Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • Free Russian Women Dating. Russian women, Russian girls, Russian brides.

    liliya You want the Russian wife?
    Russian and Ukrainian Brides weekly updates online photo personals catalog of
    single russian women and ukraine girls looking for dating and marriage worldwide.

    http://the.best.russian.brides-2.w-ru.com/

  • Poradíte mi?

    Alex Ahoj, potřebuju radu. Mojí holce se to taky stalo...teda že ji znásilnili. Řekla mi o tom včera a já... nějak nevím, jak reagovat. Mám ji radši nechat na pokoji? Co bych měl říct nebo udělat? No, určitě se v těchhle věcech vyznáte líp než já.

    • FFF Ahoj. Me znasilni tri kluci. No ja osobne jsem mu musela zacat hodne verit a ikdyz jsem ho znala dost uz driv. Nespechcej na ni a ikdyz se stane ze ti semtam prileti nejaka ta facka tak si to hlavne neber spatne (osobni zkusenost). Kdyz na ni pujdes pomalu repsekt. pomaleji nez u "normalnich" hpolek tak se to casem zpravi a azt na nejake drobnosti nepujde poznat ze se neco stalo. My jsme museli zacinat uplne od nuly a to doslova. Bala jsem se mu dat ruku a ted jsme... no daleko... Hlavne musis byt hodne silny protoze na tebe bude spolehat vic nez normalne vis? Urcite to oba zvladnete. Drzim palecky

  • Best Russian and Ukrainian Brides.

    liliya Marriage agency and online dating site will help men to find the Russian brides
    and the Ukrainian girls for relationship and marriage.
    Beautiful Russian brides and single women for dating and marriage.
    Hundreds of Russian brides personal ads.

    http://liliya.w-ru.com/

    • . I can´t understand what have these sites in common with our problems

  • Tak me taky...

    Anet Ahojda holky, tak poprve od znasilneni (je to uz 4roky) pisu do nejakeho fora. Nechci se tu do detailu rozepisovat o tom, jak to probehlo, ptz uz toho mam plny zuby...porad dokola to opakova...asi to chapete. Reknu jen, ze to bylo na dovolene na Machaci, s tim klukem jsem se bavila na diskotece cely vecer, hrali jsme sipky, kulecnik a vubec by me ani ve snu nenapadlo, ze by neco takovyho udelal. Vypadal neskodne, proste v pohode. Od te doby jsem si zazila dost, nejhorsi asi bylo to porad nekde opakovat (kamaradum, mamce, psychologovi, psychiatrovi)...zezacatku mi to pomohlo, ale pak uz nepomahala se vykecat...ted uz se mi to nechce resit vubec. Hlavne bych chtela upozornit na to, ze jsem ho neudala a proc? Protoze v CR nemate vubec zadne zazemi v policii ani v soudnictvi...uz vidim ty priblbly policajty, jak na me cumi a mysli si svoje. To vite, bylo to v lete, mela jsem sukni a tilko, tak co jsem asi tak mohla cekat...je to smesny a strasny zaroven:( Nejhorsi je, ze se k tomu postupne takhle postavila vetsina mych kamaradu chlapu, takze ted mam dojem, ze je to snad uplne normalni a ze jsem ho snad dokonce vyprovokovala...takze asi chapete, ze ted chlapum moc neverim. Od te doby jsem mela dva partnery a nejake ulety...ale uz chlapum neverim a nedokazu se jim odevzdat a sex si uzit...a to mam sex rada. Me osobne nejvic dostala na kolena reakce mych tzv. pratel...postavili se k tomu tak, ze jsem "nebezpecna" a nemeli zajem se se mnou o tom bavit, takze se mi vyhejbali...prisla jsem o vetsinu z nich. Ted uz beru skoro 4roky antidepresiva a taky navstevuju kineziologii...to je alernativni metoda, jak odbourat ten zazitek, dost mi to pomohlo...zkuste to:) Holky drzte se a doufam, ze tohle vas posili a nakopne dal;-) papa Anet

  • znasilnení

    Aneta Ahoj,je my 17 před 2 roky mě znásilnil přítel mé mamky často pil vždy byl kemně nepřátelský a agresivní.když máma nebyla doma ,za čas došlo nato že mně začal osahávat na prsou.když jsem sním byla sama doma po škole než přišla mamka z práce osahával mně přez tryčko nebo strkal ruku pod něj.Ale nic výc.Nechtěla jsem to nikomu říkat,měla jsem strach,tak jsem se mu raději chtěla vyhýbat .vždy jsem se snažila přijít domu když mamka byla doma a nezůstat sním v bytě sama ne vždy se to dařilo asi po třech měsících byl doma s nějakým kamarádem seděly v obýváku pily já přišla ze školy šla jsem do pokoje ale nemohla jsem se zamknout vzal my klíč .Přišel zamnou zase mně osahával.Tentokrát mně svléknul do naha.Pak přišel ten muž z obýváku i on namně sahal a díval se jak mně znásilnil.ještě ho různě povzbuzoval aby to udělal.Pořád se mi zdají hrozné sny.Doma by mi nejspíš nevěřili,jestly si někdo otom chcete promluvit tak my napište je my smutno když to mám jen vsobjě ,budu ráda když my někdo poradí ,napíše my nějaká kamarádka které se to stalo taky .krasna.aneta@seznam.cz

  • Single Russian Women Online Dating - Russian Brides, Russian Girls.

