Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Znásilnění kamarádky

    Patrik Patrik Ahoj tíží mě jedna věc.. v pátek v noci mi volala ubrečená kamarádka a chtela uklidnit což se mi po hodině a půl podařilo, ale protože mi na ni záleží pozval jsem ji v sobotu na kafe a tam se rozbrečela a vše mi řekla v pátek v noci ji opilí spolužák zatahl k nemu do bytu a tam ji znasilnil. Řekl jsem že to musíme řešit přes policii a ona řekla že ne že se bojí že by vše chtěli vědět a že o tom nechce mluvit a do toho mi řekla že jí to bolelo a že krvácela je jí 19 mě 18 takže vím že se ji mohlo něco stát chci jí dohnat k tomu aby šla na vyšetření ale i to odmítá prý to bolí, ale bojí se že se doktor bude vyptávat a že to předá policii. Nevím co dělat a jak jí mohu pomoct nebo co doporučit a co po znásilnění dělat nějaké testy? kdo můžete prosim pomozte... děkuji Patrik

    • Anna návštěva gynekologa je v tomhle případě určitě potřebná! nevím jak to je, jestli je gynekolog nucen nahlásit znásilnění, myslím, že ne, ale nevím. proč tvá kamarádka, nechce, aby se to nepředalo policii?

    • Lina Ahoj Patriku, tvá kamarádka by to rozhodně měla řešit s policií. Vím, jak moc je těžké o tom mluvit a připomínat si každý detail, ale rozhodně je to lepší řešení než dělat, že se nic nestalo. Třeba i proto, že to nemuselo být poprvé...:/ Myslím, že pokud je člověk schopný udělat to jednou, nebude mít problém udělat to znova. Jinak je dobré jít na odběry krve, kvůli žloutence nebo čemukoliv jinému a návštěvu gynekologa by rozhodně vynechat neměla. I pokud se nechce svěřovat, může jít jen na obyčejnou preventivní prohlídku... Tak hodně štěstí ;)

  • Re:minulost

    Patrik Ahoj tíží mě jedna věc.. v pátek v noci mi volala ubrečená kamarádka a chtela uklidnit což se mi po hodině a půl podařilo, ale protože mi na ni záleží pozval jsem ji v sobotu na kafe a tam se rozbrečela a vše mi řekla v pátek v noci ji opilí spolužák zatahl k nemu do bytu a tam ji znasilnil. Řekl jsem že to musíme řešit přes policii a ona řekla že ne že se bojí že by vše chtěli vědět a že o tom nechce mluvit a do toho mi řekla že jí to bolelo a že krvácela je jí 19 mě 18 takže vím že se ji mohlo něco stát chci jí dohnat k tomu aby šla na vyšetření ale i to odmítá prý to bolí, ale bojí se že se doktor bude vyptávat a že to předá policii. Nevím co dělat a jak jí mohu pomoct nebo co doporučit a co po znásilnění dělat nějaké testy? kdo můžete prosim pomozte... děkuji Patrik

    • Patrik Omlouvám se umístil jsem to špatně dofám že to administrator fora dokáže smazat...

  • minulost

    zoidberg Ahoj všem, běhá mi mráz po zádech, když jsem toto fórum pročítal. Teď se mi zdá můj problém malicherný, ale i tak bych se rád podělil. Dnes je mi 27 a jsem muž. Když mi bylo 8 zneužila mě sestra. Bylo to několikrát s různým časový odstupem. Dnes je jí 34. Jako malej jsem to nechápal ani neřešil, ale s přibývajícím věkem jsem o tom začal přemýšlet víc a víc a uvědomovat si, jak mě to změnilo. Nikdy jsme neměli dobrý vztah a nikdo o tom neví. Řekl jsem to jednou expřítelkyni, ale myslím, že mi nikdy nevěřila. Nevím proč to tady píšu a proč to řeším po tolika letech, asi jsem jen naštvaný, že mě to tak ovlivnilo a ta bestie se chová jakoby nic. Nemám sílu ani chuť ji s tím konfrontovat, vysvětlovat si s ní něco, vyčitátat .... mluvit... Kdyby se to nestalo, vím, že bych byl dnes lepší a vyrovnanější člověk. Někdy, když jsem o samotě, tak se mi chce brečet, hrozně křičet, dostat to ze sebe, ale nedokážu to... Je to ve mě tak zapouzdřený, nejde se toho zbavit.

  • prosím

    Lizzí Dobrý den, nedávno se mi stalo něco, na co musím stále myslet... Jsem na střední škole prvním rokem a na škole jsou kluci, kteří mi provedli to, co vám... já jinak o tom nedokážu mluvit. Doma jsem nic neřekla, protože se bojím a ani nechci aby to věděli. Ve škole jsem se to pokusila říct, ale když došlo na to, abych o tom mluvila s učitelkou, tak jsem jí nakonec řekla něco jiného asi ze strachu nebo nevím, ale každopádně toho lituju ... od té doby co se to stalo jsem se rapidně zhoršila ve škole, ale nejhorší je, když je tam neustále potkávám. Co mám dělat ??

    • Lizzí Bože, udělal to znovu ... už nevím jak dál!Ale vím jedno pomstim se mu !! a všem,kterým se cokoliv stalo radím, ať to ihned řeší, ať nečekají, že to bude v pořádku ...

    • Lizzí Dala jsem na radu a šla dneska za učitelkou ... bohužel jsem se rozbrečelaa nic jí neřekla, sice poznala, že se asi něco děje, ale nedokážu to :(( promiň

      • 1-2-3 To je v pořádku, namáš se za co omlouvat. Svěřit se v reálu je nejtěžší,ale psala jsi že poznala že se něco děje, tak už ted půjde líp uvidíš že jo :). Takže jak jsem už psal neboj se, zatni pěsti a všechno ze sebe dostan a řekni ji co se stalo. Až ji to budeš říkat klidně u toho breč, křič ale nedus to v sobě.
        PS: určite bys taky měla zajít k psycholožce, hodně to pomůže. Držim ti palce

    • 1-2-3 Přesne jak píše XXX, hlavně se neboj a řekni o tom ve škole učitelce a taky doma. Hodně štěsti držim palce.

