Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Můj příběh - z dopisů Mikymu

    Ameli Ahoj. Je mi 23 a o tom, co se mi stalo nedokážu mluvit, nikomu jsem to neřekla. Zkusila jsem to sesumírovat na papír. Ale moc velkou úlevu mi to nepřineslo. Cítím k mužům silný odpor a neumím se radovat. Můj příběh jsem poskládala do úryvků z dopisů, které jsem napsala svému napůl fiktivnímu kamarádovi. Miky vznikl na základě impulzu - jednoho setkání.

    „ Ahoj Miky,
    možná si ještě vzpomínáš na tu pobledlou holku s tmavými vlasy a smutnýma očima. Na tu, která chtěla zemřít, a málem se jí to povedlo. Viděl si jí to na očích, ale připadala Ti natolik zajímavá, že jsi jí věnoval chvíli svého času. Škoda, že ten okamžik, kdy ses usmál a díval pořád na ni, netrval věčně. Ona zjistila, že život má pořád cenu. Jsem to já, Ameli.
    Od našeho posledního setkání uplynuly 4 roky. Jsem pořád stejný outsider. Všichni se mi smějí, že je mi 18 a ještě jsem neměla kluka. Ten, o kterého jsem měla zájem, mě se slovy o tom, že v žádném případě nejsem jeho typ, odmítl a řekl to všem ostatním. Takže zažívám tak trochu další peklo. Je to něco podobného jako na předchozí škole. Tak jsem se rozhodla zkusit internetovou seznamku. Ozval se zajímavý kluk. Působí hrozně mile a zřejmě bude i bohatý podle těch fotek co mi poslal a taky si často kupuje nové věci. Je hrozně milý, ptá se mě, jestli mi není zima a jestli dlouho nečekám. Představil mě svojí rodině, všichni mě hrozně hezky přijali.“
    „Jeho rodina je úžasná, nicméně v našem vztahu to po 10 měsících začíná skřípat. Vyčítá mi, že se ho nechci dotýkat a že jsme spolu ještě nespali. Začíná být na mě agresivní, nadává mi a málem mě uhodil. Miky mám strach, že to bude ještě horší. Nemám se komu svěřit, moje nejlepší kamarádka se se mnou přestala bavit, a jak mě znáš, nemám přátele. Zakázal mi starat se o děti, chodit někam s holkama a stýkat se s nimi. Nemám na světě jedinou radost. Už zase chci umřít.
    Ach Miky, kéž bych věděla, kam ses ztratil, utekla bych za Tebou. Mám z něj strach. Vyhrožoval, že se kvůli mně zabije, jestli se s ním nevyspím. Prý s tím nemá problém. Chce se oběsit. Už mi neříká, že jsem jeho beruška nebo ženuška, už jsem jen píča zkurvená. Každý den mi večer volá, nejdřív se chová normálně, ale pak to začne ty nadávky, a že mu prý jednou musím podržet. Nemůžu spát, lekám se i přes den, bojím se, jaké to bude, až s ním budu sama.“
    „Už ho nechci nikdy vidět. Přinutil mě mu podržet. Držel mi u krku nůž, zamkl všechny dveře a zavřel všechna okna. Nemohla jsem utéct ani si přivolat pomoc. Musela jsem se svléknout. Pak na mě nalehl a udělal si dobře. Prosila jsem ho na kolenou, ať to nedělá se slzami v očích. Plakala jsem, bylo to bolestivé. Přála jsem si, aby mě uhodil nebo abych ztratila vědomí nebo umřela, víc než kdy jindy. Ve mně není nic hezkého, zasloužím si umřít.
    Jsem příliš zbabělá na to, abych spáchala sebevraždu. Bojím se ostatních lidí a uvnitř to bolí, přála bych si, aby se ta bolest proměnila ve fyzickou. Našla jsem si způsob – špendlíkem jsem si rozrýpala ruce i nohy. Trvalo to půl roku, než si toho někdo všiml, měla jsem je hodně do krve. Jizvy mi žádné nezůstaly. Nevím, jak mám žít dál.“

  • Mám strach se klukům podívat i do očí

    Martina Podělím se o svůj příběh který mě i po dvou letech pořád dohání..
    Byla jsem třináctiletá blbá holka co se zamilovala do šestnáctiletého kluka. Psali jsme si spolu s tím, že nakonec půjdeme ven. Šla jsem ráda, doma jsem řekla že jdu s kamarádkou. On na mě čekal na určeném místě. Šli jsme se projít po polní cestě vedle lesa. Z ničeho nic mě do toho lesa zatáhl, svlíkl mě a znásilnil. Když se udělal, zvedl se, nechal mě tam a odešel. Šla jsem domů a ani jsem nebrečela, aby máma nic nepoznala. Po pár dnech na to máma přišla, že už nejsem panna (nevím, jakým způsobem se to dozvěděla), a bylo velké peklo. Ihned jsme šly na gynekologii, tam potvrdili že jsem měla pohlavní styk a že to musí nahlásit policii. Ano, neřekla jsem že sem byla znásilněná, řekla jsem že to bylo dobrovolné. Byl jeden výslech za druhým a po necelém roce soud. I tam jsem tvrdila že to bylo dobrovolné. Chlapec za to nedostal nic a já od soudu odešla s tím, že jsem lhářka a že jsem se mu chtěla za něco pomstít. Po nějaké době mi začalo docházet co jsem vlastně udělala tím, že jsem znásilnění zapírala. Lidé, co to vědí tak mě odsuzují, že jsem děvka co s kluky spí už od třinácti, mě to dohání celé dny a noci. Když zavřu oči, vidím na sobě to těžké tělo.. Nedávno mi doktor diagnostikoval paranoidní psychózu.. Všechno to zapírání bylo způsobeno jednou věcí.. STRACHEM..
    Je mi 15 let, klukům se víceméně straním, nikdo na mě nesmí sáhnout trošku hruběji, to se hned rozbrečím. Nevím, jak dlouho to všechno ještě vydržím, ale rozhodně to nemam v plánu někomu říkat, protože to nechci znovu otevírat.. Vůbec nevím co bude dál, jak se přesto "dostanu", jak začnu znovu důvěřovat... Holky, vy co sem píšete, jste strašně silné a vím co to je.. Držím vám palce aby teď už přišlo vše jen dobré..

