Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Vymazání příspěvku

    Barbora Ještě jednou prosím o vymazání mého příspěvku ze dne 14.5.2013. Nedokážu si představit kdyby to náhodou četl někdo z mé rodiny, přátel nebo přítel a došlo jim, že jsem to psala já. Udělala jsem chybu, že jsem to zveřejnila. Ale je pravda, že mi to strašně pomohlo.... PROSÍM VYMAŽTE JEJ!

  • jak pomoct kamaradce

    klara Byla jsem s kamarádkou na party a trochu jsme se opily a každá jsme býky někde jinde. Ji se potom udělalo špatně šla na záchod,ale sama.a tam za ní vešel nějak zmrd a znásilnil ji... Druhý den nám to řekla, ale nějak to nikdo neřeší, ale po týdnu to řekla rodicum. Takže jeli na policii, k doktorce a začalo se to řešit. Ani si nedovedu predstavit ji se cítí a co prožívá. A chtěla bych se zeptat jak ji mám pomoct, co pro ní udělat, jestli s ní o tom mluvit nebo radši toto téma obcházet obloukem...vůbec si nevím rady a cítím se bezmocně. Co v této situaci dělat, aby ji to co nejvíce pomohlo a ona na to alespoň v rámci možností zapomněla?? Předem děkuji za odpovědi...

    • klhr. Mozna ji to bude vadit.ale obejmi ji a rekni ze si s ni. Ze vis co citi.bude plakat tak ji nech at se vyplace. Udrzuj ji pri nadeji ze to bude dobre.ze ji chranis a uz nedovolis aby ji nekdo ublizil,.. kdyz me obejmul potom muj kluk aby me zbavil castecneho strqchu.tqky sem brecela...ale trochu uz je to lepsi

    • martikkk

      Ahoj holky..ráda bych vám řekla můj příběh..je mi 15 let..před 2 lety se mě pokusil můj strýc znásilnit..Psal se den 23.6.2011(2012)o týden později jsme měli jet k moři..Osudný den, jsme s bráškou jeli k babičce..Můj strýc Jan bydlel z babičkou..Měla jsem na výběr mohla jsem spát buď u babičky nebo nahoře s bráškou (7let) a sestřenkou (8 let)..vybrala jsem si špatně. Všude byla tma..vedle mě ležel bratr a sestřenka..masírovali jsme se..hráli slovní fotbal ajn. už při masáži mi zajížděl do rozkroku..po pár minutách jsme šli spát..strýc si lehl vedle mě..a děti už usli..začal mi sahat pod noční košila..hladil mi a mačkal mi prsa..po chvili mi zajel do kalhotek..prstil me..prislo mi jako kdyby u toho masturboval..pak mi sundal kalhotky a nalehal na mě..cítila jsem divný tlak v podbříšku..ale nějak mu to nešlo..celou dobu si myslel že spím ale já jsem to pouze předstírala..trpěla jsem..bála jsem se bránit protože vedle mě spali 2malé děti..pochvíli to vzdal..pohladil me po obličeji a šel spát..rozbrečela jsem se..ráno jsem běžela na záchod..došlo mu že to vím protože jsem plakala..utekl..babička zavolala policii..policie přijela a začalo peklo..výslechy­ ..gynekologie..psycholog..a skoro po půl roce soud..7.1.2013 dostal 5 let..mám strach že ho

      dřív..trpěla jsek záchvatama pláče..chtěla jsem se zabít ale oči ki otevřel můj kluk..který mi pomohl a díky němu nemám fobii ze sexu apodobných praktik..ostatním dívkám a ženám chci říct "nebojte se

      ..jinak kdyby jste si chtěli přečíst můj příběh na

      to nahlásit "všechno se vyřeší a bude dobře

      internetu..tak napište "Chlípný strýček Jan J*** a měl by vám vyjet odkaz na Blesk..to je můj příběh..s pozdravem *M

    • Lenka Zapomenout v tomhle případě moc nejde..Ale určitě , doufám v to, to jednou přestane bolet. Co mě osobně nejvíc zraňuje, je, že druzí dělají, jako by se nic nestalo. Přitom už nikdy nemůžu být stejná jako dřív. Myslím, že jakýkoliv extrém není dobře - ani když se to moc řeší ani když se o tom vůbec nemluví. Z vlastní zkušenosti ale vím, že bolest je poloviční, když se o ní mluví, až tehdy nastává proces uzdravování. Jdi k ní, nedělej, že se nic nestalo. Buď tu pro ní, řekni jí, že o tom můžete mluvit i nemusíte, a že se na Tebe může kdykoliv obrátit, že tu pro ni budeš, když ji bude zle. Pro člověka, který zažil znásilnění, je tohle to nejcennější, co mu můžeš poskytnout

