Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

<1 2 3 4 56 7 8 9 10 >> >
 
 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Ty provokatére

    Igor Igore mlč, no spíš drž hubu. Nemam důvod se stydět za to co jsem napsal. Beru, že ty prostě nemáš z ničeho steach. Ok, to je docela možné. Rozhodně tu však jen netlacham, nebot, jak sis mohl všimnout v mém posledním příspěvku, se zabývám tím, co by mohla pro oběti udělat celá společčnost. A o zamyšlení ti budu psát, protože napsat znásilněné holce, že má zkažený celý život může jenom člověk jako seš ty. Tim jí určitě pomůžeš. Ale ty holt nemůžeš překousnout, že jsem tě utřel, neb pužíváš slova aniž bys znal jejich význam. Ns závěr dvě hlášky, které se na tvoje provokace dobře hodí. Čti pozorně, tu druhou poupravím. 1: Pane Berger, z hlediska psychologie neni normální naprosto nic (autorem byl František Filipovský). 2: Keby byla vojna....,nechal by sem vás odstřelit.... (Pavel Landovský). A ted moje verze druhé hlášky. Keby som tě znal osobně, nechal by sem tě odstřelit. A ještě něco - ovlivnit se to dá - bud pravidelnou modlitbou či množstvím peněz, které postačí na ochranku. To se týká například politických špiček. To doufám nepopřeš. Ikdyž ty toho seš schopný.
    Rada na závěr: nepoužívej pojmy, které neumíš vysvětlit, pak se zbytečně rozčiluješ. Tímto ti citlivka přeje dobrou noc.

    • Igor Prý utřel :D K tvým plkům se nevyjádřím, jak jsem psal. Kašli na to, oba jsme řekli své.

  • To Jessica:

    Anonym Tak mě šlo přímo o ty konkrétní oběti toho konkrétního pachatele. Sám bych se asi cítil mizerně, kdybych viděl sám sebe v televizi třebas při nějakém docela obyčejném prohřešku (osobní konflikt s narkomanem u nádraží). Na druhou stranu jsem rád, že jsem se dočkal Tvé odpovědi, protože sama dokážeš lépe posoudit,co to s kým může udělat. Abych byl upřímný - nejvíce mě u tohoto trestného činu štve stereotypnost a neobjektivita u většinové populace. A zvlášt neobjektivita může zapříčinovat strach. Člověk se něčeho bojí, protože o tom neví nic objektivního, studiemi podloženého atd.. Já osobně bych např. této problematice pravidelně věnoval alespon krátký článek v laickou veřejností odebíraných časopisech. Minimálně více informací o postraumatu a jeho projevům v závislosti na čase od dané události a povaze konkrétní osoby by rozhodně neuškodilo. A nemuselo by se ani jednat o odborné studie, prostě docela jednoduše konstruované články s daty, názory odborníků a případně i zkušenostmi anonymně vypovídajích. Určitě by to bylo prospěšnější než omílání vztahových krizí apod..
    Zároven si nemyslím, že by ty tiskoviny nikdo nekupoval, nebot, kdo se bez médií (tištěných) neobejde, ten je bude sledovat či číst, at už budou informovat o čemkoliv. Také by bylo dobré věnovat se této problematice v rámci středoškolského vzdělávání.
    Ještě jednou však děkuji za příspěvek do diskuze, konečně dobrý příspěvek. A ne jako od Igora.

    • Jesica Nejsem odborník, ale jsem osoba, která si prožila zneužívání a rozhodla jsem se o tom hovořit, nejen anonymně. Na netu používám vlastní křestní jméno. Ono je do určité míry potíž v tom, že kolik lidí si projde sexuálním násilím, tolik je i rozlišných reakcí. Nejen ve smyslu, že to přináší jiné důsledky, ale i prožívání jedné emoce je individuální.
      Mě už začaly předsudky a mýty kolem tohoto tématu tak štvát, že mi to zčásti pomohlo překovat můj stud. Souhlasím s Tebou, že informace chybí. Vyjádření odborníků (odborné texty) jsou třeba, ale já bych je mnohem více uvítala i s doplněním od "nás".

    • Igor Prosimte nebrec, proste se nechovas normalne v partnerskem vztahu a jestli myslis, ze ses normalni, tak nechapu, proc si sem vubec poprve psal. A ze se holce neco stane vecer, kdyz pujde sama, to se muze stat I pres den a ty to neovlivnis. Zeny potrebujou ve vztahu chlapa a ne citlivku, ktera je bude kontrolovat - a ty mi nerikej neco o zamysleni se, to plati hlavne u tebe. Napis sem klidne dalsich x prispevku, reagovat uz na tebe nebudu, jelikoz to tu slouzi k pomahani obetem a ne k idiotskemu dohadovani.

  • Ještě pro Igora

    anonym Proto nevynášej ortely. A radši se zamysli nad tím, co sám píšeš. Podivej jak si reagoval na jeden příspěvek na této stránce.

  • Čti pořádně

    anonym To Igor: Vždyt já taky neřešim s kym tam je. Ja řešim jen to, jak pujde domu a jsem nervozni, když vim, že se bude někde trmácet sama. Takže nepiš, že řešim s kym je a rozhodně, že nejsem normální. Jinak je to jen šíření pomluvy. Navíc filozofie ani psychologie nemá přesně vymezený pojem normální.

  • strach, že se stane

    anonym I mě ten odporný ... pronásleduje, avšak jinak než by bylo možné očekávat. Vlastně ani nevím, kdy to začalo, ale již několik let pocituju strach, že moje nejbližší se s tím jednou nějak střetne. Víc jsem si to pak uvědomil, že jsem na tu hrůzu náchylný letos na jaře, kdy v tv běžel detektivní seriál podle skutečných příběhů a z ukázech jsem se dozvěděl, že jeden bude o tomto. Přišlo mi, že je to v rozporu s právem na obranu duševního vlastnictví, proto jsem se na internetu snažil ty konzumenty přesvědčit, že tím obětem škodíme. Ti omezení konzumenti nedokázali pochopit, že pokud by dotyčná obět daný díl náhodou viděla či se o něm nějak dozvěděla ( a to bohužel dnes není až takový problém se o něčem dozvědět) bude to pro ni ještě horší než pro ostatní oběti, neb si pod tím vybaví přímo sebe samotnou. Za omezence jsem však byl považován já. U mě to však znatelně podpořila již zmíněnou úzkost a strach. A proto, když jsem krátce poté začal mít známost, projevoval se můj strach tak, že jsem jí vždy, když večer někam šla a já nemohl s ní, kontroloval přes sms. Bohužel to mělo soudě podle reakcí a vzájemných sdělení velký podíl na tom, že známost nepřerostla v něco vyššího. A já si uvědomuji, že v budoucnu mě ten strach může opět zkazit vztah. Proto nevidím jiné efektivnější řešení než seznámit se s osobou, která se někdy v minulosti stala obětí, a tím překonat strach. Vůbec však nevím, kde a jak navázat kontakt. Přes bílý kruh je to asi skoro nereálné, jednak proto, že něco takového asi neumožnují a pak mi to pravděpodobně nikdo nebude věřit. Já to však vidím jako nejschůdnější cestu pro můj další osobní život, jsem si vědom, co by se ode mne očekávalo, jak bych musel k dotyčné přistupovat. Já jsem však odhodlaný, nebot ikdyž mi ještě tzv. neujíždí vlak, tak náct je pryč a zmíněný strach ze mě může učinit samotáře. Navíc pocituji odhodlání a říkám si v duchu, kteří jiní muži než ti, jako jsem já, by se měli snažit nějakým způsobem pomoct. Vždyt někteří jiní a jiné jsou naneštěstí tak omezení a zaslepení, že spíš škodí.

    • Jesica Ahoj, nesdílím Tvůj názor, že vysíláním nebo šířením příběhů, které se nám staly, je něco špatného a navíc porušení práva na duševní vlastnictví, jak jsi to nazval. Každý dovede posoudit, zda něco takového bude číst (viz knihy s tématem zneužití nebo znásilnění), nebo se na ně bude dívat v televizi. Na principu sdílení pracuje myšlenka svépomocných skupin.

    • Igor Ve vztahu je velmi dulezita volnost a takhle byt kontrolovany nikoho dlouho bavit nebude. Kdyz se jde clovek bavit bez partnera, tak se chce bavit a neresit blbosti tipu: kde zrovna su, s kym, jak dlouho tam budu atd. Podle toho, cos napsal nejses normalni.

