Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Prosím všechny o pomoc s BP

    Denka Dobrý den,
    je mi trapné Vás obtěžovat mým dotazem, ale přesto musím. Jsem studentkou VŠ a právě píši bakalářskou práci na téma znásilnění. Vybrala jsem si ho protože si myslím, že je to téma značně tabuizované, opředené mýty, kvůli kterým se mnohé/mnozí z Vás neskutečně dlouho trápí.
    Pokud by některá z Vás našla (některý z Vás našel) odvahu podělit se svým příběhem, či odpovědět na pár otázek, tak mi prosím napište na e-mail bakalarskaprace07@seznam.cz ... Ještě jednou se omlouvám. A zároveň děkuji všem, kteří najdou odvahu a ochotu mi pomoci s šířením pravdy o tomto hrůzném činu.

  • je to normální?

    Mářa Dobrý den, je mi trochu divný sem psát, ale poslední dobou nad tím přemýšlím čím dál tím víc. Většina holek mají na to hrozně špatné traumatické vzpomínky, mají kvůli tomu často noční můry, a podobně…Já sem však nějaká imunní nebo jak to nazvat, vůbec nic necítím, neprožívám žádný emoce. Stalo se mi to před 3 lety, bylo mi 16. Seznámila jsem se s jedním klukem v baru, a ten mi koupil pití. Nevypila jsem ale tolik alkoholu (tak dva drinky), aby to na mě mělo takové účinky. Musel mi hodit něco do pití, protože potom, co jsme vyšli ven, jsem najednou omdlela a probudila se až uprostřed toho….pak sem nějak utekla pryč…Když jsem se svěřila kamarádce, ta se hrozně divila, že to tak dobře zvládám, že ona by byla úplně mimo. Já si z toho ale pamatuju jen mlhavé obrazy, žádný pocity co sem při tom cítila, úplně sem to vytěsnila. Je tohle chování vůbec normální? Máte s tím někdo zkušenosti? Měla bych s tím něco dělat (navštívit psychologa), nebo to nechat tak, jak to je, a být ráda, že si to moc nepamatuju? Děkuju

    • pavla opravdu zkuste mrknout na podejruku, ty stránky jsou dost informativní a navíc je tam fórum, kde se dodržují nějaká pravidla a aspoň všichni si dostatečně uvědomují o co jde, i když jsou v různých fázích přiznávání nebo řešení problému. Je to moderovaný fórum a ke každýmu se přistupuje individuálně.

    • Klára Omlouvám se, ale taky mi po Lucčíné rakci nedalo nenapsat.. Chtěla bych podotknout, že se mi stalo něco podobného. Den potom jsem byla úplně mimo, ale pak jsem to ''vytěsnila'' ze svého života. Ale až když před rokem přišel vztah, ukázalo se, že jsem na to vlastně vůbec nezapomněla a že to se mnou docela slušně mává.. Nebyla jsem schopná ničeho. Už pouhý dotek nebo chycení kolem pasu byl velký problém..
      Mářo, chci ti říct, že i když to třeba teď necítíš, je třeba to řešit a to s odborníkem. Někde v tobě to prostě je a dokud se to nevyřeší, tak pořád bude.. Já jsem k němu šla, prožila jsem si několik desítek probrečených hodin v ordinaci, ale teď už je mi o 100% líp! Tak PROSÍM! nevšímej si reakcí některých lidí, kteří pořádně neví o co jde a nepodceňuj problém :))

    • Petra Lucko, nijak neznevažuji závažnost následků Vaší kamarádky a být Vámi, více bych vážila slova ohledně toho, co zažila Mářa. Přijde mi lepší, když to dle Vašich slov "vypluje" za asistence psychologa v bezpečném prostředí jeho ordinace než někde na ulici, ve vztazích s druhými...ale to je jen můj názor a návrhy.

    • Lucka Petro, jak jsem psala, nechci podceňovat její případ, ale tohle bych rozhodně neoznačila jako PTSD. Moje kamarádka byla surově znásilněná a BYLA jí diagnostikovaná PTSD. Samozřejmě se to může lišit případ od případu, ale ona není schopná normálně fungovat, má noční můry, bojí se všeho a všech, i několik let po TOM bere antidepresiva, chodí na terapie, neví co je normální život, nenávidí svoje tělo, sex je pro ni něco odporného, prostě se jí zhroutil život!
      Pravda, nezáleží tolik na způsobu znásilnění, ale Mářa může být ráda, že je jí to svým způsobem "jedno", moc si nepamatuje, je schopná normálně fungovat. Pokud ji to nijak výrazněji netrápí, psychologa bych nevyhledávala, protože by mohlo všechno "vyplout" na povrch a ona by si vzpomněla. Jde o to, jestli o něco takového stojí.

    • Petra Nejde o to jak a co se stalo (viz reakce Lucky), ale že s tebou dělal někdo něco, co jsi ty nechtěla a zasahoval do tvojí intimity. Na traumatické následky tudíž nemají "nárok" jen zbité a při vědomí znásilněné holky, jak píše Lucka.

    • Petra Po reakci Lucky mi to nedá ti nenapsat. To, co popisuješ je typický příznak postraumatické stresové poruchy, jde o tzv. disociaci. Jde o vytěsnění vzpomínek, neplnohodnotné prožívání emocí, "cítění ničeho", apatie...tvoje zkušenost i přes to, že není v tvém aktuálním vědomí je uložená někde hlouběji, kde může napáchat pořádnou neplechu, ať už aktuálně, v budoucnosti, když se ti zážitek nějak připomene, dotkne se tě cizí muž, ucítíš podobnou vůni atp...Pokud zvažuješ návštěvu psychologa, nezbývá mi než ti ho doporučit z celého mého srdce. Jen ti pomůže ten zážitek nějak zpracovat, poskytne podporu, pochopení, abys mohla i nadále prožívat plnohodnotný život. Držím pěsti a přeju hodně sil!

