Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Re:navštivte tuto stránku

    Ewík Ráda pomůžu můj email je edziambova@seznam.cz a nebo na lidech jsem jako edziambova

  • navštivte tuto stránku

    podej ruku pokud hledáte informace o znásilnění, co dělat, na koho se obrátit...zkuste navštívit tyto stránky
    http://znasilneni.webnode.cz/
    teprve na nich dělám a je mozne ze jsou jeste s chybami v jazyce, nebot prekladam informace z anglictiny a jsem trochu nepozorna, ale rozhodne se nebojte psat tam, obratit se na me, jsem sociolozka, psychoterapie me zajima uz dlouho a zaroven jsem jedna z vas....

    • Podej ruku v pořádku -) vysvětlily jsme si to

    • wertzu Podej Ruku, mas pravdu, reagovala som zle. Prepac.

    • podej ruku fair enough
      point je v tom, že se v čr můžeš obrátit cca na tři organizace a potom na psychoterapeuty, které samozřejmě buď získáš na doporučení nebo na internetu. Takže hlavní myšlenkou těch stránek je diskuzní fórum, na kterém se pracuje, bude moderované a sloužit by mělo víceméně k tomu, aby se lidé se stejnou zkušeností našli, zkusili si poradit případně se podpořit už jenom tím, že nejsou na nic sami. Je strašně jednoduché říct, že je to jedno a případně kritizovat kopírovaní z jiných stránek- buď překládám a kompiluji z USA zdrojů a např. stop-znásilnění se aktualizovalo až potom co jsem jim napsala, takže mě osobně překvapilo, že tam základní informace jsou. Další věc je, že si neumim představit co víc by se dalo napsat, když jde o informace OBECNÉ, každý z nás má jiný příběh a já nechci být zavádějící..
      Každopádně tu nejsem na obhajobu svojí stránky, spíš se snažím vysvětlit, že záměrem bylo shrnout co nejvíce informací na jedno místo a zároveň poskytnout prostor pro všechny, kterých se to týká. Takže na závěr chci jen říct, že si ráda vyslechnu jakoukoli další kritiku, prosím ale o kontaktování mailem (je na stránkách), protože se mi zdá i trochu demotivující pro ostatní, kterým by mohly pomoci a nenašli jiné zdroje, se vyjadřovat tak, že na nich nenajdeš nic co najdeš jinde. děkuji za pochopení

    • wertzu No ako prve mi udrelo do oci, ze mi tam chyba kontakt, kam by som sa mohla obratit, alebo pripadne nejaka pomoc online, telefonicky, osobne...

      plus ponuknut nieco, cim sa odlisis od inych srranok, zdrojov... Totiz prekopcenie z inych stranok.. Co ja viem? To si mozem rovno najst na tej povodnej.

      Samozrejme super zamer... Len aby to malo aj dany efekt. Ale ako vravim, je to jedno.

    • podej ruku a ROZHODNE to neni jedno, kazdy si zaslouzi najit aspon malou oporu ve chvili kdy je mu nejhur a patra po vsem co by mu mohlo pomoci! Nebranim se pozdejsi spolupraci s kymkoli kdo bude mit zajem. muzeme si pomoct. vic na strankach

    • podej ruku děkuji za podporu. Moc ráda bych přijala jakékoli připomínky...a pokud jsi se uz na stranky dival/a zda se to zda dostacujici nebo co bych pripadne mela doplnit...(zatim na tom delam teprve kratce ale informaci mam za leta pomerne hodne)
      Moc by mi to a asi i vsem ostatnim pomohlo. Zaroven cim vic lidi klikne na adresu tim spis si ji vyhledavace vsimnou a muzou pomoc vice lidem-))
      dekuju

    • wertzu Ahoj, ja len ze drzim palce s tou web strankou... Ozaj je na nete biedne malo info. Ale to je beztak jedno. Dufam, ze to niekomu pomoze a mozno i tebe. Pa.

  • nevim co dal

    lizi Ahojky potrebovala bych poradit uz nevim jak dal pred tremi roky sem byla znasilnena svim pritelem vte dobe a psichicky sem se z toho zhroutila od ty doby se kluku svim spusobem bojim kolikrat mam pocit jako by me porad nekdo pozoroval ve vlaku, autobuse a ja mam strach, sklukem se nedokazu vyspat i kdyz oto strasne moc stojim ploste to nejde nedokazu otom snikym mluvit tak to skousim anonimne treba se nekdo najde kdo najde pro me reseni predem dekuji za rady

