Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

<1 2 3 45 6 7 8 9 10 >> >
 
 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Naděje umírá poslední

    Matěj Byl jsem jako kluk sexuálně neužívaný a znásilňovaný několik let (6-11), byl jsem donucen jako dítě zneužívat druhé dítě. Soukromého psychiatra jsem našel až když mi bylo 23, bylo to v době, kdy už jsem nejen fyzicky nemohl dál. Snažím se chodit na terapie pravidelně 2x za měsíc, záleží na období. Jsem student a celé to všechno je dost drahé, což mě taky vyčerpává. ''Léčím'' se s tím už čtvrtým rokem. Něco se změnilo k lepšímu a něco zůstalo stejné, takže mezi těmi dobrými věcmi a těmi špatnými je mnohem větší propast. Cítím, že terapie postupně ale končí a připravuji se smířit s tím, že některé věci už se prostě nezmění. Občas mám trochu tendence plakat, že jsem přišel o soustu času:) takovéto období, kdy jste svobodní nedospělí a jediné starosti jsou, jestli mě má ráda/rád a jaké to bude ten první sex:) nejspíš to je právě to, co člověk ztratil, svobodná volba se rozhodnout. A bez svobody ztrácí život v jistých ohledech smysl. Přikládám video, které mě donutilo jít k psychiatrovi.

    • Giorgio To je dobře :-)

    • Matěj Díky, to víš, že se snažím a jde to :)

    • Giorgio Přeju ti hodně štěstí aby ses úspěšně udravil ze svých bolestí, které jsi zažil. Neplakej nad ztraceným časem, snaž se využít ten, který ti zbývá. Ohledně svobody v životě máš pravdu.

  • Chci zase žít

    Sofia Ahoj, já bych potřebovala pomoci. Je mi dvacet a v 11 se mě pokusil znásilnit tehdy nejlepší kamarád. Nedokážu už znovu popisovat, co mi provedl, ale dodnes nesu následky tehdejších chyb. Nikdy jsem to neřekla rodičům, protože naše vztahy byly už tenkrát dost chladné a jsou dodnes a ze strachu, aby se to nedozvěděli jsem to ani nenahlásila nikomu jinému. Několik let jsem to neřekla vůbec nikomu, přidaly se problémy s alkoholem a pokusy o sebevraždu...to se nakonec bohumžel provalilo a rodiče mi začali vyhrožovat ústavem.
    Ze začátku jsem měla strach neustále, bez nože jsem nešla ani do postele, ani ven a když se mě nějaký kamarád nečekaně dotknul reflexem jsem mu vrazila pěstí a občas nějakému omylem ublížila i nožem.
    Trvalo asi 5 let, než jsem snesla dotek bez agrese a nemusela jsem být opilá. Nůž jsem neodložila dodnes, ale začala jsem si pomalu zase věřit a mít muže ráda, hodně mi pomohlo pár kamarádů ačkoli to nedokázali pochopit. Jenže i teď po devíti letech mám problém se sexem. Zlepšovalo se to, postupně a pomalu, ale začala jsem muže objímat, líbat a teď už mi nedělá problém ani partnera uspokojit orálně, ale takto už je to poměrně dlouhou dobu a dál už jít nedokážu. Chtěla bych se s partnerem pomilovat a on by mě chtěl též uspokojit...ale já tam dole nesnesu žádný dotek, nic... zkusila jsem to dvakrát, ale cítila jsem se strašně, chtěla jsem mu ublížit, utéct a nakonec jsem zbytek noci probrečela a cítila se stejně malá, bezmocná a ponížená jako tenkrát a když se mě tam zkusil nedotýkat, jen jsme se snažili pomilovat, bylo to stejně hrozné... nesnesu se tam dotknout ani sama... připadám si... neumím to ani popsat, jako nečistá, jako by to bylo něco zlého a nechci být v tu chvíli ženou...
    Já bych chtěla být zase normální, chci se s mužem pomilovat, chci aby ve mně jeho dotyky vzbuzovaly radost.. ale už nevím jak to změnit... strašně se bojím a už ani nedovolím, aby mi někdo sundal kalhoty. Tajně se vyhýbám gynekologickým prohlídkám a na operaci kam mě nutili jít bez kalhotek jsem málem nedošla... prosím poraďte mi někdo, já už chci být zase normální, chci mít vztah a chci být šťastná...
    Předem děkuju za jakoukoli radu a pomoc

    • Giorgio Nemáš zač. Ohledně tvého těla...zkus opravdu zajít třeba k psychologovi, ten by ti poradil víc co a jak...věř tomu že zase začneš žít normálně :-) a budeš mít svoje tělo ráda. :)

      V žádném případě jsem si asi nikdy neprošel tím samým, co ty. Jen taková dlouhodobá psychošikana, která způsobila moje uzavření před lidmi. Bylo to dost drsné, ale neodvažuji si to přirovnat k tomu, co jsi musela protrpět ty.

