Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají.

Chtěl jsem kamarádce pomoci s tím, jak se vypořádat s traumatem po znásilnění, a tak jsem hledal na českém Internetu a nic jsem nenašel. Proto jsem toto fórum založil.

Možná bychom tu ale měli mít pár pravidel:

  • Pište jen vážně. Hloupé příspěvky se budeme snažit filtrovat. 
  • Nejmenujte nikoho, pokud nebyl odsouzen 
  • Pište nejen o problémech, ale především, jak se s nimi vyrovnáváte.

Váš Honza

Na tomto fóru může kdokoli přispět svým komentářem. Totožnost přispěvatelů je neověřena.

Odkazy

 

Stránkování

 
Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
  • ...

    EVA Ahoj holky Vaše příběhy mě dojímají a proto bych se chtěla svěřit stím svým. Je mi 19 a je to teprve 4 dny co se to stalo. Znásilnil mě můj kamarád. Jednoho dne mi napsal aby jsme šli popít že to bude odreagování před mou maturitou. Řekla jsem si proč ne. Den sem si užívala popíjeli jsme a bavili se. Najednou se mi začlo motat silně v hlavě jakoby mi hodil něco do pití. Hned sem napsala svým dvou kamarádům že něco není v pořádku. Zjistil to a bylo zle. Za tím co mě mí přátele hledali on mě znásilnoval nutil at ho beru do pusy a když jsem nechtěla mlátil mě jednu chvíli jsem se snažila se bránit ale zmlátil mě tak že sem padla do bezvědomí. Když jsem se probrala byl na mě..... Pořád po mě řval a ja jen brečela a prosila najednou jsem uslyšela bouchání na dveře chytl mě pod krk a začal tkačit myslela jsem že jsou to mé poslední minuty ale zároven jsem věděla že za těmi dveřmi jsou mi přátele že se jen musím dostat nějak ven. Zkusila jsem znova prosit a slibovat že to nikomu neřeknu. Když bouchání přestalo řekl že pojede semnou domů kde si zbalím všechny věci a nastěhuju se kněmu. Souhlasila jsem nechal mě tedy oblíct a šli jsme když otevřel dveře byli tam mí přátele s policii. Skočila jsem jim kolem krku. Policie ho odvedla já stravilá hodiny v nemocnici a na policajtech. Zatím je jen ve vazbě bojím se každý den že soud ho neodsoudí. A má psychika? Je tak v háji že každý den musí být u mě někdo s přátel bojím se totiž vyjít na ulici sama. Jsou mi oporou ale pokaždé když jsem sama a nebo jen zavřu oči vydím to vše jakoby se dělo znova. Cítím pořád jeho pach na sobě. A když vidím v zrcadle modřiny na krku a na těle mám slzy v očích.Občas si říkám že kdybych tam umřela bylo by mi líp. Připadá mi to že život už nemá smysl....

    • klara Klarahreusova se menuji na fb tak si me pridej dekuji

    • klara Klarahreusova se menuji na fb tak si me pridej dekuji

    • Eva Klárko mě znásilnil kámoš od mého bratra který mě od malička znal víc jak psycholog mi pomohli kamarádi na dotyky ood chlapů sem si zvykla jen díki nim jako s cizíma mam ještě problém ale na tom už taky pracujeme jestli máš fb můžem pořádně pokecat tam věřmi je lepší jak zněkým o tom mluvíš

    • klara No jo lehce se rekne ver klukum... verila sem kamosovi a on misto pomoci me jen sproste osahaval... segry by se mi vysmali jedna je nymfomanka a druhou to nezajima. Prodte ted nemohu najit nejake vychodisko.. neverim nikomu.bojim se podrazu... konicky mam take kde se vyskytuji kluci.. na jejich spolecnost sem si jiz zvykla ale na to kdyz se me dotknou ne... dnes sem zase potkala onoho kluka a jen pri pohledu na jeho oblicej kde se mi vysmival zhroutila jsem se nazem... snad to bhde na intru jine...

    • Jesica Může jí to pomoci v tom, že se toho vyvaruje a neudělá stejnou chybu jako já. Navíc jí moje celková zkušenost, pokud jí četla, může být tím, co jí povzbudí, protože říká, že i když je to těžké, dá se to opracovat.
      Osobně mě posiluje, když si uvědomím, že už někdo přede mnou zvládl to a to. Přináší to naději, že se to může povést i mě.

    • Igor A ta tvá fráze, že si se propadla čím dál tím více na dno, to jí má jako pomoci? Tím ji spíše vystrašíš a uvrhneš do ještě větších depresí než je teď. Jsem chtěl říct, že se musí časem aspoň trochu otřepat. Nevím jako Jesico, ale podle mě je mnohem lepší ji povzbudit a říct ji, že její budoucnost nemá vidět úplně černě. Je úplně jasné, že už z ní nebude nikdy ta stejná osoba jako před znásilněním.

    • Jesica To, že Klára prožívá svá zranění, je zcela pochopitelné. Tvé prohlášení, že z ní někdo udělá normální ženu, není opravdu na místě. Ty formulace, které píšeš, jako: "vzchop se, život jde dál", nepomohou. Naopak z toho zní bagatelizace problému. Myslím si, že Klára je teprve někde na začátku své cesty k vyrovnání se s traumatem, kde je všechno šedé a beznadějné. A nejde to jen hodit za hlavu, jít dál. Když jsem odešla z domova, chtěla jsem jít dál a zapomenout, chovat se, že není žádný problém. Díky tomu jsem se propadala na dno více, než muselo být nutné.

    • Igor Kláro, ty jsi tu někdy psala svůj příběh, kdy? Zkus začít chodit někam, kde se učí sebeobrana nebo nějaký bojový sport - nejlépe krav maga. Tím si budeš jistější, že se případně v budoucnu ubráníš napadení plus nos sebou neustále pepřový sprej. Vzchop se a buď silná, život jde prostě dál a co se ti stalo, to už nezměníš. Zkus dát klukům šanci a třeba se časem najde někdo, kdo o tebe bude stát, podrží tě a udělá z tebe normální ženu. Od tvého táty je to sviňárna, ale když ti nevěří ani rodina, tak je to hrůza. Mohla by si si najít nový koníček, ať na to aspoň přes den nemyslíš. Ségrám se svěř, může to zkusit i na ně, tak ať si na něj dají pozor.

    • klara mám noční můry.. jak dlouho to ještě potrvá... já na to nemám.. prostě ne... budím se s hrůzou,. bojím se i táty.. . prostě všech... jak ráda bych řekla že mi je něco nepříjemné ... ale vždy se vrátí strach a já znehybním strachy,.jsem jen kus hadru,,
      nejsem žena... jsem kus hadru.....

    • klara no jo je to fakt boj potkávat ho pořád... já se bojím vyjít na ulici... ségry o tom neví co se stalo... mamka je furt v práci a táta mi nadává do kurvy... protože věřili jemu... já se už zblázním... mám problémy s tím abych si něco neudělala.... občas chci chcípnout,... to je hrůza. nechápu jakto že je on venku a já se bojím... bohužel většina chce jen sex a tak mi nikdo nepomůže.. :'( není nikdo kdo by mě vyslechl.. .utišil a pomohl mi... jsem na dně... a nechci na něm být...

    • Igor Evi, tak se nejspíše soustředil, aby si udělal dobře. Nějaké kousnutí jej nejspíše vůbec nevyvedlo z míry, byl tvůj kamarád a pokud tě dobře znal, tak věděl, co od tebe čekat. Jesico, jasně dá se na tom zapracovat, nemůžeš se furt dojebávat, život jde prostě dál.

    • Jesica Evi, nemáš zač. :) Důležité je, aby sis našla svou cestu a svůj způsob, jak se s tím popasovat. Nedávno jsem se rozhodla, že se pokusím svou zkušenost zneužívání využít ve prospěch druhých, píšu o tom na stránky. Kritické jsou první roky, kdy s tím musíš žít. Možná bys měla zkusit kurz sebeobrany. Cítila by ses třeba jistější.
      Igore, ve svém pracovním zaměření spíše podávám ruku já. :) Pracovní a soukromé vztahy jsou samozřejmě jiné. Už se s tím srovnávám přes deset let a nejsem už ta malá vystrašená holčička. Když na sobě člověk začne pracovat, důsledky se postupně dají zmírňovat.