    Natali Join for Free! Online dating Russian Brides and Ukrainian Girls.
    Russian women for romance, dating or marriage and relationship.
    Photo gallery. Chat with Russian and Ukrainian women.
    Online dating. Russian brides, foreign girls.

    http://brideliliya.com/

  • pořád mám zlé sny!

    Nicol Stalo se to když mi bylo 19let.Moje kamarádka mě ukecala ať jedu s ní do itálie na dovolenou.Nechtěla jsem,ale nakonec jsem souhlasila.Do itálie s námi jel i její přítel a jeho kamarád.Přijeli jsme do itálie pozdě v noci a ubytovali sme se v hotelu.připadalo mi to všechno normální,nic sem na jejich chování nepoznala.Bydleli jsme ve městě Bergamo.Druhý den večer jsme se jeli projet,když najednou zastavili a vyhodili nás na cestu.Moje kamarádka mi zapoměla říct,že šlape chodník a to samé chtěli po mě.Začala jsem se bránit,nechtěla jsem dělat tuhle práci.Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo,že zrovna tohle mě potká.Bránila jsem se,prosila,plakala,ale nic nepomáhalo.Ten jeden mě uhodil.Najednou zapískali a ze křoví vyšli tři snědí muži,byli to albánci.Nechápala jsem co chtějí udělat.Všichni tři mě znásilnili.Všichni tři.Celé tělo mě bolelo,chtěla jsem umřít.Vzali mi pas a nechtěli mě pustit domů.V itálií,jsem prožila dva týdny.Nejdelší dva týdny mého života.Každý den,se to opakovala,bud to byli ti albánci,nebo přítel mojí kamarádky a nebo zákazníci.Dva týdny jsem byla znásilňována jako bych byla nějaký kus hadru.po dvou týdnech se mi podařilo utéct.Nikdy jsem tohle nikomu neřekla,ale po třech letech musím.V noci nemohu spát,budím se celá spocená a bojím se.Bojím se,že se to bude opakovat.Bojím se,že je jednou potkám a postihne mě to samé co tam....Nikomu bych tohle nepřála i teď se celá třesu a bojím se.Každá znásilněná žena ztratí ženskou důstojnost,každá žena se pak cítí špinavá........

    • Milan Moji kamaradku znasilnil jeden Albanec dela tu v cesku chirurga.A ver mi ze ji pomstim!!!Ty bud hlavne silna.Nejsou slova ktery by zmirnili tvoje utrpeni,ale chtel bych aby si vedela,ze na svete ty hodny jeste nevymreli.Prosim napis mi,rad bych si s tebou o tom promluvil... Piietrus@seznam.cz

    • Milan Moji kamaradku znasilnil jeden Albanec dela tu v cesku chirurga.A ver mi ze ji pomstim!!!Ty bud hlavne silna.Nejsou slova ktery by zmirnili tvoje utrpeni,ale chtel bych aby si vedela,ze na svete ty hodny jeste nevymreli.Prosim napis mi,rad bych si s tebou o tom promluvil... Piietrus@seznam.cz

    • host Co se vztekáš? Máš novou kvalifikaci - v době krize se to hodí, ne? :-D

      • Renata Primitive, presne takovyhle debilci bych rekla, ze delaji to, o cem se tu pise, ze??? Vazne nechutny.

      • Kentaur Hele Hoste bylo by daleko lepší pomáhat, než psát přiblblý vtipy.

    • SpecUn Ahoj Nicol, začni sama od sebe s tím bojovat, zkus třeba psychologa, je dobře, že jsi se tady svěřila. Je to běh na dlouhou trať, ale člověk se může toho hodně naučit o své psychice, to je ta lepší stránka. Nečekej na nic, je to jen na Tobě. Jakkoliv to bude únavné, tak se nevzdávej. Vždy zůstane myšlenka základem. Podle doby, co jsi uvedla odhaduji, že jsi věkově stejně jako já. Je hrozný, co jsi zažila, ale nenech si brát svoji svobodu a hrdost. Já už taky na tom dělám :-)

      • Anet Ahoj Nicol,taky mam za sebou znasilneni, ale to co jsi prozila ty se s tim neda srovnat...muselo to byt hrozne a chapu, jak ti ted je ver mi!Vim, ze je tezky se nekomu otevrit a rict mu to...ale byt tebou, tak tajdu k nejakemu psychiatrovi, neboj se toho slova psychiatr...podle me ted potrebujes leky proti uzkosti, aby jsi mohla spat, odpocla si fyzicky i psychicky. A pak ti muzu doporucit kineziologii, je to metoda,kt se odbouravaji ruzne spatne zazitky...s tou terapeutnkou projdete postupne az do doby, kdy se to stalo...budes si to muset znovu zazit, ale pak si tam misto toho do vzpominek dosadis, jak bys chtela, aby to tenkrat bylo....ja to absolvovala a strasne mi to pomohlo se s tim rychleji vyrovnat:) Drz se a pokud budes chtit, tak pisni a proberem to...Any.Kosta@seznam.cz