    • xxx Ahoj Lizzí. Je mi líto co se Ti stalo, určitě by si to měla zkusit znovu říct učitelce, nebo alespoň někomu, komu důvěřuješ. Jestli chceš napiš mi na email: liferoot@seznam.cz Držim Ti palce...

      • Lizzí Děkuju ... ale bojím se toho, že když tam půjdu, tak že se to začne řešit a určitě se to bude rozebírat... z toho mám největší strach

  • dlouhodobý problém

    gotrek Takže -no jak to říct, moje holka byla znásilněná v říjnu loňskýho roku a od tý doby pravidelně, ale bojí se o tom mluvit, snažim se jí pomoct, ale na intru kde jsme jí v noci nikdo nehlídá a ona se bojí a to vše je korunováno tím, že za ní ten hajzl chodí každou noc a já s tim nic nenadělám. Kdybych moch tak mu už dávno rozbiju hubu, ale já sem nevidomej a to je trochu problém. nevim jak to řešit, proím pomozte mi nějak. Klidně mi pište na E-mail ruckerm@atlas.cz, NEBO NĚKAM, ale prosím pomozte.

    • petra Pokud se to děje opakovaně a je to proti její vůli a může to někdo i dosvědčit, tak přece policie! A pokud to není před policií odhalitelný, tak ať jí pomůžou kamarádi...ať ji hlídaj a tomu zmetkovi rozbijou hubu!

    • radílek tak ať mu rozbijou hubu tvý kamarádi, ne?

  • Re:Sny

    gotrek Takže -no jak to říct, moje holka byla znásilněná v říjnu loňskýho roku a od tý doby pravidelně, ale bojí se o tom mluvit, snažim se jí pomoct, ale na intru kde jsme jí v noci nikdo nehlídá a ona se bojí a to vše je korunováno tím, že za ní ten hajzl chodí každou noc a já s tim nic nenadělám. Kdybych moch tak mu už dávno rozbiju hubu, ale já sem nevidomej a to je trochu problém. nevim jak to řešit, proím pomozte mi nějak. Klidně mi pište na E-mail ruckerm@atlas.cz, NEBO NĚKAM, ale prosím pomozte.

  • Sny

    Rhina Sny jsou na tom asi to nejhorší. Přehrává se to v nich pořád dokola, stejný scénář, stejná strach, stejná bolest. A z hlavy to vymazat neumím. Už mám i "svoje" hodiny, v jednu ráno a kolem čtvrté... jsem opravdu unavená, nebaví mě se noc co noc budit a přesvědčovat se, že to byl jen sen. Jedné věci jsem se konečně zbavila, nekonečných sprch, i když občas v noci, když se mi to zase zdá, se musím jít vysprchovat a všechno ze sebe spláchnout. Měla jsem nedávno krásný období klidu, snad 14 dnů bez jedinýho snu, a už je to zase zpět, a s větší intenzitou. Mívala jsem "bílá" místa, kdy jsem nevěděla, co se vlastně stalo. teď se mi to ve snu vybavuje. Nevím co bylo lepší, jestli nevědět a přemýšlet o tom, jak to vlastně bylo, nebo to vidět a prožívat znova.
    Občas toho hajzla potkávám, jen jeho i když jich bylo víc. pak jsou noci nejhorší, zdá se mi to pořád dokola, je to hrozný, když mám strach zavřt oči a přitom jsem tak moc vyčerpaná. Kdy to vlastně skončí? To je asi to, co by zajímalo nás všechny. U mě to bude teď za měsíc a kousek 7 let. A čas nepomohl ani v nejmenším. Jo, v něčem možná, zahojily se modřiny...ale ne ty ve mě

    • Eva Ahoj Rhino, myslím že Lucka má pravdu. je to událost na kteroune nelze zapomenout ale je třeba ji zpracovat tak aby vzpomínky nebyly tolik bolestivé. 7 let je dlouhá doba myslím že se u tebe vyvinul tzv. chronická posttramatická stresová porucha která tě nutí to prožívat znovu. Návštěva psychloga je namístě.

    • Lucka* Ahoj Rhino, nejsi první ani poslední kdo s tímhle problémem bojuje. Buď ráda, že vůbec usneš, někteří i doposud nemohou ani zavřít oči. Nejde o to to zvládnout a vypořádat se s tím, ale naučit se s tím žít. Nikdy se toho nezbavíš, to fakt nejde, vždycky to bude uvnitř tebe. Ale záleží na tobě jak ty se s tím vypořádáš. Byla si u psycholožky?

  • Bojím se co dál :-(

    Sylar Dobrý den...Jmenuju se Tomáš a nevim co dělat než se svěřit vám profesionálum...Moje divka s kterou chodím už přes pul roku a je to její nejdelší vztah diky mé ochotě a trpělivosti.Kdýž už na to mělo dojít a začli jsme se milovat tak poprví jsme se ji zeptal jestli je na to vhodná doba a ona že není připravená...tak jsme si pochopil a nechal toho a šli jsme spát ale po druhý jsem ji začal líbat na krku a hladit ji na prsou a začla brečet a hned jsem toho nechal bejt a nevěděl jsem co jsme udělal špatně?Před časem jsem se hadáli tak že jsme zvíšil hlas,normálně jsme v pohodě ale ted mě vytočila a zvíšil jsme na ní hlas a ona se mi ve zvteku svěřila že byla znásilněná :-( bylo to prej před rokem...2x jednou v opilosti a to o tom nevěděla a podruhý jí brutálně zbil a znásilnil...nechal jsme to plavat a řekl jsme jí že se jí už nic nestane ale ted se stydím že jsem jí neochránil a stalo se to před necelým měsícem znova a zase od toho samotného kluka...bo spíš kluku tentokrád na ní byly 3 :-( !!!!!Šíleně mě to štve a nevím jak dál...chtěl bych to říst její matce a policii ale nechci jí ublížit a skazit její karieru ve škole a ten kluk mi vyhrožuje že stim nic nenadělám a že na přístí discotéce jí znásilní znova a ani o tom nebudu vědět :-( všechny zprávy jak mi vyhrožuje si nechávam uložený na Serweru Facebook a chci to použít jako důkaz...ale nevim co dělat jak postupovat a ochránit jí :-( prosím pomož te jinak se neovládnu :-( nikdy bych jí neublížil a chránil bych jí do konce života,jsme spolu štastný a milujem co to jen jde ale tohle mě šíleně sere a vrtá hlavou co dál :-(

