Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Trauma na celý život

    Lenka Psal se rok 2010 začátek měsíce dubna, zrovna jsem se čerstvě vypořádala s mojí nejhorší kamarádkou - bulímií. Bulímie mi ničila život celých 5 let. Myslela jsem si, že mě nemůže už nic horšího potkat, ale mýlila jsem se.
    Byl krásný slunečný den, já měla v ten den dovolenou a odpoledne jsem se měla sejít s přáteli a jít posedět u sklenky a dobrého jídla. Po setkátní s přáteli jsem šla za mou sestrou a otcem do jedné hospody. Vše probíhalo dobře, všichni jsme se dobře bavili. Otec po chvíli odešel domů, já a sestra jsem zůstali. Byly jsme tam opravdu dlouho, ale vše bylo v naprostém pořádku. Poté co odešla i má sestra, jsem se tam bavila s přáteli mé sestry. Zlom nastal, když jsem si šla k baru koupit pití. Vedle mě stál vyšší, postavově silnější, poloplešatej chlap a nabízel mi, že to pití zaplatí. Po opravdu dlouhém přemlouvání jsem ustoupila a pití si nechala koupit, ale úplně zadarmo nebylo. Podal mi ho se slovy: "Jdi si sednout támhle ke stolu a čekej tam na mě jasný!" Já se jen pousmála a šla si po své zábavě. Jenže on mě neustále pozoroval, až si nakonec šel sednou ke mě. Nejdříve jsem se zdráhala, ale poté jsem se s ním začala normálně bavit. Podotýkám, že jsem nedala jakýkoliv náznak toho, že se mi líbí, natož že s ním chci mít sex. Jen mě jeho komplimenty těšily, jakou ženu by netěšily, že? Pak jsem šla na toaletu, v momentě kdy jsem chtěla jít do jedné z kabinek, uslyšela jsem dveře, otočila se a v místnosti stál on. Najednou jakoby se změnil, měl něco hrozného v očích. Přitiskl mě na zeď, začal líbat na krk, jednou rukou mi držel ruce, abych se nemohla bránit a druhou mě osahával. Pak si jen pamatuji úder do hlavy a pak až probuzení na zemi s vytaženou podprsenkou a staženými kalhoty a kalhotkami. Jediné co vím, že se mi chtělo strašně brečet a všude jsem měla sperma.
    Ani nevím, jak jsem se dostala zpět do hospody. Ale tam to už šlo rychle. Jeden kluk to na mě zřejmě poznal a začal se o mě starat, přivolal policii a já se mezitím několikrát složila. Zarážející na tom je, že ON v hospodě byl nadále, jakoby se nic nestalo.
    Poté co přijela policie, já seděla u lampy celá v šoku a neustále jsem brečela. Pak jsem nastoupila do policejního auta, tam se půčůrala a viděla jak HO polici honí, utíkal jim.
    Pak už jen následovalo jedno vyslíchání za druhým, strach z chlapů, nezájem o sex, nesnesitelné puntičkářství a mnoho dalšího.
    Mylně jsem si myslela, že až bude po soudě, prostě po všem, bude líp, ale nebylo a není. Je to něco přes 2 roky a já se s tím pořád nedokážu smířit. Trápí mě šílené deprese, úzkost, strach, nervozita a bojím se, že už nikdy nebudu stejná jako před tím. Pořád mě to straší, i když nechci.
    Doufám, že se to někdy změní, chodím na psychiatrii a čekají mě i psychoterapie, tak věřím, že mi to pomůže.

  • trauma

    Katka Zdravím. Objevila jsem vynikající knihu a konstelacích traumatu od Franze Rupperta. On se tedy zabývá spíš objvováním traumat dávno zasutých, ale když už jsou venku, je třeba je řešit a to také dělá konstelační metodou. Alespoň tak jsem to pochopila. U nás by to měl dělat radim Ress. Máte s tím někdo zkušenosti? To by totiž mohlo významně pomoct.

  • Znásilňování otčímem...

    Karolína Ahoj, všichni.. stalo se něco, co jsem nikomu neřekla, ani mámě, ani mám dvěma ségrám. Mamka si našla nového chlapa, který mě už od třinácti pravidelně znásilňuje.. hrozí, že když to někomu řeknu, udělá mi něco horšího, a tak to tutlám v sobě. Dnes je mi šestnáct let a pořád to trvá. Každý večer se bojím, že otčím přijde a zase mi to bude dělat. Pohne se klika u dveří a já se třesu. Jeho doteky jsou mi odporné. Jeden kluk ze školy je do mě zamilovaný, ale já se ho straním. Vlastně se straním všech a oni mě mají za divnou. Někdo na mě sáhne a já se rozbrečím. Každou noc, kdy jde mamka do práce a sourozenci už spí, otčím přijde a já vím, že se všechno bude opakovat.. naposledy mě znásilnil včera večer.. chci to někomu říct, ale bojím se ho.. že udělá něco mě, nebo mojí rodině.. policie nepřichází v úvahu..poraďte, prosím, co mám dělat? hrozně se bojím.. hodněkrát mě popadly myšlenky na sebevraždu.. a někdy nejsem daleko k činu.. žiju v neustálém strachu, z otčíma se mi chce každý den zvracet víc a víc..

    • d Jana má pravdu musíš to někomu říct.vy obě.nečekejte až to potká i sestry protože to tak dopadne.nemusí to být linka důvěry tam vám poradí jít na policii stačí nějaká jiná osoba kamarádka doktorka...a pokud to nechcete říct napište to v dopise a dejte ho osobě které věříte.držím palce ale opravdu s tim nečekejte!!!!

    • Chucky Ahoj mám stejný problém. Otčím mě znásilňuje od 12 a já to nikomu neřekla. Vyhrožuje mi ,že to udělá i mladší sestře a zabije mě. Nejhorší je ,že je toho schopnej. Přemýšlím nad sebevraždou... Je mi 16 a před týdnem jsem zjistijtila ,že jsem těhotná a to kvůli němu. Zjistil to a plánuje přestěhovat se semnou pryč od rodiny ,aby nademnou měl kontrolu. Nevím co mám dělat, jsem zoufalá a chci umřít... Prosím pořaďte!!! Prosím

    • Jana čím dřív to někomu řekneš, tím líp!!!! Je jasné, že máš hrozný strach ale skus to překonat! Řekni to někomu, komu věříš a nebo volej na linku bezpečí! Uvidíš, že ti bude líp! Neměj strach, nic horšího ti neudělá!Říká to jen proto, že se bojí vězení. Dělej něco a to hned!!!!

    • Katka Volej donnu, nečekej na nic propána.