    • Lenka Zapomenout v tomhle případě moc nejde..Ale určitě , doufám v to, to jednou přestane bolet. Co mě osobně nejvíc zraňuje, je, že druzí dělají, jako by se nic nestalo. Přitom už nikdy nemůžu být stejná jako dřív. Myslím, že jakýkoliv extrém není dobře - ani když se to moc řeší ani když se o tom vůbec nemluví. Z vlastní zkušenosti ale vím, že bolest je poloviční, když se o ní mluví, až tehdy nastává proces uzdravování. Jdi k ní, nedělej, že se nic nestalo. Buď tu pro ní, řekni jí, že o tom můžete mluvit i nemusíte, a že se na Tebe může kdykoliv obrátit, že tu pro ni budeš, když ji bude zle. Pro člověka, který zažil znásilnění, je tohle to nejcennější, co mu můžeš poskytnout

  • Aj ja

    Renáta Ja som bola znasilnená dvakrát. Prvý krát na diskoteke tromi chlapmi. Druhý krat svojim byvalym priatelom ktoremu som sa ako jedinemu zdoverila s tym co sa mi stalo a on to pouzil proti mne so slovami " dala si im, das aj mne"..... Nevedela som sa mu ubranit.....
    Nie je nic ponizujucejsie pre zenu ako toto. Nic na svete nedokaze tak zenu zdeptat. Ja som sa z toho akotak dostala po zhruba dvoch rokoch, ked som stretla jedneho chlapca. Teraz spolu cakame dieta a som stastna zena, zena zachranena muzom. On je jediny muz ktoremu na tomto svete verim.

  • info

    Katka kdybyste hledaly nějaké informace bližší tak sem narazila na stránky co jsou celkem dobrý, teda aspoň mě to pomohlo hlavně jak se mám vyrovnat s určitejma stavama. No zkuste sami je tu na ne koukám odkaz. Podej ruku, i na FB informují čemu se věnují..teď sou tam nějaké info o sexu a přístupu k sexu a chystají info o poruchach přijmu potravy v souvislosti se sex. násilim. Jak rikam, kazdymu pomaha neco jinyho, ale mě to vyhovuje, i to jejich forum, protoze to nemuze cist hned tak nekdo, ale tohle je taky super, aspoň něco. tak se držte

  • Proc?

    Marie Proc jste vymazali muj prispevek????To pro vas nebyl dost tragicky???

  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

    • klara Ja nebyla znasilnena pouze dochazelo k pokusum z cehoh nekolkkrat to bylo o fous... nedokazj mit vzah... bojim se toho vseho.. nevkm zda to nekdy preonam.bojim se jit ven... vidim kluka a. Podlamjji se mi nohy

    • Ameli Úplně souhlasím, potom nejde mít normální vztah a najednou se ocitám ve slepé uličce.

  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

  • Noční můra, která mě nikdy neopustí.....

    anonymka Je mi čerstvých 15 a I teď po roce, dvou se mi to vrací. Bylo mi třináct a známý mě nejdřív nutil abych ho uspokojovala rukou, později mě nutil k orálnímu sexu, bylo to tak nechutný, ve čtrnácti mě donutil k sexu. Doteďka když mě někdo zatahá za vlasy nebo mě obejme kluk, rozbrečím se. Ten ponižující pocit na ten nikdy nezapomenu. Jak mě tahal za vlasy. Stalo se to tolikrát, a nikomu jsem to neřekla, protože jsem se bála, styděla, cítila se vina a bála se o jeho syna, který přece za nic nemůže.
    Snažím se s tím srovnat, ale moc to nejde a vím, že to už nikdy nebude dobrý. Nejsem schopna normálního vztahu s klukem. Nejsem schopna ani kluka obejmout-okamžitě se rozbrečím,
    popřípadně se bráním a něco tomu klukovi udělám. Je to sužující pocit, od té doby mi je špatně, špatně spím, odmítám zůstavat s klukem sama v jedný místnosti, i když vím, že mi ten kluk nic nechce udělat, moje tělo a duše se tomu přesto brání. Dva roky jsem to přecházela, ale teď když to vyplulo na povrch, protože jsem to už prostě nevydržela a musela se někomu svěřit se vzpomínky rozvířily a dostaly se z hlubokého podvědomá na povrch, na vědomí. A začala jsem pociťovat strašnou bolest, smutek a beznaděj. Nevím jestli se s tím někdy dokážu smířit, protože ty myšlenky mě denně sžírají, doma brečím do polštáře, bojím
    se kluků, v noci se mi zdávají zlé sny a já se probouzím se svým zoufalým pláčem a s tím, že se to opravdu stalo a ten sen se kdysi odehrával...... A já svůj boj marně bojuju dál a dál a dál, ale ty sny, ty noci proplakané zoufalým pláčem jentak neustanou..... Ale bojuju dál a nevzdávám to.

