Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Nevim jak jí pomoct

    Přítel Moji přítelkyni je 17 let a ve 13 ji znásilnil opilý známí. Byla to nahlásit na policii a ta s tím nic neudelala a muz před rokem zemrel a on má porád spatné sny a nemůže spát. strasne rád bych jí pomohl, ale nevim jak. Mam strach abych jí ještě víc neublížil. Ona si pořád myslí že je to její vina. Když vyhledala psychologickou pomoc, na které ji nabýdli hypnózu a z té má strach protože by se to prý mohlo zhoršit. Moc děkuji za rady.
    Přítel

    • Jiva Mám podobný problém, akorát, že moje přítelkyně k odborníkovi nechce a na policii to nenahlásila. Ale jinak úplně přesně vše sedí. Zatim to řešim, tak že s ní o tom pouze mluvim

    • Aja mily priteli, nejsem psycholog, ale mam pocit, ze tvoje pritelkyne by se mela predevsim nekomu vypovidat, mel bys ji k tomu asi opatrne navest a cekat jen to co rekne sama. Pak se ji ulevi, budete na to opravdu dva, zacne vydet veci jinyma ocima, hlavne kdyz i potvrdis, ze si v zadnem pripade nemyslis ze je to jeji vina..... co se hypnozy tyce, s tim zhorsenim je to i trochu pravda. Doporucuji vyhledat skutecneho odbornika, protoze hypnoza sice muze zazracne lecit ale i definitivne ublizovat. Mozek je ve zhypnotizovanem stavu velmi citlivy, podvedomi uklada vse co se jen sustne. Hypnotizer musi velice premyslet a vhodne volit vsechna slova aby zhypnotizovanemu nevsugeroval spatnou predstavu a tim stav a situaci treba i nadobro nezhorsil. Ja bych volila psychologa- hypnotizera, ktery ma prislusny diplom a nalezita osvedceni a hlavne, ktery neni prilis drahy, protoze zde neplati pravidlo, cim drazsi tim lepsi, ale bohatsi. Alena

  • bylo to peklo

    petra asi ve14 mě začal znasilnovat můj vlastní bratr a trvalo to do 16 kdy sem konečně našla odvahu o tom mluvit nikdy bych to nikomu nepřála prožit.Byla jsem s bratrem v jednom pokoji a hrozně jsem se ho bala.Do dneška mě to pronasleduje.Málem jsem se podřezala

    • richard petulko, to se neni co divit... kdyby sis o tom chtela nekdy popovidat, jsem ti k dispozici... drzim ti vsechny palecky, at to aspon trosku preboli

    • Mikina Ahoj Petro - nechci být k tobě krutý,ale myslím,že ani ty nejsi tak bláhová,aby sis myslela,že ti někdo dokáže pomoc takhle pofidérně přes internet. Je středa večer,za chvíli už čtvrtek ... a je vlastně ostuda,že teď nespím...nespím,protože pracuji... a pracuji,protože nic lepšího než práce pro mě není.
      Nenávidím volný čas,nenávidím mít ruce v klíně a koukat do stropu a tak raději pracuji. Jakmile mám totiž volno,přepadají mě myšlenky na vše co jsem prožil,co prožívám a co asi ještě prožiji. Zatím to byly samé špatné věci.
      Věř-nevěř,ale vím o čem mluvíš.
      Když mě bylo 5 let... jenže já o tom nedokážu ANI TEĎ po letech mluvit. Snad hlavně proto,že jsem to nikdy nikomu neřekl. O vlastním bratrovi se takové věci těžko říkají.
      To,že ty jsi se rozhodla proti tomu bojovat tím,žes to řekla všem je vlastně neskutečná odvaha ¨/nebo snad je výraz posledního zoufalství???/ ALespoň ses snad dokázala té strašné břímě alespoň trochu zbavit. Teď už víš,že to nemusíš v sobě držet .... teď už jen můžeš čekat na vyléčení,které dozajista přijde..protože čas ¨je všemocný.
      Držet v sboě něco takového strašného je jak polknout žhavou lávu a myslet bláhově že se uhasí a nepropálí žaludeční stěny. Někdy mám pocit,že mi to "tajemství" vypálí všechny střeva.
      Tak promiň jestli píšu naprosté hlouposti,které tě vůbec nezajímají...měl bych tě utěšovat a psát nějaké bláboly jak t rozumím a jak bych ti rád pomohl..ale sám vím,že pomoc je asi nemožná. Ahoj AHOJ ahoj

