Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

    • klara Ja nebyla znasilnena pouze dochazelo k pokusum z cehoh nekolkkrat to bylo o fous... nedokazj mit vzah... bojim se toho vseho.. nevkm zda to nekdy preonam.bojim se jit ven... vidim kluka a. Podlamjji se mi nohy

    • Ameli Úplně souhlasím, potom nejde mít normální vztah a najednou se ocitám ve slepé uličce.

  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

  • Noční můra, která mě nikdy neopustí.....

    anonymka Je mi čerstvých 15 a I teď po roce, dvou se mi to vrací. Bylo mi třináct a známý mě nejdřív nutil abych ho uspokojovala rukou, později mě nutil k orálnímu sexu, bylo to tak nechutný, ve čtrnácti mě donutil k sexu. Doteďka když mě někdo zatahá za vlasy nebo mě obejme kluk, rozbrečím se. Ten ponižující pocit na ten nikdy nezapomenu. Jak mě tahal za vlasy. Stalo se to tolikrát, a nikomu jsem to neřekla, protože jsem se bála, styděla, cítila se vina a bála se o jeho syna, který přece za nic nemůže.
    Snažím se s tím srovnat, ale moc to nejde a vím, že to už nikdy nebude dobrý. Nejsem schopna normálního vztahu s klukem. Nejsem schopna ani kluka obejmout-okamžitě se rozbrečím,
    popřípadně se bráním a něco tomu klukovi udělám. Je to sužující pocit, od té doby mi je špatně, špatně spím, odmítám zůstavat s klukem sama v jedný místnosti, i když vím, že mi ten kluk nic nechce udělat, moje tělo a duše se tomu přesto brání. Dva roky jsem to přecházela, ale teď když to vyplulo na povrch, protože jsem to už prostě nevydržela a musela se někomu svěřit se vzpomínky rozvířily a dostaly se z hlubokého podvědomá na povrch, na vědomí. A začala jsem pociťovat strašnou bolest, smutek a beznaděj. Nevím jestli se s tím někdy dokážu smířit, protože ty myšlenky mě denně sžírají, doma brečím do polštáře, bojím
    se kluků, v noci se mi zdávají zlé sny a já se probouzím se svým zoufalým pláčem a s tím, že se to opravdu stalo a ten sen se kdysi odehrával...... A já svůj boj marně bojuju dál a dál a dál, ale ty sny, ty noci proplakané zoufalým pláčem jentak neustanou..... Ale bojuju dál a nevzdávám to.

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • anonymka ty seš taky dobrá a silná taky se řežu a třikrát jsem se pokusila o sebevraždu, nejdřív jsem se řezala aniž bych věděla, že to bylo kvůli tomu znáslinění, protože jsem to v sobě potlačila a pak jsem s řezáním asi na půlroku přestala, jenže teď nedávno když ta bolest, strach a beznaděj vypluly na povrch tak jsem zase začala prostě jsem to už nemohla vydržet.... Každopádně pamatuj si, že ty za to nemůžeš, to jen ti hajzlové na tom mají 100 % vinu a ne ty! Přeji hodně síly, holky přece si nenecháme pokazit celej život těma hajzlama ;) držte se :)

    • Blood never lies To jseš dobrá, že se držíš mě je 14 a v 9-ti mě znásilnil jeden kamarád v křoví a loni (ve 13) 2x kluk co si mysle že se mnou chodí. Bylo to u soudu a tam řekli, že viník jsem já a on je chudáček. Teď to ví asi půlka třídy, protože to jedna kámoška prokecla. Je to dost ponižující vědět, že to ví tolik lidí, a ještě k tomu mi za to nadávají a používaj to jako urážky. Mimochodem teď se řežu a ne poprvé, a myšlenky na sebevraždu už byly a to hodněkrât, dvakrát už mě od toho zachránili kamarádky, ale teď jsem z toho zase v háji a není příjemnÿ mít za sebou 3x nedobrovolnej sex a nespočítatelně krát (strkání prstů i na veřejnosti, lízání (asi víte kde) atd.) Oba byli tak nechutný perverzní prasata, i při tom i teď se mi z toho dělá blbě. Musíme to nějak vydržet.

  • je to už 11 let

    anonym holky zlatý. Je nás tolik, že to musíme vzít jako fakt, prostě se to u nás děje a život jde dál. Jsou státy, kde je to na denním pořádku, jsou státy, kde provdávají 9 ti leté holky. Prostě-stalo se, čas se vrátit nedá a život jde dál. Mě se to stalo v 15 letech-5 kluků s nožem u krku a já se s nima prala do vyčerpání. Byla jsem pořezaná na celým těle a proběhl i vleklý soud a bez odsouzení - pouze omezování osobní svobody a podmínka. Nebyly důkazy o styku, byla jsem sama proti pěti. Ale v našem malým městě se to rychle profláklo a najednou bylo kolem mě tolik holek, kterým se to stalo, že tomu ani nemohu uvěřit. Tak to zkuste brát jako fakt, že se ty věci dějí. Při vzpomínce si začnu zpívat abych odvedla myšlenku jinam. Jsou i horší věci. Jako nyní již matka dvou dětí mohu posoudit, že horší je strach o děti než toto. časem si to zkuste třeba zakamuflovat a přesvědčit samu sebe, že to byl sen. Ale je fakt, že toto nás poznamená.