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • anonymka ty seš taky dobrá a silná taky se řežu a třikrát jsem se pokusila o sebevraždu, nejdřív jsem se řezala aniž bych věděla, že to bylo kvůli tomu znáslinění, protože jsem to v sobě potlačila a pak jsem s řezáním asi na půlroku přestala, jenže teď nedávno když ta bolest, strach a beznaděj vypluly na povrch tak jsem zase začala prostě jsem to už nemohla vydržet.... Každopádně pamatuj si, že ty za to nemůžeš, to jen ti hajzlové na tom mají 100 % vinu a ne ty! Přeji hodně síly, holky přece si nenecháme pokazit celej život těma hajzlama ;) držte se :)

    • Blood never lies To jseš dobrá, že se držíš mě je 14 a v 9-ti mě znásilnil jeden kamarád v křoví a loni (ve 13) 2x kluk co si mysle že se mnou chodí. Bylo to u soudu a tam řekli, že viník jsem já a on je chudáček. Teď to ví asi půlka třídy, protože to jedna kámoška prokecla. Je to dost ponižující vědět, že to ví tolik lidí, a ještě k tomu mi za to nadávají a používaj to jako urážky. Mimochodem teď se řežu a ne poprvé, a myšlenky na sebevraždu už byly a to hodněkrât, dvakrát už mě od toho zachránili kamarádky, ale teď jsem z toho zase v háji a není příjemnÿ mít za sebou 3x nedobrovolnej sex a nespočítatelně krát (strkání prstů i na veřejnosti, lízání (asi víte kde) atd.) Oba byli tak nechutný perverzní prasata, i při tom i teď se mi z toho dělá blbě. Musíme to nějak vydržet.

  • je to už 11 let

    anonym holky zlatý. Je nás tolik, že to musíme vzít jako fakt, prostě se to u nás děje a život jde dál. Jsou státy, kde je to na denním pořádku, jsou státy, kde provdávají 9 ti leté holky. Prostě-stalo se, čas se vrátit nedá a život jde dál. Mě se to stalo v 15 letech-5 kluků s nožem u krku a já se s nima prala do vyčerpání. Byla jsem pořezaná na celým těle a proběhl i vleklý soud a bez odsouzení - pouze omezování osobní svobody a podmínka. Nebyly důkazy o styku, byla jsem sama proti pěti. Ale v našem malým městě se to rychle profláklo a najednou bylo kolem mě tolik holek, kterým se to stalo, že tomu ani nemohu uvěřit. Tak to zkuste brát jako fakt, že se ty věci dějí. Při vzpomínce si začnu zpívat abych odvedla myšlenku jinam. Jsou i horší věci. Jako nyní již matka dvou dětí mohu posoudit, že horší je strach o děti než toto. časem si to zkuste třeba zakamuflovat a přesvědčit samu sebe, že to byl sen. Ale je fakt, že toto nás poznamená.

  • Vymazání příspěvku

    Barbora Mohl byste prosím vymazat můj příspěvek? Psala jsem ho 14.5.2013. Bojím se, že by to mohl náhodou vidět někdo z mé rodiny, přátel a tak. Moc vás o to prosím... Barbora

  • je to normální?

    marketh Zdravím. To všechno se stalo před sedmi lety, a já si troufám říct, že všechny ty "sračky" už mám za sebou. Jasně, nikdy na to nezapomenu a nikdy to nebude úplně dobrý, ale myslím, že se stavama, co jsem zažívala dřív, se stav nynější popsat nedá. Půl roku mám přítele, kterého miluju, vím, že i on mě, o všem ví ale nebavíme se o tom - nechci, mám to v hlavě srovnaný a nechci o tom mluvit. Ale - můj problém je sex. Já - on mě přitahuje, miluju to, a chci to, ze začátku mám sice vždycky strach, ale pak dobrý, je to on a né nikdo jinej. Jen - nikdy jsem neměla orgasmus, ale to mi nevadí, spíš - sex mě často bolí. Podle doktorky jsem zdravá, tak mě napadlo, jestli to spíš není psychosomatický? Chtěla bych se zeptat, jestli je to pro holky jako já normální a kde bych to měla popřípadě řešit? Děkuju moc za odpovědi a všem přeju hodně sil!!!!!

    • Renata Ahojky, taky mám tu zkušenost, je to víc jak rok,ale i přesto je to hrozně těžký..přítele jsem poznala krátce po tom a musím říct, že je skvělej, dost mi pomáhá a i chápe..ale taky mám problém před ním o tom mluvit. Mně se to nepodepsalo na sexu, ale na psychice. Přijde mi, že jsem někdo úplně jinej - jako bych nebyla celistvá. A taky mi přijde, že pro okolí je těžký se vcítit do mých pocitů. Někdy mám dost těžký stavy a nevím, co s nimi. Rozhodla jsem se to řešit s psychologem a měla jsem štěstí na úžasnou psycholožku. Myslím, že bez ní bych to nedala..Najednou ty moje pocity a smutky mají souvislost a nepřijdu si divná, ale vím, že je to nejhorší trauma, co se může stát..Takže doporučuju psychologa určitě, protože bez odborné pomoci to jde jen těžko..

