Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Mám pocit viny a nevím co je správné a co mám dělat

    Nikoleta Mám obrovský pocit viny, před 5 lety se stala věc na kterou jsem již zapomněla, nebo spíše musela zapomenout a pohřbila jsem jí pod hustou vrstvu mlhy, bohužel se mi před pár dny připomněla. Jako čerstvá 18ka, jsem si našla kluka, o něco malinko staršího než já a vše bylo fajn, dokud se nezačal mezi nás vměšovat jeho nejlepší, o dost starší kamarád, časem jsem zjistila, že kluk s kterým chodím, je zcela fascinován a ovládán touto osobou, neměla jsem ho ráda, několikrát po mě vyjel v nepřítomnosti mého chlapce. Jednou jsme šli na party k němu na byt a do půl hodiny jsem o sobě nevěděla. Už tehdy jsem skoro nepila, ale na tom večírku jsem vypila pouze trošku vaječného likéru...pak si pamatuji jen vše útržkovitě a až za pár hodin jsem se probrala do zmateného stavu, načež mě odvezli oba domů. A já si až na druhý den začala uvědomovat co se stalo...nejlepší kamarád mého partnera si vzal to co bych mu já osobně nikdy nedala a člověk, kterému jsem důvěřovala, tomu jen přihlížel. Zvěčnil si to na video a stále mi ho posílal a vyhrožoval mi, že to umístí na web a podobně pokud nebudu mlčet. Jsem dost z ortodoxní rodiny, a do 18 jsem byla pana, šíleně jsem se styděla a udělala opět tu největší chybu, že jsem se s tímto člověkem sešla a snažila se orodovat o to, ať toho nechá...jak naivní jsem byla...zamkl mě v autě a odvážel mě někam pryč...hystericky po mě křičel, jestli jsem tak blbá, že nevím, že mě miluje...tak mě vozil několik hodin po okolí Ostravy až byla už noc a já tak brečela a kopala okolo sebe že to nevydržel a vyhodil mě s auta, načež jsem nevěděla kde jsem a zbytek je nepodstatný...ale mí rodiče se to nikdy nedozvěděli...a to z několika důvodů, že by nikdy nepochopili proč jsem lezla na ten večírek a do toho auta, čemuž i já dnes nerozumím a protože má můj otec horkou jižanskou krev a zabil by ho...a především protože jsem se šíleně styděla...toho člověka potkávám dodnes v ulicích Ostravy, je to člověk, co měl do nedávna stavební firmu, vždy když jsem ho potkala a on opět dělal jako že mě nezná jsem myslela, že se zhroutím...časem jsem si však natolik vsugerovala, že se to nestalo, že jsem se naučila s tím žít a našla jsem si úžasného partnera a spokojeně jsme si žili, než se ozval opět kluk, se kterým jsem před lety chodila a měl šílenou potřebu se mi omlouvat, a tvrdit, jak to považuje za svou největší životní chybu...co bylo však nejhorší bylo to, že mi řekl, že takových jako já bylo spousta a přesně to co se stalo mě udělal ještě dvěma dalším. Řekl mi, že mezi jeho obětmi, které ne vždy zneužil takovým způsobem jako mě, ale třebas je zmanipuloval, byli i holky ve veku 13 let...že během celé doby co se oni dva spolu bavili (už 3 roky ho neviděl, neunesl to všechno), měl partnerku, která nic netušila. Ten člověk běhá po Ostravských ulicích a nikdo nic s tím nedělá...nikdo nic nikdy nenahlásí, ten kluk řekl, že ho nenahlásí, protože by to bylo tvrzení proti tvrzení a že žádná holka by to nepřiznala, protože se všechny stydí ani já nic nemůžu udělat, protože nemám žádný důkaz a je to již tolik let...mám teď šílený pocit viny, že jsem něco neudělala tehdy, a že se to nemuselo stát tolika dalším...teď už jsem mnohem silnější osobnost a měla bych na to i odvahu, ale nemám bohužel tu moc s tím něco udělat...co s tahovým člověkem? Co by jste dělali, nevím jsem bezradná a cítím se vinná.

    • Victoria Ahoj, nevím, jak je to dlouho, co se ti tohle stalo, ale vím, že promlčecí lhůta je poměrně dlouhá... Rozhodně není Tvá chyba, že se něco takového stalo ani, že ses o tento zážitek nedokázala "podělit" se svou rodinou, či dokonce policií... Mě bylo 12, když jsem byla znásilněna... Znám mnoho dívek, kterým to udělal ten samý muž a zachovala jsem se podobně jako ty.. Nic jsem nenahlásila, nikomu jsem nic neřekla... Jen s tím rozdílem, že jsem to nedokázala takto potlači a myslela na to na každičkém kroku ještě dost let.. Nyní je můj případ promlčený a mě to hrozně mrzí.. Přestože vím, že člověk, který mi to udělal už byl dvakrát odsouzen za tyto činy a nikdy to nepomohlo, stejně bych byla ráda, kdybych věděla, že byl potrestán znovu.. Zkus si najít, kolik by dostal za svůj prohřešek onen kluk v trestím zákoně a podle toho zjistíš délku promlčecí lhůty.. Pokud není moc pozdě, vřele bych ti doporučovala vše nahlásit, protože později toho budeš litovat jako já... A to bych nerada.. Zkus se svěřit příteli, kamarádce, učitelce, mamce nebo komukoliv blízkému a zajděte na policii spolu.. Nebude sice možné získat tolik jako těsně po činu, ale pokud znáš jméno pachatele, tak neváhej a udělej to.. Už proto, aby se to nestávalo dalším a dalším dívkám tak, jako jsem to dopustila já...
      Budu držet palce ;)

  • Autorka stránek podejruku.cz

    Jana Dobrý den,
    ráda bych zde vyjádřila naprosté zděšení nad některými reakcemi, které jsou naprosto nevhodné a zavádějící, i když si jasně uvědomuji, že vycházejí často více ze selského rozumu než ze znalosti dané problematiky. Naprosto zásadní ale je, že takové reakce přináší více škody než užitku, protože se jedná o věc, které mnohdy nerozumí ani sami lidé, kteří byli vystaveni jakékoli formě sexuálního násilí. Pokud chcete získat nějaké informace, předtím než se rozhodnete reagovat nebo i přispět zde, navštivte prosím naše stránky a zkuste nebagatelizovat, pokud chcete opravdu pomoci.
    Na našich stránkách je k dispozici i diskuzní fórum, kam se však musíte zaregistrovat a přečíst si podmínky pro uživatele, právě proto, abychom případné nevhodné rady či reakce dokázali monitorovat.
    Poslední věc, kterou jsem chtěla napsat je, že se kolem 20. dubna bude vysílat pořad FOKUS týkající se našeho sdružení a problematiky sex. násilí. Pokud by vás to zajímalo.
    Zdravím
    Jana Ježková