  • Vymazání příspěvku

    Barbora Mohl byste prosím vymazat můj příspěvek? Psala jsem ho 14.5.2013. Bojím se, že by to mohl náhodou vidět někdo z mé rodiny, přátel a tak. Moc vás o to prosím... Barbora

  • je to normální?

    marketh Zdravím. To všechno se stalo před sedmi lety, a já si troufám říct, že všechny ty "sračky" už mám za sebou. Jasně, nikdy na to nezapomenu a nikdy to nebude úplně dobrý, ale myslím, že se stavama, co jsem zažívala dřív, se stav nynější popsat nedá. Půl roku mám přítele, kterého miluju, vím, že i on mě, o všem ví ale nebavíme se o tom - nechci, mám to v hlavě srovnaný a nechci o tom mluvit. Ale - můj problém je sex. Já - on mě přitahuje, miluju to, a chci to, ze začátku mám sice vždycky strach, ale pak dobrý, je to on a né nikdo jinej. Jen - nikdy jsem neměla orgasmus, ale to mi nevadí, spíš - sex mě často bolí. Podle doktorky jsem zdravá, tak mě napadlo, jestli to spíš není psychosomatický? Chtěla bych se zeptat, jestli je to pro holky jako já normální a kde bych to měla popřípadě řešit? Děkuju moc za odpovědi a všem přeju hodně sil!!!!!

    • Renata Ahojky, taky mám tu zkušenost, je to víc jak rok,ale i přesto je to hrozně těžký..přítele jsem poznala krátce po tom a musím říct, že je skvělej, dost mi pomáhá a i chápe..ale taky mám problém před ním o tom mluvit. Mně se to nepodepsalo na sexu, ale na psychice. Přijde mi, že jsem někdo úplně jinej - jako bych nebyla celistvá. A taky mi přijde, že pro okolí je těžký se vcítit do mých pocitů. Někdy mám dost těžký stavy a nevím, co s nimi. Rozhodla jsem se to řešit s psychologem a měla jsem štěstí na úžasnou psycholožku. Myslím, že bez ní bych to nedala..Najednou ty moje pocity a smutky mají souvislost a nepřijdu si divná, ale vím, že je to nejhorší trauma, co se může stát..Takže doporučuju psychologa určitě, protože bez odborné pomoci to jde jen těžko..

    • Hanka2 Zdravím, také mohu říct, že podvědomí je mocné, i když vědomě máš tuto záležitost jakš takš srovnanou, můžou tam být další tíživé věci, které se mohou projevovat jako bolest. Psychika má velkou váhu. Proto bych Ti taky doporučila vyhledat odborníka..psychologa, terapeuta a tuto bolest s nimi zpracovat. Přeju Ti, ať se Ti povede bolest překonat, aby sis mohla sex..milování opravdu užít se vším všudy :-)

    • Hanka2 Zdravím, také mohu říct, že podvědomí je mocné, i když vědomě máš tuto záležitost jakš takš srovnanou, můžou tam být další tíživé věci, které se mohou projevovat jako bolest. Psychika má velkou váhu. Proto bych Ti taky doporučila vyhledat odborníka..psychologa, terapeuta a tuto bolest s nimi zpracovat. Přeju Ti, ať se Ti povede bolest překonat, aby sis mohla sex..milování opravdu užít se vším všudy :-)

    • Hanka Ahoj, nejdřív bych chtěla říct, že mě mrzí, co jsi zažila. Psychosomatice bych se ani trochu nedivila - mám podobnou zkušenost. Doporučila bych ti vyhledat psychologa/psycholožku, nejlépe na základě doporučení, dobrých referencí a probrat to s nimi. Někdy je těžké přijmout sebe samu, přijmout svou tělesnou stránku. Držím palce, ať se ti vede čím dál tím líp.

  • Můj příběh - z dopisů Mikymu

    Ameli Ahoj. Je mi 23 a o tom, co se mi stalo nedokážu mluvit, nikomu jsem to neřekla. Zkusila jsem to sesumírovat na papír. Ale moc velkou úlevu mi to nepřineslo. Cítím k mužům silný odpor a neumím se radovat. Můj příběh jsem poskládala do úryvků z dopisů, které jsem napsala svému napůl fiktivnímu kamarádovi. Miky vznikl na základě impulzu - jednoho setkání.