    • Eva ahoj Igore myslím že nakopnutí do rozkroku u něj nepomůže když sem se snažila bránit kousla jsem ho do krve do rozkroku a on se nehnul a Jessi děkuju za tvé rady si moc hodná

    • Igor A jak by si jako reagovala, kdyby si přišla na pracovní pohovor a zpovídal by tě chlap a při rozloučení by ti chtěl podat ruku?

    • Jesica Nemám ten pocit, že jsem útočná. Jen se snažím předat něco ze svých zkušeností. Muži mi nevadí - tedy jen do chvíle, kdy na mě chtějí sáhnout. Já jednoduše nehodlám kohokoli podporovat v jeho nenávisti a snaze se mstít, v jeho zlobě. Ani ženy, které si prošly podobou situací se nemohou plně vcítit do jiné, pouze přiblížit, chápat.

    • Igor Ze ja jsem neco psal, ja te pochopil. To vy znasilnene zeny is omylne myslite, ze se do vas nemuze nekdo vcitit, kdo to nezazil na vlastni kuzi. Podle me mas Jesico averzi na chlapy, tve reakce na me jsou velmi utocne, jak kdyby ti vadilo, ze k Eve mam co rict.

    • Jesica Asi jsi mě nepochopil. Jedna věc je obrana, druhá otevřený a úmyslný útok a sžírání se nenávistí, touze po odplatě. Velice snadno se může stát, že nenávist vůči tomu druhému přeroste v nenávist v sebe sama, sebepoškozování, což je velmi těžké překonat. Znám ten strach, kdy můžeš na ulici potkat člověka, který ti ublížil. Vím, jaké je to denně s tím člověkem žít a čekat, kdy to zase přijde. Proč se snižovat na jeho úroveň? Už tak dost je sebevědomí podupáno.

    • Igor Eva má svou vlastní hlavu, vůbec nemusí udělat to, co jsem psal. Jestli ti ale příjde normální nic neudělat, když jej náhodou pustí a ona bude to hovado potkávat venku, tak tím si fakt nepomůže. Pomůže si jenom tím, že by se odstěhovala, nic kloudného mě nenapadá, když nechce použít pro něho nějakou odplatu. Už jsem někde jinde četl, že jak toho násilníka pustili, tak tu ženu znásilnil ještě víckrát. Jako aspoň pepřový sprej by mu mohla stříknout do obličeje plus ho pořádně kopnout mezi. To jsou mé rady, co bych udělal já, Eva se jimi řídit může nebo ne, v hlavě má mozek a sama si určí, co je pro ní udělat nej.

    • Jesica Igore, touhle radou o agresivitě určitě nikomu nepomůžeš. Podporovat v někom nenávist a touhu po pomstě není adekvátní.

    • Igor Já být tebou a kdyby jej pustili, tak si obstarám kyselinu a chrstnu mu to hajzlíkovi do obličeje. Taky by si mu zkazila zbytek života jako on tobě! Hlavně ti musí pomoc tvá rodina když to nepomůže, tak jdi k psycholožce/do poradny. Pokud mají dost důkazů, což je i svědectví kámošů a zasahujících policistů, tak jej pošlou do lochu, to si piš!

    • Jesica Evi, podpora může být začátkem ke Tvému boji s minulostí. Já jsem na začátku byla úplně sama, což bylo to nejhorší období. Vzpomínky se dají zpracovat, už nebudou mít takovou moc. To, že se vrací, je normální. Osobně v tom vidím proces k vyrovnání se s tím. Dovedu si Tvou situaci představit. Vyhýbám se tomu říct, že vím, jak se cítíš. To ve mě vyvolává nepříjemné pocity. Naše vnitřní prožívání je jedinečné. Přesto můžeme do svých životů přinést naší zkušenost. Ta moje je, že se dá najít cesta, jak z toho ven. :)

    • Eva Klarko je to opravdu hnus neumim si předstvit že by ho pustili a ja ho potkavala a Jesi ani podpora mi nějak nepomáhá je to beznaděj když se ty vzpomínky neustále vracejí

    • Jesica Děvčata, v první řadě bych vyhledala nějakého odborníka - psychologa, psychoterapeuta, případně zašla do krizového centra, kde vám mohou poradit, co dál. Policie v tomto směru není až tak důležitá. Podpora někoho, kdo vás má rád, ano. :)

    • klara Vim jak se citis
      Po opakovanem pokusu o znasilneni jsdm nebyla temer schopna vyjit bezestrachu na ulici... bala jsem se jenze sem o tom nemohla rict... mamce zemrela segra a ona se hroutila nemohla jsem pridelavat starostj... misto toho jsem se pokousela o sebevrazdu.. bezvysledne... po pokusu od kamose co mi slibil pomoc ze se mnou strach prekona...po tom co me jen hnusne ohrabavala bylo mu jedno ze brecim a prosim aby toho nechal.. rikam ssi proc ziju... ten strach je stale trvajicii... bojim se vztahu proste jo... nemohu mit kluka asi.. podlamuji se mi kolena kdyz nekoho vidim.... strachy... policqjti mi neveri a anoli nikdo z rodiny.. pry neni normalni ze jsem nekricela... a se ale tolik bala... hroutim se kdyz vidim toho kluka kdyz me miji.. bojim se ze to udela zas
      ...nevim co si pocit a to mqm zivot pred sebou... uz jen o pouhe sexualni narazce na velikost meho poprsi. Se mi dela zle...n

  • Lze znásilnit i slovy?

