Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • ...

    Katka Jsem adoptovaná. Jako malá holčička (mohlo mi být tak pět možné méně, vím, že jsem ještě nechodila do školy) jsem měla cosi se svým nevlastním otcem. Nedošlo přímo ke styku, jen k orálnímu sexu. Bylo mi to divné, ale nevěděla jsem přece jen co se děje a možná jsem si říkala, že je to asi normální a tak jsem se nebránila. Po nějaké době toho nechal. Já potom dorostla do věku, kdy mi došlo, co se tenkrát vlastně dělo a začala jsem z toho mít deprese a jemu to začala vyčítat. Samozřejmě jsem to nikomu neřekla. Doma by mi nejspíš nevěřili, že táta je schopný něčeho takového a pokud ano, zhroutil by se jim život. Radši se tím budu trápit sama, než abych to někomu řekla. Navíc ani není lehké o tom mluvit, cítím se pošpiněná a navíc jsem se nebránila. On sám si asi myslí, že si to nepamatuju. Žijeme spolu pořád v jednom domě. Sice spolu nemáme dobrý vztah, já jsem se díky tomu stala vzpurným dítětem, takže mě začal nesnášet, ale podobně na tom jsou i v jiných rodinách. Vím, že je to asi divné, ale v podstatě ho nedokážu vyloženě nenávidět. Zkrátka jsme na tom, jak na tom jsme.

    Chtěla bych vědět, jestli se vůbec v tomto případě jednalo o nějakou formu znásilnění.

    • Andy Jedná se o zneužití osoby mladší 15 let. A to je trestný čin. Za takový trestný čin hrozí odnětí svobody 1 - 8 let

      • .. To je kec, stejne to nema jak dokazat, si strc ty pitome vety do hajzlu, protoze ji nikdo nepomuze

  • život je bahno, a jen svině v něm umí chodit

    dot dot dot od té doby, co se to stalo, a že už je to dva roky, se mi totálně změnil život. Nevěřím, že budu někdy moci kopmletně věřit klukovi, a tudíž ani nevěřím, že budu někdy šťastná. Mám rodinu cekem na prd, spíš "rodinu" než rodinu, takže vím, že vhodný partner někdy v budoucnu bude moje záchrana...ale čím dál tím míň věřím, že nějakého takového najdu, a hlavně - já mu nebudu umět dát, co ostatní. Vidím, že jsem troska, že ze mě zbylo strašně málo, a že nedokážu fungovat už jako ženská, i když jsem tak vlastně "fungovala" jen u něho..
    Nejhorší je, že tohle bych neměla řešit, a i kdyby se mi povedlo se tím nezaobírat, tak ....vrylo se mi to kompletně do života. Nemůžu se jen tak bavit s přáteli, dělá mi strašnou potíž se smát upřímně, od srdce...ale na druhou stranu..kdo nezažil tolik urtpení, asi neumí tak vnímat radost...když jsem s přáteli, tak někdy jen tak, z ničeho nic, brečím štěstím..protože jsem šťastná za tu chvilku, kdy vím, že mě někdo má rád. Bohužel je těch chvilek málo, a bohužel to začínám čím dál tím víc nedávat..antidepresiva jsou čím dál tím víc silnější, a ze mě čím dál tím větší troska...ale snažím se věřit, že osud nám tyhle zkoužky staví do cesty proto, že ví, že právě my to zvládneme..a to je i odpověď na to, proč zrovna já..bez filosofie se z toho asi nejde dostat. Moje psycholožka říká že jestli se z těch sraček chci dostat, musím se nejdřív ušpinit...je těžká jen ta představa, že budu o tom hnusu mluvit...ale kvůli sobě bych to udělat chtěla. Jenže - každým dnem jako by mě naopak naděje opouštěla..má cenu žít?když vím, že se to stejně bude vracet?vážně nevím, jak z toho ven, a nejhorší je, že si plně uvědomuju, že to NIKDY nebude jako dřív...vím, že umění je hrát i se šptatně rozdranými kartami, ale nejsem si jistá, jestli hrát chci

    • 7 3 Zdravím Tě, o smyslu života vůbec neuvažuj, řeknu Ti, že žít má opravdu smysl. Vím, kolikrát je to hodně obtížný. Začni na sobě pracovat a nepřestávej, když se Ti zrovna nedaří! Nejde o strach. Strach má každý, jde o to jak se se strachem popere... je spousta lidí, co byli v těžkých krizích a dneska se tomu smějí. Ty na to máš taky se z toho dostat, jenom si to uvědom.

      • 16 11 I always loved you! You, not anybody else...but I alway thought, that you love Michala from Náměšť. You said me, that you are sure you ´ll get married in the future, so I gived up...but I alway hoped we´ll be together..I still love you 7 3, but if you don´t wanna comuticate with me, I can do nothing, so wake up,please!!

  • Jak dál?

    Eliška Od doby, co mi umřel nejlepší kamarád, si nemám s kým promluvit o tom, co se mi stalo. Byla jsem znásilněna. Dvakrát. Poprvé kolem 15 let, podruhé v 19. Dnes mi je 21. S tím prvním bych se ještě myslím vyrovnala, byla to možná i moje chyba. Ale to druhé ... dodnes mě to pronásleduje, vrací se mi to, někdy v noci nespím a brečím. Nejhorší je, že asi vím, kdo to byl, jenže jsem mu neviděla do tváře, takže vlastně nic nevím jistě. Ale pokud to byl on, tak je to člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Bylo to tak brutální, že jsem skončila v nemocnici. Tenkrát jsem odmítala, aby se tím zabývala policie, chtěla jsem na to co nejdřív zapomenout a měla jsem strach. Nějakou dobu jsem se dokonce bála chodit večer ven bez doprovodu. To už je naštěstí v pořádku. Ale bojím se, že už nikdy nebudu věřit žádnému klukovi, muži. Nesnesu, když se mě někdo nečekaně dotkne. Ono se řekne, jsou to skoro už dva roky, ale není to tak snadné, zapomenout, kyž vás někdo skoro zabije jen pro svoje potěšení. Zkoušela jsem psychoterapii, psychiatry, ale nepomohli. Zklamali mě. Vím, že je to jen na mě, abych se z toho dostala, ale mám strach, že se mi to nepodaří ...

    • Andy Vaše příběhy jsou hrozné, někteří lidé jsou fakt zrůdy. Přeji vám, ať se z toho brzy dostanete, i když chápu, že je to dlouhá cesta. Ale jsou lidé, kteří stojí za to, aby se člověk snažil a také jsou lidé, kteří vám rádi pomohou a partneři jsou pro to nejlepší.

    • Hana Až nápadně mi to připomíná můj příběh. Dva roky podle mě není nijak zvlášť dlouhá doba.. Podle mě je vlastně úplně jedno, jak dlouho to je, protože člověk stejně ví, že se to stalo, i kdyby to bylo po padesáti letech.. Já se jeden čas strašně bála všech kluků, bála jsem se i třeba jen pohledů, v každém jsem hledala tu zrůdu, ale naštěstí to už celkem přešlo. Paradoxní možná je, že díky klukovi, který se mnou po relativně krátký době po tom, co se to stalo, začal chodit. Zezačátku jsem se ke všemu musela nutit, k pohledu do očí, kontrolovat se, aby se mi neroztřásly ruce, strašně jsem si totiž přála, aby to na mě nebylo vidět, aby to nikdo nepoznal, nevěděl, a naivně jsem si myslela, že tím snad zapomenu. Připadala jsem si, jako bych měla napsaný na čele, že se mi to stalo, měla jsem pocit, že si za to svym způsobem vlastně můžu taky trochu sama. Časem jsem se naučila "nasazovat" si takovou "masku"(do školy, ven, mezi ostatní) a úplně se od toho odpoutat, což se mi podařilo, ale jen do doby, než se mi to nějakým způsobem připomnělo(televizní zprávy, lidi kolem a taky noční můry skoro každou noc) Jenže ten nejmenovaný kluk, s kterým chodím vlastně ještě teď, to na mě za čas stejně poznal. Připadalo mu podezřelý, že se v noci tak jako cukám a něco mluvím, ba snad i kříčím ze spaní. A tak jsme si o tom začali občas povídat, když byla nálada, nebo příležitost. Snaží se mi s tím pomoct. Není vůbec špatný mít někoho, komu je možný se svěřit.. A když nikdo takovej nejni (kamarád/ka, přítel), tak je nejspíš dobrý pomalu a opatrně hledat.. A věřit . V něco. Třeba v sebe. A nevzdávat se...

      • Eliška Děkuji za reakce. Přála bych všem, kdo se stanou oběťmi znásilnění, aby na to nebyli sami. Je fajn vědět, že v tom člověk není úplně sám. U mě bohužel naprosto selhala rodina. Matka mi tenkrát v nemocnici řekla něco typu no a co, takových je a otec se bojí o tom mluvit. Teď jsem ale poznala dva lidi (teda už je znám asi třičtvrtě roku), kterým jsem se odhodlala o tom říct, je to asi 4 dny. Oni nechápali totiž proč někdy reaguji tak, jak reaguji, ale teď se snaží mi pomoct a já mám zase nový střípek naděje, že to jednou snad překonám ...

        • Hana Když selže rodina, je to skoro to nejhorší. Já to svýmu okolí, který pro mě má bejt nejbližší (rodina) neřekla a neplánuju to. Neb se bojím reakcí(takových podobných, jako si psala ty u svýho příspěvku) a možná taky toho, že by na to prostě neměli co říct, popřípadě by mi to prostě nevěřili a já bych to říkala vlastně zbytečně. Navíc ty vztahy doma nejsou úplně růžový (ale na druhou stranu černý taky ne), takže bych se bála, že by to jeden z nejmenovaných rodičů použil v nevhodnou chvíli při hádce, aby mě tim takzvaně dostal na kolena..

  • ???