  • nevim jak dal :(

    pet'ulka asi pred rokem a pul me znasilnil muj tehdejsi kluk.. jednou se o to pokusil a podruhe uz to vazne udelal.. bylo mi hrozne.. musela jsem jit pres cele namesti az domu:( ale nejak jsem to vydrzela.. po nejakem case mi zacl vyhrozovat ze se to klidne muze stat znovu .. neverila jsem mu coz byla chyba.. nedokazala jsem se ubranit a stalo se to znovu a potom jeste nekolikrat.. rok a neco chodim s pritelem ktery mi hodne pomaha ale bojim se ze ho ztratim.. kdyz u nas spi ta mam obcas nocni mury,zbytecne ho budim a kdyz se milujeme je asi ve me neco co mi brani prozit orgasmus ..pri kazdem milovani si na to vzpomenu.. dokonce parkrat jsem si pritele spletla s tim byvalym ze jsem zacala kopat.. nez me uklidnil :( uz nevim jak dal :( ale nahlasit to nechci ptz to uz jsem byla kdysik a rekli mi ze mi proste neveri..

  • ...

    ... je normální, že je to víc než rok, co jsem začala chodit k psycholožce a pořád se nic nezměnilo?pořád jsem stejná troska a pořád je to stejný, nejsem schopná o tom mluvit a na sex ani pomyslet..? Je tu někdo, komu to trvalo taky tak dlouho, než se z toho dostal, nebo jsme jen já - snad už - ztracenej případ? :-(

    • Anet Ahojda, ja to za sebou uz 4roky a porad to ve vzpominkach nekde je...tohle uz ti proste zustane. Ale myslim, ze te to hodne i posune...jinak, psycholog je jen na vypovidani, pokud chces rychlejsi a vetsi pokrok, tak jdi k psychiatrovi...dostanes leky a ulevi se ti...dneska maji psychiatri narvano, sposuta lidi bere leky na uzkost, deprese a tak...rozhodne nejsi blazen! A troska rozhodne nejsi uz jen proto,ze jsi to nevzdala. Drz se! Kdyztak pisni...papa Anet Any.Kosta@seznam.cz

    • Noemi Ale notak... Nic není ztraceno! Trvá někdy hodně dlouho než se z toho člověk dostane a stejně nakonec zbude ta hrozná vzpomínka. Já tohle taky zažila a musím říct, že jsou to 3 roky a taky to není o nic lepší... Nevzdávej se! Chce to čas a taky podporu těch, co máš ráda - někdy ani psycholožka nedokáže to, co rodina...Hodně štěstí! A nezapomínej, že nic není ztraceno, dokud to nevzdáš!

  • chcete se svěřit?

    ančí Díkybohu se mi nikdy nic tak hrozného jako vám nestalo, ale chtěla bych vám pomoct. Kdyby se někdo z vás, co se vám něco takového stalo, chtěl svěřit a psát si se mnou o svém traumatu, pokusím se vám poradit svým "selským rozumem". Přísáhám, že nejsem nějaké perverzní prase, ale opravdu bych ráda pomohla. klidně mi pište na mail underthesky91@seznam.cz. možná se vám trochu uleví...

  • znásilnění

    ina byla jsem znásilněna několikrát svým manželem a kromě toho mě dlouhé léta nutil k sexuálním praktikám, které nesnáším... nahlásila jsem to na policii a udělali z toho frašku. Moje vlastní děti křivě svědčili proti mně a policie jim věří.nebyli jsme na detektoru lži,ani nebyl vyžádán odborný posudek, prostě to "smetli ze stolu". Já se nemíním vzdát a chci pokračovat dál. Ví někdo, kde a na koho bych se mohla obrátit? Opravdu jsem nečekala, že to bude takhle zlehčováno! Přitom všude čtu, jak je důležité to oznámit a netrpět to.Děkuji za odpověď.

    • host A jaké že to praktiky nesnášíš??? Podrobně, jooooo

    • ... ahojky, vím oč jde, já to taky nahlásila - nebyl to manžel ale někdo cizí, ale trvalo to dva roky - a taky jsem se nastačila divit. obrať se na bílý kruh bezpečí nebo na podobné krizové centrum, tam ti pomohou, jak po právní stránce, tak po té psychické. přeji hodně štěstí a síly, a nevzdávej to!!!

  • nevim jak dál

    hanka je mi 17..máma si v mejch 7 letech našla přítele..v 10ti mě začal osahávat, když máma nebyla přítomna..ve 12 ti semnou spal až do mejch 15...líbylo se mi to, ale byla sem dítě, nevěděla sem co se děje...v patnácti sem si to uvědomila, co se doopravdy děje...dva roky sem na tom mizerně,špatně...nemůžu to nikomu říct, nahlásili by to a dověděli by se to prarodiče, který mě vychovávali-zabilo by je to...nevim co mám dělat...mám přítele kterého miluju a který ví co se dělo, ale který se do mě nedokáže vžít, neboť to nezažil, nedokáže pochopit co mě bolí, v podstatě mi věci akorát zhoršuje a myslí si, že vidim jen sebe a ne jeho...nedokážu s nim pořádně mluvit, ani s přáteli co mi zbyly..vše je jinak než si přeju..já už to nezvládám takhle žít...pomoc prosím