    J. Narazila jsem na toto fórum náhodou. Už delší dobu vyhledávám témata, která by se zaobírala obdobným problémem, který mám. Nebyla jsem znásilněna, ani zneužívána, ale řeším věc, jenž k tomu nemá zas tak daleko. Kdybych měla začít od začátku, tak jsem vyrůstala od osmi let jen s matkou, sourozenci a babičkou. Ale s otcem jsme se pravidelně vídali. Bohužel, má matka i babička si dlouhá léta vybíjely vztek na otce na mě a na sestře. Spoustu věcí si pamatuju doteď - oplzlá obviňování, vulgární nadávky... Jednou, když jsem otce bránila, na mě babka vyletěla s ním, že jej bráním proto, že s ním spím a mě to nestačí - bylo mi asi třináct let. Babičce ani matce jsem vlastně nikdy nevěřela a můj vztah k nim je spíše vztahem ke "známým." Když jsem v jedenácti letech dostala poprvé měsíčky, měla jsem velký strach vůbec se o tom zmínit. Jakmile to prasklo, matka i babička po mě začaly řvát, že když přijdu "nabouchaná" půjdu na potrat nebo mě vyhodí z baráku. O intimních věcech jsem se bavila s kamarádkami, ptát se rodiny jsem neměla opravdu zájem - vždy se o těchto věcech mluvilo pouze s opovržením a vulgárně. U otcovy rodiny zase takovým tím stylem, který z ženy dělal jen nástroj na uspokojování mužských choutek. Vlastně jsem nikam nepatřila, pro obě rodiny jsem byla k ničemu a nebyla dost dobrá jenom proto, že jsem se narodila jako holka. Můj úděl byl jasný: něčím se vyučit, pracovat, vdát se, mít děti, pracovat, hlídat vnoučata - a umřít. Sny si mohli plnit jen kluci. Celé dospívání jsem byla jen utrápeným uzlíčkem nervů, poslouchala oplzlé poznámky mužských příbuzných (kromě otce - s tím mám velmi dobrý vztah. Hlavně pro jednoho strýce, který by nejraději řídil život všem v rodině, jsem byla divná už jen proto, že jsem od patnácti nelítala za klukama), pohrdala chlapy kolem sebe jako zvířaty, přitom si paradoxně hodně přála, aby tady byl někdo jenom pro mě a odvedl mě někam hodně daleko. Ale takového člověka jsem našla až hodně po dvacítce, kdy jsem se už hodně změnila a vylezla ze své ulity. Měla jsem rok předtím první, kratičký vztah - dotyčný mě do něj "ukecal" a pak prostě zjistil, že to není ono. Bolest vlastně úplně odezněla až po dvou letech. Ale mám krásné vzpomínky, nelituji toho. Vše bylo takové nevinné, ale pro mě hodně intenzivní. Pak jsem si našla nynějšího přítele (našla je namístě - byla to moje iniciativa). Je to vysloveně taková ta moje druhá půlka, velice si rozumíme. Ale já se vlastně dva roky užírám nad tím, že nejsem schopná ten vztah naplnit, že jsem do toho neměla lézt. Kolikrát jsem přišla za přítelem s tím, že se rozejdeme - nechtěl. Klidně by si mě prý i jednou vzal. A tady je důvod, proč sem píšu: Prostě se s ním nedokážu milovat. Při pokusu o styk se mě zmocní panika, začnu se bránit. Mám pocit naprosté bezmoci. Chovám se tak, jakokdyby mi chtěl ublížit. Vždy při tom kromě bezmoci mám pocit ponížení. Byla jsem za tím u gynekoložky, ale ta to chce řešit jen chirurgickým odstraněním panenské blány. Nejdřív jsem na to chtěla přistoupit, myslela jsem si, že pak už to nějak půjde, ale po bližším pátrání o tomto zákroku jsem zjistila, že problém mi vyřešit nemusí, může ho dokonce zhoršit. Protože problém je v hlavě a i tenhle zákrok moje psychika vnímá jako zraňující a ponižující. Jak to řešit - nevím. Několik let jsem brala antidepresiva, myslela jsem si, že s jejich vysazením to bude lepší. Ne. Přišla jsem dílem i díky nim o libido a doteď je velmi slabé. Jsem nejspokojenější, když jsem zavalená prací (studuji a do toho pracuji) a na tohle vůbec není čas, i když mazlení a doteků máme hodně. Jen nevím, jak s tímhle do budoucna. Rodinu mít nechceme, tak nějak mám už odchováno (jako nejstarší dítě v nakonec početné rodině) a i hlídání dětí i těhotenství mám spojené s ponižováním dospělých. V posledních letech se těhotným a matkám vyhýbám - cítím se vedle nich psychicky špatně a těhotenství se mi začalo hnusit. Jinde si to přítel nevynahrazuje, je silný introvert a i když jsem se ho snažila podezřívat, bylo to zbytečně. Obdobným vztahem si už prošel. Jeho první přítelkyně po dvou letech, kdy kvůli její zdrav. problémům spolu nic neměli, odešla za jiným. Celou dobu ji byl věrný. Ve vztahu mi na jedné straně je dobře, na tu druhou chci být zase sama a už se nikdy do ničeho podobného nehnat. Víte, já bez větších intimností neumřu, nechybí mi to, na tu druhou mám prostě pocit, že příteli něco dlužím. Že to mám udělat jen kvůli němu. A to nechci. Kolikrát jsem mu říkala, že jsme se měli potkat tak o čtyřicet let později - dokážu si představit, že s ním zestárnu, ale ne, že s ním (kvůli tamtěm věcem) prožiju to předtím. Sice jsem se od rodiny už částečně odtrhla, ale stále mám při jakékoliv oplzlé poznámce pocit, že jsem oběť, že jsem špinavá. Už se vyhýbám i lidem, kteří by se mě mohli ptát na svatbu nebo na děti - jakmile se mě někdo zeptá, najednou se mi zprotiví. A čím víc do mě někdo hustí důležitost rodiny a manželství, tím je můj odpor a je až fyzický. Zajímalo by mě, jestli je tady někdo, kdo má třeba obdobný problém. Vím, že to není následek znásilnění, ale prostě mám v sobě takový divný pocit, jakokdyby to vlastně prakticky celý život dělali. Alespoň slovně. Přitom se snažím být veselá, ráda pomáhám lidem, památkám a chci tomu zasvětit i svůj celý život. Jen nevím, jak se poprat s tímhle "temným pasažérem" v sobě...

    • Alex141 Ahoj, moje mama mala taky oplzle poznamky, chodila hola dole bez mne to vadilo prislo mi to nechutne, komentovala moje ochlpenie a proste do teraz je mi z toho hnusne. Je fakt ze znasilnenie to nie je ale zp sychologickeho hladiska sa jedna o vec incestu. K nemu patri prave nevhodne poznamky, ukazovanie pohlavnych organov, takmer cokolvek co v tebe vyvolava pocit znechutenia a citis sa divne. Este teraz o tom nerada rozpravam. Sniva sa mi o tom casto a ked mam obdobie ze si na to spominam tak sa ma priatel nesmie dotknut. Ale je to jej chyba, Ona mi robila aj ine veci, ktore s radia medzi tyranie a mam z detstva traumu ale prijmi fakt, ze sa jednalo o zle chovanie k tebe ako ku dietatu, ze si si to nezasluzila, bolo ti odobrate detstvo a postavili ta do neprijemnych situacii a o to tu ide. Ja som kedysi tiez verila veciam, co mi boli ako malej povedane, ale uz neverim. Viem ze to neviem v sebe dusit, pretoze mi preskoci, musim hnev prezit a vratit spat agresorovi. Inac si to odskace moj partner a ten za nic nemoze.

    • Jesica Milá J. Není třeba omluv. I "pouhý" emocionální nátlak může vyvolat reakce takové, které se projeví i u fyzického násilí. Sama jsem si uvědomila, že větší podíl na tom, jak jsem se cítila, byl spíše daný silou slov a argumentů, které můj otec používal. Pokud bych měla od sebe oddělit samotné znásilnění nebo samotné nechutné a zraňující řeči k tomu, brečet se mi chce hlavně díky těm slovům. Pak se k tomu přidá i ta tíha toho fyzického, co jsem prožívala.

    • Ameli Milá J.,
      chápu, jak se cítíte, můj vztah k vlastní rodině je spíše vlažný, o tom, co mě potkalo se doma vůbec nemůžu zmínit. Již od prvních náznaků zájmu o opačné pohlaví mi bylo dáno najevo, že jsem necnostná, byť jsem udržovala s mužem jen normální společenskou konverzaci. Rodiče si přáli syna, bohužel mají mě - dceru. Dětství jsem strávila pod babiččiným dohledem, doma byla často disharmonie. Z vlastní podstaty jsem zaměřena na něco jiného než na vztah včetně intimního sblížení, lepší pocit mám z práce, která mě baví. V tomto směru to mám jednodušší, protože jsem pro muže neatraktivní a vlastně můžu říct, že pro 99% jsem vždy i taková byla. Vztah s mužem vnímám pro sebe jako přítěž, vyvolává to ve mě pocit úzkosti.

    • J. Samozřejmě, nemíním tímhle příspěvkem zlehčovat skutečné znásilnění - chápu, že to je ještě horší :( Jde mi o obdobný osud. A omlouvám se za případné chyby v textu, píšu velmi unavená...

  • Výzkum pro bakalářskou práci

    Monika Přeji hezký den, jsem studentkou oboru Sociální práce na Fakultě sociálních studií v Brně a ráda bych vás prostřednictvím tohoto fóra požádala o pomoc. Následující dotazník o jehož vyplnění bych vás ráda požádala, je součástí mé bakalářské práce, která se zabývá tématem obětí znásilnění a jejich následných psychických obtíží, zejména riziku rozvoje posttraumatické stresové poruchy.
    Ve své práci zjišťuji, nakolik je první kontakt při nahlášení trestného činu důležitý, a jakým způsobem se policisté či další pracovníci, se kterými oběť přijde do kontaktu, chovají. Cílem mé práce je najít efektivní způsoby, jak riziko psychického dopadu snižovat.
    Dotazník je proto určen obětem znásilnění, které tento trestný čin ohlásily na policii či vyhledaly jakoukoliv jinou odbornou pomoc. Budu velmi ráda za váš čas a otevřenost, který dotazníku věnujete. Je zcela anonymní a do budoucna by mohl přispět k lepšímu přístupu k obětem.
    Odkaz na dotazník: http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/pristup-k-obetem-znasilneni/

    • Petr Janíček Tak e-mail už jde, byla to moje chyba v adrese...

    • Petr napsal bych na e-mail, ale není funkční :-(

    • Petr Janíček Dobrý den, nevím, zda se ozývám správně, ale potřebujete i něco jako znásilnění muže od žen??? Pokud ano, napište. Děkuji Petr

    • Monika Samozřejmě, pokud budete mít nějaké otázky k dotazníku či zmíněné práci, můžete se ozvat na mail zezulova.monika@centrum.cz.