  • Znásilněná a nabízející pomoc

    Nikol Zdravím všechny! Také jsem si tím prošla, bylo mi 14 let, toho člověka nedopadli. Od té doby bojuji se spoustou strachů a snažím se udržet svůj mozek správně v chodu. Nabízím komukoliv kdo si tím prošel pomoc, spolupráci, podporu a ramínko na vyplakání. Holky mají držet při sobě, věřte mi, že jsem měla obrovský problém, důvěřovat chlapům. Můžu vám pomoci vypořádat se s tím, nejsem psycholog, ale můžu vám poskytnou rady, které mi pomáhají opravdu hodně. Chodila jsem každý týden za psychologem po té události, moje rodina to absolutně neřešila, bylo to jedno obrovské tabu a z vlastní zkušenosti vím, že jsem se jen víc uzavírala do sebe. Čím víc to psycholog pitval, tím to bylo horší. Neuzavírejte se, vyhledejte pomoc a nechte si poradit. Jak propadnete svému strachu, je těžké to spravit. Chce to spoustu síly a víry, že se všechno spraví. Nemusíte nutně věřit v Boha, stačí věřit v sebe a v lepší zítřky. Jsem v Hradce Králové, ráda se s Vámi třeba sejdu a můžeme probrat cokoliv co budete mít na srdci, klidně i jen napište na email: siebertova.nikol@gmail.com . Jsem opravdu dobrý posluchač a ráda poradím všem. Jen si buďte jisté, že je to běh na dlouhou trať a překonat ten špatný pocit a strach a chuť setnout tomu zmetkovi hlavu, jen tak nezmizí. Můžu vám aspoň pomoci to překonat trochu lépe, protože vím jak se cítíte.
    Všem přeji spoustu síly a ať je každý den, lepší než ten předchozí.
    Držím palečky Nikol

  • Znásilnil mě cestou domů

    ToJeFuk Včera jsem se o půlnoci vracela z baru domů, střízlivá. Za mnou šel několik desítek metrů mladý muž, měla jsem z něj velmi divný pocit a začla jsem mít strach. Ve chvíli kdy jsem vytáhla telefon a začla vytáčet přítele, ke mně zezadu přiskočil, vzal mě pod krkem a nutil k orálnímu sexu. Pod pohrůžkou že mě zabije. Ze strachu jsem udělala, oč žádal. Následovala vaginální i analní soulož, nakonec mě ještě obral o peníze. Po styku jsem se zvedla a doběhla domů (3m cesty), zalarmovala jsem přítele a jeli jsme ihned na policii. Tam následovalo pětihodinové kolečko výslechů, prohlídek, procedur... oběti asi znají... Stalo se to víceméně v centru města, kde je pár kamer, je šance záznamu. S policií jsem maximálně spolupracovala a říkali, že na tom usilovně pracují, že je to priorita. Nyní píšu tyto řádky, naprosto otupělá. Chci toho hajzla dostat a rozmlátit mu hlavu. Chci, aby ho chytli a šel sedět. Bojím se ale, že ho nechytí a já budu každý den ve strachu, že ho někde potkám. Bojím se, že na to budu neustále každý den myslet. Bojím se, aby se mě přítel nezačal štítit. Bojím se o svůj vztah. Bojím se, že jsem od něj chytla aids, protože nepoužil ochranu. Bojím se následujícíh dvou měsíců čekání, protože dříve nemá smysl si dělat test. Může mi někdo s podobným zážitkem poradit, jak se z toho co nejdříve dostat?

    • kikuš skus psychoterapii

    • S. O svůj vztah se neboj, jestli tě přítel vážně miluje, tak tě určitě podrží! Co se týča toho pokud ho nechytí zkus si aspoň koupit třeba pepřák na obranu. Je to lepší než nic. Na testech jsem taky byla, měla jsem z toho hrozné nervy, ale naštěstí dopadly dobře a to samé přeju i tobě. Není žádná věc, která by zaručeně pomohla se z toho dostat. Mě moc pomohla opora nejlepšího kamaráda, všechno jsem mu řekla a on mi moc pomohl jenom tím, že poslouchal. Jinak to chce prostě čas. Snad to zvládneš

  • Znásilnění

    Monika Dobry den je mi 18 let,byla jsem presne v 15 letech a jeden tyden sexualne zneuzita stalo se to v byte kde jsem zila s mamkou s dvoumi bratry a s mamincinim pritelem,ktery mel jeste sveho syna.Zacalo to okolo 23 h. v noci.Syn pritele mamky vesel v noci do meho pokoje kdyz jsem spala a nic netusila.Proste mi nacpal pusu ponozkama a zalepil mi ji velmi lepici paskou pak mi zacal vyhrozovat,ze me necha zmlatit,ze mamine namluvi lzi ze kourim marihuanu ze delam prostituci a jine veci hrozne veci ze zaridi to abych nemela klidny zivot a jen problemy.Aby me dohnal k silenstvi.Hned pote co mi vyhrozoval sem se samozrejme zacala branit,kousanim do ruky a kopanim kam sem mohla ale nestacila jsem se mu ubranit.Byl to docela svalovec a ja nemela sanci,dal mi velkou facku az sem se zalostne rozplakala a mela pocit ze uz nikdy nebudu mit zivot tak dobry jaky jsem zila do te doby nez ta nocni mura zacala.Zaprel mi silne ruce abych nic nemohla a vnikl do me,moje myslenky se tocili kolem sebevrazdy citila jsem se tak necista a pouzita.Chtela jsem byt do 18 cista jako cerstve padly snih.A o to nejcenejsi me propravil.Druhy den rano jsem chtela rici mamine vse co se stalo ale bala jsem se tak sem nic zatim nerekla.Spinave prosteradlo od krve jsem schovala a dala nove,modriny na rukach sem zakryvala dlouhym trikem a byla velmi smutna ale mama si niceho nevsimla myslela si ze mam zas tu svou bubertalni naladu atak me ignorovala.Za tyden se on odstehoval a ja mame vse rekla.Reakce byla takova a proc si mi to nerekla drive??Odpovedela jsem ze mi vyhrozoval a ze sem mela strach.Ale mama trvala na tom ze si vymyslim a proc sem ji to hned teda nerekla.Kdyz pak prijel za nami zase,nic mu, na to nerekli neresili s nim nic a byl bez trestu, ktery by si zaslouzil.Byla jsem zklamana moji matkou ja v ni cekala pochopeni a utechu ale asi si me natolik nevazi a nema me tolik rada.Stve me ze on byl na prvnim miste nez ja a ja tehdy zjistila co pro mamu znamenam.Nic !!!!! Jeste mohl byt potrestan ale ted je pozde Jak si jen ulevit a taky mu to nejak vyvratit napr. pomstou? Poradte mi jak?? Dekuji za precteni

    • petra je mi to moc líto..ale viz příspěvek níže, pokud chceš opravdu pomoci a necítit se úplně sama. držím pěsti

  • ...

    B Taky mám tu hnusnou zkušenost a stalo se mi to přímo vedle mého dlouholetého přítele, když jsem u něj spala byl u něj na návštěvě jeho bratranec(17let) see svým přítelem jsme se opili a usli vedle sebe. jeho 17ti letý bratranec mě tu noc znásilnil....můj přítel ho strašně moc to ráno zmlátil ,ale já neodkázala ani mluvit a nic udělat.... je to asi měsíc co se to stalo a pořád se s tím neodkážu vyrovnat, přítel chtěl abych to nahlásila na policii ,ale má to smysl??poomůže to? když se v otm někdo bude hrabat a chtít po vás znovu a znovu to popisovat?