  • Jsem nadne

    Andy je mi 15 let.Začalo to ,když mi bylo 8 let.Soused byl opilý.Tak jako vlastně každý den.Nikdo nebyl doma.Šla jsem přes chodbu když tu se předemnou objevil soused,byl nahý.Masturboval přede mnou.Utekla jsem.Pak se to tak opakovalo ještě pár let.Až jednou mě chytl(totálně zpitý)a osahával mě.Nepodařilo se mi uniknout.Bylo to hrozné.Svěřila jsem to příteli a ten to chtěl řešit s policií,ale jsem přesvědčená,že se nejedná o trestný čin,protože jsem toho vinou ja.Nemela jsem tudy chodit.Ted jsem psych.nadně.Přítel mě opustil do té doby než navštívím psychologa.Ale já už o tom nechci mluvit a kdyby to chtěl někdo řešit,popřu to.Chci jen požádat o pomoc,jak se zbavit depresí.

    • richard ahoj andy, nevim, proc bys mela byt na vine proto, ze pouzivas verejnou chodbu, ktera je k tomu urcena... vubec nic jsi neporusila, zatimco on jen zakonu hned nekolik, samozrejme nemluve o psychickych utrapach... poslys, pritel se k tobe take zachoval nehezky, je tve plne pravo k psychologovi nejit a on te nema pravo k tomu nutit, to je od nej citove vydirani... stejne jako v predchozim pripade - pokud bys cokoliv potrebovala, sverit se, cokoliv, muj email znas... drzim palecky, at to aspon trosku preboli

    • Libor Mila Andy. naprosto nesouhlasím, že bys byla na vině. Vina je jen na tom zvířeti, které Ti ublížilo. Asi jsi měla ohlásit už když se před tebou ukazoval, to už je pozdě. Určitě ale ohlas znásilnění. On musí být potrestán, někdy lituji že už není útrpné právo.
      Depresí se myslím zbavíš jen tak, že o tom dokážeš promluvit. Psycholog by měl vědět, jak Ti pomoci. Musí to z Tebe ven, zkus třeba nějaký chat, jsou tam místnosti pro podobné smolařky, třeba Ti poradí jak se daly dohromady. Sám Ti mohu pomoci jen nasloucháním. Já dokážu říct úplně cizímu víc než blízkým, zkus to podobně. Třeba se mnou. Je ve mě víc holky než by mělo být.
      Držím moc palce a přeji Ti štěstí.

  • sexuální zneužívání

    matka Mé dceři je dnes 19 let. Před třemi roky se mi svěřila, že byla od svých 5ti !!! let zneužívána svým o 5 let starším bratrem, nebo-li mým synem !!! Trvalo to zřejmě několik let a já jsem nic nevěděla, ani nepoznala podle jejího zvláštního smutného chování. Byl to (a ještě stále je) pro mne šok. Od té doby se se synem nestýkám (nemohu...) a snažím se pomoci své dceři, jak jen mohu, překlenout se přes bolestné vzpomínky. Myslím si, že to má dcerka už docela zvládla, ale já nedokážu odpustit synovi a hlavně sama sobě. Stále si opakuji, kdyby se mi má dceruška svěřila tenkrát, všechno by bylo jinak - zasáhla bych... Ale nestalo se tak a já sama NIC NEPOZNALA !!! Pořád si to vyčítám, mám pocit, že jsem jí zkazila život, že jsem absolutně selhala jako matka a moc mě to trápí. Mám strach, aby si dcerka nenesla následky po celý život a jsem z toho nešťastná... Nedokážu to vyslovit... Prosím někoho, kdo má například podobné zkušenosti, aby se mi ozval. S odborníky jsem nic nekonzultovala na dceřin výslovný zákaz a já sama si s tím nevím rady. Můj syn s námi nebydlí už 7 let a více než 3 roky se s ním vůbec nestýkáme - od té doby, co to vím... Žiju jen s dcerou a jenom pro ni, ale nikdy ji nedokážu vynahradit to, co se stalo vlastně i mou vinou... má někdo podobnou zkušenost ? Děkuji za odpověď.

    matka

    • fgfvv To necháp jak se tohle může stát a vy za to určitě nemůžete, ale já teda v 10 nevěděla o sexu tolik abych ho mohla provozovat (jako kdybych byla kluk...).