    „ Ahoj Miky,
    možná si ještě vzpomínáš na tu pobledlou holku s tmavými vlasy a smutnýma očima. Na tu, která chtěla zemřít, a málem se jí to povedlo. Viděl si jí to na očích, ale připadala Ti natolik zajímavá, že jsi jí věnoval chvíli svého času. Škoda, že ten okamžik, kdy ses usmál a díval pořád na ni, netrval věčně. Ona zjistila, že život má pořád cenu. Jsem to já, Ameli.
    Od našeho posledního setkání uplynuly 4 roky. Jsem pořád stejný outsider. Všichni se mi smějí, že je mi 18 a ještě jsem neměla kluka. Ten, o kterého jsem měla zájem, mě se slovy o tom, že v žádném případě nejsem jeho typ, odmítl a řekl to všem ostatním. Takže zažívám tak trochu další peklo. Je to něco podobného jako na předchozí škole. Tak jsem se rozhodla zkusit internetovou seznamku. Ozval se zajímavý kluk. Působí hrozně mile a zřejmě bude i bohatý podle těch fotek co mi poslal a taky si často kupuje nové věci. Je hrozně milý, ptá se mě, jestli mi není zima a jestli dlouho nečekám. Představil mě svojí rodině, všichni mě hrozně hezky přijali.“
    „Jeho rodina je úžasná, nicméně v našem vztahu to po 10 měsících začíná skřípat. Vyčítá mi, že se ho nechci dotýkat a že jsme spolu ještě nespali. Začíná být na mě agresivní, nadává mi a málem mě uhodil. Miky mám strach, že to bude ještě horší. Nemám se komu svěřit, moje nejlepší kamarádka se se mnou přestala bavit, a jak mě znáš, nemám přátele. Zakázal mi starat se o děti, chodit někam s holkama a stýkat se s nimi. Nemám na světě jedinou radost. Už zase chci umřít.
    Ach Miky, kéž bych věděla, kam ses ztratil, utekla bych za Tebou. Mám z něj strach. Vyhrožoval, že se kvůli mně zabije, jestli se s ním nevyspím. Prý s tím nemá problém. Chce se oběsit. Už mi neříká, že jsem jeho beruška nebo ženuška, už jsem jen píča zkurvená. Každý den mi večer volá, nejdřív se chová normálně, ale pak to začne ty nadávky, a že mu prý jednou musím podržet. Nemůžu spát, lekám se i přes den, bojím se, jaké to bude, až s ním budu sama.“
    „Už ho nechci nikdy vidět. Přinutil mě mu podržet. Držel mi u krku nůž, zamkl všechny dveře a zavřel všechna okna. Nemohla jsem utéct ani si přivolat pomoc. Musela jsem se svléknout. Pak na mě nalehl a udělal si dobře. Prosila jsem ho na kolenou, ať to nedělá se slzami v očích. Plakala jsem, bylo to bolestivé. Přála jsem si, aby mě uhodil nebo abych ztratila vědomí nebo umřela, víc než kdy jindy. Ve mně není nic hezkého, zasloužím si umřít.
    Jsem příliš zbabělá na to, abych spáchala sebevraždu. Bojím se ostatních lidí a uvnitř to bolí, přála bych si, aby se ta bolest proměnila ve fyzickou. Našla jsem si způsob – špendlíkem jsem si rozrýpala ruce i nohy. Trvalo to půl roku, než si toho někdo všiml, měla jsem je hodně do krve. Jizvy mi žádné nezůstaly. Nevím, jak mám žít dál.“

  • Mám strach se klukům podívat i do očí

    Martina Podělím se o svůj příběh který mě i po dvou letech pořád dohání..
    Byla jsem třináctiletá blbá holka co se zamilovala do šestnáctiletého kluka. Psali jsme si spolu s tím, že nakonec půjdeme ven. Šla jsem ráda, doma jsem řekla že jdu s kamarádkou. On na mě čekal na určeném místě. Šli jsme se projít po polní cestě vedle lesa. Z ničeho nic mě do toho lesa zatáhl, svlíkl mě a znásilnil. Když se udělal, zvedl se, nechal mě tam a odešel. Šla jsem domů a ani jsem nebrečela, aby máma nic nepoznala. Po pár dnech na to máma přišla, že už nejsem panna (nevím, jakým způsobem se to dozvěděla), a bylo velké peklo. Ihned jsme šly na gynekologii, tam potvrdili že jsem měla pohlavní styk a že to musí nahlásit policii. Ano, neřekla jsem že sem byla znásilněná, řekla jsem že to bylo dobrovolné. Byl jeden výslech za druhým a po necelém roce soud. I tam jsem tvrdila že to bylo dobrovolné. Chlapec za to nedostal nic a já od soudu odešla s tím, že jsem lhářka a že jsem se mu chtěla za něco pomstít. Po nějaké době mi začalo docházet co jsem vlastně udělala tím, že jsem znásilnění zapírala. Lidé, co to vědí tak mě odsuzují, že jsem děvka co s kluky spí už od třinácti, mě to dohání celé dny a noci. Když zavřu oči, vidím na sobě to těžké tělo.. Nedávno mi doktor diagnostikoval paranoidní psychózu.. Všechno to zapírání bylo způsobeno jednou věcí.. STRACHEM..
    Je mi 15 let, klukům se víceméně straním, nikdo na mě nesmí sáhnout trošku hruběji, to se hned rozbrečím. Nevím, jak dlouho to všechno ještě vydržím, ale rozhodně to nemam v plánu někomu říkat, protože to nechci znovu otevírat.. Vůbec nevím co bude dál, jak se přesto "dostanu", jak začnu znovu důvěřovat... Holky, vy co sem píšete, jste strašně silné a vím co to je.. Držím vám palce aby teď už přišlo vše jen dobré..

  • Už nikomu nevěřím, žiju s tím že chlapi nemají city a nemůžu se toho přesvědčení zbavit....