    • petra podej ruku, persefona, rosa, nebo linka pomoci v krizi-tam jsou školení policejní psychologové, já chodím na podej ruku na fórum, pomáhá mi se tam vracet a kdykoliv mi není dobře se můžu poradit s lidmi, kteří prošli a prochází tím samým a navíc každý z nich je v jiné fázi, takže to i dost motivuje. Navíc jsou tam i někteří lidé z blízkých a emoc. zneužívaní a dodává mi to pocit, že jsou i lidé, kteří mají sice jiné problémy, ale i díky nám je vnímají jinak a naopak. Nebude to ze dne na den lepší, ale určitě doporučuji obrátit se na lidi, kteří vědí o čem mluví a můžou předat zkušenosti. Ale někomu to nemusí vyhovovat, to jsem se tam taky naučila :)

    • B.Z. Rád bych reagoval kraťoučkým příběhem. Na internetu jsem se seznámil s velmi mladou dívkou (16let)...po dlouhém psaní jsme se sešli a vyprávěla mi příběh, kdy se stejně tak přes internet seznámila s klukam...Když se poprvé viděli na nějaké zábavě, nabídl ji, že ji doprovodí domů a cestou se ji pokusil znásilnit. Od té doby se jí o tom zdálo, začala navštěvovat psychologa, začala žít život s nočními můrami. Co mě však později šokovali nejvíc, že to neohlásila. Další rok jsme o tom skoro nemluvili, ale jak se jí vše vracelo..tak prostě nakonec šla a téměř po roce to opravdu nahlásila policii. Nebudu to rozpitvávat dál, jen zmíním, že dotyčného hajzla policie skutečně dopadla a zjistila, že za ten rok, který uběhl od znásilnění kamarádky a tím, kdy to nahlásila, tak znásilnil další čtyři dívky.
      Chci Vám dát radu. Vím, že je to pro vás těžké se k tomu vracet.Je těžké o tom mluvit, ale je nutné to nahlásit. Pokud jste nebyla tak opilá, že byste si to nepamatovala a pokud opravdu došlo ke znásilnění...nahlaste to. Nebojte se policii říct, že to chcete probrat třebas s policistkou. Nebojte se uplatňovat svá práva, ale také se nebojte ten příběh vylíčit. Zabráníte tomu, aby si takový hajzl mysllel, že mu to projde a příště to udělal znovu...

    • B mimochodem mně je 21 let a tomu hnusnému stvoření 17...

  • ..

    Marcel Donbrý den,
    chtěl jsem požádat o pomoc nevim co delat jak jednat. S moji manželkou jsme se brali pred 10 mesici. Mame nadhernou dceru, a celkem se zname neco kolem 3let. Posledni 3 mesice jsme se stale jen hadali, skoro spolu prestavali spat a i cokoli jineho zacali jsme se proste oddalovat. dnes co jsme se trosicku priopili a nejakym zpusobem jsme se dostali na tema ze bychom si o tom mohli spolu promluvit v cem delam chybu nebo co je spatne, tak po krute hadce kdy jsem se dozvedel ze se mnou spi uz 2 a pul roku z "donuceni" nikdy jsem ji k nicemu nenutil, tak mi rekla ze ji v 8 letech znasilnil jeji 14 lety bratr. a ze to nechce resit ze ji nikdo stejne nic verit nebude a ze si nechce odvratit rodinu. Nevim co delat nevim jak jednat, svou zenu miluju a nevim jak se zachovat a jak ji pomoci.... dekuji kdyztak mi prosim odepiste na stmaca@seznam.cz dekuji

    • Alex142 Reknete ji, ze ji verite VY. vezte, ze kdyz taketo velke trauma neni reseno tak clovek se zcvokne a bude se to jenom zhorsovat, ono to casto vyjde na jevo po rokoch v case ked je clovek pripraveny sa s tym popasovat, chodte na parovu terapiu a postupne presvedce manzelku na individualni, je spravne aby si prezila potlacovane pocity, pocity hanby pocity hnevu su na mieste, bude spravne povedat to rodine a aj bratovi. Kludne napisanim listu, hnev ma partit spat agresorovi. Oni mozno neuveri , to je ale velmi bezna reakce, dulezite je aby pri ko nfrontaci manzelka zistila, ze im uz neni pomoci a ona se tam mohla odpoutat. Nema na to zapomenout => to je tutlani a to uz prece dela. Vse az se na to bude citit. Zacnite s tou parovou terapii

  • ..

    B Dobrý den,
    i já bohužel mám tu odpornou zkušenost se znásilněním. Stalo se to před 3 lety, bylo mi tehdy 16 a znásilnila mě skupinka 6 kluků. Byli tak odporní, agresivní, trvalo to věčnost, smáli se, bylo mi na blití. Dodneška nesnesu, když mě někdo chytí víc surově. Dost často se mi to vrací.
    Zkoušela jsem to už překonat s bývalým partnerem, hodně jsem se ke všemu přemlouvala, ale bohužel jsem to nedokázala a jemu o mém problému neřekla. On samozřejmě nechtěl holku, ktrerá se s ním nevyspí. Takže náš vztah zkončil rozchodem a nemůžu mu to mít za zlé, můžu si za to sama.
    Dlouhou dobu jsem byla sama. Nikomu jsem to neřekla, je pro mě těžké o tom mluvit a vybavovat si to. Ale mám teď delší dobu známost a poznal na mě, že se mnou není něco úplně v pořádku, když se mě dotknul třásla jsem se, každé větší přitisknutí a pocit bezbrannosti pro mě byl nepříjemný. Po delším váhání a přemlouvání sama sebe jsem mu to nakonec dnes řekla.
    Nevzal to nějak špatně, šlo vidět, že ho to zaskočilo. Asi přesně nevěděl, jak zareagovat. Snaží se mě přesvědčit, že se nemusím bát, že mi neublíží, ale je to pořád ve mě. Nemůžu se toho bloku zbavit! Ani sama nevím, zda ho chci překonat, jít dál, mít partnera. Ztratila jsem v mužích důvěru, hnusí se mi. Každý pohled mi příjde úchylný a všech se moc bojím..

  • ..