    • richard ahoj, obvinovat se nema cenu, prece nejsi vestkyne, abys tusila, ze se neco deje... vetsinou se stava, ze o znasilnovani ( zpravidla otcem ) matka vi a nic nedela, coz je teprve hnusne... jen mi nesouhlasi jedna vec... pises, ze ji znasilnoval od jejich 5 let bratrem o 5 let starsim... to mu bylo poprve 10 ??? kluk v 10 sotva bude schopen znasilneni, to bych rekl nejdriv tak ve 12, spis jeste pozdeji... jestli chces reagovat, napis mi prosim na email, ja sem uz neprijdu

    • Jan Soukop není to tady hezké čtení /a vy zato nemůžete/ neztrácejte čas vymýšlením vlastních variant řešení - když tě bolí zub nakonec mušíš k zubaři. když duše bez diskuze k psychiatrovi čeho se bojíte ? jednou toho budete mět nad hlavu a stejně tam budete muset běžte ted a se vztyčenou hlavou - nic horšího se Vám tam už nestane.

    • Michaela Chtěla bych Vám říct, že jsem prožila úplně to samý, co Vaše dcera. Teď mi je 19 let a tenkrát mě bylo asi 12 a mýmu bratrovi 14. Nikomu jsem to neřekla, až do té doby než jsem přišla na střední školu, tam jsem se svěřila kamarádce, ke který jsem našla obrovskou důvěru, to bylo asi ve třetím ročníku. I když jsem ji to řekla, tak pod vlivem nějakých sajrajtů jsem se chtěla zabít. Mamka o ničem neví, nikdy jsem se jí s ničím nesvěřovala a tak nepovažuji za podstatné ji to říkat a navíc si nemyslím, že by mi věřila, protože brácha je velice chytrý a nikdy s ním nebyly problémy. Večer usínám s brekem a nevím co mám dělat. Velice mě zaujal Váš přístup k tomu co se stalo, protože nevím, jak by to dopadlo u nás. Jsem sice už dospělá, ale stále vyžaduju takovou tu mateřskou lásku, nestačí mi, že mám na co si vzpomenu, po tom netoužím, radši bych byla, kdybysme byli tak normální (myslím finančně) a kdyby u nás ty rodinný vztahy fungovali normálně. Prosím Vás moc, buďte diskrétní a taky Vás chci poprosit o radu, co mám dělat. Předem chci říct, že psychologovi nepůjdu, protože mám z lékařů hrůzu. Kvůli tomu co se mi stalo jsem nebyla ani u lékaře, myslím tím gynekologa. Mohla byste mi jako správná maminka poradit, co mám dělat nebo jak to alespoň částečně vymazat z hlavy?Ale moc Vás prosím, abyste si tohle všechno nechala pro sebe, bojím se následků. Děkuju Vám moc za odpověď, když neodpovíte, tak to se nic neděje, jsem zvyklá na to, že si musím pomoc sama.:-( . Děkuju moc a nezlobte se.