  • Už nikomu nevěřím, žiju s tím že chlapi nemají city a nemůžu se toho přesvědčení zbavit....

    Barbora Ahoj je mi 19 a v 16 jsem jela na oslavu kamarádovo narozenin. Bydlím u Lovosic a on v Teplicích a tak jsem se tam navečer vlakem vypravila. Ve vlaku jsem potkala kluka, se kterým jsem kdysi spala a byla jsem (já hloupá) hrozně ráda, že nepojedu sama a tudíž se nebudu večer venku bát. Navíc se nabídl, že mě doprovodí na oslavu. Všechno bylo v pořádku, já natěšená, on hrozně hodnej. Pak jsme vystoupili z vlaku a šli podchodem na nádraží. On najednou zpomalil a nechal všechny kolemjdoucí, aby nás předběhli. Když jsme velmi pomalu procházeli kolem výtahu chytil mě a zatáhl mě do něj. Říkala jsem mu, že nerada jezdím výtahem a že radši půjdu pěšky (bože v životě by mě nenapadlo co chce udělat!). Řekl mi, že mi pouze chce ukázat, jak vypadá výtah zevnitř... pamatuju si ty hovadiny co mi říkal velmi dobře. Ale to jak mě hrubě otočil, držel ruce nad hlavou, sundal kalhoty, udělal si dobře a držel mě přitom pod krkem, tahal za vlasy to mám jako v mlze… Vím jen, že jsem na něj vyděšeně koukala, jak stříká na stěnu výtahu a přemýšlela jsem nad tím jaký je to prase, že znečišťuje výtah!! Mě vůbec nedošlo co udělal... Vím, že jsem mu vynadala a řekla, ať už to nikdy nedělá. On se smál, objal mě a řekl že mě doprovodí a že to VEZMEME ZKRATKOU, ABYCH PŘIŠLA VČAS! Já byla opět blbá a věřila mu, cestou mě zatáhl do temný uličky před základní školu a surově hodil o kamennou zídku. Sundal mi kalhoty a zopakoval to co ve výtahu...aspoň že zezadu a já se na to prase nemusela dívat... (do teď si pamatuju jak jsem měla krvavý stehna od té zídky). Pak mě chytil za vlasy a donutil mě si kleknout a narval mi ho celýho (přes 28cm tudíž jsem se jím dusila) do pusy a postříkal mi obličej... cítila jsem se strašně poníženě... on to měl jako zábavu, pořád se smál… Když jsem spala se svým ex a on mě zatahal za vlasy, rozbrečela jsem se a netušila proč. Řešili jsme to spolu a já si na tohle vzpomněla, vytěsnila jsem to, ale moje tělo si to pamatovalo… On z toho byl hrozně špatnej a asi i z toho zešílel (je to velmi citlivý člověk), myslím že další den co jsme se viděli na mě řval děvko a snažil se mě znásilnit, dokonce mě i zbil, když jsem omdlela a následně se probudila, řekl že se mi omlouvá, že chtěl vědět jestli se dokážu bránit… po pár letech jsem ho opustila, bil mě a nadával mi dál, dokonce mě i on znásilnil, ale od něj to bylo mnohem horší, jeho jsem milovala a kdysi u něj hledala bezpečí… Teď mám kamaráda, do kterého jsem se zamilovala. Jednou jsem u něj spala a jeli jsme spolu výtahem. On si ke mně stoupl moc blízko. Zatarasil mi únikovou cestu (je podobně vysokej jako ten z výtahu) a já se trochu rozbrečela a on přistoupil o krok blíž chtěl mě utěšit a já ho kopla mezi nohy… O týden později jsem mu musela vysvětlit, proč se to stalo (moje svědomí mě donutilo, on mi přece nic neprovedl, ale cítila jsem se trapně, když jsem mu to velmi stručně říkala). Doteď když čtu nebo slyším slovo znásilnění, týrání ať fyzický nebo psychický tak si na to vzpomenu. Výtahem nejezdím, vracím se domů za světla a koupila jsem si pepřák na 'kamarády'....nejhorší je, že často nemůžu spát, pořád se mi o tom zdá a budím se vlastním křikem a pláčem...

  • Náhlednutí do spisu.

    LoLa Už to mám za sebou:)) Ale je fakt že chlapům nevěřím..
    No ale zpátky k mému dotazu. Chci se zeptat jestli máte s tímhle nějaké zkušenosti? Mohu si spis vzít domů? Nebo jestli vám dělali na policii problémy? Jestli to pomohlo? Nebo se v tom radši nemám hrabat? Zajímá mě to.. I když je to skoro 5 let.

  • Znásilnil mě můj kluk

    Rony Ahoj. Když mi bylo 10 chodila sem se 14ti letým klukem byl hodnej všechno nikdy sme se o sexu nebavili. V jeden den sme spolu byli venku a on mě začal osahavat nejdřív sem mu dávala ruku pryč pak sem mu řekla at na mě nesaha ale on jak kdyby mě neslyšel. Chtěla sem odejít ale on mě chytnul za ruku a shodil na zem. Mlatila sem ho kosala ale on najednou vytáh z kapsy nůž. Dal mi ho pod krk a řek že jestli nebudu zticha že mě podřízne začal ze mě sundávat oblečení pak sem měla možnost utect a tak sem se pomalinku odsouvala. On si toho všiml a přitáhl si mě pěstí mě bouchl do břicha. Pak mi roztáhl nohy a strašně to bolelo.... Ted je mi 13 a já se toho nemůžu zbavit když se mě někdo zeptá jestli se s ním vyspím tak nedokážu říct ne protože se bojím. Nikdy sem to nikomu neřekla.