    B Dobrý den,
    i já bohužel mám tu odpornou zkušenost se znásilněním. Stalo se to před 3 lety, bylo mi tehdy 16 a znásilnila mě skupinka 6 kluků. Byli tak odporní, agresivní, trvalo to věčnost, smáli se, bylo mi na blití. Dodneška nesnesu, když mě někdo chytí víc surově. Dost často se mi to vrací.
    Zkoušela jsem to už překonat s bývalým partnerem, hodně jsem se ke všemu přemlouvala, ale bohužel jsem to nedokázala a jemu o mém problému neřekla. On samozřejmě nechtěl holku, ktrerá se s ním nevyspí. Takže náš vztah zkončil rozchodem a nemůžu mu to mít za zlé, můžu si za to sama.
    Dlouhou dobu jsem byla sama. Nikomu jsem to neřekla, je pro mě těžké o tom mluvit a vybavovat si to. Ale mám teď delší dobu známost a poznal na mě, že se mnou není něco úplně v pořádku, když se mě dotknul třásla jsem se, každé větší přitisknutí a pocit bezbrannosti pro mě byl nepříjemný. Po delším váhání a přemlouvání sama sebe jsem mu to nakonec dnes řekla.
    Nevzal to nějak špatně, šlo vidět, že ho to zaskočilo. Asi přesně nevěděl, jak zareagovat. Snaží se mě přesvědčit, že se nemusím bát, že mi neublíží, ale je to pořád ve mě. Nemůžu se toho bloku zbavit! Ani sama nevím, zda ho chci překonat, jít dál, mít partnera. Ztratila jsem v mužích důvěru, hnusí se mi. Každý pohled mi příjde úchylný a všech se moc bojím..

    • B.Z. Dobrá rada nad zlato. Předpokládám, že jsi prostě mladá holka, za kterou se kluci budou otáčet a ve spoustě z nich vyvoláš touhu. A budou opravdu jako "hladoví vlčáci"..Věř však jedné věci. Není to názor, je to objektivní fakt. Pokud nenavštívíš psychologa, kterému budeš opravdu důvěřovat a který ti pomůže se z toho dostat, těžko někdy nalezneš cestu. Navštívit psychologa je věc, jako když si zlomíš ruku a navštívíš doktora. Nikde o tom nemluv,nikomu to neříkej, prostě jen koukni na internet zda ve tvém okolí nějaký psycholog či psycholožka je, zavolej tam, jen zhruba nastiň svůj problém a domluv si schůzku. Nečekej zázraky, ale čekej pomocnou ruku. Držím palce.

  • Znásilnění

    Kača Jsem ve stadiu kdy uběhlo od osudné noci měsíc a něco...Byla jsem znásilněná mým bývalým partnerem ze kterým mám 5letou dceru a ze kterým už 5 let nejsem... Po té co jsem tento trestní čin náhlasila a hned první den se od policie doslechla že mi nevěří a celý týden stejný kolotoč výslechu, ukázaní míst kde se co stalo,odevzdání věcí co jsem měla v tu dobu na sobě, i to že když ... mi volala kamarádka a já prosila o pomoc ...nevím zítra jdu k dalšímu výslechu,nevím co si počít mám ze všecho strach,myšlenky že ze mě udělají lhářku nebo bůh ví co ještě . Kontaktovala jsem BKB dostala vzácné rady od čtvrtka nastupuji na psychoterapii,ale pořád se nemůžu dovolat nikoho kdo by mi opravdu pomohl bylo mi zděleno že v mém případně by bylo nejlpší najít si zmocněnce,ale koho všichni mě opustili snažila se kontaktovat právníka-podle něj to není za potřebí...připadám si že jsem měla radši mlčet nic nenahlásit...Mé výčitky že jsem vzala otce naší dcerky, to že za to můžu já svým výstředím oblečením, to že mám strach přijít do kontaktu s jakým koliv mužem-radši přecházím na druhý chodík nebo si vyžádám ženu....připadám si jako blázen který má ne čele napsano byla znásilněná!!!

    • petra já chodím na podej ruku už docela dlouho a hodně mi to pomohlo, takže jak už to tu bylo doporučeno autorkou stránek, která je jednou z nás a spolupracuje s dalšími lidmi, určitě bych to jen doporučila. Je to takový náš prostor a registrace a řazení do skupin je právě proto, abychom byli ochráněny/i před neadekvátními reakcemi. Já doporučuji

  • FOKUS na čt 24

    Jana http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119615714-fokus-ct24/212411058110016/

    slíbený pořad, týkající se sex. násilí

  • Mám pocit viny a nevím co je správné a co mám dělat

    Nikoleta Mám obrovský pocit viny, před 5 lety se stala věc na kterou jsem již zapomněla, nebo spíše musela zapomenout a pohřbila jsem jí pod hustou vrstvu mlhy, bohužel se mi před pár dny připomněla. Jako čerstvá 18ka, jsem si našla kluka, o něco malinko staršího než já a vše bylo fajn, dokud se nezačal mezi nás vměšovat jeho nejlepší, o dost starší kamarád, časem jsem zjistila, že kluk s kterým chodím, je zcela fascinován a ovládán touto osobou, neměla jsem ho ráda, několikrát po mě vyjel v nepřítomnosti mého chlapce. Jednou jsme šli na party k němu na byt a do půl hodiny jsem o sobě nevěděla. Už tehdy jsem skoro nepila, ale na tom večírku jsem vypila pouze trošku vaječného likéru...pak si pamatuji jen vše útržkovitě a až za pár hodin jsem se probrala do zmateného stavu, načež mě odvezli oba domů. A já si až na druhý den začala uvědomovat co se stalo...nejlepší kamarád mého partnera si vzal to co bych mu já osobně nikdy nedala a člověk, kterému jsem důvěřovala, tomu jen přihlížel. Zvěčnil si to na video a stále mi ho posílal a vyhrožoval mi, že to umístí na web a podobně pokud nebudu mlčet. Jsem dost z ortodoxní rodiny, a do 18 jsem byla pana, šíleně jsem se styděla a udělala opět tu největší chybu, že jsem se s tímto člověkem sešla a snažila se orodovat o to, ať toho nechá...jak naivní jsem byla...zamkl mě v autě a odvážel mě někam pryč...hystericky po mě křičel, jestli jsem tak blbá, že nevím, že mě miluje...tak mě vozil několik hodin po okolí Ostravy až byla už noc a já tak brečela a kopala okolo sebe že to nevydržel a vyhodil mě s auta, načež jsem nevěděla kde jsem a zbytek je nepodstatný...ale mí rodiče se to nikdy nedozvěděli...a to z několika důvodů, že by nikdy nepochopili proč jsem lezla na ten večírek a do toho auta, čemuž i já dnes nerozumím a protože má můj otec horkou jižanskou krev a zabil by ho...a především protože jsem se šíleně styděla...toho člověka potkávám dodnes v ulicích Ostravy, je to člověk, co měl do nedávna stavební firmu, vždy když jsem ho potkala a on opět dělal jako že mě nezná jsem myslela, že se zhroutím...časem jsem si však natolik vsugerovala, že se to nestalo, že jsem se naučila s tím žít a našla jsem si úžasného partnera a spokojeně jsme si žili, než se ozval opět kluk, se kterým jsem před lety chodila a měl šílenou potřebu se mi omlouvat, a tvrdit, jak to považuje za svou největší životní chybu...co bylo však nejhorší bylo to, že mi řekl, že takových jako já bylo spousta a přesně to co se stalo mě udělal ještě dvěma dalším. Řekl mi, že mezi jeho obětmi, které ne vždy zneužil takovým způsobem jako mě, ale třebas je zmanipuloval, byli i holky ve veku 13 let...že během celé doby co se oni dva spolu bavili (už 3 roky ho neviděl, neunesl to všechno), měl partnerku, která nic netušila. Ten člověk běhá po Ostravských ulicích a nikdo nic s tím nedělá...nikdo nic nikdy nenahlásí, ten kluk řekl, že ho nenahlásí, protože by to bylo tvrzení proti tvrzení a že žádná holka by to nepřiznala, protože se všechny stydí ani já nic nemůžu udělat, protože nemám žádný důkaz a je to již tolik let...mám teď šílený pocit viny, že jsem něco neudělala tehdy, a že se to nemuselo stát tolika dalším...teď už jsem mnohem silnější osobnost a měla bych na to i odvahu, ale nemám bohužel tu moc s tím něco udělat...co s tahovým člověkem? Co by jste dělali, nevím jsem bezradná a cítím se vinná.