      Ale musím tě před něčím varovat...to že bys podpořila Indy ve znovuzavedení trestu smrti ve mně vyvolává pocit, že v tobě ještě opravdu je nějaký vztek. Na to pozor! I když se ti asi nebude líbit, co ti nyní řeknu - trest smrti by tomuhle vůbec nepomohl! Než začneš chtít něco takového zavádět, aby to platilo pro všechny, MUSÍŠ si získat informace, jestli to tak opravdu funguje- a mnoha lidem se zdá, že je to nejlepší prevence proti kriminalitě - není. Nevěř tomu. Nesmíš být naivní...To proto, že když nastavíš nejvyšší trest za nějaký zločin, prakticky tím tlačíš zločince/násilníka k tomu, aby byl ještě bezohlednější a minimalizoval riziko svého dopadení - můžeš si nastavit trest jak vysoký chceš, ale když jej ani nedopadnou, je to k ničemu. Trest smrti je také zneužitelný. Právě proto trest smrti nemá obecně na kriminalitu vliv, a pokud, tak jí v dané zemi i zhorší. Opravdu ti doporučuji si o tom něco přečíst...vím, že sis asi hodně vytrpěla, ale jestli ti jde o spravedlnost, o dobro (předpokládám že ano) tak před hlasováním pro něco takového je potřeba ROZVAHA. Tam nesmíš zapojovat čím sis sama prošla. I když chápu...máš k tomu přirozený sklon, já bych na tvém místě taky měl. Trest smrti je krásná myšlenka, ale pokud nám jde opravdu o to dobro, nesmíme jej provést v praxi. Vše by se jen zhoršilo...ale tobě to asi nevysvětlím...sakra, proč pomáhat lidem musí být tak těžké...to je fakt zážitek, vysvětlovat znásilněné ženě, že trest smrti nemá na zločinnost obecně vliv :-( ...podívej se tady na tyhle mapičky, jestli mi nevěříš...snažím se ti jen pomoct. :-)

      http://www.numbeo.com/crime/rankings_by_country.jsp
      https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_homicide_rate
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti

      Když si budeš mezi těmi mapkami přepínat, zjistíš, že je to pravda...země s trestem smrti mají vyšší kriminalitu jak ty bez ní.

      Dávej pozor a snaž se ten vztek v sobě nějak tlumit...at neuděláš blbost, které bys litovala...no jo, říká se mi to hrozně lehce, nic takového jsem nikdy nezažil...

      Ještě se vyjádřím k tvé reakci na Simon:
      Myslím že pokud ses snad někde neovládla a brečela před lidmi...nevyčítej si to. :-) Není se za co stydět. A vůbec nechápu, proč by tebou někdo měl opovrhovat, nebo k tobě cítit odpor! Já bych spíš pohrdal tím zmrdem, co ti to provedl. Ty nejsi ten, ke kterému by lidé měli cítit odpor. Sakra nezatracuj se...:-) naopak to že se za sebe tolik stydíš a máš tolik výčitků dokazuje že jsi skutečně citlivý člověk, který se jen neubránil...

      Jinak, to co říkáš o těch případech z televize je bohužel pravda. Na ženy se často znásilnění přesouvá, jakože si za to mohli sami. Samozřejmě neoprávněně. Že se žena obleče "vyzývavě", či jak to říct, ty zvířata neospravedlnuje. Tyhle reakce na internetech se nejen o znásilnění vyplatí nečíst, jsou to strašné odpady, které o obyvatelech Čr něco dost špatného vypovídají.
      Jsou autoři, lidé a organizace, kteří si umějí představit budoucnost bez sexuálního násilí a něco pro to i chtějí dělat...
      např. Joanna Bourkeová. Ale radši o tom moc nečti, aby to v tobě zase nevyvolalo dřívější traumata. Jen jsou prostě organizace, které proti tomuto dost velkému problému chtějí něco udělat. :-)

      Ještě jednou hodně štěstí...:-)

    • Sofia Drahá Simon,
      i tobě moc děkuji za tvá slova.
      S přítelem jsem to ukončila. Je to báječný člověk a věřím, že dobrý vztah nám vydrží, ale být s někým, koho nemiluji... před pár dny mi došlo, že jsem s ním byla, protože jsem doufala, že mě spasí...ale to nemohl...znovu jsem nalezla aledpoň pár kapek své hrdosti, abych ho nechala jít dál.
      Ani si nejsem jistá zda ještě umím milovat lidi... ale pravdou je, že jsem nikomu nedokázala říci co se tam ten den stalo...nedávno se mi to podařilo díky novému anděli Annie, alespoň napsat, ale i to vyvolalo příšerné věci a pláč a já nechci, aby mě někdo viděl plakat...otec meě učil, že pláč ukazuje nepřátelům naši slabost a je ponižující a když už musím plakat, tak to mám činit osamotě, abych se ponižovala jen před sebou. Žel jsem byla špatná žačka, pláči často, ale téměř nikdy před lidmi. Navíc myslím, že si nikdo nezaslouží nést to břemeno se mnou a ty pohledy, když náhodou někdo zjistí, že se mi něco takového stalo...lítost, odpor a opovržení. Stačí když se někde o nějakém případu zmíní třeba v televizi, nebo na internetu a prvních 1000 reakcí bude, určitě měla minisukni a říkala si o to, nebo takhle pozdě v noci může chodut jen kráva, co čekala a nebo úplně nejlepší je "neměla se bránit a mohla si to užít"...odpor nesoudnost a desilute jsou strašné... a upřímně se jich hluboce děsím.

    • Sofia Drahý Giorgio,
      moc ti děkuji za tvá slova. Už něhakou dobu naštěstí vím, že nejsem nečistá, nebo špatná a v jistých ohledech se i mám ráda, ale pravdou je, že i po té době nenávidím své tělo, protože ono je pošpiněno, stále z něj cítím tu bolest a špínu a tělo se vyměnit žel, co vím, nedá. Každé mytí, každé oblékání vyvolává bolest a cítím takový odpor a touhu skrýt se...
      Co se týče vtípků, pár jsem si jich užila i na svou osobu... ve 13 jsem se pokusila svěřit kamarádce..."kamarádka" se zasmála a řekla ať si přestanu lhát, že ošklivé holky by přece nikdo znásilnit nechtěl, vždyť nemají ani přatele. Ten den jsem zavrhla přátelství. A vtipy a hloupé narážky vídám stále a všichni mí známí mě začali, ač sproštěni nevědomostí, pomlouvat a nadávat, když jsem hlasitě podpořila Indy ve znovuzavedení trestu smrti za znásilnění...ale s tím už budu muset žít a popravdě s tím už i celkem žít umím, nenávist lidí už se mě příliš nedotýká.
      Každopádně i tak ti chci ještě jednou za tvá slova poděkovat, je mi líto, že i ty jsi musel něčím podobným projít, ale zároveň sobecky přiznávám, je úlevou slyšet slova od někoho, kdo ví o čem mluvím, kdo chápe...děkuji!