    • lizi ahoj ava odbornika nemuzu nedokazu to nikomu rict vy to jen par jedincu a nejvic vi muj bejvali pritel ktery se to dovedel diky tomu ze sem chytla zachvat takovej ze sem se trasla brecela a kricela dokola ne pomoc pak sem mu to rekla mluvili sme otom ale kdyz se me dotkl bylo to jak nuz ktery se ti zaryva do kuze doteky pohlazeni bolelo to bylo mi to strasne neprijemny a nevim jak ztoho ted sem radsi sama nechci uz nikoho takle moc trapit jako jeho ale dekuju

    • Ava Ahoj, jsem na tom podobně, nevím jak ti poradit, protože nedokážu poradit ani sama sobě. Mně se to stalo před dvěma lety a stále jsem taky od té doby s nikým nic neměla. Prostě to nejde, nikoho si k sobě nepustím. Můžeš zkusit pomoc odborníka, to jsem já nezkusila, nebo to říct nejlepší kamarádce, sestře...prostě někomu komu věříš. O mě to ví jen má nejlepší kamarádka, ale nikdy jsem o tom s ní od té doby už přímo nemluvila. Někdy mám i pocit, že bych chtěla, ale jak se vidíme, už na to není jakoby vhodná chvíle. Kdy je na takovej rozhovor vhodná chvíle...Někdy stačí pořádně se ze všeho vypsat a pak to buď zničit, roztrhat nebo poslat někomu komu věříš, kdo to o tobě ví... Nic víc ti bohužel neporadím, asi záleží vždycky na každém, jak to kdo zvládá.

  • nevím co mám dělat

    XXX ahoj potřeboval bych radu co mám dělat..moje přítelkyně byla znásilněna kamarádem kterého znala několik let ale neoznámila to ani to nijak neřeší..je to už pár měsíců než sme se potkali ale hned sem to na ní poznal a proto mi to řekla..největší problém je že si to pokládá za vinu a pořád mi říká to je jedno stejna s tím už nic neudělám..snažím se jí pomoct jak to jde ale má to v sobě a když jí radím aby zkusila psychiatra že se to nikdo nedoví tak nechce..navíc má pořád strach že se to stane znovu a taky jí vyhrožoval že to znovu udělá pokud to někumu řekne..bohužel mi nechce říct kdo to byl tak že mám o ní strach pokáždé když jde někam beze mě..sem jediní komu to řekla a vím že mi věří jen že sám jí pomoct nedokážu můžete mi někdo prosím něco poradit byl bych za to moc vděčný děkuju.

    • Eva Ahoj myslím že nejlepší řešení jen být sní a dát ji najevo že s ní cítíš. Pak můžeš zkusit návštěvu psychologa s přítelkyní. Vím jak je těžké mluvit mě se to zatím nepovedlo ale jestli je to pár měsíců běží čas po 2 - 5 -9 letech to bude jenom horší. Hodně štěstí...

    • Sasuke Kdo ví, dáme limču, pokecáme, rozbijem násilníkovi tlamu, něco se vždycky najde ne. Hlavní je aby se mu postavila sama, dodat jí dovahu, protože takhle to s ní bude vždycky špatné. Dokud se mu nepostaví uvnitř, nikdy to neskončí.

    • XXX policie určitě ne ona se o tom bavit nechce..a jak ty jí můžeš pomoct??

    • Sasuke Policie nebo já. Tyhle věci ji pomůžou.

  • program na ochranu svědků

    Marketh ahoj, svůj příběh jsem zde psala již dávno, a to všechno se stalo tak dávno, že nyní stojím před velikým problémem - je docela možné, že HO pustí po polovině trestu, což je vlastně asi normální - vyjadřovat se k tomu radši nebudu, jakožto k celému právnímu systému v této republice. Problém je ale ten, že je na mě patologicky fixovaný - já nevím, nedokážu si představit, jak vězení může "člověka" změnit, ale tak jak ho znám já, mám spíš pocit, že jediné, co ho tam drží, je myšlenka na mě. Mám z toho šílený strach a nevím, co dělat. Děsím se, co bude, až výjde ven....a vím, že první co udělá bude, že půjde hledat mě. Chci se odstěhovat, právě jsem odmaturovala - nejbližší "metropole" leží odsud třicet kilometrů - je to dobrá alternativa pro začátek, jenže - stačí to? Napadl mě program na ochranu svědků - chci se zeptat - nemáte s tím někdo zkušenosti nebo alespoň nějaké bližší informace, jak se do programu dostat a co to obnáší? Děkuju moc předem a všem přeji hodně síly!

    • reakce na anonym Nemyslím si, že je vhodné lidem radit, aby popíraly svoje vlastní pocity a předstírat, že se nic nestalo. To může být i jedním z důvodů proč se o sexuálním násilí nemluví!