  • Daleko od pomoci

    DenisaD Ať udělám cokoliv ať zkusím cokoliv vždycky to ztroskotá. Prosím poraďte jak dokážete žít po tom co vás někdo znásilnil. Bude mi 22. Mě se to stalo před necelými 4 roky a přítel kterého jsem v té době měla se k tomu postavil tak že byl první agresivní, když se opil tak mě bil, pak mě bil i za střízliva a nakonec přišel s tím že jsem s nima vlastně chtěla spát a v podstatě mě začal znásilňovat, prý když mohli oni on může taky. Rozešli jsme se a já nikomu nic neřekla. Trpěla jsem tiše a doufala že to jednou prostě zmizí. Potkala jsem nového přítele a protože jsem onemocněla neurogeni tetanii vyvolanou postraumatickým stresem začalo se to všechno řešit. Ale jak se o tom začalo tolik mluvit tak jsem to moc neustála. Rozhodli jsme se s přítelem že odjedeme do Anglie. Jsme tu skoro rok. Ze začátku to bylo dobré, pak jsme se s přítelem vzali, stojí při mě neskutečně a ve všem mi pomáhá jak může. Jenže já se nedokážu přestat bát. Začala jsem se bát že mi začne ubližovat a vůbec k tomu nemám důvod, nevím jak to zastavit. Jsme spolu přes dva roky a jedinkrát na mě nezvýšil hlas, opatruje si mě jako porcelánovou panenku ale když se ke mě pohne já udělám krok dozadu a když se mě dotkne ucuknu. Jsem neskutečně lekavá od té doby co mě znásilnili a zašlo to tak daleko že když se ho hodně leknu tak se nemůžu nadechnout a omdlím. Od 18 se bojím každého chlapa kterého potkám a teď mám strach i z vlastního manžela. Zkusila jsem to ignorovat, nebo o tom s ním mluvit, ale to mi moc nejde. Bojím se čím dál víc. Už dokonce vedle něj ani nespím, počkám si až usne a pak vstanu a jdu třeba k počítači protože se bojím že když usnu tak mi ublíží. Ze slova sex se mi dělá zle. Nemůžu zapomenout na to jak mě znásilnili, at uz dva cizi kluci nebo bývalý přítel. Manžel není blbý a moc dobře ví co se děje, pomáhá mi, ale jak se má asi cítit když mě obejme a já se třepu strachy, nebo když přijde z práce já spím a když mě probudí pohlazením tak prvni co řeknu je aby mi neubližoval. Prosím poraďte co jste udělali vy? Bojím se že takhle to už nevydržím. Prosím :-(((

    • dominika Ahoj stalo se mi neco podobného a když jsem si našla přítele teď už manžela také jsem se bála hodně mi pomohl on sám.věděl co se stalo a s každým polibkem pohlazením dotekem počkal až přijdu já sama.spal v obýváku a snažil se se mnou mluvit.dnes máme společnou postel a dvouletou dceru.stalo se to před pěti lety a i po tom jaký můj manžel je sex odmítám často.a on stále čeká jsem mu za to vděčná a už se nebojím ale s tim sexem nevím jestli mu budu někdy moct dat to co jiná dívka

    • Martin Ahoj Deniso, podivej se do fora na http://podejruku.minimu.net/forum/ diskutuje tam vic lidi, ktere prosli podobnymi pribehy. Nekteri jsou na tom hur, jini lip - vzajemne si radi, jak se s tim vsim vyporadat. Snad ti to take pomuze.

  • Netuším, jak z toho ven

    Jitřenka Od patnácti let cestuji stopem, vždy mi všichni říkali, že se mi jednou stane něc strašnýho - a nikdy nestalo. Teď je mi 25, před cca čtvrt rokem jsem se přestěhovala do menšího městečka, za prací. Než jsem si našla ubytování, bydlela jsem cca deset dní v levné turistické ubytovně, 4 lidi na pokoji, kluci holky dohromady. Jednou se takhle vzbudím uprostřed noci bolestí, a mladej kluk (cca 20 let, atraktivní typ) mě souloží, bolestivě a hrubě, navíc jsem měla svoje dny, takže strašný ponížení. Dobila jsem ho na podlahu do krve, odešla se vyzvracet na záchod, vypila téměř na ex láhev vína a šla spát s tím, že se to nikdy nestalo. Spousta novejch věcí, dojmů, nová práce, noví lidi...chvilku se mi to dařilo. Pak, cca čtrnáct dní dozadu, přijela na návštěvu kamaráda co studuje psychologii - mně se zrovna nějak nahromadilo do života hodně, doopravdy strašně moc problémů (vlastně budu hrdinka, pokud tohle přežiju), a nějak jsme to všechno rozebíraly, načež se tahle vzpomínka vyvalila. Přestala jsem jíst, ze všeho mi bylo na zvracení, teď jím tak jednou denně malou porci, i to je dílčí úspěch. Nedávno jsem v práci potkala kluka, o rok staršího než já, sympaťák, prostě souznění duší. Když mě políbil, rozbrečela jsem se, aniž bych chtěla. Všechno jsem mu řekla, strašně se rozčílil a chtěl po mně jméno, že ho zabije. Řekla jsem mu že nevím (vím, ale nechci už to rozmazávat, navíc dotyčnej je už pryč). Domluvili jsme se, že na to půjdem pomalu, ale jen důvěrnější dotyk v pase ve mně vyvolal zvracení. Nevím co dělat, mám ho asi ráda a vím, že nevydrží čekat věčně, a nedokážu si představit, že by se cokoliv mohlo změnit. Všechno jsem jak jemu, tak své kamarádce do detailu pověděla a fakt nevím, co by se mohlo změnit, kdybych to řekla třeba i psycholožce. Necítím ani nenávist vůči tomu mladýmu klukovi, spíš se hnusím sama sobě. Dávat si sprchu denně mi přijde zbytečný, přestala jsem si uklízet v pokoji a víceméně komunikovat s lidma. Nedokážu si představit, že by to kdy mohlo být jiný...