    • Wigy Hani, strašně ráda bych ti pomohla. Je mi také 17, a měla jsem podobné problémy to nikomu neříct, akorát tedy se znásilněním... Jestli budeš chtít si o tom popovídat, nebo cokoli jiného, ráda tě vyslechnu a pokusím se pochopit... z vlastní zkušenosti vím, že někdy je mnohem snažší svěřit se právě člověku, který tě nezná... No, tak jestli budeš chtít, tak mi napiš na wigy713@centrum.cz a dohodnem se:-) A hlavně se nevzdávej, určitě to bude jednou lepší...:-)

  • co stím

    adela Ahoj,prosím o radu,jak se správně zachovat.Mám mladší sestru kterou opustil přítel zůstala bez práce a bez peněz úplně sama a tím se stala velice zranitelná.Mám švagra který se kemě chová hezky i kmé starší sestře i ke svým dětem.Zjistila jsem že mou nejmladší sestru několikrát znásilnil ačkoli se bránila.Zamkl jí v autě nebo ji vylákal že má pro ni práci že jí potřebuje něco říct jí vlákal do auta a odvez jí na opuštěné místo a tam jí zneužil.Nevím jak se správně zachovat oba mám ráda nechci nikomu ublížit.Švagr má 9letou holčičku a16letého chlapce otce potřebují začíná jim život jsou i dost povití.Mám to švagrovi říct mezi čtyřma očima a pohrozit mu a měla by to vědět i sestra?Existuje linka kde poradí?děkuji za odpověd

    • Tea Myslím, že tady není třeba na nic čekat. Hned bych to oznámila. Může se to opakovat a to nejen u sestry ale i u jiných :-(
      Držím palce ať se to brzy vyřeší.

    • Niki Ahoj adelo,
      myslím, že to, co tvůj švagr dělá, vážně není správné. Proto bys to možná měla někomu říct...upozornit... Co kdyby něco podobného udělal znovu, tentokrát třeba tobě. To přece nechceš, nebo ano?

  • Těžký život žen

    Tea Ahoj, vím, že můj příběh není tak hrůzný jako od jiných děvčat, které zde píšou. Ale stalo se to proti mé vůli. Když mi bylo asi 6 let začal mě osahávat můj děda. Udělal to jen párkrát a pak se dlouhou dobu nic nedělo. Když mi bylo asi 17 let zastavil mě jednou v koupelně a začal mi nabízet peníze když mu pomůžu a nějak ho uspokojím. Bylo mi z toho na zvracení. Později jsem řekla svému bývalému partnerovi o osahávání, protože ta vzpomínka mě nenechala normálně žít a hledala jsem pomoc. Bohužel mi přítel řekl, že jsem si to asi špatně vyložila. Neunesl to a rozešli jsme se. Už jsem to pak nikomu neřekla. A když mě v práci chytil a začal osahávat zákazník (naštěstí toho hned nechal na mé zakřičené NE!!!)přestala jsem věřit všem chlapům na světě. Řekla jsem to taťkovi a on že s tím nic udělat nemůže. Tak jak mám věřit nějakému muži? Všichni mě zklamali. Vím, že to není znásilnění ale jsou to mé špatné zážitky a obdivuji zde ženy které dokázaly znásilnění překonat. To už bych já nezvládla.

  • 2002

    Sabinka Dobrý den. Chodím s úžasnou holkou a asi před 8 měsící jsem se dozvěděla, že jí skoro před 7mi lety, to jí bylo 9, znásilnil přítel její mámy. Ale ne jednou, udělal to 17× a celé to trvalo rok a čtvrt, než mu pohrozila že se to dozví máma.. Když se o to v listopadu minulého roku pokusil znovu, přinutila jsem jí ať to mámě řekne.. Ale asi jí neřekla všechno, jen něco v tom smyslu že jí znásilnil (ani nevím jestli to řekla takhle) a neřekla ani kdy to bylo.. Její máma byla chvilku divná ale nakonec se to nějak srovnalo.. Sice to nemůžu pochopit, ale s přítelem pořád žije.. Nevím jak jí mám pomoct, trápí mě, že když si o tom s ní chci popovídat ,tak mě potom odstrkuje a brečí.. Strašně se snažím aby byla v pohodě a nebála se, já sama bych o tom ani nezačala mluvit, kdyby nechtěla, ale ona chce. Byla i u psychologa, má víc problémů takže když si o tom s ní chtěl promluvit a pomoct jí od strachu a nočních můr, řekla mu že se o tom bavit nechce. Chtěla jsemto nahlásit na policii, ale vím že bych jí tím strašně ublížila. Nevim jak jí mám pomoct, občas se jí o tom celou noc zdá.. Poraďte mi prosím.

  • ...