      • Alois Ahoj Michaelo, moc mne mrzi, co se stalo. Asi ti nebudu moci hned poradit, ale ver mi ze s tebou soucitim. Prestoze jsem kluk, dovedu si to predstavit. Dozvedel jsem se stejnou vec o nekom moc blizkem a je mi z toho ted hrozne (jak psychicky tak i fyzicky).
        K tvemu dopisu. Napsala jsi, ze se to stalo v tvych 12 tj. Pred 7 lety. Neuvedla jsi vsak, jestli to bylo jen jednou, nebo to stale jeste pokracuje. Pokud bydlis jeste s bratrem a on s tim neprestal, mela bys to zacit co nejdrive resit. Cim dele by to trvalo, tim vice bys trpela a hure bys zapominala. Mas nejakeho pritele, nebo nekoho, kdo by ti pomohl? Vetsinou je lepsi, kdyz se z toho clovek vypovida. Vim, ze v tomto pripade to nejde jen tak s kazdym. Pokud bych ti mohl nejak pomoci, rad to udelam, staci, kdyz mi napises na uvedenou adresu. Nemusis pouzivat svoji vlastni schranku, muzes si vytvorit nejakou jinou, pokud chces byt anonymni. Moc by mne zajimaly tve pocity a nazory, mam toho ted taky plnou hlavu a snazim se najit nejake reseni. Mozna by to bylo jednodussi hledat ho spolu. Zalezi jen na tobe. S pozdravem A

      • Alois Ahoj Michaelo, moc mne mrzi, co se stalo. Asi ti nebudu moci hned poradit, ale ver mi ze s tebou soucitim. Prestoze jsem kluk, dovedu si to predstavit. Dozvedel jsem se stejnou vec o nekom moc blizkem a je mi z toho ted hrozne (jak psychicky tak i fyzicky).
        K tvemu dopisu. Napsala jsi, ze se to stalo v tvych 12 tj. Pred 7 lety. Neuvedla jsi vsak, jestli to bylo jen jednou, nebo to stale jeste pokracuje. Pokud bydlis jeste s bratrem a on s tim neprestal, mela bys to zacit co nejdrive resit. Cim dele by to trvalo, tim vice bys trpela a hure bys zapominala. Mas nejakeho pritele, nebo nekoho, kdo by ti pomohl? Vetsinou je lepsi, kdyz se z toho clovek vypovida. Vim, ze v tomto pripade to nejde jen tak s kazdym. Pokud bych ti mohl nejak pomoci, rad to udelam, staci, kdyz mi napises na uvedenou adresu. Nemusis pouzivat svoji vlastni schranku, muzes si vytvorit nejakou jinou, pokud chces byt anonymni. Moc by mne zajimaly tve pocity a nazory, mam toho ted taky plnou hlavu a snazim se najit nejake reseni. Mozna by to bylo jednodussi hledat ho spolu. Zalezi jen na tobe. S pozdravem A

  • Dávej si pozor kudyma chodíš

    Štěpánka Procházková Jsou tomu čtyři roky, co se mi to stalo poprvé, bylo to v Praze a za bílého dne, takové rady braň se mi moc nepomohly. Když jsem si myslela, že mám pokoj od toho všeho stalo se to, že jsem měla pokus o znásilnění a přesně skoro na konci roku se stalo opět znásilnění, jednu osobu jsem poznala, byl to můj vlastní spolužák.
    Mám nyní přítele ví o tom a chápe mne. Kamarádky říkají, že lžu, protože to nemůže být přece pravda třikrát do roka, nevím čím to je, ale já jsem dost při těle, tak nevím, čím to je, že se to stalo. Ale rozhodně jsem i po tom taková, že dokážu lidem pomoci, když jsou v podobné situaci. Všem těm, kteým se tohle stalo držím palečky a doufám, že najdou odrazový můstek a budou alespoň malinko v pořádku, vím, chce to čas.....

  • Je to rok...

    Barča Dneska je to přesně rok, co jsem byla znasilěná. Bylo mi šestnáct a myslela jsem si, že ho znám... Policie s tím nic nedělala a já ho čas od času potkám... Díky kamarádům (a úžasné paní psycholožce) jsem se z toho celkem dostala, za což jim moc děkuju. A tak přeju všem, kdo si něco podobného zažili, mějtě plno lidiček, co jsou vždy s Vámi, neuzavírejte se do sebe. Život jde dál, ikdyž to není občas vůbec jednoduchý...

    • Áda Barco, já nikdy nic podobného nezazila, muzu se te zeptat, jaký más ted vztah k sexu? Je-li má otázka moc troufalá, nemusís odpovídat. A co prozívás, kdyz ho obcas potkás? Hodne zdaru a síly ti preju do dalsích dní a let!!!!