    • Victoria Ahoj, nevím, jak je to dlouho, co se ti tohle stalo, ale vím, že promlčecí lhůta je poměrně dlouhá... Rozhodně není Tvá chyba, že se něco takového stalo ani, že ses o tento zážitek nedokázala "podělit" se svou rodinou, či dokonce policií... Mě bylo 12, když jsem byla znásilněna... Znám mnoho dívek, kterým to udělal ten samý muž a zachovala jsem se podobně jako ty.. Nic jsem nenahlásila, nikomu jsem nic neřekla... Jen s tím rozdílem, že jsem to nedokázala takto potlači a myslela na to na každičkém kroku ještě dost let.. Nyní je můj případ promlčený a mě to hrozně mrzí.. Přestože vím, že člověk, který mi to udělal už byl dvakrát odsouzen za tyto činy a nikdy to nepomohlo, stejně bych byla ráda, kdybych věděla, že byl potrestán znovu.. Zkus si najít, kolik by dostal za svůj prohřešek onen kluk v trestím zákoně a podle toho zjistíš délku promlčecí lhůty.. Pokud není moc pozdě, vřele bych ti doporučovala vše nahlásit, protože později toho budeš litovat jako já... A to bych nerada.. Zkus se svěřit příteli, kamarádce, učitelce, mamce nebo komukoliv blízkému a zajděte na policii spolu.. Nebude sice možné získat tolik jako těsně po činu, ale pokud znáš jméno pachatele, tak neváhej a udělej to.. Už proto, aby se to nestávalo dalším a dalším dívkám tak, jako jsem to dopustila já...
      Budu držet palce ;)

  • Autorka stránek podejruku.cz

    Jana Dobrý den,
    ráda bych zde vyjádřila naprosté zděšení nad některými reakcemi, které jsou naprosto nevhodné a zavádějící, i když si jasně uvědomuji, že vycházejí často více ze selského rozumu než ze znalosti dané problematiky. Naprosto zásadní ale je, že takové reakce přináší více škody než užitku, protože se jedná o věc, které mnohdy nerozumí ani sami lidé, kteří byli vystaveni jakékoli formě sexuálního násilí. Pokud chcete získat nějaké informace, předtím než se rozhodnete reagovat nebo i přispět zde, navštivte prosím naše stránky a zkuste nebagatelizovat, pokud chcete opravdu pomoci.
    Na našich stránkách je k dispozici i diskuzní fórum, kam se však musíte zaregistrovat a přečíst si podmínky pro uživatele, právě proto, abychom případné nevhodné rady či reakce dokázali monitorovat.
    Poslední věc, kterou jsem chtěla napsat je, že se kolem 20. dubna bude vysílat pořad FOKUS týkající se našeho sdružení a problematiky sex. násilí. Pokud by vás to zajímalo.
    Zdravím
    Jana Ježková

    • B.Z. Lauro, odepisuji spíš proto, že bych chtěl, aby každá znásilněná žena pochopila, že to, čím prošla, je hrozné. To, že se v tom policie bude šťourat, je nepříjemné, ale naprosto nezbytné. Pokud se násilník dozví, že jste znásilnění nenahlásila a prostě nechala být, bude jeho jednání otrlejší a možná i agresivnější, protože bude mít pocit, že se mu nemůže nic stát. Znásilnění, pokud se jedná opravdu o znásilnění, není nidky vinou ženy a to ani přesto, že je vyzývavá a provokující, což není váš případ. Doporučil bych Vám navštívit psychologa. Bez bázně a ostychu. Pomůže Vám to, věřte tomu. Není to jako tabletka, nezabere to hned, ale pomůže. Co se týče dalšího postupu, možná i psycholog Vám poradí, abyste se obrátila na policii a to i přesto, že se jedná o značný časový odstup. Velká rada...nedržte to v sobě, nesnažte se to pohřbít, snažte se to dostat ven, snažte se získat rady a pomoc. Víte, hodně nedorozumění a smutných věcí vzniká špatnou komunikací. A to i například komunikací v rodině. Nevím jak to máte vy doma, jaký vztah máte k rodičům, ale možná byste mohla zkusit mamce naznačit a pak vysvětlit co se stalo. Je to nejbližší člověk.

    • Jana Lauro dobrý den. I přes registraci, kde je třeba uvést pouze email (jakýkoliv) a přezdívku, je fórum v anonymitě!
      zde je odkaz na fokus, pokud jste ho neviděla:
      http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119615714-fokus-ct24/212411058110016/

    • Laura Dobry den pani Jezkova,
      jsem autorka posldniho prizpevku. Na vase stranky jsem se divala, ale odradilo me to, ze se musim registrovat. Chci zustat v anonymite. Jelikoz jsem se rozhodla s tim nic nedelat, stydim se, ze se to vubec stalo. Vycitky tady jsou.

      I kdyz citim, ze slo o znasilneni, citim v tom i svou vinu.
      Zajimal by me vas nazor na to, co se stalo me. Je to velice cerstve, stalo se to nedavno a myslim na to opravdu hodne. Potrebovala bych slyset nazor specializovane osoby, ktere mi rekne objektivne co si o tom mysli.
      Na vas porad se urcite divat budu, treba se dozvim vice.
      Moc vam dekuji, Laura

  • Bylo to znasilneni? Prosim napiste svuj nazor.

    Laura Mam jeden pribeh a zajima me, jestli jsem byla znasilnena nebo ne. Kazdopadne ja se citim znasilnena a zneuzita. Byli jsme na jedne dovolene o 4 lidech. 2 kluci 2 holky. Nic mezi nami nejiskrilo, nedavala jsem za celou dobu najevo, ze bych po nekom vyjizdela. Posledni noc jsme se opili. Uprostred noci jsem se probrala a zjistila jsem, ze jeden z nich je ve me, zatimco ostatni spi. Nevedela jsem co mam delat, tak jsem nedelala nic, mezi tim jsem zase usinala. Byla jsem opila a navic strasne unavena - takovy polospanek. Ale v tu chvili mi doslo, ze je ve me a ze se mi to nelibi.
    Rano jsem se vzbudila a nemohla jsem tomu uverit, nevedela jsem, co se stalo, jestli jsem to ja vyprovokovala, jestli jsem ho svadela. Jen jsem vedela, ze me nepritahoval a neverila jsem tomu, ze bych to zacala ja. Proto jsem se zeptala kamaradky jak veder probihal. Rikala, ze jsem usnula jako prvni a ze jsem spala tak tvrde, ze me nemohli probudit. V tu chvili mi doslo, ze ja nic vyprovokovat nemohla. Zeptala jsem se toho dotycneho co to melo znament, on rekl, ze me v noci vzbudil a ze se me zeptal, jestli mi to nevadi. Ja jsem udajne rekla ze ne [jako ze mi to nevadi] a udajne jsem si sundala i kalhotky.
    On nema potrebu se mi za neco omlouvat, dle neho jsem pry nekladla odpor. Jenze ja si to nepamatuju, pamatuju si az to, jak byl ve me, coz muselo byt par minut pred tim, nez se me zeptal. To znamena, ze pokud jsem skutecne na neco reagovala, byla jsem v polospanku a nevedela jsem co rikam, nebo to znamena, ze lze.