  • jsem bezradny

    anonym hoj, nejde mi ani tak o radu, jako si spis vylit srdce, mit se o tom s kym pobavit. Stalo se to minuly vikend, kdyz jsme s pritelkyni byli na chate. Kolem 4 rano me vzbudil jeji plac, tak jsem se hned ptal, co se deje a ona ze mela nocni muru. To mi bylo zvlastni, protoze to nebyl plac, to byl hystericky brek a takhle cloveka nejaka nocni mura nevystrasi. Tak jsem se zacal ptat a nakonec z ni vypadlo ze ma tajemstvi a ze mi to nechce rict, protoze to nikdy nikomu nerekla. Potom jsem (spis jen tak ze srandy) rekl, jestli ji nekdo znasilnil. Zakricela na me, at prestanu, otocila se ke me zady a zacala zase brecet.
    Od te doby jsem nad tim premyslel az do vcerejska, kdy jsem se ji na to opatrne zeptal znovu, protoze me to zralo, chtel jsem aspon vedet o cem to jeji tajemstvi je, jestli se mam bat, nebo jestli to je nejaka blbost. Zase brecela, lamalo mi to srdce ji tak videt, ale proste jsem potreboval nejakou informaci. Vydoloval jsem z ni, ze to nejak souvisi se sexem, nebo nasilim a stalo se to zhruba pul roku pred tim, nez jsme spolu zacali chodit.
    Od toho momentu o tom porad premyslim. Hned rano po prichodu do prace jsem ji psal, ze uz se ji na nic nebudu ptat, ze az bude chtit, at mi to rekne sama, protoze chapu jak to pro ni musi byt tezke o tom vubec mluvit. Vzhledem k tomu, jaky dostala zachvat jen kdyz se ji o tom zdalo.
    Otazka je jak dal? Co kdyz ji opravdu nekdo znasilnil (jakoze to tak vypada) a ona z toho ted ma trauma? Normalne mam strach slyset pravdu, vubec nevim jak bych zareagoval, kdyby mi to rekla, co bych udelal? Ja bych toho hajzla sel asi zabit, protoze jsem desne cholericky typ. Sice to bylo uz davno (relativne), ale ja jsem se s timhle nikdy nesetkal, ziju si zivotem, kde takove veci probihaji jen v americkych filmech a najednou takova rana, ze to postihlo u tu moji nejmilovanejsi dusicku. Normalne mam slzy na krajicku, jak o tom pisu.
    Co myslite, jak se mam zachovat, nebo co mam delat? Mam z te pravdy strasny strach, vim ze mi to stejne jeste nejakou dobu nerekne, ale opravdu se bojim toho momentu, kdy mi to rekne a mam strach, ze udelam nejakou hloupost...

    • Giorgio Příště bych doporučil o tom takhle se srandou nemluvit, ale je vidět že jí máš rád a chceš se o ní starat.

      Pokud ti to řekne, snaž se zachovat chladnou hlavu, i když to bude těžké. Pokud se jí to opravdu stalo, už s tím nepůjde nic dělat, zažila to, musí se s tím naučit žít a ty se jí v tom snaž maximálně možně pomoci a podporovat ji, v čemž vzhledem ke své starostlivosti asi nebudeš mít problém. Přeji hodně štěstí.

    • Jesica Na Tvém místě bych se zkusila poradit s odborníky. Můžeš i prostřednictvím mailu, pokud bys to nechtěl řešit osobně.

    • autor tak, prave jsem se to dozvedel. Pry to bylo pul roku pred tim, nez jsme spolu zacali chodit a bylo to na stredni na praxi. Byli 4. Co mam delat? Chci se pomstit. Chci zjistit jejich jmena a minimalne je nakopat do kouli.

    • Autor Ja jsem to samozrejme myslel obrazne, ale pravdepodobne by me to zralo znovu a jeste vic, rozhodne bych mu chtel nejak ublizit, vratit mu to. Tohle se proste nedela a chtel bych mu nazorne ukazat, co se stane, kdyz se takhle bude k zenam chovat. Nic jineho me nenapada, nedokazal bych to nechat jen tak plavat. Ale toho se ona neboji, spis se stydi. Ale je fakt, ze tady treba jen vyvolavam nejake konspiracni diskuse a pravda je uplne jinde. Jenze ja mam prave strach, ze pravda je nekde tam, kde ji hledam.
      Da se takova vec jen tak prejit? Mavnout nad tim rukou? Jak reaguji partneri, kdyz se neco takoveho dozvi?

    • Jana Ahoj, chápu, cítíš a pokud vyjde pravda najevo, budeš cítit obrovskou bezmoc. Myslím si, že přítelkyně cítí, že tě tím rozzlobí a proto se bojí ti svěřit pravdu. Ze své zkušenosti vím, že nás taková reakce, jakou popisuješ, že cítíš, že budeš mít, děsí. A to hodně. Bojíme se o druhé a představa, že se někdo, koho mámy rády, vydá proti násilníkovi s tím cílem, o jakém se zmiňuješ, je děsivá. Pokud přítelkyně cítí nebo ví, jak se zachováš, pravdu ti zřejmě nepoví. Myslíš, že chce, abys kvůli ní skončil ve vězení? A ty opravdu chceš, aby si ona do smrti vyčítala, že ti tu pravdu řekla? Komu by taková tvá reakce pomohla? Pokud je pravda taková, jak si myslíš, budeš muset zvládnout tu bezmoc, kterou pocítíš. Nic jiného se nedá dělat, než se smířit se skutečností. Snaž se svoji energii vybít tak, že budeš vnímavý a ohleduplný ke své partnerce, pokud se ti s něčím takovým svěří. Potřebuje spíše pochopení, účast, zájem. Vidět tvůj vztek jí nepomůže, naopak. Přečti si nějaké rady pro blízké obětí takového násilí, tímto směrem zkus nasměrovat své úsilí. To by pak tvé partnerce mohlo pomoci. Nečeká, že začneš vyvádět hlouposti, ale je možné, že právě toho se bojí a blokuje ji to.

  • Svépomocná skupina pro oběti sexuálního násilí

    Jesica Viz letáček:

  • Nechci radu, jen to ze sebe potřebuji dostat

    Anonym Stalo se mi to před týdnem. S kamarádem a jeho novým spolubydlícím jsme vyrazili na párty, vše probíhalo naprosto v pořádku, všichni jsme se bavili a hodně pili, jak to tak na párty bývá. Až po čase se mě ten nový spolubydlící, kterého známe měsíc a jevil se jako hodný kluk, pokusil políbit. Jelikož mám přítele, tak jsem ho odstrčila a řekla mu, at už to nikdy nezkouší, omluvil se mi a párty pokračovala dál v pořádku, až mi řekl, že na nás kamarád čeká venku u taxi a že pojedeme domů. Šli jsme tedy ven, ale můj kamarád nikde nebyl, ptala jsem se kde je a že ho musíme najít, že bez něj nikam nejedu. Ale to už mě nacpal do auta a jeli jsme domů. Bydlím o patro výš, než oni dva, tak jsem šla k sobě do bytu a než jsem stačila zamknout dveře, objevil se v nich a vrhnul se na mě. Snažila jsem se bránit a chtěla jsem se zavřít v ložnici, ale byl rychlejší a silnější než já. Držel mě pod krkem a já nemohla skoro dýchat, chtěla jsem ho kopnout, bránit se, ale hrozně jsem se bála. Během toho všeho jsem neustále prosila, ať toho nechá, brečela jsem, křičela jsem, ale nic nepomohlo. Bylo mu to jedno. Prostě si řekl, že to udělá a udělal, v mojí vlastní ložnici a na mojí posteli, kde spím s přítelem. Za chvíli už jsem neměla sílu ani odporovat, jen jsem se modlila, ať už to skončí. Asi po půl hodině přišel i můj kamarád a začal bušit na dveře, chtěl vědět, jestli jsem v pořádku doma a to mě zachránilo. Násilník mi řekl, ať jdu otevřít, ale že nesmim říct ani slovo, v panice, že by se to mohl dozvědět i můj přítel, jsem souhlasila a dělala jsem, že se nic neděje. Kamarád šel pak domů a jeho spolubydlící po chvíli odešel také. Ihned jsem šla do sprchy v naději, že to ze sebe všechno smyju a že to ráno bude v pořádku. Ale nebylo. Následky jsem na svém těle cítila a tak jsem jen brečela a brečela.
    Na policii jsem nešla, mám pocit, že až by zjistili, že jsme pili, nevěřili by, že jsem to nechtěla. Navíc by se to všechno začalo vyšetřovat a bylo by kolem toho příliš povyku. Na všechno bych musela vzpomínat a prožívat to znovu. A to nechci. Nemám v plánu říct o tom ani mému příteli, protože se strašně stydím za to, že jsem se neubránila. Že jsem nedokázala zabránit tomu, aby si někdo cizí vzal to, co je jen jeho. Mám výčitky jako bych ho zradila a podvedla. I když jsem za to nemohla. Přítel byl v tu dobu pryč a stále je, vrátí se domů až za 2 týdny a já už se teď bojím toho, že to na mě pozná. Nechci, aby to věděl, už takhle má o mě hrozný strach a tohle by mu nepřidalo. Stačí, že se tim trápím já, nemusí ještě on. Nehledě na to, že by ho šel rovnou zabít a zase by okolo toho bylo moc povyku a já bych to musela přiznat celému okolí.
    A jakoby toho nebylo málo, toho zatracenýho hajzla vídám téměř každý den. Naštěstí se za 2 měsíce stěhujeme pryč a já doufám, že zapomenu a začnu zase normálně žít.