  • Omluva

    webmaster Fórum nám na pár týdnů spadlo, přišli jsme na to až teď, takže se omlouváme všem. Už bude fungovat. :-)

    Webmaster Honza

  • další z mnoha ...

    Peťula Vyjadřuju obdiv všem, kterých se téma znásilnění týká. Já jsem pravděpodobně magnet pro úchyláky vyžívající se v znásilňování. Poprvé jsem pokus o z násilnění zažila ve svých 9 letech, podruhé v 11 letech a věřte či ne ... dostala jsem se z toho. je fakt, že se mi před očima objeví obraz oněch násilníků, hlůavně při sexu, ale mám výborného partnera, který o mých problémech ví a chová se ke mně skvěle. To je pro mě nejlepší léčba. Ráda bych všem vzkázala ještě něco ... nebojte se o svých problémech se sexuálním zneužíváním mluvit ... tím se totiž vyřeší spousta věcí ...

  • odkaz na stránky pomoci

    Irena Smékalová Dobrý den, velmi si vážím existence těchto stránek, již to že se lidé mohou svěřit je velká pomoc. Byli bychom velmi rádi, kdybyste mohli zveřejnit odkaz na stránky InternetPoradny. www.internetporadna.cz kde je spousta (přes 100) odborníků pomoci s podobnými problémy o kterých píší Vaši čtenáři. Jsme neziskovka a poradenství poskytujeme v oblastech: zdravotní postižení, psychologická pomoc, drogy a závislosti.
    Děkuji z aodpověď a přeji hezký den. Mgr.Irena Smékalová, InternetPoradna. Lafayettova 9, Olomouc 77200, 585223967

  • Pomoc nezname

    Lukas Zdravim vsechny, na netu jsem potkal divku, podobne postizenou. Pry ale o tom nikdy nikomu nerekla, ale od te doby se stiti kluku. Hrozne rad bych ji pomohl, ale nevim jak. Asi by bylo nejlepsi, kdyby se nekam obratila. Ale rikala, ze o tom nemuze mluvit, ma blok. Ale pisemne pres mejl by snad mohla. Nemuzete prosim poradit, kam by se mela obratit? Diky za kazdou radu

  • zničil mi život

    Zdenička Ahoj ve 14 letech jsem byla znásilněna byla jsem ještě panna a tak to vlastně bylo moje poprvé.Byl už dospělí a moc dobře věděl co dělá.Do svých 18 jsem ho viděla skoro deně a pak jsem se odstěhovala zapoměla jsem dodat že jsem od té doby mela velké problémy z muži šla jsem z extrému do extrému a dělala spoustu špatných věcí,ale nic mi nepomohlo moc jsem ubližovala klukům kteří mi chtěli pomoct a nejvíc sobě.Až jednou jsem našla kluka kterej mě dokázal přesvědčit že všichni nejsou zlí a ted už spolu dva roky žijem a je to fajn:).. .Mám sice noční můry a budím se hrůzou ale on je každou noc vedle mě a vždy mě zachrání:).Vím že mám neuveřitelné štěstí a přála bych ho všem které to zažily důvěřujte prosím ......... Zdenička:)

  • CAN

    Nikdo nemůže pomoci.

    • Irena Smékalová Obraťte se i anonymně na www.internetporadna.cz a svěřte se se svým trápením pokud se jedná o týrání či zanedbávání. Pomohou Vám odborníci. Hodně odvahy přeje Irena Smékalová

  • znasilneni pritelkyne

    Pepik Mam pritelkyni a byla znasilnena ve svych trinacti letech moc ji chci pomoct zapomenou , jen pri vzpomince ji moc bili brisko , omdliva , zvraci , prosim poradte
    dekuju