  • Prosím o radu

    Péťa Ahoj, jsem se svou přítelkyní šťastnej něco kolem roku,ovšem před nedávnem jsme si povídali a já jaksi úplně náhodou se dozvěděl, že její první sexuální zkušenost byla s klukem s kterým bLa asi jen týden a že to nechtěla ale že ji dřel a ona nemohla nic dělat.. Říká pořád ze to jde už dobrým ze na to nemysli ale já vím covidím! :( Sex provozuje mě celkem často a rekl bych ze i bez problémů jen jednou mi rekla ze na to myslela pri tom! Ovsem nekdy kdykoliv si na to vzpomene tak ji hnedka tečou slzy.. A tvrdí Míšo poslední chvilky ze to tim není.. Já ji porad rikam ze mě může věřit... A ona ze miverí ale ze me nechce zatěžovat , což me dost štve!
    Je mi 17 a jí 16 a já jaksi nevím jak ji pomoci, ve skole máme psychološku a tak sem za ních chtěl zajít myslíte žene to dobrý nápad ? At uz sám pro radu či s ní .. Nevím jak ji pomoci :( moc mě to mrzí...

    • Jesica Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys vyhledal pomoc odborníka. Na Tvém místě bych za ním zašla sama. Uvědomuju si, jak to může být pro Tebe těžké. Od mých přátel se mi dostala odezva, jak to pro ně bylo těžké, když se dozvěděli, čím jsem si prošla. Nevěděli, jak mi pomoci a asi se v tom necítili nejlépe. Odborník by Ti mohl poradit, jak to ustát.

  • Motivace..

    Nela Je to už 5 let co se to stalo, bylo mi 11 a šla jsem večer od kamarádky..byl to děs...
    Nenáviděla jsem kluky, jakej koliv dotyk mi vše připomněl, trpěla jsem nespavostí, depresemi, doteď se bojím i táty a to mi nic neudělal, krom výchovných pohlavků..
    Poznala jsem jednoho kluka a po roce jsem se rozhodla mu dát šanci. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla mít někdy nějaký vztah s klukem. Postupně jsem ho poznávala.. Začali jsme spolu chodit, postupem času jsme mu řekla co se mi stalo. Holky nevím jestli je to ten nejchápavější a nejhodnější kluk na světě, ale je to super. Cítím se s ním v bezpečí, přišel na to jak mě uspat. Jsme spolu už druhým rokem. Má to se mnou těžký, sex moc nevyhledávám, ale chápe to. Párkrát jsem dostala záchvat, když se naštval nebo jen tak ze srandy mě dal "výchovnou". Vždy se mi omluvil, věděl jak mě uklidnit a jak mi pomoc. Všeho se s ním postupně zbavuju, jen mi stále vadí, když se mě dotkne na krku, ale to je detail oproti začátkům. :) ... Vždy říká, že by nedovolil, aby mi někdy někdo ublížil, brání mě. Vím, že to nejde, aby mě vždy bránil, ale mě to pomáhá. Nebojím se už tak. Jsem mu nesměrně vděčná, ale nevím co bych bez něj dělala. Bojím se, že když se mezi náma něco stane a rozejdeme se, tak že to nezvládnu a zhroutím se.. Miluju ho! A asi už bych nikdy nikoho tak milovat nemohla, krom mojich potencionálních dětí.

    Holky vím, že je to těžká, ale aspoň jednomu klukovi jednou dejte šanci,..počkejte až se najde hodnej chápavej kluk.. Přála bych si, aby všichni měli takové štěstí jako já,..držte se holky!!! :)

    • Bara Děkuji, budu doufat v totéž a přeji hodně štěstí.

  • Prosba

    Anna Dobrý den, v první řadě chci říct, že je mi nesmírně líto, co se vám dívkám a ženám stalo. A pokud je tento článek nevyžádaný, tak ho prosím smažte.
    Jsem herečka a jako téma svého následujícího představení jsem si zvolila "znásilnení". Chtěla bych prostřednictvím divadla informovat veřejnost o tom, co se děje. Jak hrozný a děsivě běžný je to čin a jaké má následky na tělo a duši. Ale zároveň chci ukázat, že to může mít dobrý konec. Četla jsem již mnoho článků žen, kterým se to stalo a článků o nich a většina měla pozitivní konec. A tyto vaše články mě přesvědčily o tom, jak jsou ženy silné a jak se umí vyrovnat s nepřízní osudu.
    Lidé o tomto tématu nemluví a nevědí, jak alarmující jsou počty zneužitých žen. A to ostatně nevíme nikdo. A jak hrozně se někdy chová policie a okolí k obětem tohoto činu. Na některých stránkách lidé dokonce spekulují o pravdivosti článků. Chtěla bych, aby lidé věděli, jak se zachovat v situaci, kdy se jim například někdo s něčím takovým svěří.
    A proto bych vás chtěla požádat, jestli byste o tom se mnou mohly mluvit a svěřit mi své pocity a zkušenosti. Budu tedy ráda za přátelský rozhovor prostřednictvím emailu či osobně.
    Děkuji moc a omlouvám se, jestli je má prosba nevhodná.

    • Anna Moc vám děkuji. Hrozně si toho vážím. Jsem ráda, že budu moci nějakým způsobem, snad pomoci nebo někam posunout toto téma ve společnosti. Určitě se brzy ozvu. Děkuji

    • Renata Dobrý den, ráda se svěřím, na mail, anebo pokud jste z Prahy, můžeme se sejít i osobně, můj mail je sdilenaterapie@seznam.cz

    • Jesica Já se o svůj příběh rozhodla veřejně podělit také z důvodu, abych ukázala, že s tím lze bojovat a posouvat se k lepší budoucnosti. Vaši motivaci proto plně chápu. Kdybych mohla nějak konkrétně přispět, můj mail je dlouhacesta@centrum.cz.

    • Anna Děkuji moc za odpověď. Rozdíl mezi zneužíváním a znásilněním lidé asi neznají či neřeší. Mé téma je znásilnění. Chci, aby nebylo takovým tabu, aby se oběti nebály o tom hovořit. Pochopila jsem, že to je to co dost pomáhá. A ráda bych také věděla, co si myslíte, že bych dalšího měla divákům zdělit. Chci vyprávět příběh ženy, které se to stalo, prošla si mnoha etapamy života, než se s tím srovnala a začala žít a je šťastná. Četla jsem několik článků, které mě přesvědčily o tom, že to může mít dobrý konec. A tuto naději bych chtěla předat všem.

    • Jesica Vítám každý nápad, který by pomohl situaci zlepšit. Sice už to není takové zasekané jako před patnácti lety, přesto by to chtělo více.

      Nechci, aby to vyznělo špatně, přesto to potřebuju říct. O znásilnění se hovoří více, je více snahy. Mě se také týká, ale prožila jsem ho nejednou v souvislosti se zneužíváním. A těchto svědectví mnoho není. Neznám mnoho šťastných konců či konkrétních snah o pochopení problematiky u společnosti. Mám pocit, že tyto dva pojmy lidé spojují dohromady a neodlišují to, že jde o jiný problém. Zneužívání není o znásilnění. Nelze ani soudit, co je horší (setkala jsem se s tím a nebylo mi to vůbec příjemné). K tomu ani dojít nemusí. Přesto se to v životě člověka zásadně promítne. Hovoří se o tom, co se děje, když se na zneužívání přijde a aktivně se řeší. Téma života dospělých, kterým si tím prošli, mi chybí.
      Omlouvám se za svou vsuvku. Proletělo mi to hlavou a já to nechtěla ignorovat.

  • Osobní stránky

    Jesica Na toto fórum jsem se dostala před několika týdny. Ačkoli bych se s vámi ráda podělila o můj příběh, říkala jsem si, že bych to zde nechtěla zaplňovat dlouhým příspěvkem. Navíc si myslím, že by to nebylo vše, co bych chtěla říct. Rozhodla jsem se, že se o své zkušenosti podělím prostřednictvím blogu. Byla jsem zneužívaná. Nyní, když jsem našla v životě určitou stabilitu, bych se chtěla více angažovat v této problematice. Mám pocit, že společnost stále není dostatečně neotevřela diskuzi.
    Mé osobní stránky najdete na adrese http://nevzdavamse.blogspot.cz/ Jsou založení poměrně čerstvě, ale věřím, že se budou jen rozrůstat. A snad i v budoucnu někomu, kdo na ně zabloudí, alespoň trochu pomůže jejich obsah. :)

    • Jesica Katko, u mě žádná podpora od rodiny nepřišla. Vůbec od nikoho. Naopak mi více přitížila - zejména od matky. I po těch letech je mi z toho smutno.
      Pomohli mi až lidé, které jsem v dospělosti potkala, stali se mou oporou, nahradili mi zčásti rodinu.
      Nevím, jaká je situace u Tebe. Kdybys měla možnost si s nimi o tom popovídat, zkusila bych to.