    • B.Z. Lauro, odepisuji spíš proto, že bych chtěl, aby každá znásilněná žena pochopila, že to, čím prošla, je hrozné. To, že se v tom policie bude šťourat, je nepříjemné, ale naprosto nezbytné. Pokud se násilník dozví, že jste znásilnění nenahlásila a prostě nechala být, bude jeho jednání otrlejší a možná i agresivnější, protože bude mít pocit, že se mu nemůže nic stát. Znásilnění, pokud se jedná opravdu o znásilnění, není nidky vinou ženy a to ani přesto, že je vyzývavá a provokující, což není váš případ. Doporučil bych Vám navštívit psychologa. Bez bázně a ostychu. Pomůže Vám to, věřte tomu. Není to jako tabletka, nezabere to hned, ale pomůže. Co se týče dalšího postupu, možná i psycholog Vám poradí, abyste se obrátila na policii a to i přesto, že se jedná o značný časový odstup. Velká rada...nedržte to v sobě, nesnažte se to pohřbít, snažte se to dostat ven, snažte se získat rady a pomoc. Víte, hodně nedorozumění a smutných věcí vzniká špatnou komunikací. A to i například komunikací v rodině. Nevím jak to máte vy doma, jaký vztah máte k rodičům, ale možná byste mohla zkusit mamce naznačit a pak vysvětlit co se stalo. Je to nejbližší člověk.

    • Jana Lauro dobrý den. I přes registraci, kde je třeba uvést pouze email (jakýkoliv) a přezdívku, je fórum v anonymitě!
      zde je odkaz na fokus, pokud jste ho neviděla:
      http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10119615714-fokus-ct24/212411058110016/

    • Laura Dobry den pani Jezkova,
      jsem autorka posldniho prizpevku. Na vase stranky jsem se divala, ale odradilo me to, ze se musim registrovat. Chci zustat v anonymite. Jelikoz jsem se rozhodla s tim nic nedelat, stydim se, ze se to vubec stalo. Vycitky tady jsou.

      I kdyz citim, ze slo o znasilneni, citim v tom i svou vinu.
      Zajimal by me vas nazor na to, co se stalo me. Je to velice cerstve, stalo se to nedavno a myslim na to opravdu hodne. Potrebovala bych slyset nazor specializovane osoby, ktere mi rekne objektivne co si o tom mysli.
      Na vas porad se urcite divat budu, treba se dozvim vice.
      Moc vam dekuji, Laura

  • Bylo to znasilneni? Prosim napiste svuj nazor.

    Laura Mam jeden pribeh a zajima me, jestli jsem byla znasilnena nebo ne. Kazdopadne ja se citim znasilnena a zneuzita. Byli jsme na jedne dovolene o 4 lidech. 2 kluci 2 holky. Nic mezi nami nejiskrilo, nedavala jsem za celou dobu najevo, ze bych po nekom vyjizdela. Posledni noc jsme se opili. Uprostred noci jsem se probrala a zjistila jsem, ze jeden z nich je ve me, zatimco ostatni spi. Nevedela jsem co mam delat, tak jsem nedelala nic, mezi tim jsem zase usinala. Byla jsem opila a navic strasne unavena - takovy polospanek. Ale v tu chvili mi doslo, ze je ve me a ze se mi to nelibi.
    Rano jsem se vzbudila a nemohla jsem tomu uverit, nevedela jsem, co se stalo, jestli jsem to ja vyprovokovala, jestli jsem ho svadela. Jen jsem vedela, ze me nepritahoval a neverila jsem tomu, ze bych to zacala ja. Proto jsem se zeptala kamaradky jak veder probihal. Rikala, ze jsem usnula jako prvni a ze jsem spala tak tvrde, ze me nemohli probudit. V tu chvili mi doslo, ze ja nic vyprovokovat nemohla. Zeptala jsem se toho dotycneho co to melo znament, on rekl, ze me v noci vzbudil a ze se me zeptal, jestli mi to nevadi. Ja jsem udajne rekla ze ne [jako ze mi to nevadi] a udajne jsem si sundala i kalhotky.
    On nema potrebu se mi za neco omlouvat, dle neho jsem pry nekladla odpor. Jenze ja si to nepamatuju, pamatuju si az to, jak byl ve me, coz muselo byt par minut pred tim, nez se me zeptal. To znamena, ze pokud jsem skutecne na neco reagovala, byla jsem v polospanku a nevedela jsem co rikam, nebo to znamena, ze lze.

    Nevim co mam delat, nevim jak reagovat, nevim jak se tim vyrovnat. On proste vyuzil toho, ze vsichni sli spat a vedel ze jsem byla opila nejvic tak na me proste vlezl a udelal si to. Je to otresny zazitek, matne si jen vzpominam, ze jsem byla strasne sucha, tak si pomahal slinama, nehybala jsem se, nevedela jsem, jak reagovat. Nejdrive jsem se obvinovala ze jsem snad ja ho svedla, ale kdyz mi kamaradka rekla, ze ne, ze jsem sla brzy spat, doslo mi, ze ja ho urcite nesvadela. Beru to jako znasilneni, ale mam ja vubec moznost neco dokazat? On ten sex priznal, ale co ted? Ja nekladla odpor, jen vim, co si pamatuju.
    Prijde mi silene, jak nekdo muze zneuzit neschopnost branit se timto zpusobem a jeste nemit spatne svedomi. Jako ze je to normalni asi. Pili jsme vsichni, ale tem lidem jsem verila. Ti co spali ve stejne mistosti se mnou spali tak tvrde, ze nic neslyseli, takze oni nemuzou podat zadne svedectvi. Co mam delat???
    Kdybych ho udala na policii, muzu to dokazat ze byl sex, ale mam na zaklade toho, co jsem tady napsala, sanci dokazat, ze to byl nedobrovolny sex? Mate nekdo zkusenost s tady timto?

    • Marie Dobrý den,
      na tyto stránky jsem se dostala omylem, ale jsem za to velmi ráda. Se znásilněním mám osobní zkušenost. Přežila jsem 4x znásilnění, 2x pokus o znásilnění a bezpočet sexuálního zneužití pod vlivem alkoholu a drog. Vím velmi dobře jak se člověk po útoku cítí, co prožívá a jaké má pocity viny. Člověk by mohl říct, jo, můžeš si za to sama, nemělas chlastat a fetovat, ale nikdo nemá právo využít bezbrannosti druhého člověka a vstoupit do jeho intimity. Pocity viny jsem měla vždy, jsou to strašné pocity, které nezúčastněný člověk nikdy nemůže pochopit.
      Lauro, jde o znásilnění! Násilník totiž nemusí vždy použít zbraň, aby tě dostal. Stačí mu bezbrannost druhé osoby, je to pro něho výhodnější. Co je vlastně znásilnění? Znásilnění nastává vždy, kdy se násilník jakýmkoliv způsobem dožaduje sexu a napadená osoba to odmítá. A ve tvém případě to tak bylo, kdy jsi mu po procitnutí řekla, co to děláš a nechtěla to. Když on i přes to pokračuje dál, tak je to znásilnění. I kdybyste byli partneři a byli jste domluvení na sex a ty by si v polovině řekla, že už dost, a on přesto pokračoval, tak i tehdy se jedná o znásilnění. Sex má být v harmonii na obou stranách a když to není, tak je to špatně.
      Policie - pokud se ti to stalo nedávno, tak policie bude velmi špatně dokazovat, že se vůbec něco stalo. Policie potřebuje hlavně důkazní materiál (sperma, záznam z gynekologického vyšetření či svědectví svědků ...). Vždy je dobré to buď nahlásit hned a nebo to nechat tak. Já osobně jsem nikdy neměla odvahu na policii dojít. Obdivuji každou oběť, že to dokáže. Pokud bych ti mohla poradit, tak si sežeň bezva knihu od Helen Benedict "To není vaše vina". Tato kniha mi velmi pomohla, hlavně zbavit se pocitu viny.
      S přáním pokoje a dobra
      Marie