    • lucie Pepiku, mozna tvoje pritelkyne prozila neco strasnyho...mozna si nechava detaily pro sebe a nechce se jimi zabyvat... je v ni ukryto neco, k cemu se nechce vracet a pripominat, ale tim vic to boli [jako rana - kdyz se nevycisti, tak zacne hnisat] ...muze to bolet stejne ted i za 50 let. Myslim, ze neni dobry to tam nechat. Je vzdycky potreba rict vsechno - i to nejstrasnejsi...pak uz to chce cas. Chce to umet odpustit [to je tvrda rec, ale jedina naprosto ucinna]. Vzpominky muzou zpusobit i fyzicke obtize [zvraceni, bolesti]... to je stres, ktery se nestacil vybourit jinde [krikem, placem, utekem....]. Jsou tam stale emoce, stale 'NECO', co se musi dostat ven. [ja jsem ze stresu trpivala ukrutnejma zacpama a bolestma bricha, ale nevedela jsem, cim to je....po par letech 'lecby' stresu, je to dobry].... Ty, jako chlap muzes udelat to, ze budes pravdivej a citlivej. Rekni ji vsechno tak, jak se na to divas [s opatrnosti, ale uplnosti] at vi, na cem je. Ona k tobe musi ziskat duveru - jedine skrz komunikaci. Muzes ji hodne moc pomoct svym pravdivym pristupem a opravdovou laskou .... drzim vam obema palce. Lucka

  • sexuální obtěžování

    Míra Jsem homoseksuál orientovaný na dospívající kluky tak mezi 12 až 17 lety. v jejich přítomnosti se cítím skvěle, takže se dá pochopit, že i takové se snažím mít mezi svými kamarády. Hodně jich ztratím jen co se dozví, co jsem zač.
    Před lety jsem byl pod vlivem alkoholu sex. obtěžován svým starším známým. V té době jsem byl mladší a ještě jsem nebyl zcela vyrovnaný sám se sebou. Takže jsem ze strachu před reakcí okolí nic neřekl. Až dnes, kdy už je stejně asi pozdě. Doufal jsem že se s tím nějak vyrovnám i když jsem myslel mnohokrát na sebevraždu a dnes mě to mrzí několikrát vic, že jsem to nebyl schopen to udělat. Stal jsem se tím, co jsem nenáviděl.
    Tentokrát jsem přišel o svý nejlepší heterosexuální kamarády já, a co je nejhorší, mou vlastní vinou. I když jsem si přísahal že si radši sáhnu na život než abych někomu koho mám rád ublížil. Nedokázal jsem to, má touha po zakázaným byla silnější a oni prošli tím co já, jestli ne něčím horším. Podrazil je kamarád.
    Teď po nocích nespím spíš je celý probrečím a přemýšlím co dál. sebevražta by to patrně nevyřešila. Tak jsem odhodlán o tom uvědomit jejich rodiče protože sami by jim to asi neřekli a pak se dát na léčení. Kamarády mě to už nevrátí, ale snad jim to aspoň trocu ulehčí. Nejradši bych jim dal svolení ať oni sami rozhodnou o mým budoucím osudu.

    • lucie Miro,nesmirne si vazim tvoji odvahy si nejen najit a priznat, ale i takhle zverejnit pricinu tvyho problemu... Prosla jsem obdobim, kdy jsem nechtela zit, nenavidela jsem zivot, sebe...dokonce jsem se jednou rozhodla se zabit, ale okolnosti se nahle zmenily... Nebyla jsem sice primo zneuzita, ale dovedu se vcitit do tvoji situace... muzu ti rict, ze jen tezko pretezko se hleda chut k zivotu, kdyz ses v takovyhle pozici, ale mas pravdu, ze sebevrazda to nevyresi.Je vsak otazka, jestli to vyresi leceni. Mne vzdycky nejvic pomohlo, kdyz jsem narazila na osobu, ktery jsem mohla PLNE duverovat [ze se nebude smat, nadavat, bude poslouchat a zajimat se a umi se vcitit ..], osobu, ktera nechtela rovnou odsoudit pachatele ale odsoudila jen jeho cin. Osobu, ktera me primela k odpusteni druhym a i sobe. [a to jsem si nejdriv neuvedomila, ze dokud neodpustim, tak me to bude zrat porad a porad a tim vic, cim vic se na to budu snazit zapomenout]. Pokazdy to byl nekdo jiny [asi 2 lidi v zivote] , ale nemyslim si, ze se takovy lidi nachazej bezne mezi psychologama atd. ...jestli chces, napisu vice v emailu... ale rada nakonec: NEVZDAVEJ TO !!!!!!