    • Lucka Nechci nějak podceňovat tvůj případ, ale ty jsi v podstatě zažila "sex" s nějakým klukem, akorát jsi k němu nedala přímo svolení a půlku jsi prospala. ALe šlo o sex. Většina znásilnění probíhá dost surovým způsobem. Holky jsou zbité, psychicky zdeptané, styk je hodně bolestivý a stoprocentně proti jejich vůli. Celou dobu jsou plně při vědomí, pokud ovšem neomdlí bolestí nebo jiným zraněním. Proto z toho mají traumata a noční můry a spousta holek je obzvlášť v pubertě přecitlivělých, takže to má i horší následky.
      Pokud je to tak, jak píšeš a nic necítíš, nemáš noční můry nebo podobně, děkuj Bohu a buď ráda. Mohla jsi dopadnout hůř.

  • Dotaz

    Denka Dobrý den,
    je mi trapné Vás obtěžovat mým dotazem, ale přesto musím. Jsem studentkou VŠ a právě píši bakalářskou práci na téma znásilnění. Vybrala jsem si ho protože si myslím, že je to téma značně tabuizované, opředené mýty, kvůli kterým se mnohé/mnozí z Vás neskutečně dlouho trápí.
    Pokud by některá z Vás našla (některý z Vás našel) odvahu podělit se svým příběhem, či odpovědět na pár otázek, tak mi prosím napište na e-mail bakalarskaprace07@seznam.cz ... Ještě jednou se omlouvám. A zároveň děkuji všem, kteří najdou odvahu a ochotu mi pomoci s šířením pravdy o tomto hrůzném činu.

  • Prosím

    Tess Ahoj, už je to rok, co se to stalo,teď je mi 16 let .. poslední dobou se mi na ten den čím dál tím častěji vrací vzpomínky , snažím se je potlačit, ale nejde to. Ty vzpomínky vyvolalo téma probírané ve škole (Trestní právo atd.) do té doby jsem se s tím vyrovnávala celkem dobře .. vlastně jsem se na to jen snažila zapomenout. Proč se to děje až teď? Snažím se chovat normálně, jako kdyby to byl jen sen .. ale minulý týden jsem musela z hodiny odejít ... najednou mi bylo strašně špatně. Chtěla bych se zeptat, co mám dělat. Nikomu jsem tehdy neřekla, co se stalo, sice se to na škole řešilo, ale zalhala jsem tak, že se mi z toho povedlo udělat "jen" šikanu ... neví otom ani rodiče, proto nemůžu jít za odbornou pomocí. Prosím pomozte mi !

    • pavla zkus mrknout na podej ruku

    • Tess Nevím, jestli se známe.. jak se jmenuješ ? :)

    • LoLa Zdá se mi to.. Nebo tě znám osobně;)

    • Deni Já jsem to potlačovala necelé dva roky a posledních deset měsíců se u mě objevila neurogení tetanie. Tetanicke zachvaty jsou vyvolávane uzkosti a strachem a tak se to tema najednou otevrelo. Musela jsem zacit chodit na terapii ted jsem na ni asi po treti a popravde nebudu ti lhat je to peklo. ale rekl mi tam jednu vec. ze kdyz je telo v nejvetsim klidu, otevre ty problemy co se deji. nemusi se o tom rodice dozvedet. Staci kdyz treba dojdes k nejakemu psychologovi a reknes co se stalo, nesmi nic rict rodicum a nereknou.tri roky jsem si myslela ze to v sobe proste unesu a chybelo malo a skoro me to zabilo. prosim nedelej stejnou chybu a nedus to v sobe. nevim odkud jsi ale kterýkoliv psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut ke kteremu se obratis rodicum nic nerekne. je to trestne.

  • Jak to překonat?

    T. Ahoj všem! Chtěla bych se jen zeptat těch, které byly znásilněné, jak jste překonaly ten odpor z doteku od muže? Nejde mi o sex, to vážně ne! Spíš o to, že mám problém s bližším kontaktem s muži a to skoro čtyři roky po znásilnění. Nikomu nedovolím se ke mně přiblížit natož se mě vůbec dotknout, jen otci, protože mu stoprocentně věřím. Mám s tím problémy nejen v normálním životě, ale hlavně ve škole třeba i s učitely. Chtěla bych to nějak řešit, vážně, ale nevím jak a v září bych chtěla jít na vysokou, ale při představě davů cizích studentů a profesorů to asi nezvládnu.
    Už je to dlouho a já bych už konečně chtěla začít žít. Za jakoukoliv radu budu vděčná, ale ne že se mám obrátit na psychologa, to už jsem udělala, ale výsledek téměř nulový. Prosím!

    • Lesínka Ahoj, T.
      Musím Ti teď něco napsat. Byla jsem asi před rokem a měsícem znásilněna. Bylo to hrozné. Nějak jsem po tom všem v sobě našla odvahu jít dál a za něčím si jít. Nyní jsem na VŠ a studuji. Nevadí mi ani tak davy těch lidí. Víš, to co jsme prožily některé z nás, co byly znásilněny, nás může posunout dál. A jestli chceš jít na VŠ, jdi si za svým snem. Studium na VŠ a to, že se studiu budeš věnovat naplno, ti pomůže zapomínat. Věř mi. Mě to velmi pomáhá. A moc mi to pomohlo. Je pravda, že jsem si na VŠ prožila už spoustu trápení kvůli tomu znásilnění a jeho důsledkům v mém chování a prožívání. Ale vždy když schytám ránu, setřesu prach ze svých nohou, vstanu a jdu dále. To co jsem prožila, je pro mě jako hnací motor. Posunuje mě dále a dále. A zjišťuji, že i ta trápení, co mě na té škole potkaly, pro mě nejsou už tak těžké. ...Je pravda, že jsem se v prvním semestru vyhýbala jakéhokoli kontaktu s muži, že jsem před nimi utíkala, bála se jen jejich dotyku, či pohledu ...ale nyní už je to lepší... našla jsem si i kamaráda, dokáži se zasmát, vyloudit ze sebe nějaký sexistický vtip. :-)
      Zamilovala jsem se... nejhorší však je, že si před ním připadám strašně černá, špinavá. Jenom kolem něj chodím mlčky a nejsem schopná se na něj ani podívat. Hrozně mě to trápí, ale nedovedu to. Dokáži se usmát, podívat na kohokoli jiného, jenom ne na něj. Nemohu. Pokaždé když se objeví v mé přítomnosti, utíkám tak daleko, jak jenom to jde. A nejhorší je, že on o mě projevil zájem, ale já od něj celou dobu utíkala... nedokázala jsem na něj ani pohlédnout.
      Neberme znásilnění prosím jako indispozici, ale jako výhodu, ač je to velmi těžké. Prožily jsme něco velmi těžkého, proto jsme i silnější. Musíme bojovat samy se sebou a tím pádem i pro sebe... do posledních sil...!