    ... no - to si myslím taky. Jenže u mě to bylo složitější, šlo spíše o zneužívání, nešlo to nenahlásit, nikdy by to neskončilo. Než se to nějak posunulo, trvalo to rok, a teď mám jít za čtrnáct dní k soudu. Bojím se, jak to bude probíhat, nechci o tom znova mluvit:-( chtěla bych slyšet nějakou zkušenost, by´t špatnou, abych věděla, na co se připravit. Říkám si, že to aspo%ň bude za mnou, jenže - bojím se moc, nechci se s ním tam vidět, nechci o tom všem zase mluvit :-! jako by to nestačilo na kriminálce, na posudkách, všude...ať už je to za mnou!!!už se k tomu nechci vracet:-(

    • Luka Ahoj ...,

      řekla bych, že je velká chyba myslet si že to bylo složitější, protože si byla nucená to nahlásit a řešit to a tím pádem hozená do trablů o které nestojíš, protože by to "nikdy neskončilo", jak si sama řekla. Naopak bys o tom měla začít přemýšlet tak, že si měla na vybranou: nechat se terorizovat a nebo a to byla tvoje volba - najít v sobě veškerou svou sílu, odvahu a chuť do života a s tím hajzlem se vypořádat. Je spousta děvčat, který tu sílu nebo podporu nemaj a nikdy nenajdou a nechaj se zneužívat roky, dokud z toho nevyrostou nebo se dotyčný neodstěhuje apod. Je to děs... Tím chci říct, že si moc statečná a silná a chceš svůj život zpátky. A to je moc dobře a mysli na to i u toho soudu. Chápu jak moc to bude nepříjemný a sem s tebou a držím pěsti. V životě obecně: čím více člověk probírá možností, tím víc si myslí že je na něco připravenej a právě ho vždycky nejvíc skolí ten moment překvapení. Proto bych se asi na nic konkrétního nepřipravovala, ale očekávala to nejhorší a myslela jen na to, že si beru zpátky co mi patří a to je můj "ŽIVOT"

  • Moc se bojím, nevím jak dál

    Adélka 13 let Před 3 dny mě cestou ze školy znásilnil nějaký mladý kluk, kterého vůbec neznám. Bylo to hrozné... Když jsem přišla domů, nikdo nebyl doma. Hrozně jsem brečela... Zatím jsem to nikomu neřekla, ale pořád na to musím myslet. Ctěla bych na to zapomenout, ale nejde to. Pořád se mi zdají hrozné sny. Co mám dělat?

    • Luka Ahoj Adélko,

      znám to z vlastní zkušenosti. Vím jak se cítíš. Posílám ti lásku.

      Věř mi, nesnaž se na to zapomenout, protože tím si to ještě zhoršíš a stejně se ti na to zapomenout nepodaří, alespoň ne teď hned. Musíš to začít řešit aby si si kvůli tomu co se stalo ještě nezačala ubližovat sama sobě. Vím že je hrozný co se stalo a teď budeš potřebovat být obklopená lidmi co tě maj rádi a co tě utěšej a pomůžou ti s tím se vyrovnat.
      Měla bys to říct doma a nechat rodiče aby ti s tím pomohli, byla by to nejlepší cesta.
      Já to taky řekla, musíš ten strach překonat protože když ho nepřekonáš teď tak se postupem času začneš bát víc a víc věcí a bude tě to ničit.
      Minimálně aspoň zatím zavolej na jednu z linek co jsou uvedeny tady na těch stránkách. Prosím!!!

      • Adélka 13 let Díky moc, ale tohle se nikdy nevyřeší... Nevím ani, jak to mám rodičům říct.. Už se mě ptali, proč jsem tak smutná a tak, ale prostě jsem se nikdy neodhodlala, abych jim to řekla. Nechci o tom znovu mluvit, je těžké to někomu vysvětlovat...

        • Luka ALE VYŘEŠÍ !!!