    • Simona Sofie, a co se otevřít příteli? Bude to asi to nejtěžší, ale pokud má porozumění, a já věřím, že bude, když jste už něco spolu překonali, tak i Ty jemu pomůžeš pochopit Tě, aby ses netrápila, pravý partner Tě podpoří, pokud mu jde o hluboký vztah s Tebou. Je to příležitost dát to ze sebe ven. Zasloužila by jsi si objetí! Jsi krásná, všude, ale trochu zraněná, jde se z těch pocitů osvobodit a láska ke Tvému partnerovi Ti pomůže najít ztracenou radost z intimností!! Držím palce!

    • Giorgio Člověku to až nahání hrůzu. Až tak zdrcující to pro tebe je, že už nemáš ani chuti po milování se s partnerem? Děsivé...o to horší je, že ti tohle provedl tvůj nejlepší kamarád, někdo, na koho jsi se spoléhala a důvěřovala mu. Tvoje řádky člověku navozují krizový dojem - zřejmě jsi měla/máš asi velmi těžký život, když máš chladné vztahy v rodině a jsi na to se přes to překousnout vlastně sama. Velmi tě obdivuji za to, že se tak držíš a že jsi to nevzdala. Také jsem se se svým zoufalstvím musel porvat, ale naštěstí jsem na to nebyl sám.

      NEJSI nečistá. NEJSI zlá. NIC takového! Takhle se nesmíš ničit. MĚJ SE RÁDA. Jedině tak přes to přejdeš. TY NEMŮŽEŠ ZA TO, že jsi potkala velmi špatného člověka - falešného přítele. NEMŮŽEŠ ZA TO, NEVYČÍTEJ SI TO. TY NEJSI ŠPATNÁ A NEČISTÁ...Je to zvláštní. Lidé, kteří jsou schopní zradit a znásilnit výčitky zřejmě nemají, ale ti, kterým bylo ublíženo, mají ještě depky, i když by je mít neměli. NEMĚJ JE. Jsi čistá lidská bytost, kterou potkala bolestivá zkušenost.

      Hele...je těžký se snažit nějak radit. Chtěj i nadále podporu ve svých bližních - respektive ve tvém příteli. Brr...i 9 let a máš z toho pořád ... jestli se někdo ještě zasměje v souvislosti se znásilněním, tak asi dostane přes tlamu. Pokud je toto pravda, tak o to trestuhodnější je sranda "lidí", které baví vtipkovat na tuto tématiku. O důvod víc takové nesnášet.

      No nic. Přeji ti hodně štěstí aby ses z toho dokázala vysekat a začala normálně žít a byla štastná.

    • Sofia Zdeněk: Statečná si vůbec nepřipadám, spíše naopak. Jemu bylo tehdy 16 a přítel je téměr dvakrát tak starý, než já, ale mám skoro pocit, jako by s každým rokem mezi námi získal rok trpělivosti a laskavosti. Jsem ráda, že jej mám.

    • Anna Ahoj, jedna kamarádka prožila něco podobného. Kdybys chtěla popovídat po mailu, napiš mi na panianna@seznam.cz. Třeba aspoň maličko poradím a můžeš se "vypovídat", umím naslouchat...

    • Zdeněk jsi statečná. Kolik bylo tehdy tomu "kamarádovi"? A kolik je dnes příteli?
      Držím palce.

  • Jinak to nejde - nezachováte si sebeúctu

    Petra https://www.youtube.com/watch?v=vHCtkQk2l0I&list=PLOL0F4dIo5hkC4Ktsvu50Kn9RHaCaRrer&index=4

  • Pomohla mi terapeutka

    Eliška Ahoj! Také jsem si prošla těžkým traumatem, znásilněním, a nakonec mi kamarátka pomohla najít terapeutku přes organizaci, která mi hodně pomáhá. Vím že je to běh na dlouhou trať, ale pomáhá to... cez organizaci profem, jejich služby jsou zdarma, zkuste http://www.profem.cz/
    Přeji hodně štěstí!

    • Giorgio Good luck aby se ti tvoje trauma povedlo co nejdříve přejít. :-)

    • Matěj Ahoj Eliško, jak se vnímáš teď a jak ses vnímala před tou terapíí? Jak dlouho terapie probíhala?

  • Přenést se..?

    Anonym Budou to dva týdny, co jsme s kamarádkou šli večer popíjet do baru. Nevím, jestli nám někdo hodil něco do pití - obě máme několik hodin okno.. Každopádně jsme se rozdělily, bůh ví proč.. a já se najednou ocitla s cizím klukem v cizí posteli.. Chtěla jsem jen spát, netuším, jak to začalo, ale najednou mě dokonale probrala bolest.. Strašně to bolelo, říkala jsem mu to, ale on nepřestával a pokračoval. Řekla jsem, že už musím jít a zvedla se k odchodu, ale on mě strhl zpátky a začalo to znovu i s tou příšernou bolestí. Nakonec jsem se nějak vymanila a zjistila, že mám dokonce roztržené kalhotky.. Bylo mi z toho všeho zle. Rychle jsem se oblíkla a vypadla od něj co nejrychleji to šlo.. Nevím ani, jak se jmenoval a nejradši bych to zapomněla.. ale ta noc byla příšerná a na tu bolest se zapomenout nedá. Bolelo to ještě další tři dny poté a psychicky jsem dost na dně. Pokaždé, když vidím typ toho kluka někde na ulici, úplně ztuhnu. Vadí mi bavit se o sexu nebo když někdo žertuje na to téma.. Netuším, co dělat nebo jak se přes to přenést.. Nejhorší je, že se s tím asi pořádně nic dělat nedá..