  • nevěřte ve spravedlnost

    petr Holky,vy co se vám něco takového stalo,a vím o čem mluvím,tak s vámi cítím.Asi před rokem mě jeden zmetek znásilnil moji přítelkyni a matku 2dětí.Všechno mě řekla a tak jsme to oznámily policii v domění že děláme správně.Byl to velký omyl.Po x dnech výslechů se málem složila .Když to skončilo s policii,začal soud a nestačily jsme se divit.Jeho právník s ní udělal prodejní kurvu,nejhorší matku,vytahal to nejhorší co se dalo a před ničím se nezastavil.Nejhorší na tom je ,že jsme soudkyni dali jasnej důkaz že to udělal a ona to prostě neuznala a ještě to ukázala jeho právníkovi,takže odešel od soudu jako frajer.Celej proces je proště jedno obrovský peklo. Jedna rada z naší zkušenosti,nikdy to na policii neoznamujte,ušetříte si rok pekla,radči to řekněte svým blízkým, kamarádům ,přítelům,manželím aď mu rozkopaj rypák do bezvědomí,aˇse už nikdy nepostaví na nohy a Vy se na to dívejte,já to udělám v brzké době, Holky držte se ,jsem s vámi.

    • bojim Porad do me rypali nezajimalo je co rikam jen opakovali rekni ze sis to vimislela. Ja se zacala rezat nechtela jsem zit kdyz tak se mmnou jednali.ani rodice mi neverili....

    • bojim Me policie donutila rict ze sem si vse vymyslela. I kdyz sem rikala ze ne... uverili jemu parchantovi... od te doby nesnasim policejni uniformu....

    • Martin Jo to máš asi pravdu. Jen to asi nedělej ( rozkopat mu ) nikomu to nepomůže když skončíš v base.

    • *** Proboha, co to plácáte?! Myslíte, že když to řeknete svým známým, že oni to vyřeší za vás?!

    • Lenka Musím souhlasit. Kdyby mi někdo řekl, že byl znásilněn, tak řeknu, hlavně nechoď na policii, raději běž domů, klidně se půl dne koupej, pak zalez na jak dlouho chceš do postele a svěř se rodině, prostě někomu blízkému, ve kterém máš důvěru, ale hlavně NE policie. Mě vyslíchali snad milionkrát, soud byl až za rok, navíc na dvě stání a doteď nevím, jak to dopadlo. Já mám trauma na celý život, až si někdy říkám, že by bylo lepší nežít a to čuně si už určitě někde a vesele si píská. A já jsem pořád doma, do společnosti jdu opravdu jen výjimečně a lidem absolutně nedůvěřuju. Soucítím se všemy dívkami a ženami, které tím prošly, je to opravdu peklo s zpackaný život.

    • nn taky bych to tak udelal a dej mu jednu za mne

  • Trauma na celý život

    Lenka Psal se rok 2010 začátek měsíce dubna, zrovna jsem se čerstvě vypořádala s mojí nejhorší kamarádkou - bulímií. Bulímie mi ničila život celých 5 let. Myslela jsem si, že mě nemůže už nic horšího potkat, ale mýlila jsem se.
    Byl krásný slunečný den, já měla v ten den dovolenou a odpoledne jsem se měla sejít s přáteli a jít posedět u sklenky a dobrého jídla. Po setkátní s přáteli jsem šla za mou sestrou a otcem do jedné hospody. Vše probíhalo dobře, všichni jsme se dobře bavili. Otec po chvíli odešel domů, já a sestra jsem zůstali. Byly jsme tam opravdu dlouho, ale vše bylo v naprostém pořádku. Poté co odešla i má sestra, jsem se tam bavila s přáteli mé sestry. Zlom nastal, když jsem si šla k baru koupit pití. Vedle mě stál vyšší, postavově silnější, poloplešatej chlap a nabízel mi, že to pití zaplatí. Po opravdu dlouhém přemlouvání jsem ustoupila a pití si nechala koupit, ale úplně zadarmo nebylo. Podal mi ho se slovy: "Jdi si sednout támhle ke stolu a čekej tam na mě jasný!" Já se jen pousmála a šla si po své zábavě. Jenže on mě neustále pozoroval, až si nakonec šel sednou ke mě. Nejdříve jsem se zdráhala, ale poté jsem se s ním začala normálně bavit. Podotýkám, že jsem nedala jakýkoliv náznak toho, že se mi líbí, natož že s ním chci mít sex. Jen mě jeho komplimenty těšily, jakou ženu by netěšily, že? Pak jsem šla na toaletu, v momentě kdy jsem chtěla jít do jedné z kabinek, uslyšela jsem dveře, otočila se a v místnosti stál on. Najednou jakoby se změnil, měl něco hrozného v očích. Přitiskl mě na zeď, začal líbat na krk, jednou rukou mi držel ruce, abych se nemohla bránit a druhou mě osahával. Pak si jen pamatuji úder do hlavy a pak až probuzení na zemi s vytaženou podprsenkou a staženými kalhoty a kalhotkami. Jediné co vím, že se mi chtělo strašně brečet a všude jsem měla sperma.
    Ani nevím, jak jsem se dostala zpět do hospody. Ale tam to už šlo rychle. Jeden kluk to na mě zřejmě poznal a začal se o mě starat, přivolal policii a já se mezitím několikrát složila. Zarážející na tom je, že ON v hospodě byl nadále, jakoby se nic nestalo.
    Poté co přijela policie, já seděla u lampy celá v šoku a neustále jsem brečela. Pak jsem nastoupila do policejního auta, tam se půčůrala a viděla jak HO polici honí, utíkal jim.
    Pak už jen následovalo jedno vyslíchání za druhým, strach z chlapů, nezájem o sex, nesnesitelné puntičkářství a mnoho dalšího.
    Mylně jsem si myslela, že až bude po soudě, prostě po všem, bude líp, ale nebylo a není. Je to něco přes 2 roky a já se s tím pořád nedokážu smířit. Trápí mě šílené deprese, úzkost, strach, nervozita a bojím se, že už nikdy nebudu stejná jako před tím. Pořád mě to straší, i když nechci.
    Doufám, že se to někdy změní, chodím na psychiatrii a čekají mě i psychoterapie, tak věřím, že mi to pomůže.