          to máš ideální příležitost, protože jestli se tě rodiče ptali co se děje, je vidět že se o tebe zajímaj a záleží jim na tom jak se cítíš...
          Já vím že je to moc těžké a ta nechuť se k tomu vracet je velká, ale nesmíš dělat že se nic nestalo, protože tohle je moc vážný... Já si prošla asi všema psychozama který jsou s tím spojený a teď z odstupem času, když jsem z toho po terapiích venku (a to opravdu jsem - takže vyřešit se to dá !!!)tak teprve teď chápu jak moc tě takový zážitek změní aniž by sis to sama uvědomovala. Protože tě to začne pomalu a velmi nenápadně měnit a to na velmi hluboké úrovni osobnosti. Takže nečekej s tím protože čím déle s tím budeš čekat tím těžší z toho bude cesta ven a i když si teď představuješ tu spoustu nepříjemnejch pocitů co tě čeká tak to ale stojí za to protože se začneš zbavovat všech těch úzkostí a strachů co teď cítíš a začneš se uzdravovat. Já si s tebou tady budu ráda povídat když to budeš chtít nebo potřebovat. Ale chtěla bych ti říct proč je moc důležitý o tom mluvit a hlavně je moc důležitý aby o tom věděli doma, protože začneš reagovat úplně jinak (nepřirozeně)na různý věci, události, situace ... můžeš být podrážděná kvůli maličkostem, který ti to budou třeba nějakým způsobem připomínat, ale pro okolí to nebude srozumitelný, můžeš se začít zhoršovat ve škole, protože jak se budeš snažit na celou věc zapomenout budeš tím vědomě potlačovat celou svou paměť jako takovou, takže se ti budou i hůř pamatovat věci ....atd. těch následků je spousta a vůbec se o nich nemluví (já si tím prošla) a proto je důležitá jakákoli forma terapie (i třebe jen hlazení od maminky, to je fuk) a aby o tom věděli doma aby chápali co se s tebou děje a mohli ti pomoct. Já vím že se toho moc bojíš a nevíš jaká bude jejich reakce, to já bohužel taky nevím ale když si vzpomenu na sebe, tak myslím že horší už to bejt nemohlo. Já to udělala tak, že jsem to řekla mamce když jsme byly samy v kuchyni, zeptala jsem se jí jestli byla někdy znásilněná, jestli se jí to někdy stalo .... no a pak už to šlo samo... Já jsem byla znásilněná když mi bylo 8, vůbec jsem nechápala co se stalo, moc to bolelo a já měla strašnej strach říct to rodičům. Řekla jsem to nevlastní babičce a ta protože neměla ráda moje rodiče (což jsem v tom věku ještě nechápala)mi na to řekla, že jestli to někomu řeknu nebude mě mít nikdo rád a že to bude naše tajeství... to ve mě vyvolalo ještě větší děs... takže jsem si to nechala pro sebe a snažila se s tím vyrovnat posvym... rodičům jsem to řekla až po letech. Už jsem to nemohla vydržet, protože to utrpení který jsem prožívala tím, že se cejtíš doma tak osamělá a odloučená, že ti nerozuměj.. otázky typu: "prosímtě já nechápu proč ty jseš pořád taková a maková... "co se s tebou děje"... "to mi vysvětli proč" ... a ty na to nebudeš schopná odpovědět a popřípadě když se budete kvůli něčemu "hádat" tak se nebudeš moct bránit, protože jsi jim neřekla co se stalo a nebudeš moct říct je to tak a tak protože... vy víte tak to můžete pochopit a je nám fajn. A tyhle situace ti budou to co se teď stalo připomínat mnohem silněji než fakt že o tom budou rodiče vědět. U nás to "viselo" pár týdnů ve vzduchu ale jak jsme to začali společně léčit tak jsme na to přestali postupem času všichni myslet a je to teď super. Jediný na co se naši zlobili (teda kromě toho chlapa samozřejmě) bylo to, že jsem jim to neřekla hned a babička měla štěstí, že dva měsíce před tím umřela jinak by ji naši asi "zabili". Nejde o to že na to zapomeneš ale vyléčíš to a už na to nemyslíš už to nebude součástí tvýho života jen minulosti, ale když se na to budeš snažit zapomenout tak budeš dělat jako že se to nestalo a tím pádem potlačovat i existenci toho zážitku a jak máš vyléčit něco co neexistuje a to je ten paradox, ta psychycká obrana, kterou člověk sám na sebe ušije aby mu bylo na chvilku líp, ale která prakticky nic neřeší, jen to všechno zhoršuje. Je to opravdu moc složitý a celý provázaný. Není to otázka jen toho stalo se to X nestalo se to. Souvisí s tím spousta dalších věcí.... Proto je moc důležitý o tom mluvit a najít někoho kdo ti s tím pomůže......



          • Adélka 13 let Teď už ne... Tátu včera odvezli do nemocnice, sice je nemocný už dlouho, ale zhoršuje se to. Mamka je nervní a křičí na mě kvůli každé maličkosti. Nechci jim přidělávat další starosti...Proto se snažím tvářit jakože nic, ale v noci brečím. Prostě jim to teď opravdu nemůžu říct...

            • Adélka 13 let Jinak nemám nikoho kdo by mi s tím pomohl...

              • Luka Já to chápu Adélko,

                že to není jednoduchý.
                Ale ty bys teď hlavně potřebovala fyzický kontakt s někým koho znáš, komu věříš a kdo tě má rád aby tě utěšoval, hladil a dal ti lásku, aby si znovu získala pocit bezpečí...to je moc důležitý...a proto je nejlepší rodina...
                Já ti s tím ráda pomůžu, jak to jen půjde. Ale jsem cizí ...
                A nechceš alespoň zavolat na jednu z těch linek co jsou tady na stránkách uvedené... jsou tam moc hodný lidi ...
                Nebo jestli bys chtěla tady je na mě kontakt help4you@email.cz dala bych ti pak svůj osobní nebo si můžem povídat tady na těch stránkách jak budeš chtít... Já vím, že teď pro tebe nebude nic jednoduché, ale prosím nedělej že se nic neděje.. ještě si tím moc ublížíš...
                Já vím že se cítíme silné a že to vždycky nějak půjde, ale proto jsem se snažila vysvětlit v minulé zprávě co se děje, protože je to moc nebezpečné - dělat jako že nic ...
                Moc tě zdravím a posílám lásku


                • Luka Ještě jsem o tom přemýšlela a zatím jsem se tě snažila přesvědčit abys udělala to, co je teď pro tebe nejlepší, ale zatím asi moc neporadila, takže:

                  PLÁČ JE TEĎ MOC DULEŽITÝ !!!!