    • Laura Po celou dobu dovolene mezi nama nic nejiskrilo, chovali jsme se oba jako kamaradi stejne jako s ostatnima. Nerekla bych do nej, ze by byl neceho takoveho schopny. Verila jsem jemu i tomu druhemu, ze by si fakt nic nedovolili. Ten vecer jsem toho vypila mene nez predesle vecery, ale jelikoz jsme cele dny sportovali a moc toho nenaspali, byla jsem spise uplne unavena. Nemohli me probudit. Je divne, ze pockal az ostatni usnou a pak na me vlezl. Podle me zneuzil situace, protoze predpokladal, ze nebudu klast odpor.
      Ano, mas pravdu. Je to pro me pouceni. A svou velkou chybu vidim v tom, ze po probuzeni jsem ho nekopla do kouli. Jenze.. neslo to, byla jsem napul porad ve spanku a hned jsem zase usla..
      Jak jsem psala vyse, opili jsme byli vsichni, ja vypila nejmene, ale svou roli sehrala hlavne unava a tvrdy spanek spojeny s alkoholem.
      Jenze to pak nemuzu s nikym na dovolenou. Tedy mozna jen s holkama. Je to hodne smutne.

      A neni divne, ze souhlasim se sexem a o par minut pozdeji se probudim? nevim... Opravdu nevim a neverim mu, ze jsem si svlekla kalhotky... Ale ted to nezjistim a musim se s tim vyrovnat a zapomenout na to a hlavne - neverit nikomu. Snad muj pribeh nekomu pomuze v tom, aby si davali vetsi pozor... A pozor i na ostatni, protoze tem ostatnim jsem rekla co se stalo a sami si vycitaji, ze ho nechali usnout vedle me. On ty predesle noci totiz spal tim druhym klukem v posteli a ja s tou kamaradkou. A najednou, posledni noc pred odjezdem se tam vetrel jako by nic. A ta kamaradka mi opravdu potvrdila, ze nic mezi nama nebylo dokud jsem neusla....
      Fuj... Je mi z toho na zvraceni jen jak si to vybavim.

      Kazdopadne Magdo, diky za nazor.

    • Magda
      Zkušenosti s tímto nemám, ale zkus se na to podívat třeba z druhé stránky.Je možné, že po tobě dotyčný vyjížděl, nebo se v průběhu dovolené snažiltě zaujmout? Je možné, že se mu povedlo tě probudit, a ty jsi se sexem souhlasila, přestože se na to nepamauješ? Pokud to tak bylo, není co řešit, i když sis to v průběhu sexu rozmyslela, stejně ses nijak nebránila ani neřekla ne.
      Pokud to tak nebylo, on skutečně využil situace, tak se de fakto o znásilnění jedná. Což v případném vyšetřování bude oříšek právě tohle prokázat, neboť jsi byla pod vlivem alkoholu, on nejspíš taky a je to tvrzení proti tvrzení, takže tady je šance tak 50:50.
      Možná to bude trošku drastické, co řeknu, ale aspoň máš poučení pro příště, že se nemáš opíjet tak, že nejsi schopná jakékoli akce, obrany, nebo aspoň trochu rozumného uvažování. Nikdo nemá sice využít bezbrannosti druhého, na druhou stranu nejsou na světě jen samí milím, hodní a slušní lidé, a pokud těm druhým usnadníš "práci tím, že se do toho bezbranného stavu dostaneš sama, je to z velké části i tvoje chyba.

  • Oznámit či neoznámit? Stala jste se obětí sexuálního násilí?

    Veronika Dobrý den,
    jsem studentkou psychologie a provádím výzkum, jehož cílem je získat poznatky o oznamování nebo neoznamování sexuálního násilí. Pro svůj výzkum hledám ženy, jež se staly obětí takového jednání. Jestliže se něco takového stalo i Vám, ráda bych Vás požádala, abyste se zapojila do mého výzkumu vyplněním dotazníku na stránkách: https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dEdPSzJEX002bkNPRnM4SVBMMUFHdVE6MQ
    Výzkum je zcela anonymní a svou účastí v něm, můžete i Vy pomoci dalším ženám, které se dostaly do obdobné situace jako Vy. Budete-li mít zájem o výsledky výzkumu, budou od června k dispozici na https://sites.google.com/site/psychologickyvyzkumonline/vysledky.
    Předem Vám všem děkuji,
    Veronika