    • . Pánové, to snad nemyslíte vážně? Není chyba oběti, že byla znásilněna, sama si to přece neudělala. VŽDY JE K TOMU TŘEBA NÁSILNÍK. I kdyby do toho vašeho zmiňovaného taxíku šla sama, pořád to NIKOHO NEOPRAVŇUJE sexuálně napadnout. Nehledě na to, že sexuální násilí nebývá motivováno chtíčem, jako spíše potřebou oběť ponížit, devalvovat a vynucování sexuálních praktik je jako prostředek k tomuto cíli. Ve skutečnosti se jedná více o mučení než o sex. Nemůžete za to. Podle statistik se opravdu vysoké procento násilných sexuálních útoků dopouštějí právě lidé, které znáte, včetně přátel a známých. Tehdy jste dělala přesně to, co bylo podle Vás nejlepší. Kdybyste to mohla udělat jinak, tak byste to udělala.

    • To je fuk Vis Igor asi nevi co znamena tvuj nadpis, ale on tady perli uz dlouho. Vzdy rekne nejake moudro ze ktereho se minime vsichni .... A mysli si buhvi co. Podle me je to jeden z tech co nam to delaji a tady do nas ryje. Aby jsme se citili jeste hur. Mysli si. Ze snedl vsechnu moudrost sveta, ale opak je pravdou. Tak vas vyzivam neposlouchejte ho ani si jeho prispevky nectete. Je to ztrata casu a budete se citit hur.

    • Igor Tou vetou kazdy... si ukazal, jakej ses idiot, kdybys vedel, co takova vec s zenskou psychikou udela, tak takovej blabol nevyplodis. Ses uplne mimo, rozdil je byt opila a nic z toho rano skoro nevedet nebo vedet vse, kdyz vpoho otevrela byt, tak urcite nebyla na kasi jako ty zeny, o kterych pises.

    • Xman No velká chyba s tím taxikem teď už je pozdě něco řešit, přitel to beztak pozná z chování a navíc by nemusel věřit, že se to tak stalo... každý zná hodně holek, co v nepřítomnosti přítele mělo v ložnici jiný a pak říkali, že to bylo v opilosti, ve vzteku nebo nedobrovolně...

    • Igor Radit neni co. Co me nejvice zarazilo, ze ses nechala nacpat do taxi. Dost velkym varovanim bylo, ze se po tobe sapal uz na diskotece. Zbytek zivota mas zkazeny a pritel pozna, ze se neco stalo.

  • Prosím o radu

    Inka Pokud to vezmu hodně zkráceně. V 16-ti jsem přišla dost nepříjemným způsobem o panenství. Je to už 9 let, nějak se mi s tím podařilo vyrovnat. Aktuálně jsem s člověkem s kterým mi je moc dobře, bohužel v lednu se mi tahle událost nějakým způsobem vrátila a připomněla. Mám neuvěřitelnou potřebu se mu svěřit, nějak mám pocit, že by mi to pomohlo... ale mám strach jak může chlap reagovat, když mu řeknete, že jste byla zneužitá... jestli mi bude věřit, nebo já nevím. Chci mu to říct, ulevit si, věřím mu a přitom se hrozně bojím reakce...

  • Znasilnil mi sestrenici

    Simona Se svoji sestrenici sem mluvila s kamaradkou a ta nam rekla ze kdyz u ni byla na navsteve moje 6-ti leta sestrenice ze ji popisovala jak ji to delal muj bratr proim o radu nevim co delat

    • Alex142 Ver ji, Ono je i jedno ci si to vymyslela, kdyz jsi to vymyslela, tak se to na konci cele da do kupy. Co mas ale delat je to nahlasit na socialku a promluvit si s ni, ze ji to veriz a ze to k ni neni fer. Zachran to male devce

  • Znásilnili mi přítelkyni

    Petr Ahoj, chtěl bych poprosit o radu. Nedávno jsme se bavili se svojí přítelkyní o minulosti ( sexuálních partneru atd). Věděl jsem, že jsem s ní spal já a její bývalý přítel, ale ona mi řekla, že tu byl ještě jeden. Prý jí znásilnil a stalo se to ještě za doby bývalého přítele. Jenom, že já ji moc nevěřím.
    Důvod 1. podvedla mě se svým bývalým (orálně)
    Důvod 2. ví, že kdybych se dozvěděl jen to že se s někým líbala byl by konec
    Důvod 3. od doby kdy mě podvedla ztratila mou důvěru a já podezřívám každý její chovaní co vybočuje ze standartu
    Důvod 4. nechce mi říct přesný detaily jako jsou (jestli byla opilá a neflirtovala s ním, kde se to stalo aj.)

    Naopak si říkám, že mi to nemusel vlastně vůbec říct a nemusela si ani vymýšlet tu "omáčku" kolem, že jí to hrozně mrzí že mi to tak dlouho tajila atd. Otázka je také potom proč s tím došla zrovna teď ?
    Příští týden s ni pojedu na týden na chatu a nevím jak se k ní chovat. Mám s ní ty informace páčit ? Mám dělat jakože nic nebo ji mám na rovinu říct, že se mi tomu nechce věřit ? Nebojím se říct že ji miluji (řekl jsem to zatím jenom jí) a nechci ji ublížit, ale pokud to není pravda tak s ním po tomhle nechci ani zůstat. Máte pro mě nějaké rady ?

    Děkuju Petr

    • Igor Kriste, vyres to sam, nemas snad 15, aby si potreboval vodit za rucicky... Mas proste svou hlavu a kdyz se mate radi, tak s ni bud a neres ptakoviny. Ze se s tim sverila az ted, tak ma k tobe duveru, ale nerozebirej to, stejne ti k tomu podle me nic vic nerekne.

  • Znásilnili mi kamarádku

    tina Ahoj, chtěla bych Vás poprosit o radu. Je to zhruba měsíc co moji kamarádku přepadli a znásilnili. Vzhledem k tomu, že jsem její nejlepší kamarádka tak i přesto, že se jí o tom špatně mluvilo se mi svěřila. Chtěla jsem, aby to ohlásila na policii, ale to řekla, že nechce, že se s tím vyrovná sama. Já se obávám, že to v sobě bude dusit tak dlouho, až se třeba něco stane a to nechci. Poslední dobou se i uzavřela do sebe a moc nekomunikuje. Mohli by jste mi poradit co bych měla udělat, aby se úplně neodcizila? myslela jsem, že když se s tím svěří na policii tak jí to pomůže, ale to se mi nepovedlo.Budu ráda za každou radu. Díky

    • Jesica Já bych zde chtěla uvést na pravou míru tvrzení o oznamovací povinnosti. Znásilnění není trestný čin, který podléhá oznamovací povinnosti, ale pouze povinnosti překazit trestný čin. (§ 367 trestního zákoníku). V § 368 trestního zákoníku (Neoznámení trestného činu) uveden tento čin není.