    Renata Dobry den, priblizne pred pul rokem jsem byla na oslave narozenin me nejlepsi kamaradky, konala se ve vile, kterou ma pronajatou firma jejiho pritele. Byli tam i dalsi kolegove z firmy, ktere jsem od videni znala, ale v prubehu vecera jsme spolu nijak zvlast nekomunikovali, nicmene se nejakym zpusobem domluvilo, ze tam prespim a ja se snazila vybrat si pokoj nekoho, u koho jsem mela pocit, ze si me opravdu nevsimal, protoze jsem byla hodne opila a i kdyz jsem nepredpokladala, ze by se neco mohlo prihodit, tak jsem se trochu bala. Uprostred noci jsem se bohuzel probudila uprostred neceho, o cem jsem celou dobu nevedela, ze probiha, navic to byl nekdo uplne jiny, nez vedle koho jsem si s relativnim klidem lehala. Rano jsem to obrecela, napadaly me vsemozne veci, co se jeste mohly dit, kdyz si ani z tohoto nic nepamatuju, ale nakonec jsme si na sebe sehnali cislo a ja celou vec uzavrela s tim, ze ten, kdo nekou ublizil, jsem vlastne byla ja, protoze po nekolika div ne zamilovanych zpravach jsem si rekla, ze to nemyslel spatne a ze je moje chyba, ze jsem byla natolik mimo a vubec o nicem nevedela.

    Pred mesicem jsem ale nastoupila prave do one firmy a asi po trech tydnech jsme byli nekde popijet a z jineho kolegy vypadlo, ze ten, ktereho si aspon trochu pamatuju, nebyl jediny, krome nej byli dalsi tri, z nichz jeden je on sam. Podle jeho vyrazu, kdyz jsem spustila hystericky plac, bych soudila, ze opravdu veril tomu, ze si to pamatuju, ale bohuzel.

    Chtela jsem se tedy zeptat, samozrejme po takove dobe uz asi nema smysl cokoli resit, ale jelikoz se vsemi ted pracuju a musim se na ty jejich stupidni obliceje divat denne, rozhodla jsem se, ze vymyslim jiny zpusob "odplaty". Jen bych rada vedela - da se vubec tohle povazovat za znasilneni??? Ja celou dobu spala, nebyt toho, ze se mi chtelo zvracet a proto jsem se probudila, mozna bych dnes nevedela vubec o nicem, tudiz jsem skoro stoprocentne nikomu zadne "ne" nerekla, ale to ze spani tezko, ze...Potrebuju to vedet jen pro svuj pocit. Predem mockrat dekuju za odpoved...

    • Dave To co tady ctu to je fakt shit a doufam ze se z toho ty lidi dostanou Tem lidem bych dal dozivoti to ani nejsou lidi ale zmr... tak hodne zdaru a at se s toho dostanete zdravi dave

    • Karel Mám kamarádku od které jsem se dozvěděl, že byla už několikrát zneužita. Poprvé když jí bylo 15 tak jí muž s kterým přestala chodit "na rozloučenou" skoro zneužil na chodbě domu kde bydlí. Pak chodila s klukem, s tím se také rozešla a ten za ní donedávna chodil. Několikrát jí znásilnil když udělala tu chybu, že ho pustila k sobě domů. To přestalo asi před měsícem. Tento týden si byla půjčit u kamaráda filmy a ten jí při té příležitosti zamkl v bytě a znásilnil.
      Včera jsem volal na linku Bílého kruhu v bezpečí a tam mi doporučili obrátit se na Policii. Váhám. S vyjímkou toho prvního to jsou její vrstevníci, kteří nejsou plnoletí. Navíc s jedním chodila a spala dobrovolně a s tím druhým už něco měla dobrovolně.
      Přesvědčoval jsem jí ať se obrátí na Linku důvěry apod., protože já nevím jak správně v takové situaci postupovat. Pokud to bude řešit Policie tak se to dozví její rodiče a toho se bojí. Asi se to dozví i okolí. Jsou v tom namočení kluci a já nevím jestli řešení s případnou soudní dohrou nenapáchá víc škody a užitku. Na druhou stranu ale vím, že jde především o ní i to, že s takovými zkušenostmi se člověk sám srovná jen těžko, pokud vůbec.
      Proto bych se rád zeptal Vás kdo s tím bohužel máte zkušenost buď jako svědci nebo přímí zúčastanění. Jaké je na základě vašich zkušeností v tuto chvíli nejlepší řešení? Zkoušet dál jí přesvědčit ať se obrátí ná Kruh bezpečí nebo podobnou organizaci? To zatím nechce. Zkusit jí tam odvézt sám? Přeci jen kontaktovat Policii?
      Nejvíc se obávám, že se to bude opakovat.
      Nejsem ze stéjného města, potkali jsme se jen jednou a v přímém kontaktu s ní nejsem. Díky za případně odpovědi.

    • Karel Mám kamarádku od které jsem se dozvěděl, že byla už několikrát zneužita. Poprvé když jí bylo 15 tak jí muž s kterým přestala chodit "na rozloučenou" skoro zneužil na chodbě domu kde bydlí. Pak chodila s klukem, s tím se také rozešla a ten za ní donedávna chodil. Několikrát jí znásilnil když udělala tu chybu, že ho pustila k sobě domů. To přestalo asi před měsícem. Tento týden si byla půjčit u kamaráda filmy a ten jí při té příležitosti zamkl v bytě a znásilnil.
      Včera jsem volal na linku Bílého kruhu v bezpečí a tam mi doporučili obrátit se na Policii. Váhám. S vyjímkou toho prvního to jsou její vrstevníci, kteří nejsou plnoletí. Navíc s jedním chodila a spala dobrovolně a s tím druhým už něco měla dobrovolně.
      Přesvědčoval jsem jí ať se obrátí na Linku důvěry apod., protože já nevím jak správně v takové situaci postupovat. Pokud to bude řešit Policie tak se to dozví její rodiče a toho se bojí. Asi se to dozví i okolí. Jsou v tom namočení kluci a já nevím jestli řešení s případnou soudní dohrou nenapáchá víc škody a užitku. Na druhou stranu ale vím, že jde především o ní i to, že s takovými zkušenostmi se člověk sám srovná jen těžko, pokud vůbec.
      Proto bych se rád zeptal Vás kdo s tím bohužel máte zkušenost buď jako svědci nebo přímí zúčastanění. Jaké je na základě vašich zkušeností v tuto chvíli nejlepší řešení? Zkoušet dál jí přesvědčit ať se obrátí ná Kruh bezpečí nebo podobnou organizaci? To zatím nechce. Zkusit jí tam odvézt sám? Přeci jen kontaktovat Policii?
      Nejvíc se obávám, že se to bude opakovat.
      Nejsem ze stéjného města, potkali jsme se jen jednou a v přímém kontaktu s ní nejsem. Díky za případně odpovědi.

      • Renata Zdravím, jsem v tomhle dost laik, ale myslim si, ze se s tim neda nic delat... Respektive jsem resila s mym dobrym znamym, ktery dela leta nasilne trestne ciny a zaroven spolupracuje s Bilym kruhem bezpeci svuj pripad a rekl mi, ze jediny zpusob, jak to dokazat je jit hned potom k doktorovi na vysetreni... Ze s nejakou casovou prodlevou a bez toho s tim tezko hnu a ze by se to naopak mohlo obratit proti mne... Takze nevim, urcite jsou dulezite i jine okolnosti, nevim, jestli v tom dome treba byl nekdo, kdo neco slysel, videl a uprimne receno ani nevim, jestli i to samo by pomohlo... Takze myslim, ze Policie jako takova vhodne reseni neni, navic kdyz jsem cetla ruzne pribehy holek, co sem pisi, rekla bych, ze skoro vsechny tvrdi, ze se k nim prave policie nechovala prilis hezky...
        Jake sluzby konkretne poskytuje Linka bezpeci nebo Bily kruh bezpeci uplne presne nevim, ale myslim si, ze je dulezite si o tom s nekym popovidat, cloveku se ulevi... Takze to bych asi zkusila...

    • Hana Já osobně si myslím, že znásilnění je jakákoliv nedobrovolná sexuální praktika.

      • lopata No ono je to tezky. Kdyz je clovek opily, ze si nepamatuje co se delo, tak to mu da pravnik protistrany poradne "sezrat". Neduveryhodna vypoved a na druhe strane 4 vypovedi o tom jak hezky vrnela a jak se ji to libilo. Coz muze byt jen prosta fyziologicka reakce na drazdeni. Tohle je situace, ktera nema dobry reseni a zadnej soudce to nebude moct zlomit jen tak. Navic je tam casovy odstup a tim padem budou chybet svedectvi dalsich lidi - proste uz si to nebudou pamatovat.

        Tady je asi nejlepsi najit silu odpustit - sobe i jim a najit si nekoho s kym bude sdilet zivot a i tenhle zazitek.

        • Renata To jste napsal moc hezky :) Muzu se jen zeptat, co delate nebo odkud mate tu zkusenost s tim, jak se to da, resp.spis neda resit??? Jinak jak uz jsem psala v reakci na komentar nejake slecny, ja si za to svym zpusobem muzu dost sama a jsou tu slecny, ktere nedokazu pochopit, jak se s tim, co prozily dokazi vyrovnat, musi to byt hruza... Fakt obdivuju, ja bych to asi nedokazala... U me je jediny problem, ze se vsemi ctyrmi bohuzel pracuju a nechci skoncit nejen kvuli praci, ale i proto, ze me asi docela tesi se na ty jejich blby obliceje divat a videt, ze se mi ani po takove dobe nedokazi podivat do oci... Bezva, ze kdyz uz nic jineho, maji aspon vycitky, ze... Na druhou stranu misto aby byli radi, ze mlcim a chovam se k nim slusne, si dost casto nedokazi odpustit hloupe poznamky... Ale co, nejde to resit pravne, jsou i jina reseni. A mozna je to tak i lepsi - kdybych vedela, ze sedi, nemela bych z toho takove "poteseni", jako kdyz vim, ze jim systematicky nicim vsechno, na cem si nejakym zpusobem zakladaji... A i kdyz to zni hnusne, neprestanu s tim az dokud mi nebude lip...