    • LoLa Psycholog nepomůže. Budu upřímná je k hovnu :D No chápu tě. Též by se mi to hnusilo dav nadržených profesorů.. Poradím ti najdi dobrého kamaráda nejlépe gaye. Ten ti s tou důvěrou pomůže.. Mě teda pomohl. Abych důvěřovala zpět chlapům.. Vím že to bude znít směšně. Ale je to první krok. Potom bych ti doporučovala pokud se bojíš jít na vysokou sama tak určitě nějaká tvá známa,kamarádka by šla s tebou?

  • Jsem zpět

    Lucka Ahojky holky (kluci),
    dlouho jsem se zde neukázala ani neodpovídala na emaily:( Byla jsem půl roku ve špitále, ale stále platí ma nabídka pomoci.. Držte se.. Luszy1@seznam.cz

  • Přišlo peklo...

    Deni Jak se nemám bát vlastního přítele, když mě před dvěma lety dva kluci znásilnili a poté mě bil a zneužíval i bývalý přítel?Pořád se mi o tom zdá a každou noc brečím ze spaní a teď se k tomu přidal strach z toho že se to bude opakovat. Bojím se i svého okolí. Trpí za to někdo, kdo mi teď ve všem pomáhá a to mě mrzí, ale já nevím jak to zastavit ...

    • Deni Lucka : ale já nevím co. trochu se bojím

    • J. ahoj deni, je mi moc líto, čím procházíš, ale jako ostatní, odkazuji na stránky, které jsou uvedeny v hlavičce tohoto fóra- podejruku.cz , vznikající občanské sdružení, které se zaměřuje na informace a podporu (anonymně) pro oběti sexuálního násilí. Najdeš na stránkách i kontakt, kde můžeš napsat email...a diskuzní fórum, kde je v tuto chvíli 28 uživatelů s podobnými zkušenostmi, kteří si vzájemně pomáhají a nalézají oporu a rady.
      Doufám, že najdeš sílu stránky navštívit.

    • Lucka napiš Luszy1@seznam.cz

  • co dělat?

    Anonymka Dobrý den. Můj kamarád je už dlouhodobě, téměř každý den brutálně znásilňován svým o 6 let starším přítelem. Bojí se to řídst, svěřil se jen mě ale taky to jinde říkat ani nechce protože ho miluje. S násilníkem jsem už mluvila, byly to slova typu "No a co, já nemůžu za to že si nechá všechno líbit". Mám ho moc ráda a opravdu už se na tohle nedokážu dívat a chci mu něak pomoct. Dá se s tím něco dělat pokud ho neudá on sám?? Prosím pomoste..

    • J. napis na podej.ruku@yahoo.ie nebo doporuč kamarádovi, aby se podíval na stránky podejruku.cz, tam by mohl najít nějaké informace nebo i diskuzní fórum, kam chodí lidé s podobnými zkušenostmi. Zkus mu vysvětlit, že se nemusí ostýchat (více informací nalezneš na stránkách i ty, pokud mu chceš pomoci)

  • co ted...