    Barbora Ahoj je mi 19 a v 16 jsem jela na oslavu kamarádovo narozenin. Bydlím u Lovosic a on v Teplicích a tak jsem se tam navečer vlakem vypravila. Ve vlaku jsem potkala kluka, se kterým jsem kdysi spala a byla jsem (já hloupá) hrozně ráda, že nepojedu sama a tudíž se nebudu večer venku bát. Navíc se nabídl, že mě doprovodí na oslavu. Všechno bylo v pořádku, já natěšená, on hrozně hodnej. Pak jsme vystoupili z vlaku a šli podchodem na nádraží. On najednou zpomalil a nechal všechny kolemjdoucí, aby nás předběhli. Když jsme velmi pomalu procházeli kolem výtahu chytil mě a zatáhl mě do něj. Říkala jsem mu, že nerada jezdím výtahem a že radši půjdu pěšky (bože v životě by mě nenapadlo co chce udělat!). Řekl mi, že mi pouze chce ukázat, jak vypadá výtah zevnitř... pamatuju si ty hovadiny co mi říkal velmi dobře. Ale to jak mě hrubě otočil, držel ruce nad hlavou, sundal kalhoty, udělal si dobře a držel mě přitom pod krkem, tahal za vlasy to mám jako v mlze… Vím jen, že jsem na něj vyděšeně koukala, jak stříká na stěnu výtahu a přemýšlela jsem nad tím jaký je to prase, že znečišťuje výtah!! Mě vůbec nedošlo co udělal... Vím, že jsem mu vynadala a řekla, ať už to nikdy nedělá. On se smál, objal mě a řekl že mě doprovodí a že to VEZMEME ZKRATKOU, ABYCH PŘIŠLA VČAS! Já byla opět blbá a věřila mu, cestou mě zatáhl do temný uličky před základní školu a surově hodil o kamennou zídku. Sundal mi kalhoty a zopakoval to co ve výtahu...aspoň že zezadu a já se na to prase nemusela dívat... (do teď si pamatuju jak jsem měla krvavý stehna od té zídky). Pak mě chytil za vlasy a donutil mě si kleknout a narval mi ho celýho (přes 28cm tudíž jsem se jím dusila) do pusy a postříkal mi obličej... cítila jsem se strašně poníženě... on to měl jako zábavu, pořád se smál… Když jsem spala se svým ex a on mě zatahal za vlasy, rozbrečela jsem se a netušila proč. Řešili jsme to spolu a já si na tohle vzpomněla, vytěsnila jsem to, ale moje tělo si to pamatovalo… On z toho byl hrozně špatnej a asi i z toho zešílel (je to velmi citlivý člověk), myslím že další den co jsme se viděli na mě řval děvko a snažil se mě znásilnit, dokonce mě i zbil, když jsem omdlela a následně se probudila, řekl že se mi omlouvá, že chtěl vědět jestli se dokážu bránit… po pár letech jsem ho opustila, bil mě a nadával mi dál, dokonce mě i on znásilnil, ale od něj to bylo mnohem horší, jeho jsem milovala a kdysi u něj hledala bezpečí… Teď mám kamaráda, do kterého jsem se zamilovala. Jednou jsem u něj spala a jeli jsme spolu výtahem. On si ke mně stoupl moc blízko. Zatarasil mi únikovou cestu (je podobně vysokej jako ten z výtahu) a já se trochu rozbrečela a on přistoupil o krok blíž chtěl mě utěšit a já ho kopla mezi nohy… O týden později jsem mu musela vysvětlit, proč se to stalo (moje svědomí mě donutilo, on mi přece nic neprovedl, ale cítila jsem se trapně, když jsem mu to velmi stručně říkala). Doteď když čtu nebo slyším slovo znásilnění, týrání ať fyzický nebo psychický tak si na to vzpomenu. Výtahem nejezdím, vracím se domů za světla a koupila jsem si pepřák na 'kamarády'....nejhorší je, že často nemůžu spát, pořád se mi o tom zdá a budím se vlastním křikem a pláčem...

  • Náhlednutí do spisu.

    LoLa Už to mám za sebou:)) Ale je fakt že chlapům nevěřím..
    No ale zpátky k mému dotazu. Chci se zeptat jestli máte s tímhle nějaké zkušenosti? Mohu si spis vzít domů? Nebo jestli vám dělali na policii problémy? Jestli to pomohlo? Nebo se v tom radši nemám hrabat? Zajímá mě to.. I když je to skoro 5 let.

  • Znásilnil mě můj kluk

    Rony Ahoj. Když mi bylo 10 chodila sem se 14ti letým klukem byl hodnej všechno nikdy sme se o sexu nebavili. V jeden den sme spolu byli venku a on mě začal osahavat nejdřív sem mu dávala ruku pryč pak sem mu řekla at na mě nesaha ale on jak kdyby mě neslyšel. Chtěla sem odejít ale on mě chytnul za ruku a shodil na zem. Mlatila sem ho kosala ale on najednou vytáh z kapsy nůž. Dal mi ho pod krk a řek že jestli nebudu zticha že mě podřízne začal ze mě sundávat oblečení pak sem měla možnost utect a tak sem se pomalinku odsouvala. On si toho všiml a přitáhl si mě pěstí mě bouchl do břicha. Pak mi roztáhl nohy a strašně to bolelo.... Ted je mi 13 a já se toho nemůžu zbavit když se mě někdo zeptá jestli se s ním vyspím tak nedokážu říct ne protože se bojím. Nikdy sem to nikomu neřekla.