      • Míra Jestli chces, muzeš mě napsat víc, nejspíš by to pomohlo, zatím nemám s kým to probrat a takhle mě to jde líp, když to jen píšu. Sexuologa jsem už navštívil, takže na tom jsem už o něco líp. Zatím moc díky odpověd.

  • otazka

    jachym dobry den, jsem muz a mam kamaradku, ktera byla v detstvi znasilnena. rozhodl jsem se ji pomoci, ale popravde nevim, jake z terapeutickych stredisek jsou lepsi, ci horsi. Sama by potrebovala spise muzskeho terapeuta. Muzete mi nekoho doporucit. Dekuji Jachym

  • Prání všem hodne sil.

    Venda Ahojte, su sice chlap a nemem k tomuto moc co rict, ale všechny ste moc super, že s tim bojujete a mate stěsti,ze "žijete" a umíte o tom mluvit. Kamarádce stalo se něco podobného, ale nemela dost sil s tim bojovat a mluvit o tom. Již dva roky tu není. Přeju vám hodně stěstí všem.........

    • richard to me hodne mrzi, vendo... tolik bych si i ja pral ji pomoci...

  • Hldám

    blanka Hledám skupinu lidí, kteří byli sexuálně obtěžovány rodiči aby mi poradili, jak se s tím vypořádat. I po 20 letech mám problémy to zvládnout. Dík

    • Amor Organizace ELECTRA se sídlem na Praze 4 se zabývá problémy žen, které byly v minulosti znásilněny. Jedná se o nestátní organizaci, nevím ale, jak vypadají jejich terapie a zda jsou placené.

  • znasilneni

    Sara Bylo mi asi 13 let a byla jsem znasilnena svym vlastnim otcem! Po te jsem se z toho 3 roky dostavala, jezdila jsem 3 roky na psychiatrii. Nikdy v zivote bych tuto skutecnost neprala ani svymu uhlavnimu nepriteli.

    • petro Milá Sáro,nepochopím,ale věř ,že jsou lidé,kteří s Tebou soucítí a moc by Ti chtěli pomoct petro@seznam.cz

    • Tamara Nemuzu chàpat co jsi prozila, ale vim, ze nekdo ktery byl znasilneni muze mit hrozné psychologické problémy. Moje sestra byla znasilnena kdyz ji bylo 3 roky. Vzpomatovala si o to, kdyz ji bylo 20 let a od té doby je ji velmi spatne. Byla nekolik kràt v psychiatrické nemocnici. Nikdy nebude mit uplne normalni zivot. Je ji dnes 26 let a nemuze se od toho dostat. Cela rodina trpi a zije ve strasné situace.

      • richard mohl bych si na tvou sestru vzit kontakt ? email, mobil, cokoliv... kdyztak muj email je uveden

    • blanka Milá Sáro, stalo se mi něco podobného a mám s tím problémy dodnes a hlavně nevím jak se jich zbavit.

  • Jak zapomenout a radovat se z milovani?

    zdena Bylo mi 16 let, skoro vlastne 17 let. Stalo se to tak rychle, ale zapomenout je tezke.
    Byl to hezky kluk, ale mladsi. Bylo mu sotva 15 let , ale byl dost zkuseny. Jedine, co potom rekl, tak a ted jsi zena.
    Dalo mi hodne prace vysvetlovat rodicum, ze se nic nestalo, protoze to bylo videt. Hodne jsem brecela a ptala se, proc? Nechtela jsem jim to rict, nase rodina sice nechodila do kostela, ale mnoho informaci jsem v te dobe nemela.
    Dodnes mam problem, kdyz se nekdo pta, ale je to uz tak davno...Stale potkavam nasilniky, alkoholiky a nevim, proc, kdyz ja prece nechci nasili. Chci normalni zivot, proc to nikdo nechape? Nechci se stale obvinovat, ze se to mohlo stat i mnoha jinym divkam, protoze jsem to nikomu nerekla.
    Nejhorsi na tom vsem je, ze to nikdo nechape. Co bych si pomohla tim, kdybych na nej dala tehdy trestni oznameni?
    Navic jsem se dozvedela, ze tento muj prvni partner mel zakaz pohlavniho styku, protoze byl nakazen kapavkou. Pisu o tom jen proto, ze si myslim, ze neni dobre se s problemem uzavrit do sebe, ale je velmi tezke to nekomu rici, kdyz ma clovek pocit, ze mohl nejak zabranit tomu, aby se to stalo...
    Mela jsem pocit, ze je to moje vina. Ten pocit mam dodnes. Mozna to sem nepatri. Mam jen pocit, ze na to nikde neni cas, probirat to, jak se potom citi zena. Jak se z toho ma kdo probudit? Neni snad lepsi se zabit, nez zit dal? Nic uz nebude jako predtim...