    • Katko Ahoj, chtěla bych se zeptat - jaká je dlouhodobě reakce rodiny na Vaše znásilnění, zneužívání? Je to už to delší doba, co se mi to stalo, přesto mě nejvíc zraňuje nezájem a žádná podpora od rodiny, přátel..přitom to vědí..tendence je zadupat ten problém, nemluvit o tom nebo to přehlížet..

    • Jesica Ahoj Majdo, určitě mi můžeš tykat. Děkuju za odezvu. O tématu sebepoškozování chci napsat, díky za podnět. Uvažovala jsem, zda na toto téma založit samostatnou rubriku - asi to udělám. Povedlo se mi to zvládnout a ráda se o to podělím. :)

    • Majda Ahoj, pěkné stránky, děkuji a velmi drsný příběh, moc Tě obdivuju za to, jak to zvládáš. Doufám, že nevadí, že tykám. Našla jsem v jednom tvém článku zmínku o sebepoškozování, nechceš o tom napsat něco víc? Třeba jak jsi to překonala - jestli se Ti to povedlo?

  • Tvrdý sex

    Honza Ahoj. Mám přítelkyni, která byla obětí znásilnění (v té době sem s ní ještě nebyl). Už je to 4 roky co se jí to stalo. Podle toho co jsem četl, to snáší "dobře". Ale chce po mě jestli bych s ní nezkusil trochu tvrdší sex. Mě by to až takovej problém nedělalo, ale bojím se aby se jí přitom nevrátilo nějaké trauma. Ona tvrdí, že ne.. Ale nejsem si tím úplně jistej.. Mám jí hrozně rád a rád bych jí vyhověl, jen nevím jestli můžu. Díky za odpověď. :) popř.: mail: mory222@seznam.cz

    • Jesica Ahoj Honzo, já si myslím, že to těžko můžeme posuzovat za Tvou přítelkyni. Mám za sebou zkušenost zneužívání, proto si uvědomuju, že je mnoho věcí, slov, podnětů, které mohou spustit nepříjemné pocity, návrat vzpomínek. Ačkoli jsem si vědoma, které věci to mohou způsobit u mě, stává se mi, že se to stane i v situacích, které jsem za „nebezpečné“ nepovažovala.
      Pokud máš možnost, zkus si o tom s přítelkyní znovu promluvit, ujasnit si, co od tvrdšího sexu očekává. Věřím tomu, že je se svým zážitkem znásilnění srovnaná a nebude to v jejím přání na překážku. Přesto bych ji na Tvém místě ujistila, že kdyby jí to přeci jen bylo nepříjemné, budeš to respektovat a ihned toho necháte.
      V téhle problematice za sebe nevidím jednoduchý recept, jak tohle odhadnout. Za stěžejní považuju to, že o tom budeš s přítelkyní mluvit. :)

  • Prosba

    Michaela ahoj, v 17 ti letech jsem byla znásilněna. Dodnes se s tím nedokážu vypořádat, ale to si myslím, že neni podstatné. Mám na Vás všechny prosbu. Studuju Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, nyní třetí ročník. SOučást mé bakalářské práce je i praktická část, do které bych chtěla udělat dotazník pro lidi, jako jsme my. V dotazníku by bylo např.: co děláme, abychom se s tím vypořádali, zda-li o tom mluvíme, jaké služby pro nás jsou, zda-li je využíváme apod. Mohla bych Vás poprosit, zda-li by byl někdo ochoten takovýto dotazník vyplnit? Pokud ano, kontaktujte mne prosím na michaela.paulova@seznam.cz Nebo mi prosím poraďte, kam jinam se mohu obrátit. Budu moc vděčná, když do toho pujdete. Děkuji

    • klara Klahreusova@seznam.cz napis a ja ti odpovim

    • Jesica Napsala jsem Ti mail. ;)

  • radu

    klara Jak se mam zbavit pocitu ze jsem spina.kus hadru se kterym si kazdy muze delat co chce... byla jsem tyrana a opakovany pokus o znasilneni od dvou kluku... jak se toho zbavit kdyz se bojis vyjit ven..aby ti nikdo nic neudelal... rezu se nevim jak dal ..

    • klara Chtela jsem za vsim udelat tlustou caru ale jeden dotyk a vse je zpet

    • klara Jo no u holky uz mi nevadi obejmuti ale u kluka staci jen aby se nepatrne dotkl me ruky a panikarim... proste uz asi nedokazu verit klukum.. nevim prodte se bojim. Rodina mi nepomaha ba dokonce si mysli ze jsem sla s nim dobrovolne

    • Jesica Nejsem si nyní jistá, jak jsi to myslela ohledně objímání. Myslela jsem si, že s tím máš problém všeobecně - tedy u každého. Psala jsi: "když se mě někdo dotkne". Můžeš se toto pokoušet překonávat bez kluků. ;) Také je možné, že to nyní nejde. Chtěla jsem Ti jen říct, že pokud to nejde nyní, není to definitivní.

    • klara Pro.me zatim ne...kolikrat uz sem si to v hlave srovnalw chtla jsem s tim bbojovat.. skoro jsem zapomela ale telo si to pamatovqlo... nejsem schopna ani dat.klukovi pusu.... porad se na.me lepi nejakej uchyl... lidi kolem me vnimaji jako madracku aspon kluci... protoze mam ns svuj vek velke poprsi tam by kqzdy chtel jen sex nebo se me dotykat.... nevim zdq budu schopna nekdy uverit jeste klukovi.. nekdo mi slibi pomoc a pwk me zacne hnusne osahavt... jako by neexistoval kluk co by mi rozumel.. co by mk nechtel ublizit... vcera jsem vydela toho hajzla co se ke me twk bnusne zwchoval... zhhroutila jsem se na zem....

    • klara Pro.me zatim ne...kolikrat uz sem si to v hlave srovnalw chtla jsem s tim bbojovat.. skoro jsem zapomela ale telo si to pamatovqlo... nejsem schopna ani dat.klukovi pusu.... porad se na.me lepi nejakej uchyl... lidi kolem me vnimaji jako madracku aspon kluci... protoze mam ns svuj vek velke poprsi tam by kqzdy chtel jen sex nebo se me dotykat.... nevim zdq budu schopna nekdy uverit jeste klukovi.. nekdo mi slibi pomoc a pwk me zacne hnusne osahavt... jako by neexistoval kluk co by mi rozumel.. co by mk nechtel ublizit... vcera jsem vydela toho hajzla co se ke me twk bnusne zwchoval... zhhroutila jsem se na zem....

    • Jesica Díky, Martine.
      Překonat to jde, Klárko. :) Také jsem s tím bojovala (občas stále bojuju).

    • klara Martine.... to se lehce napise... ale preekonat to nejde.... i kdyz budu rikat ze dee budu si to jen namlouvat.... kdyz ee me nekdo dotkne je to vse zase zpet... kdyby sis o tom ty a nebo nekdo jiny chteli promluvit zavolejte mi 606187320

    • Martin Jesico, děkuji Ti za reakci i že jsi mi „pootevřela oči“. Jsem s Tebou za jedno. Omlouvám se, to jsem nedomyslel. Nikdo nejsme stejní a každému vyhovuje něco jiného a nerad bych, aby můj příspěvěk někomu přinesl bolest a zklamání, nebo jej svedl na špatnou cestu. Proto prosím, berte ho s velkou rezervou, případně pouze jako inspiraci, která navíc nemusí vůbec fungovat (jestli mohu, příspěvek beru zpět). Máš rozhodně pravdu, že nikdy není dobrý něco přecházet a dusit to v sobě, nebo stejně je nemožné, jako na povel něco změnit a už vůbec nejde, někomu vnucovat svůj pohled na věc. Nejsme roboti a není to jednoduché. A zrovna já tak nemůžu, v celé míře pochopit to, čím vším jste si musely a musíte procházet. Vlastně se jenom můžu domnívat. Tak prosím, nezlobte se, že jsem se neopodstatněně zapojil do diskuze. Občas na tohle forum zavítám a chtěl bych nejen Tobě Kláry a Jesico, ale i ostatním vyjádřit velký respekt! Věřím, že všechno zvládnete a bude zase dobře :-)

    • Jesica Martine, souhlasím s Tebou, že velkou roli hraje naše odhodlání, touha něco změnit. I přesto se může stát, že to momentálně nejde. Převzetí odpovědnosti za svůj život neznamená, že vše hned změním, začnu myslet jinak. Už to, že si člověk uvědomí – jo, já potřebuju pomoc – je veliký dar.
      Nelze si nařizovat, že se teď začnu cítit jinak, přestanu se brát jako hadr nebo oběť. U pocitů, které souvisí se zneužitím, vnímám potřebu, že si je musíš odžít. Moje zkušenost ukazuje, že pokud tomu není, bude se to neustále vracet, i když si budeš namlouvat, jak je všechno v pohodě.