      • Renata Moc dekuju za nazor :) Ja si samozrejme taky myslim, ze by se to tak brat melo, ale na druhou stranu - samozrejme ze jejich nazor je, ze jsem to chtela (i kdyz si nejak nedovedu predstavit, ze kdyz beham zvracet, tak mezitim premlouvam ctyri chlapy, aby se mnou neco meli a hlavne netusim, jak k tomu nazoru dospeli oni, jelikoz vim stoprocentne, ze jsem spala a tudiz tezko mohli poznat, co asi chci). Na druhou stranu, kdyz tu ctu nektere jine prispevky, vlastne mam docela stesti... Nejen, ze si muzu klepat na celo, jaka jsem tupa, ze jsem vubec nekde zustavala mezi cizimi lidmi, ale hlavne si z toho absolutne nic nepamatuju, na rozdil od jinych... Je to hnus. Vsechny bych vykastrovala a meli by po zvrhlych choutkach...

        • Hana "Všechny bych vykastrovala.." Já si něco takovýho myslela v jednu chvíli (no, vlastně ne jen v jednu chvíli) taky..Jenže jak šel čas dál, poznala jsem úžasnýho kluka a začala se prokousávat tim strachem z opačnýho pohlaví. Takže bych to nebrala zase až tak úplně.. no.. neházela bych je prostě všechny do jednoho pytle.

          • Renata Asi mate pravdu, casem urcite vsechno prejde a co si budem povidat, ve srovnani se mnou jsou na tom ostatni podstatne hur... Ale stejne je nepochopitelne, ze v teto dobe se s tim stale da delat tak malo... Ze je tak tezke nekomu neco dokazat a pokud jich je vic, je to bez sance. Kdyz jsem cetla pribehy nekterych slecen, a jak to ti, co jim mohli a meli pomoct jeste obratili proti nim, je mi z toho fakt zle. Pak se nikdo nemuze divit, ze si to kazda radsi necha pro sebe, sveri se nejake kamaradce a nejak se s tim smiri sama, kdyz vidi, ze snazit se to resit je vic na skodu, nez aby to prineslo nejaky uzitek... :/

            • Pavlína Ahoj všichni, čtu tady vaše články a je mi z toho vážně na ....., minulý týden mi na staročeských májí znásilnili dva darebáci 16- letou dceru, nahlásila to, ale jak to tak vypadá tak k ničemu, přesně jak se zde píše, je to tvrzení proti tvrzení, začíná se vše obracet proti ní, že prý si to vymyslela. Jsme z malé vesnice a každý na ní kouká skrz prsty jako kdyby byla nějaká kurva, která si to rozdává s každým. Je z toho psychicky na dně a já jen koukám jak se hroutí a nevím jak ji mám pomoct. Dnes přemýšlím, jestli by opravdu nebylo lepší nic nehlásit, sama nevím.....

              • Renata Zdravím, to je vazne hruza... Smutny je, ze to opravdu vypada tak, ze jedinou moznosti, jak se v takovych chvilich zachovat je opravdu jit k doktorovi, aby bylo vse cerne na bilem, jinak je vsechno bez sance... A buhvi, jestli i v takovych pripadech, kdy je nejaka lekarska zprava, se to neda otocit... V kazdem pripade mate asi hezky vztah a asi ve vas ma velkou oporu, uz jen proto, ze Vam neco takoveho rekla, ja bych to nedokazala, takze bych rekla, ze Vy byste mela byt silna, nepripoustet si, co se stalo a byt tam pro ni vzdycky, kdyz ji bude zle a bude Vasi podporu potrebovat... A hlavne stat za ni i kdyby se to, ze to nahlasila, melo opravdu otocit proti ni... Jednou bude urcite dobre...

  • Osm let...

    Sissi Chtěla bych sem napsat vlastní zkušenost. Teď je mi 16 a před osmi lety mě znásilnila prata kluků. Někdo by mohl namítnout, že v osmi si to snad ani nemůžu pamatovat, ale to je omyl. Pamatuju si všechno, každou vteřinu, dotyk, hlas, pocit, všechno... Po tom co se to stalo sem to nikomu neřekla. Mámě sem řekla něco o tom že sem spadla do keře a proto sem tak zřízená (nevím jestli mi to uvěřila, ale každopádně si mylsím že doteď nic netuší). Možná proto že jsem z toho neměla rozum (v té době sem neměla ani tucha o sexu, natož o znásilnění), možná jsem se bála že se ti kluci vrátí. Nebyla jsem schopná o tom mluvit. Hodně let jsem to jen dusila v sobě, snažila se popřít to co se stalo a vymazat to. Ovšem tak jak lehce zmizely fyzické stopy, tak těžce mě ty psychivké ničily. Časem jsem zjišťovala co se stalo, že mi ublížili a poznala svojí chybu že jsem nic neřekla. Teď už s tím ovšem nic neudělám, ani mámě asi nic říkat nebudu (jak by jí asi bylo, kdyby zjistila že osm let vychovávala dceru anižby věděla že jí znásilnili). Píšu ale proto že se chci vypsat a možná někomu trochu poradit.
    Byla jsem opravdu na dně, díky své uzavřenosti jsem neměla skoro žádné přátelé, neměla to ani komu říct a pak tu byl strach z druhého pohlaví. Potom jsem udělala přímačky na gympl a poznala nové lidi. ze začátku sem měla strach že na mě každý pozná co se mi stalo, ale časem jsem se začínala ve svojí třídě zabydlovat (a poznala lidi, kteří mi byli v budoucnu největší oporou). Ani po nějaké době jsem se neodvážila svým kamarádkám cokoli říct, bála jsem se že se na mě budou dívat jinak, jako na něco špatného a "špinavého" (nemohu najít lepší výraz). Říkala jsem si že nejdřív počkám až jim budu plně důvěřovat... Jenže když se mojé záchvaty vzteku, deprese a nevypočitatelného jednání začaly projevovat i ve škole věděla jsem že se hroutím... Zbyly ze mě už jen opuštěné trosky, které lidi nepovažují za hezkou historickou památku ale za opravdovou zříceninu. Pochopila jsem že se rozpadám...ale zevnitř, jako by mě něco kousek po kousku rozebíralo, pomalu a nenápadně, ale dost rychle na to, aby se to brzy projevilo. A to byla chvíle, kdy jsem poznala že jestli nezačnu něco dělat uřu. možná ne doslova, ale umře něco ve mně, co tvoří mě. Nebudu existovat a když tak jen částečně a bude to hodně pokřivená část mě. Věděla jsem že musím něco udělat. Neměla jsem tušení co, ale nechtěla jsem umřít. když jsem totiž byla se svými přáteli pochopila jsem že chci žít... moc, moc chci žít. A pak jsem našla stránky jedné dívky, která psala o svých zkušenostech se znásilněním. Bylo to pro mě příšerné ale zároveň uvolňující. Pochopila jsem že tak jako já se cítí i jiní lidé ale co bylo hlavní, na konci dívka uváděla, že to překonala. A to se pro mě stalo hlavní motivací. Jednou jsem o tom řekla své kamarádce a čekala jak se zachová. Udělala něco úžasného... Nezměnila svůj pohled na mě. Možná byla trošku tolerantnější, ale jinak mě pořád viděla jako tu starou holku co znala. A mě to ohromě pomohlo. Už jen to že jsem to někomu řekla. A tak jsem se začala měnit.
    Teď si myslím že jsem v průběhu akceptace toho. Pochopila jsem, že se s tím nikdy nesmířím, smířit se s tím možná ani nejde. vždycky to tady bude, ta hrozba, ten strach, ta práznota. Ale už teď jsem schopná s tím existovat. Lepší se to a to mě podporuje v tom, že se to možná v budoucnosti zlepší a já s tím bojuju. Nebo spíš to zpracovávám. Bojovat s tím nemůžu, je to část mě, která nikdy nezmizí, ale s trochou úsilí a pomoci mých přátel se to snad stane jen mojí minulostí. Ani ta minulost tu pořád bude, ale bude to minulost. Chci žít... A snažím se žít dál. Asi pořád tu bude ten pocit chtít zničit sama sebe, abych nemusela žít v tom tělě, které to všechno prožilo. Občas mám chu´t vyrvat si z těla kusy masa nehledě na bolest, jen se zbavit té "špíny". Ale nedovolím si to. Chci to zvládnout. Částečně jsem ovládla strach z mužů, prožila první lásku, zčásti začala intimní život (pochopitelně ne sex, na ten ještě nemám takříkajíc "koule" :-D, ale nějaké ty něžnosti mi už nedělají problém a doteky snáším dobře), lásku ztratila, prošla si menší krizí rochodu a začala žešit existenční věci. Prostě zahájila jsem pro mě krásně normální život.
    Ano, každý den si uvědomuju co se mi stalo a vím že to tu bude pořád, ale učím se s tím žit. Živé noční můry s ránem odejdou. Pláč ustane, slzy uschnou, strach se možná časem zmenší a doufám že se objeví i někdo kdo mě bude mít rád takovou jaká jsem... i s tím co se mi stalo, protože to je prostě ve mě. Pořád mám občas pocit že bych radši nebyla, abych znovu a znovu neprožívala tu beznaděj a bezmoc, strach, velký strach, ponížení a prázdnotu. Ale oproti mému dvívějšímu období "chátrání" tu jsou lidi. lidi, kteří mi dokážou podat ruku, a i když si někdy připadám že padám do temnot a že už se odtamtud nikdy nevynořím oni se najednou vynoří ze stínů, pomohou mi vstát a jít dál, najít zase to slunce. Pomalu ale jistě se prodírám z mlhy na slunnou louku. občas je i na louce zataženo, ale i ty chvilky smutku jsou lepší než zůstat ve studené mlze. Doufám že se na svoji louku někdy dostanu. Doufám a žiju. Žiju, abych mohla žít...
    Omlouvám se jestli je něco nesrozumitelné, nebo vám to připadá jako snůšna nesmyslů, ale já se potřebovala vypsat.
    Pro všdchny, kteří vydrželi číst až do konce: Děkuju za projevenou trpělivost. Moc ráda bych pomohla všem, kteří mají stejně potíže jako já, ale bohužel mám sotva svých pár sil na to abych to zvládala sama (a ještě mi musí pomáhat přátelé) ale alespoň chci všem moc a moc přát aby se jim povedlo dostat se ze všech hrůz, které prožívají. nemůžu jim slíbit že to přestane a všechno bude dobrý a jako dřív.Můžu jen říct pravdu: nic nebude jako dřív. Ale zlepší se to. Musíte chtít, přimout pomoct a pokusit se s tím žít. Třeba je to málo, co já vím, znám jen svůj případ, ale i tak doufám že se alespoň pokusíte. Ať už budete dělat úplné blbůstky, třeba se chodit vymlátit do boxovacího pytle, budete mluvit s psycholožkou, pobrečíte si v náručí kamaráda a nebo dáte někomu možnost vás milovat. nevím jestli to pomůže, ale chtěla jsem to napsat. mě nikdo neřekl co bude dál, jestli to přestaně, jestli to zvládnu... Musela jsem prostě začít doufat bez záchytného bodu, nebo rady... Doufak a bojovat s těmi, ,kteří mi ublížili. A pokaždé když jsem zaplašila příšerný sen, ve kterém se to dělo znovu a znovu pořád dokola, pomalu a bolestivě, a dokázala vstát a jít s úsměvem ( i když ze začátku dost chatrným) měla jsem pocit jako bych jednoho z těch hajzlů nakopla. Už jsem jich zdolala dost... A chci je vyřídit všechny!!!