    Děkuji předem Tomáš

    • pepa Ahoj s tim nevahal a sel na polici rekni mi co to je za hovado ze tak vyhrozuje nebo jestli to nechces resit pres polici tk to vyres rucne normalne bych mu nakopal do prdele debilovy

      • Sylar To mám v plánu se svojí partou...do konce života by na mě měl spomínku pokaždy kdy by šel na záchod!!!!

  • Pomoc

    LoLa Ahoj
    Už jsem píšu po několikáté.. A všem se snažím pomoct.. Protože vy asi jako jediný chápete co jsme prožily :( Mám dotaz? Co mám s tím že vždy dostanu a vztek a ze vzteku ze rozbrečím.. Nebo často kůli tomu měním náladu?? Je to normální nemám vyhledat psychiatra..?? K psychologovi jsem chodila ale moc mi to nepomohlo..:( Prosím o radu nebo pomoc..Dekuju:)
    Jinak můj příběh je dlouhý.. Ráda bych se vyspovídala.. Ale než to napíšu..Bojím se že by mě nedko poznal :( To nechci:(

    • Eva Ahoj můj email je edziambova@seznam.cz ráda vyslechnu a nálady jsou normální je to důsledek posttraumatické stresové poruchy... Ewik nebo bývám na lidech povětšinou

    • Illyria Ahoj, já myslím, že je to úplně normální. Můj život moc normální nebyl - kromě znásilnění rodinným příslušníkem v devíti letech mám ještě alkoholického otce, který mě dohnal k pokusu o sebevraždu. Ale myslím, že většina mých depresí apod... vychází hlavně z toho co se stalo, když mi bylo 9. Teď už 2 roky beru antidepresiva je to lepší... Psychiatra a psychoterapii bych fakt doporučila.
      Rozhodně byste o tom měla mluvit s odborníkem. Já sama se teď hodlám dostat do programu skupinové terapie na Elektře. Mám 2 roky vztah, který je super, ale k sexu mám pořád často odpor a nic ve mě nedokáže vzbudit takovou nenávist, jako když na mě civí chlap v tramvaji a má blbé kecy nebo tak. Nejradši bych je vykastrovala vždycky. Pokud nechcete, aby se Vám to odrazilo do budoucna ve vztahu... zkuste vyhledat pomoc... Mě rodina nenechala, když jsem si začla uvědomovat, že to má dopad na můj vývoj (tak kolem 15). Kdybych to byla tehdy mohla řešit, nemusela jsem roky trpět...

  • traumanetrauma

    Sára Můj první manžel byl hodný člověk, znala jsem ho od dětství, vzali jsme se z lásky a poroce a půl manželství jsme se rozhodli pro miminko.Po narození syna začaly problémy.Začal být panovačný, zlý,často jsme se hádali kvůli hloupostem.Některé hádky skončily i fackou.Pokaždé se velmi omlouval a sliboval, že už to neudělá, ale zase to udělal. Výprasky byly častější a častější a došlo i na znásilnění. Po téhle zkušenosti jsem požádala o rozvod a se synem odešla k rodičům.Nebrala jsem to jako znásilnění, brala jsem to jako další výlev jeho zlosti, ostatně byl to můj manžel...
    Nicméně po několika letech jsem potkala jiného muže, vdala se, máme další dvě děti. Můj vztah k sexu byl ale vlažný a s přibývajícím věkem, problémy v manželství(normální starosti, jako všude) je to stále horší. Manžel ačkoli mi nic strašného neprovedl tím trpí, ale já nevím, co s tím. Jakmile na mě totiž sáhne nějak pevněji, nebo použije jen maličko víc síly, celá se scvrknu a nejsem schopna ničeho. To znásilnění proběhlo tak dávno, je to 26 let, manžel o tom ví,a vždycky byl velmi trpělivý, je to se mnou potřeba. Jak se mám té hrůzy zbavit, aby mě každý prudší pohyb nevyvedl z míry? Stačí totiž prudší pohyb ruky, odhození peřiny a vše je v háji! Netušila jsem, že to ovlivní celý můj život, a vlastně i manželův. Bývá to se mnou velmi těžké. Poradí mi někdo s podobnou zkušeností? Díky Sára

    • Řešte to s psychologem herold

    • Řešte to s psychologem herold

    • Nikola Dobry den Saro, bezte k psychologovi,sice,nevim jake to je byt znasilnena,ale bezte tam,on Vam pomuze.. :)

  • Prosím o radu

    Meikl Dobrý den, pokouším se vyhledat pomoc na internetu protože sám nevím co mám dělat. Před necelým měsícem jsem začal chodit s jednou slečnou. ze začátku bylo všechno v pořádku. Ale kdykoliv se jí chci dotknout nebo jsme spolu někde sami začne se ode mě odtahovat a mam pocit, že se mě bojí. Její sestra mi nedávno řekla, že jí před 2 lety znásilnil nějakej chlap. Snažil jsem se s ní o tom mluvit, ale kdykoliv navážu na to téma tak ode mě utíka. Tvrdí, že mě miluje, ale když je semnou sama tak je nervozní a utíká ode mě. Několikrát jsem jí říkal, že bych se jí proti její vůli nedotknul, ale nepomáhá to. Jinak semnou normálně mluví, dokonce když jsme někde na veřejnosti tak se nechá i obejmout, ale když jsme sami tak začne utíkat. Nechci jí ztratit, ale nevím co mám dělat když o tom semnou nechce mluvit. Jsem normální chlap a nikdy bych žádné ženě neublížil, ale nevím jak jí o tom přesvědčit. Pokud někdo máte podobnou zkušenost nebo víte jak se v tomhle případě mám chovat tak mi prosím napiště. Děkuju Meikl.