  • Daleko od pomoci

    DenisaD Ať udělám cokoliv ať zkusím cokoliv vždycky to ztroskotá. Prosím poraďte jak dokážete žít po tom co vás někdo znásilnil. Bude mi 22. Mě se to stalo před necelými 4 roky a přítel kterého jsem v té době měla se k tomu postavil tak že byl první agresivní, když se opil tak mě bil, pak mě bil i za střízliva a nakonec přišel s tím že jsem s nima vlastně chtěla spát a v podstatě mě začal znásilňovat, prý když mohli oni on může taky. Rozešli jsme se a já nikomu nic neřekla. Trpěla jsem tiše a doufala že to jednou prostě zmizí. Potkala jsem nového přítele a protože jsem onemocněla neurogeni tetanii vyvolanou postraumatickým stresem začalo se to všechno řešit. Ale jak se o tom začalo tolik mluvit tak jsem to moc neustála. Rozhodli jsme se s přítelem že odjedeme do Anglie. Jsme tu skoro rok. Ze začátku to bylo dobré, pak jsme se s přítelem vzali, stojí při mě neskutečně a ve všem mi pomáhá jak může. Jenže já se nedokážu přestat bát. Začala jsem se bát že mi začne ubližovat a vůbec k tomu nemám důvod, nevím jak to zastavit. Jsme spolu přes dva roky a jedinkrát na mě nezvýšil hlas, opatruje si mě jako porcelánovou panenku ale když se ke mě pohne já udělám krok dozadu a když se mě dotkne ucuknu. Jsem neskutečně lekavá od té doby co mě znásilnili a zašlo to tak daleko že když se ho hodně leknu tak se nemůžu nadechnout a omdlím. Od 18 se bojím každého chlapa kterého potkám a teď mám strach i z vlastního manžela. Zkusila jsem to ignorovat, nebo o tom s ním mluvit, ale to mi moc nejde. Bojím se čím dál víc. Už dokonce vedle něj ani nespím, počkám si až usne a pak vstanu a jdu třeba k počítači protože se bojím že když usnu tak mi ublíží. Ze slova sex se mi dělá zle. Nemůžu zapomenout na to jak mě znásilnili, at uz dva cizi kluci nebo bývalý přítel. Manžel není blbý a moc dobře ví co se děje, pomáhá mi, ale jak se má asi cítit když mě obejme a já se třepu strachy, nebo když přijde z práce já spím a když mě probudí pohlazením tak prvni co řeknu je aby mi neubližoval. Prosím poraďte co jste udělali vy? Bojím se že takhle to už nevydržím. Prosím :-(((

    • dominika Ahoj stalo se mi neco podobného a když jsem si našla přítele teď už manžela také jsem se bála hodně mi pomohl on sám.věděl co se stalo a s každým polibkem pohlazením dotekem počkal až přijdu já sama.spal v obýváku a snažil se se mnou mluvit.dnes máme společnou postel a dvouletou dceru.stalo se to před pěti lety a i po tom jaký můj manžel je sex odmítám často.a on stále čeká jsem mu za to vděčná a už se nebojím ale s tim sexem nevím jestli mu budu někdy moct dat to co jiná dívka

    • Martin Ahoj Deniso, podivej se do fora na http://podejruku.minimu.net/forum/ diskutuje tam vic lidi, ktere prosli podobnymi pribehy. Nekteri jsou na tom hur, jini lip - vzajemne si radi, jak se s tim vsim vyporadat. Snad ti to take pomuze.

  • Netuším, jak z toho ven

    Jitřenka Od patnácti let cestuji stopem, vždy mi všichni říkali, že se mi jednou stane něc strašnýho - a nikdy nestalo. Teď je mi 25, před cca čtvrt rokem jsem se přestěhovala do menšího městečka, za prací. Než jsem si našla ubytování, bydlela jsem cca deset dní v levné turistické ubytovně, 4 lidi na pokoji, kluci holky dohromady. Jednou se takhle vzbudím uprostřed noci bolestí, a mladej kluk (cca 20 let, atraktivní typ) mě souloží, bolestivě a hrubě, navíc jsem měla svoje dny, takže strašný ponížení. Dobila jsem ho na podlahu do krve, odešla se vyzvracet na záchod, vypila téměř na ex láhev vína a šla spát s tím, že se to nikdy nestalo. Spousta novejch věcí, dojmů, nová práce, noví lidi...chvilku se mi to dařilo. Pak, cca čtrnáct dní dozadu, přijela na návštěvu kamaráda co studuje psychologii - mně se zrovna nějak nahromadilo do života hodně, doopravdy strašně moc problémů (vlastně budu hrdinka, pokud tohle přežiju), a nějak jsme to všechno rozebíraly, načež se tahle vzpomínka vyvalila. Přestala jsem jíst, ze všeho mi bylo na zvracení, teď jím tak jednou denně malou porci, i to je dílčí úspěch. Nedávno jsem v práci potkala kluka, o rok staršího než já, sympaťák, prostě souznění duší. Když mě políbil, rozbrečela jsem se, aniž bych chtěla. Všechno jsem mu řekla, strašně se rozčílil a chtěl po mně jméno, že ho zabije. Řekla jsem mu že nevím (vím, ale nechci už to rozmazávat, navíc dotyčnej je už pryč). Domluvili jsme se, že na to půjdem pomalu, ale jen důvěrnější dotyk v pase ve mně vyvolal zvracení. Nevím co dělat, mám ho asi ráda a vím, že nevydrží čekat věčně, a nedokážu si představit, že by se cokoliv mohlo změnit. Všechno jsem jak jemu, tak své kamarádce do detailu pověděla a fakt nevím, co by se mohlo změnit, kdybych to řekla třeba i psycholožce. Necítím ani nenávist vůči tomu mladýmu klukovi, spíš se hnusím sama sobě. Dávat si sprchu denně mi přijde zbytečný, přestala jsem si uklízet v pokoji a víceméně komunikovat s lidma. Nedokážu si představit, že by to kdy mohlo být jiný...