    • Kája Ahoj,
      velmi si cením toho, že si dokázala sepsat svůj příběh, moc děkuji dodalmi sil, i já jsem prožila něco podobného a rozhodla jsem se vstát a začít žít... Tvůj příběh mi moc pomohl. Díky

    • Hana Ahojky, tvůj nepěkný zážitek jsem si trpělivě přečetla od začátku až do konce. Tvoje pocity chápu, protože, bohužel, i mně se stalo cosi podobného, neni potřeba dál rozepisovat co.. ale proč teda vlastně píšu? Na konci, poslední Tvůj odstaveček, mi dal novou naději. nebo spíš nějakou naději. že s tím jde dál žít..konečně vim o někom, kdo o tom přemejšlí i jinak a snaží se žít.. ani nevíš jak moc si mi pomohla..díky

  • Úvaha

    Filip Pročetl jsem si příspěvky na tomto fóru za poslední rok, bohužel žádné příjemné čtení. Jsem studen VŠ a v současné době pracuji na své diplomové práci na téma Metodika vyšetřování sexuálních trestných činů. Jde tedy vlastně o to zpracovat postup Policie při vyšetřování takovýchto činů.

    Přečetl jsem na toto téma již řadu publikací a bohužel všechny znalosti, co jsem z nich načerpal, byly na tomto fóru potvrzeny.

    Vytkl bych některé základní:

    1. vysoká míra utajení (latence) této trestné činnosti
    2. pachatelé
    3. posttraumatická stresová porucha
    4. práce policie (sekundární viktimizace)

    ad 1. Většina znásilnění není nahlášena a tak policie nemůže konat tak, aby byl pachatel potrestán. V ČR je ročně policii nahlášeno 500-700 skutků. Odhaduje se, že počet nahlášených znásilnění je jen 10-20% ze všech spáchaných znásilnění. Takže si jistě dokážete spočítat, že celkem je to docela nemalé číslo. Na této diskuzi také většina žen či mužů své znásilnění neoznámila.

    ad 2. Málokdy nějaký pachatel spáchá 1 znásilnění za svůj život. Pokud to udělá jednou, je velká pravděpodobnost, že svůj čin bude opakovat. Další smutný fakt je ten, že znásilnění přichází vetšinou z okruhu lidí, které oběť zná. Cizí pachatelé, se kterými oběť nebyla nikdy předtím ve styku, mají na svědomí kolem 30% všech znásilnění. To že, znásilnění spáchal někdo oběti známý může být jedním z důvodů neoznámení, ale neměl by být. Je třeba si uvědomit, že svůj čin může po "úspěšném" znásilnění opakovat a to buď proti stejné oběti a nebo i jiné. Proto v zájmu ochrany vlastní osoby či jiných potencionálních obětí je třeba znásilnění nahlásit, aby pachatel nedostal šanci svůj čin opakovat.

    ad 3. Stavy, které jsou zde na fóru znásilněnými uváděny, jsou typické pro posttraumatickou stresovou poruchu. Je to stav, který je třeba léčit za pomoci odborníků. S jejich pomocí se člověk s touto poruchou snáze vypořádá. Proto, když už to neoznámí oběť na policii, měla by alespoň vyhledat odbornou pomoc ke zlepšení svého duševního stavu. Nejjednodušší je zavolat na krizovou linku a nebo hledat na stránkách Bílého kruhu bezpečí (http://www.bkb.cz). Bohužel na tomto fóru je spousta těch, co se s tím snaží poprat samostatně. Chápu, že svěřit se někomu, je velmi těžké, ale věřím, že když se to dokáže, je pak pro dotyčnou(-ného) snazší se s tím vyrovnat i za podpory léků. Když to nejde říct přímo odborníkovi, tak snad vždy existuje někdo, komu se lze svěřit a požádat ho o pomoc a podporu k tomu, aby oběti pomohl k odborníkovi jít.

    ad 4. Myslím si, že obavy z policie nejsou vždy důvodné. Ano, samozřejmě je to jako všude, záleží na jaké lidi narazíte. Zde na fóru byly popsány zkušenosti negativní, ale i pozitivní. Pokud již znásilnění oznámíte a pak se setkáte s nepatřičným zacházením od příslušníků policie, nenechte si to líbit a stěžujte si. Stížnost lze podat emailem na odbor vnitřní kontroly Policejního prezidia ČR okv@mvcr.cz a nebo telefonicky 974 827 301. Podrobnosti lze nalézt zde: http://www.policie.cz/clanek/policie-ceske-republiky-stiznosti.aspx . Další možností je obrátit se na Veřejného ochránce práv (http://www.ochrance.cz), který též může nevhodné chování policistů prošetřit. Jinak policie odvádí dobrou práci, když dokáže objasnit přes 70% oznámených znásilnění. Nutno ovšem přiznat, že takto vysoká objasněnost je z toho důvodu, že pachatel je většinou oběti znám a uvede jeho jméno hned při ohlášení. V případě cizího pachatele je úspěšnost menší, ale šance, že ho policie chytí, je také, zvlášť pokud útoků spáchá více.

    Tak to jsou některá fakta, která snad někomu pomohou rozhodnout se oznámit své znásilnění a přispět tak k potrestání pachatele. Pokud se tak stane alespoň u jedné osoby a nebo pokud tento příspěvek pomůže někomu vyhledat odbornou pomoc, mělo smysl to sem psát. Jak jsem tak procházel toto fórum je zde pouze málo těch, kteří to oznámili policii a tento fakt mě nutí k zamyšlení, jak je to možné? Neboť ročně, jak jsem již uvedl, je osob, které to nahlásí, 500-700. Jedním z možných vysvětlení je, že se takovým to osobám společně s oznámením dostane odborné pomoci a proto se se svým problémem dokáží lépe vyrovnat.

    Jak jsem již uvedl píši diplomovou práci, proto pokud byste někdo měl nějaký návrh, jak zlepšit práci policie, budu za něj vděčný. Také by mě zajímalo, jaké důvody vedly ty, co své znásilnění neoznámili, k neohlašování tohoto činu. Budete-li mít chuť o tom napsat, zde je můj mail: seabrook[zavináč]centrum.cz.

    • Siera Myslím, že stále chybí ve výchově naší mládeže vedení k úctě k druhým lidem a zvláště k ženám. Za to může i z velké míry televize, protože i v reklamách, které jsou vysílány v době kdy je mohou vidět malé děti, vystupuje žena jako sexuální symbol nebo objekt. To mně příjde jako veliká motivace pro mladé muže, kteří nedovedou svůj pud ovládnout a kteří jsou psychicky narušení. Takto si fixují do hlavy podvědomně či vědomně svůj cíl až jednoho dne to zkusí. Nikde se už neřeší, to že žena je plně cítící a myslící člověk a že to není bytost na hraní. Pořád se proti těmto špinavostem ze strany společnosti a zákonů dělá minimum. Chybí informace v rodinách a potom ve školách nebo spíše je to nekvalitní výchova na obou stranách. Nesmíme brečet, ikdyž je život někdy, kolikrát hnusnej a nesmíme se vzdát. Je potřeba se vždycky zvednout a pokračovat, najít znovu a znovu chuť žít, ale nikdy se nevzdávat. Všechno co se v nás odehrává jsou jenom stavy mysli a když jí porozumíme máme vyhráno. Vzdáme-li se při první překážce, pak život rychle ustrne v tupou nečinnost. Odvážný zvítězí...

  • Prosím o pomoc

    Evelína Ahoj, stalo se to i mě. Byla jsem znásilněna od svého ex přítele. Prosím o radu, mám jít na gynekologii, i kdyz se to stalo uz pred 2 dny? Jak se s takovou udalostí co nejrychleji vyrovnat? Nechci, aby to někdo věděl, ví to jen můj kamarád, který je mi teď oporou.

    • Andik Ahoj, vždy je velmi těžké dokázat, že tě znásilnil ex-přítel, ale není to nemožné. Určitě bych se na tvém místě svěřila policii. Co když to udělá znovu? Takovým parchantům je to jedno, vidí, že jim to projde bez jakýchkoliv následků, tak si řeknou, proč ne znovu. A nebudeš-li to ty, bude to jiná! Zabraň tomu, ty jediná teď můžeš. Člověku se po rozhovoru s policií dost uleví, jsou hodní a chápaví. Dnes jsme tam byli s 13-ti letou dívčinou a myslím si, že je teď klidnější, ačkoliv takový zážitek je vždy na celý život.