    • it doesnt matter 1) máš oznamovací povinnost tudíž, když se něco takového dozvíš, je tvojí povinností to ohlásit
      2) Já sama jsem byla znásilněna 3x s pokusem o 4., svěřila jsem se učitelce ta splnila tuto povinnost a u soudu mi řekli, že jsem byla já ten kdo ublížil jim. Takže si tuto ohlašovací povinnost rozmysli z těch hledisek1: viděla mu tvá kamarádka do tváře, popsala by jeho tělesné rysy pokud ne 2: nesnaž se jí přesvědčit jít na policii, ale o správnosti terapie potažmo říct to rodičům pokud jí nebylo 18 a jít na terapii

    • Jesica Tino, už jako pozitivní beru fakt, že se Ti svěřila. Lepší než řešení policií bych spíše viděla v odborné pomoci. Nevím, zda by Ti někdo dovedl říct, co máš dělat, protože každý člověk je jiný. Někdo se s tím opravdu popasuje během několika měsíců, jinému to trvá roky. Ty znáš svou kamarádku nejlépe. Zkus si s ní o tom promluvit. :)

  • potrebuju radu

    lukas Dobry den, pujdu rovnou k veci. Moji pritelkyni se stal incident se znasilnenim :/ nekdo ji neco hodil do piti v klubu a ona si nic nepamatuje. Uz jsme to byli nahlasit na policii. Trapi se jak ona tak i ja :/ prosim vas pouze o radu co bych mel pro ni udelat a co ji rikat, v takove situaci jsem naprosto bezradny. Beru si to za svoji vynu ze jsem ji neohlidal. Prosim poradte co delat hlavne bych potreboval radu od vas s tou zkusenisti a od tech co to prekonali nebo jsou na ceste k tomu. Dekuju

    • Jesica Ahoj Lukáši,
      vůbec se nedivím, že je to těžké pro vás oba. Výčitky mohou být dost neodbytné. Byla jsem zneužívaná. Potýkám se s tím už dlouho, ale vidím i posun kupředu. Nedávno jsem o tom mluvila s lidmi, kteří mě doprovázeli nejtěžším obdobím mého života a ptala se jich, jaké to pro ně bylo. Také nevěděli, co mají udělat. V první řadě měli nedostatek informací. Existují knihy, které jsou pěkně zpracované. Případně se dá obrátit na nějaké centrum, kde jsou odborníci a požádat o radu i je. Mělo by to jít osobně, ale i po mailu. To důležité, co vnímám pro mě, bylo, že jsem měla někoho, kdo o mě stál, neodsuzoval mě, respektoval, že mi není nejlépe. věřil mi. Nejhorší období bylo, kdy jsem byla úplně sama.
      Každý člověk je jiný a to, co pomohlo mě, není směrodatné. Zkus se přítelkyně zeptat, co by sama potřebovala. Je možné, že odpověď nebude vědět, ale už je to projevený zájem. :)

  • skupina pro zneužité ženy

    Blanka Dobrý den, jsem z Tachova a protože jsem zažila zneužití a snažila si pomoci, ráda bych založila svépomocnou anonymní skupinu pro ženy, které tento zážitek mají a chtěji o tom mluvit. Realizuji skupiny pro závislé a vidím, jak moc pomůže člověku mluvit o svém problému s lidmi, kteří ho chápou a ví o čem mluví. Pokud by se našly odvážné ženy, které chtějí sdílet svůj problém a navzájem si pomoci, nabízím prostor, čas a bezpečné prostředí pro otevření se. Možná nalezneme cestu ven. e-mail: magdalena2014@seznam.cz, tel. 773 110 714

    • Jesica Přeju mnoho štěstí v realizaci. Pro mne je to moc daleko, ale mohu jen vřele doporučit. :)

  • dotazník

    Michaela Paulová ahoj, už jsem sem jednou psala. Jsem studentka Pražské vysoké školy psychosociálních studií. Píšu bakalářskou práci na téma Pomoc obětem trestných činů. Součástí mé bakalářské práce je i dotazník, který je zaměřený na osoby sexuálně zneužívané a znásilněné. Já sama mám s touto událostí osobní zkušenosti. Nevím, kam jinam se obrátit, než na Vás. Dotazník je dobrovolný a anonymní. Byla bych Vám moc vděčná, pokud by jste si našli 5 minutek na jeho vyplnění.. Případně pokud by jste věděli, kam jinam se mohu obrátit, tak prosím poraďte. Zda-li budete ochotni dotazník vyplnit, tak mi prosím napiště na: michaela.paulova@seznam.cz a já Vám ho obratem pošlu.

  • Zoufale hledam pomoc

    Bojim se rict Ahoj, kdyz jsem byla ve 3. nebo 5. Tride, to nevim presne cele tohoe obdobi mam rozmazane jen ta jedna udalost tam zustava, zneuzil me v krovi muj kamarad. Chodila jsem s nim ven, vim jsem blba, ze jsem chodila ven s patnactiletym kluiem, ale dobre se s nim povidalo. Jednou me zavedl do takoveho lesika vedle hriste, tam me polozil na zem, zacal me libat, uz to mi pripadalo zvlastni, ale on rikal, ze to kamaradi delaji. Postupne me zacal osahavat, zacal nahore a sel niz a niz, bylo to neprijemne, aoe myslela jsem si, ze je to tak spravne. Pote zacal temi prsty pohybovat v kalhotkach, kdyz uz ho to omrzelo, strkal je dovnitr, docela hluboko, bolelo to, ale porad jsem si myslela, ze je to dobre l, i kdyz jsem se za sebe stydela a bylo mi z toho spatne. Pak me nechal odejit. Byla jsem tak hloupa a sla jsem s nim ven znovu. Sly jsme do takoveho naseho "bunkru", kam jsme si chodili povidat. Najednou zase zacal, byl tvrdejsi , zacal me svlekat. Pritom mel jednu ruku v kalhotkach, bylo to neprijemne. Nikdo nas v tom krovi nevidel, ia jsem byla jako paralizovana, jen jsem tam lezela a cekala az skonci. Bolelo to jeste vic nez jsen si dokazala predstavit, nejen fyzicky, ale i psychicky. Doma jsem nic nerekla, bala jsem se. Dlouho jsem si neuvedomovala co se to v tom krovi vlastne stalo. Doslo mi to az se o takovych vecech zacalo bavit me okoli. Zjistila jsem si o tom neco. Najednou jsem mela deprese, rezala jsem se hodne. Osekala jsem rralitu trochu to upravila a rekla jedne ucitelce. Nic nerikal jen hmmm a aha. Rezani pomracovalo. Najednou byly prazdniny. Ja jsem jela na tabor, tam jsem nasla v jednom klukovi jistotu, mylila jsem se. U ohniste, kde jsme sedali a povidali jsme si, me zacal osahavat v tu chvili jsem vzdy uplne ztuhla a nic nedelala, nebyla jsem schopnq se ubranit ani jsem k tomu nemela silu. Jednou v noci za mnou prisel na chatku, byla jsem tam sama, druhy tabor spal nekde venku a ja byla jedina na cele chate. Prisel, mel oplzle kecy jako, ja tady sedim nadrzenej a ty tu lezis jen v pyzamu, nebyla jsem niceho schopna, bala jsem se mu rict ne byl dvakrat vetsi nez ja. Az do konce tabora me porad osahaval. Byl ze stejneho mesta musela jsem s nim chodit ven, myslel si, ze s nim chodim, ale ja jsem lesba takze si to opravdu jem myslel. Pokracovalo to asi dva mesice. Pak jsem si z kamarada udelala bodyguarda a nasla jsem odvahu to ukoncit. Po dobu tech dvou mesicu me sahal do kalhotek uplne vsude i venku, bylo mi na zvraceni a trapne. Zacala jsem se zase sebeposkozovat. Ted jsem psychicky na dne. Jedna ucitelka, ktere jsem to rekla, to nahlasila. U soudu rekli, ze ja jsem to zacala a on je obet. Dostala jsem nejakou vystrahu. Kazdy vecer mam v koupelne pocit, ze jsem hnusny, pouzity hadr. K psychlogovi nechci mam s ni spatnou tkusenost, byla to krava. Poradte, prosim, je to uz rok a 6 let, porad si nevim rady. Je mi teprve 15 a uz ve 13 jsem ztratila chut zit.

    • Jesica Igore, i když věřím, že to nemyslíš zle, Tvůj přístup je moc hr, honem, honem. Už jsem se Ti to zde pokoušela vysvětlit.
      Děvčata, možná by bylo dobře, pokud se na to cítíte, zkusit to opačně - tzn. nehledat argumenty, proč to nejde, ale argumenty, proč by to jít mohlo. :)

    • Igor Ach jo holciny, fakt me poucovat nemusite, kdyz znam par holek, kterym se to stalo. Cas to chce, to je fakt, se rezejte no, ale je jen otazkou casu, kdy se neudrzite, prerezete si tepny a skoncujete s zivotem jako jedna byvala spoluzacka ze skoly. Nic vice uz vam psat nebudu, vice nemam co dodat.