    • hm Raz zacnes s podobnymi "programami" a tak sa rozkuskujes, ze si to teraz nedokazes predstavit. Viem, ze sa bojis, no skor by som volila klasicke odstahovanie sa niekam, mozno aj s rodinou... Ako zmena vsetkeho komplet. Vazne to nerobi cloveku dobre, viem o com hovorim.

    • Anonym Ani si neumím představit, jakej strach musíš mít. Jenže v tom je právě ten problém. V tom strachu, v tý myšlence, že na tebe myslí, že mu neutečeš. Snaž se tohle úplně vypustit z hlavy. Zkus dělat, že se nic nestalo, že to byl zlej sen... aspon k sobě nebudeš přitahovat jen to špatný. Snaž se všude chodit s někým, bav se, užívej si a pokaždý když si na tu zrůdu vzpomeneš, začni kamarádce vyprávět, že se ti zdál strašně hnusnej sen a že bys to nikomu nepřála atd. Možná to zní jako rada pro blázna, ale když ho vytěsníš z hlavy, tak doufám i ze života. Přeju hodně pozitivního myšlení a energie...znovu žij.

  • strach

    anonym Moje teta ma dceru a ta byla znasilnenim pripravena o panenstvi a to asi pred 2 lety a porad se z toho nemuze vzpamatovat a dusila to v sobe pak to vyslo na povrch a ona se z toho zhroutila a stala se z ni bulimicka a anorekticka,chodila ke vsem psychiatrum a doktorum ale ti ji nepomohli a jeste se to zhorsilo po case se zacala rezat po celem tele rikala ze kdyz se reze a ta krev z ni strika ze ji to vlastne neboli ale ze ji to pomaha aspon nachvilku zapomenout ale prosim nedelejte to prosim.Uz nevim jak ji mam pomoct byla opravdu vsude ted sedi doma a vubec nevychazi z domu.Mam o ni velky strach nevim jak ji mam pomoct?porad za ni chodim ale musim mit nahradni klic protoze ona vubec neotevira a kdyz nekdo zazvoni tak chytne sok a je cela vydesena :-((mam ji moc rada a nechci abych o ni prisla.Jeji maminka to uz nedala a taky se zhroutila protoze jak videla ze se jeji jedina dcera takhle trapi tak to ji znicilo:-(

    • Anonym Nejsem psycholog, ale ráda pomáhám lidem, protože vím, co si prožili. Jsme na stejné lodi. Můžu Ti poradit? Mluvila s Tebou o tom? Pokoušela se Ti něco říci? Má k Tobě důvěru?

    • Anonym Ahoj, reaguji na Tvůj příběh, pokusila bych se jí pomoci. Mohla bych to zkusit? Jsem jedna z Vás. Chtěla bych jí pomoci. Každý příběh tady je hrozný

  • Nikdy to neskonci

    Kaja Aj tak nikdy neskonci ten pocit vo vnutri, ze je vsetko na nic... Ostane to tak navzdy a ti "odbornici" si to v mnohych pripadoch vsetko len nastudovali. Je to jedno, vlastne ani neviem naco to sem pisem.
    Drzim palce vsetkym tym, ktori veria, ze sa z toho vylizu.