  • nevěřte ve spravedlnost

    petr Holky,vy co se vám něco takového stalo,a vím o čem mluvím,tak s vámi cítím.Asi před rokem mě jeden zmetek znásilnil moji přítelkyni a matku 2dětí.Všechno mě řekla a tak jsme to oznámily policii v domění že děláme správně.Byl to velký omyl.Po x dnech výslechů se málem složila .Když to skončilo s policii,začal soud a nestačily jsme se divit.Jeho právník s ní udělal prodejní kurvu,nejhorší matku,vytahal to nejhorší co se dalo a před ničím se nezastavil.Nejhorší na tom je ,že jsme soudkyni dali jasnej důkaz že to udělal a ona to prostě neuznala a ještě to ukázala jeho právníkovi,takže odešel od soudu jako frajer.Celej proces je proště jedno obrovský peklo. Jedna rada z naší zkušenosti,nikdy to na policii neoznamujte,ušetříte si rok pekla,radči to řekněte svým blízkým, kamarádům ,přítelům,manželím aď mu rozkopaj rypák do bezvědomí,aˇse už nikdy nepostaví na nohy a Vy se na to dívejte,já to udělám v brzké době, Holky držte se ,jsem s vámi.

    • bojim Porad do me rypali nezajimalo je co rikam jen opakovali rekni ze sis to vimislela. Ja se zacala rezat nechtela jsem zit kdyz tak se mmnou jednali.ani rodice mi neverili....

    • bojim Me policie donutila rict ze sem si vse vymyslela. I kdyz sem rikala ze ne... uverili jemu parchantovi... od te doby nesnasim policejni uniformu....

    • Martin Jo to máš asi pravdu. Jen to asi nedělej ( rozkopat mu ) nikomu to nepomůže když skončíš v base.

    • *** Proboha, co to plácáte?! Myslíte, že když to řeknete svým známým, že oni to vyřeší za vás?!

    • Lenka Musím souhlasit. Kdyby mi někdo řekl, že byl znásilněn, tak řeknu, hlavně nechoď na policii, raději běž domů, klidně se půl dne koupej, pak zalez na jak dlouho chceš do postele a svěř se rodině, prostě někomu blízkému, ve kterém máš důvěru, ale hlavně NE policie. Mě vyslíchali snad milionkrát, soud byl až za rok, navíc na dvě stání a doteď nevím, jak to dopadlo. Já mám trauma na celý život, až si někdy říkám, že by bylo lepší nežít a to čuně si už určitě někde a vesele si píská. A já jsem pořád doma, do společnosti jdu opravdu jen výjimečně a lidem absolutně nedůvěřuju. Soucítím se všemy dívkami a ženami, které tím prošly, je to opravdu peklo s zpackaný život.

    • nn taky bych to tak udelal a dej mu jednu za mne

  • Trauma na celý život

    Lenka Psal se rok 2010 začátek měsíce dubna, zrovna jsem se čerstvě vypořádala s mojí nejhorší kamarádkou - bulímií. Bulímie mi ničila život celých 5 let. Myslela jsem si, že mě nemůže už nic horšího potkat, ale mýlila jsem se.
    Byl krásný slunečný den, já měla v ten den dovolenou a odpoledne jsem se měla sejít s přáteli a jít posedět u sklenky a dobrého jídla. Po setkátní s přáteli jsem šla za mou sestrou a otcem do jedné hospody. Vše probíhalo dobře, všichni jsme se dobře bavili. Otec po chvíli odešel domů, já a sestra jsem zůstali. Byly jsme tam opravdu dlouho, ale vše bylo v naprostém pořádku. Poté co odešla i má sestra, jsem se tam bavila s přáteli mé sestry. Zlom nastal, když jsem si šla k baru koupit pití. Vedle mě stál vyšší, postavově silnější, poloplešatej chlap a nabízel mi, že to pití zaplatí. Po opravdu dlouhém přemlouvání jsem ustoupila a pití si nechala koupit, ale úplně zadarmo nebylo. Podal mi ho se slovy: "Jdi si sednout támhle ke stolu a čekej tam na mě jasný!" Já se jen pousmála a šla si po své zábavě. Jenže on mě neustále pozoroval, až si nakonec šel sednou ke mě. Nejdříve jsem se zdráhala, ale poté jsem se s ním začala normálně bavit. Podotýkám, že jsem nedala jakýkoliv náznak toho, že se mi líbí, natož že s ním chci mít sex. Jen mě jeho komplimenty těšily, jakou ženu by netěšily, že? Pak jsem šla na toaletu, v momentě kdy jsem chtěla jít do jedné z kabinek, uslyšela jsem dveře, otočila se a v místnosti stál on. Najednou jakoby se změnil, měl něco hrozného v očích. Přitiskl mě na zeď, začal líbat na krk, jednou rukou mi držel ruce, abych se nemohla bránit a druhou mě osahával. Pak si jen pamatuji úder do hlavy a pak až probuzení na zemi s vytaženou podprsenkou a staženými kalhoty a kalhotkami. Jediné co vím, že se mi chtělo strašně brečet a všude jsem měla sperma.
    Ani nevím, jak jsem se dostala zpět do hospody. Ale tam to už šlo rychle. Jeden kluk to na mě zřejmě poznal a začal se o mě starat, přivolal policii a já se mezitím několikrát složila. Zarážející na tom je, že ON v hospodě byl nadále, jakoby se nic nestalo.
    Poté co přijela policie, já seděla u lampy celá v šoku a neustále jsem brečela. Pak jsem nastoupila do policejního auta, tam se půčůrala a viděla jak HO polici honí, utíkal jim.
    Pak už jen následovalo jedno vyslíchání za druhým, strach z chlapů, nezájem o sex, nesnesitelné puntičkářství a mnoho dalšího.
    Mylně jsem si myslela, že až bude po soudě, prostě po všem, bude líp, ale nebylo a není. Je to něco přes 2 roky a já se s tím pořád nedokážu smířit. Trápí mě šílené deprese, úzkost, strach, nervozita a bojím se, že už nikdy nebudu stejná jako před tím. Pořád mě to straší, i když nechci.
    Doufám, že se to někdy změní, chodím na psychiatrii a čekají mě i psychoterapie, tak věřím, že mi to pomůže.