  • trauma

    Katka Zdravím. Objevila jsem vynikající knihu a konstelacích traumatu od Franze Rupperta. On se tedy zabývá spíš objvováním traumat dávno zasutých, ale když už jsou venku, je třeba je řešit a to také dělá konstelační metodou. Alespoň tak jsem to pochopila. U nás by to měl dělat radim Ress. Máte s tím někdo zkušenosti? To by totiž mohlo významně pomoct.

  • Znásilňování otčímem...

    Karolína Ahoj, všichni.. stalo se něco, co jsem nikomu neřekla, ani mámě, ani mám dvěma ségrám. Mamka si našla nového chlapa, který mě už od třinácti pravidelně znásilňuje.. hrozí, že když to někomu řeknu, udělá mi něco horšího, a tak to tutlám v sobě. Dnes je mi šestnáct let a pořád to trvá. Každý večer se bojím, že otčím přijde a zase mi to bude dělat. Pohne se klika u dveří a já se třesu. Jeho doteky jsou mi odporné. Jeden kluk ze školy je do mě zamilovaný, ale já se ho straním. Vlastně se straním všech a oni mě mají za divnou. Někdo na mě sáhne a já se rozbrečím. Každou noc, kdy jde mamka do práce a sourozenci už spí, otčím přijde a já vím, že se všechno bude opakovat.. naposledy mě znásilnil včera večer.. chci to někomu říct, ale bojím se ho.. že udělá něco mě, nebo mojí rodině.. policie nepřichází v úvahu..poraďte, prosím, co mám dělat? hrozně se bojím.. hodněkrát mě popadly myšlenky na sebevraždu.. a někdy nejsem daleko k činu.. žiju v neustálém strachu, z otčíma se mi chce každý den zvracet víc a víc..

    • d Jana má pravdu musíš to někomu říct.vy obě.nečekejte až to potká i sestry protože to tak dopadne.nemusí to být linka důvěry tam vám poradí jít na policii stačí nějaká jiná osoba kamarádka doktorka...a pokud to nechcete říct napište to v dopise a dejte ho osobě které věříte.držím palce ale opravdu s tim nečekejte!!!!

    • Chucky Ahoj mám stejný problém. Otčím mě znásilňuje od 12 a já to nikomu neřekla. Vyhrožuje mi ,že to udělá i mladší sestře a zabije mě. Nejhorší je ,že je toho schopnej. Přemýšlím nad sebevraždou... Je mi 16 a před týdnem jsem zjistijtila ,že jsem těhotná a to kvůli němu. Zjistil to a plánuje přestěhovat se semnou pryč od rodiny ,aby nademnou měl kontrolu. Nevím co mám dělat, jsem zoufalá a chci umřít... Prosím pořaďte!!! Prosím

    • Jana čím dřív to někomu řekneš, tím líp!!!! Je jasné, že máš hrozný strach ale skus to překonat! Řekni to někomu, komu věříš a nebo volej na linku bezpečí! Uvidíš, že ti bude líp! Neměj strach, nic horšího ti neudělá!Říká to jen proto, že se bojí vězení. Dělej něco a to hned!!!!

    • Katka Volej donnu, nečekej na nic propána.

  • Znásilněná a nabízející pomoc

    Nikol Zdravím všechny! Také jsem si tím prošla, bylo mi 14 let, toho člověka nedopadli. Od té doby bojuji se spoustou strachů a snažím se udržet svůj mozek správně v chodu. Nabízím komukoliv kdo si tím prošel pomoc, spolupráci, podporu a ramínko na vyplakání. Holky mají držet při sobě, věřte mi, že jsem měla obrovský problém, důvěřovat chlapům. Můžu vám pomoci vypořádat se s tím, nejsem psycholog, ale můžu vám poskytnou rady, které mi pomáhají opravdu hodně. Chodila jsem každý týden za psychologem po té události, moje rodina to absolutně neřešila, bylo to jedno obrovské tabu a z vlastní zkušenosti vím, že jsem se jen víc uzavírala do sebe. Čím víc to psycholog pitval, tím to bylo horší. Neuzavírejte se, vyhledejte pomoc a nechte si poradit. Jak propadnete svému strachu, je těžké to spravit. Chce to spoustu síly a víry, že se všechno spraví. Nemusíte nutně věřit v Boha, stačí věřit v sebe a v lepší zítřky. Jsem v Hradce Králové, ráda se s Vámi třeba sejdu a můžeme probrat cokoliv co budete mít na srdci, klidně i jen napište na email: siebertova.nikol@gmail.com . Jsem opravdu dobrý posluchač a ráda poradím všem. Jen si buďte jisté, že je to běh na dlouhou trať a překonat ten špatný pocit a strach a chuť setnout tomu zmetkovi hlavu, jen tak nezmizí. Můžu vám aspoň pomoci to překonat trochu lépe, protože vím jak se cítíte.
    Všem přeji spoustu síly a ať je každý den, lepší než ten předchozí.
    Držím palečky Nikol