    • Deni hlavně ji v tom nenech samotnou, věřím, že ji máš asi rád, ale měj s ní trpělivost. Taky mě znásilnili a poté mě bývalý přítel bil a zneužíval.Teď mám nového přítele po dlouhé době dnes jsme spolu rok a já si nedovedu představit co bych bez něj dělala.Držím ti palce :-)

    • Eva ahoj pokud máš Skype jem možnost dovolatvolat se na modrou linku. jsou denně od 9 - 21hod :@)

    • Sára Velmi dobře Tvé přítelkyni rozumím. Nezbýva nic jiného, než být trpělivý, hodný a chápavý a hlavně nepospíchat. Neustále budovat důvěru a pak jen čekat až Vám sama vše řekne, nebo sama přijde pro pomazlení. Zkrátka počkat až to sama dovolí. Je to velmi těžké, málokterý muž to dokáže...Přeji pevné nervy a hodně štěstí

  • Strach

    Marta Dnes jsem se poprve po 3 letech rozhodla promluvit o svým největším trápení a byla bych strašně vděčná za jakoukoliv radu od kohokoliv z vás. Netroufám si psát nic o sobě proto bych ráda zůstala v anonymitě. Před třemi lety, byla to sobota večer a já byla sama doma. pořád to mam před očima a nemůžu se toho zbavit. Můj přítel měl v práci kolegu, kterému před několika lety přebral holku, od té doby se nesnášeli. Ten hajzl vtrhl ke mě do bytu když jsem tam byla sama a surově mě znásilnil. Pořád opakoval, že i on (muj přítel) musí pochopit jaký to je, když mu někdo chrápe s jeho holkou. Od té doby co se stalo se mi zhroutil celý svět. Nikomu jsem to neřekla. Od toho večra mam strašný strach ze všech mužů. Kdykoliv se ke mě nějaký přiblíží začnu se třást a strašně se bojím i když mi nic nedělá. Bála jsem se i svého přítele až jsme se nakonec rozešli. Prosím poradte mi jak mam překonat ten strašný strach. Bojím se že už nikdy nebudu žít jako dřív.

    • Sára Je to strašné a nezbavíš se toho celý život. Nejlepší řešení by bylo, kdyby se dal vygumovat mozek, ale to nejde. Možná nějaká hypnoza by pomohla. Ale taky dojít si k psychologovi. Opravdu pomůže a není to ostuda k němu chodit. Naopak. Je to známka toho, že je člověk odpovědný a umí správně řešit problémy. Na některé sám nestačí.Přeju hodně štěstí. Sára

    • Anna Ahoj, to, co se ti stalo je strašné. Uplně tuhne krev v žilách. Myslím, že by ses měla někomu svěřit. Pokud máš k bývalýmu příteli důvěru, možná by nebylo špatné mu o tom povědět. Myslím, že by mu to bylo strašně líto, a tak by se zachoval jako chlap a podržel tě. Určitě je také na místě vyhledat odbornou pomoc. Drž se

    • týna Ahoj. Byla jsi někde na terapii? Určitě to pomůže. Já se pak nedokázala vůbec učit, což byl v polovině semestru docela problém, a vyřešilo se to. Strach mám taky. Vždycky když potkám samotná muže, tak se to ve mě stáhne. A pak si nadávám. Navíc mi to udělal "kamárad" a ne nějaký cizí chlap v parku, tak nevím. Nevím, jestli ten strach přejde, ale určitě se dá ovládnout. Hodně štěstí.

      • Marta na terapii jsem nebyla, nedokázala bych o tom co se mi stalo mluvit a už vůbec ne to popisovat. Ten strach není jen obyčejná nervozita, je to panická fobie. Nemohla jsem chodit ani na tělocvik protože tělocvikář byl chlap a ten strach se nedal překonat. Nedokážu se k žádnému přiblížit bez toho abych se nezačala třást strachem a nedokážu to ovlivnit. A strašně se bojím, že to nikdy nepřejde.

        • týna Ahoj. Nedokážu ti nic lepšího poradit, ale rozhodně by ses měla přemoci a odbornou pomoc vyhledat. Nemusíš se bát, že by tě nutili o tom mluvit dřív než budeš připravená. Takových žen jako jsi viděla nějaká psycholožka 100. Tím to rozhodně nesnižuju, chci říct, že nejsi jediná s takovým problémem a ona je zvyklá s tím pracovat.

  • Nikdy to nepřejde

    Eliška19 Mám mnoho otázek, ale vím že na mnoho z nich není odpověd.Proč mnoho mužu nechápe slovo ne jako ne, ale spíše jako ano? Proč muži nepřestnou, když jim řeknete ne? Proč, když potřebuji obejmutí od čloběka, kterému věřím tak žádný nemá čas? Proč vzpomínky chodí v návalech samonty a nvitřního utrpení? Ptoč brečím, když se cítím zrazená a sama sobě mechutá a špinavá? Proč nedokážu popsat ty pocity které mi tak moc ničí život? Proč zrovna toto utrpení? Proč to tak bolí?

    • xxx Ahoj Eliško, jestli se chceš vypovídat, popřípadě na něco zeptat napiš mi mail liferoot@seznam.cz ,myslím, že nás potkal stejný osud. Tak jestli chceš, tak se ozvy ...

    • Sára Protože to přišlo od někoho komu jsme věřili...