    • Giorgio Asi nebude jen tak lehké se přes to přenést, ale věř mi, časem to určitě přejde. Jako každá bolestivá rána a bolest, i když, pravda, bude to trvat dlouho.
      Je velmi děsivé zjistit, čeho je moje pohlaví schopno, čeho je schopné jen kvůli vlastnímu uspokojení. Pochopitelně, že musíš být nyní na dně a že ztuhneš při pohledu na někoho jemu podobného. A také chápu, že nesnášíš sexisticky orientovaný humor...a pokud se někdo dokáže smát znásilnění ženy, tak je to asi trochu psychopat. Nejen při čtení tvého vyzpovídání se ujištuji v tom, jak zničující následky to na ženu očividně má.

      Určitě musíš mít kamarádky a přátele, rodinu. V životě každého z nás občas přijdou chvíle, které nezvládneme sami a nezabráníme příchodu takových situací, i když jsme sebesilnější.

      Vím, že je to pro tebe bezpochyby těžké, ale svěř se někomu ze svých bližních a klidně se i neboj říct, že potřebuješ podporu.

      Hlavně si to nijak nevyčítej. Ty nejsi špatná holka za to, že ses nestačila ubránit. Holky jako nežnější pohlaví to mají těžké ve fyzičce.

      Musíš se s tím naučit žít. Stalo se to. Nedá se nic dělat. Žádné prevence proti něčemu takovému neexistují a nemohou existovat.

      Bude zase lépe, uvidíš. :-) Budu ti přát hodně štěstí aby se ti povedlo zase normálně žít, a abys ve svých přátelích našla podporu, případně abys ses setkala s milujícím klukem, který pro tebe bude mít pochopení a podpoří tě...hodně štěstí a snaž se to nevzdat...:-)

  • HELF

    Znásilněný chce mně znásilnit kamarádka kam se mám schovat ? ? :(.....

    • Giorgio Už zase někoho chce znásilnit jeho přítel? Hrůza.

      Těžko říct. Snaž se utéct někam, kde jsou dveře a od kterých máš klíč k zamknutí. Nic jiného mne nenapadá, přeji hodně štěstí aby ti to vyšlo.

  • pomoc

    Ja Bola som znasilnena. A neviem sa cez to preniest. Neviem ako dalej. Casto pocitujem pocity zufalstva a nechuti zit a pritom mam uzasneho priatela a skvelu rodinu. Ako sa s tym mam vysporiadat? Som zufala...

    • Sima Ďakujem Vám- Giorgie, Lukáš za pekné slová, snažím sa s tým bojovať každý deň a dúfať, že to raz prejde.

    • Giorgio Pokud máš úžasné přátele a skvělou rodinu, tak je požádej o pořádnou podporu. Najdi si aktivity, kterými se zabavíš a snaž se na to co se ti stalo nemyslet a mantruj si, že jednoho dne to přejde. Protože tak to JE. I ta nejhorší bolest se časem zahojí...uvidíš. Budu doufat aby to bylo co nejdřív, chápu jako to je žít s pocity zoufalosti a bezradnosti. Snaž se mi i přes to všechno věřit: bolest se časem zahojí a přejde...uvidíš. :-)

      Přeji ti hodně štěstí, aby ses přes to přenesla. Zažila si strašný zážitek, ano, strašný, ale i v tom je nějaké to pozitivum - jen těžko zažiješ něco horšího, možná už máš to nejhorší z celého života za sebou...:-)

    • Lukáš Pamatuj si: Není to tvoje chyba. Ještě jednou: Není to tvoje chyba. :) Nejsi zodpovědná za zlé jednání někoho jiného. :) Pozn. Možná bych doporučil omezit minisukně, chlapy to docela láká si myslím.

  • pomoc

    zuzanka Znasilnili maUž 2 co robit

  • Muj posledni pro Igora

    Igor: Ja jsem tě jen upoznornil na to,že na kritiku nereaguješ a místo toho to považuješ za bujné výmysly. Můžeš být bez obav, už na tebe reagovat nebudu. Tak jako to už tady někdo doporučoval. Znovu ti však vytknu, žes znásilněné holce napsal, že si zkazila celý život. Blbe, myslíš si, že si nejchytřejší a ani nedokážeš na podobné výtky reagovat. Reaguju na tebe protože si mi na tohle nedokázal odpovědět a místo toho mě kritizuješ. Takoví lidé (trolové) jsou nejlepší). Bud na tohle nepiš nic nebo konečně zdůvodni, co požaduju.

  • Věcnost

    Pro Igora od Martina, dříve anonyma. Podivej se Igore, vytkl jsem ti, co si tady napsal jedné holce ohledně vlivu tohoto trestného činu na její další život. A kritizoval jsem tě zejména za formu jakou si to napsal. Na to si vůbec nereagoval. Za druhé jsem tě upozornil, že používáš pojmy a neumíš je vysvětlit, opět si na to nic nenapsal. Tak pokud tohle neni stěr či tvoje neschopnost protiargumentů (nepočítám tvoje přípsěvky typu ,,nebreč" apod), tak jsem asi slepý. Navíc jsem si všiml, že obecně kritizuješ ostatní mužské diskutující. Jestli s nimi máš nějaký všeobecný problém kvůli minuslosti tých spolužaček, budiž, ale my za to nemůžeme. My bychom jim radši chtěli pomoct, ale tvoje příspěvky působí odradivě. Možná by bylo lepší, kdybys kolem sebe přestal kopat, jako člověk, který něco zkusil, ale nikdy to nepřizná a radši bude otrvavovat, a spíše se svěřil. Možná bych ti pak lépe rozuměl.