    • Filip Doporucil bych se obratit na Linku bezpeci a nebo na Bily kruh bezpeci (www.bkb.cz). Poradi i anonymne.

  • Podpora...

    Lenka Nemám co říct a naštěstí sem se ničím tak hrozným zatím nesetkala...i když v dnešním světě se musí bát asi každý:-(...ale po pročtení několika příběhů jsem prostě musela napsat...neznám lék na tuhle hruzu:-( a ani vy ho asi teď neznáte...ale nevzdávejte se prosím:-(...nikdy to asi nebude jako předtím,ale jednou bude snad zase hezky:-(..když se nevzdáte:-)...vím,.že to od člověka jako já zní asi komicky,ale věřím,že to tak je...hlavně si opakujte,že NIKDO neměl právo vám tak ublížit a proto v žádném případě nejste vinny vy,ale oni!!...četla jsem podobných příběhů už mnoho a každý mě něčím změní,ale mezi těmi všemi už byly dva,ve kterých ženy psali,že znova našli důvěru v lidi...proto věřím,že vám snad všem jednou bude hezky a dokážete být znova šťastné...všem vám držím pěstičky,aby jste tu důvěru a kus svého štěstí taky našli;-)...a věřte,že nejste sami...každý rozumný člověk,který si to utrpení dokáže alespoň jen z části představit,vás vyslechne a pomůže co to jen jde...a přebere tak aspoň kousíček vašeho trápení...pokud to jde:-(...

    • Andik Úplně souhlasím s tímto příspěvkem. Sama jsem teď pomáhála 13-ti leté dívčině a bylo vidět, že jí to hodně pomohlo. Jsou to hrozné zážitky a na celý život a nic z toho se nedá vrátit ani na to zapomenout. Ale důležité je svěřit se. Nikdo vám nemůže nadávat, nikdo na vás nemůže a nebude křičet a nikdo nemůže říct, že byste za to mohly. To rozhodně ne! Chyba není ve vás! Chyba je v těch šmejdech, kteří to dělají. Seberte všechnu odvahu a svěřte se, požádejte o pomoc a uvidíte, že vám všichni vyhoví, zajdou s vámi na policii a všude, kam je třeba. Ve dvou se to lépe táhne a tohle platí pro každou situaci i pro tuto.
      A další věc pro rodiče (čtou-li to někteří): mluvte s vašimi dětmi, řekněte jim, že stane-li se něco takového, tak ať okamžitě přijdou, že se na ně zlobit nebudete apod. Problém je, že spousta mladých dívek (někdy se tento problém týká i chlapců) se bojí říct to rodičům, protože se na ně budou zlobit. Nikdy nezvyšujte hlas, nikdy jim neříkejte větu: Proč jsi tam šla? Proč jsi tohle a tamto? Zachovejte chladnou hlavu a vysvětlete dítěti, co teď vše musíte udělat a že vše společně vyřešíte. Myslím si, že tohle je jeden z nejhorších zážitků vůbec a my se musíme snažit obětem pomoci, ne je shodit nebo jim přitížit.

  • Nevim co stim problemem?

    Z o radu...stalo se to uz pred dvema roky,kdyz mi sestra zavolala,ze jeji trinactiletou dceru osahaval nas 25-lety bratr,bylo to hrozny,nevedela jsem co delat,vim ze to bude mozna znit hloupe,ale tak jak mam rada sestru s neteri,tak stejne mam rada i bratra a to jsem se snazila vysvetlit sestre,ale samozdrejme to nechapala,tak jako kazda mama..Chtela to nahlasit,ale nakonec to neudelala,protoze mame otcima a ten na tu neter neda dopustit a je strasnej hucoun a mamce nasi porad jen nadava,tak jsme to ututlaly aby se nic nedozvedel a byl klid v rodine..Bratr se dal lecit,dlouho mu to nevydrzelo..sestre jsem sehnala adresu,aby sla s holkou k psycholozce a do dnesni doby tam sni nebyla.A proc vlastne pisu:neter se strasne zhorsila ve skole,je nesnesitelne drza na moji sestru,dokonce na ni vztahla uz i ruku a to ji je 15roku a dnes mi volala nase mama,ze ji sestra volala,ze uz zase bratr obtezoval neter a dokonce sni pry uz i spal.Mamka je z toho cela spatna,tak jak mi vsichni,ale co delat?Neter mi neco naznacovala pred trema mesicema a ja ji rekla,ze tyhle veci musi resit se svoji mamou a ona na to,ze ji nic rikat nebude,protoze by ji prestala poustet k babicce (on tam bydli bratr s nema)a ja jsem tak hloupa,ze jsem ji nic nerekla...a kdyz se ted neteriny problemy vyustily tak,ze ji sestra chtela dat do vych.ustavu tak stimhle tim vsim vylezla na povrch a sestra mi ted nemuze odpustit,ze jsem ji nic nerekla a samozdrejme to chce resit,ze at ho klidne zavrou.Jsme z toho vsichni spatni,ale tohleto se preci nedela a hlavne se to tresta.....a taky je cela rodina rozhadana....

    • Andik Ať se na mě nikdo nezlobí, ale rodina nerodina, tohle je trestný čin! Váš bratr je nemocný a kriminálník. Jak by bylo vám? Představte si, že by vás VÁŠ strýc znásilňoval a osahával. Vy jste o všem věděla a sestře nic neřekla, to je nechutné. Vím, že se vám to nečte hezky, ale je to tak. Váš bratr je člověk, který nepatří do této společnosti a vy jste člověk, který ho v jeho počínání podporuje. Zamyslete se nad sebou! Nerada soudím lidi a ne takto, ale i vy jste VINNA! Vaše neteř za vámi přišla s žádostí o pomoc, když se vám snažila něco naznačit a vy jste ji odmítla. Doufám, že vy sama nebudete nebo nemáte děti! Opravdu se na mě nezlobte, ale tohle není normální. Já osobně nemám zkušenost se znásilněním (díky Bohu), ale týká se to mého okolí a OBÉTEM JE TŘEBA POMÁHAT! Vaši sestře se nedivím, že vám to nemůže odpustit! Být vámi, tak si to neodpustím ani sama sobě.

    • Filip Nevim, jestli muzu nekomu radit, ale presto... Na prvnim miste by melo byt dite, ktere timto trpi nejvice a velmi casto si odnasi nasledky po zbytek zivota, zalezi jak silny sexualni atak byl. Pokud Vas bratr opakoval osahavani, tak bych to zrejme doporucil nahlasit, protoze intenzita sexualniho zneuzivani se s casem vetsinou stupnuje a "jen" osahavani pak pachateli nestaci.

  • Pomoc přítelkyni

    JirkaRSV1000 Dobrý den, ze zoufalství se obracím na Vás a doufám že mi alespoň trochu poradíte. V září se někdo pokusil několikrát znásilnit přítelkyni, dokonce byla i napadena a vydírána. Všechno v sobě dusila a nikomu nic neřekla, protože měla strach. Přítelkyně se se mnou rozešla, neviděl jsem ji už strašně dlouho. Všichni její blízcí i říkají, že to chce čas ať ji nechám být. Bouhužel jí nemám psát, volat, prozvánět, prostě nic. Ona mi také na nic neodpovídá. Věřím, že má teď z chlapů strach a proto mě nechce vidět a tady věřím a doufám, že se máme pořád rádi a kdyby se to nestalo jsme pořád spolu.Nevím jak se k ní mám chovat. Hrozně rád bych jí viděl a pomohl jí, jenže mám strach, že by se něco mohlo stát kdyby mě viděla. Prosím Vás mohli by jste mi napsat jak k ní mám přistupovat? Vím, že sem chodí ženy/dívky které toto již zažili a proto se obracím sem. Za jakékoliv reakce všem mockrát děkuji a přeji mnoho sil na vyrovnání se s tímto problémem a na opětovné a bezproblémové zařazení se zpět do společnosti. Všem držím palce. S pozdravem JirkaRSV1000

    • Andrea Já vím,že seš to ty Jindro a vůbec nevíš co se mi stalo ani jak to prožívám a chtěla bych tě poprosit,aby si mě už nechal být mrzí mě to vím,že zato nemůžeš,ale nic o tom nevíš a já už to dál s tebou řešit nechci promiň,ale nech mě už prosím být...

    • JirkaRSV1000 PS: Snažil jsem se fórum pročíst, ale takový případ jsem zde nanašel. Promiňte, že že pořád píšu, ale nechci o ní nikdy přijít...:-(

      • Martin Ahoj Jirko, neco podobneho ted prozivam i ja. Jen stim, ze sme se nikdy primo nesetkali, sme jen pratele na dalku. Ale naprosto chapu co prozivas, ten strach o ni a bezmoc co se den o de dne zvetsuje. Jirko myslim si, ze mas oproti me vyhodu znate se osobne a mas sanci se sni osobne setkat. Treba kdyz pujde ze skoly apod, rozhodne bych ji, ale kontaktoval nekde na verejnosti, aby z tebe nemela strach nebo neco podobneho. A snazil by sem se ji rict, ze stojim za ni a kdykoliv se na me muze obratit s jakoukoliv pomoci a nebo jen o pratelske setkani, ci rozhovor. Je mozny, ze citi vycitky a vinu co se ji stalo. Mozna, kdyz pochopi, ze se tve city k ni v nicem nezmenily najdete zase k sobe cestu zpet.

        • JirkaRSV1000 Ahoj Martine, děkuji moc za pomoc. Já bych jí strašně rád kontaktoval, jenže mám strach abych to nějak nezkazil (třeba že jí oslovím tak jako dřív a jí se to nějak dotkne, nebo prostě něco udělám, co si sám neuvědomím) a aby na tom nebyla ještě hůř, taky mám strach z toho co udělá až mě uvidí. Každopádně bojovat se má pořád a já se budu snažit dokuď to půjde... Takže se o to budu pomaličku pokoušet, aby ke mně získla zpět důvědu...(možná ji už má, opravdu nevím) A abych nezapomněl držím palce ať to zvládneš překonat jak ty, tak především kamarádka.