    Nevim co mam delat, nevim jak reagovat, nevim jak se tim vyrovnat. On proste vyuzil toho, ze vsichni sli spat a vedel ze jsem byla opila nejvic tak na me proste vlezl a udelal si to. Je to otresny zazitek, matne si jen vzpominam, ze jsem byla strasne sucha, tak si pomahal slinama, nehybala jsem se, nevedela jsem, jak reagovat. Nejdrive jsem se obvinovala ze jsem snad ja ho svedla, ale kdyz mi kamaradka rekla, ze ne, ze jsem sla brzy spat, doslo mi, ze ja ho urcite nesvadela. Beru to jako znasilneni, ale mam ja vubec moznost neco dokazat? On ten sex priznal, ale co ted? Ja nekladla odpor, jen vim, co si pamatuju.
    Prijde mi silene, jak nekdo muze zneuzit neschopnost branit se timto zpusobem a jeste nemit spatne svedomi. Jako ze je to normalni asi. Pili jsme vsichni, ale tem lidem jsem verila. Ti co spali ve stejne mistosti se mnou spali tak tvrde, ze nic neslyseli, takze oni nemuzou podat zadne svedectvi. Co mam delat???
    Kdybych ho udala na policii, muzu to dokazat ze byl sex, ale mam na zaklade toho, co jsem tady napsala, sanci dokazat, ze to byl nedobrovolny sex? Mate nekdo zkusenost s tady timto?

    • Marie Dobrý den,
      na tyto stránky jsem se dostala omylem, ale jsem za to velmi ráda. Se znásilněním mám osobní zkušenost. Přežila jsem 4x znásilnění, 2x pokus o znásilnění a bezpočet sexuálního zneužití pod vlivem alkoholu a drog. Vím velmi dobře jak se člověk po útoku cítí, co prožívá a jaké má pocity viny. Člověk by mohl říct, jo, můžeš si za to sama, nemělas chlastat a fetovat, ale nikdo nemá právo využít bezbrannosti druhého člověka a vstoupit do jeho intimity. Pocity viny jsem měla vždy, jsou to strašné pocity, které nezúčastněný člověk nikdy nemůže pochopit.
      Lauro, jde o znásilnění! Násilník totiž nemusí vždy použít zbraň, aby tě dostal. Stačí mu bezbrannost druhé osoby, je to pro něho výhodnější. Co je vlastně znásilnění? Znásilnění nastává vždy, kdy se násilník jakýmkoliv způsobem dožaduje sexu a napadená osoba to odmítá. A ve tvém případě to tak bylo, kdy jsi mu po procitnutí řekla, co to děláš a nechtěla to. Když on i přes to pokračuje dál, tak je to znásilnění. I kdybyste byli partneři a byli jste domluvení na sex a ty by si v polovině řekla, že už dost, a on přesto pokračoval, tak i tehdy se jedná o znásilnění. Sex má být v harmonii na obou stranách a když to není, tak je to špatně.
      Policie - pokud se ti to stalo nedávno, tak policie bude velmi špatně dokazovat, že se vůbec něco stalo. Policie potřebuje hlavně důkazní materiál (sperma, záznam z gynekologického vyšetření či svědectví svědků ...). Vždy je dobré to buď nahlásit hned a nebo to nechat tak. Já osobně jsem nikdy neměla odvahu na policii dojít. Obdivuji každou oběť, že to dokáže. Pokud bych ti mohla poradit, tak si sežeň bezva knihu od Helen Benedict "To není vaše vina". Tato kniha mi velmi pomohla, hlavně zbavit se pocitu viny.
      S přáním pokoje a dobra
      Marie

    • Laura Po celou dobu dovolene mezi nama nic nejiskrilo, chovali jsme se oba jako kamaradi stejne jako s ostatnima. Nerekla bych do nej, ze by byl neceho takoveho schopny. Verila jsem jemu i tomu druhemu, ze by si fakt nic nedovolili. Ten vecer jsem toho vypila mene nez predesle vecery, ale jelikoz jsme cele dny sportovali a moc toho nenaspali, byla jsem spise uplne unavena. Nemohli me probudit. Je divne, ze pockal az ostatni usnou a pak na me vlezl. Podle me zneuzil situace, protoze predpokladal, ze nebudu klast odpor.
      Ano, mas pravdu. Je to pro me pouceni. A svou velkou chybu vidim v tom, ze po probuzeni jsem ho nekopla do kouli. Jenze.. neslo to, byla jsem napul porad ve spanku a hned jsem zase usla..
      Jak jsem psala vyse, opili jsme byli vsichni, ja vypila nejmene, ale svou roli sehrala hlavne unava a tvrdy spanek spojeny s alkoholem.
      Jenze to pak nemuzu s nikym na dovolenou. Tedy mozna jen s holkama. Je to hodne smutne.

      A neni divne, ze souhlasim se sexem a o par minut pozdeji se probudim? nevim... Opravdu nevim a neverim mu, ze jsem si svlekla kalhotky... Ale ted to nezjistim a musim se s tim vyrovnat a zapomenout na to a hlavne - neverit nikomu. Snad muj pribeh nekomu pomuze v tom, aby si davali vetsi pozor... A pozor i na ostatni, protoze tem ostatnim jsem rekla co se stalo a sami si vycitaji, ze ho nechali usnout vedle me. On ty predesle noci totiz spal tim druhym klukem v posteli a ja s tou kamaradkou. A najednou, posledni noc pred odjezdem se tam vetrel jako by nic. A ta kamaradka mi opravdu potvrdila, ze nic mezi nama nebylo dokud jsem neusla....
      Fuj... Je mi z toho na zvraceni jen jak si to vybavim.

      Kazdopadne Magdo, diky za nazor.