      Respektuju Tvůj přístup a jsem ráda, že si se podělil o svou zkušenost. Chtěla jsem tu jen říct, že neexistuje jen jediná cesta pro všechny. Každý jsme jiný, naše potíže jsou jiné. A tím, že budeme druhým říkat, co si mají myslet a jak, můžeme spíše uškodit, než pomoci.

    • Martin Kláry dovol mi prosím reagovat. Ber to spíše jako kamarádskou radu, nebo jeden ze způsobů, jak čelit strachu. Nefunguje to ihned a vyžaduje to delší práci, provázenou mnoha neúspěchy. A to je právě také důležité, nevyhýbat se problémům, či neúspěchům, ale aktivně jim čelit. Odborná pomoc má určitě velký význam, ale bezesporu má velký účinek i změna přístupu k sobě samotné. Bez ohledu na to, co se Ti přihodilo, zkus začít na sobě pracovat. Příjmi svůj strach i to co se stalo. Už to sice nesmažeš, ale potřebuješ svůj život dostat pod kontrolu. Začni svůj příběh brát z jiného úhlu pohledu. (Strach je největší problém nás všech. Je přirozený a má svůj účel, dokud člověka nezačne ovládat. Měl by nám pomáhat, nikoliv ubližovat.) A teď to důležité. Uvědom si, že strach je pouze stav mysli. A pokud začneš přikládat menší význam svému myšlení, začne se projevovat vědomí beze strachu. Vyžaduje to i zbavovat se nepotřebných myšlenek, nebát se oupustit to staré a začít svoji cestu úplně na novo. Přestaň se považovat za hadr, přestaň se brát za oběť a v mysli se staň výjmečnou bytostí, protože ve skutečnosti ní už jsi. Jenom mysl tomu ještě neuvěřila. Dokud se budeš vnímat, jako méněcenná, neustále se v tom budeš motat. V opačném případě, s dávkou odhodlání a trpělivosti, porosteš a budeš vnitřně sílit. Převezni zodpovědnost za svůj život. Vyžaduje to nesmírnou odvahu, ale není to nemožné, protože vše k tomu potřebné máš připravené uvnitř sebe a čeká to na probouzení. Oblíbil jsem si jedno motto: „Můžeme tu zůstat a nechat se odrovnat... anebo... si můžeme vybojovat cestu ven, na světlo. Můžeme se vyšplhat prič z pekla. Kousek po kousku.“ Mysli na to, že je to Tvůj život a Ty rozhoduješ, jak ho prožiješ ...vždycky budou problémy, ale bude jen na Tobě, jak s nimi naložíš. Nauč pracovat strach a mysl ve Tvůj prospěch, začni se mít ráda a vše co děláš, děláš vlastně pro sebe (i to negativní). Já jsem kluk, sice nemůžu nikdy pochopit ohromnou bolest, kterou žena v takové situaci prožívá... ale dostal jsem se na dno a jenom díky tomu, že jsem se přestal litovat, se cítím každým dnem silnější. I přesto, že občas všechno znovu vzdávám, ale to je hra mysli a to k tomu patří. Udělej ze svého života ráj, protože si to zasloužíš. Nikdo to za Tebe bohužel neudělá, sama se totiž musíš najít. Doufám, že jsem Tě tím neznudil ...v každém případě děkuji, jestli si to přečteš :-) M.

    • Jesica Na Tvém místě bych změnila psychologa. Našla si nějakého, který provozuje psychoterapeutickou praxi. Psalas, že bydlíš blízko Plzně. To je moje rodné město. Mohla bych Ti doporučit jednu paní. Kdyby ses chtěla poradit více v soukromí, můžeš mi napsat mail. :) dlouhacesta@centrum.cz

    • klara Psycholozce sem rikalw o tom tyrani qle rekla ze jsem v poho..jenze ona nevi co zazivam.. budit se s hruzou v noci... brecet a hroutit se... trast se pri sebemensim doteku.. poskozovat se kuli tomu....schovavat ty jizvy aby to rrodice nezjistili... kdy uz toho bude konec...

    • klara Psycholozka me vzdy jen soupne za dvere a pis testy nemluvi se mnou.... ja nevim prijdu si jako strsnej slaboch...jwko spinw co se tomu nedokaze postavit vzdyt uz to je rok.....

    • Jesica Klárko, s tím by Ti dovedl pomoci odborník. Je to práce na velmi dlouho, ale výsledky stojí za to. Znám tyhle reakce, kdy jeden prudký pohyb vyvolá vlnu neadekvátní hrůzy. Tělo se staví do obranných reakcí, které vyvolaly zkušenosti. Dá se s tím pracovat, chce to hodně trpělivosti sama se sebou. :)

    • klara Ach jo.. nevim jak zabranit memu telu aby si delalo co chce mam za sebou i tyrani
      Takhe sebemensi trisknuti a hroutim se... .nejaky vetsi stres a dusim se ze koncim na pohotovosti... nevite co s tik delat aby me telo nedelalo taooce problemy??

    • klara Ne.bohuzel je pro me praha hodne vzdalena. Bydlim v malem mestecku kus od plzne

    • Renata Jsi z Prahy?

    • Jesica Také se mi zamlouvá myšlenka svépomocné skupiny, ale je velmi těžké najít účastníky. Praha je pro mne daleko.
      Klárko, chce to čas a podporu. Ta může přijít od rodiny, ale i zvenčí. Pokud jsi rozhodnutá, že s tím něco uděláš, existují možnosti. :)

    • klara Ano tk je super. Bohuzel ja se nemhu dostavit. Otec me nepusti.... kdyby mel nekdo mozn;st priject ke me reknu do emailu kde bydlim ...

    • Renata Věřím, že sdílením pocitů se ženami, které také byly znásilněny, se s touto skutečností člověk vypořádá lépe. Navrhuji takovou skupinku založit - v Praze, individuálně. Mohly bychom se scházet podle potřeby ve více lidech a diskutovat, diskutovat, navzájem si pomoci. Kdo by měl zájem, napište na mail - sdilenaterapie@seznam.cz

  • strach

    bojim se uvest Je to jiz rok co se me opakovane pokusil znasilnit jeden kluk odsud. Byl uz skoro ve me. Dotykal se svim prizorozenim meho... ale vylekal ho zvonici mobil... citim se jako spina.ze jsem se nebranila.nekricela. byla jsem paralizovana strachem.dnes vidim kluka na ulici a klepu se. 3/4 rokujsem nikomu nic nerekla pak to vyslo na povrch kdyz mi ses tra precetla urivek z denicku.... nevim zda dokazu mit nekdy kluka.vim nedoslo uplne ke znasilneni ale citjm se jako by doslo.mam osklive vzpominky v podobe jizev od ziletky na ruce.... jen slysim slovo sex a uz musim jit zvracet. Bojim se vyjit ven a ted maji toho kluka pustit z pastaku.... bojim se ze to udela zas... policie mi neverila.... nevim co delat. Je mi 15...

    • Jesica Ano, je to velmi individuální. Hrají v tom roli okolnosti, ale také i osobnost člověka.