  • ...po sedmi měsících

    Lina Ahoj, svůj příběh jsem sem už jednou psala. Je to přibližně sedm měsíců, co jsem byla znásilněná. Dnes tu sedím a pročítám znovu tohle fórum a přemýšlím nad tím, jak moc je odporné, že se to děje, stále pořád, možná každý den. Každá jsme jen jedna z mnoha, ale všechny, co tu píšem jsme živé, sice tak moc poznamenané, ale živé!! Můj příběh možná nebyl tak děsivý, jako jiné, co čtu a vůbec je asi těžké srovnávat, co je horší. Ale když já si to pročítám, nutí mě to přemýšlet nad těmi, co na tom nejsou tak dobře jako já a mrzí mě to :/ přemýšlím, jak pomoct, jak poradit. Jedině, že se budu opakovat a řeknu, že jen má rodina a přátelé ze mě udělali zase normální slečnu jako jsem byla před tím, než se to stalo. Ano, nikdy mi to z paměti nikdo nevymazal. Vždycky, když projdu kolem toho místa (které je mimochodem asi deset metrů od domu, kde žiju) se mi vše zase vybaví. Ale v mé mysli se to posouvá stále dál a dál. Přibližně měsíc a něco málo po tom, co se to stalo jsem začala chodit se svým nynějším přítelem. O mém příběhu ví a máme spolu krásný vztah. A vím, že kdyby o tom možná nevěděl, tak jako přítelové některých slečen, nebylo by to tak skvělé. Také vím, že kdyby o tom nevěděla rodina a přátelé, byla bych zase o něco níž. Můj život se možná trošku obrátil. Jsem momentáně v zahraničí, kam jsem odjela přibližně po měsíci, co k tomu došlo. Zmizela jsem z toho místa, zmizela z věčných schůzek s policíí, z podezíravých pohledů lidí, kteří o tom ani vědět neměli, ale sami určitě víte, jak je svět malý a jak se všechno ryche roznáší. Za chvíli se zase vracím zpět domů a zase budu chodit kolem toho místa, zase půjdu na policii, zase možná budu muset snášet ty lítostivé pohledy. Ale jedním jsem si jistá. Čeká tam na mě můj přítel, má rodina, se kterou jsme si teď tolik blízko, mí přátelé.... A vím, že se všemi to všechno zvládnu tak, jak to zvládám teď. Ten parchant byl chycen a těch pár let, co si odsedí nikdy nebude úměrný trest, ale přesto. Jsem šťastná...Pomoc psychologa jsem nepotřebovala, ale vím, že bych jí neodmítla, kdyby bylo potřeba. Holky, prosím... Vím, že jsme každá jiná a každá zvládáme své probémy jinak. Některá se svěří a jiná je zase dusí v sobě. Ale vy, kteří je dusíte v sobě, ale po večerech pláčete a nedokážete přes noční můry spát. Zkuste si vybrat dobrého člověka na svěření se..Je to těžké, ale tak moc účinné. Svůj příběh jsem dokázala napsat po týdnu, ale říct ho teprve po sedmi měsících své kamarádce (rodina a ostatní přátelé o tom vědí kvůli situaci, která vznikla, když se to stalo). Nelituji toho, že jsem to řešila s policií a nelituji toho, že rodina a přátelé o tom vědí. Jako člověk, který ví, o čem je řeč, držím všem moc palce, všem blízkým přeji trpělivost a všem obětem hlavu vzhůru, jste ženy, jste krásná něžká stvoření a jsou kolem vás lidé ochotni vám pomoct. Většina máte před sebou ještě dlouhý život a nenechte si ho zkazit. Užívejte si a bavte se. Ještě jedna věc na konec. Vím, že mi také moc pomohlo, když lidé, co o tom věděli se na mě nekoukali lítostivě, ale snažili se mě vytáhnout nakupovat, do města, posedět a taky mě ochraňovali, jak jen to šlo. Bylo to těžké, vidět strach o očích mé maminky, kdykoliv jsem opustila domov a měla se vrátit v pozdních hodinách. Ale od teď jsem na sebe opatrná stejně jako mí blízcí. Vím, že kdybych seděla doma a utápěla se v tom, nejsem teď tam, kde jsem. Pokud můžu ještě jakkoiv pomoct, prosím neváhejte a obraťte se na mě...Jediné, co bych si přála je to, abychom všechny tyto okažmiky, které se nám nikdy neměly stát zvládly v rámci možností. Já jsem momentáně opravdu šťastný člověk a hrozně mě trápí, že nemůžu udělat nic proto, aby jste i vy ostatní zase mohly být šťastné. Moc vám fandím a držím palce jak jen to jde....

    • LoLa Taky máš můj obdiv.

    • Ava Tak to máš můj velký obdiv, že to takhle krásně zvládáš a už po několika měsících, spousta holek se v tom plácá i několik let. Moc ti držím pěsti, ať ti návrat domů nepřinese opět špatné vzpomínky. Ale z toho co píšeš vypadá, že jsi hodně silná, tak si myslím, že se rozhodně bát nemusíš :-)

      • Lina Ahoj, děkuju mockrát za podporu.;) Moc silná ve skutečnosti vůbec nejsem. Většinou mě dokáží rozhodit úplné maličkosti. Pořád nemůžu pochopit, čím to je, že jsem se k tomuhle dokázala takhle postavit. Možná jsem pořád vděčná za to, že žiju, za to že mám úžasnou rodinu a přátelé a že se cítím víc v bezpečí...Nikdy si ale nemůžu být jistá, jestli se to jednoho dne nevrátí. Pokud je tvůj příspěvek hned ten pod mým. Mrzí mě, že se ti to v době, kdy se to stalo takhle vrací. Doufám, že to brzy konečně vymizí úplně...A že jsi obklopená dobrými lidmi a taky co nejvíc zaneprázdněná, aby nebylo moc času na to myslet. Přeji ti pevnou vůli a ještě jednou děkuju za podporu ;)

  • Jak zvládáte každoročně dny, kdy k tomu došlo...?