  • Znásilnil mě cestou domů

    ToJeFuk Včera jsem se o půlnoci vracela z baru domů, střízlivá. Za mnou šel několik desítek metrů mladý muž, měla jsem z něj velmi divný pocit a začla jsem mít strach. Ve chvíli kdy jsem vytáhla telefon a začla vytáčet přítele, ke mně zezadu přiskočil, vzal mě pod krkem a nutil k orálnímu sexu. Pod pohrůžkou že mě zabije. Ze strachu jsem udělala, oč žádal. Následovala vaginální i analní soulož, nakonec mě ještě obral o peníze. Po styku jsem se zvedla a doběhla domů (3m cesty), zalarmovala jsem přítele a jeli jsme ihned na policii. Tam následovalo pětihodinové kolečko výslechů, prohlídek, procedur... oběti asi znají... Stalo se to víceméně v centru města, kde je pár kamer, je šance záznamu. S policií jsem maximálně spolupracovala a říkali, že na tom usilovně pracují, že je to priorita. Nyní píšu tyto řádky, naprosto otupělá. Chci toho hajzla dostat a rozmlátit mu hlavu. Chci, aby ho chytli a šel sedět. Bojím se ale, že ho nechytí a já budu každý den ve strachu, že ho někde potkám. Bojím se, že na to budu neustále každý den myslet. Bojím se, aby se mě přítel nezačal štítit. Bojím se o svůj vztah. Bojím se, že jsem od něj chytla aids, protože nepoužil ochranu. Bojím se následujícíh dvou měsíců čekání, protože dříve nemá smysl si dělat test. Může mi někdo s podobným zážitkem poradit, jak se z toho co nejdříve dostat?

    • kikuš skus psychoterapii

    • S. O svůj vztah se neboj, jestli tě přítel vážně miluje, tak tě určitě podrží! Co se týča toho pokud ho nechytí zkus si aspoň koupit třeba pepřák na obranu. Je to lepší než nic. Na testech jsem taky byla, měla jsem z toho hrozné nervy, ale naštěstí dopadly dobře a to samé přeju i tobě. Není žádná věc, která by zaručeně pomohla se z toho dostat. Mě moc pomohla opora nejlepšího kamaráda, všechno jsem mu řekla a on mi moc pomohl jenom tím, že poslouchal. Jinak to chce prostě čas. Snad to zvládneš

  • Znásilnění

    Monika Dobry den je mi 18 let,byla jsem presne v 15 letech a jeden tyden sexualne zneuzita stalo se to v byte kde jsem zila s mamkou s dvoumi bratry a s mamincinim pritelem,ktery mel jeste sveho syna.Zacalo to okolo 23 h. v noci.Syn pritele mamky vesel v noci do meho pokoje kdyz jsem spala a nic netusila.Proste mi nacpal pusu ponozkama a zalepil mi ji velmi lepici paskou pak mi zacal vyhrozovat,ze me necha zmlatit,ze mamine namluvi lzi ze kourim marihuanu ze delam prostituci a jine veci hrozne veci ze zaridi to abych nemela klidny zivot a jen problemy.Aby me dohnal k silenstvi.Hned pote co mi vyhrozoval sem se samozrejme zacala branit,kousanim do ruky a kopanim kam sem mohla ale nestacila jsem se mu ubranit.Byl to docela svalovec a ja nemela sanci,dal mi velkou facku az sem se zalostne rozplakala a mela pocit ze uz nikdy nebudu mit zivot tak dobry jaky jsem zila do te doby nez ta nocni mura zacala.Zaprel mi silne ruce abych nic nemohla a vnikl do me,moje myslenky se tocili kolem sebevrazdy citila jsem se tak necista a pouzita.Chtela jsem byt do 18 cista jako cerstve padly snih.A o to nejcenejsi me propravil.Druhy den rano jsem chtela rici mamine vse co se stalo ale bala jsem se tak sem nic zatim nerekla.Spinave prosteradlo od krve jsem schovala a dala nove,modriny na rukach sem zakryvala dlouhym trikem a byla velmi smutna ale mama si niceho nevsimla myslela si ze mam zas tu svou bubertalni naladu atak me ignorovala.Za tyden se on odstehoval a ja mame vse rekla.Reakce byla takova a proc si mi to nerekla drive??Odpovedela jsem ze mi vyhrozoval a ze sem mela strach.Ale mama trvala na tom ze si vymyslim a proc sem ji to hned teda nerekla.Kdyz pak prijel za nami zase,nic mu, na to nerekli neresili s nim nic a byl bez trestu, ktery by si zaslouzil.Byla jsem zklamana moji matkou ja v ni cekala pochopeni a utechu ale asi si me natolik nevazi a nema me tolik rada.Stve me ze on byl na prvnim miste nez ja a ja tehdy zjistila co pro mamu znamenam.Nic !!!!! Jeste mohl byt potrestan ale ted je pozde Jak si jen ulevit a taky mu to nejak vyvratit napr. pomstou? Poradte mi jak?? Dekuji za precteni

    • petra je mi to moc líto..ale viz příspěvek níže, pokud chceš opravdu pomoci a necítit se úplně sama. držím pěsti

  • ...