  • Co nejde vymazat z paměti

    Ivana Než napíšu svůj příběh, ráda bych poznamenala jednu větu k předchozí debatě o tom, zda je lepší zapomenutý zážitek oživit nebo ho nechat v nevědomí.
    „Dala bych všechno za vymazání mého zážitku z paměti, pokud by to šlo !“
    Právě dnes je to 22 let, co se to stalo mně. Bylo mi 18 let a měla jsem dva měsíce do maturity. Byla neděle večer, šla jsem na internát. Stalo se to už přímo u cíle cesty. Skočil po mně a zatáhl mě vedle na staveniště. Neměla jsem žádnou šanci, protože mě rychle škrcením přivedl do bezvědomí. Ale bylo mi v něm hezky, volně a dobře a nechtěla jsem zpátky. Když jsem se probrala, nemohla jsem nejdřív pochopit, proč je mi hrozná zima. Pak mi to došlo, mezitím neztrácel čas. Jediné, co mi běželo hlavou, bylo, že se to prostě nesmí stát. Ale už jsem nic nezmohla, i když to chviličku vypadalo, že se mu to nepovede. Nechtěl dopustit, že by nevyhrál, takže přitvrdil, pár ranami mě zase znehybnil a chytil tak, že jsem byla jak v kleštích. Ze strachu mě vzala křeč v celém těle. Ale on „to“ i tak, udělal....Hrozně jsem se rozklepala, že jsem si prokousla i jazyk a rty. Naštěstí je to asi v přírodě nějak dobře zařízené, aby člověk moc netrpěl, protože to netrvalo dlouho a pohltila mě tma. A najednou jsem se ocitla úplně jinde. Zdál se mi sen o rodičích. Právě ve chvíli, kdy mě ve snu začal kousat had, jsem se probrala do reality. Ve skutečnosti to had nebyl. Byl to on. Na hrudníku mi prokousl kůži. Z toho všeho, co dělal, mě vzal panický záchvat. Aby mě umlčel, tak mě dusil rukama. Mě se povedlo ho do jedné kousnout, ale neměla jsem to v úmyslu, přišlo to samo. Chytil mě za vlasy a tlačil mi hlavu do země. Řekl, že to mám marné, že toho nenechá. Už jsem nemohla nic dělat, neměla jsem sílu, měla jsem jediné přání- Už ne ! Tenkrát jsem nechápala, proč toho nenechá, o co mu ještě jde. Můj první zážitek... Když jsem se zase začala propadat někam do tmy, tak zrovna skončil.... Zase mi skočil rukama po krku a začal mě škrtit. To už jsem nepochybovala o tom, že tam zůstanu mrtvá. Koukala jsem na budovu školy a myslela si, že už se tam nikdy nepodívám. Loučila jsem se v duchu s rodiči.... A pak, nevím, co mě to napadlo, ale podívala jsem se na něj. A to mě asi zachránilo, protože se v něm muselo něco hnout, něco, co ho zastavilo. Najednou sevření povolilo, z kyslíku se mi zatočila hlava. Zeptal se, jestli budu mlčet, kývla jsem, že ano. (Dodnes si to vyčítám.) Ale pustil mě, odešel. Já jsem z toho byla ještě nějakou chvilku v šoku. Bála jsem se jít, že po mě znovu skočí. Pak, ani nevím jak, jsem se zmobilizovala a snažila se dopravit co nejrychleji do školy.
    Jediná myšlenka, kterou jsem měla v hlavě, byla, že se nikdo nic nesmí dozvědět. Ne kvůli němu, ale ten hlavní důvod byl, že jsem se strašně styděla a bála se všeho, co by pak následovalo. Toho, jak se na mě budou ostatní koukat, že to budou chtít vyprávět, prostě, že to pak budu mít pořád před očima. Naivně jsem si myslela, že se to dá ze sebe nějak setřást. Ve skutečnosti to nebylo a dosud není možné.
    Ten první týden jsem nemohla ani chodit, ani sedět, nemohla jsem do školy a strávila ho na internátu na marodce. Tam jsem byla aspoň ukrytá před světem. Pořád mi bylo špatně, nespala jsem, klepala se tak, že mi drkotaly i zuby, mluvit jsem nemohla a bolelo mě všechno.... Myslela jsem si, že mi způsobil něco vážného, protože můj stav nebyl dobrý. To zničené tělo jsem nenáviděla, nemohla se ho ani dotknout, přála si ho nemít, vyměnit ho, kdyby to šlo.... Vzhledem k tomu, jak jsem vypadala, nebylo lehké to utajit, ale povedlo se, odolala jsem všem výslechům, které následovaly. Vlastně jsem to popírala i sama sobě. Trochu dohromady jsem se dala až po čtyřech měsících, do té doby jsem se chovala naprosto nenormálně.
    Už je to dlouho, ale jsou chvíle, kdy vám to připadá jako včera. Jsem vdaná, mám děti, měla bych mít všechno srovnané. Není to tak. Mívám hrozné sny. Ten zážitek je první, co vidím, když ráno otevřu oči a poslední, co vidím, než je zavřu. Proto je někdy ani zavřít nemohu. Vzpomínky jsou někdy až moc živé, včetně všech bolestí. Za tu dobu už jsem se díky tomu dostala do tolika nepříjemných a krizových situací, že se to ani spočítat nedá. Nikdy jsem nevyhledala žádného psychologa, protože jsem si nedokázala představit, že bych o tom dokázala mluvit. Navíc jsem se stejně na těchto stránkách dočetla, že ne vždy to pomohlo. V posledních dvou letech jsem zjistila, že o tom dokážu psát, asi aspoň to, je pokrok. Snad se s tím někdy srovnám, nevím. Zatím už jsem si prošla snad vším.
    Už jsem se párkrát dočetla o tom, že dokud zlo neodpustíme, tak se s tím nevyrovnáme. Ale co jde odpustit a jak? Tomu člověku bych přála jediné- aby ho do konce života ničila jeho vina, tížilo svědomí. Doufám, že to tak je a že má neustále před očima to, co viděl v mých očích, než mě pustil. Že vidí a slyší to, co tenkrát ignoroval. Jediné, co mi v mé situaci pomáhá, je, že jsem si v podstatě vsugerovala, že všechno dobré, co je v mém životě, je náplastí za to hrozné a že by to nebylo bez tohoto zážitku. A jsou to vlastně ty nejdůležitější věci. Třeba to tak opravdu je, kdo ví.
    Přeji hodně sil všem stejně postiženým !

  • Omluva

    Lucka Chtěla bych se omluvit všem, kterých jsem se dotkla nebo je pohoršila. Neměla jsem to v úmyslu. Opravdu! Nikdy jsem na vlastní kůži znásilnění nezažila, ale hodně jsem o tom četla a na své kamarádce vidím, jak to snáší, nebo spíš nesnáší, protože i čtyři roky po tom je z ní hromádka neštěstí a není schopná normálně žít. Máře nepřeju nic zlého a jsem za ni ráda, že to zvládá tak "dobře". Dala bych všechno, abych mohla mojí kamarádce pomoct, ale ani nevím jak.

    • Lucka Ona se mi vlastně nesvěřila, teda ne hned po tom, co se jí to stalo. Přestala se mnou a s ostatními kamarády komunikovat. Dozvěděla jsem se to o ní jen náhodou, protože o tom napsala článek na jedny stránky a taky si začala psát něco jako deníček na blogu. Psát o tom totiž dokáže, je to taková její terapie, jak to nazvala. Prášky bere, na terapie chodí, ale přesto má pořád strach, žije prakticky v ústraní, nemá žádný společenský život, o nějaký se jí starám já a náš kamarád, ale to až v posledních týdnech. S ním mimochodem začala "chodit", ale co se intimností týče, to je pro ni děsivá představa. Samozřejmě bych jí ráda pomáhala nějak víc, ale studuju na druhém konci republiky, takže spolu komunikujeme hlavně po mailu a to se bavíme víc o "normálních" věcech. Její přítel je jí ale blíž a vídají se minimálně jednou týdně. Dost jí pomáhá, ale vím, že má pořád noční můry, nikoho cizího si nepřipouští k tělu a co hůř sama sebe nenávidí. Jsem ráda, že se trochu zlepšila, co se zase vídá s námi, ale upřímně, pořád to je bída. Je mi jasné, že se to nezlepší ze dne na den a je to na dlouho, ale už kvůli ní bych si přála, aby zase žila normálně.