      • Eliška19 ano proto že jsme někomu věřila a on mě zradil a pošlapal to co bylo

    • Alena některý chlapi jsou holt hnusný primitivní zvířata. zkuse se někomu svěřit, to vážně hodně pomáhá. případně navšívit odbornou pomoc.

  • Kde vzít tu sílu?

    Máťa Je to zhruba tři měsíce co se to stalo. I když to všechno začalo už před pár lety. Tehdy mi začali chodit emaily se scénářem toho jak umřu, že jsem děvka co si nic jinýho nezaslouží, že jsem míň než ostatní lidé, že jsem nejhorší a nehroznější na světě. Trvalo to dlouho ale já jsem přišla na to kdo to je a pár mých přátel mu to ručně vysvětlilo. Na pár měsíců se odmlčel a já si říkala že mám vyhráno, jenže...začal za mnou chodit, sedával na zahradě, fotil si mě, kam sem se hnula tam byl. Nakonec jsem se bála i vlastního stínu,byla jsem paranoidní ustrašená až nakonec - podlehla jsme naléhání mých přátel, kteří mi říkali, že to není v pořádku a že to není normální a odhodlávala se pomalu jít na policii, protože jsem samozřejmně věděla o problému jménem stallking, nicméně nevěděla jsem, jestli sama sebe dost dobře můžu považovat za zrovna tenhle případ. Nebyla jsem úplně odhodlaná, spíš vůbec. Teď toho lituju. Všechno se to postupem času jen zhoršovalo a stupňovalo, vyhrožoval smrtí mě i každému komu se zmíním o tom, že se něco děje. Já byla hloupá a řikala si...já vlastně ani nevim, proč jsem to nechala zajít tak daleko...možná ze strachu...já vážně nevím. a vím že si za to můžu sama, obviňuju se z toho stále dokola. Pokračovalo to, a vygradovalo to, když mě fyzicky napadl a snažil se mě uškrtit, mou vlastí šálou. Nevím jestli mě opravdu chtěl zabít nebo mě jen vyděsit. Nevím. Nikomu jsem to říkat nechtěla, měla jsem přítele se kterým jsem byla šťastná, jen jsem si myslela, že by mě odsoudil za to, že jsem to neohlásila dřív. Chtěla jsem si to nechat pro sebe, ale přátelé si všimli, že se něco děje. Jednomu ze svým kamarádů a shodou okolností zárověň bývalému příteli jsem se svěřila. Začal na mě naléhat, že jsem v nebezpečí a že to musim oznámit. Jenže já jsem si pořád nemohla připustit, že to co se děje je opravdu ten případ pro policii. Před třemi měsíci čekal před domem on a někdo další, taakový slizák. Jsem normální holka - normálnímu dospělýmu muži se neubráním, natož dvoum. nebylo to ale ani třeba. Dostala jsem jen jednu ránu do krku a složila se doslova jako leporelo...vůbec jsem se nebránila, já jsem chtěla, ale nemohla sem, nešlo to, nevím jestli mi chyběla síla nebo, já to prostě nevím. Vzali mě do auta a odvezli k němu. Přivázal mě k posteli a kdykoliv jsem se pokusila o nějaký odpor dostala jsem ránu do krku, do spánku, do kolene, pokaždé jsem si připadala jako paralizovaná, chvíli jsem o sobě vůbec nevěděla. ON, ten kdo mi celé roky ze života dělal peklo ...ani se mě nedotkl, jen se díval, stál tam, díval se na mě jako na nějaké zboží... ten druhej člověk začal se na mě sápat, válel se po mě, líbal mě, sahal na mě, bylo mi špatně, špatně z toho jak nic nemůžu. Pořád na mě sahal a pak mě začal svlíkat a řikal že mi to udělá a že se mi to bude líbit. Byl hnusnej tak strašně hnusnej:-! Plakala jsem jako želva a byla sem bezmocná nemohla jsem vůbec nic a on to všechno řikal, řikal to nahlas, vyslovoval to co dělal jako bych to já nevěděla...po strašně dlouhý době to udělal a donutil mě říct že jsem to chtěla donutil mě říct že se mi to líbilo a já sem se hnusila sama sobě. Modlila jsem se aby...aby to prostě udělal, ale on si nikam nespěchal, líbilo se mu too jak sem bezmocná a ničil mě nekonečných 61 minut (přesně tak dlouhé je to video). Bylo mi špatně špatně z toho všeho. proč jsem se nebránila víc, proč? třeba jsem tomu mohla předejít:'( třeba bych se ubránila...třeba by to neudělal?
    i tohle jsem svěřila svému kamarádovi, byl mi velikou oporou a já sem mu za to strašně vděčná, nepřestal na mě naléhat abych to ohlásila, ale nenutil mě o tom mluvit, ale já sem se cítila tak hrozně a tak sama že jsem mu to všechno řekla aby se mi alespon na tu chvíli ulevilo. Bála jsem se že mě zavrhne, že mi řekne že sem blbá nebo tak. nemohla sem se mu podívat do očí, strašně jsem se styděla. připadala jsem si strašně ponížená. Přítel mě nařkl z toho, že ho podvádím a opustil mě. Zlomilo mě to co se stalo aty okolnosti, výčitky, vzpomínky... řekla jsem si že zapomenu, že to prostě smažu. Projevila se síla lidské mysli a já jsem na 14 dní bezprostředně po tom kdy se to stalo fungovala naprosto jako by se nic nestalo. Co sem potlačila v hlavě se projevilo fyzicky. začala jsem zvracet, mít teploty, migrény, noční můry. všechno se mi to vracelo ale já jsem byla odhodlaná to v sobě okamžtě zabít. Po 14 dnech jsem se naprosto zhroutila, byla sem naprosto vyčerpaná a hystericky jsem brečela. Jakmile jsem se totmu poddala ustoupila horečka, nevolnosti i migrény. zůstali jen noční můry. a já se ted ptám vás ostatních, poradte kde vzít tu sílu překonat to co se stalo? jak to udělat aby se mi to nevracelo abych onečně měla klid mohla na to zapomenou, abych mohla normálně fungovat bez náhlých návalů pláče. připadám si úplně nemožná, i z toho co píšete mi přijde že to všechnoo zvládáte líp. připadám si jako hysterka. prosím poraďte

    • Jana Ohlaš to, nebo to udělá někomu jinému... a zajdi si k psychologovi. Co nejdřív.