    • Hanka2 Zdravím, také mohu říct, že podvědomí je mocné, i když vědomě máš tuto záležitost jakš takš srovnanou, můžou tam být další tíživé věci, které se mohou projevovat jako bolest. Psychika má velkou váhu. Proto bych Ti taky doporučila vyhledat odborníka..psychologa, terapeuta a tuto bolest s nimi zpracovat. Přeju Ti, ať se Ti povede bolest překonat, aby sis mohla sex..milování opravdu užít se vším všudy :-)

    • Hanka2 Zdravím, také mohu říct, že podvědomí je mocné, i když vědomě máš tuto záležitost jakš takš srovnanou, můžou tam být další tíživé věci, které se mohou projevovat jako bolest. Psychika má velkou váhu. Proto bych Ti taky doporučila vyhledat odborníka..psychologa, terapeuta a tuto bolest s nimi zpracovat. Přeju Ti, ať se Ti povede bolest překonat, aby sis mohla sex..milování opravdu užít se vším všudy :-)

    • Hanka Ahoj, nejdřív bych chtěla říct, že mě mrzí, co jsi zažila. Psychosomatice bych se ani trochu nedivila - mám podobnou zkušenost. Doporučila bych ti vyhledat psychologa/psycholožku, nejlépe na základě doporučení, dobrých referencí a probrat to s nimi. Někdy je těžké přijmout sebe samu, přijmout svou tělesnou stránku. Držím palce, ať se ti vede čím dál tím líp.

  • Můj příběh - z dopisů Mikymu

    Ameli Ahoj. Je mi 23 a o tom, co se mi stalo nedokážu mluvit, nikomu jsem to neřekla. Zkusila jsem to sesumírovat na papír. Ale moc velkou úlevu mi to nepřineslo. Cítím k mužům silný odpor a neumím se radovat. Můj příběh jsem poskládala do úryvků z dopisů, které jsem napsala svému napůl fiktivnímu kamarádovi. Miky vznikl na základě impulzu - jednoho setkání.

    „ Ahoj Miky,
    možná si ještě vzpomínáš na tu pobledlou holku s tmavými vlasy a smutnýma očima. Na tu, která chtěla zemřít, a málem se jí to povedlo. Viděl si jí to na očích, ale připadala Ti natolik zajímavá, že jsi jí věnoval chvíli svého času. Škoda, že ten okamžik, kdy ses usmál a díval pořád na ni, netrval věčně. Ona zjistila, že život má pořád cenu. Jsem to já, Ameli.
    Od našeho posledního setkání uplynuly 4 roky. Jsem pořád stejný outsider. Všichni se mi smějí, že je mi 18 a ještě jsem neměla kluka. Ten, o kterého jsem měla zájem, mě se slovy o tom, že v žádném případě nejsem jeho typ, odmítl a řekl to všem ostatním. Takže zažívám tak trochu další peklo. Je to něco podobného jako na předchozí škole. Tak jsem se rozhodla zkusit internetovou seznamku. Ozval se zajímavý kluk. Působí hrozně mile a zřejmě bude i bohatý podle těch fotek co mi poslal a taky si často kupuje nové věci. Je hrozně milý, ptá se mě, jestli mi není zima a jestli dlouho nečekám. Představil mě svojí rodině, všichni mě hrozně hezky přijali.“
    „Jeho rodina je úžasná, nicméně v našem vztahu to po 10 měsících začíná skřípat. Vyčítá mi, že se ho nechci dotýkat a že jsme spolu ještě nespali. Začíná být na mě agresivní, nadává mi a málem mě uhodil. Miky mám strach, že to bude ještě horší. Nemám se komu svěřit, moje nejlepší kamarádka se se mnou přestala bavit, a jak mě znáš, nemám přátele. Zakázal mi starat se o děti, chodit někam s holkama a stýkat se s nimi. Nemám na světě jedinou radost. Už zase chci umřít.
    Ach Miky, kéž bych věděla, kam ses ztratil, utekla bych za Tebou. Mám z něj strach. Vyhrožoval, že se kvůli mně zabije, jestli se s ním nevyspím. Prý s tím nemá problém. Chce se oběsit. Už mi neříká, že jsem jeho beruška nebo ženuška, už jsem jen píča zkurvená. Každý den mi večer volá, nejdřív se chová normálně, ale pak to začne ty nadávky, a že mu prý jednou musím podržet. Nemůžu spát, lekám se i přes den, bojím se, jaké to bude, až s ním budu sama.“
    „Už ho nechci nikdy vidět. Přinutil mě mu podržet. Držel mi u krku nůž, zamkl všechny dveře a zavřel všechna okna. Nemohla jsem utéct ani si přivolat pomoc. Musela jsem se svléknout. Pak na mě nalehl a udělal si dobře. Prosila jsem ho na kolenou, ať to nedělá se slzami v očích. Plakala jsem, bylo to bolestivé. Přála jsem si, aby mě uhodil nebo abych ztratila vědomí nebo umřela, víc než kdy jindy. Ve mně není nic hezkého, zasloužím si umřít.
    Jsem příliš zbabělá na to, abych spáchala sebevraždu. Bojím se ostatních lidí a uvnitř to bolí, přála bych si, aby se ta bolest proměnila ve fyzickou. Našla jsem si způsob – špendlíkem jsem si rozrýpala ruce i nohy. Trvalo to půl roku, než si toho někdo všiml, měla jsem je hodně do krve. Jizvy mi žádné nezůstaly. Nevím, jak mám žít dál.“