                  To že pláčeš je naprosto v pořádku a pokračuj v tom. Nesnaž se to potlačovat, protože znásilnění není jen fyzická nebo psychická bolest, ale je to také bolest duše a projevem duše je pláč..
                  Proto breč, křič doma do polštáře, cokoli co budeš cítit musí ven... Neber to tak, že ve chvíli kdy se ti podaří ty emoce ovládnout začíná být vše v pořádku. Ovládáním těch emocí jen sama sebe vmanipuluješ do stavu, ve kterém v podstatě nejseš, jen získáš falešný pocit, že už je to za tebou. Ono to jednou bude, když opravdu budeš chtít, ale chce to čas. Krok za krokem a bude to fajn. Nesmíš teď nic v sobě potlačovat jinak si začneš vytvářet různé psychycké bloky, které tě začnou právě měnit a budeš se vzdalovat sama sobě a budeš z toho ještě víc smutná. Proto breč vždycky, když to budeš cítit. Když budeš ve škole, nebo ve společnosti, tak radši někam odejdi stranou a vybreč to !!! Nepřemýšlej o tom, tak, že tím, že kvůli tomu pořád pláčeš padáš někam hloubš a hloubš a že se to nikdy nezmění. Změní! Ber to jako zatím svůj první krok, že se zbavuješ bolesti. A že se to začíná pomaličku léčit. Nevím co máš doma za povinosti, jako nádobí, luxování .. nevím .. ale asi se budeš muset trochu překonat a doma dělat to co je potřeba, protože ty hádky s maminkou, to je přesně to, co jsem měla na mysli, proč je důležitý aby to dama věděli, protože maminka na tebe křičí kvůli "maličkostem". Vy teď máte každá úplně jiný úhel pohledu a ty jí to nemůžeš zazlívat, protože ona tvoje trápení nezná a tebe to bude moc bolet a budeš muset být moc silná abys to zvládla za vás za obě. Abys nedovolila aby tahle bolest z toho, že ti nerozumí, vztoupila mezi vás a vy se jedna druhé nezačali vzdalovat. To je to o čem jsem mluvila minule. Proto se snaž se překonat a tyhle "maličkosti" mít v pořádku. Vyhneš se tak těm konfliktům, který teď potřebuješ ze všeho nemíň! Fyzická práce je moc dobrá, nebo sport. Snažila bych se dělat spoustu různých věcí a brala to jako formu relaxace a soustřeď se na to co děláš.
                  Co se teď musíš naučit kontrolovat je tvoje myšlení (NE PAMĚŤ NE EMOCE ALE MYŠLENKY) musíš být hodně pozorná a vždycky když se přistihneš že myšlenkama sklouzáváš k tomu zážitku, tak se hned vrať zpátky do přítomnosti...Myšlenky mají obrovskou sílu a na to na co právě myslíš tak tomu dáváš nejvíc své energie a připisuješ tomu tu důležitost. Je rozdíl mezi tím snažit se na něco zapomenout a dělat, že se to nestalo a tím pádem i potlačovat všechny emoce, které jsou s tím spojeny a přetvařovat se a nasazovat si "masky" nebo na to něco prostě jen nemyslet ale ty emoce zpracovávat, "odžít" si to a nechat to odeznít a odejít. Protože když to trvá delší čas, člověk pak sám není schopný rozpoznat, co je on sám a co je "maska". Vím, že jsi teď velmi zranitelná a přecitlivělá a chápu, že je toho spousta a že to není vůbec jednoduchý a na spoutu těch věcí nemáš vůbec chuť, to já vím. A taky vím, že si asi říkáš "no to je teda dobrý, to se ti to řekne a jak to mám asi udělat..." Ale to co tady čteš, nesnaž se to hodnotit. Nevytvářej si k tomu žádnej postoj. Ber to jako rady, který prostě jen jsou. Až se to všechno začne trošku lepšit a začneš mít víc a víc síly a energie tak se k tomu vracej a čti si to znova a znova a uvidíš že něco z toho už začne být pro tebe použitelný, jednodužší. Je to proces. A chce to čas. A nikdo neříkal, že to bude jednoduchý :-(, ale musíš chtít se z toho dostat. To je nejdůležitější, tvoje vůle.

                  Taky je dobrý začít si psát deník, to mě moc pomohlo a píšu si ho do dneška. Prostě se z toho vypsat. Psala jsem všechno, co se od rána do večera stalo, všechno přesně tak, jak jsem to cítila. Kdo se na mě jak podíval, co jsem si myslela, koho a čeho, jak a proč jsem se bála, co bylo hezký, co mě potěšilo. Prostě všechno. Deník je moc dobrej, protože když jseš v takhle vážný situaci tak těch hezkejch chvil je moc málo a je to všechno moc těžký a všechno se to vleče takže i po několika měsících máš pocit, že se nic nezměnilo, ale když si píšeš deník a po pár týdnech si ho zpátky pročítáš, tak vydíš, že se ty věci zlepšujou, sice pomalu, ale jo, což si bez toho deníku těžko uvědomuješ, protože čas letí rychle.

                  Možná se ti zdá, že na tebe trochu tlačím, ale je to jen proto, že vím o čem mluvím. Všechno je ale na tvym rozhodnutí. Taky doufám, že to budou číst i jiný děvčata a že to třeba někomu pomůže. Bylo by to fajn.

                  Nezačít to řešit a dělat jakože nic je moc nebezpečný. Já vím, že jsme každý jiný a každý se ze stejnou věcí vypořádává jinak. Ale lidský tělo a duše funguje u každýho na stejném principu. A není holka na který by to nenechalo následky. A je důležitý to UZDRAVIT a ne se s tím "nějak" vypořádat.