      • Anonym Souhlasím, že bys to měla ohlásit!!!! Už teď si litovala, že si to neudělala hned...ale co když se bude dít ještě něco horšího? Můžeš tomu zabránit a ochránit další dívky. Držim palce a bud silná

  • Byl to kámoš a já mu věřila. Zradil mě..:(

    Anett13 Ahoj,Chtěla bych se zeptat je to tak půl roku zpátky...byl to kámoš kterýmu jsem věřila a on mě zradil tim že mě znásilnil..:( ten den 25.července.2010 o velkej prázdninách jsem spala u Kámošky.ještě s jednou kámoškou,jelikož kámoška chtěla jít ven se svim klukem a jednim jeho kámošem,tak sme neváhali vzali pejska a šli.Ale okolo 9hodiny večer to začalo.Ten kluk mě lehtal dělal si ze mě srandu.A pak,jsme šli do pole si sednou a kecat kámoška se svim klukem šli na jednu stranu asi 3 metry od nás druhá kámoška šla se psem asi 6 mětru od nás směrem ke Kauflandu a já s tim klukem jsem šla na tu třetí stranu.On rozendal mikyny a položil mě na ně lehl si vedle mě myslela jsem že si budem jenom povídat.Pak mě začal líbat jsem si říkala co dělá neřešila jsem to a pak najednou do mě vniknul.Je mi zněho na zvracení...:( pak ke konci prázdnin jsem to řekla mojí partě,ale oni my nevěřili.Tak jsem to nechala bejt a pak se to dozvěděla jeho holka tak jsem za ní šla jít to včechno vylíčit a ona to pak vzala s klidem mrzelo mě to,že to musel udělat zrovna jí tý super holce. Pak se to dozvěděla parta,že jsem nekecala a začalo se to řešit řekla jsem to mamce ta my nevěřila. zašla jsem si na gynekologii a tam my potvrdili,že už nejsem nevinná(panna)řekla jsem si o doporučení na policii mamka to začala řešit přes psichologa,a řekla ať se připravim na krutý výslechy a na maraton docela se na policii bojim...:( furt brečim všichni mě potporujou,ale už to moc nezvládám furt mám ty vzpomínky před očima...a pak my vyhrožoval,že pokud to řeknu že ublíží mím blízkým,tak jsem to neřekla...a od tý doby co to mamka ví my řekla že musim chodit na terapie..k psichologovi...co mám dělat? abych ty vzpomínky už neměla před očima...mám strach,že když to teď praskne na policii tak ten kluk nám ublíží...mám stoho velkej STRACH...:'(

  • vymazání některých vzpomínek

    Eva Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda někdo nemáte zkušenost s tím, že byste si nemohly vybavit některé "vzpomínky". Asi nemusím vysvětlovat, o jaké vzpomínky jde. Ty moje jsou staré už spoustu let a snažila jsem se je potlačit. Přítel si ale myslel, že je to chyba, že by mi pomohlo o všem si promluvit. Narazili jsme ale na to, že si některé útřžky nedokážu vybavit. Místo nich mám jen bílá místa. Když se k nim ale dojde, reaguji přehnaně, začnu se třást a mám strach. Dnes už bych ale chtěla vědět, co se přesně stalo. Nezažily jste něco podobného? A pokud ano, jak jste si s tím poradily? Děkuji

    • Eliška Ahoj Evi, ráda ti pomůžu i když jsem tuto situaci ještě nezažila. Ale vím z čeho tvé bílé místa jsou tím jak si se snažila potlačit vzpomínky tak jsi je potlačila na tolik že se ti tato býlá místa. Pomocí hypnozy by jsi si mohla vzpomenout ale není pravydlem že to u každého funguje. Také bych dopotučila na tu hypnozu spíše nějakého odborníka. Doufám že ti moje rada k něčemu bude.

      • Eva Děkuji, Eliško. Budu o tom uvažovat a snad se k tomu třeba odhodlám, nejsem zrovna statečný člověk. Určitě je to ale zajímavý a užitečný nápad. Děkuju

        • Eliška Evi, nezapomeň že tam můžeš jít i s přítelem...

        • Rona Evi, to co popisuješ jsou normální příznaky psychického traumatu, které jsi prožila. Už to nakousla Eliška, zjednodušeně řečeno, ta bílá místo jsou vzpomínky, který jsi vytěsnila tak dokonale, že jsi je zapomněla, ale bohužel co se týče prožitku - těch emocí, které s tím byly spojené - tak to se vytěsnit úplně nepodařilo. Co s tím? Obávám se, že sama s tím nezmůžeš vůbec nic, je to natolik komplexní a hluboký problém, který asi obyčejný člověk se vším, čím běžně disponuje, nemá potenciál zvládnout. Prosím! Hlavně se nepouštěj do ničeho takového jako hypnózy apod. sama. Víš, co ti ale určitě pomůže? Zkus zajít za odborníkem, tím mám na mysli terapeuta/ku, který se s tebou pokusí tvůj problém vyřešit a pomoci ti najít tvoje ztracené vzpomínky a vůbec se bude snažit, aby ti bylo líp. Zkus to, prosím! přeju hodně síly...