  • Mám strach se klukům podívat i do očí

    Martina Podělím se o svůj příběh který mě i po dvou letech pořád dohání..
    Byla jsem třináctiletá blbá holka co se zamilovala do šestnáctiletého kluka. Psali jsme si spolu s tím, že nakonec půjdeme ven. Šla jsem ráda, doma jsem řekla že jdu s kamarádkou. On na mě čekal na určeném místě. Šli jsme se projít po polní cestě vedle lesa. Z ničeho nic mě do toho lesa zatáhl, svlíkl mě a znásilnil. Když se udělal, zvedl se, nechal mě tam a odešel. Šla jsem domů a ani jsem nebrečela, aby máma nic nepoznala. Po pár dnech na to máma přišla, že už nejsem panna (nevím, jakým způsobem se to dozvěděla), a bylo velké peklo. Ihned jsme šly na gynekologii, tam potvrdili že jsem měla pohlavní styk a že to musí nahlásit policii. Ano, neřekla jsem že sem byla znásilněná, řekla jsem že to bylo dobrovolné. Byl jeden výslech za druhým a po necelém roce soud. I tam jsem tvrdila že to bylo dobrovolné. Chlapec za to nedostal nic a já od soudu odešla s tím, že jsem lhářka a že jsem se mu chtěla za něco pomstít. Po nějaké době mi začalo docházet co jsem vlastně udělala tím, že jsem znásilnění zapírala. Lidé, co to vědí tak mě odsuzují, že jsem děvka co s kluky spí už od třinácti, mě to dohání celé dny a noci. Když zavřu oči, vidím na sobě to těžké tělo.. Nedávno mi doktor diagnostikoval paranoidní psychózu.. Všechno to zapírání bylo způsobeno jednou věcí.. STRACHEM..
    Je mi 15 let, klukům se víceméně straním, nikdo na mě nesmí sáhnout trošku hruběji, to se hned rozbrečím. Nevím, jak dlouho to všechno ještě vydržím, ale rozhodně to nemam v plánu někomu říkat, protože to nechci znovu otevírat.. Vůbec nevím co bude dál, jak se přesto "dostanu", jak začnu znovu důvěřovat... Holky, vy co sem píšete, jste strašně silné a vím co to je.. Držím vám palce aby teď už přišlo vše jen dobré..

  • Už nikomu nevěřím, žiju s tím že chlapi nemají city a nemůžu se toho přesvědčení zbavit....

    Barbora Ahoj je mi 19 a v 16 jsem jela na oslavu kamarádovo narozenin. Bydlím u Lovosic a on v Teplicích a tak jsem se tam navečer vlakem vypravila. Ve vlaku jsem potkala kluka, se kterým jsem kdysi spala a byla jsem (já hloupá) hrozně ráda, že nepojedu sama a tudíž se nebudu večer venku bát. Navíc se nabídl, že mě doprovodí na oslavu. Všechno bylo v pořádku, já natěšená, on hrozně hodnej. Pak jsme vystoupili z vlaku a šli podchodem na nádraží. On najednou zpomalil a nechal všechny kolemjdoucí, aby nás předběhli. Když jsme velmi pomalu procházeli kolem výtahu chytil mě a zatáhl mě do něj. Říkala jsem mu, že nerada jezdím výtahem a že radši půjdu pěšky (bože v životě by mě nenapadlo co chce udělat!). Řekl mi, že mi pouze chce ukázat, jak vypadá výtah zevnitř... pamatuju si ty hovadiny co mi říkal velmi dobře. Ale to jak mě hrubě otočil, držel ruce nad hlavou, sundal kalhoty, udělal si dobře a držel mě přitom pod krkem, tahal za vlasy to mám jako v mlze… Vím jen, že jsem na něj vyděšeně koukala, jak stříká na stěnu výtahu a přemýšlela jsem nad tím jaký je to prase, že znečišťuje výtah!! Mě vůbec nedošlo co udělal... Vím, že jsem mu vynadala a řekla, ať už to nikdy nedělá. On se smál, objal mě a řekl že mě doprovodí a že to VEZMEME ZKRATKOU, ABYCH PŘIŠLA VČAS! Já byla opět blbá a věřila mu, cestou mě zatáhl do temný uličky před základní školu a surově hodil o kamennou zídku. Sundal mi kalhoty a zopakoval to co ve výtahu...aspoň že zezadu a já se na to prase nemusela dívat... (do teď si pamatuju jak jsem měla krvavý stehna od té zídky). Pak mě chytil za vlasy a donutil mě si kleknout a narval mi ho celýho (přes 28cm tudíž jsem se jím dusila) do pusy a postříkal mi obličej... cítila jsem se strašně poníženě... on to měl jako zábavu, pořád se smál… Když jsem spala se svým ex a on mě zatahal za vlasy, rozbrečela jsem se a netušila proč. Řešili jsme to spolu a já si na tohle vzpomněla, vytěsnila jsem to, ale moje tělo si to pamatovalo… On z toho byl hrozně špatnej a asi i z toho zešílel (je to velmi citlivý člověk), myslím že další den co jsme se viděli na mě řval děvko a snažil se mě znásilnit, dokonce mě i zbil, když jsem omdlela a následně se probudila, řekl že se mi omlouvá, že chtěl vědět jestli se dokážu bránit… po pár letech jsem ho opustila, bil mě a nadával mi dál, dokonce mě i on znásilnil, ale od něj to bylo mnohem horší, jeho jsem milovala a kdysi u něj hledala bezpečí… Teď mám kamaráda, do kterého jsem se zamilovala. Jednou jsem u něj spala a jeli jsme spolu výtahem. On si ke mně stoupl moc blízko. Zatarasil mi únikovou cestu (je podobně vysokej jako ten z výtahu) a já se trochu rozbrečela a on přistoupil o krok blíž chtěl mě utěšit a já ho kopla mezi nohy… O týden později jsem mu musela vysvětlit, proč se to stalo (moje svědomí mě donutilo, on mi přece nic neprovedl, ale cítila jsem se trapně, když jsem mu to velmi stručně říkala). Doteď když čtu nebo slyším slovo znásilnění, týrání ať fyzický nebo psychický tak si na to vzpomenu. Výtahem nejezdím, vracím se domů za světla a koupila jsem si pepřák na 'kamarády'....nejhorší je, že často nemůžu spát, pořád se mi o tom zdá a budím se vlastním křikem a pláčem...