    anonym Má historie je dlouhá, nejdříve zneužitá, posléze "znásilňována". Ale to už je dávno. Tedy, myslela jsem si, že je to za mnou. Vyvrcholilo to absolutní frigiditou, nezájmem o sex. Má životní filozofie se skládá z toho, že svému strachu se má člověk postavit. Po té, co jsem dobrovolně nedobrovolně spala s danou osobou. (manipulant, sadista - já mladá blbá holka se sklony k sebevraždě. Chopil se situace, ja absolutně apatická - ale po tom večeru jsem si uvědomila, že to už nechci zažít znova. Nasledne jsem se branila, pak jsem zjistila že nemá cenu se bránit, dále jsem s ním spala ačkoli mi to bylo velmi nepřijemne, nechutné a hnusné..... Ale všechno zlé je pro něco dobré, tato zkušenost mě sice poznamenala, ale na druou stranu, cokoli se pokazí tak si říkám :" když jsem přežila tohle, přžiju již vše") tak jsem měla problém s tím, když se mě kdokoli dotkl, kluk nebo holka, stačilo položit ruku na rameno, obejmout.. ja se začala klepat a uhýbala. V tom jsem se již vytrénovala. Dotek mi nečiní problémy, našla jsem si k vůli toho i partnera. Zvykla jsem si na něj a... vše fajn, až na sex. Pak jsem dostala košem, nezvládl realitu. Usoudila jsem, že bude lepší být sama. jenže světe div se. samota mi vyhovovala, a stále vyhovuje. Nyní mám ideálního partnera. První chlap se kterým když ležím nahá v obejmutí tak se cítím bezpečně před celým světem, i před ním, protože vím, že mi úmyslně neublíží, protože má velmi silnou vůli a když nedám signál (respektive nedám popud k sexu), tak se k ničemu neodváží. Po "signálu" je snaživý, šikovný ale i tak. blok je stále někde ve mě. TO co s ním, je v posteli to nejkrásnější co jsem kdy zažila. Ale to by byl happyend což se ve světě neděje. Mám pocit, že jsem již absolutně vyrovnaná s tím co jsem zažila s tím sadistou. Jsem ochotná se s ním sejít i na veřejnych mistech a bavit se jak za starych casu. Ale i tak mi ten sex děla problem. Zřejmě to souvisi s mou psychikou, když partner před ejakulací " přidává", víc zaráží, vracím se zpět k tomu co jsem zažívala s ním. Bolest, zoufalství, potlačované slzy... I tak jsem udělala velký pokrok, že vůbec s někým spím, že fáze předtím jsou i příjemné. Ale nevím co dál mám udělat. Jak říkám, mám pocit, že jsem s tím již vyrovnaná, nevidím důvod proč by to takhle mělo pokračovat. Píšu sem z jediného důvodu. Nejde o mě, to mě neštve, ale všimla jsem si, že mého partnera to zžírá a vymýšlí co s tím. Jak říkám, snaží se... a to je to co mě mrzí. Byla jsem ochotná žít život bez sexu a bez partnera. díky dlouhotrvající zkušeností s tamtou osobu, bych řekla, že jsem přišla o srdce. Po každé, co jsem s ním spala, měla jsem pocit, jako kdyby ze mě odešel kus lidskosti. Že tím, že jsem to musela přežít, zas a zas se ve mě cosi lámalo a odcházelo. Vždy když jsem po té odcházela od něj, cítila jsem se, ze začátku mizerně, bolelo mě břicho ,bylo mi zle, z něj i ze mě... ale postupem času... když jsem odcházela, cítila jsem se prázdná... A cítím se tak i teď. Vnitřně mrtvá. Co mám mého partnera... Necíím k němu nic. vůbec nic... Ale zastávám RP partnerky, tak tu roli hodlám hrát plnohodnotně, ale i tak se nechci přetvařovat, a nechci předstírat něco, co neznám.

    Jinak tedy rada pro ostatní, která již byla řečena. Děvčata i chlapci (díky dané osobě znám také dost chlapců, co prožili tuto zkušenost... Hádejte kdo byl viníkem... ), body :
    1 - Uvědomit si, že je problém
    2- Chtít s ním něco dělat
    3 - strachu se člověk musí postavit, dříve nebo později, ho to stejně dožene.
    4 - všechno zlé, je pro něco dobré, jsou to zkušenosti, zkušenosti jsou důležité.

    A jak se s tím absolutně vyrovnat? konec Srbského filmu... Nebo nám možná někdo jiný ukáže jinou cestu. hold, shit happens... není každý den posvícením... Ale zas jednou vysvitne slunce. Nemůže být pořád jen tma. Ano, další bod, Optimismus! Nic nekonční, naopak všechno právě začíná, jsou to výzvy do života, překážky, které se musí ustát... . A všechno se zvládne, jen to zřejmě chce čas.
    Nic méne, zkušeným, jestli vás napadá kde by u mě mohl být problém, jsem otevřená všem odpovědím. Ja jsem totiž již bezradná, ale i tak jsem potěšena svým úspěchem na to, kde jsem byla před pár... dobrá, možná to nebude ani rok co to skončilo... to je jedno, a kde jsem teď...

    • Jiří Schwartz OOO

  • informace

    Podej ruku http://podejruku.minimu.net/forum/index.php fórum moderované autorkou stránek podejruku.cz, kde najdete potřebné informace k tomu jak se s vaší situací vyrovnat, co dělat a zároveň kontakty, na koho se obrátit.

  • Pořád se mu to vrací..

    LoLa Ahoj všem!
    Svůj příběh jsem tu myslím psala. Je to strašné co se děje. V podstatě je to 2 roky a pořád se mi ty vzpomínky vrací. Nejhorší je když si už myslím že je všechno dobré. Ale ono neni.. Ted se mi to zhoršuje čím dál víc. Zdají se mi sny ve kterých se to odehrává. Taky se vyhýbám mužům.. Nejistá jsem pořád a navíc hážu všechny chlapy do jednoho pytle což nechci. Ale přijde mi že každej chlap je stejnej.. Myslí jen na jedno. Nemůžu se toho zbavit.. A nemám v nich důvěru..

    • LoLa Psycholog hovno zažil a hovno ví! Chtěla jsem pomoct od lidí co to zažily.. Né od člověka co to má nastudovaný z knížek!

    • Pety Lolo, proč nejdeš k psychologovi? Je to příliš otřesný zážitek na to, abys to zvládla sama, potřebuješ pomocnou ruku, aby tohle všechno už skončilo!