  • Pomoc

    sara Já ani nevím jak začít, ono, stalo se to před 3 lety, znásilnil mě můj vlastní kluk, říkala jsem ne, ale on mě neposlechl. Postupem času se mi podařilo to zatlačit do sebe a přestat aspoň trochu normálně. Žila jsme vcelku jako normální člověk. Dokonce jsem měla i nějaké ty vztahy, i sex...Ale pokaždé, když to začalo být vážnější jsem prostě utekla, začala jsem se cítit hrozně ohrožená. Aniž bych věděla proč. Začínám si říkat, jestli to není blok, kvůli tomu co se tehdy stalo..Jenže včera se stalo něco, co mé úsilí za celé ty 3 roky přišlo v niveč. Byli jsme s přáteli na akci. A byl tam jeden velice nepříjemný chlap, byl hrozně oplzlý, pořád se na mě snažil šahat a pak si dokonce mou bundu strčil do kalhot. A mí přátelé?? Neudělali nic, jen řekli, ber ho s rezervou... Nikdo se mě nezastal, ta lhostejnost... Zhroutila jsem se a pořád pláču, nevím jak dál a nevím co s tím mám dělat? Vím že tu jsou daleko horší zážitky,ale moc vás prosím, co mám dělat, nevím jak dál, všechno je zpátky, kromě mé nejlepší přítelkyně o tom nikdo nic neví...

    • lucka Ahojky!
      Bohuzel tady pomuze jedina vec, a to rici o svych trablech kamaradce, ktere veris, ale nejlepe i prozitky...
      A nemusis to rikat jen ji, povidej o tom, plakej, ale nejlepe, kdyz u tebe nekdo bude, ver mi, je to o mnoho lepsi, nemas se ani za co stydet.. taky mam takovy problem jako ty, uzavrela jsem se do sebe, nikdo nic nevedel, ani netusil...
      po tom, co jsem od neho utekla, jsem navazala jeste 2 vztahy. Ten druhy byl v tomhle uplne jiny, pritel se se mnou na toto tema bavil, kdyz me videl brecet, reagoval na to strasne citlive, nejprve jsem si pripadala jako ubozacka, ktera nic nezvladne, ale ted jsem uz na tom lepe diky nemu.
      Ted uz ani takove stavy nemam, ano, brecim, ale jen v jeho naruci, uz ani sama v posteli to nedokazu..
      a lidi, kteri vedi co se deje, rikaji, ze jsem ve stavu, kdy se z toho nejhorsiho dostavam...
      Takze o tom mluv, mluv a mluv, klidne plakej, nejlepe v neci naruci, budes se tak citit i bezpecneji a sebejisteji...
      to je asi jedina moznost, ktera te z toho dostane, nebo aspon me mozna z toho dostava... To poznam az casem..
      Ale drz se! Jsi silna holka! :)

  • zlé sny

    Katerřina Jak zacit?Delam neco takoveho po prve..,ale povim vam muj pribeh a budu doufat ze se dockam pomoci..rady..Je mi 16let..pred 4lety kdyz jsem sla ze sveho zpeveckeho kroucku bylo kolem pul10 a poprve pro me neprisla starsi sestra jsem sla jednou ulickou...jediny co jsi pamatuju ´je jak ze zadu se ke me nikdo priblizi a rekl a ze to bude krasny pak kapesnik na ustech byla jsem jak sjeta mimo myslenky mimo vse...nevedela jsem o svete...ja poradne nevim jestli me vubec znasilnil...ale...napisu co jsi pamatuju...jeho penis jsem mela az v krku jenom jsem plivala dusila jsem se...a kdyz jsem kousla a prosila chytla jsem ji takovou ze jsem netusila...pak vim jak mi jeho ruce sjizdeli po bocich a dal...pak jen vim jak lezim v rohu klepu se a brecim...sla jsem domu...tam me poprve mama zmlatila,ze o me mela strach,ze ji nezvedam telefon nic nechala jsem se...kdybch ji rekla co se stalo utrapila se...uz v ty dobe byla na tom hodne spatne kvuli rozvodu a potratu..uzavrela jsem se do sebe..nekomunikovala nic...bylo mi jedno jak vypadam...co o me rikaji mi nejblizsi..nezajimalo me vubec nic...po skole jsem vzdy utikala domu abych se zavrela vybrecela....nikdo to nikdy nevedel...po 3letech jsem poznala jednoho kluka stal se mim nejlepsim kamaradem a dostal me zpet mezi lidi do ted nevi z ceho me vlastne dostal...zacala jsem se znova bavit a pokud si to zpocitate bylo mi 15 kdy jsem se zacala zase bavit takze prichazeli i kluci..nestasne lasky..atd..jeden z nich byl tim kterymu sem dovolila na sebe po prve sahnout...bylo to nadherny..kdyz jsem od nej musel ajit na autobus potpiral me prootze se mi podlomovala kolena...klepala jsem se...nechapal to,ale mlcel..po par mesich jsem mu to rekla...ted toho lituju...,ale to jinej pribeh...Vite..ja prosla vsim...maminka prosla rakovinou...rodice jsou rozvedeny...zneuzivani v rodine...alkoholismus v rodine...je toho hodne ale tohle je to co me dostane vzdy na kolena...Muj problem je ten ze jsem se s tim uz vyrovnala,ale jelikoz jsem potkala jednoho kluka do ktereho jsem se silene zamilovala a uz se blizi jakoby me ´´poprve´´ tak nejde o strach,ale o nejistotu jak se zachovam...mam kazdy den prijemne sny jsou strasne zive...jsem z toho znicena zavru oci a vidim jeho obris...jak se me dotyka..budim se spocena rozrusena...uplakana...strasne me to nici...sedim na posteli u lampicky a modlim se abych neusla...holky v mem veku si preji prince na bilem koi ja si preji jednu klidnou noc ve ktere budu snit o vecech o kterych se ma snit...Je to jak kole na noze kterou za sebou denne taham..a jsem uz unavena...uz chci aby to bylo pryc...spatne sny...strach...myslim na to denne..neni den kdy si na to nevzpomenu...Ani nevim o jakou pomoc tu zadam,ale doufam ze treba nejaka rada cokoliv...dekuji tem ktery si trpelive prectou muj pribeh a mozna i odepisi...

    • papa Ahoj Katko,
      život bývá často hodně těžkej. Vše potřebuje svoje a svůj čas. A kolikrát ikdyž se snažíme, tak se zdá, že je to zbytečný. To se jenom zdá, každou noční můrou se stávaš slabší a současně silnější. A vždy krůček po krůčku se zvyšuje sebevědomí a tvá odvaha. Až po určité době si řekneš byla to špatná a těžká zkušenost, ale já ji zvládla. Lehko se mi to říká, ale nenech si pocitama strachu ničit zdraví. Vše se děje pouze v tvé mysli, tak se ji pokus naučit ovládat. Možná zkus navštívit odborníka. Důležité je si po částech vypěstovat vůli a odvahu. Držím Ti pěsti...

  • Už před lety

    Lucka Ahoj, před třemi roky mi znásilnil docela dobrý kamarád... Nenahlásila jsem to, snad ze studu? Teď už je to jedno... 3 roky jsem žila dá se říci celkme vyrovnaně, i když jsem nemohla kluky ani cítit, dlouho jsem nenavázala s žádným intimnější vztah, bojovala jsem s tim, navštívila jsem psychologa... Ale nyní se mi zase vrací noční můry, s nynějším přítelem se mi občas dostane nějaká vzpomínka do mysli... Mám strach, aby mi to nezkazilo konečně harmonizující vztah po letech... Nemáte někdo radu, jak se zbavit těch nočních děsů a radu pro přítele, jak by mi mohl pomoci? Jinak všem ostatním znásilněným přeji hlavně hodně síly... Lucka

  • život není fér

    Marketh píšu sem už podruhý...když čtu příspěvky typu:byla jsem nakašu, nic si nepamatuju...tak se mi dost obrací žaludek...holky, zamyslete se!nikomu nepřeju to, co jsem zažila..ani nevím, proč sem píšu znovu, asi proto, že jsem na tom dost bledě..nejradši bych to zkončila..hned teď, a tisíckrát denně...beru antidepresiva - vtipný, že?už jsem jak úplnej blázen..mám psycholožku i psychiatričku,připadám si jak úplná troska, jak nějaká použitá hadra...a proč?!proč ti, co si ničeho neváží, jsou v pohodě, a ti, co jsou hodní a citliví, musí prožívat takovýhle peklo? proč je život tak nespravedlivej? Proč se nikdy nezbavím toho odpornýho pocitu, že je pořád tady, na mně, ve mně.....co mám dělat:-(už nemůžu dál

    • xxx Ahoj Markétko, tvůj příběh jsem si četl snad několikrát a podaždé jsem se musel zamyslet nad tím jak jsi obrovská bojovnice. To že bereš léky a vyhledala jsi odbornou pomoc je správné a nemáš se za co stydět. Hrozně rád bych každé pomohl .Ať už se získáním pocitu, že všichni chlapy nejsou (omluvte ten výraz)svině, nebo s čímkoliv jiným. Jenže jsem bohužel chlap a v této problematice nejsem moc vítán. Mohl bych se tě prosím zeptat, jestli ti terapie pomáhají překonat to nejhorší, nebo je to pořád horší, protože se k tomu musíš stále vracet? Pokud nechceš nemusíš odpovídat. Každopádně držím všechny palce... Měj se pěkně...

      • Marketh nevím, jestli je to po teprarii lepší...teď už vím, že je to nutné, a že k mé smůle paměť opravdu vymazat nejde :-( i když by to bylo to nejlepší řešení. Nechci se k tomu vracet, chci zapomenout, ale nejde to...čím víc to potlačuji, o to víc pak padám do šílenejch stavů a o to víc se mi o tom zdá...takže už chápu, že terapie je důležitá, že to prostě musí ven, jinak že to nepřestane...nicméně na terapii chodím už opravdu dlouhou dobu, a zatím se stejně nejsme schopné s psycholožkou někam dostat. Pracujeme se snama, s mýma pocitama, ale mluvit o tom stejně pořád nedokážu:-(a to je asi ten hlavní problém...ale určitě je asi dobře, že tam chodím, i když jsem jak úplná troska a cvok...