  • Náhlednutí do spisu.

    LoLa Už to mám za sebou:)) Ale je fakt že chlapům nevěřím..
    No ale zpátky k mému dotazu. Chci se zeptat jestli máte s tímhle nějaké zkušenosti? Mohu si spis vzít domů? Nebo jestli vám dělali na policii problémy? Jestli to pomohlo? Nebo se v tom radši nemám hrabat? Zajímá mě to.. I když je to skoro 5 let.

  • Znásilnil mě můj kluk

    Rony Ahoj. Když mi bylo 10 chodila sem se 14ti letým klukem byl hodnej všechno nikdy sme se o sexu nebavili. V jeden den sme spolu byli venku a on mě začal osahavat nejdřív sem mu dávala ruku pryč pak sem mu řekla at na mě nesaha ale on jak kdyby mě neslyšel. Chtěla sem odejít ale on mě chytnul za ruku a shodil na zem. Mlatila sem ho kosala ale on najednou vytáh z kapsy nůž. Dal mi ho pod krk a řek že jestli nebudu zticha že mě podřízne začal ze mě sundávat oblečení pak sem měla možnost utect a tak sem se pomalinku odsouvala. On si toho všiml a přitáhl si mě pěstí mě bouchl do břicha. Pak mi roztáhl nohy a strašně to bolelo.... Ted je mi 13 a já se toho nemůžu zbavit když se mě někdo zeptá jestli se s ním vyspím tak nedokážu říct ne protože se bojím. Nikdy sem to nikomu neřekla.

  • Daleko od pomoci

    DenisaD Ať udělám cokoliv ať zkusím cokoliv vždycky to ztroskotá. Prosím poraďte jak dokážete žít po tom co vás někdo znásilnil. Bude mi 22. Mě se to stalo před necelými 4 roky a přítel kterého jsem v té době měla se k tomu postavil tak že byl první agresivní, když se opil tak mě bil, pak mě bil i za střízliva a nakonec přišel s tím že jsem s nima vlastně chtěla spát a v podstatě mě začal znásilňovat, prý když mohli oni on může taky. Rozešli jsme se a já nikomu nic neřekla. Trpěla jsem tiše a doufala že to jednou prostě zmizí. Potkala jsem nového přítele a protože jsem onemocněla neurogeni tetanii vyvolanou postraumatickým stresem začalo se to všechno řešit. Ale jak se o tom začalo tolik mluvit tak jsem to moc neustála. Rozhodli jsme se s přítelem že odjedeme do Anglie. Jsme tu skoro rok. Ze začátku to bylo dobré, pak jsme se s přítelem vzali, stojí při mě neskutečně a ve všem mi pomáhá jak může. Jenže já se nedokážu přestat bát. Začala jsem se bát že mi začne ubližovat a vůbec k tomu nemám důvod, nevím jak to zastavit. Jsme spolu přes dva roky a jedinkrát na mě nezvýšil hlas, opatruje si mě jako porcelánovou panenku ale když se ke mě pohne já udělám krok dozadu a když se mě dotkne ucuknu. Jsem neskutečně lekavá od té doby co mě znásilnili a zašlo to tak daleko že když se ho hodně leknu tak se nemůžu nadechnout a omdlím. Od 18 se bojím každého chlapa kterého potkám a teď mám strach i z vlastního manžela. Zkusila jsem to ignorovat, nebo o tom s ním mluvit, ale to mi moc nejde. Bojím se čím dál víc. Už dokonce vedle něj ani nespím, počkám si až usne a pak vstanu a jdu třeba k počítači protože se bojím že když usnu tak mi ublíží. Ze slova sex se mi dělá zle. Nemůžu zapomenout na to jak mě znásilnili, at uz dva cizi kluci nebo bývalý přítel. Manžel není blbý a moc dobře ví co se děje, pomáhá mi, ale jak se má asi cítit když mě obejme a já se třepu strachy, nebo když přijde z práce já spím a když mě probudí pohlazením tak prvni co řeknu je aby mi neubližoval. Prosím poraďte co jste udělali vy? Bojím se že takhle to už nevydržím. Prosím :-(((