    • Igor Boze, boze a co jako? Sve rozumy nech pro sebe, bud ses tak hloupy nebo nevim, jelikoz ti stale nedoslo, ze se s tebou nebudu vybavovat. A na co reaguju, je ma vec, ri rikam uz podruhe, ze se s tebou nebudu dohadovat, ale ty mas furt furt potrebu me resit :D

  • Tak napiš nějaký pořádný, dlouhý a podložený příspěvek.

    Igor: No a neni to pravda. Jinak máš pravdu, oba jsme řekli své. Tedy příspěvky a plky (v tvém případě). Sám vždycky napíšeš 2 - 3 vysmívající se či kritizující věty, ale ani to pořádně nerozepíšeš, nepodložíš. Diskuter na úrovni.

    • Igor Narozdil od tebe mam v mem volnem case dulezitejsi veci, nez resit kraviny na netu - zadne dlouhe rozbory tu psat nebudu, tak se s tim smir. Mozna nejsem diskuter podle tvych predstav, ale ja se s lidmi pres net nehadam a kdyz uz, tak jim pisu stejne kratke texty jako tobe. A uz se na me vykasli, ja uz vse rekl, tentokrat je to stoprocentne posledni odpoved na tve bujne vymysly (zes me setrel apod.)... A mysli/lete si o me co chcete, me zajima me okoli v realnem zivote, narozy anonymu na netu me vubec nerozhazi.

  • potrebuju radu

    x ahoj, mám takovej problem a myslim si ze z toho dělam asi strasny halo ale když mi bylo kolem 13 tak se mě jeden typek pokusil znasilnit no a donedávna sem měla pocit že me to vubec nepoznamenalo protože se mi prakticky nic nestalo ale ted mam pritele a popadne me panicka hruza kdyz se me obcas dotkne a popravde netusim co mam dělat a netusim co mam dělat.

    • Giorgio Taky se snaž uklidnit tím že je to tvůj přítel a ne ten násilník a že se jej nemusíš bát. Hodně štěstí. :-)

    • Anonym Nejprve bych možná zkusil http://podejruku.cz/zklidnujici-techniky/.

  • Ty provokatére

    Igor Igore mlč, no spíš drž hubu. Nemam důvod se stydět za to co jsem napsal. Beru, že ty prostě nemáš z ničeho steach. Ok, to je docela možné. Rozhodně tu však jen netlacham, nebot, jak sis mohl všimnout v mém posledním příspěvku, se zabývám tím, co by mohla pro oběti udělat celá společčnost. A o zamyšlení ti budu psát, protože napsat znásilněné holce, že má zkažený celý život může jenom člověk jako seš ty. Tim jí určitě pomůžeš. Ale ty holt nemůžeš překousnout, že jsem tě utřel, neb pužíváš slova aniž bys znal jejich význam. Ns závěr dvě hlášky, které se na tvoje provokace dobře hodí. Čti pozorně, tu druhou poupravím. 1: Pane Berger, z hlediska psychologie neni normální naprosto nic (autorem byl František Filipovský). 2: Keby byla vojna....,nechal by sem vás odstřelit.... (Pavel Landovský). A ted moje verze druhé hlášky. Keby som tě znal osobně, nechal by sem tě odstřelit. A ještě něco - ovlivnit se to dá - bud pravidelnou modlitbou či množstvím peněz, které postačí na ochranku. To se týká například politických špiček. To doufám nepopřeš. Ikdyž ty toho seš schopný.
    Rada na závěr: nepoužívej pojmy, které neumíš vysvětlit, pak se zbytečně rozčiluješ. Tímto ti citlivka přeje dobrou noc.

    • Igor Prý utřel :D K tvým plkům se nevyjádřím, jak jsem psal. Kašli na to, oba jsme řekli své.

  • To Jessica:

    Anonym Tak mě šlo přímo o ty konkrétní oběti toho konkrétního pachatele. Sám bych se asi cítil mizerně, kdybych viděl sám sebe v televizi třebas při nějakém docela obyčejném prohřešku (osobní konflikt s narkomanem u nádraží). Na druhou stranu jsem rád, že jsem se dočkal Tvé odpovědi, protože sama dokážeš lépe posoudit,co to s kým může udělat. Abych byl upřímný - nejvíce mě u tohoto trestného činu štve stereotypnost a neobjektivita u většinové populace. A zvlášt neobjektivita může zapříčinovat strach. Člověk se něčeho bojí, protože o tom neví nic objektivního, studiemi podloženého atd.. Já osobně bych např. této problematice pravidelně věnoval alespon krátký článek v laickou veřejností odebíraných časopisech. Minimálně více informací o postraumatu a jeho projevům v závislosti na čase od dané události a povaze konkrétní osoby by rozhodně neuškodilo. A nemuselo by se ani jednat o odborné studie, prostě docela jednoduše konstruované články s daty, názory odborníků a případně i zkušenostmi anonymně vypovídajích. Určitě by to bylo prospěšnější než omílání vztahových krizí apod..
    Zároven si nemyslím, že by ty tiskoviny nikdo nekupoval, nebot, kdo se bez médií (tištěných) neobejde, ten je bude sledovat či číst, at už budou informovat o čemkoliv. Také by bylo dobré věnovat se této problematice v rámci středoškolského vzdělávání.
    Ještě jednou však děkuji za příspěvek do diskuze, konečně dobrý příspěvek. A ne jako od Igora.