  • mam tuseni

    Misha dobry den, mela jsem pred 2 dny velmi zvlastni zazitek a od te doby se nemohu zbavit pocitu ze neco neni vporadku. pritel ktereho znam nekolik mesicu a nase pratelstvi je na bazi prilezitostnych setkani a sexu, vice nez citove, byl u mne pres noc. v planu byla vasniva noc nicmene...on ze je unaveny a tak jsme vedle sebe usnuli.... ja mela velice zivy eroticky sen. mnohem zivejsi nez normalni sny...al e bylajsme si ''jista'' ze to byl sen. kdyz jsem jakoby procitnula, pritel byl nademnou a tak jak si to pamatuji soulozil se mnou velice tvrde jak smyslu zbaveny . Vypadal jako by to delal uz nejakou dobu . me v tu dobu vse dochazelo velmi pomalu, a jak jsem z toho, co jsme si myslela ze byl eroticky sen, byla vzrusena nebranila jsem se mu a za nekolik minut bylo povsem. ja mam ale do dnes strasne zvlastni pocit. po teto soulozi jsem byla velmi zmatena co byl sen a skutecnost presto, ze ten vecer jsem mela jen malou sklenku cerveneho, byla jsme velmi unavena a spatne se mi formulovala slova. pak jsem usnula. rano pritel odesel a ja jsem byla cela zmatena a porad se mi to vraci. Ze tu neco neni vporadku. vybavuje se mi jeho oblicej a jak agresivne to delal kdyz ja vlastne spala a jestli vubec jsem se mela probudit..... strasne me to mate. v minulosti kdyz se mnou nekdo chtel soulozit tak jsem se vzdy probudila pred tim nez zacala samotna souloz. tentokrat al ene a tato souloz byla velmi agresivni. dnes je patek ( tato udalost je ze stredecni noci) a ja citim jakoby vnitrni modriny mezi nohama, jako po porodu a take me hodne boli bricho. vlastne nevim jak dlouho to probihalo nez jsem procitla...... kdyz jsem vcera poslala priteli TXT a ptala jsem se jak je mozne ze jsem to skoro cele zaspala???? tak ani neodpovedel. Vite, tezko se mi to vysvetluje al emam strasne silny pocit ze jsem nebyla pri vedomi nebo ze je mozne ze mi neco dal a pak zacal soulozit bez meho vedomi.... pritel je lekar, anesteziolog...... je mozne ze se nevzbudite pri takove agresivni soulozi ? strasne spatne se mi tomu veri a nikdy pred tim jsem u souloze nespala. alkoholu jsem mela v sobe hodne malinko a tak ani opilost za to nemohu vinit..... desi me predstava ze jsem mozna byla nejak uspana..... porad se mi to honi hlavou a citim se jako ve zlem snu. Prochazim uz tak tezkym pobdobim rozchodu od manzela a ziji v zahranici daleko od rodiny a tato udalost me hodne pronasleduje. jakakoli rada bude vitana. dekuji vam

    • Pety Misho, z toho co píšeš už od prvních tvých slov to na mě působí tak, že tě přítel uspal. Je přece opravdu nepravděpodobné, aby ses při tak agresivním a tvrdém sexu neprobudila! Očividně tě to dost trápí, což je pochopitelné, protože tohle není příliš standardní zážitek. Těm všem otazníkům však zamezíš jedině tak, že se ho na to přímo zeptát, face to face. Nevyslovuj pochyby o tom, zda to byl sen nebo ne, ale sebevědomě mu řekni to, že si myslíš, že ti dal nějaké oblbováky. Udělej to pro sebe, abys měla klidnou duši, ale taky i pro další ženy, kterým může udělat to samé. Držím ti palce a dej vědět, jak to dopadlo. Hodně sil!

  • co mám dělat???

    reny ahoj, můj první přítel umřel a já byla několik let sama, před 4 lety jsem si našla přítele, byl milý a myslela jsem, že mě miluje, byli jsme spolu skoro rok a pak přišla oslava jedné mé přítelkyně. Tenkrát se mi udělalo hrozně špatně a dokonce jsem odpadla a přítel Karel mě musel odvést domů. Poslední co si pamatuji, je to, že jsem mu říkala, ať na mě nešahá, že mi je zle. On odpověděl, že mi jen sundá oblečení, co mám mokré (tenkrát pršelo) a pak už nevím nic, probrala jsem se někdy v noci nahá, povlečení od spermatu, vše mě bolelo a bylo mi špatně. Nic jsem si nepamatovala, na přítele jsem byla naštvaná a nechápala jsem, proč se tak zachoval. Druhý den jsem šla k lékaři, protože přítel nebyl schopný ani říct jestli si vzal kondom. Vztah se tímhle celý pokazil, prakticky jsme spolu skončili a já to dál neřešila, dokud jsem za 5 týdnů nezjistila, že jsem těhotná. Šla jsem tenkrát na doporučení lékaře na potrat a měla jsem pak nějaké zdravotní problémy a před rokem a půl mi po operaci cyst řekl lékař, že už nebudu moct mít nikdy děti, že mám endometriózu a nějaké srůsty či co. Asi rok zpátky se jeden společný kamarád prořekl, že mě Karel tenkrát nadrogoval, že to občas dělával holkám. Myslím, že se tímhle tím strašně změnilo mé chování k opačnému pohlaví a občas jsem se chovala zvláště, vlastně jsem se kvůli tomu rozešla, začátkem roku, s 3. přítelem Davidem. David o tom nic nevěděl, jen o zdravotních problémech. Říkala jsem si, že je to možná dobře, že bude lepší být sama. To by mi ani moc nevadilo, když stejně nebudu moct založit rodinu. Chlapa jsem přestal hledat, sex k životu nepotřebuju a na to, že mi chybí pohlazení, nebo to se k někomu přitulit, dostat pusu na to jsem si zvykla. Problém je ten, že před týdnem a něco kamarádka slavila narozeniny. Měla jsem trochu popito, ale šla jsem ještě s 2 kamarády (Petr a Honza) od Karla na panáka a pak na vzduch. Petr mi najednou řekl, že mám dát pusu Honzovi a já že ne, že nechci a že půjdu, ale to se Petrovi moc nelíbilo, místo toho mi skroutil ruku za záda,přitlačil mě ke stěně a znásilnil mě, i když jsem brečela a prosila ho, ať to nedělá. Udělal to 2x a pak mě pustil a šel pryč, Honza na všechno koukal. A aby toho nebylo málo tak druhý den došel ke mně domů i s kamarádem Alešem a že jsem mu prý vzala telefon, oba pánové po mě řvali, rozházeli mi pokoj, dostala jsem i pár facek a vynadáno do lhářek, děvek, zlodějek. Řekla jsem, že zavolám policii a nahlásím i to znásilnění. Oba se mi jen vysmáli, Aleš mi řekl, že jsem vysoká a že bych se ubránila, kdybych chtěla a ať si nevymýšlím, že kdybych o sex nestála tak s ním nejdu ani na toho panáka. Nemohla jsem je dostat z bytu, dokud nedošla sousedka, ta se pak ptala, co se stalo a když jsem jí to řekla, tak mě poslala k lékaři. Studuji v jiném městě, než bydlím, tak jsem jela domů a ve vlaku jsem narazila na kamaráda, ten celou cestu ze mě tahal, co se stalo, až jsem mu řekla, že mě Petr znásilnil. Jeho reakce byla, však to bude dobré, moc to řešíš, ses opila a s někým vyspala, to se stává, nebreč tohle je normální, nemáš si co k sobě tahat chlapy a pár podobných komentářů. Večer mi ještě napsal, neřeš kraviny a pojď na panáka. Je to už přes týden, co se to všechno stalo. Nikomu jinému jsem to neřekla. Mám většinu kamarádů chlapů, těm teď už ani neodepisuji na zprávy a i holkám se vyhýbám. Vlastně od té doby, co se to stalo jen brečím, nejsem schopná cokoliv dělat s kýmkoliv se bavit, komukoliv věřit. V březnu umřela nejlepší a vlastně jediná kamarádka při autonehodě a mám pocit, že jsem úplně sama. A bojím se teď vůbec opustit pokoj, jít kamkoliv mezi lidi, bojím se, že udělám něco a někdo si to špatně vysvětlí a hlavně už nechci brečet. Můžete mi někdo říct, co má dělat, aby mi nebylo špatně a přestal jsem brečet? Co dělat, abych se v klidu vyspala, abych zapomněla a mohla nějak fungovat??? A až přestanu brečet, jak mám fungovat v osobním životě, když v 25 letech jsem věřila chlapům a takhle to dopadlo, jak si pustit někoho k tělu, když jsem měla sex se 4 muži a jen 3 x dobrovolně a stejně jsem pro některé jen děvka. Jak můžu být v pořádku? Nemám pocit, že to co mě nezabije, to mě posílí a že je to úplná banalita.