  • trauma

    Katka Zdravím. Objevila jsem vynikající knihu a konstelacích traumatu od Franze Rupperta. On se tedy zabývá spíš objvováním traumat dávno zasutých, ale když už jsou venku, je třeba je řešit a to také dělá konstelační metodou. Alespoň tak jsem to pochopila. U nás by to měl dělat radim Ress. Máte s tím někdo zkušenosti? To by totiž mohlo významně pomoct.

  • Znásilňování otčímem...

    Karolína Ahoj, všichni.. stalo se něco, co jsem nikomu neřekla, ani mámě, ani mám dvěma ségrám. Mamka si našla nového chlapa, který mě už od třinácti pravidelně znásilňuje.. hrozí, že když to někomu řeknu, udělá mi něco horšího, a tak to tutlám v sobě. Dnes je mi šestnáct let a pořád to trvá. Každý večer se bojím, že otčím přijde a zase mi to bude dělat. Pohne se klika u dveří a já se třesu. Jeho doteky jsou mi odporné. Jeden kluk ze školy je do mě zamilovaný, ale já se ho straním. Vlastně se straním všech a oni mě mají za divnou. Někdo na mě sáhne a já se rozbrečím. Každou noc, kdy jde mamka do práce a sourozenci už spí, otčím přijde a já vím, že se všechno bude opakovat.. naposledy mě znásilnil včera večer.. chci to někomu říct, ale bojím se ho.. že udělá něco mě, nebo mojí rodině.. policie nepřichází v úvahu..poraďte, prosím, co mám dělat? hrozně se bojím.. hodněkrát mě popadly myšlenky na sebevraždu.. a někdy nejsem daleko k činu.. žiju v neustálém strachu, z otčíma se mi chce každý den zvracet víc a víc..

    • d Jana má pravdu musíš to někomu říct.vy obě.nečekejte až to potká i sestry protože to tak dopadne.nemusí to být linka důvěry tam vám poradí jít na policii stačí nějaká jiná osoba kamarádka doktorka...a pokud to nechcete říct napište to v dopise a dejte ho osobě které věříte.držím palce ale opravdu s tim nečekejte!!!!

    • Chucky Ahoj mám stejný problém. Otčím mě znásilňuje od 12 a já to nikomu neřekla. Vyhrožuje mi ,že to udělá i mladší sestře a zabije mě. Nejhorší je ,že je toho schopnej. Přemýšlím nad sebevraždou... Je mi 16 a před týdnem jsem zjistijtila ,že jsem těhotná a to kvůli němu. Zjistil to a plánuje přestěhovat se semnou pryč od rodiny ,aby nademnou měl kontrolu. Nevím co mám dělat, jsem zoufalá a chci umřít... Prosím pořaďte!!! Prosím

    • Jana čím dřív to někomu řekneš, tím líp!!!! Je jasné, že máš hrozný strach ale skus to překonat! Řekni to někomu, komu věříš a nebo volej na linku bezpečí! Uvidíš, že ti bude líp! Neměj strach, nic horšího ti neudělá!Říká to jen proto, že se bojí vězení. Dělej něco a to hned!!!!

    • Katka Volej donnu, nečekej na nic propána.

  • Znásilněná a nabízející pomoc

    Nikol Zdravím všechny! Také jsem si tím prošla, bylo mi 14 let, toho člověka nedopadli. Od té doby bojuji se spoustou strachů a snažím se udržet svůj mozek správně v chodu. Nabízím komukoliv kdo si tím prošel pomoc, spolupráci, podporu a ramínko na vyplakání. Holky mají držet při sobě, věřte mi, že jsem měla obrovský problém, důvěřovat chlapům. Můžu vám pomoci vypořádat se s tím, nejsem psycholog, ale můžu vám poskytnou rady, které mi pomáhají opravdu hodně. Chodila jsem každý týden za psychologem po té události, moje rodina to absolutně neřešila, bylo to jedno obrovské tabu a z vlastní zkušenosti vím, že jsem se jen víc uzavírala do sebe. Čím víc to psycholog pitval, tím to bylo horší. Neuzavírejte se, vyhledejte pomoc a nechte si poradit. Jak propadnete svému strachu, je těžké to spravit. Chce to spoustu síly a víry, že se všechno spraví. Nemusíte nutně věřit v Boha, stačí věřit v sebe a v lepší zítřky. Jsem v Hradce Králové, ráda se s Vámi třeba sejdu a můžeme probrat cokoliv co budete mít na srdci, klidně i jen napište na email: siebertova.nikol@gmail.com . Jsem opravdu dobrý posluchač a ráda poradím všem. Jen si buďte jisté, že je to běh na dlouhou trať a překonat ten špatný pocit a strach a chuť setnout tomu zmetkovi hlavu, jen tak nezmizí. Můžu vám aspoň pomoci to překonat trochu lépe, protože vím jak se cítíte.
    Všem přeji spoustu síly a ať je každý den, lepší než ten předchozí.
    Držím palečky Nikol