    • Bojim Se Rict Je to presne tak jak rika klara, rezanim si nepomuzu, ale je tam ta chvilkova uleva po ktere vsichni tak prahneme. Toho strachu se nejde jen tak z Vala t, jako mavnutim kouzelneho proutku. Chce to cas to vime my vsechny a kdyz prijde nejaky chytrak jako ty, jsme akorat podrazdene a vice ve stresu, ze se s tim neeldokazemw vyporadat, tak jak ty rikas. Prosim, uz se takhle neprojevuj, vyvolavas v nas pocit, ze nejsme hodni zit dokud se s tim nesrovname

    • klara strach nepřekonám řezáním, ale uvolní se ve mě vždy napětí a chvilkově se mi uleví

    • Igor Co ti mam rici, zkus se venovat novym vecem - sporty, cteni knih... at proste tak moc nemyslis na minulost. To ti taky pomuze. Ses jeste mlada a ted mas prozivat prvni lasky, vztahy s kluky. Proste se pokus zbavit strachu cimkoliv, zkus dat klukum sanci, prece nemuzes hazet vsechny do jednoho pytle a myslet si, ze ti kazdy ublizi. A na toho z vesnice se vykasli, rekni si, ze to je idiot a ze nad tebou rozhodne nevyhraje. Snazim se te povzbudit, ale prekonat strach zbyte stejne jen na tobe. A hlavne se uz neopovaz rezat, tim tvuj strach rozhodne neprekonas.

    • klara Proste se zbav strachu?? Jak to mam asi udelat??

    • Igor Tak ho posli do haje nebo jej proste ignoruj, neznam ho, tak nevim, co na neho zabira. Jestli mas problemy s dotyky, tak proste klukovi rekni, co se ti stalo. Jestli ma o tebe opravdovy zajem, tak na tebe nebude tlacit a budes mit s nim vztah. Vztah mit bez doteku nejde, zkus se proste zbavit strachu a pokus se tomu dotycnemu aspon trochu duverovat. Jo na vesnici, tam se deji kolikrat horsi veci na meste plus jsou v ni pomluvy o to je to pro tebe horsi.

    • klara Jelikoze je zw stejne vesnice potkavam ho ted skoro porad...vzdy se klepu a bojim se to jen on se vysmiva ..take uz bych chtela kit vztah s klukrm.. jenze vse je v poho nez se me dotkne. Nebo chyti za ruku

    • Igor Jo cigani, to je kapitola sama pro sebe, ja bych je vsechny hnal zpátky do Indie, odkud přišli. Kamos je teda prase, si ho ma udelat dobře u nakeho porna a neotravovat zeny. Cigani beztak rekli neco o rasismu a cajti se toho zalekli.

    • klara Tak to mam podobny jako ty... taky sem se nemohla hnout... vubec...paralizoval me strach.... doslo ke ctyrem pokusum v ruzne obdobi.... rezala jsem se..kdyz se chtela strach prekonat s kamosem pokusil se me znasilnit take.... ale jen jednou... rezani furt pokracovalo a tak sem zacala chodit k psycholozce nacez mi rekla ze si vymyslim.... policie me varovala ze kdby mi v tu dobu nebylo pod pqtnact tak ze by mi dali rok podminku za krive svedectvi... takze ja objet sem podle nich pachatel... hruza.. holt cikani vzdy vyhravaj... citim se jak kus hadru... nedokazi mit s kluky sex nebo veci kolem.vzsy se vrati ten zazitek....bylo mi ctrnact.... v tu. Dobu...

    • klara Tak to mam podobny jako ty... taky sem se nemohla hnout... vubec...paralizoval me strach.... doslo ke ctyrem pokusum v ruzne obdobi.... rezala jsem se..kdyz se chtela strach prekonat s kamosem pokusil se me znasilnit take.... ale jen jednou... rezani furt pokracovalo a tak sem zacala chodit k psycholozce nacez mi rekla ze si vymyslim.... policie me varovala ze kdby mi v tu dobu nebylo pod pqtnact tak ze by mi dali rok podminku za krive svedectvi... takze ja objet sem podle nich pachatel... hruza.. holt cikani vzdy vyhravaj... citim se jak kus hadru... nedokazi mit s kluky sex nebo veci kolem.vzsy se vrati ten zazitek....bylo mi ctrnact.... v tu. Dobu...

    • Igor Peprakem neublizis, ma to kratkodoby ucinek a max zacne utocnik slzet nebo tak neco, nic mu to se zdravim neudela. Na mamu se vykasli, peprak je dost zasadni zpusob k obrane pred utocnikem. Ja vim, lehce se to rika, provest to musis ty sama, pokud nechces, aby ti nekdo opet ublizil.

    • Bojím se Říct Nemám pepřák, máma ho zakazuje. Abych někomu neublížila. To se lehce říká, ale hůř dělá...

    • Igor Jo takze to je tvou psychikou, tak se ji musis naucit ovladat, nevytuhnout, zacni rvat o pomoc, strikni mu do oci peprak... Musis mu ukazat, ze nad tebou nema moc a ze budes tvrde bojovat.

    • Bojím se rict Víš já se bránit umím o to nejde, ale já v tom okamžiku vždy vytuhla a nebyla jsem ničeho schopná jen jsem tam ležela. Prostě mě to úplně ochromilo

    • Igor Zkus se s tim vyrovnat a moc casto na to nemyslet. Predpokladam, ze ten kluk v chatce na tabore znasilnil. Dobre by bylo jit na kurz sebeobrany, at se priste uz ubranis, protoze nekterym chlapum nestaci rici ne, na to oni neslysi.

  • Děsí mě mé podvědomí ... .

    S. Chodila jsem ještě do školky. Léto trávila u prarodičů. Pamatuji se, že měl děda zakázáno brávat mě ven na procházky. Tajně mě brával do lesa a k rybníku. Strašně jsem se bála chodit kolem křoví, kam mě pravidelně tahal. Pamatuji si jen bolest a strach. Vím, že se to dělo, ale naštěstí si nepamatuji detaily. Po více jak 25 letech je mi stále na zvracení. Jako malá jsem mívala sny o znásilňování, svazování a mučení. Nechápala jsem proč. Tyhle "vzpomínky" na dědu se mi začaly stále častěji vracet v dospívání. A teď? Mám je každý den. Né, že bych nenáviděla chlapy, to ne. Jen bych byla schopná vraždy, kdyby si někdo něco podobného dovolil znovu. Má partnerka nemá tušení co jsem si prožila... . Když děda umřel, nahradil ho bratranec. Věčně mě osahával v rámci nějakých her. A taky byl surový. Celé prázdniny si takhle hrál " na tatínka". Věčně na mě dělal kopulační pohyby. Já se neuměla bránit, a strašně jsem se styděla. Říkal, že mě zmlátí pokud něco kecnu. Bylo mu 14 když s tím přestal, mně bylo o pár let méně. Od malička se mi líbily holky. Můj nevlastní otec věděl, že jsem lesba. Přesto se mě letmo dotýkal, úchylák. Když byla máma v nemocnici, chtěl mě vojet. A já mu věřila, že ji má rád. To prase se na mě věčně lepilo a spoléhalo, že budu držet hubu. Mamce jsem řekla, jakej je ... a ona s ním je dál... . Že je to blbej chlap. Vlastně po tom co mě chtěl ten její manžel, se mi pořád vrací vzpomínky na dědu. I teď se mi chce zvracet. Vypadám jako drsňák, ale pod tou slupkou jsem ta malá vyděšená holčička co se bojí chodit na procházky do lesa ... .

    • Aneta Aneta: Vždy, když chodím pár měsíců s nějakým chlapem mám taky stále pocit na zvracení. A pak utíkám do své samoty. Někdy trochu závidím těm, co jsou lesby, aspoň mají nějakého partnera.

    • eL máme to stejný...rozdíl je jen v tom že já les miluji. Nejsou tam lidi.

  • život

    Jáchym Dobrý den,

    je mi 27 let a v dětství jsem byl vystaven sexuální šikaně. Teprve nedávno jsem problémy, které mi to celý život přinášelo, začal řešit s psychologem a psychiatrem. Díky nim jsem si dokázal vůbec přiznat, že nějaký takový problém byl. Dnes žiji v podstatě asociální život a komunikace s lidmi a s ženami vůbec je pro mne v osobní rovině velice obtížná a přináší mi trvalý stres. Často se mi stalo, že jsem se třeba zamiloval, ale nedokázal jsem tento stav nijak řešit, neboť jsem rázem směřoval k depresi a pokud jsem neměl možnost uniknout přešla tato deprese v trvalou psychózu. Vždy jsem si vyčítal, že jsem špatný a svou sexualitu jsem potlačoval i v období puberty, následkem čehož jsem se zřejmě neměl možnost zcela hormonálně vyhranit. Stres, který jsem prožíval mi znemožnil nabýt sociální gramotnost a proto jsem nikdy nezapadl do kolektivu a dnes jen velice obtížně navazuji jakýkoliv vztah s lidmi. O svém problému dnes ještě nedokážu hovořit otevřeně a ani nevím jestli by mi to pomohlo. Dokážu si také uvědomit, že jsou tisíce lidí s podobnými problémy. Dnes spíše hledám, čím by tento můj stav dokázal být někomu přínosem, snad jednou nabudu klidu i v životě společenském a osobním.