    Ava Také se vám stává, že se vám vzpomínky vracejí nejvíc přibližně v době, kdy se to stalo? Během roku to všechno zvládám, někdy hůř, někdy líp asi jako všichni tady. Ale jakmile se blíží "výročí" je to horší a horší. Noční můry se vracejí mnohem intenzivněji a nemůžu na to přestat myslet. Jak tohle zvládáte vy ostatní? Je něco co pomáhá?

    • lizi ahojky znam to moc dobre zazivam to uz tri roky dva roky sem trpela a tendle rok sem si celounoc nebo pokazdy kdy se mi todle zdalo a pak se
      m se strachy probudila volala z bejvalim pritelem skterym sem i po rozchodu zadobre a snazi semi pomahat mluvili sme sice o kravinach ale ja vklidu u telefonu usla a byla sem v pohode a prasky sou opravdu knicemu nepomahato alspon me ne akorat sem se citila jako panenka na hrani jako zfetovana

    • Marketh znám to, myslím že je to normální, už je to tři roky a vžycky je pro mě celý podzim šílený, nespím, jsem unavená, strhaná, cítím se znov použitá a špinavá, méněcenná.....řešila jsem to práškama, ale nedoporučuju, je z toho akorát omámenost a nic víc

  • Nenávidet sevět

    Eliška19 Jsem zářný případ toho člověka kterému se vracejí vzpomínky v opilosti rádím vám nepít. Neutápějte se v slzách zahořklosti ze zrady blízkho přítele.

  • Znásilnění kamarádky

    Patrik Patrik Ahoj tíží mě jedna věc.. v pátek v noci mi volala ubrečená kamarádka a chtela uklidnit což se mi po hodině a půl podařilo, ale protože mi na ni záleží pozval jsem ji v sobotu na kafe a tam se rozbrečela a vše mi řekla v pátek v noci ji opilí spolužák zatahl k nemu do bytu a tam ji znasilnil. Řekl jsem že to musíme řešit přes policii a ona řekla že ne že se bojí že by vše chtěli vědět a že o tom nechce mluvit a do toho mi řekla že jí to bolelo a že krvácela je jí 19 mě 18 takže vím že se ji mohlo něco stát chci jí dohnat k tomu aby šla na vyšetření ale i to odmítá prý to bolí, ale bojí se že se doktor bude vyptávat a že to předá policii. Nevím co dělat a jak jí mohu pomoct nebo co doporučit a co po znásilnění dělat nějaké testy? kdo můžete prosim pomozte... děkuji Patrik

    • Anna návštěva gynekologa je v tomhle případě určitě potřebná! nevím jak to je, jestli je gynekolog nucen nahlásit znásilnění, myslím, že ne, ale nevím. proč tvá kamarádka, nechce, aby se to nepředalo policii?

    • Lina Ahoj Patriku, tvá kamarádka by to rozhodně měla řešit s policií. Vím, jak moc je těžké o tom mluvit a připomínat si každý detail, ale rozhodně je to lepší řešení než dělat, že se nic nestalo. Třeba i proto, že to nemuselo být poprvé...:/ Myslím, že pokud je člověk schopný udělat to jednou, nebude mít problém udělat to znova. Jinak je dobré jít na odběry krve, kvůli žloutence nebo čemukoliv jinému a návštěvu gynekologa by rozhodně vynechat neměla. I pokud se nechce svěřovat, může jít jen na obyčejnou preventivní prohlídku... Tak hodně štěstí ;)

  • Re:minulost

    Patrik Ahoj tíží mě jedna věc.. v pátek v noci mi volala ubrečená kamarádka a chtela uklidnit což se mi po hodině a půl podařilo, ale protože mi na ni záleží pozval jsem ji v sobotu na kafe a tam se rozbrečela a vše mi řekla v pátek v noci ji opilí spolužák zatahl k nemu do bytu a tam ji znasilnil. Řekl jsem že to musíme řešit přes policii a ona řekla že ne že se bojí že by vše chtěli vědět a že o tom nechce mluvit a do toho mi řekla že jí to bolelo a že krvácela je jí 19 mě 18 takže vím že se ji mohlo něco stát chci jí dohnat k tomu aby šla na vyšetření ale i to odmítá prý to bolí, ale bojí se že se doktor bude vyptávat a že to předá policii. Nevím co dělat a jak jí mohu pomoct nebo co doporučit a co po znásilnění dělat nějaké testy? kdo můžete prosim pomozte... děkuji Patrik

    • Patrik Omlouvám se umístil jsem to špatně dofám že to administrator fora dokáže smazat...