  • Znásilnil mě cestou domů

    ToJeFuk Včera jsem se o půlnoci vracela z baru domů, střízlivá. Za mnou šel několik desítek metrů mladý muž, měla jsem z něj velmi divný pocit a začla jsem mít strach. Ve chvíli kdy jsem vytáhla telefon a začla vytáčet přítele, ke mně zezadu přiskočil, vzal mě pod krkem a nutil k orálnímu sexu. Pod pohrůžkou že mě zabije. Ze strachu jsem udělala, oč žádal. Následovala vaginální i analní soulož, nakonec mě ještě obral o peníze. Po styku jsem se zvedla a doběhla domů (3m cesty), zalarmovala jsem přítele a jeli jsme ihned na policii. Tam následovalo pětihodinové kolečko výslechů, prohlídek, procedur... oběti asi znají... Stalo se to víceméně v centru města, kde je pár kamer, je šance záznamu. S policií jsem maximálně spolupracovala a říkali, že na tom usilovně pracují, že je to priorita. Nyní píšu tyto řádky, naprosto otupělá. Chci toho hajzla dostat a rozmlátit mu hlavu. Chci, aby ho chytli a šel sedět. Bojím se ale, že ho nechytí a já budu každý den ve strachu, že ho někde potkám. Bojím se, že na to budu neustále každý den myslet. Bojím se, aby se mě přítel nezačal štítit. Bojím se o svůj vztah. Bojím se, že jsem od něj chytla aids, protože nepoužil ochranu. Bojím se následujícíh dvou měsíců čekání, protože dříve nemá smysl si dělat test. Může mi někdo s podobným zážitkem poradit, jak se z toho co nejdříve dostat?

    • kikuš skus psychoterapii

    • S. O svůj vztah se neboj, jestli tě přítel vážně miluje, tak tě určitě podrží! Co se týča toho pokud ho nechytí zkus si aspoň koupit třeba pepřák na obranu. Je to lepší než nic. Na testech jsem taky byla, měla jsem z toho hrozné nervy, ale naštěstí dopadly dobře a to samé přeju i tobě. Není žádná věc, která by zaručeně pomohla se z toho dostat. Mě moc pomohla opora nejlepšího kamaráda, všechno jsem mu řekla a on mi moc pomohl jenom tím, že poslouchal. Jinak to chce prostě čas. Snad to zvládneš

  • Znásilnění

    Monika Dobry den je mi 18 let,byla jsem presne v 15 letech a jeden tyden sexualne zneuzita stalo se to v byte kde jsem zila s mamkou s dvoumi bratry a s mamincinim pritelem,ktery mel jeste sveho syna.Zacalo to okolo 23 h. v noci.Syn pritele mamky vesel v noci do meho pokoje kdyz jsem spala a nic netusila.Proste mi nacpal pusu ponozkama a zalepil mi ji velmi lepici paskou pak mi zacal vyhrozovat,ze me necha zmlatit,ze mamine namluvi lzi ze kourim marihuanu ze delam prostituci a jine veci hrozne veci ze zaridi to abych nemela klidny zivot a jen problemy.Aby me dohnal k silenstvi.Hned pote co mi vyhrozoval sem se samozrejme zacala branit,kousanim do ruky a kopanim kam sem mohla ale nestacila jsem se mu ubranit.Byl to docela svalovec a ja nemela sanci,dal mi velkou facku az sem se zalostne rozplakala a mela pocit ze uz nikdy nebudu mit zivot tak dobry jaky jsem zila do te doby nez ta nocni mura zacala.Zaprel mi silne ruce abych nic nemohla a vnikl do me,moje myslenky se tocili kolem sebevrazdy citila jsem se tak necista a pouzita.Chtela jsem byt do 18 cista jako cerstve padly snih.A o to nejcenejsi me propravil.Druhy den rano jsem chtela rici mamine vse co se stalo ale bala jsem se tak sem nic zatim nerekla.Spinave prosteradlo od krve jsem schovala a dala nove,modriny na rukach sem zakryvala dlouhym trikem a byla velmi smutna ale mama si niceho nevsimla myslela si ze mam zas tu svou bubertalni naladu atak me ignorovala.Za tyden se on odstehoval a ja mame vse rekla.Reakce byla takova a proc si mi to nerekla drive??Odpovedela jsem ze mi vyhrozoval a ze sem mela strach.Ale mama trvala na tom ze si vymyslim a proc sem ji to hned teda nerekla.Kdyz pak prijel za nami zase,nic mu, na to nerekli neresili s nim nic a byl bez trestu, ktery by si zaslouzil.Byla jsem zklamana moji matkou ja v ni cekala pochopeni a utechu ale asi si me natolik nevazi a nema me tolik rada.Stve me ze on byl na prvnim miste nez ja a ja tehdy zjistila co pro mamu znamenam.Nic !!!!! Jeste mohl byt potrestan ale ted je pozde Jak si jen ulevit a taky mu to nejak vyvratit napr. pomstou? Poradte mi jak?? Dekuji za precteni

    • petra je mi to moc líto..ale viz příspěvek níže, pokud chceš opravdu pomoci a necítit se úplně sama. držím pěsti

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=