    • dominika Ahoj stalo se mi neco podobného a když jsem si našla přítele teď už manžela také jsem se bála hodně mi pomohl on sám.věděl co se stalo a s každým polibkem pohlazením dotekem počkal až přijdu já sama.spal v obýváku a snažil se se mnou mluvit.dnes máme společnou postel a dvouletou dceru.stalo se to před pěti lety a i po tom jaký můj manžel je sex odmítám často.a on stále čeká jsem mu za to vděčná a už se nebojím ale s tim sexem nevím jestli mu budu někdy moct dat to co jiná dívka

    • Martin Ahoj Deniso, podivej se do fora na http://podejruku.minimu.net/forum/ diskutuje tam vic lidi, ktere prosli podobnymi pribehy. Nekteri jsou na tom hur, jini lip - vzajemne si radi, jak se s tim vsim vyporadat. Snad ti to take pomuze.

  • Netuším, jak z toho ven

    Jitřenka Od patnácti let cestuji stopem, vždy mi všichni říkali, že se mi jednou stane něc strašnýho - a nikdy nestalo. Teď je mi 25, před cca čtvrt rokem jsem se přestěhovala do menšího městečka, za prací. Než jsem si našla ubytování, bydlela jsem cca deset dní v levné turistické ubytovně, 4 lidi na pokoji, kluci holky dohromady. Jednou se takhle vzbudím uprostřed noci bolestí, a mladej kluk (cca 20 let, atraktivní typ) mě souloží, bolestivě a hrubě, navíc jsem měla svoje dny, takže strašný ponížení. Dobila jsem ho na podlahu do krve, odešla se vyzvracet na záchod, vypila téměř na ex láhev vína a šla spát s tím, že se to nikdy nestalo. Spousta novejch věcí, dojmů, nová práce, noví lidi...chvilku se mi to dařilo. Pak, cca čtrnáct dní dozadu, přijela na návštěvu kamaráda co studuje psychologii - mně se zrovna nějak nahromadilo do života hodně, doopravdy strašně moc problémů (vlastně budu hrdinka, pokud tohle přežiju), a nějak jsme to všechno rozebíraly, načež se tahle vzpomínka vyvalila. Přestala jsem jíst, ze všeho mi bylo na zvracení, teď jím tak jednou denně malou porci, i to je dílčí úspěch. Nedávno jsem v práci potkala kluka, o rok staršího než já, sympaťák, prostě souznění duší. Když mě políbil, rozbrečela jsem se, aniž bych chtěla. Všechno jsem mu řekla, strašně se rozčílil a chtěl po mně jméno, že ho zabije. Řekla jsem mu že nevím (vím, ale nechci už to rozmazávat, navíc dotyčnej je už pryč). Domluvili jsme se, že na to půjdem pomalu, ale jen důvěrnější dotyk v pase ve mně vyvolal zvracení. Nevím co dělat, mám ho asi ráda a vím, že nevydrží čekat věčně, a nedokážu si představit, že by se cokoliv mohlo změnit. Všechno jsem jak jemu, tak své kamarádce do detailu pověděla a fakt nevím, co by se mohlo změnit, kdybych to řekla třeba i psycholožce. Necítím ani nenávist vůči tomu mladýmu klukovi, spíš se hnusím sama sobě. Dávat si sprchu denně mi přijde zbytečný, přestala jsem si uklízet v pokoji a víceméně komunikovat s lidma. Nedokážu si představit, že by to kdy mohlo být jiný...

  • nevěřte ve spravedlnost

    petr Holky,vy co se vám něco takového stalo,a vím o čem mluvím,tak s vámi cítím.Asi před rokem mě jeden zmetek znásilnil moji přítelkyni a matku 2dětí.Všechno mě řekla a tak jsme to oznámily policii v domění že děláme správně.Byl to velký omyl.Po x dnech výslechů se málem složila .Když to skončilo s policii,začal soud a nestačily jsme se divit.Jeho právník s ní udělal prodejní kurvu,nejhorší matku,vytahal to nejhorší co se dalo a před ničím se nezastavil.Nejhorší na tom je ,že jsme soudkyni dali jasnej důkaz že to udělal a ona to prostě neuznala a ještě to ukázala jeho právníkovi,takže odešel od soudu jako frajer.Celej proces je proště jedno obrovský peklo. Jedna rada z naší zkušenosti,nikdy to na policii neoznamujte,ušetříte si rok pekla,radči to řekněte svým blízkým, kamarádům ,přítelům,manželím aď mu rozkopaj rypák do bezvědomí,aˇse už nikdy nepostaví na nohy a Vy se na to dívejte,já to udělám v brzké době, Holky držte se ,jsem s vámi.