  • minulost

    zoidberg Ahoj všem, běhá mi mráz po zádech, když jsem toto fórum pročítal. Teď se mi zdá můj problém malicherný, ale i tak bych se rád podělil. Dnes je mi 27 a jsem muž. Když mi bylo 8 zneužila mě sestra. Bylo to několikrát s různým časový odstupem. Dnes je jí 34. Jako malej jsem to nechápal ani neřešil, ale s přibývajícím věkem jsem o tom začal přemýšlet víc a víc a uvědomovat si, jak mě to změnilo. Nikdy jsme neměli dobrý vztah a nikdo o tom neví. Řekl jsem to jednou expřítelkyni, ale myslím, že mi nikdy nevěřila. Nevím proč to tady píšu a proč to řeším po tolika letech, asi jsem jen naštvaný, že mě to tak ovlivnilo a ta bestie se chová jakoby nic. Nemám sílu ani chuť ji s tím konfrontovat, vysvětlovat si s ní něco, vyčitátat .... mluvit... Kdyby se to nestalo, vím, že bych byl dnes lepší a vyrovnanější člověk. Někdy, když jsem o samotě, tak se mi chce brečet, hrozně křičet, dostat to ze sebe, ale nedokážu to... Je to ve mě tak zapouzdřený, nejde se toho zbavit.

  • prosím

    Lizzí Dobrý den, nedávno se mi stalo něco, na co musím stále myslet... Jsem na střední škole prvním rokem a na škole jsou kluci, kteří mi provedli to, co vám... já jinak o tom nedokážu mluvit. Doma jsem nic neřekla, protože se bojím a ani nechci aby to věděli. Ve škole jsem se to pokusila říct, ale když došlo na to, abych o tom mluvila s učitelkou, tak jsem jí nakonec řekla něco jiného asi ze strachu nebo nevím, ale každopádně toho lituju ... od té doby co se to stalo jsem se rapidně zhoršila ve škole, ale nejhorší je, když je tam neustále potkávám. Co mám dělat ??

    • Lizzí Bože, udělal to znovu ... už nevím jak dál!Ale vím jedno pomstim se mu !! a všem,kterým se cokoliv stalo radím, ať to ihned řeší, ať nečekají, že to bude v pořádku ...

    • Lizzí Dala jsem na radu a šla dneska za učitelkou ... bohužel jsem se rozbrečelaa nic jí neřekla, sice poznala, že se asi něco děje, ale nedokážu to :(( promiň

      • 1-2-3 To je v pořádku, namáš se za co omlouvat. Svěřit se v reálu je nejtěžší,ale psala jsi že poznala že se něco děje, tak už ted půjde líp uvidíš že jo :). Takže jak jsem už psal neboj se, zatni pěsti a všechno ze sebe dostan a řekni ji co se stalo. Až ji to budeš říkat klidně u toho breč, křič ale nedus to v sobě.
        PS: určite bys taky měla zajít k psycholožce, hodně to pomůže. Držim ti palce

    • 1-2-3 Přesne jak píše XXX, hlavně se neboj a řekni o tom ve škole učitelce a taky doma. Hodně štěsti držim palce.

    • xxx Ahoj Lizzí. Je mi líto co se Ti stalo, určitě by si to měla zkusit znovu říct učitelce, nebo alespoň někomu, komu důvěřuješ. Jestli chceš napiš mi na email: liferoot@seznam.cz Držim Ti palce...

      • Lizzí Děkuju ... ale bojím se toho, že když tam půjdu, tak že se to začne řešit a určitě se to bude rozebírat... z toho mám největší strach

  • dlouhodobý problém

    gotrek Takže -no jak to říct, moje holka byla znásilněná v říjnu loňskýho roku a od tý doby pravidelně, ale bojí se o tom mluvit, snažim se jí pomoct, ale na intru kde jsme jí v noci nikdo nehlídá a ona se bojí a to vše je korunováno tím, že za ní ten hajzl chodí každou noc a já s tim nic nenadělám. Kdybych moch tak mu už dávno rozbiju hubu, ale já sem nevidomej a to je trochu problém. nevim jak to řešit, proím pomozte mi nějak. Klidně mi pište na E-mail ruckerm@atlas.cz, NEBO NĚKAM, ale prosím pomozte.

    • petra Pokud se to děje opakovaně a je to proti její vůli a může to někdo i dosvědčit, tak přece policie! A pokud to není před policií odhalitelný, tak ať jí pomůžou kamarádi...ať ji hlídaj a tomu zmetkovi rozbijou hubu!

    • radílek tak ať mu rozbijou hubu tvý kamarádi, ne?