    • Jesica Případně existuje i svépomocná skupina online, kterou navštěvuju já - http://forum.podejruku.cz/forum/index.php
      Souhlasím s Renatou, že je to cesta na dlouho. Je určitě fajn, když si uvědomíš, že v tom nejseš sám. :)

    • Jesica Skupina pod Azylem-lisa je čistě ženská. Alespoň tak mi to bylo sděleno, kvůli bezpečnosti. Pro zájemce - muže by byla vytvořena jiná. Také bych se jí někdy ráda zúčastnila, ale musela bych si udělat volno celý den, protože to je až v Praze. Budu doufat, že se to podaří i u nás.

    • Renata Jáchyme, pokud bys chtěl zkusit se o zážitek s někým podělit, vznikla svépomocná skupina s lidmi, kteří prožili to podobné, co Ty. Na stránkách azyl-lisa jsou veškeré informace.Proběhlo zatím první sezení, kterého jsem se zúčastnila. Myslím, že se jedná o dobrou věc. Co se týče mě, dokud jsem nevěděla,že stejné pocity mají i ostatní lidé, kteří to prožili, cítila jsem se dost asociálně a špatně jsem se začleňovala mezi ostatní. Teď je to už lepší. Přichází hodně smutných dnů, ale to, že se člověk může vypovídat, nebo i virtuálně s někým o problému komunikovat, hodně pomáhá.Jde o to trauma dostat ven, zpracovat ho a přijmout, k tomu může dopomoci i psycholog. Je to běh na dlouhou trať, kdy to bez pomoci ostatních často nejde.

    • Jáchym Děkuju Ti za podporu, velmi rád bych se o svou zkušenost podělil, ale sám to nezvládnu. Vím, že existuje mnoho cest jak bojovat s traumaty a jejich následky, v současné době mám možnost hovořit o těch co jsem prožil, možná že za pár let už to ani nebudu považovat za podstatné, ale nyní je to dost živé a jsou situace, které mě k jejich prožívání znovu přivedou, byť jen podvědomě (byl jsem hodně malý, když jsem tyto věci prožíval). Člověk je tvor společenský a nechce zůstat sám i když někdy nemá jinou možnost. Vím že se se svou situací jednou vypořádat dokážu a přál bych to každému kdo v životě nějaké trauma prožívá.

    • Jesica Jáchyme, děkuju Ti za Tvou zkušenost. Můžu Ti říct, že to zlé, co se Ti stalo, může být pro druhé přínosem, když se o svou zkušenost podělíš.

  • ...

    EVA Ahoj holky Vaše příběhy mě dojímají a proto bych se chtěla svěřit stím svým. Je mi 19 a je to teprve 4 dny co se to stalo. Znásilnil mě můj kamarád. Jednoho dne mi napsal aby jsme šli popít že to bude odreagování před mou maturitou. Řekla jsem si proč ne. Den sem si užívala popíjeli jsme a bavili se. Najednou se mi začlo motat silně v hlavě jakoby mi hodil něco do pití. Hned sem napsala svým dvou kamarádům že něco není v pořádku. Zjistil to a bylo zle. Za tím co mě mí přátele hledali on mě znásilnoval nutil at ho beru do pusy a když jsem nechtěla mlátil mě jednu chvíli jsem se snažila se bránit ale zmlátil mě tak že sem padla do bezvědomí. Když jsem se probrala byl na mě..... Pořád po mě řval a ja jen brečela a prosila najednou jsem uslyšela bouchání na dveře chytl mě pod krk a začal tkačit myslela jsem že jsou to mé poslední minuty ale zároven jsem věděla že za těmi dveřmi jsou mi přátele že se jen musím dostat nějak ven. Zkusila jsem znova prosit a slibovat že to nikomu neřeknu. Když bouchání přestalo řekl že pojede semnou domů kde si zbalím všechny věci a nastěhuju se kněmu. Souhlasila jsem nechal mě tedy oblíct a šli jsme když otevřel dveře byli tam mí přátele s policii. Skočila jsem jim kolem krku. Policie ho odvedla já stravilá hodiny v nemocnici a na policajtech. Zatím je jen ve vazbě bojím se každý den že soud ho neodsoudí. A má psychika? Je tak v háji že každý den musí být u mě někdo s přátel bojím se totiž vyjít na ulici sama. Jsou mi oporou ale pokaždé když jsem sama a nebo jen zavřu oči vydím to vše jakoby se dělo znova. Cítím pořád jeho pach na sobě. A když vidím v zrcadle modřiny na krku a na těle mám slzy v očích.Občas si říkám že kdybych tam umřela bylo by mi líp. Připadá mi to že život už nemá smysl....

    • klara Klarahreusova se menuji na fb tak si me pridej dekuji

    • klara Klarahreusova se menuji na fb tak si me pridej dekuji

    • Eva Klárko mě znásilnil kámoš od mého bratra který mě od malička znal víc jak psycholog mi pomohli kamarádi na dotyky ood chlapů sem si zvykla jen díki nim jako s cizíma mam ještě problém ale na tom už taky pracujeme jestli máš fb můžem pořádně pokecat tam věřmi je lepší jak zněkým o tom mluvíš

    • klara No jo lehce se rekne ver klukum... verila sem kamosovi a on misto pomoci me jen sproste osahaval... segry by se mi vysmali jedna je nymfomanka a druhou to nezajima. Prodte ted nemohu najit nejake vychodisko.. neverim nikomu.bojim se podrazu... konicky mam take kde se vyskytuji kluci.. na jejich spolecnost sem si jiz zvykla ale na to kdyz se me dotknou ne... dnes sem zase potkala onoho kluka a jen pri pohledu na jeho oblicej kde se mi vysmival zhroutila jsem se nazem... snad to bhde na intru jine...

    • Jesica Může jí to pomoci v tom, že se toho vyvaruje a neudělá stejnou chybu jako já. Navíc jí moje celková zkušenost, pokud jí četla, může být tím, co jí povzbudí, protože říká, že i když je to těžké, dá se to opracovat.
      Osobně mě posiluje, když si uvědomím, že už někdo přede mnou zvládl to a to. Přináší to naději, že se to může povést i mě.

    • Igor A ta tvá fráze, že si se propadla čím dál tím více na dno, to jí má jako pomoci? Tím ji spíše vystrašíš a uvrhneš do ještě větších depresí než je teď. Jsem chtěl říct, že se musí časem aspoň trochu otřepat. Nevím jako Jesico, ale podle mě je mnohem lepší ji povzbudit a říct ji, že její budoucnost nemá vidět úplně černě. Je úplně jasné, že už z ní nebude nikdy ta stejná osoba jako před znásilněním.

    • Jesica To, že Klára prožívá svá zranění, je zcela pochopitelné. Tvé prohlášení, že z ní někdo udělá normální ženu, není opravdu na místě. Ty formulace, které píšeš, jako: "vzchop se, život jde dál", nepomohou. Naopak z toho zní bagatelizace problému. Myslím si, že Klára je teprve někde na začátku své cesty k vyrovnání se s traumatem, kde je všechno šedé a beznadějné. A nejde to jen hodit za hlavu, jít dál. Když jsem odešla z domova, chtěla jsem jít dál a zapomenout, chovat se, že není žádný problém. Díky tomu jsem se propadala na dno více, než muselo být nutné.

    • Igor Kláro, ty jsi tu někdy psala svůj příběh, kdy? Zkus začít chodit někam, kde se učí sebeobrana nebo nějaký bojový sport - nejlépe krav maga. Tím si budeš jistější, že se případně v budoucnu ubráníš napadení plus nos sebou neustále pepřový sprej. Vzchop se a buď silná, život jde prostě dál a co se ti stalo, to už nezměníš. Zkus dát klukům šanci a třeba se časem najde někdo, kdo o tebe bude stát, podrží tě a udělá z tebe normální ženu. Od tvého táty je to sviňárna, ale když ti nevěří ani rodina, tak je to hrůza. Mohla by si si najít nový koníček, ať na to aspoň přes den nemyslíš. Ségrám se svěř, může to zkusit i na ně, tak ať si na něj dají pozor.

