 12 tj. Pred 7 lety. Neuvedla jsi vsak, jestli to bylo jen jednou, nebo to stale jeste pokracuje. Pokud bydlis jeste s bratrem a on s tim neprestal, mela bys to zacit co nejdrive resit. Cim dele by to trvalo, tim vice bys trpela a hure bys zapominala. Mas nejakeho pritele, nebo nekoho, kdo by ti pomohl? Vetsinou je lepsi, kdyz se z toho clovek vypovida. Vim, ze v tomto pripade to nejde jen tak s kazdym. Pokud bych ti mohl nejak pomoci, rad to udelam, staci, kdyz mi napises na uvedenou adresu. Nemusis pouzivat svoji vlastni schranku, muzes si vytvorit nejakou jinou, pokud chces byt anonymni. Moc by mne zajimaly tve pocity a nazory, mam toho ted taky plnou hlavu a snazim se najit nejake reseni. Mozna by to bylo jednodussi hledat ho spolu. Zalezi jen na tobe. S pozdravem A

      • Alois Ahoj Michaelo, moc mne mrzi, co se stalo. Asi ti nebudu moci hned poradit, ale ver mi ze s tebou soucitim. Prestoze jsem kluk, dovedu si to predstavit. Dozvedel jsem se stejnou vec o nekom moc blizkem a je mi z toho ted hrozne (jak psychicky tak i fyzicky).
        K tvemu dopisu. Napsala jsi, ze se to stalo v tvych 12 tj. Pred 7 lety. Neuvedla jsi vsak, jestli to bylo jen jednou, nebo to stale jeste pokracuje. Pokud bydlis jeste s bratrem a on s tim neprestal, mela bys to zacit co nejdrive resit. Cim dele by to trvalo, tim vice bys trpela a hure bys zapominala. Mas nejakeho pritele, nebo nekoho, kdo by ti pomohl? Vetsinou je lepsi, kdyz se z toho clovek vypovida. Vim, ze v tomto pripade to nejde jen tak s kazdym. Pokud bych ti mohl nejak pomoci, rad to udelam, staci, kdyz mi napises na uvedenou adresu. Nemusis pouzivat svoji vlastni schranku, muzes si vytvorit nejakou jinou, pokud chces byt anonymni. Moc by mne zajimaly tve pocity a nazory, mam toho ted taky plnou hlavu a snazim se najit nejake reseni. Mozna by to bylo jednodussi hledat ho spolu. Zalezi jen na tobe. S pozdravem A

  • Dávej si pozor kudyma chodíš

    Štěpánka Procházková Jsou tomu čtyři roky, co se mi to stalo poprvé, bylo to v Praze a za bílého dne, takové rady braň se mi moc nepomohly. Když jsem si myslela, že mám pokoj od toho všeho stalo se to, že jsem měla pokus o znásilnění a přesně skoro na konci roku se stalo opět znásilnění, jednu osobu jsem poznala, byl to můj vlastní spolužák.
    Mám nyní přítele ví o tom a chápe mne. Kamarádky říkají, že lžu, protože to nemůže být přece pravda třikrát do roka, nevím čím to je, ale já jsem dost při těle, tak nevím, čím to je, že se to stalo. Ale rozhodně jsem i po tom taková, že dokážu lidem pomoci, když jsou v podobné situaci. Všem těm, kteým se tohle stalo držím palečky a doufám, že najdou odrazový můstek a budou alespoň malinko v pořádku, vím, chce to čas.....

  • Je to rok...

    Barča Dneska je to přesně rok, co jsem byla znasilěná. Bylo mi šestnáct a myslela jsem si, že ho znám... Policie s tím nic nedělala a já ho čas od času potkám... Díky kamarádům (a úžasné paní psycholožce) jsem se z toho celkem dostala, za což jim moc děkuju. A tak přeju všem, kdo si něco podobného zažili, mějtě plno lidiček, co jsou vždy s Vámi, neuzavírejte se do sebe. Život jde dál, ikdyž to není občas vůbec jednoduchý...

    • Áda Barco, já nikdy nic podobného nezazila, muzu se te zeptat, jaký más ted vztah k sexu? Je-li má otázka moc troufalá, nemusís odpovídat. A co prozívás, kdyz ho obcas potkás? Hodne zdaru a síly ti preju do dalsích dní a let!!!!

  • Omluva

    webmaster Fórum nám na pár týdnů spadlo, přišli jsme na to až teď, takže se omlouváme všem. Už bude fungovat. :-)

    Webmaster Honza

  • další z mnoha ...

    Peťula Vyjadřuju obdiv všem, kterých se téma znásilnění týká. Já jsem pravděpodobně magnet pro úchyláky vyžívající se v znásilňování. Poprvé jsem pokus o z násilnění zažila ve svých 9 letech, podruhé v 11 letech a věřte či ne ... dostala jsem se z toho. je fakt, že se mi před očima objeví obraz oněch násilníků, hlůavně při sexu, ale mám výborného partnera, který o mých problémech ví a chová se ke mně skvěle. To je pro mě nejlepší léčba. Ráda bych všem vzkázala ještě něco ... nebojte se o svých problémech se sexuálním zneužíváním mluvit ... tím se totiž vyřeší spousta věcí ...

  • odkaz na stránky pomoci

    Irena Smékalová Dobrý den, velmi si vážím existence těchto stránek, již to že se lidé mohou svěřit je velká pomoc. Byli bychom velmi rádi, kdybyste mohli zveřejnit odkaz na stránky InternetPoradny. www.internetporadna.cz kde je spousta (přes 100) odborníků pomoci s podobnými problémy o kterých píší Vaši čtenáři. Jsme neziskovka a poradenství poskytujeme v oblastech: zdravotní postižení, psychologická pomoc, drogy a závislosti.
    Děkuji z aodpověď a přeji hezký den. Mgr.Irena Smékalová, InternetPoradna. Lafayettova 9, Olomouc 77200, 585223967

  • Pomoc nezname

    Lukas Zdravim vsechny, na netu jsem potkal divku, podobne postizenou. Pry ale o tom nikdy nikomu nerekla, ale od te doby se stiti kluku. Hrozne rad bych ji pomohl, ale nevim jak. Asi by bylo nejlepsi, kdyby se nekam obratila. Ale rikala, ze o tom nemuze mluvit, ma blok. Ale pisemne pres mejl by snad mohla. Nemuzete prosim poradit, kam by se mela obratit? Diky za kazdou radu

  • zničil mi život

    Zdenička Ahoj ve 14 letech jsem byla znásilněna byla jsem ještě panna a tak to vlastně bylo moje poprvé.Byl už dospělí a moc dobře věděl co dělá.Do svých 18 jsem ho viděla skoro deně a pak jsem se odstěhovala zapoměla jsem dodat že jsem od té doby mela velké problémy z muži šla jsem z extrému do extrému a dělala spoustu špatných věcí,ale nic mi nepomohlo moc jsem ubližovala klukům kteří mi chtěli pomoct a nejvíc sobě.Až jednou jsem našla kluka kterej mě dokázal přesvědčit že všichni nejsou zlí a ted už spolu dva roky žijem a je to fajn:).. .Mám sice noční můry a budím se hrůzou ale on je každou noc vedle mě a vždy mě zachrání:).Vím že mám neuveřitelné štěstí a přála bych ho všem které to zažily důvěřujte prosím ......... Zdenička:)

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=