  • Re:Sny

    gotrek Takže -no jak to říct, moje holka byla znásilněná v říjnu loňskýho roku a od tý doby pravidelně, ale bojí se o tom mluvit, snažim se jí pomoct, ale na intru kde jsme jí v noci nikdo nehlídá a ona se bojí a to vše je korunováno tím, že za ní ten hajzl chodí každou noc a já s tim nic nenadělám. Kdybych moch tak mu už dávno rozbiju hubu, ale já sem nevidomej a to je trochu problém. nevim jak to řešit, proím pomozte mi nějak. Klidně mi pište na E-mail ruckerm@atlas.cz, NEBO NĚKAM, ale prosím pomozte.

  • Sny

    Rhina Sny jsou na tom asi to nejhorší. Přehrává se to v nich pořád dokola, stejný scénář, stejná strach, stejná bolest. A z hlavy to vymazat neumím. Už mám i "svoje" hodiny, v jednu ráno a kolem čtvrté... jsem opravdu unavená, nebaví mě se noc co noc budit a přesvědčovat se, že to byl jen sen. Jedné věci jsem se konečně zbavila, nekonečných sprch, i když občas v noci, když se mi to zase zdá, se musím jít vysprchovat a všechno ze sebe spláchnout. Měla jsem nedávno krásný období klidu, snad 14 dnů bez jedinýho snu, a už je to zase zpět, a s větší intenzitou. Mívala jsem "bílá" místa, kdy jsem nevěděla, co se vlastně stalo. teď se mi to ve snu vybavuje. Nevím co bylo lepší, jestli nevědět a přemýšlet o tom, jak to vlastně bylo, nebo to vidět a prožívat znova.
    Občas toho hajzla potkávám, jen jeho i když jich bylo víc. pak jsou noci nejhorší, zdá se mi to pořád dokola, je to hrozný, když mám strach zavřt oči a přitom jsem tak moc vyčerpaná. Kdy to vlastně skončí? To je asi to, co by zajímalo nás všechny. U mě to bude teď za měsíc a kousek 7 let. A čas nepomohl ani v nejmenším. Jo, v něčem možná, zahojily se modřiny...ale ne ty ve mě

    • Eva Ahoj Rhino, myslím že Lucka má pravdu. je to událost na kteroune nelze zapomenout ale je třeba ji zpracovat tak aby vzpomínky nebyly tolik bolestivé. 7 let je dlouhá doba myslím že se u tebe vyvinul tzv. chronická posttramatická stresová porucha která tě nutí to prožívat znovu. Návštěva psychloga je namístě.

    • Lucka* Ahoj Rhino, nejsi první ani poslední kdo s tímhle problémem bojuje. Buď ráda, že vůbec usneš, někteří i doposud nemohou ani zavřít oči. Nejde o to to zvládnout a vypořádat se s tím, ale naučit se s tím žít. Nikdy se toho nezbavíš, to fakt nejde, vždycky to bude uvnitř tebe. Ale záleží na tobě jak ty se s tím vypořádáš. Byla si u psycholožky?

  • Bojím se co dál :-(

    Sylar Dobrý den...Jmenuju se Tomáš a nevim co dělat než se svěřit vám profesionálum...Moje divka s kterou chodím už přes pul roku a je to její nejdelší vztah diky mé ochotě a trpělivosti.Kdýž už na to mělo dojít a začli jsme se milovat tak poprví jsme se ji zeptal jestli je na to vhodná doba a ona že není připravená...tak jsme si pochopil a nechal toho a šli jsme spát ale po druhý jsem ji začal líbat na krku a hladit ji na prsou a začla brečet a hned jsem toho nechal bejt a nevěděl jsem co jsme udělal špatně?Před časem jsem se hadáli tak že jsme zvíšil hlas,normálně jsme v pohodě ale ted mě vytočila a zvíšil jsme na ní hlas a ona se mi ve zvteku svěřila že byla znásilněná :-( bylo to prej před rokem...2x jednou v opilosti a to o tom nevěděla a podruhý jí brutálně zbil a znásilnil...nechal jsme to plavat a řekl jsme jí že se jí už nic nestane ale ted se stydím že jsem jí neochránil a stalo se to před necelým měsícem znova a zase od toho samotného kluka...bo spíš kluku tentokrád na ní byly 3 :-( !!!!!Šíleně mě to štve a nevím jak dál...chtěl bych to říst její matce a policii ale nechci jí ublížit a skazit její karieru ve škole a ten kluk mi vyhrožuje že stim nic nenadělám a že na přístí discotéce jí znásilní znova a ani o tom nebudu vědět :-( všechny zprávy jak mi vyhrožuje si nechávam uložený na Serweru Facebook a chci to použít jako důkaz...ale nevim co dělat jak postupovat a ochránit jí :-( prosím pomož te jinak se neovládnu :-( nikdy bych jí neublížil a chránil bych jí do konce života,jsme spolu štastný a milujem co to jen jde ale tohle mě šíleně sere a vrtá hlavou co dál :-(

    Děkuji předem Tomáš

    • pepa Ahoj s tim nevahal a sel na polici rekni mi co to je za hovado ze tak vyhrozuje nebo jestli to nechces resit pres polici tk to vyres rucne normalne bych mu nakopal do prdele debilovy

      • Sylar To mám v plánu se svojí partou...do konce života by na mě měl spomínku pokaždy kdy by šel na záchod!!!!