    • Jesica Nejsem odborník, ale jsem osoba, která si prožila zneužívání a rozhodla jsem se o tom hovořit, nejen anonymně. Na netu používám vlastní křestní jméno. Ono je do určité míry potíž v tom, že kolik lidí si projde sexuálním násilím, tolik je i rozlišných reakcí. Nejen ve smyslu, že to přináší jiné důsledky, ale i prožívání jedné emoce je individuální.
      Mě už začaly předsudky a mýty kolem tohoto tématu tak štvát, že mi to zčásti pomohlo překovat můj stud. Souhlasím s Tebou, že informace chybí. Vyjádření odborníků (odborné texty) jsou třeba, ale já bych je mnohem více uvítala i s doplněním od "nás".

    • Igor Prosimte nebrec, proste se nechovas normalne v partnerskem vztahu a jestli myslis, ze ses normalni, tak nechapu, proc si sem vubec poprve psal. A ze se holce neco stane vecer, kdyz pujde sama, to se muze stat I pres den a ty to neovlivnis. Zeny potrebujou ve vztahu chlapa a ne citlivku, ktera je bude kontrolovat - a ty mi nerikej neco o zamysleni se, to plati hlavne u tebe. Napis sem klidne dalsich x prispevku, reagovat uz na tebe nebudu, jelikoz to tu slouzi k pomahani obetem a ne k idiotskemu dohadovani.

  • Ještě pro Igora

    anonym Proto nevynášej ortely. A radši se zamysli nad tím, co sám píšeš. Podivej jak si reagoval na jeden příspěvek na této stránce.

  • Čti pořádně

    anonym To Igor: Vždyt já taky neřešim s kym tam je. Ja řešim jen to, jak pujde domu a jsem nervozni, když vim, že se bude někde trmácet sama. Takže nepiš, že řešim s kym je a rozhodně, že nejsem normální. Jinak je to jen šíření pomluvy. Navíc filozofie ani psychologie nemá přesně vymezený pojem normální.

  • strach, že se stane

    anonym I mě ten odporný ... pronásleduje, avšak jinak než by bylo možné očekávat. Vlastně ani nevím, kdy to začalo, ale již několik let pocituju strach, že moje nejbližší se s tím jednou nějak střetne. Víc jsem si to pak uvědomil, že jsem na tu hrůzu náchylný letos na jaře, kdy v tv běžel detektivní seriál podle skutečných příběhů a z ukázech jsem se dozvěděl, že jeden bude o tomto. Přišlo mi, že je to v rozporu s právem na obranu duševního vlastnictví, proto jsem se na internetu snažil ty konzumenty přesvědčit, že tím obětem škodíme. Ti omezení konzumenti nedokázali pochopit, že pokud by dotyčná obět daný díl náhodou viděla či se o něm nějak dozvěděla ( a to bohužel dnes není až takový problém se o něčem dozvědět) bude to pro ni ještě horší než pro ostatní oběti, neb si pod tím vybaví přímo sebe samotnou. Za omezence jsem však byl považován já. U mě to však znatelně podpořila již zmíněnou úzkost a strach. A proto, když jsem krátce poté začal mít známost, projevoval se můj strach tak, že jsem jí vždy, když večer někam šla a já nemohl s ní, kontroloval přes sms. Bohužel to mělo soudě podle reakcí a vzájemných sdělení velký podíl na tom, že známost nepřerostla v něco vyššího. A já si uvědomuji, že v budoucnu mě ten strach může opět zkazit vztah. Proto nevidím jiné efektivnější řešení než seznámit se s osobou, která se někdy v minulosti stala obětí, a tím překonat strach. Vůbec však nevím, kde a jak navázat kontakt. Přes bílý kruh je to asi skoro nereálné, jednak proto, že něco takového asi neumožnují a pak mi to pravděpodobně nikdo nebude věřit. Já to však vidím jako nejschůdnější cestu pro můj další osobní život, jsem si vědom, co by se ode mne očekávalo, jak bych musel k dotyčné přistupovat. Já jsem však odhodlaný, nebot ikdyž mi ještě tzv. neujíždí vlak, tak náct je pryč a zmíněný strach ze mě může učinit samotáře. Navíc pocituji odhodlání a říkám si v duchu, kteří jiní muži než ti, jako jsem já, by se měli snažit nějakým způsobem pomoct. Vždyt někteří jiní a jiné jsou naneštěstí tak omezení a zaslepení, že spíš škodí.

    • Jesica Ahoj, nesdílím Tvůj názor, že vysíláním nebo šířením příběhů, které se nám staly, je něco špatného a navíc porušení práva na duševní vlastnictví, jak jsi to nazval. Každý dovede posoudit, zda něco takového bude číst (viz knihy s tématem zneužití nebo znásilnění), nebo se na ně bude dívat v televizi. Na principu sdílení pracuje myšlenka svépomocných skupin.

    • Igor Ve vztahu je velmi dulezita volnost a takhle byt kontrolovany nikoho dlouho bavit nebude. Kdyz se jde clovek bavit bez partnera, tak se chce bavit a neresit blbosti tipu: kde zrovna su, s kym, jak dlouho tam budu atd. Podle toho, cos napsal nejses normalni.