          • Eva Děkuji vám oběma. Z psychologů mám trochu obavy...nevím, co bych uvedla jako důvod, proč se chci k nim objednat, protože pravý důvod vyslovit vůbec nedokážu. Taky si přijdu jako hysterka, protože to je už skoro 9 let a já stejně pořád ještě vyvádím. Věřím ale, že máte pravdu a moc si vaší pomoci vážím. Děkuju

            • Rona Evi, při objednávání nemusíš uvádět důvod. Nebo prostě můžeš říct cokoli...že se necítíš v poslední době dobře, něco tě trápí, potřebuješ znovu nastartovat....cokoli co tě napadne. A až se na to budeš cítit a dospěje k tomu čas, získáš si důvěru v terapeuta/psychologa, tak můžeš otevřít tohle téma. V tomto se nedá nic uspěchat...pěkně pomaličku...ne, hysterka opravdu nejsi. Je jedno jestli se to stalo před 9 dny nebo roky, pro tebe se to prostě stalo a je to věc, na kterou se prostě nedá zapomenout, bez ohledu na to, kolik času uplynulo...nejdůležitější je, se pustit do boje s tím, s těmi myšlenkami a nechtěnými prožitky a emocemi. Není to jednoduché a zvláště, když jsi na to sama....

  • Re:co s tím...?

    Bobeš Přesně v den co jsi zde Milá Klárko napsala svůj příběh, stalo se něco hrozného mojí přítelkyni a já nevím jak jí mám v tom pomoci, vždy když se jí zeptám co se jí ten osudný podvečer, kdy se šla projít ven na procházku které miluje, zeptám co se jí přihodilo, řekne mi jen že at to neřeším a že se na to snaží zapomenout, ale dnes vím že jí to trápí pořád stejně a i když se snažím na to nemyslet a nepřipomínat jí to, stále se mi to vrací a nemůžu a nevím jak žít s pocitem toho, že vím že jí bylo nějak ublíženo a pořád se mi honi její strašná věta cituji:

    Dodnes jsem netušila co člověk dokáže udělat ze strachu o život...

    jedinné co vím že když se do mne zamilovala přestala kouřit ze dne na den, a nechybělo jí to a od toho dne zase kouří, ale já vím že to jí od toho nepomůže a jestli jí někdo opravdu tělesně ublížil a napadl tak to prostě překouřit nejde, vím že kdyby se mi to nebála řící, tak mi to řekne a ona také ví že mi může říci vše a cokoliv co se jí stalo, jedinně tak se uleví jí i mne já jí miluji nadevšechno na světě, položil bych za ní život, ale ta bezmoc že odmítá moji pomocnou ruku, zabíjí mne každou vteřinou co nejsem sní, mám pocit byt s ní 24 hodin denně a chránit jí aby se jí to nestalo znova proto ani nespím, trápím se stejně i tím že nevím před čím nebo před kým bych ji měl chránit, ta beznaděj a pocit zbytečnosti kterou zažívám když nevím nic je naprosto skličující pro mou duši milující


    Proto náhodou kdyby jsi toto četla miláčku není nic na světě co by se mezi nás dostalo,jsem tvůj na věky věků milující přítel, a chápu že mne chceš před tím ošklivým co se ti stalo chránit, ale mnohem víc mi ubližuje ta beznaděj a vědomí toho že na tvé osobě byla spáchaná křivda a pachatel tohoto trestného činu si běhá po svobodě bez trestu a může páchat další zlo na tobě znovu, nebo na tvé sousedce či jiné ženě vůbec...



    Jsem rád že jsem to dokázal někomu napsat, i když je to od věci ale taky nevím jak z toho ven, děkuji za pochopení.

    Bobeš ze Rtyně v Podkrkonoší

  • co s tím...?

    Klára Stalo se to relativně nedávno, šla jsem na maturitní ples se svou kamarádkou..Po chvíli k našemu stolu přišli dva kluci.všechno bylo v pohodě, jenže když jsme chtěli odejít, začali nás přemlouvat, ať zůstaneme a my jsme tak dlouho váhaly, až nám ujel poslední spoj. Já navíc předčasně slavila osmnáctiny, tak jsem si říkala, že to nevadí. Jenže ples už končil, nás vyhnali ze sálu, a tak jsme se jaly hledat nějakou otevřenou hospodu a kluci hned, že jdou s náma, že o jedné dobré vědí. Jenže hned, co jsme zašli za první neznámý roh...nemohly jsme se moc bránit, navíc po pár pivech jde všechno hůř a přeci jenom jsou to chlapy, mlátila jsem ho, ale v tu chvíli začal mlít něco v tom smyslu, že mě miluje..zřejmě mu to dělalo dobře...Mám pocit, že jen díky Bohu se mi opravdu podařilo utéct relativně včas a snad z toho aspoň nebudu mít žádné velké fyzické následky..Vím, že většina z vás dopadla mnohem hůř, ale pro mě to byl první tak velký fyzický kontakt...Teď pokaždé, když se podívám na svého přítele, nebo, když mu mám dát jen pusu, vybaví se mi ta scéna a jede znova a znova! Nemůžu o tom nikde mluvit, nechci mu přidělávat starosti, ale potřebuju, aby to někdo věděl..děkuju vám, že to sem můžu napsat a že vím, že si to někdo přečte a že v tom nebudu sama...není to sice tak dlouho, co se to stalo, ale pořád nemůžu spát, ta scéna se mi promítá před očima neustále. Cítím, že bych to ze sebe potřebovala aspoň vybrečet, ale to taky nejde...jsem zoufalá...bojím se to někomu říct...prosím Vás o pomoc!

    • týna Ahoj Kláro. Je mi moc líto, co se ti stalo. U mě šlo také "jen" o pokus o znásilnění. Psychické trauma je to hrozné. Opravdu doporučuji nějakou organizaci. Já byla v Bílém kruhu bezpečí. Měla jsem několik sezení s psycholožkou a moc mi to pomohlo. Že se z toho můžeš vypovídat a získat pomoc bez pocitu, že bys někoho zatěžovala. Své rodině bych to nikdy neřekla, i když jsem o tom mluvila se svou nejlepší kamarádkou a byla skvělá. Držím moc palce. K.