    • Reny Ahoj, holky děkuji za podporu....nějak se s tím vším snažím srovnat. Ale jde to těžko a pomalu, ale aspoň už se nebojím chodit přes den sama po venku sama. Sice jsem od té doby někde s nikým nebyla, oslavy, Silvestr a podobně jde pořád tak nějak mimo mě. Večer taky ještě nevycházím….ale už na to tolik nemyslím. Taky se začal asi v půlce listopadu ozývat David, že ho všechno mrzí a chtěl by mě vídat. Měla jsem radost, ale necítila jsem se na to a minulý týden z něj vylezlo, že se bude ženit a že si chtěl jen užít a celou tu dobu co jsem s ním byla, jsem byla jen holka do postele. Takže dobře mi rozhodně není, když mi někdo koho jsem milovala a mám pořád ráda, řekne, že jsem dobrá jen na to jedno, jinak absolutně nepoužitelný člověk. Cítím se jako odpad, jako absolutně nepoužitelná pro cokoliv. Vlastně ani nejsem ženská, když nebudu mít nikdy děti. Pořád mě mrzí, že ne.mám někoho komu by na mě záleželo, s kým bych si mohla vytvořit domov, ale kdo by mě po tom všem taky chtěl. Snažím se na to všechno moc nemyslet, soustředit se na dodělání školy, na to že se vrátím zpátky domů a zkusím začít znovu a jinak. Sice jsem ještě nepobrala všechno zlé, je pro něco dobré, ale asi to časem bude opravdu víc snesitelné…aspoň v to doufam:-)

    • Reny Ahoj, holky děkuji za podporu....nějak se s tím vším snažím srovnat. Ale jde to těžko a pomalu, ale aspoň už se nebojím chodit přes den sama po venku sama. Sice jsem od té doby někde s nikým nebyla, oslavy, Silvestr a podobně jde pořád tak nějak mimo mě. Večer taky ještě nevycházím….ale už na to tolik nemyslím. Taky se začal asi v půlce listopadu ozývat David, že ho všechno mrzí a chtěl by mě vídat. Měla jsem radost, ale necítila jsem se na to a minulý týden z něj vylezlo, že se bude ženit a že si chtěl jen užít a celou tu dobu co jsem s ním byla, jsem byla jen holka do postele. Takže dobře mi rozhodně není, když mi někdo koho jsem milovala a mám pořád ráda, řekne, že jsem dobrá jen na to jedno, jinak absolutně nepoužitelný člověk. Cítím se jako odpad, jako absolutně nepoužitelná pro cokoliv. Vlastně ani nejsem ženská, když nebudu mít nikdy děti. Pořád mě mrzí, že ne.mám někoho komu by na mě záleželo, s kým bych si mohla vytvořit domov, ale kdo by mě po tom všem taky chtěl. Snažím se na to všechno moc nemyslet, soustředit se na dodělání školy, na to že se vrátím zpátky domů a zkusím začít znovu a jinak. Sice jsem ještě nepobrala všechno zlé, je pro něco dobré, ale asi to časem bude opravdu víc snesitelné…aspoň v to doufam:-)

    • Lucka Ahojky, tvé reakce a současný pocit jsou normálním následkem zážitku, který jsi zažila. S hodně lidma se kterýma jsem spolupracovala si prošli tím čím ty nebo já. Strach je fáze která po čase přejde, ale je jen na tobě za jak dlouho. Každý jak se říká se s různými situacemi vyrobná za různou dobu. Zkus mi napsat. Držím Ti palečky:)

    • Podej ruku Reny myslím, že bys mohla zkusit diskuzní forum na podejruku....je moderované a možná Ti pomohou i informace na strankach www.podejruku.cz . hodně stesti

    • Petra Reny, to co líšíš je naprosto hrůzostrašný příběh a to, jak ti teď je naprosto pochopitelná a logická odpověď na to všechno. To, co se ti děje ti policie ani kamarádi nepomohou vyřešit. Potřebuješ fundovanou pomoc, která ti zaručí bezpečnou cestu přes tohle všechno a tou je právě psycholog. Ale abych tu neplácala do vody, např. Bílý kruh bezpečí má působiště po celé ČR http://www.bkb.cz/ a tam ti určitě pomohou. Nebo alespoň doporučí někoho v tvém okolí, abys nemusela jezdit daleko. Držím ti palce na této cestě, chce to hodně sil a odvahy, ale věřím, že ji máš. Přece už takhle žít nechceš, tak, prosím, vykroč tím správným směrem a to pokud možno co nejdříve.