  • jsem bezradny

    anonym hoj, nejde mi ani tak o radu, jako si spis vylit srdce, mit se o tom s kym pobavit. Stalo se to minuly vikend, kdyz jsme s pritelkyni byli na chate. Kolem 4 rano me vzbudil jeji plac, tak jsem se hned ptal, co se deje a ona ze mela nocni muru. To mi bylo zvlastni, protoze to nebyl plac, to byl hystericky brek a takhle cloveka nejaka nocni mura nevystrasi. Tak jsem se zacal ptat a nakonec z ni vypadlo ze ma tajemstvi a ze mi to nechce rict, protoze to nikdy nikomu nerekla. Potom jsem (spis jen tak ze srandy) rekl, jestli ji nekdo znasilnil. Zakricela na me, at prestanu, otocila se ke me zady a zacala zase brecet.
    Od te doby jsem nad tim premyslel az do vcerejska, kdy jsem se ji na to opatrne zeptal znovu, protoze me to zralo, chtel jsem aspon vedet o cem to jeji tajemstvi je, jestli se mam bat, nebo jestli to je nejaka blbost. Zase brecela, lamalo mi to srdce ji tak videt, ale proste jsem potreboval nejakou informaci. Vydoloval jsem z ni, ze to nejak souvisi se sexem, nebo nasilim a stalo se to zhruba pul roku pred tim, nez jsme spolu zacali chodit.
    Od toho momentu o tom porad premyslim. Hned rano po prichodu do prace jsem ji psal, ze uz se ji na nic nebudu ptat, ze az bude chtit, at mi to rekne sama, protoze chapu jak to pro ni musi byt tezke o tom vubec mluvit. Vzhledem k tomu, jaky dostala zachvat jen kdyz se ji o tom zdalo.
    Otazka je jak dal? Co kdyz ji opravdu nekdo znasilnil (jakoze to tak vypada) a ona z toho ted ma trauma? Normalne mam strach slyset pravdu, vubec nevim jak bych zareagoval, kdyby mi to rekla, co bych udelal? Ja bych toho hajzla sel asi zabit, protoze jsem desne cholericky typ. Sice to bylo uz davno (relativne), ale ja jsem se s timhle nikdy nesetkal, ziju si zivotem, kde takove veci probihaji jen v americkych filmech a najednou takova rana, ze to postihlo u tu moji nejmilovanejsi dusicku. Normalne mam slzy na krajicku, jak o tom pisu.
    Co myslite, jak se mam zachovat, nebo co mam delat? Mam z te pravdy strasny strach, vim ze mi to stejne jeste nejakou dobu nerekne, ale opravdu se bojim toho momentu, kdy mi to rekne a mam strach, ze udelam nejakou hloupost...

    • Giorgio Příště bych doporučil o tom takhle se srandou nemluvit, ale je vidět že jí máš rád a chceš se o ní starat.

      Pokud ti to řekne, snaž se zachovat chladnou hlavu, i když to bude těžké. Pokud se jí to opravdu stalo, už s tím nepůjde nic dělat, zažila to, musí se s tím naučit žít a ty se jí v tom snaž maximálně možně pomoci a podporovat ji, v čemž vzhledem ke své starostlivosti asi nebudeš mít problém. Přeji hodně štěstí.

    • Jesica Na Tvém místě bych se zkusila poradit s odborníky. Můžeš i prostřednictvím mailu, pokud bys to nechtěl řešit osobně.

    • autor tak, prave jsem se to dozvedel. Pry to bylo pul roku pred tim, nez jsme spolu zacali chodit a bylo to na stredni na praxi. Byli 4. Co mam delat? Chci se pomstit. Chci zjistit jejich jmena a minimalne je nakopat do kouli.

    • Autor Ja jsem to samozrejme myslel obrazne, ale pravdepodobne by me to zralo znovu a jeste vic, rozhodne bych mu chtel nejak ublizit, vratit mu to. Tohle se proste nedela a chtel bych mu nazorne ukazat, co se stane, kdyz se takhle bude k zenam chovat. Nic jineho me nenapada, nedokazal bych to nechat jen tak plavat. Ale toho se ona neboji, spis se stydi. Ale je fakt, ze tady treba jen vyvolavam nejake konspiracni diskuse a pravda je uplne jinde. Jenze ja mam prave strach, ze pravda je nekde tam, kde ji hledam.
      Da se takova vec jen tak prejit? Mavnout nad tim rukou? Jak reaguji partneri, kdyz se neco takoveho dozvi?

    • Jana Ahoj, chápu, cítíš a pokud vyjde pravda najevo, budeš cítit obrovskou bezmoc. Myslím si, že přítelkyně cítí, že tě tím rozzlobí a proto se bojí ti svěřit pravdu. Ze své zkušenosti vím, že nás taková reakce, jakou popisuješ, že cítíš, že budeš mít, děsí. A to hodně. Bojíme se o druhé a představa, že se někdo, koho mámy rády, vydá proti násilníkovi s tím cílem, o jakém se zmiňuješ, je děsivá. Pokud přítelkyně cítí nebo ví, jak se zachováš, pravdu ti zřejmě nepoví. Myslíš, že chce, abys kvůli ní skončil ve vězení? A ty opravdu chceš, aby si ona do smrti vyčítala, že ti tu pravdu řekla? Komu by taková tvá reakce pomohla? Pokud je pravda taková, jak si myslíš, budeš muset zvládnout tu bezmoc, kterou pocítíš. Nic jiného se nedá dělat, než se smířit se skutečností. Snaž se svoji energii vybít tak, že budeš vnímavý a ohleduplný ke své partnerce, pokud se ti s něčím takovým svěří. Potřebuje spíše pochopení, účast, zájem. Vidět tvůj vztek jí nepomůže, naopak. Přečti si nějaké rady pro blízké obětí takového násilí, tímto směrem zkus nasměrovat své úsilí. To by pak tvé partnerce mohlo pomoci. Nečeká, že začneš vyvádět hlouposti, ale je možné, že právě toho se bojí a blokuje ji to.