    • bojim se uvest Nekdy to vezmou holky ci byli rovnou znasilneni s hrubosti ip.nez ty dlohe minuty hrubosti. Vis jde i o dobu trvani. O vek a tak a mjmochodem nebylo mi 15 takze to trestny cin je.ale neresi to

    • Jesica SaKriminalistka. Ráda bych uvedla některé věci na pravou míru.
      1. Nelze tak snadno definovat znásilnění. I pokus o znásilnění je čin, kde je adekvátní zásah policie.
      2. Přístup policie se s dobou mění. Ano, existují případy, kdy je nahlášeno znásilnění, u kterého později vyjde najevo, že si jej osoba vymyslela. To je ale jen jeden argument, proč se policie někdy chová necitelně.
      3. Nelze všem říct, ať okamžitě běží a vyhledají pomoc. To je individuální proces. K takovému rozhodnutí se musí druhý dostat sám.

    • SaKriminalistka Omlouvám se za chyby pisu je rychle. Ahoj

    • SaKriminalistka Shoj vim jaky to je neco podobneho jsem zazila taky ale jako ty nekteri holky jsou na tom hur skus nsstivit psychologa, promluvit si z mamkou a pod... To ze Ti policie neveri je normální policie holkam v tvim veku neveri, z duvodu ze lzou a vvimysleji si bachorky ale pokud to ctes tak si uvedom ze to znásilnění nebylo... Znásilnění vypadá jinak zeny co sem pisou tak okamzite zajit za psychologem nebo blyzkym na policii se obratit muzete jenom. O opravdovim znásilnění.... Zeny drzte se zdryvi Kriminalista z Prahy

    • bojim se uvest Anonymko neozvsla ses

    • bojim Ja sem byla vzdy ta silna co pomahala do dnes pomaham lidem co se chteji zabit. Ale ja sama uz sem po tech utocich tak slaba ze nevim co delat... prosim napis na klahreusova@seznam.cz

    • anonymka Ahoj,,strašně ráda bych ti pomohla.. Sama jsem zažila znásilnění a to opakovaně. A i když mě to změnilo i když to už nikdy nebudu já,tak ted už jsem na tom mnohem líp a bojuju s tím a vyrovnávám se s tím a chtěla bych ti pomoc napiš kdyžtak na anonymnidevce@email.cz a já ti pomužu:)

    • bojim Bohuzel ve skole probirame sexualni deviace a jeste dlouho budem.vzdy mam chut utect ze tridy.nikde se necitim v bezpeci

    • bojim Ve skole o tom nikdo nevi.dnes sem mela rikat jake si myslim ze je byt znasilnenou... skoro jsem se u tabule rozbrecela...pri vzpominkach

  • Vymazání příspěvku

    Barbora Ještě jednou prosím o vymazání mého příspěvku ze dne 14.5.2013. Nedokážu si představit kdyby to náhodou četl někdo z mé rodiny, přátel nebo přítel a došlo jim, že jsem to psala já. Udělala jsem chybu, že jsem to zveřejnila. Ale je pravda, že mi to strašně pomohlo.... PROSÍM VYMAŽTE JEJ!

  • jak pomoct kamaradce

    klara Byla jsem s kamarádkou na party a trochu jsme se opily a každá jsme býky někde jinde. Ji se potom udělalo špatně šla na záchod,ale sama.a tam za ní vešel nějak zmrd a znásilnil ji... Druhý den nám to řekla, ale nějak to nikdo neřeší, ale po týdnu to řekla rodicum. Takže jeli na policii, k doktorce a začalo se to řešit. Ani si nedovedu predstavit ji se cítí a co prožívá. A chtěla bych se zeptat jak ji mám pomoct, co pro ní udělat, jestli s ní o tom mluvit nebo radši toto téma obcházet obloukem...vůbec si nevím rady a cítím se bezmocně. Co v této situaci dělat, aby ji to co nejvíce pomohlo a ona na to alespoň v rámci možností zapomněla?? Předem děkuji za odpovědi...

    • klhr. Mozna ji to bude vadit.ale obejmi ji a rekni ze si s ni. Ze vis co citi.bude plakat tak ji nech at se vyplace. Udrzuj ji pri nadeji ze to bude dobre.ze ji chranis a uz nedovolis aby ji nekdo ublizil,.. kdyz me obejmul potom muj kluk aby me zbavil castecneho strqchu.tqky sem brecela...ale trochu uz je to lepsi

    • martikkk

      Ahoj holky..ráda bych vám řekla můj příběh..je mi 15 let..před 2 lety se mě pokusil můj strýc znásilnit..Psal se den 23.6.2011(2012)o týden později jsme měli jet k moři..Osudný den, jsme s bráškou jeli k babičce..Můj strýc Jan bydlel z babičkou..Měla jsem na výběr mohla jsem spát buď u babičky nebo nahoře s bráškou (7let) a sestřenkou (8 let)..vybrala jsem si špatně. Všude byla tma..vedle mě ležel bratr a sestřenka..masírovali jsme se..hráli slovní fotbal ajn. už při masáži mi zajížděl do rozkroku..po pár minutách jsme šli spát..strýc si lehl vedle mě..a děti už usli..začal mi sahat pod noční košila..hladil mi a mačkal mi prsa..po chvili mi zajel do kalhotek..prstil me..prislo mi jako kdyby u toho masturboval..pak mi sundal kalhotky a nalehal na mě..cítila jsem divný tlak v podbříšku..ale nějak mu to nešlo..celou dobu si myslel že spím ale já jsem to pouze předstírala..trpěla jsem..bála jsem se bránit protože vedle mě spali 2malé děti..pochvíli to vzdal..pohladil me po obličeji a šel spát..rozbrečela jsem se..ráno jsem běžela na záchod..došlo mu že to vím protože jsem plakala..utekl..babička zavolala policii..policie přijela a začalo peklo..výslechy­ ..gynekologie..psycholog..a skoro po půl roce soud..7.1.2013 dostal 5 let..mám strach že ho

      dřív..trpěla jsek záchvatama pláče..chtěla jsem se zabít ale oči ki otevřel můj kluk..který mi pomohl a díky němu nemám fobii ze sexu apodobných praktik..ostatním dívkám a ženám chci říct "nebojte se

      ..jinak kdyby jste si chtěli přečíst můj příběh na

      to nahlásit "všechno se vyřeší a bude dobře

      internetu..tak napište "Chlípný strýček Jan J*** a měl by vám vyjet odkaz na Blesk..to je můj příběh..s pozdravem *M

    • Lenka Zapomenout v tomhle případě moc nejde..Ale určitě , doufám v to, to jednou přestane bolet. Co mě osobně nejvíc zraňuje, je, že druzí dělají, jako by se nic nestalo. Přitom už nikdy nemůžu být stejná jako dřív. Myslím, že jakýkoliv extrém není dobře - ani když se to moc řeší ani když se o tom vůbec nemluví. Z vlastní zkušenosti ale vím, že bolest je poloviční, když se o ní mluví, až tehdy nastává proces uzdravování. Jdi k ní, nedělej, že se nic nestalo. Buď tu pro ní, řekni jí, že o tom můžete mluvit i nemusíte, a že se na Tebe může kdykoliv obrátit, že tu pro ni budeš, když ji bude zle. Pro člověka, který zažil znásilnění, je tohle to nejcennější, co mu můžeš poskytnout

    • Lenka Zapomenout v tomhle případě moc nejde..Ale určitě , doufám v to, to jednou přestane bolet. Co mě osobně nejvíc zraňuje, je, že druzí dělají, jako by se nic nestalo. Přitom už nikdy nemůžu být stejná jako dřív. Myslím, že jakýkoliv extrém není dobře - ani když se to moc řeší ani když se o tom vůbec nemluví. Z vlastní zkušenosti ale vím, že bolest je poloviční, když se o ní mluví, až tehdy nastává proces uzdravování. Jdi k ní, nedělej, že se nic nestalo. Buď tu pro ní, řekni jí, že o tom můžete mluvit i nemusíte, a že se na Tebe může kdykoliv obrátit, že tu pro ni budeš, když ji bude zle. Pro člověka, který zažil znásilnění, je tohle to nejcennější, co mu můžeš poskytnout

  • Aj ja

    Renáta Ja som bola znasilnená dvakrát. Prvý krát na diskoteke tromi chlapmi. Druhý krat svojim byvalym priatelom ktoremu som sa ako jedinemu zdoverila s tym co sa mi stalo a on to pouzil proti mne so slovami " dala si im, das aj mne"..... Nevedela som sa mu ubranit.....
    Nie je nic ponizujucejsie pre zenu ako toto. Nic na svete nedokaze tak zenu zdeptat. Ja som sa z toho akotak dostala po zhruba dvoch rokoch, ked som stretla jedneho chlapca. Teraz spolu cakame dieta a som stastna zena, zena zachranena muzom. On je jediny muz ktoremu na tomto svete verim.