  • Je to už 4 roky

    Eliška Ahoj. Mám stejnou zkušenost jko vy všichni tady. byla jsem znásilněna a bohužel ne jednou. Poprvé když mi bylo 15 let, podruhé v 18 a potřetí to skončilo naštěstí jen u nepodařeného pokusu v 21 letech. Dnes je mi skoro 23 a nemůžu se zbavit všech těch vzpomínek, co mě pronásledují ve dne v noci. To druhé znásilnění bylo daleko horší než to první, skoro mě zabil... Tehdy jsem to odmítala řešit, nechtěla jsem psychologa a nepodala jsem trestní oznámení. Měla jsem hrůzu z toho, že to budu muset pořád dokola někomu vyprávět a budou mě podezřívat z toho, že jsem ho vyprovokovala, nakonec jsem se bála i toho, že mi nikdo nebude věřit (což je blbost, když mě po tom ošetřovali v nemocnici). Jenže to byla hrůza, pořád jsem brečela nebo jen koukala před sebe, ani si moc nepamatuju, co se kolem mě dělo. Tak jsem pak začala chodit na terapii. Nepomohlo mi to... Víceméně jsem to držela v sobě, s nikým o tom nemluvila, jen jeden kamarád to věděl, a ten už je dnes mrtvý. Pořád jsem viděla tu postavu, ten obličej, cítila ty hnusné ruce všude na těle, ten ocit špíny a ponížení...Až jsem po třech letech řekla, že teda znova zkusím psychologa. Tentokrát mi na čas pomohl. Nějakou dobu jsem byla docela v pohodě, až na pár probrečených nocí. Poslední dobou se mi ale začíná zase všechno vracet. Vidím ho před sebou, cítím ho na svém těle, mívám zase ty hrozné sny a obviňuju se, že jsem se nedokázala ubránit. Nemluvím o tom, v mém okolí to ví jen jeden jediný člověk, jinak nikdo. Někdy mám pocit, že se toho nikdy nezbavím. Nedokázala jsem od té doby mít normální vztah, se vším všudy. Je to už 4 roky a ten strach a hnus je pořád silnější než já.


    • Tereza Ahoj Eli. Díky za tvůj příspěvek. Aspoň vidím, že jsem "normální". Je mi 19, je to už 4 roky, co se to stalo a pořád se od toho nemůžu odpoutat. Mluvíš mi z duše. Připadám si nenormální, 4 roky a já se s tím pořád ještě nemůžu vyrovnat... U psychologa jsem nikdy nebyla, svým kamarádkám, které jsou některé ještě dneska panny to říct nemůžu. Uzavřela jsem to všechno v sobě, a i když bych moc chtěla, nejsem schopná o tom vůbec mluvit, jak vidíš, ani moc psát...

      • Eliška Ahoj. Díky za reakci. Měla by ses pokusit najít ve svém okolí aspoň jednoho člověka, kterému bys o svém zážitku byla schopná říct a kdo by tě poslouchal. Já jsem na světě jednoho takového člověka našla a moc mi pomáhá si o tom občas povídat, i když vlastně ani nejde o klasické povídání. Zavedla jsem si způsob, který je pro mě schůdnější a to, že si o tom píšeme, i když jsme denně v kontaktu. Taky mi dost poslední dobou pomohlo, když jsem začala tyhle zážitky sepisovat formou ovídek nebo úvah. To se v tu chvíli z toho vypíšeš a máš pocit, žes to někam sdělila, že nejsi na tu věc sama, i když nemáš po ruce nikoho živého, kdo by tě slyšel. Třeba by ti to taky aspoň trochu pomohlo. Držím palce

      • Eliška Ahoj. Díky za reakci. Zkus si najít alespoň jednoho člověka, kterému bys mohla nějakým způsobem povědět o tom, co se stalo. Mně to momentálně pomáhá úplně nejvíc. Našla jsem na světě jednoho člověka, který je ochotný mě poslouchat, i když vlastně nejde o poslouchání jako takové. Zvolila jsem formu, která je pro mě schůdnější a to, že si o tom píšeme, i když jsme denně v kontaktu. Co mi momentálně pomohlo bylo, když jsem si ty zážitky začala psát formou povídek nebo úvah. Vypisuju se tak ze všech těch hrozných pocitů. Třeba by ti to taky mohlo pomoct. V podstatě to ze sebe v tu chvíli dostaneš, i když nemáš po ruce nikoho živého, kdo by tě vyslechl. Držím palce.

  • Re:Jak se zbavit vzpomínek a začít žít

    Lucka* Ahoj Eliško, ať je to cokoli co Tě srazí k zemi, tak vždycky si uvědom, že tu nejsi sama, že alespoň jeden člověk na Tebe myslí a má Tě rád. Nejde o to to zvládnout a vypořádat se s tím, ale naučit se s tím žít. Nikdy se toho nezbavíš, vždycky to bude uvnitř Tebe. Ale po nějakých terapiích, třeba u psycholožky to časem odezní. Hlavně nikdy nedovol aby Tě strach z prohry vyřadil ze hry!!! Ty to zvládneš, uvidíš. 

    • Eliška Ahoj Luci, jsem ráda že mi takto radíš. Niní jsem naštěstí v pohodě. U mě je nejdůležitější mít spoustu skvělích lidí kolem sebe. Já jich mám spoustu ale moc děkuji.

    • Eliška Děkuji Luci, jsi hodná. V poslední době jsme i pochybovat přestala cítim se velice dobře jenom díky mím přátelům a známím a brzké setkání s mími známími skoto z celé české republiky tak jsme šťastná

      • Lucka* Ahojik Eli, to je dobře, že si šťastná jenom ať Ti to vydrží!!! :-) A co Ti vůbec tak pomohlo?

        • Eliška Ahoj Luci, moc mi pomohlo uvědomit si že vlastně budu zase mezi svími přáteli a že si s nimi budu moci promluvit a že si užijeme víkend a tak se taky stalo. Ale také si uvědomuji že to nepřejde zase tak moc rychle otázky stále kolují v mé hlavě ale už je tak moc nevnímám, díky

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=