  • Pomoc

    LoLa Ahoj
    Už jsem píšu po několikáté.. A všem se snažím pomoct.. Protože vy asi jako jediný chápete co jsme prožily :( Mám dotaz? Co mám s tím že vždy dostanu a vztek a ze vzteku ze rozbrečím.. Nebo často kůli tomu měním náladu?? Je to normální nemám vyhledat psychiatra..?? K psychologovi jsem chodila ale moc mi to nepomohlo..:( Prosím o radu nebo pomoc..Dekuju:)
    Jinak můj příběh je dlouhý.. Ráda bych se vyspovídala.. Ale než to napíšu..Bojím se že by mě nedko poznal :( To nechci:(

    • Eva Ahoj můj email je edziambova@seznam.cz ráda vyslechnu a nálady jsou normální je to důsledek posttraumatické stresové poruchy... Ewik nebo bývám na lidech povětšinou

    • Illyria Ahoj, já myslím, že je to úplně normální. Můj život moc normální nebyl - kromě znásilnění rodinným příslušníkem v devíti letech mám ještě alkoholického otce, který mě dohnal k pokusu o sebevraždu. Ale myslím, že většina mých depresí apod... vychází hlavně z toho co se stalo, když mi bylo 9. Teď už 2 roky beru antidepresiva je to lepší... Psychiatra a psychoterapii bych fakt doporučila.
      Rozhodně byste o tom měla mluvit s odborníkem. Já sama se teď hodlám dostat do programu skupinové terapie na Elektře. Mám 2 roky vztah, který je super, ale k sexu mám pořád často odpor a nic ve mě nedokáže vzbudit takovou nenávist, jako když na mě civí chlap v tramvaji a má blbé kecy nebo tak. Nejradši bych je vykastrovala vždycky. Pokud nechcete, aby se Vám to odrazilo do budoucna ve vztahu... zkuste vyhledat pomoc... Mě rodina nenechala, když jsem si začla uvědomovat, že to má dopad na můj vývoj (tak kolem 15). Kdybych to byla tehdy mohla řešit, nemusela jsem roky trpět...

  • traumanetrauma

    Sára Můj první manžel byl hodný člověk, znala jsem ho od dětství, vzali jsme se z lásky a poroce a půl manželství jsme se rozhodli pro miminko.Po narození syna začaly problémy.Začal být panovačný, zlý,často jsme se hádali kvůli hloupostem.Některé hádky skončily i fackou.Pokaždé se velmi omlouval a sliboval, že už to neudělá, ale zase to udělal. Výprasky byly častější a častější a došlo i na znásilnění. Po téhle zkušenosti jsem požádala o rozvod a se synem odešla k rodičům.Nebrala jsem to jako znásilnění, brala jsem to jako další výlev jeho zlosti, ostatně byl to můj manžel...
    Nicméně po několika letech jsem potkala jiného muže, vdala se, máme další dvě děti. Můj vztah k sexu byl ale vlažný a s přibývajícím věkem, problémy v manželství(normální starosti, jako všude) je to stále horší. Manžel ačkoli mi nic strašného neprovedl tím trpí, ale já nevím, co s tím. Jakmile na mě totiž sáhne nějak pevněji, nebo použije jen maličko víc síly, celá se scvrknu a nejsem schopna ničeho. To znásilnění proběhlo tak dávno, je to 26 let, manžel o tom ví,a vždycky byl velmi trpělivý, je to se mnou potřeba. Jak se mám té hrůzy zbavit, aby mě každý prudší pohyb nevyvedl z míry? Stačí totiž prudší pohyb ruky, odhození peřiny a vše je v háji! Netušila jsem, že to ovlivní celý můj život, a vlastně i manželův. Bývá to se mnou velmi těžké. Poradí mi někdo s podobnou zkušeností? Díky Sára

    • Řešte to s psychologem herold

    • Řešte to s psychologem herold

    • Nikola Dobry den Saro, bezte k psychologovi,sice,nevim jake to je byt znasilnena,ale bezte tam,on Vam pomuze.. :)

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=