  • info

    Katka kdybyste hledaly nějaké informace bližší tak sem narazila na stránky co jsou celkem dobrý, teda aspoň mě to pomohlo hlavně jak se mám vyrovnat s určitejma stavama. No zkuste sami je tu na ne koukám odkaz. Podej ruku, i na FB informují čemu se věnují..teď sou tam nějaké info o sexu a přístupu k sexu a chystají info o poruchach přijmu potravy v souvislosti se sex. násilim. Jak rikam, kazdymu pomaha neco jinyho, ale mě to vyhovuje, i to jejich forum, protoze to nemuze cist hned tak nekdo, ale tohle je taky super, aspoň něco. tak se držte

  • Proc?

    Marie Proc jste vymazali muj prispevek????To pro vas nebyl dost tragicky???

  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

    • klara Ja nebyla znasilnena pouze dochazelo k pokusum z cehoh nekolkkrat to bylo o fous... nedokazj mit vzah... bojim se toho vseho.. nevkm zda to nekdy preonam.bojim se jit ven... vidim kluka a. Podlamjji se mi nohy

    • Ameli Úplně souhlasím, potom nejde mít normální vztah a najednou se ocitám ve slepé uličce.

  • Je mi zle...

    Marie Ve svych 15 letech jsem byla opakovane znasilnena svym "strejdou" .Az asi pred mesicem jsem nasla silu o tom rict sve mamince a to je mi dnes 35 let.Jestli jsem se s TIM vyrovnala?Nikdy.To ,co se tenkrat stalo me poznamenalo na cely zivot a asi jako vsechny zeny tady,co maji zkusenost znasilneni vedi,ze kdyz si neco takoveho prozijes,potahne se to s tebou na cely zivot.Jsem psychicky narusena a nejsem schopna mit zdravy vztah a cim starsi jsem,tim vic citim a uvedumuji si nasledky.Nevim jak dal,jsem ve slepe ulicce.

  • Noční můra, která mě nikdy neopustí.....

    anonymka Je mi čerstvých 15 a I teď po roce, dvou se mi to vrací. Bylo mi třináct a známý mě nejdřív nutil abych ho uspokojovala rukou, později mě nutil k orálnímu sexu, bylo to tak nechutný, ve čtrnácti mě donutil k sexu. Doteďka když mě někdo zatahá za vlasy nebo mě obejme kluk, rozbrečím se. Ten ponižující pocit na ten nikdy nezapomenu. Jak mě tahal za vlasy. Stalo se to tolikrát, a nikomu jsem to neřekla, protože jsem se bála, styděla, cítila se vina a bála se o jeho syna, který přece za nic nemůže.
    Snažím se s tím srovnat, ale moc to nejde a vím, že to už nikdy nebude dobrý. Nejsem schopna normálního vztahu s klukem. Nejsem schopna ani kluka obejmout-okamžitě se rozbrečím,
    popřípadně se bráním a něco tomu klukovi udělám. Je to sužující pocit, od té doby mi je špatně, špatně spím, odmítám zůstavat s klukem sama v jedný místnosti, i když vím, že mi ten kluk nic nechce udělat, moje tělo a duše se tomu přesto brání. Dva roky jsem to přecházela, ale teď když to vyplulo na povrch, protože jsem to už prostě nevydržela a musela se někomu svěřit se vzpomínky rozvířily a dostaly se z hlubokého podvědomá na povrch, na vědomí. A začala jsem pociťovat strašnou bolest, smutek a beznaděj. Nevím jestli se s tím někdy dokážu smířit, protože ty myšlenky mě denně sžírají, doma brečím do polštáře, bojím
    se kluků, v noci se mi zdávají zlé sny a já se probouzím se svým zoufalým pláčem a s tím, že se to opravdu stalo a ten sen se kdysi odehrával...... A já svůj boj marně bojuju dál a dál a dál, ale ty sny, ty noci proplakané zoufalým pláčem jentak neustanou..... Ale bojuju dál a nevzdávám to.

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • bojim se uvest Vis me se jen opakovane pokousili znasilnjt vim jak se citis... budim se v noci a klepu se nocni murou o tom zazitku... vidim kluka a podlomi se mj kolena stracchem... paniksrim kdyz du vecer sama po.meste a kdyz se me nekdo dotkne placj..mam porezane ruce... dnes mi pouzaci po domluve s ucou strhli navleky a pritom me drzeli abych ee nemohla branit... zase sem citila tu buzmoc... videli me jizvy a bude prusvih....je to rok od tech pokusu ale porad to nezvladam.policie mi neuverila.. nevim jak dlouho to zvladnu... v rv probirame znasilneni... me si vyvola abych cetla a ta panika kdyz to ctu.. ty zazitky boli..klepu se a nevim jak dall

    • anonymka ty seš taky dobrá a silná taky se řežu a třikrát jsem se pokusila o sebevraždu, nejdřív jsem se řezala aniž bych věděla, že to bylo kvůli tomu znáslinění, protože jsem to v sobě potlačila a pak jsem s řezáním asi na půlroku přestala, jenže teď nedávno když ta bolest, strach a beznaděj vypluly na povrch tak jsem zase začala prostě jsem to už nemohla vydržet.... Každopádně pamatuj si, že ty za to nemůžeš, to jen ti hajzlové na tom mají 100 % vinu a ne ty! Přeji hodně síly, holky přece si nenecháme pokazit celej život těma hajzlama ;) držte se :)

    • Blood never lies To jseš dobrá, že se držíš mě je 14 a v 9-ti mě znásilnil jeden kamarád v křoví a loni (ve 13) 2x kluk co si mysle že se mnou chodí. Bylo to u soudu a tam řekli, že viník jsem já a on je chudáček. Teď to ví asi půlka třídy, protože to jedna kámoška prokecla. Je to dost ponižující vědět, že to ví tolik lidí, a ještě k tomu mi za to nadávají a používaj to jako urážky. Mimochodem teď se řežu a ne poprvé, a myšlenky na sebevraždu už byly a to hodněkrât, dvakrát už mě od toho zachránili kamarádky, ale teď jsem z toho zase v háji a není příjemnÿ mít za sebou 3x nedobrovolnej sex a nespočítatelně krát (strkání prstů i na veřejnosti, lízání (asi víte kde) atd.) Oba byli tak nechutný perverzní prasata, i při tom i teď se mi z toho dělá blbě. Musíme to nějak vydržet.

  • je to už 11 let

    anonym holky zlatý. Je nás tolik, že to musíme vzít jako fakt, prostě se to u nás děje a život jde dál. Jsou státy, kde je to na denním pořádku, jsou státy, kde provdávají 9 ti leté holky. Prostě-stalo se, čas se vrátit nedá a život jde dál. Mě se to stalo v 15 letech-5 kluků s nožem u krku a já se s nima prala do vyčerpání. Byla jsem pořezaná na celým těle a proběhl i vleklý soud a bez odsouzení - pouze omezování osobní svobody a podmínka. Nebyly důkazy o styku, byla jsem sama proti pěti. Ale v našem malým městě se to rychle profláklo a najednou bylo kolem mě tolik holek, kterým se to stalo, že tomu ani nemohu uvěřit. Tak to zkuste brát jako fakt, že se ty věci dějí. Při vzpomínce si začnu zpívat abych odvedla myšlenku jinam. Jsou i horší věci. Jako nyní již matka dvou dětí mohu posoudit, že horší je strach o děti než toto. časem si to zkuste třeba zakamuflovat a přesvědčit samu sebe, že to byl sen. Ale je fakt, že toto nás poznamená.

Prosím vyplňte všechna pole!

Přiložit
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu png, jpg, gif
Vložte URL adresu videa (YouTube, Facebook, ...)
Maximální velikost 300 KB, podporované přílohy ve formátu doc, odt, xsl, ods, pdf

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
klikni na obrázek pro novýklikni na obrázek pro nový=