                  Obranej psychyckej mechanizmus člověka je moc záludnej a proto když se to neřeší tak tu zlobu a hněv ještě obrátíme sami proti sobě, protože je mnohem méně bolestné když nemáme rádi sami sebe než když nás nemá rád někdo kolem nás... nebo sami sobě začneme ubližovat tím, že podvědomě začneme vyhledávat podobné zážitky jen proto, abysme si dokázali, že se tenkrát vlastně nic tak hrozného nestalo...
                  těch sebedestruktivních "obranejch" následků je velmi mnoho a v tomhle fungujeme všichni stejně, takže si "vyberem" co nám zrovna nejlíp sedí..

                  Začít to uzdravovat je také moc důležité proto, že se začneš zbavovat strachu, přestaneš se bát !!!
                  Je moc velký rozdíl mezi tím, naučit se se strachem žít a zbavit se ho. A to je to zásadní a proto je potřeba to léčit...



                  • Adélka 13 let Díky. Jsem moc ráda, že ještě existuje někdo hodný... Napsala jsem ti na kontakt, cos napsala, ale jestli nebudeš chtít odpovídat, nemusíš. Ještě jednou děkuju za rady...

  • Prosím,

    Dell mohl by jste mi někdo poradit? Řekla jsem svému příteli, že mě znásilnili. Podle mě má právo to vědět, když se to stalo během našeho vztahu... A on mi v podstatě řekl, že mi už nevěří, že to bere jako podvod, nevěru z mojí strany...že mi už nevěří, že ho nepodvedu, nebo že mě opět někdo neznásilní...
    Mohl by jste mi někdo říci svůj názor? Podle mě, znásilnění není nevěra, ale tak nemůžu soudit... Jak to vidíte vy?

    • Milan Kdyby jsi byla moje,tak bych si ho nasel!!!Nechci tu ze sebe delat zadnyho hrdinu nebo,tak neco o to nestojim.Ale neco podobnyho se stalo mi kamaradce,ktery jeji kluk rek neco podobnyho.Mam velky stesti ze mi to vubec rekla a jsem nesmirne rad ze jsem ji mohl pomoct a obejmout kdyz to nejvic potrebovala.Vsechno je to dost slozity a na trochu vic radku co se udalo,ale ja vim,ze to nenecham bez odplaty,ikdyz jsem ji prisahal ze to nebudu resit!!!Uz vim o koho se jedna a nemuzu zit s tim,ze jsem nic neudelal.

    • Renata Myslim si, ze jestli tohle dokazal vubec vypustit z pusy, tak za to vazne nestoji... Chapala bych, ze i pro pritele muze byt tezke se s tim smirit, ale brat to jako neveru, to je vazne hnus... :(

  • Co říct..

    Dell ...i já s tím mám své zkušnosti, bohužel. Asi za měsíc mi bude sedmnáct a znásilněná jsem byla už čtyřikrát, naposledy předevčírem. Poprvé mi bylo třináct, znásilnil mě bratr kamarádky a já tak přišla o panenství...podruhé člověkem, kterému jsem kdysi pomohla, zavřel mě u sebe v bytě na celý týden... Poté Jakubem, mým bývalým přítelem, rozešli jsme se, on odjel do ciziny, a když se vrátil tak si se dvěma kamarády mírně přihnul a...poté mi jen řekl, že si vybral to, co jsem mu nedala, když jsme spolu chodili(necelý měsíc!), a co mu prý patří... no, a pak jsem díky němu přišla postupně o většinu svých dobrých přátel...
    Všechna znásilnění svým způsobem bolela, ale nejvíc asi to poslední, ikdyž to bolelo úplně jinak... Člověk, kterého jsem považovala za kamaráda, mi do pití dal jednu omamnou látku a pak mě tomu člověku prostě dal... A to je to, co nechápu, proč?!? Ale on sám nebyl schopen na tuto otázku odpovědět...
    Nicméně, když jsem tu tak pročítala zážitky ostatních, tak mi došlo, že já mám i obrovské štěstí, narozdíl od mnoha jsem se s tím dokázala svým způsobem smířit a dál žít...snad se mi to povede i tentokrát, jen jsem se potřebovala někde svěřit...

    • Eliška To máš štěstí, že se s tím dokážeš alespoň nějakým způsobem vyrovnat. Já se s tím snažím bojovat (mně se to stalo dvakrát a potřetí se to tomu "člověku" nepovedlo), ale moc mi to nejde. Někdy si říkám, že by to chtělo vymyslet nějakou pilulku, kterou spolkneš, a v tu ránu nevíš, že k něčemu takovému vůbec došlo...

  • ...

    ... prosím vás, je tady někdo, kdo tu všechnu hrůzu nahlásil a kdo pak měl soud? Budu strašně vděčná, pokud se kdokoli ozvete a napíšete, jak to dopadlo, a hlavně jak to probíhalo - jestli jste o tom musely znovu mluvit:-!a jestli jste se s NÍM tam viděly...děkuju moc za odpověď

    • .... to nema smysl to hlasit, oni to stejne nevyresi a jeste se tim, jak jsi na dne budou bavit, vis. :-(..

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=