    • Ivana Pokud se ti kamarádka svěřila, tak je vidět, že má k tobě velkou důvěru. Teď je důležité, abys ji nezklamala, což je velká odpovědnost a každý to nezvládne. Potřebuje to ze sebe shodit, vypovídat se a k tomu jí můžeš pomoci. Určitě jsou chvíle, kdy o tom bude chtít sama mluvit a toho je třeba využít, vyslechnout ji a být trpělivá. Taky by bylo dobré ji na hovor o události sama navést, pokud by nechtěla. Je to moc důležité, protože takto to ze sebe dostane a stane se to součástí jejího života, nebude ji to tolik stresovat. Dokud ji to děsí, má toho spoustu pouze v sobě. Kdyby to nešlo, ať ti to píše třeba mailem, to pro ni bude jednodušší. Pak se jí snaž aspoň krátce odpovědět, aby neměla pocit, že ji ignoruješ, a že je na to sama. Kdyby jí nic z toho nešlo, ať si dá napsat nějaké uklidňující léky a pak po požití tablety jí to určitě půjde-v atmosféře bezpečí, důvěry a možná i lépe potmě, kdyby se před tebou styděla..... Pokud nechce, nenuť jí psychologa. Každý není schopný otevřeně mluvit k někomu cizímu. A ještě jedna důležitá věc- měla bys jí být kdykoliv k dispozici a ona by to měla vědět, že jsi. Pokud ji máš ráda, nebude to pro tebe problém. A teď ještě, co bys dělat neměla- odvádět pozornost od tématu, pokud o něm sama začne. Neříkat jí, aby na to nemyslela, protože to prostě nejde a ona sama na to jistě myslet nechce, jen si nemůže pomoci. Neříkat jí, že o nic nejde a že to bude dobré.... Pokud si myslíš, že jsi toto schopná zvládnout, tvá kamarádka má moc velké štěstí a určitě se z toho dříve nebo později dostane tak, že bude schopná normálně fungovat. Přesto přijdou chvíle, kdy se jí všechno vrátí a bude tě potřebovat, s tím bys měla počítat....Tyto rady vycházejí částečně z mé profese, z mého studia a částečně z vlastní zkušenosti, z vědomí toho, co by pomohlo mně. Já jsem však štěstí na takovou kamarádku jako jsi ty, pro tu svoji, nikdy neměla, proto se v mém případě bohužel použít nedají. Přeju ti hodně úspěchů!

  • SOUD

    Dara Ahojte, chtěla jsem se zeptat na vaše zkušenosti u soudu, pokud jste znásilnění nahlásily a zda jste byly v jedné místnosti s tím, co vám to udělal? Kamarádka mi popisovala, co zažila ona a byla jsem z toho otřesena. Když už zažijete tak otřesný zážitek jako znásilnění, mely by veškeré procedury, které následují poté, být co nejšetrnější k oběti. Ale v naší společnosti to tak asi není....Předem děkuji za odpovědi.

    • Karol Měla jsem to tak, že jsem s tím imbecilem měla být ve stejné soudní síni, ale vyžádala jsem si, že chci vypovídat, aby on u toho nebyl, naštěstí mi vyhověli. zkuz to také ;) držím palečky

  • NIKDY TO NEVZDÁM!

    Lola Příběh už jsem myslím psala.. Je to už 3 roky. Co jsem podala trestní oznámení. Soud má za sebou.. Ale bez potrestání.. Nedostal nic!!!! Jsem naštavná a nehodlám si to líbit pokračuju dál v boji! Buďte silné a bojujte!! Tohle má několik fází - zoufalství (pláč) , smutek , vztek , hořkost , euforie a potom opět pád.. Nevím ale já to tak měla. Není jsem v pohodě :) Tak se nevzdávejte..

    • Radka myslím, že to je strašně pozitivní! já taky chodím na podejruku.cz, zatím tam není moc z nás co by bojovali přes soudy, takže ti fandím!

    • LoLa *nyní

  • Re:Prosím všechny o pomoc s BP

    Lucka Možná jsem dřív mluvila (psala) než jsem si to pořádně rozmyslela. Nechtěla jsem se nikoho dotknout. Já nejsem odborník, ani s tím nemám osobní zkušenost, jen vidímn na své kamarádce, jak se trápí a jak by na to nejraději zapomněla. Nemám sice právo mluvit za ni, ale jsem si jistá, že kdyby to šlo, tak by si to s Mářou klidně vyměnila. Samozřejmě by ale byla nejraději, kdyby se TO nikdy nestalo.
    Máři je mi líto, stejně jako každé, která se stane obětí těch prasáků

    • Jana možná by bylo lepší si o celé té věci nejdříve něco zjistit než nadále šířit bludy, stereotypy a předsudky. V případě sexuálního násilí nejde rozlišovat lepší a horší a i kdybychom na to chtěli zapomenout, protože to se tak zkrátka říká, neznamená to, že když si něco nepamatujeme z toho co se stalo, nemůžeme být naopak více frustrovaní. Chtělo by to možná trošku větší znalosti psychologie celkově než se vyjadřovat k psych. důsledkům čehokoliv a zejména PTSP. Taky se nechci nikoho dotknout, ale nečekala bych tady reakci jako v diskuzi pod článkem na seznamu

    • Lucka Pardon...tohle patří Petře

  • Prosím všechny o pomoc s BP

    Denka Dobrý den,
    je mi trapné Vás obtěžovat mým dotazem, ale přesto musím. Jsem studentkou VŠ a právě píši bakalářskou práci na téma znásilnění. Vybrala jsem si ho protože si myslím, že je to téma značně tabuizované, opředené mýty, kvůli kterým se mnohé/mnozí z Vás neskutečně dlouho trápí.
    Pokud by některá z Vás našla (některý z Vás našel) odvahu podělit se svým příběhem, či odpovědět na pár otázek, tak mi prosím napište na e-mail bakalarskaprace07@seznam.cz ... Ještě jednou se omlouvám. A zároveň děkuji všem, kteří najdou odvahu a ochotu mi pomoci s šířením pravdy o tomto hrůzném činu.

  • je to normální?