    B Taky mám tu hnusnou zkušenost a stalo se mi to přímo vedle mého dlouholetého přítele, když jsem u něj spala byl u něj na návštěvě jeho bratranec(17let) see svým přítelem jsme se opili a usli vedle sebe. jeho 17ti letý bratranec mě tu noc znásilnil....můj přítel ho strašně moc to ráno zmlátil ,ale já neodkázala ani mluvit a nic udělat.... je to asi měsíc co se to stalo a pořád se s tím neodkážu vyrovnat, přítel chtěl abych to nahlásila na policii ,ale má to smysl??poomůže to? když se v otm někdo bude hrabat a chtít po vás znovu a znovu to popisovat?

    • petra podej ruku, persefona, rosa, nebo linka pomoci v krizi-tam jsou školení policejní psychologové, já chodím na podej ruku na fórum, pomáhá mi se tam vracet a kdykoliv mi není dobře se můžu poradit s lidmi, kteří prošli a prochází tím samým a navíc každý z nich je v jiné fázi, takže to i dost motivuje. Navíc jsou tam i někteří lidé z blízkých a emoc. zneužívaní a dodává mi to pocit, že jsou i lidé, kteří mají sice jiné problémy, ale i díky nám je vnímají jinak a naopak. Nebude to ze dne na den lepší, ale určitě doporučuji obrátit se na lidi, kteří vědí o čem mluví a můžou předat zkušenosti. Ale někomu to nemusí vyhovovat, to jsem se tam taky naučila :)

    • B.Z. Rád bych reagoval kraťoučkým příběhem. Na internetu jsem se seznámil s velmi mladou dívkou (16let)...po dlouhém psaní jsme se sešli a vyprávěla mi příběh, kdy se stejně tak přes internet seznámila s klukam...Když se poprvé viděli na nějaké zábavě, nabídl ji, že ji doprovodí domů a cestou se ji pokusil znásilnit. Od té doby se jí o tom zdálo, začala navštěvovat psychologa, začala žít život s nočními můrami. Co mě však později šokovali nejvíc, že to neohlásila. Další rok jsme o tom skoro nemluvili, ale jak se jí vše vracelo..tak prostě nakonec šla a téměř po roce to opravdu nahlásila policii. Nebudu to rozpitvávat dál, jen zmíním, že dotyčného hajzla policie skutečně dopadla a zjistila, že za ten rok, který uběhl od znásilnění kamarádky a tím, kdy to nahlásila, tak znásilnil další čtyři dívky.
      Chci Vám dát radu. Vím, že je to pro vás těžké se k tomu vracet.Je těžké o tom mluvit, ale je nutné to nahlásit. Pokud jste nebyla tak opilá, že byste si to nepamatovala a pokud opravdu došlo ke znásilnění...nahlaste to. Nebojte se policii říct, že to chcete probrat třebas s policistkou. Nebojte se uplatňovat svá práva, ale také se nebojte ten příběh vylíčit. Zabráníte tomu, aby si takový hajzl mysllel, že mu to projde a příště to udělal znovu...

    • B mimochodem mně je 21 let a tomu hnusnému stvoření 17...

  • ..

    Marcel Donbrý den,
    chtěl jsem požádat o pomoc nevim co delat jak jednat. S moji manželkou jsme se brali pred 10 mesici. Mame nadhernou dceru, a celkem se zname neco kolem 3let. Posledni 3 mesice jsme se stale jen hadali, skoro spolu prestavali spat a i cokoli jineho zacali jsme se proste oddalovat. dnes co jsme se trosicku priopili a nejakym zpusobem jsme se dostali na tema ze bychom si o tom mohli spolu promluvit v cem delam chybu nebo co je spatne, tak po krute hadce kdy jsem se dozvedel ze se mnou spi uz 2 a pul roku z "donuceni" nikdy jsem ji k nicemu nenutil, tak mi rekla ze ji v 8 letech znasilnil jeji 14 lety bratr. a ze to nechce resit ze ji nikdo stejne nic verit nebude a ze si nechce odvratit rodinu. Nevim co delat nevim jak jednat, svou zenu miluju a nevim jak se zachovat a jak ji pomoci.... dekuji kdyztak mi prosim odepiste na stmaca@seznam.cz dekuji

    • Alex142 Reknete ji, ze ji verite VY. vezte, ze kdyz taketo velke trauma neni reseno tak clovek se zcvokne a bude se to jenom zhorsovat, ono to casto vyjde na jevo po rokoch v case ked je clovek pripraveny sa s tym popasovat, chodte na parovu terapiu a postupne presvedce manzelku na individualni, je spravne aby si prezila potlacovane pocity, pocity hanby pocity hnevu su na mieste, bude spravne povedat to rodine a aj bratovi. Kludne napisanim listu, hnev ma partit spat agresorovi. Oni mozno neuveri , to je ale velmi bezna reakce, dulezite je aby pri ko nfrontaci manzelka zistila, ze im uz neni pomoci a ona se tam mohla odpoutat. Nema na to zapomenout => to je tutlani a to uz prece dela. Vse az se na to bude citit. Zacnite s tou parovou terapii

  • ..