    • bojim Porad do me rypali nezajimalo je co rikam jen opakovali rekni ze sis to vimislela. Ja se zacala rezat nechtela jsem zit kdyz tak se mmnou jednali.ani rodice mi neverili....

    • bojim Me policie donutila rict ze sem si vse vymyslela. I kdyz sem rikala ze ne... uverili jemu parchantovi... od te doby nesnasim policejni uniformu....

    • Martin Jo to máš asi pravdu. Jen to asi nedělej ( rozkopat mu ) nikomu to nepomůže když skončíš v base.

    • *** Proboha, co to plácáte?! Myslíte, že když to řeknete svým známým, že oni to vyřeší za vás?!

    • Lenka Musím souhlasit. Kdyby mi někdo řekl, že byl znásilněn, tak řeknu, hlavně nechoď na policii, raději běž domů, klidně se půl dne koupej, pak zalez na jak dlouho chceš do postele a svěř se rodině, prostě někomu blízkému, ve kterém máš důvěru, ale hlavně NE policie. Mě vyslíchali snad milionkrát, soud byl až za rok, navíc na dvě stání a doteď nevím, jak to dopadlo. Já mám trauma na celý život, až si někdy říkám, že by bylo lepší nežít a to čuně si už určitě někde a vesele si píská. A já jsem pořád doma, do společnosti jdu opravdu jen výjimečně a lidem absolutně nedůvěřuju. Soucítím se všemy dívkami a ženami, které tím prošly, je to opravdu peklo s zpackaný život.

    • nn taky bych to tak udelal a dej mu jednu za mne

  • Trauma na celý život

    Lenka Psal se rok 2010 začátek měsíce dubna, zrovna jsem se čerstvě vypořádala s mojí nejhorší kamarádkou - bulímií. Bulímie mi ničila život celých 5 let. Myslela jsem si, že mě nemůže už nic horšího potkat, ale mýlila jsem se.
    Byl krásný slunečný den, já měla v ten den dovolenou a odpoledne jsem se měla sejít s přáteli a jít posedět u sklenky a dobrého jídla. Po setkátní s přáteli jsem šla za mou sestrou a otcem do jedné hospody. Vše probíhalo dobře, všichni jsme se dobře bavili. Otec po chvíli odešel domů, já a sestra jsem zůstali. Byly jsme tam opravdu dlouho, ale vše bylo v naprostém pořádku. Poté co odešla i má sestra, jsem se tam bavila s přáteli mé sestry. Zlom nastal, když jsem si šla k baru koupit pití. Vedle mě stál vyšší, postavově silnější, poloplešatej chlap a nabízel mi, že to pití zaplatí. Po opravdu dlouhém přemlouvání jsem ustoupila a pití si nechala koupit, ale úplně zadarmo nebylo. Podal mi ho se slovy: "Jdi si sednout támhle ke stolu a čekej tam na mě jasný!" Já se jen pousmála a šla si po své zábavě. Jenže on mě neustále pozoroval, až si nakonec šel sednou ke mě. Nejdříve jsem se zdráhala, ale poté jsem se s ním začala normálně bavit. Podotýkám, že jsem nedala jakýkoliv náznak toho, že se mi líbí, natož že s ním chci mít sex. Jen mě jeho komplimenty těšily, jakou ženu by netěšily, že? Pak jsem šla na toaletu, v momentě kdy jsem chtěla jít do jedné z kabinek, uslyšela jsem dveře, otočila se a v místnosti stál on. Najednou jakoby se změnil, měl něco hrozného v očích. Přitiskl mě na zeď, začal líbat na krk, jednou rukou mi držel ruce, abych se nemohla bránit a druhou mě osahával. Pak si jen pamatuji úder do hlavy a pak až probuzení na zemi s vytaženou podprsenkou a staženými kalhoty a kalhotkami. Jediné co vím, že se mi chtělo strašně brečet a všude jsem měla sperma.
    Ani nevím, jak jsem se dostala zpět do hospody. Ale tam to už šlo rychle. Jeden kluk to na mě zřejmě poznal a začal se o mě starat, přivolal policii a já se mezitím několikrát složila. Zarážející na tom je, že ON v hospodě byl nadále, jakoby se nic nestalo.
    Poté co přijela policie, já seděla u lampy celá v šoku a neustále jsem brečela. Pak jsem nastoupila do policejního auta, tam se půčůrala a viděla jak HO polici honí, utíkal jim.
    Pak už jen následovalo jedno vyslíchání za druhým, strach z chlapů, nezájem o sex, nesnesitelné puntičkářství a mnoho dalšího.
    Mylně jsem si myslela, že až bude po soudě, prostě po všem, bude líp, ale nebylo a není. Je to něco přes 2 roky a já se s tím pořád nedokážu smířit. Trápí mě šílené deprese, úzkost, strach, nervozita a bojím se, že už nikdy nebudu stejná jako před tím. Pořád mě to straší, i když nechci.
    Doufám, že se to někdy změní, chodím na psychiatrii a čekají mě i psychoterapie, tak věřím, že mi to pomůže.

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=