    Mářa Dobrý den, je mi trochu divný sem psát, ale poslední dobou nad tím přemýšlím čím dál tím víc. Většina holek mají na to hrozně špatné traumatické vzpomínky, mají kvůli tomu často noční můry, a podobně…Já sem však nějaká imunní nebo jak to nazvat, vůbec nic necítím, neprožívám žádný emoce. Stalo se mi to před 3 lety, bylo mi 16. Seznámila jsem se s jedním klukem v baru, a ten mi koupil pití. Nevypila jsem ale tolik alkoholu (tak dva drinky), aby to na mě mělo takové účinky. Musel mi hodit něco do pití, protože potom, co jsme vyšli ven, jsem najednou omdlela a probudila se až uprostřed toho….pak sem nějak utekla pryč…Když jsem se svěřila kamarádce, ta se hrozně divila, že to tak dobře zvládám, že ona by byla úplně mimo. Já si z toho ale pamatuju jen mlhavé obrazy, žádný pocity co sem při tom cítila, úplně sem to vytěsnila. Je tohle chování vůbec normální? Máte s tím někdo zkušenosti? Měla bych s tím něco dělat (navštívit psychologa), nebo to nechat tak, jak to je, a být ráda, že si to moc nepamatuju? Děkuju

    • pavla opravdu zkuste mrknout na podejruku, ty stránky jsou dost informativní a navíc je tam fórum, kde se dodržují nějaká pravidla a aspoň všichni si dostatečně uvědomují o co jde, i když jsou v různých fázích přiznávání nebo řešení problému. Je to moderovaný fórum a ke každýmu se přistupuje individuálně.

    • Klára Omlouvám se, ale taky mi po Lucčíné rakci nedalo nenapsat.. Chtěla bych podotknout, že se mi stalo něco podobného. Den potom jsem byla úplně mimo, ale pak jsem to ''vytěsnila'' ze svého života. Ale až když před rokem přišel vztah, ukázalo se, že jsem na to vlastně vůbec nezapomněla a že to se mnou docela slušně mává.. Nebyla jsem schopná ničeho. Už pouhý dotek nebo chycení kolem pasu byl velký problém..
      Mářo, chci ti říct, že i když to třeba teď necítíš, je třeba to řešit a to s odborníkem. Někde v tobě to prostě je a dokud se to nevyřeší, tak pořád bude.. Já jsem k němu šla, prožila jsem si několik desítek probrečených hodin v ordinaci, ale teď už je mi o 100% líp! Tak PROSÍM! nevšímej si reakcí některých lidí, kteří pořádně neví o co jde a nepodceňuj problém :))

    • Petra Lucko, nijak neznevažuji závažnost následků Vaší kamarádky a být Vámi, více bych vážila slova ohledně toho, co zažila Mářa. Přijde mi lepší, když to dle Vašich slov "vypluje" za asistence psychologa v bezpečném prostředí jeho ordinace než někde na ulici, ve vztazích s druhými...ale to je jen můj názor a návrhy.

    • Lucka Petro, jak jsem psala, nechci podceňovat její případ, ale tohle bych rozhodně neoznačila jako PTSD. Moje kamarádka byla surově znásilněná a BYLA jí diagnostikovaná PTSD. Samozřejmě se to může lišit případ od případu, ale ona není schopná normálně fungovat, má noční můry, bojí se všeho a všech, i několik let po TOM bere antidepresiva, chodí na terapie, neví co je normální život, nenávidí svoje tělo, sex je pro ni něco odporného, prostě se jí zhroutil život!
      Pravda, nezáleží tolik na způsobu znásilnění, ale Mářa může být ráda, že je jí to svým způsobem "jedno", moc si nepamatuje, je schopná normálně fungovat. Pokud ji to nijak výrazněji netrápí, psychologa bych nevyhledávala, protože by mohlo všechno "vyplout" na povrch a ona by si vzpomněla. Jde o to, jestli o něco takového stojí.

    • Petra Nejde o to jak a co se stalo (viz reakce Lucky), ale že s tebou dělal někdo něco, co jsi ty nechtěla a zasahoval do tvojí intimity. Na traumatické následky tudíž nemají "nárok" jen zbité a při vědomí znásilněné holky, jak píše Lucka.

    • Petra Po reakci Lucky mi to nedá ti nenapsat. To, co popisuješ je typický příznak postraumatické stresové poruchy, jde o tzv. disociaci. Jde o vytěsnění vzpomínek, neplnohodnotné prožívání emocí, "cítění ničeho", apatie...tvoje zkušenost i přes to, že není v tvém aktuálním vědomí je uložená někde hlouběji, kde může napáchat pořádnou neplechu, ať už aktuálně, v budoucnosti, když se ti zážitek nějak připomene, dotkne se tě cizí muž, ucítíš podobnou vůni atp...Pokud zvažuješ návštěvu psychologa, nezbývá mi než ti ho doporučit z celého mého srdce. Jen ti pomůže ten zážitek nějak zpracovat, poskytne podporu, pochopení, abys mohla i nadále prožívat plnohodnotný život. Držím pěsti a přeju hodně sil!

    • Lucka Nechci nějak podceňovat tvůj případ, ale ty jsi v podstatě zažila "sex" s nějakým klukem, akorát jsi k němu nedala přímo svolení a půlku jsi prospala. ALe šlo o sex. Většina znásilnění probíhá dost surovým způsobem. Holky jsou zbité, psychicky zdeptané, styk je hodně bolestivý a stoprocentně proti jejich vůli. Celou dobu jsou plně při vědomí, pokud ovšem neomdlí bolestí nebo jiným zraněním. Proto z toho mají traumata a noční můry a spousta holek je obzvlášť v pubertě přecitlivělých, takže to má i horší následky.
      Pokud je to tak, jak píšeš a nic necítíš, nemáš noční můry nebo podobně, děkuj Bohu a buď ráda. Mohla jsi dopadnout hůř.

  • Dotaz

    Denka Dobrý den,
    je mi trapné Vás obtěžovat mým dotazem, ale přesto musím. Jsem studentkou VŠ a právě píši bakalářskou práci na téma znásilnění. Vybrala jsem si ho protože si myslím, že je to téma značně tabuizované, opředené mýty, kvůli kterým se mnohé/mnozí z Vás neskutečně dlouho trápí.
    Pokud by některá z Vás našla (některý z Vás našel) odvahu podělit se svým příběhem, či odpovědět na pár otázek, tak mi prosím napište na e-mail bakalarskaprace07@seznam.cz ... Ještě jednou se omlouvám. A zároveň děkuji všem, kteří najdou odvahu a ochotu mi pomoci s šířením pravdy o tomto hrůzném činu.

  • Prosím

    Tess Ahoj, už je to rok, co se to stalo,teď je mi 16 let .. poslední dobou se mi na ten den čím dál tím častěji vrací vzpomínky , snažím se je potlačit, ale nejde to. Ty vzpomínky vyvolalo téma probírané ve škole (Trestní právo atd.) do té doby jsem se s tím vyrovnávala celkem dobře .. vlastně jsem se na to jen snažila zapomenout. Proč se to děje až teď? Snažím se chovat normálně, jako kdyby to byl jen sen .. ale minulý týden jsem musela z hodiny odejít ... najednou mi bylo strašně špatně. Chtěla bych se zeptat, co mám dělat. Nikomu jsem tehdy neřekla, co se stalo, sice se to na škole řešilo, ale zalhala jsem tak, že se mi z toho povedlo udělat "jen" šikanu ... neví otom ani rodiče, proto nemůžu jít za odbornou pomocí. Prosím pomozte mi !