    • Magda
      Zkušenosti s tímto nemám, ale zkus se na to podívat třeba z druhé stránky.Je možné, že po tobě dotyčný vyjížděl, nebo se v průběhu dovolené snažiltě zaujmout? Je možné, že se mu povedlo tě probudit, a ty jsi se sexem souhlasila, přestože se na to nepamauješ? Pokud to tak bylo, není co řešit, i když sis to v průběhu sexu rozmyslela, stejně ses nijak nebránila ani neřekla ne.
      Pokud to tak nebylo, on skutečně využil situace, tak se de fakto o znásilnění jedná. Což v případném vyšetřování bude oříšek právě tohle prokázat, neboť jsi byla pod vlivem alkoholu, on nejspíš taky a je to tvrzení proti tvrzení, takže tady je šance tak 50:50.
      Možná to bude trošku drastické, co řeknu, ale aspoň máš poučení pro příště, že se nemáš opíjet tak, že nejsi schopná jakékoli akce, obrany, nebo aspoň trochu rozumného uvažování. Nikdo nemá sice využít bezbrannosti druhého, na druhou stranu nejsou na světě jen samí milím, hodní a slušní lidé, a pokud těm druhým usnadníš "práci tím, že se do toho bezbranného stavu dostaneš sama, je to z velké části i tvoje chyba.

  • Oznámit či neoznámit? Stala jste se obětí sexuálního násilí?

    Veronika Dobrý den,
    jsem studentkou psychologie a provádím výzkum, jehož cílem je získat poznatky o oznamování nebo neoznamování sexuálního násilí. Pro svůj výzkum hledám ženy, jež se staly obětí takového jednání. Jestliže se něco takového stalo i Vám, ráda bych Vás požádala, abyste se zapojila do mého výzkumu vyplněním dotazníku na stránkách: https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dEdPSzJEX002bkNPRnM4SVBMMUFHdVE6MQ
    Výzkum je zcela anonymní a svou účastí v něm, můžete i Vy pomoci dalším ženám, které se dostaly do obdobné situace jako Vy. Budete-li mít zájem o výsledky výzkumu, budou od června k dispozici na https://sites.google.com/site/psychologickyvyzkumonline/vysledky.
    Předem Vám všem děkuji,
    Veronika

  • Co nejde vymazat z paměti

    Ivana Než napíšu svůj příběh, ráda bych poznamenala jednu větu k předchozí debatě o tom, zda je lepší zapomenutý zážitek oživit nebo ho nechat v nevědomí.
    „Dala bych všechno za vymazání mého zážitku z paměti, pokud by to šlo !“
    Právě dnes je to 22 let, co se to stalo mně. Bylo mi 18 let a měla jsem dva měsíce do maturity. Byla neděle večer, šla jsem na internát. Stalo se to už přímo u cíle cesty. Skočil po mně a zatáhl mě vedle na staveniště. Neměla jsem žádnou šanci, protože mě rychle škrcením přivedl do bezvědomí. Ale bylo mi v něm hezky, volně a dobře a nechtěla jsem zpátky. Když jsem se probrala, nemohla jsem nejdřív pochopit, proč je mi hrozná zima. Pak mi to došlo, mezitím neztrácel čas. Jediné, co mi běželo hlavou, bylo, že se to prostě nesmí stát. Ale už jsem nic nezmohla, i když to chviličku vypadalo, že se mu to nepovede. Nechtěl dopustit, že by nevyhrál, takže přitvrdil, pár ranami mě zase znehybnil a chytil tak, že jsem byla jak v kleštích. Ze strachu mě vzala křeč v celém těle. Ale on „to“ i tak, udělal....Hrozně jsem se rozklepala, že jsem si prokousla i jazyk a rty. Naštěstí je to asi v přírodě nějak dobře zařízené, aby člověk moc netrpěl, protože to netrvalo dlouho a pohltila mě tma. A najednou jsem se ocitla úplně jinde. Zdál se mi sen o rodičích. Právě ve chvíli, kdy mě ve snu začal kousat had, jsem se probrala do reality. Ve skutečnosti to had nebyl. Byl to on. Na hrudníku mi prokousl kůži. Z toho všeho, co dělal, mě vzal panický záchvat. Aby mě umlčel, tak mě dusil rukama. Mě se povedlo ho do jedné kousnout, ale neměla jsem to v úmyslu, přišlo to samo. Chytil mě za vlasy a tlačil mi hlavu do země. Řekl, že to mám marné, že toho nenechá. Už jsem nemohla nic dělat, neměla jsem sílu, měla jsem jediné přání- Už ne ! Tenkrát jsem nechápala, proč toho nenechá, o co mu ještě jde. Můj první zážitek... Když jsem se zase začala propadat někam do tmy, tak zrovna skončil.... Zase mi skočil rukama po krku a začal mě škrtit. To už jsem nepochybovala o tom, že tam zůstanu mrtvá. Koukala jsem na budovu školy a myslela si, že už se tam nikdy nepodívám. Loučila jsem se v duchu s rodiči.... A pak, nevím, co mě to napadlo, ale podívala jsem se na něj. A to mě asi zachránilo, protože se v něm muselo něco hnout, něco, co ho zastavilo. Najednou sevření povolilo, z kyslíku se mi zatočila hlava. Zeptal se, jestli budu mlčet, kývla jsem, že ano. (Dodnes si to vyčítám.) Ale pustil mě, odešel. Já jsem z toho byla ještě nějakou chvilku v šoku. Bála jsem se jít, že po mě znovu skočí. Pak, ani nevím jak, jsem se zmobilizovala a snažila se dopravit co nejrychleji do školy.
    Jediná myšlenka, kterou jsem měla v hlavě, byla, že se nikdo nic nesmí dozvědět. Ne kvůli němu, ale ten hlavní důvod byl, že jsem se strašně styděla a bála se všeho, co by pak následovalo. Toho, jak se na mě budou ostatní koukat, že to budou chtít vyprávět, prostě, že to pak budu mít pořád před očima. Naivně jsem si myslela, že se to dá ze sebe nějak setřást. Ve skutečnosti to nebylo a dosud není možné.
    Ten první týden jsem nemohla ani chodit, ani sedět, nemohla jsem do školy a strávila ho na internátu na marodce. Tam jsem byla aspoň ukrytá před světem. Pořád mi bylo špatně, nespala jsem, klepala se tak, že mi drkotaly i zuby, mluvit jsem nemohla a bolelo mě všechno.... Myslela jsem si, že mi způsobil něco vážného, protože můj stav nebyl dobrý. To zničené tělo jsem nenáviděla, nemohla se ho ani dotknout, přála si ho nemít, vyměnit ho, kdyby to šlo.... Vzhledem k tomu, jak jsem vypadala, nebylo lehké to utajit, ale povedlo se, odolala jsem všem výslechům, které následovaly. Vlastně jsem to popírala i sama sobě. Trochu dohromady jsem se dala až po čtyřech měsících, do té doby jsem se chovala naprosto nenormálně.
    Už je to dlouho, ale jsou chvíle, kdy vám to připadá jako včera. Jsem vdaná, mám děti, měla bych mít všechno srovnané. Není to tak. Mívám hrozné sny. Ten zážitek je první, co vidím, když ráno otevřu oči a poslední, co vidím, než je zavřu. Proto je někdy ani zavřít nemohu. Vzpomínky jsou někdy až moc živé, včetně všech bolestí. Za tu dobu už jsem se díky tomu dostala do tolika nepříjemných a krizových situací, že se to ani spočítat nedá. Nikdy jsem nevyhledala žádného psychologa, protože jsem si nedokázala představit, že bych o tom dokázala mluvit. Navíc jsem se stejně na těchto stránkách dočetla, že ne vždy to pomohlo. V posledních dvou letech jsem zjistila, že o tom dokážu psát, asi aspoň to, je pokrok. Snad se s tím někdy srovnám, nevím. Zatím už jsem si prošla snad vším.
    Už jsem se párkrát dočetla o tom, že dokud zlo neodpustíme, tak se s tím nevyrovnáme. Ale co jde odpustit a jak? Tomu člověku bych přála jediné- aby ho do konce života ničila jeho vina, tížilo svědomí. Doufám, že to tak je a že má neustále před očima to, co viděl v mých očích, než mě pustil. Že vidí a slyší to, co tenkrát ignoroval. Jediné, co mi v mé situaci pomáhá, je, že jsem si v podstatě vsugerovala, že všechno dobré, co je v mém životě, je náplastí za to hrozné a že by to nebylo bez tohoto zážitku. A jsou to vlastně ty nejdůležitější věci. Třeba to tak opravdu je, kdo ví.
    Přeji hodně sil všem stejně postiženým !