    • klara mám noční můry.. jak dlouho to ještě potrvá... já na to nemám.. prostě ne... budím se s hrůzou,. bojím se i táty.. . prostě všech... jak ráda bych řekla že mi je něco nepříjemné ... ale vždy se vrátí strach a já znehybním strachy,.jsem jen kus hadru,,
      nejsem žena... jsem kus hadru.....

    • klara no jo je to fakt boj potkávat ho pořád... já se bojím vyjít na ulici... ségry o tom neví co se stalo... mamka je furt v práci a táta mi nadává do kurvy... protože věřili jemu... já se už zblázním... mám problémy s tím abych si něco neudělala.... občas chci chcípnout,... to je hrůza. nechápu jakto že je on venku a já se bojím... bohužel většina chce jen sex a tak mi nikdo nepomůže.. :'( není nikdo kdo by mě vyslechl.. .utišil a pomohl mi... jsem na dně... a nechci na něm být...

    • Igor Evi, tak se nejspíše soustředil, aby si udělal dobře. Nějaké kousnutí jej nejspíše vůbec nevyvedlo z míry, byl tvůj kamarád a pokud tě dobře znal, tak věděl, co od tebe čekat. Jesico, jasně dá se na tom zapracovat, nemůžeš se furt dojebávat, život jde prostě dál.

    • Jesica Evi, nemáš zač. :) Důležité je, aby sis našla svou cestu a svůj způsob, jak se s tím popasovat. Nedávno jsem se rozhodla, že se pokusím svou zkušenost zneužívání využít ve prospěch druhých, píšu o tom na stránky. Kritické jsou první roky, kdy s tím musíš žít. Možná bys měla zkusit kurz sebeobrany. Cítila by ses třeba jistější.
      Igore, ve svém pracovním zaměření spíše podávám ruku já. :) Pracovní a soukromé vztahy jsou samozřejmě jiné. Už se s tím srovnávám přes deset let a nejsem už ta malá vystrašená holčička. Když na sobě člověk začne pracovat, důsledky se postupně dají zmírňovat.

    • Eva ahoj Igore myslím že nakopnutí do rozkroku u něj nepomůže když sem se snažila bránit kousla jsem ho do krve do rozkroku a on se nehnul a Jessi děkuju za tvé rady si moc hodná

    • Igor A jak by si jako reagovala, kdyby si přišla na pracovní pohovor a zpovídal by tě chlap a při rozloučení by ti chtěl podat ruku?

    • Jesica Nemám ten pocit, že jsem útočná. Jen se snažím předat něco ze svých zkušeností. Muži mi nevadí - tedy jen do chvíle, kdy na mě chtějí sáhnout. Já jednoduše nehodlám kohokoli podporovat v jeho nenávisti a snaze se mstít, v jeho zlobě. Ani ženy, které si prošly podobou situací se nemohou plně vcítit do jiné, pouze přiblížit, chápat.

    • Igor Ze ja jsem neco psal, ja te pochopil. To vy znasilnene zeny is omylne myslite, ze se do vas nemuze nekdo vcitit, kdo to nezazil na vlastni kuzi. Podle me mas Jesico averzi na chlapy, tve reakce na me jsou velmi utocne, jak kdyby ti vadilo, ze k Eve mam co rict.

    • Jesica Asi jsi mě nepochopil. Jedna věc je obrana, druhá otevřený a úmyslný útok a sžírání se nenávistí, touze po odplatě. Velice snadno se může stát, že nenávist vůči tomu druhému přeroste v nenávist v sebe sama, sebepoškozování, což je velmi těžké překonat. Znám ten strach, kdy můžeš na ulici potkat člověka, který ti ublížil. Vím, jaké je to denně s tím člověkem žít a čekat, kdy to zase přijde. Proč se snižovat na jeho úroveň? Už tak dost je sebevědomí podupáno.

    • Igor Eva má svou vlastní hlavu, vůbec nemusí udělat to, co jsem psal. Jestli ti ale příjde normální nic neudělat, když jej náhodou pustí a ona bude to hovado potkávat venku, tak tím si fakt nepomůže. Pomůže si jenom tím, že by se odstěhovala, nic kloudného mě nenapadá, když nechce použít pro něho nějakou odplatu. Už jsem někde jinde četl, že jak toho násilníka pustili, tak tu ženu znásilnil ještě víckrát. Jako aspoň pepřový sprej by mu mohla stříknout do obličeje plus ho pořádně kopnout mezi. To jsou mé rady, co bych udělal já, Eva se jimi řídit může nebo ne, v hlavě má mozek a sama si určí, co je pro ní udělat nej.

    • Jesica Igore, touhle radou o agresivitě určitě nikomu nepomůžeš. Podporovat v někom nenávist a touhu po pomstě není adekvátní.

    • Igor Já být tebou a kdyby jej pustili, tak si obstarám kyselinu a chrstnu mu to hajzlíkovi do obličeje. Taky by si mu zkazila zbytek života jako on tobě! Hlavně ti musí pomoc tvá rodina když to nepomůže, tak jdi k psycholožce/do poradny. Pokud mají dost důkazů, což je i svědectví kámošů a zasahujících policistů, tak jej pošlou do lochu, to si piš!

    • Jesica Evi, podpora může být začátkem ke Tvému boji s minulostí. Já jsem na začátku byla úplně sama, což bylo to nejhorší období. Vzpomínky se dají zpracovat, už nebudou mít takovou moc. To, že se vrací, je normální. Osobně v tom vidím proces k vyrovnání se s tím. Dovedu si Tvou situaci představit. Vyhýbám se tomu říct, že vím, jak se cítíš. To ve mě vyvolává nepříjemné pocity. Naše vnitřní prožívání je jedinečné. Přesto můžeme do svých životů přinést naší zkušenost. Ta moje je, že se dá najít cesta, jak z toho ven. :)

    • Eva Klarko je to opravdu hnus neumim si předstvit že by ho pustili a ja ho potkavala a Jesi ani podpora mi nějak nepomáhá je to beznaděj když se ty vzpomínky neustále vracejí

    • Jesica Děvčata, v první řadě bych vyhledala nějakého odborníka - psychologa, psychoterapeuta, případně zašla do krizového centra, kde vám mohou poradit, co dál. Policie v tomto směru není až tak důležitá. Podpora někoho, kdo vás má rád, ano. :)

    • klara Vim jak se citis
      Po opakovanem pokusu o znasilneni jsdm nebyla temer schopna vyjit bezestrachu na ulici... bala jsem se jenze sem o tom nemohla rict... mamce zemrela segra a ona se hroutila nemohla jsem pridelavat starostj... misto toho jsem se pokousela o sebevrazdu.. bezvysledne... po pokusu od kamose co mi slibil pomoc ze se mnou strach prekona...po tom co me jen hnusne ohrabavala bylo mu jedno ze brecim a prosim aby toho nechal.. rikam ssi proc ziju... ten strach je stale trvajicii... bojim se vztahu proste jo... nemohu mit kluka asi.. podlamuji se mi kolena kdyz nekoho vidim.... strachy... policqjti mi neveri a anoli nikdo z rodiny.. pry neni normalni ze jsem nekricela... a se ale tolik bala... hroutim se kdyz vidim toho kluka kdyz me miji.. bojim se ze to udela zas
      ...nevim co si pocit a to mqm zivot pred sebou... uz jen o pouhe sexualni narazce na velikost meho poprsi. Se mi dela zle...n

  • Lze znásilnit i slovy?