    • xlxl se chudák tak se na nekoho obrat na policii ne na kamose ti ty muzou pomoct a nezávírej se furt doma

    • xlxl se chudák tak se na nekoho obrat na policii ne na kamose ti ty muzou pomoct a nezávírej se furt doma

  • Jak se toho zbavit????

    Simona Ahoj, před rokem se mě stalo to, že se mě pokusil nějaký muž znásilnit. Potom jsem se vysmejkla a utekla. Strašně jsem se třásla. Do teď mám zdravotní potíže. Žádná nemoc to ne. Kdo to byl dodnes nevím... Jen vím, že měl kšiltovku a brýle sluneční. Byla tma a neviděla jsem mu do tváře. Byl to strašný pocit. Nikde jsem to nehlásila, stejně by to odložily. Nemohla jsem ho popsat. Dodnes to mám stále v sobě. To že vás chce stáhnout k zemi a rve z vás co jen může a sahá vám ... je hrozný a nepopsatelný pocit. Jedině ten, kdo to zažil ví, jaké to je. Tak moc ráda bych na to chtěla zapomenut ale nejde to. Věci, které jsem tu noc měla na sobě a které mě roztrhl jsem už vyhodila... Už jsem je nechtěla nikde skovávat. Dodnes mě trápí sny se vzpomínkama na to.... Co mám dělat??? Přítel poznal, že se mi něco stalo. Když se milujeme kolikrát odcuknu a nechci. Nebo se uleknu a ucuknu, když mě přitom chytne ruce. Potom jsem mu to řekla, ale jakmile začnu o tom mluvit, začnu brečet. Chce, aby jsme vyhledaly psychologa a šli tam. Ale už jednou jsem byla a museli jsme přestat, protože jsem chytla záchvat breku. Nešlo to zastavit... Mám strach chodit někde po tmě, mám strach že se to bude opakovat. Jak se alespoň toho zbavit nebo tolik nemyslet, je to čím dál horší... Uvažovala jsem i o léčení, ale asi těžko si tím pomůžu...

    • Jana Ahoj, je mi líto čím procházíš,já jsem byla zneužívaná v dětství a také mě to pronásledovalo a ještě občas pronásleduje. Tvůj přitel má pravdu, je dobré vyhledat odbornou pomoc a není žádný problém, pokud jich několik vystřídáš než najdeš takového, s kterým pro tebe nebude problém komunikovat. i přesto, že pláčeš,když o tom co se ti stalo máš mluvit, to je pochopitelné a nemělo by to bránit v další spolupráci s odborníkem. Musí to zkrátka ven a je dobře, že na to nejsi sama. Víc informací o tom, čím procházíš můžeš najít na podejruku.cz, tam se dozví i přítel jak ti může usnadnit chvíle, kdy se ti vrací vzpomínky (intimní chvilky jak jsi zmínila) a možná i jiné informace. (kam se obrátit, zklidňující techniky, diskuzní fórum)
      drž se

  • znásilňování

    monika Nevím co mám dělat. Už to trvá deset let. Znásilňuje mne vlastní otec kdykoliv se mu zachce. Nevím jak dál, mám chuť skoncvat ze životem

    • Alex142 Ahoj chapu ze se to bojis zict, mas stud, citis se spinava, nevis jak zareaguji ostatni, jestli ti uveri, jestli nerozvratis rodinu a pod. Uistujem ta, ze nerozvratis rodinu ta uz toxicka je. To co sa ti deje je krute, nelegalne a trestny cin. Jedna sa o incest. Toto vsetko vies, ale potrebujes to pocut on niekoho ineho. Nevzopieraj sa tyranovi ty sama osobne, je malo pravdepodobne ze uspejes. Zekni to nekomu komu skutecne veris, az budes dostatecne silna udelej co ti tady radi ostatni, vyhodou je to, ze sa to deje teraz a teda sa stale jedna o trestny cin. Vyuzi toho. Stud prejde po letech kdyz to budes resit a bojovat, kdyz to budes v sobe dusit tak po letech zesilis. Ale sama vim, ze nekdy potrebuje clovek proste prezit to co se deje. Hodne se stydi, a neprizna si to. Ja jsem zacala resit traumaticke detstvi az par len po vystehovani, kdy mi po pravde bylo jeste hur, protoze mi doslo jak zle to bylo, ale ted s tim pracuji. Neni to lehke, ale konecne smeruje vzted stud na cloveka, ktery mi ublizoval .Az ze budes citit, jdi do toho, ale bud si jista ze kdyz se mu postavis sama a zijes s nim, ani nevim kolik ti je, tak to zatim prohrajes. Kdyz nebudes sama, nebo kdyz budes sebestacnejs inavstivis psychoterapeuta(DOBRYHO), tak budes schopna se postavit i sama, a bude to tezky ukol, ale bezohledu na to, jestli si vinnik prizna vinu nebo ne, tobe se prilepsi

    • Jana ahoj, jak píše kacík, zkus se obrátit na přátele nebo organizace jako persefona, linka v krizi, rosa či podejruku. Linka v krizi - je anonymní linka policie čr, kde školení psychologové pomáhají řešit situace, v které se nacházíš, na podejruku.cz je diskuzní fórum, kde můžeš mluvit či se dozvědět jak lidé, kteří mají podobnou zkušenost jako ty se svojí situací bojují. nemusíš na to být sama, přestože v tuto chvíli nevidíš východisko, cesta jak z toho ven existuje ...i když to nebude jednoduché, jsou lidé, kteří se za Tebe postaví a můžou Ti pomoci.