        • xxx Dobře, děkuji Ti moc za reakce a rozhodně bych nepoužíval slova typu troska a cvok. Vždyť to není pravda, ba naopak. Máš v sobě tolik síly o které zatím ještě nevíš a myslím, že by jsi na sebe měla být pyšná, protože jsi tu a bojuješ s tím jak nejvíce můžeš a to je důležité. tak držím palce

  • x

    X Moje pritelkyne se mi sverila ze byla v minulosti asi pred 2 roky znasilnena, nevim co mam delat. Pres den je v pohode bavi se a neda na sobe nic znat ale vecer kdyz je sama doma tak breci, nekdy zvraci a nespi.....vazne nevim co delat a navsteve odbornika nechce ani slyset ze pry se s tim vyrovna sama........prosim poradte co mam delat

    • Filpi nutit k navsteve odbornika nelze, ale rozhodne by jeho navsteva pomohla, postupne bych pracoval na tom, aby zmenila nazor a nakonec tam sla

    • ja moje partnerka mi to řekla, že se jí to stalo před rokem.jsem asi jediny,ale toho typka sem zmlatil že ležel tyden na jipce.téměř umřel,není to zdaleka konec.každou ranou to šlo ze mě ven...sem jediny co ji pomstí!ale vím že jí tím nepomůžu,řekla, že si to nepřipustila vymazala a že je vpohodě.. řeknete mi je to pravda?

    • ja moje partnerka mi to řekla, že se jí to stalo před rokem.jsem asi jediny,ale toho typka sem zmlatil že ležel tyden na jipce.téměř umřel,není to zdaleka konec.každou ranou to šlo ze mě ven...sem jediny co ji pomstí!ale vím že jí tím nepomůžu,řekla, že si to nepřipustila vymazala a že je vpohodě.. řeknete mi je to pravda?

    • ja moje partnerka mi to řekla, že se jí to stalo před rokem.jsem asi jediny,ale toho typka sem zmlatil že ležel tyden na jipce.téměř umřel,není to zdaleka konec.každou ranou to šlo ze mě ven...sem jediny co ji pomstí!ale vím že jí tím nepomůžu,řekla, že si to nepřipustila vymazala a že je vpohodě.. řeknete mi je to pravda?

    • lucka Ahojky!
      Bohuzel v tomto pripade nemuzes delat v podstate nic... :( ale dulezite je, aby v Tobe mela velikanskou oporu, kdyz ma tyhle stavy, bud u ni, povidej si s ni o tom, akceptuj jeji pripadne stavy, bud na ni hodny, Hlavne at se do sebe nezavira, to by bylo hodne spatne, casem se ji to vrati o to vice a nemusela by to treba pak uz zvladat.
      Bylo mi receno ( a je to i muj nazor ), ze odbornika nema smysl hledat, protoze ti nepomuze, musi se s tim vyrovnat sama.

    • Jan Ahoj No moc možností nemáš. Nutit partnerku jít k odborníkovi nemá smysl když se tomu takhle sama brání.Já tuhle "zkušenost" beru jako určitou formu duševního zmrzačení. Zmrzačení které je nevratné a neviléčitelné. Čas sice trochu pomůže,ale nezhojí úplně. Je to hrozné ale bojovat s tím bude ona sama a to celej život a nikdo jí v tom nemůže pomoct tak aby to vzal třeba na sebe a vyřešil to. Jediné co se dá dělat je být vedle ní aby věděla a cítila že není sama. Aby postupem času sama mohla aspoň trochu cítit že má pro někoho cenu, že si jí někdo váží. Je to hrozné břímě a sám si nedovedu představit, že bych něco takového mohl nést. Nejhorší na tom je, že tenhle zločin napáchá na duševnu oběti škody které nejsou třeba hned znát a vylezou na povrch až třeba po letech. Takže rada Pokud to jen trochu jde nemluvit o tom jako o konkrétní věci ale třeba říkat "to špatné" a snažit se být partnerce stále na blízku a pokud to jenom trochu jde snažit se chovat přirozeně. Ale já sám nevím jestli to pomůže ani jestli to co dělám já doma své partnerce je správné a to se jí to stalo před 15ti lety když jí bylo 14. Bohužel tohle nezmizí jen se to otupí.

  • :(

    nika mne zžnasilnili nekolikrat, v jinou dobu, jini utocnici.. naposledy pred par tydny, bylo ich 5.. ja se s tim uz opravbduz nedokazu smirit, chodim k psycholozce, ale moc mi to nepomaha.:( ja uz dal nemuzu, moc mne to boliii... pripadam si jak handra, kterou muze kdokoliv kdykoliv pouziit.. je mi 14 let a spala sem se 22 muzi,a vsechno bylo nasilu

  • -

    Marketh Ahoj všichni, opět nemůžu usnout, a moje psycholožka říká, že mi pomůže pováídat si o tom s někým..tak jdu na to, ale asi to bude na dýl.Někdy si připadám, jako bych nenáviděla všechny lidi kolem mě! Mám už po krk jejich „problémú“ jako například nemám dost peněz na chlast atd. atd. Takový lidi nemají vůbec ponětí, co to je opravdový utrpení!!! Asi teď píšu dost divně na mě, na napovrch holku v poho,..a to je další problém! Už mě nebaví předstírat, přetvařovat se..a vadí mi, že lidi kolem mě nic netuší, teda aspoň netuší jak strašný to je! Lidi, co to nezažili, vůbec neví, kolik strachu, vzteku, úzkosti, smutku, pláče, beznaděje, utrpení a bolesti s sebou znásilnění přináší! Lidi nevidí deprese, nevidí stavy, který ani já nemůžu popsat, který nenávidím, ale když v nich jsem, nedokážu se ani ovládat, lidi prostě netuší..a pak si klidně někdo řekne: neutápěj se v tom! Ty vole, jako může někdo říct takovou hovadinu! Já ze sebe nechci dělat ještě větší chudinku než jsem, naopak, chci, aby si každej myslel že je vše ok, a vážně se snažím – snažím se na to nemyslet, když mi to něco připomíná, ignorovat to, myslet na něco jinýho, ale stejně…jsem z toho blázen! Jo, je to normální, je normální, že se mi o tom zdá, že to pořád prožívám dokola a dokola, je normální, že zavřu oči a slyším ho šeptat mi do ucha:-! :-! Je normální že se vzbudím a pořád cítím strach, že vidím rozbitou sklenici a ty střepy mi připomínají střepy ..uvnitř mě!!!! Ale já to nechci! Kdyby tak šla vymazat paměť..Já – nenávidím ho! Nenávidím to monstrum co má tolik odvahy říkat si kluk! Nenávidím, že jedinej on ví, co všechno se stalo…jak strašný to bylo, jak hrozně jsem trpěla..jak jsem tam ležela, on si dělal co chtěl:-!je mi hrozně, hrozně! Ta špína, co už nikdy nesmyju, ten hroznej pocit že vyhrál…modřiny a škrábance, to všechno se zahojilo, ale moje duše se nezahojí asi nikdy!!! Fráze typu vše vyléčí čas nenávidím! S časem je to snad jen horší a horší..je to asi taky tím, že se teď o tom hodně baví, že je to konečně nahlášený..ale…nevím co dál! Na druhou stranu si říkám, že přece nejsem – bohužel – sama, že tohle se stalo víc holkám, po celým světě, a nikdo – policie, vláda…NIKDO nedělá opravdu něco, co by to zastavilo! Připadá mi, jako by to lidi ignorovali..nebo dokonce věty: může si za to sama! Neříkám, že to je můj případ, ale stejně – pane bože, ne přece znamená ne..teď si tady asi hraju na bojovnici za práva žen, ale…na tenhle problém by asi bylo potřeba, aby se změnila celá společnost! Je tak strašný být kompletně ztracená, nemít žádnej záchytnej bod….on mě neznásilnil jen fyzicky, je to sice hrozný, když na to myslím, bože, nejradši bych si ořezala kůži abych ho tam pořád necítila, ale – horší je že si vzal něco ze mě, on mě znásilnil spíš psychicky, byla jsem jeho loutka, mohl si dělat co se mu zlíbilo. Nenávidím, že když jsem nahá, vidím tu hrůzu znova! Nenávidím, že fakt nevím, jak budu schopná být s klukem..vždyť do hajzlu, já jsem si představovala jako každá normální holka svoje vysněný poprvý, a co z toho – ta hrůza..a nešlo o sex! To je jako přirovnat – kdybych strčila někoho pod vodu a on se topil a pil tu vodu, taky neřeknu, že pil..jo, sice se – navíc nechtěně – napil, ale o to tam přece vůbec nešlo! To nebylo pití, bylo to polykání vody a bylo to hlavně násilí!!!! A tohle je ten stejnej případ! Já – nenávidím ho! Zničil mi život, zabil něco – něco uvnitř mě, připadám si, jako bych vyhořívala zevnitř, jako bych nikam nepatřila..doufám, že teď, když mám psycholožku, můžu vážně věřit tomu,že čas mi pomůže…ale nepřeju NIKOMU, nikomu! to, co jsem zažila..protože být kompletně ztracená, a navíc to ještě vědět..je vážně hodně blbý! Nejhorší na tom stejně je, že kdyby se to stalo jednou – nebo dobře, dvakrát – ale já to ve snech prožívám pořád dokola! Pořád, všechno znovu a znovu, a do detailů..já nevím co s tím mám dělat! Ve snech a v těch mých stavech, o kterejch ví asi taky jen moje psycholožka..to je hrozný! Nechci pokračovat s pocitem, že tohle bude furt..já vím, že to tam bude pořád, někde ve mně, ten strach, a tak, ale – strašně moc se chci s tím nějak vyrovnat a brát to tak, že se prostě stalo..ale nejde to!Zatím se s tím prostě neumím smířit..ale snad to jednou bude lepší, a snad jednou budu zase aspoň trochu normální! Jen ještě doufám, že lidi, ke kterejm se chovám – né zrovna moc hezky, když se mě zeptají, nebo tak, tak že chápou, že je to taková tvrdá slupka, že taková nejsem, že mě to mrzí, ale že mě přivádí k šílenství pocit, že to ví, a hlavně – to, jak se na mě dívají, že vědí, jak jsem špinavá, použitá a zahanbená – to je to, co nenávidím strašně moc!!! A taky nenávidím to, že se asi do smrti budu zaobírat otázkou, jestli jsem nemohla něco udělat jinak…jestli tomu nešlo nějak zabránit..jestli jsem se nemohla třeba víc bránit…ale já se vážně snažila! Do poslední chviličky jsem se bránila, ale až se mi – sldakjfsaldjflakdjf
    Prostě pak už nešlo dělat nic, pak už jsem tam jen ležela a odpočívala každou sekundu, která trvala jako hodina, až už to skončí! Kromě hnusu, bolesti a nenávisti jsem necítila nic..ani podlitiny, škrábance..vnímala jsem jen tu strašnou bolest – fyzickou i psychickou! A od tý doby se to všechno opakuje, znova a znova..psycholožka říká, že to chce ven, proto mám ty stavy, ale – nechci o tom mluvit! Nechci, aby někdo věděl, jak hrozně si připadám! Pro mou lepší psychiku by spíš pomohlo, kdyby nikdo nic nevěděl a díval se na mě jako na úplně normální, a né na použitou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
    Omlouvám se, že je to tak dlouhý