    • pavla zkus mrknout na podej ruku

    • Tess Nevím, jestli se známe.. jak se jmenuješ ? :)

    • LoLa Zdá se mi to.. Nebo tě znám osobně;)

    • Deni Já jsem to potlačovala necelé dva roky a posledních deset měsíců se u mě objevila neurogení tetanie. Tetanicke zachvaty jsou vyvolávane uzkosti a strachem a tak se to tema najednou otevrelo. Musela jsem zacit chodit na terapii ted jsem na ni asi po treti a popravde nebudu ti lhat je to peklo. ale rekl mi tam jednu vec. ze kdyz je telo v nejvetsim klidu, otevre ty problemy co se deji. nemusi se o tom rodice dozvedet. Staci kdyz treba dojdes k nejakemu psychologovi a reknes co se stalo, nesmi nic rict rodicum a nereknou.tri roky jsem si myslela ze to v sobe proste unesu a chybelo malo a skoro me to zabilo. prosim nedelej stejnou chybu a nedus to v sobe. nevim odkud jsi ale kterýkoliv psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut ke kteremu se obratis rodicum nic nerekne. je to trestne.

  • Jak to překonat?

    T. Ahoj všem! Chtěla bych se jen zeptat těch, které byly znásilněné, jak jste překonaly ten odpor z doteku od muže? Nejde mi o sex, to vážně ne! Spíš o to, že mám problém s bližším kontaktem s muži a to skoro čtyři roky po znásilnění. Nikomu nedovolím se ke mně přiblížit natož se mě vůbec dotknout, jen otci, protože mu stoprocentně věřím. Mám s tím problémy nejen v normálním životě, ale hlavně ve škole třeba i s učitely. Chtěla bych to nějak řešit, vážně, ale nevím jak a v září bych chtěla jít na vysokou, ale při představě davů cizích studentů a profesorů to asi nezvládnu.
    Už je to dlouho a já bych už konečně chtěla začít žít. Za jakoukoliv radu budu vděčná, ale ne že se mám obrátit na psychologa, to už jsem udělala, ale výsledek téměř nulový. Prosím!

    • Lesínka Ahoj, T.
      Musím Ti teď něco napsat. Byla jsem asi před rokem a měsícem znásilněna. Bylo to hrozné. Nějak jsem po tom všem v sobě našla odvahu jít dál a za něčím si jít. Nyní jsem na VŠ a studuji. Nevadí mi ani tak davy těch lidí. Víš, to co jsme prožily některé z nás, co byly znásilněny, nás může posunout dál. A jestli chceš jít na VŠ, jdi si za svým snem. Studium na VŠ a to, že se studiu budeš věnovat naplno, ti pomůže zapomínat. Věř mi. Mě to velmi pomáhá. A moc mi to pomohlo. Je pravda, že jsem si na VŠ prožila už spoustu trápení kvůli tomu znásilnění a jeho důsledkům v mém chování a prožívání. Ale vždy když schytám ránu, setřesu prach ze svých nohou, vstanu a jdu dále. To co jsem prožila, je pro mě jako hnací motor. Posunuje mě dále a dále. A zjišťuji, že i ta trápení, co mě na té škole potkaly, pro mě nejsou už tak těžké. ...Je pravda, že jsem se v prvním semestru vyhýbala jakéhokoli kontaktu s muži, že jsem před nimi utíkala, bála se jen jejich dotyku, či pohledu ...ale nyní už je to lepší... našla jsem si i kamaráda, dokáži se zasmát, vyloudit ze sebe nějaký sexistický vtip. :-)
      Zamilovala jsem se... nejhorší však je, že si před ním připadám strašně černá, špinavá. Jenom kolem něj chodím mlčky a nejsem schopná se na něj ani podívat. Hrozně mě to trápí, ale nedovedu to. Dokáži se usmát, podívat na kohokoli jiného, jenom ne na něj. Nemohu. Pokaždé když se objeví v mé přítomnosti, utíkám tak daleko, jak jenom to jde. A nejhorší je, že on o mě projevil zájem, ale já od něj celou dobu utíkala... nedokázala jsem na něj ani pohlédnout.
      Neberme znásilnění prosím jako indispozici, ale jako výhodu, ač je to velmi těžké. Prožily jsme něco velmi těžkého, proto jsme i silnější. Musíme bojovat samy se sebou a tím pádem i pro sebe... do posledních sil...!

    • LoLa Psycholog nepomůže. Budu upřímná je k hovnu :D No chápu tě. Též by se mi to hnusilo dav nadržených profesorů.. Poradím ti najdi dobrého kamaráda nejlépe gaye. Ten ti s tou důvěrou pomůže.. Mě teda pomohl. Abych důvěřovala zpět chlapům.. Vím že to bude znít směšně. Ale je to první krok. Potom bych ti doporučovala pokud se bojíš jít na vysokou sama tak určitě nějaká tvá známa,kamarádka by šla s tebou?

  • Jsem zpět

    Lucka Ahojky holky (kluci),
    dlouho jsem se zde neukázala ani neodpovídala na emaily:( Byla jsem půl roku ve špitále, ale stále platí ma nabídka pomoci.. Držte se.. Luszy1@seznam.cz

  • Přišlo peklo...

    Deni Jak se nemám bát vlastního přítele, když mě před dvěma lety dva kluci znásilnili a poté mě bil a zneužíval i bývalý přítel?Pořád se mi o tom zdá a každou noc brečím ze spaní a teď se k tomu přidal strach z toho že se to bude opakovat. Bojím se i svého okolí. Trpí za to někdo, kdo mi teď ve všem pomáhá a to mě mrzí, ale já nevím jak to zastavit ...

    • Deni Lucka : ale já nevím co. trochu se bojím

    • J. ahoj deni, je mi moc líto, čím procházíš, ale jako ostatní, odkazuji na stránky, které jsou uvedeny v hlavičce tohoto fóra- podejruku.cz , vznikající občanské sdružení, které se zaměřuje na informace a podporu (anonymně) pro oběti sexuálního násilí. Najdeš na stránkách i kontakt, kde můžeš napsat email...a diskuzní fórum, kde je v tuto chvíli 28 uživatelů s podobnými zkušenostmi, kteří si vzájemně pomáhají a nalézají oporu a rady.
      Doufám, že najdeš sílu stránky navštívit.

    • Lucka napiš Luszy1@seznam.cz

  • co dělat?

    Anonymka Dobrý den. Můj kamarád je už dlouhodobě, téměř každý den brutálně znásilňován svým o 6 let starším přítelem. Bojí se to řídst, svěřil se jen mě ale taky to jinde říkat ani nechce protože ho miluje. S násilníkem jsem už mluvila, byly to slova typu "No a co, já nemůžu za to že si nechá všechno líbit". Mám ho moc ráda a opravdu už se na tohle nedokážu dívat a chci mu něak pomoct. Dá se s tím něco dělat pokud ho neudá on sám?? Prosím pomoste..