    • Kacik Promin, za překlep v první větě. Chtěla jsem napsat, že to nesmíš VZDÁVAT. Je to totiž to nejhorší. Vím,jak je to pro tebe těžký, ale uvědom si, že život máš ve svých rukou. Nedovol nikomu,aby ti takto ubližoval. Zkus v sobě najít odvahu a sílu bojovat. Pokud budeš chtít tak to všechno zvládneš.

    • kacik Nesmíš to zvládat a musíš se rozhodnout něco s tím dělat. Vzepřít se jeho vůli, někomu se svěřit. Pokud nevěříš nikomu z rodiny nebo přátel, tak se můžeš obrátit např. na Bílý kruh bezpečí nebo jinou organizaci. Tam ti pomůžou,budou věřit a nikdy se už nebuděš cítit tak bezmocně.

  • Jak jí pomoci?

    M Mojí kamarádku znásilnil jeden kluk, nebudu se k němu vyjadřovat, neexistuje slovo, který by ho-to popsalo, ale jde o to, že ona odmítá cokoli udělat. Nechce jít na policii, nechce to říct mámě, prostě si nechce nechat pomoct. Myslí si, že je to její chyba, že to udělal, protože ho prý provokovala, ale to mu přece nedává možnost udělat něco tak odpornýho?! Už mě vůbec nenapadá co mam dělat pomoct, protože mi připadá, že se začíná hrozně uzavírat do sebe a já jí nechci ztratit.. Ještě k tomu všemu se jí to vlastně stalo kvůli mě, protože on jí vytáhl ven do takovýho parčíku pod záminkou, že já sem se šla projít,ona mě šla hledat a on šel za ní a pak se to stalo. Toho kluka znam už asi přes rok a půl,vypadal mile, vim jméno, mam jeho 'facebook' a adresa by se dala zjistit, ale nechci dělat nic bez jejího vědomí. Takže Vás moc prosím o radu. Děkuju

    • J. není to její ani tvoje chyba, pokud chceš víc porozumět tomu co asi prožívá kamarádka, nebo hledáš víc odpovědí, podívej se na tu stránku podejruku.cz a je tam i forum trochu jineho charakteru, mozna tam najdes odpovědi od víc lidí

  • Je to znásilnění???

    Jitka Nedávno mě jeden kluk "vyprstil" proti mé vůli. Je to znásilnění?

    • podívej se sem nová podoba stránek i s diskuzním fórem http://podejruku.minimu.net/

    • J. Za soulož je právní praxí považován kontakt mužských a ženských pohlavních orgánů, přičemž nezáleží na intenzitě spojení či proniknutí. Za obdobný pohlavní styk považuje právní praxe ostatní formy pronikání do intimní (sexuální) sféry znásilňované osoby.
      více info na : http://podejruku.minimu.net/

  • Oznámit či neoznámit?

    Jana Obrátit se na policii či ne, to je otázka, kterou řeší mnohá z žen, které byly znásilněny. Kdo nemá tuto zkušenost, může si myslet, že odpověď je zřejmá. Ale realita je jiná. Chcete-li se s osatními podělit, jak jste tuto otázku řešily vy, můžete se zúčastnit malého průzkumu na stránkách http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/stal-a-jste-se-obeti-sexualn/. Výsledky budou nejpozději do konce srpna na webových stránkách uvedených úvodu.

    • gfcdxs Mas, ale dost divne internetovo to je umiestnene, tj neprehladne.

  • znasilnena pritelkyne

    petr ahoj. mojje pritelkyne docela casto dostane zachvat, kdy se zacne hruzou klepat a doslova propadne panice, neni absolutne duchapritomna a vykrikuje "at m enecha,ne!,ja uz nechci!! nejprce sem nevedel co dela a byl sem z toho celkem v soku. ptal sem se ji co se deje, ale nedokazala ani mluvit. vzdy mi rekla jen par slov. po dlouhodobem vyptavani sem se dozvedel, ze se v 15cti na diskotece seznamila se sympatickym chlapem. ten ji potom odtahl do baraku, privazal ji k posteli silonkama,ktery ji strhl a hnusne znasilnil. kricela, ale zacpal ji pusu jejim oblecemim a mlatil ju. ptitom po mi zval nadavky a jiny hnusarny. pak ji tam nechal a odesel. po par hodinach se rozvazala a utekla. masic pak krvacela z vaginy a nemohla chodit. ututlala to, takze o tom vi jenom jeji kamaradka a ted to vim i ja. rodicum a ostatnim se to boji rict.ted je ji 17. chci ji pomoct. jakmile vidi cokoliv co ji to pripomene, chytne zase zachvat. jak ji mam pomoct, na koho se mam obratit, prosim pomozte. vim dokonce jak se ten hajzl jmenuje.

    • anna pokud i víš, kdo to udělal, tak není na místě poradit nic jiného než jít vše oznámit na policii. To předpokládám ale není cesta, kterou by tvoje přítelkyně chtěla zvolit. Co je však jasné tak je to, že se z toho sama nedostane. Takováhle zkušenost se člověku vryje hodně hluboko. Tak hluboko, že ji sám odsaď těžko dostane. Jednoznačně potřebuje terapeuta/psychologa, protože tohle prostě jen tak samo neodejde. Potřebuje odborný doprovod na cestě k vyrovnáním se s tímto hrůzným zážitkem. Kde začít hledat? Na všech webových stránkách uvedených na této stránce, u nejbližšího terapeuta, obvodní lékař rovněž doporučí nějakého psychologa (doktor samozřejmě vůbec nemusí vědět důvod návštěvy a ostatně psycholog taky ne. na všechno je čas, až se na to bude cítit ona sama). Držím palce, chce to neskutečné množství síly a bude to těžké. Ale jedno je jisté. Pak bude moct jít dál....

  • Re:navštivte tuto stránku

    Ewík Ráda pomůžu můj email je edziambova@seznam.cz a nebo na lidech jsem jako edziambova

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=