    • naty Ahoj Market, kdyz ctu tvoje radky, jako bych cetla ty sve. Me zneuzival a jinak tryznil stryc cely detstvi. Doted denne prozivam to samy, co ty. Vsechno co se delo, ten jeho odporny pach a sliz, kdyz me topil ve vane, pujcoval atd. Rezu se, obcas si vezmu hacko nebo nejaky prasky. Vsude je o zneuzivani plno literatury, ale nepoznala sem odbornika, ktery by mi umel pomoct. A zneuzivani se tu nevednuje skoro nikdo.
      Taky je mi ze vseho nanic, nejradsi bych nebyla, rozrezala si telo, vykuchala se a pak vyparila, abych nebyla. Chci vymazat vsechny vzpominky, pocity, desy. Nechci, aby se to vracelo, abych se bala... Ale co se da delat. My holt uz mame mrtvou dusi... Budu rada, kdybys chtela treba napsat: stigmatized.mind@seznam.cz
      At je lip a drz se!

      • Jan Ahoj Markéto Nevím jestli jako muž mám právo zde přispívat,ale jediné co mě napadá jako rada, která by snad mohla pomoci je najít si nějakou činost kterou by se dal zaměstnat mozek. Psát, malovat, fotit, tančit a nebo třeba jen dělat nějakou fyzickou činost,protože bohužel neexistuje nikdo na světě kdo by ti pomohl to celé vyřešit. Lidi kolem tebe tě můžou jen podržet a vyslechnout ale nemůžou to vyřešit. Může ti 1000 lidí říkat že nejsi špinavá ale rozhodujcí je, že ty se tak cítíš. Moje partnerka se po TOM tak silně myla že si rozedřela tělo do krve. Nejsi špinavá nemáš mrtvou duši jsi určitě vevnitř velmi bohatej člověk. Ale já vím ty se tak cítíš. Ještě snad jednu radu která by mohla pomoct trochu to závaží nést lehčeji. Dejte se dohromady třeba pomocí tohoto webu ženy co se vám to stalo a podnikejte něco společně vyražte na kafe na vílet a nebo si třeba jen pište telefonujte, protože jedině navzájem se vy můžete plně pochopit

    • Romik Milá Markéto, je mi moc lito co jsi zažila a co prožíváš, tvá výpověď o pocitech se mě hodně dotkla. Držím moc a moc palce ať ti psycholožka nebo kdokoliv pomůžou.
      Má zpráva se týká jedné docela zajímavé věci. Už určitou dobu chystáme uspořádat seminář který se týká právě znásilnění a násilí na ženách a právě jak se tomu bránit, či prevence apod. Prostě informovat lidi.
      Jedná se o studentskou akci, bude to mít dvě části teoretickou - to budou dvě přednášky, první od policie a druhá od bílého kruhu bezpečí. A odpoledne budou praktické sebeobrany. Vstup je zcela zdarma a je to prostě aspoň nějaký pokus jak pomoci nebo jak předejít těmto odporným činům a jestli to aspoň jednomu člověku pomůže tak ta akce bude úspěšná.
      K tomu bych chtěl připojit prosbu. Pro prezentaci této akce chystám plakát, který bude vyset všude po Zlíně i v dopravních prostředcích jako informace o konání této akce. A rád bych na něm použil krátký úryvek z tvé zpovědi. Doufám, že to chytne i ostatní za srdce tak jako mě a odloží stud a přijdou na náš seminář a budou se učit bránit. Tímto se tě chci zeptat jestli to můžu použít, jestli k tomu dáváš svolení.
      Jinak tuto akci chystáme na přelomu září říjen na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

      Pokud jsem se tě nějak touto zprávou dotkl tak se omlouvám.
      Jinak přeji moc hezký den, s pozdravem Roman.

      • Marketh Ahoj Romane, velice mě těší představa, že by moje pocity mohly být k něčmu užitečné, a samozřejmě souhlasím. Jsem ráda, že se o tento problém někdo skutečně zajímá a chce pomoci. Doufám, že vaše akce k něčemu bude a držím pěsti, ať vám to dobře dopadne. A děkuji za pochopení i podporu. Ať vám to výjde! A - kdyby jeden plakát zbyl, byla bych ráda, kdybych ho taky viděla :-) Pošli mi ho prosím na mail - MarkyNovackova@seznam.cz
        Děkuji, Marketh

  • Mohu nějak pomoci?

    neuvedeno Ahoj!! Moje nej kamarádka se mi švěřila, že byla znásilněna. Asi před dvěma měsíci a taky mi řekla, že je těhotná. Má skvělého přítele a chápající rodiče. Myslíte, že zvládne dítě když je jí teprve 16?? Říkala mi, že mechtěla jít na potrat, protože by musela celý život myslet na to, ž někomu ani neumožnila žít. Myslíte, že jí mohu nějak pomoci nebo se mám jen dívat jak si přidělává starosti s dítetem, když je sama ještě dítě??

  • Co mám dělat?

    xxxxxxx prosím o radu...tak pred mesicem jsem se rozesla s jednim klukem a on mi rekl ze toho budu litovat...nebala jsem se ho protoze jsem si smazala vsechny jeho kontakty a tak...ale den pred taborem mi volal z neznamiho cisla at pridu do jedny ulice ale ja nechtela a tak me zacal vyhrozovat tak sem tam sla a on me znasilnil.Jela jsem na tabor kde sem svoje pocity schovavala ale ted ubec nwm co mam delat...pordte pls!!!

    • Mini Vím jak se cítíš. Zažila jsem něco podobného. bylo mi 15. Nebyl to sice můj expřitel, ale nevím, jestli by to něco změnilo kdyby byl. Ten kluk se mnou chodil do třídy. Jeho rodiče jsou bohatí a vlivní. On sám si o obě myslí buhví co není. Často jsme se spolu přeli a hádali nebo si nadávali. Jednou to přerostlo v bitku. Já jsem chodila do kurzu sebeobrany a tak jsem se prostě bránila. On prohrál, ale když se zvedal, řekl "toho budeš litovat" já jsem to nebrala vážně a myslela jsem si že to jen tak plácá. Jenže ne. Když jsem jendou sla sama večer domů objevil se přede i s partou kamarádíčků. Nemohla jsem se ubránit. Svázali mně a znásilnili. Já jsem pak odešla zase domů a nic jsem neřekla ze strachu. Jenže se mi to pořád vracelo ve dne i v noci a já už to nemohla vydržet. Zhroutila jsem se odvezli mně do nemocnice přidělili mi psycholožku a já jsem jí všechno řekla předali to policii a ti ho začali sledovat a našli pár dalších dívek a poslali ho do ústavu. Moje rada zní: Neboj se a mluv o tom nenech to zajít tak daleko aby tě to oslabovalo a omezovalo. řekni to komukoliv zbavíš se tak hrozných pocitů. bež s tím na policii třeba se ti vasmějou apošlou tě do háje nebo taky ne jako terapie na trauma je nejlepší o tom mluvit. Věř mi vím o tom své, když to budeš dusit níčím ti to nepomůže. Zkus to třeba říct své nejlepší kamarádce a dohodněte se že si s ním obě popovídáte vím že to zní hloupě a že je to těžké, ale znám minimálně jednoho člověka který to takhle vyřešil.

      • xxxxxxx uz vazne nwm co mam delat!!!...moc vam dekuji za rady taky sem se toho ridila a rekla to sve nejlepsi kamaradce ale on ji to udelal taky a ted me vydira ze jestli toho nenecham a budu o tom s nekym mluvit, udela to znova!!!!....uz vazne nevim!!!!

    • pepa je mi lito co se ti stalo prosim dej mi na neho kontakt nebo neco a ja si to uz snim vyridim nebo ho udej na policii ale hned

  • znasilneni

    nekdo kdo helda radu Ahoj lidicky...mam takovou prosbu o radu....kamaradka ma 16let,a nedavno se mi priznala,ze kdyz mela 14 tak prisla o panenstvi tak ze ji znasilnil bratranec....chci se zeptat...je neco co muze tato holcina jeste spetne udelat k jeho potrestani ? nebo nezbyva nic jineho nez ze ja jakozto nejlepsi kamarad toho kluka vykastruju vlastnima rukama ? dekuju moc

    • radka Doporučovala bych ji obratit se na Dětské krizové centrum v Praze 241484149 a nebo na Linku bezpečí. I anonymně.

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=