    B Dobrý den,
    i já bohužel mám tu odpornou zkušenost se znásilněním. Stalo se to před 3 lety, bylo mi tehdy 16 a znásilnila mě skupinka 6 kluků. Byli tak odporní, agresivní, trvalo to věčnost, smáli se, bylo mi na blití. Dodneška nesnesu, když mě někdo chytí víc surově. Dost často se mi to vrací.
    Zkoušela jsem to už překonat s bývalým partnerem, hodně jsem se ke všemu přemlouvala, ale bohužel jsem to nedokázala a jemu o mém problému neřekla. On samozřejmě nechtěl holku, ktrerá se s ním nevyspí. Takže náš vztah zkončil rozchodem a nemůžu mu to mít za zlé, můžu si za to sama.
    Dlouhou dobu jsem byla sama. Nikomu jsem to neřekla, je pro mě těžké o tom mluvit a vybavovat si to. Ale mám teď delší dobu známost a poznal na mě, že se mnou není něco úplně v pořádku, když se mě dotknul třásla jsem se, každé větší přitisknutí a pocit bezbrannosti pro mě byl nepříjemný. Po delším váhání a přemlouvání sama sebe jsem mu to nakonec dnes řekla.
    Nevzal to nějak špatně, šlo vidět, že ho to zaskočilo. Asi přesně nevěděl, jak zareagovat. Snaží se mě přesvědčit, že se nemusím bát, že mi neublíží, ale je to pořád ve mě. Nemůžu se toho bloku zbavit! Ani sama nevím, zda ho chci překonat, jít dál, mít partnera. Ztratila jsem v mužích důvěru, hnusí se mi. Každý pohled mi příjde úchylný a všech se moc bojím..

  • ..

    B Dobrý den,
    i já bohužel mám tu odpornou zkušenost se znásilněním. Stalo se to před 3 lety, bylo mi tehdy 16 a znásilnila mě skupinka 6 kluků. Byli tak odporní, agresivní, trvalo to věčnost, smáli se, bylo mi na blití. Dodneška nesnesu, když mě někdo chytí víc surově. Dost často se mi to vrací.
    Zkoušela jsem to už překonat s bývalým partnerem, hodně jsem se ke všemu přemlouvala, ale bohužel jsem to nedokázala a jemu o mém problému neřekla. On samozřejmě nechtěl holku, ktrerá se s ním nevyspí. Takže náš vztah zkončil rozchodem a nemůžu mu to mít za zlé, můžu si za to sama.
    Dlouhou dobu jsem byla sama. Nikomu jsem to neřekla, je pro mě těžké o tom mluvit a vybavovat si to. Ale mám teď delší dobu známost a poznal na mě, že se mnou není něco úplně v pořádku, když se mě dotknul třásla jsem se, každé větší přitisknutí a pocit bezbrannosti pro mě byl nepříjemný. Po delším váhání a přemlouvání sama sebe jsem mu to nakonec dnes řekla.
    Nevzal to nějak špatně, šlo vidět, že ho to zaskočilo. Asi přesně nevěděl, jak zareagovat. Snaží se mě přesvědčit, že se nemusím bát, že mi neublíží, ale je to pořád ve mě. Nemůžu se toho bloku zbavit! Ani sama nevím, zda ho chci překonat, jít dál, mít partnera. Ztratila jsem v mužích důvěru, hnusí se mi. Každý pohled mi příjde úchylný a všech se moc bojím..

    • B.Z. Dobrá rada nad zlato. Předpokládám, že jsi prostě mladá holka, za kterou se kluci budou otáčet a ve spoustě z nich vyvoláš touhu. A budou opravdu jako "hladoví vlčáci"..Věř však jedné věci. Není to názor, je to objektivní fakt. Pokud nenavštívíš psychologa, kterému budeš opravdu důvěřovat a který ti pomůže se z toho dostat, těžko někdy nalezneš cestu. Navštívit psychologa je věc, jako když si zlomíš ruku a navštívíš doktora. Nikde o tom nemluv,nikomu to neříkej, prostě jen koukni na internet zda ve tvém okolí nějaký psycholog či psycholožka je, zavolej tam, jen zhruba nastiň svůj problém a domluv si schůzku. Nečekej zázraky, ale čekej pomocnou ruku. Držím palce.

  • Znásilnění

    Kača Jsem ve stadiu kdy uběhlo od osudné noci měsíc a něco...Byla jsem znásilněná mým bývalým partnerem ze kterým mám 5letou dceru a ze kterým už 5 let nejsem... Po té co jsem tento trestní čin náhlasila a hned první den se od policie doslechla že mi nevěří a celý týden stejný kolotoč výslechu, ukázaní míst kde se co stalo,odevzdání věcí co jsem měla v tu dobu na sobě, i to že když ... mi volala kamarádka a já prosila o pomoc ...nevím zítra jdu k dalšímu výslechu,nevím co si počít mám ze všecho strach,myšlenky že ze mě udělají lhářku nebo bůh ví co ještě . Kontaktovala jsem BKB dostala vzácné rady od čtvrtka nastupuji na psychoterapii,ale pořád se nemůžu dovolat nikoho kdo by mi opravdu pomohl bylo mi zděleno že v mém případně by bylo nejlpší najít si zmocněnce,ale koho všichni mě opustili snažila se kontaktovat právníka-podle něj to není za potřebí...připadám si že jsem měla radši mlčet nic nenahlásit...Mé výčitky že jsem vzala otce naší dcerky, to že za to můžu já svým výstředím oblečením, to že mám strach přijít do kontaktu s jakým koliv mužem-radši přecházím na druhý chodík nebo si vyžádám ženu....připadám si jako blázen který má ne čele napsano byla znásilněná!!!

    • petra já chodím na podej ruku už docela dlouho a hodně mi to pomohlo, takže jak už to tu bylo doporučeno autorkou stránek, která je jednou z nás a spolupracuje s dalšími lidmi, určitě bych to jen doporučila. Je to takový náš prostor a registrace a řazení do skupin je právě proto, abychom byli ochráněny/i před neadekvátními reakcemi. Já doporučuji

  • FOKUS na čt 24

    Jana http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119615714-fokus-ct24/212411058110016/

    slíbený pořad, týkající se sex. násilí

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=