    • J. napis na podej.ruku@yahoo.ie nebo doporuč kamarádovi, aby se podíval na stránky podejruku.cz, tam by mohl najít nějaké informace nebo i diskuzní fórum, kam chodí lidé s podobnými zkušenostmi. Zkus mu vysvětlit, že se nemusí ostýchat (více informací nalezneš na stránkách i ty, pokud mu chceš pomoci)

  • co ted...

    anonym Má historie je dlouhá, nejdříve zneužitá, posléze "znásilňována". Ale to už je dávno. Tedy, myslela jsem si, že je to za mnou. Vyvrcholilo to absolutní frigiditou, nezájmem o sex. Má životní filozofie se skládá z toho, že svému strachu se má člověk postavit. Po té, co jsem dobrovolně nedobrovolně spala s danou osobou. (manipulant, sadista - já mladá blbá holka se sklony k sebevraždě. Chopil se situace, ja absolutně apatická - ale po tom večeru jsem si uvědomila, že to už nechci zažít znova. Nasledne jsem se branila, pak jsem zjistila že nemá cenu se bránit, dále jsem s ním spala ačkoli mi to bylo velmi nepřijemne, nechutné a hnusné..... Ale všechno zlé je pro něco dobré, tato zkušenost mě sice poznamenala, ale na druou stranu, cokoli se pokazí tak si říkám :" když jsem přežila tohle, přžiju již vše") tak jsem měla problém s tím, když se mě kdokoli dotkl, kluk nebo holka, stačilo položit ruku na rameno, obejmout.. ja se začala klepat a uhýbala. V tom jsem se již vytrénovala. Dotek mi nečiní problémy, našla jsem si k vůli toho i partnera. Zvykla jsem si na něj a... vše fajn, až na sex. Pak jsem dostala košem, nezvládl realitu. Usoudila jsem, že bude lepší být sama. jenže světe div se. samota mi vyhovovala, a stále vyhovuje. Nyní mám ideálního partnera. První chlap se kterým když ležím nahá v obejmutí tak se cítím bezpečně před celým světem, i před ním, protože vím, že mi úmyslně neublíží, protože má velmi silnou vůli a když nedám signál (respektive nedám popud k sexu), tak se k ničemu neodváží. Po "signálu" je snaživý, šikovný ale i tak. blok je stále někde ve mě. TO co s ním, je v posteli to nejkrásnější co jsem kdy zažila. Ale to by byl happyend což se ve světě neděje. Mám pocit, že jsem již absolutně vyrovnaná s tím co jsem zažila s tím sadistou. Jsem ochotná se s ním sejít i na veřejnych mistech a bavit se jak za starych casu. Ale i tak mi ten sex děla problem. Zřejmě to souvisi s mou psychikou, když partner před ejakulací " přidává", víc zaráží, vracím se zpět k tomu co jsem zažívala s ním. Bolest, zoufalství, potlačované slzy... I tak jsem udělala velký pokrok, že vůbec s někým spím, že fáze předtím jsou i příjemné. Ale nevím co dál mám udělat. Jak říkám, mám pocit, že jsem s tím již vyrovnaná, nevidím důvod proč by to takhle mělo pokračovat. Píšu sem z jediného důvodu. Nejde o mě, to mě neštve, ale všimla jsem si, že mého partnera to zžírá a vymýšlí co s tím. Jak říkám, snaží se... a to je to co mě mrzí. Byla jsem ochotná žít život bez sexu a bez partnera. díky dlouhotrvající zkušeností s tamtou osobu, bych řekla, že jsem přišla o srdce. Po každé, co jsem s ním spala, měla jsem pocit, jako kdyby ze mě odešel kus lidskosti. Že tím, že jsem to musela přežít, zas a zas se ve mě cosi lámalo a odcházelo. Vždy když jsem po té odcházela od něj, cítila jsem se, ze začátku mizerně, bolelo mě břicho ,bylo mi zle, z něj i ze mě... ale postupem času... když jsem odcházela, cítila jsem se prázdná... A cítím se tak i teď. Vnitřně mrtvá. Co mám mého partnera... Necíím k němu nic. vůbec nic... Ale zastávám RP partnerky, tak tu roli hodlám hrát plnohodnotně, ale i tak se nechci přetvařovat, a nechci předstírat něco, co neznám.

    Jinak tedy rada pro ostatní, která již byla řečena. Děvčata i chlapci (díky dané osobě znám také dost chlapců, co prožili tuto zkušenost... Hádejte kdo byl viníkem... ), body :
    1 - Uvědomit si, že je problém
    2- Chtít s ním něco dělat
    3 - strachu se člověk musí postavit, dříve nebo později, ho to stejně dožene.
    4 - všechno zlé, je pro něco dobré, jsou to zkušenosti, zkušenosti jsou důležité.

    A jak se s tím absolutně vyrovnat? konec Srbského filmu... Nebo nám možná někdo jiný ukáže jinou cestu. hold, shit happens... není každý den posvícením... Ale zas jednou vysvitne slunce. Nemůže být pořád jen tma. Ano, další bod, Optimismus! Nic nekonční, naopak všechno právě začíná, jsou to výzvy do života, překážky, které se musí ustát... . A všechno se zvládne, jen to zřejmě chce čas.
    Nic méne, zkušeným, jestli vás napadá kde by u mě mohl být problém, jsem otevřená všem odpovědím. Ja jsem totiž již bezradná, ale i tak jsem potěšena svým úspěchem na to, kde jsem byla před pár... dobrá, možná to nebude ani rok co to skončilo... to je jedno, a kde jsem teď...

    • Jiří Schwartz OOO

  • informace

    Podej ruku http://podejruku.minimu.net/forum/index.php fórum moderované autorkou stránek podejruku.cz, kde najdete potřebné informace k tomu jak se s vaší situací vyrovnat, co dělat a zároveň kontakty, na koho se obrátit.

  • Pořád se mu to vrací..

    LoLa Ahoj všem!
    Svůj příběh jsem tu myslím psala. Je to strašné co se děje. V podstatě je to 2 roky a pořád se mi ty vzpomínky vrací. Nejhorší je když si už myslím že je všechno dobré. Ale ono neni.. Ted se mi to zhoršuje čím dál víc. Zdají se mi sny ve kterých se to odehrává. Taky se vyhýbám mužům.. Nejistá jsem pořád a navíc hážu všechny chlapy do jednoho pytle což nechci. Ale přijde mi že každej chlap je stejnej.. Myslí jen na jedno. Nemůžu se toho zbavit.. A nemám v nich důvěru..

    • LoLa Psycholog hovno zažil a hovno ví! Chtěla jsem pomoct od lidí co to zažily.. Né od člověka co to má nastudovaný z knížek!

    • Pety Lolo, proč nejdeš k psychologovi? Je to příliš otřesný zážitek na to, abys to zvládla sama, potřebuješ pomocnou ruku, aby tohle všechno už skončilo!

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=