  • Omluva

    Lucka Chtěla bych se omluvit všem, kterých jsem se dotkla nebo je pohoršila. Neměla jsem to v úmyslu. Opravdu! Nikdy jsem na vlastní kůži znásilnění nezažila, ale hodně jsem o tom četla a na své kamarádce vidím, jak to snáší, nebo spíš nesnáší, protože i čtyři roky po tom je z ní hromádka neštěstí a není schopná normálně žít. Máře nepřeju nic zlého a jsem za ni ráda, že to zvládá tak "dobře". Dala bych všechno, abych mohla mojí kamarádce pomoct, ale ani nevím jak.

    • Lucka Ona se mi vlastně nesvěřila, teda ne hned po tom, co se jí to stalo. Přestala se mnou a s ostatními kamarády komunikovat. Dozvěděla jsem se to o ní jen náhodou, protože o tom napsala článek na jedny stránky a taky si začala psát něco jako deníček na blogu. Psát o tom totiž dokáže, je to taková její terapie, jak to nazvala. Prášky bere, na terapie chodí, ale přesto má pořád strach, žije prakticky v ústraní, nemá žádný společenský život, o nějaký se jí starám já a náš kamarád, ale to až v posledních týdnech. S ním mimochodem začala "chodit", ale co se intimností týče, to je pro ni děsivá představa. Samozřejmě bych jí ráda pomáhala nějak víc, ale studuju na druhém konci republiky, takže spolu komunikujeme hlavně po mailu a to se bavíme víc o "normálních" věcech. Její přítel je jí ale blíž a vídají se minimálně jednou týdně. Dost jí pomáhá, ale vím, že má pořád noční můry, nikoho cizího si nepřipouští k tělu a co hůř sama sebe nenávidí. Jsem ráda, že se trochu zlepšila, co se zase vídá s námi, ale upřímně, pořád to je bída. Je mi jasné, že se to nezlepší ze dne na den a je to na dlouho, ale už kvůli ní bych si přála, aby zase žila normálně.

    • Ivana Pokud se ti kamarádka svěřila, tak je vidět, že má k tobě velkou důvěru. Teď je důležité, abys ji nezklamala, což je velká odpovědnost a každý to nezvládne. Potřebuje to ze sebe shodit, vypovídat se a k tomu jí můžeš pomoci. Určitě jsou chvíle, kdy o tom bude chtít sama mluvit a toho je třeba využít, vyslechnout ji a být trpělivá. Taky by bylo dobré ji na hovor o události sama navést, pokud by nechtěla. Je to moc důležité, protože takto to ze sebe dostane a stane se to součástí jejího života, nebude ji to tolik stresovat. Dokud ji to děsí, má toho spoustu pouze v sobě. Kdyby to nešlo, ať ti to píše třeba mailem, to pro ni bude jednodušší. Pak se jí snaž aspoň krátce odpovědět, aby neměla pocit, že ji ignoruješ, a že je na to sama. Kdyby jí nic z toho nešlo, ať si dá napsat nějaké uklidňující léky a pak po požití tablety jí to určitě půjde-v atmosféře bezpečí, důvěry a možná i lépe potmě, kdyby se před tebou styděla..... Pokud nechce, nenuť jí psychologa. Každý není schopný otevřeně mluvit k někomu cizímu. A ještě jedna důležitá věc- měla bys jí být kdykoliv k dispozici a ona by to měla vědět, že jsi. Pokud ji máš ráda, nebude to pro tebe problém. A teď ještě, co bys dělat neměla- odvádět pozornost od tématu, pokud o něm sama začne. Neříkat jí, aby na to nemyslela, protože to prostě nejde a ona sama na to jistě myslet nechce, jen si nemůže pomoci. Neříkat jí, že o nic nejde a že to bude dobré.... Pokud si myslíš, že jsi toto schopná zvládnout, tvá kamarádka má moc velké štěstí a určitě se z toho dříve nebo později dostane tak, že bude schopná normálně fungovat. Přesto přijdou chvíle, kdy se jí všechno vrátí a bude tě potřebovat, s tím bys měla počítat....Tyto rady vycházejí částečně z mé profese, z mého studia a částečně z vlastní zkušenosti, z vědomí toho, co by pomohlo mně. Já jsem však štěstí na takovou kamarádku jako jsi ty, pro tu svoji, nikdy neměla, proto se v mém případě bohužel použít nedají. Přeju ti hodně úspěchů!

  • SOUD

    Dara Ahojte, chtěla jsem se zeptat na vaše zkušenosti u soudu, pokud jste znásilnění nahlásily a zda jste byly v jedné místnosti s tím, co vám to udělal? Kamarádka mi popisovala, co zažila ona a byla jsem z toho otřesena. Když už zažijete tak otřesný zážitek jako znásilnění, mely by veškeré procedury, které následují poté, být co nejšetrnější k oběti. Ale v naší společnosti to tak asi není....Předem děkuji za odpovědi.

    • Karol Měla jsem to tak, že jsem s tím imbecilem měla být ve stejné soudní síni, ale vyžádala jsem si, že chci vypovídat, aby on u toho nebyl, naštěstí mi vyhověli. zkuz to také ;) držím palečky

  • NIKDY TO NEVZDÁM!

    Lola Příběh už jsem myslím psala.. Je to už 3 roky. Co jsem podala trestní oznámení. Soud má za sebou.. Ale bez potrestání.. Nedostal nic!!!! Jsem naštavná a nehodlám si to líbit pokračuju dál v boji! Buďte silné a bojujte!! Tohle má několik fází - zoufalství (pláč) , smutek , vztek , hořkost , euforie a potom opět pád.. Nevím ale já to tak měla. Není jsem v pohodě :) Tak se nevzdávejte..

    • Radka myslím, že to je strašně pozitivní! já taky chodím na podejruku.cz, zatím tam není moc z nás co by bojovali přes soudy, takže ti fandím!

    • LoLa *nyní

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=