    • MAX Ahoj jen ti chci napsat že to co jsi prožila je mi lito ,ale to co se stalo se už neda vratit .Zvedni bradu a zapomen je to lepsi znam to svlastni skušenosti.Minulost je lepší zapomenout.

  • Chci....

    Bárbra Chci zapomenout, ale nejde to. Nebylo mi ani jedenáct let a já se líbala s rodinným známým¨- mojí velkou láskou, jenže on asi o pět, šest let starší využil své síly. Řekla jsem to asi o tři roky později= poprvé své kamarádce, to, že mě ten kluk zneužil ví asi čtyři lidi, kteří už to stejně zapomněli. Je mi sedmnáct, jsem celkem normální a docela hezká holka, vždy když mám kluka toužím po tom milovat se s ním, nemůžu, moc se toho bojim a s klukem, ikdyž ho miluju se raději rozejdu, abych mu nemusela nic vysvětlovat, nebo aby se semnou nerozešel dřív on. Dík, že jsem to mohla napsat, ale nevím k čemu mi to bude, teď mám báječnýho kluka, a pochybnosti se začínají opět objevovat, jesti to skončí jako vždycky, tak už vážně nevím. Sorry za chyby, ale blbne mi počítač. Ahoj...

    • Dew Jen to prosim nedelej, nedelej to! Nerozchazej se s nim, jestli je opravdu skveli jak rikas, tak mu to proste rekni a uz se tomu nadale nebran, bude lepsi kdyz se to dozvi, protoze jedine moc blizky clovek ti pomuze... Ver mi a jestli ne tak treba napis na modrarokle@centrum.cz a muzeme si o tom popovidat a treba ti i ja pomuzu zapomenout... Dew

    • monča Ahoj Bárbro - nevím, proč po tolika letech hledám podobný osudy, asi abych si dokázala, že na světě nejsem sama.... Je mi teď 23 let (skoro 24) a furt se mi to v hlavě mydlí, i když už je to lepší. V 11 letech mi umřela máma (ještě půl roku a čtvrt obě babičky) a půl roku po smrti mámy mě taky znásilnil chlap - cizí. Do teď mám v sobě bordel, ale dělám pokroky...přeju Ti hodně síly....odvahy....a lásky .....měj se fajn..

    • Blanitej Čau Báro, já vím jak se cítíš. Mě také znásilnili, sice ne rodinný známý. Ale povedlo se mi utýct, jenže teď žiji v nejistotě jestli se mu to povedlo nebo ne. Stalo se mi to v 12 letech a teď je mi 16 a nevím co dál... Řekla jsem to po třech letech kamarádce a když jsme se pohádali tak to použila proti mně. Od té doby mám poniskou hrůzu když se mě někdo dotýká(např.: otec, děda, kamarád Martin, ale i máma či kamarádka). Víš myslím si, že bys mu to měla říct tedy pokud jsi to už neudělala. A pokud ti na něm opravdu záleží. Martinovi jsem to řekla až po 4 letech známosti a on mi moc pomáhá, protože mi ten co se mně pokusil znásilnit vyhrožuje, že se mu to příště povede. Když ho vidím tak se mi dělá od žaludku nevolno a raději přecházím na druhou stranu ulice. Držím ti palce a mnoho štěstí do života . Vydrž Blanitej!

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=