    J. Narazila jsem na toto fórum náhodou. Už delší dobu vyhledávám témata, která by se zaobírala obdobným problémem, který mám. Nebyla jsem znásilněna, ani zneužívána, ale řeším věc, jenž k tomu nemá zas tak daleko. Kdybych měla začít od začátku, tak jsem vyrůstala od osmi let jen s matkou, sourozenci a babičkou. Ale s otcem jsme se pravidelně vídali. Bohužel, má matka i babička si dlouhá léta vybíjely vztek na otce na mě a na sestře. Spoustu věcí si pamatuju doteď - oplzlá obviňování, vulgární nadávky... Jednou, když jsem otce bránila, na mě babka vyletěla s ním, že jej bráním proto, že s ním spím a mě to nestačí - bylo mi asi třináct let. Babičce ani matce jsem vlastně nikdy nevěřela a můj vztah k nim je spíše vztahem ke "známým." Když jsem v jedenácti letech dostala poprvé měsíčky, měla jsem velký strach vůbec se o tom zmínit. Jakmile to prasklo, matka i babička po mě začaly řvát, že když přijdu "nabouchaná" půjdu na potrat nebo mě vyhodí z baráku. O intimních věcech jsem se bavila s kamarádkami, ptát se rodiny jsem neměla opravdu zájem - vždy se o těchto věcech mluvilo pouze s opovržením a vulgárně. U otcovy rodiny zase takovým tím stylem, který z ženy dělal jen nástroj na uspokojování mužských choutek. Vlastně jsem nikam nepatřila, pro obě rodiny jsem byla k ničemu a nebyla dost dobrá jenom proto, že jsem se narodila jako holka. Můj úděl byl jasný: něčím se vyučit, pracovat, vdát se, mít děti, pracovat, hlídat vnoučata - a umřít. Sny si mohli plnit jen kluci. Celé dospívání jsem byla jen utrápeným uzlíčkem nervů, poslouchala oplzlé poznámky mužských příbuzných (kromě otce - s tím mám velmi dobrý vztah. Hlavně pro jednoho strýce, který by nejraději řídil život všem v rodině, jsem byla divná už jen proto, že jsem od patnácti nelítala za klukama), pohrdala chlapy kolem sebe jako zvířaty, přitom si paradoxně hodně přála, aby tady byl někdo jenom pro mě a odvedl mě někam hodně daleko. Ale takového člověka jsem našla až hodně po dvacítce, kdy jsem se už hodně změnila a vylezla ze své ulity. Měla jsem rok předtím první, kratičký vztah - dotyčný mě do něj "ukecal" a pak prostě zjistil, že to není ono. Bolest vlastně úplně odezněla až po dvou letech. Ale mám krásné vzpomínky, nelituji toho. Vše bylo takové nevinné, ale pro mě hodně intenzivní. Pak jsem si našla nynějšího přítele (našla je namístě - byla to moje iniciativa). Je to vysloveně taková ta moje druhá půlka, velice si rozumíme. Ale já se vlastně dva roky užírám nad tím, že nejsem schopná ten vztah naplnit, že jsem do toho neměla lézt. Kolikrát jsem přišla za přítelem s tím, že se rozejdeme - nechtěl. Klidně by si mě prý i jednou vzal. A tady je důvod, proč sem píšu: Prostě se s ním nedokážu milovat. Při pokusu o styk se mě zmocní panika, začnu se bránit. Mám pocit naprosté bezmoci. Chovám se tak, jakokdyby mi chtěl ublížit. Vždy při tom kromě bezmoci mám pocit ponížení. Byla jsem za tím u gynekoložky, ale ta to chce řešit jen chirurgickým odstraněním panenské blány. Nejdřív jsem na to chtěla přistoupit, myslela jsem si, že pak už to nějak půjde, ale po bližším pátrání o tomto zákroku jsem zjistila, že problém mi vyřešit nemusí, může ho dokonce zhoršit. Protože problém je v hlavě a i tenhle zákrok moje psychika vnímá jako zraňující a ponižující. Jak to řešit - nevím. Několik let jsem brala antidepresiva, myslela jsem si, že s jejich vysazením to bude lepší. Ne. Přišla jsem dílem i díky nim o libido a doteď je velmi slabé. Jsem nejspokojenější, když jsem zavalená prací (studuji a do toho pracuji) a na tohle vůbec není čas, i když mazlení a doteků máme hodně. Jen nevím, jak s tímhle do budoucna. Rodinu mít nechceme, tak nějak mám už odchováno (jako nejstarší dítě v nakonec početné rodině) a i hlídání dětí i těhotenství mám spojené s ponižováním dospělých. V posledních letech se těhotným a matkám vyhýbám - cítím se vedle nich psychicky špatně a těhotenství se mi začalo hnusit. Jinde si to přítel nevynahrazuje, je silný introvert a i když jsem se ho snažila podezřívat, bylo to zbytečně. Obdobným vztahem si už prošel. Jeho první přítelkyně po dvou letech, kdy kvůli její zdrav. problémům spolu nic neměli, odešla za jiným. Celou dobu ji byl věrný. Ve vztahu mi na jedné straně je dobře, na tu druhou chci být zase sama a už se nikdy do ničeho podobného nehnat. Víte, já bez větších intimností neumřu, nechybí mi to, na tu druhou mám prostě pocit, že příteli něco dlužím. Že to mám udělat jen kvůli němu. A to nechci. Kolikrát jsem mu říkala, že jsme se měli potkat tak o čtyřicet let později - dokážu si představit, že s ním zestárnu, ale ne, že s ním (kvůli tamtěm věcem) prožiju to předtím. Sice jsem se od rodiny už částečně odtrhla, ale stále mám při jakékoliv oplzlé poznámce pocit, že jsem oběť, že jsem špinavá. Už se vyhýbám i lidem, kteří by se mě mohli ptát na svatbu nebo na děti - jakmile se mě někdo zeptá, najednou se mi zprotiví. A čím víc do mě někdo hustí důležitost rodiny a manželství, tím je můj odpor a je až fyzický. Zajímalo by mě, jestli je tady někdo, kdo má třeba obdobný problém. Vím, že to není následek znásilnění, ale prostě mám v sobě takový divný pocit, jakokdyby to vlastně prakticky celý život dělali. Alespoň slovně. Přitom se snažím být veselá, ráda pomáhám lidem, památkám a chci tomu zasvětit i svůj celý život. Jen nevím, jak se poprat s tímhle "temným pasažérem" v sobě...

    • Alex141 Ahoj, moje mama mala taky oplzle poznamky, chodila hola dole bez mne to vadilo prislo mi to nechutne, komentovala moje ochlpenie a proste do teraz je mi z toho hnusne. Je fakt ze znasilnenie to nie je ale zp sychologickeho hladiska sa jedna o vec incestu. K nemu patri prave nevhodne poznamky, ukazovanie pohlavnych organov, takmer cokolvek co v tebe vyvolava pocit znechutenia a citis sa divne. Este teraz o tom nerada rozpravam. Sniva sa mi o tom casto a ked mam obdobie ze si na to spominam tak sa ma priatel nesmie dotknut. Ale je to jej chyba, Ona mi robila aj ine veci, ktore s radia medzi tyranie a mam z detstva traumu ale prijmi fakt, ze sa jednalo o zle chovanie k tebe ako ku dietatu, ze si si to nezasluzila, bolo ti odobrate detstvo a postavili ta do neprijemnych situacii a o to tu ide. Ja som kedysi tiez verila veciam, co mi boli ako malej povedane, ale uz neverim. Viem ze to neviem v sebe dusit, pretoze mi preskoci, musim hnev prezit a vratit spat agresorovi. Inac si to odskace moj partner a ten za nic nemoze.

    • Jesica Milá J. Není třeba omluv. I "pouhý" emocionální nátlak může vyvolat reakce takové, které se projeví i u fyzického násilí. Sama jsem si uvědomila, že větší podíl na tom, jak jsem se cítila, byl spíše daný silou slov a argumentů, které můj otec používal. Pokud bych měla od sebe oddělit samotné znásilnění nebo samotné nechutné a zraňující řeči k tomu, brečet se mi chce hlavně díky těm slovům. Pak se k tomu přidá i ta tíha toho fyzického, co jsem prožívala.

    • Ameli Milá J.,
      chápu, jak se cítíte, můj vztah k vlastní rodině je spíše vlažný, o tom, co mě potkalo se doma vůbec nemůžu zmínit. Již od prvních náznaků zájmu o opačné pohlaví mi bylo dáno najevo, že jsem necnostná, byť jsem udržovala s mužem jen normální společenskou konverzaci. Rodiče si přáli syna, bohužel mají mě - dceru. Dětství jsem strávila pod babiččiným dohledem, doma byla často disharmonie. Z vlastní podstaty jsem zaměřena na něco jiného než na vztah včetně intimního sblížení, lepší pocit mám z práce, která mě baví. V tomto směru to mám jednodušší, protože jsem pro muže neatraktivní a vlastně můžu říct, že pro 99% jsem vždy i taková byla. Vztah s mužem vnímám pro sebe jako přítěž, vyvolává to ve mě pocit úzkosti.

    • J. Samozřejmě, nemíním tímhle příspěvkem zlehčovat skutečné znásilnění - chápu, že to je ještě horší :( Jde mi o obdobný osud. A omlouvám se za případné chyby v textu, píšu velmi unavená...

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=