  • Svépomocná skupina pro oběti sexuálního násilí

    Jesica Viz letáček:

  • Nechci radu, jen to ze sebe potřebuji dostat

    Anonym Stalo se mi to před týdnem. S kamarádem a jeho novým spolubydlícím jsme vyrazili na párty, vše probíhalo naprosto v pořádku, všichni jsme se bavili a hodně pili, jak to tak na párty bývá. Až po čase se mě ten nový spolubydlící, kterého známe měsíc a jevil se jako hodný kluk, pokusil políbit. Jelikož mám přítele, tak jsem ho odstrčila a řekla mu, at už to nikdy nezkouší, omluvil se mi a párty pokračovala dál v pořádku, až mi řekl, že na nás kamarád čeká venku u taxi a že pojedeme domů. Šli jsme tedy ven, ale můj kamarád nikde nebyl, ptala jsem se kde je a že ho musíme najít, že bez něj nikam nejedu. Ale to už mě nacpal do auta a jeli jsme domů. Bydlím o patro výš, než oni dva, tak jsem šla k sobě do bytu a než jsem stačila zamknout dveře, objevil se v nich a vrhnul se na mě. Snažila jsem se bránit a chtěla jsem se zavřít v ložnici, ale byl rychlejší a silnější než já. Držel mě pod krkem a já nemohla skoro dýchat, chtěla jsem ho kopnout, bránit se, ale hrozně jsem se bála. Během toho všeho jsem neustále prosila, ať toho nechá, brečela jsem, křičela jsem, ale nic nepomohlo. Bylo mu to jedno. Prostě si řekl, že to udělá a udělal, v mojí vlastní ložnici a na mojí posteli, kde spím s přítelem. Za chvíli už jsem neměla sílu ani odporovat, jen jsem se modlila, ať už to skončí. Asi po půl hodině přišel i můj kamarád a začal bušit na dveře, chtěl vědět, jestli jsem v pořádku doma a to mě zachránilo. Násilník mi řekl, ať jdu otevřít, ale že nesmim říct ani slovo, v panice, že by se to mohl dozvědět i můj přítel, jsem souhlasila a dělala jsem, že se nic neděje. Kamarád šel pak domů a jeho spolubydlící po chvíli odešel také. Ihned jsem šla do sprchy v naději, že to ze sebe všechno smyju a že to ráno bude v pořádku. Ale nebylo. Následky jsem na svém těle cítila a tak jsem jen brečela a brečela.
    Na policii jsem nešla, mám pocit, že až by zjistili, že jsme pili, nevěřili by, že jsem to nechtěla. Navíc by se to všechno začalo vyšetřovat a bylo by kolem toho příliš povyku. Na všechno bych musela vzpomínat a prožívat to znovu. A to nechci. Nemám v plánu říct o tom ani mému příteli, protože se strašně stydím za to, že jsem se neubránila. Že jsem nedokázala zabránit tomu, aby si někdo cizí vzal to, co je jen jeho. Mám výčitky jako bych ho zradila a podvedla. I když jsem za to nemohla. Přítel byl v tu dobu pryč a stále je, vrátí se domů až za 2 týdny a já už se teď bojím toho, že to na mě pozná. Nechci, aby to věděl, už takhle má o mě hrozný strach a tohle by mu nepřidalo. Stačí, že se tim trápím já, nemusí ještě on. Nehledě na to, že by ho šel rovnou zabít a zase by okolo toho bylo moc povyku a já bych to musela přiznat celému okolí.
    A jakoby toho nebylo málo, toho zatracenýho hajzla vídám téměř každý den. Naštěstí se za 2 měsíce stěhujeme pryč a já doufám, že zapomenu a začnu zase normálně žít.

    • . Pánové, to snad nemyslíte vážně? Není chyba oběti, že byla znásilněna, sama si to přece neudělala. VŽDY JE K TOMU TŘEBA NÁSILNÍK. I kdyby do toho vašeho zmiňovaného taxíku šla sama, pořád to NIKOHO NEOPRAVŇUJE sexuálně napadnout. Nehledě na to, že sexuální násilí nebývá motivováno chtíčem, jako spíše potřebou oběť ponížit, devalvovat a vynucování sexuálních praktik je jako prostředek k tomuto cíli. Ve skutečnosti se jedná více o mučení než o sex. Nemůžete za to. Podle statistik se opravdu vysoké procento násilných sexuálních útoků dopouštějí právě lidé, které znáte, včetně přátel a známých. Tehdy jste dělala přesně to, co bylo podle Vás nejlepší. Kdybyste to mohla udělat jinak, tak byste to udělala.

    • To je fuk Vis Igor asi nevi co znamena tvuj nadpis, ale on tady perli uz dlouho. Vzdy rekne nejake moudro ze ktereho se minime vsichni .... A mysli si buhvi co. Podle me je to jeden z tech co nam to delaji a tady do nas ryje. Aby jsme se citili jeste hur. Mysli si. Ze snedl vsechnu moudrost sveta, ale opak je pravdou. Tak vas vyzivam neposlouchejte ho ani si jeho prispevky nectete. Je to ztrata casu a budete se citit hur.

    • Igor Tou vetou kazdy... si ukazal, jakej ses idiot, kdybys vedel, co takova vec s zenskou psychikou udela, tak takovej blabol nevyplodis. Ses uplne mimo, rozdil je byt opila a nic z toho rano skoro nevedet nebo vedet vse, kdyz vpoho otevrela byt, tak urcite nebyla na kasi jako ty zeny, o kterych pises.

    • Xman No velká chyba s tím taxikem teď už je pozdě něco řešit, přitel to beztak pozná z chování a navíc by nemusel věřit, že se to tak stalo... každý zná hodně holek, co v nepřítomnosti přítele mělo v ložnici jiný a pak říkali, že to bylo v opilosti, ve vzteku nebo nedobrovolně...

    • Igor Radit neni co. Co me nejvice zarazilo, ze ses nechala nacpat do taxi. Dost velkym varovanim bylo, ze se po tobe sapal uz na diskotece. Zbytek zivota mas zkazeny a pritel pozna, ze se neco stalo.

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=